Co se děje

Festival připomene nejen stavby spojené s tímto autorem, ale pozve i na místa s kafkovskou atmosférou nebo související s literaturou. Další z programových sekcí budou věnovány například tvorbě architektů Josefa Fanty, Františka Maxmiliána Kaňky nebo Karla Hubáčka, jejichž výročí si letos připomínáme, a sdružení SIAL.

Program neopomene ani nejnovější stavby či inspirativní rekonstrukce. Dalším z témat tohoto ročníku je krajinářská architektura. V pestré programové mozaice mohou zájemci vybírat z exkurzí do běžně nepřístupných budov, architektonických procházek s poutavým výkladem odborníků na dané téma, cyklovyjížděk, přednášek, ale i divadelních představení, koncertů a celé řady dalších akcí.

Současně se Dnem architektury se i letos uskuteční festival Film a architektura. Pořadatelem obou festivalů je spolek Kruh. Program je tradičně zdarma, na některé akce je však potřeba předchozí registrace. Doprovodný program je v některých případech zpoplatněn. Akce festivalu Den architektury jsou realizovány ve spolupráci s místními spolky a architekty. Více informací bude průběžně zveřejňováno na www.denarchitektury.cz.

Den architektury každoročně sází na pestrý výběr témat. „Naším cílem je nabídnout návštěvníkům bez rozdílu věku pečlivě vybrané akce, na kterých mohou objevovat často přehlížená místa nebo vnímat architekturu v širším kontextu, a to vždy s odborným výkladem. Snažíme se i poukázat na význam veřejného prostoru a krajinářské architektury související s klimatickými změnami,” dodává Marcela Steinbachová, ředitelka Dne architektury a zakladatelka spolku Kruh. V programu se pravidelně odrážejí výročí výrazných osobností na poli architektury i zásadních staveb. Letos poprvé festival propojí obor architektury a literatury, a to díky významnému jubileu 100 let od úmrtí Franze Kafky (1883–1924). Právě osobnost a dílo spisovatele, který je považován za jednoho z nejvlivnějších literátů 20. století, je inspirací pro dramaturgii a programovou skladbu hlavní sekce. Z názvů jeho knih vychází také podtitul letošního ročníku „Proces proměny“, který v kontextu architektury, vývoje města a veřejného prostoru nabývá nejrůznějších významů. Ve festivalové nabídce tak najdeme například procházku po stopách Franze Kafky nejen v Praze, ale i v Mariánských Lázních, návštěvu Špindlerova Mlýna, kde Kafka začal psát knihu Zámek, nebo procházku po stopách Mileny Jesenské v Praze. Další z akcí pozvou na místa s kafkovskou atmosférou. Mimo jiné bude možné zavítat do unikátní strojové kartotéky z roku 1936 ve funkcionalistické budově České správy sociálního zabezpečení v Praze, byrokratického komplexu ředitelství Pozemních staveb v Pardubicích, nebo se vydat na procházku po brněnských periferiích či po expresionistické architektuře v Opavě. V nabídce nechybí ani nejrůznější akce spojené s literaturou, uskuteční se například prohlídky po veřejně nepřístupných prostorách pražského Klementina, procházky po Znojmě se spisovatelem Petrem Šestákem nebo po Smíchovském nádraží a jeho okolí s básníkem a prozaikem Petrem Borkovcem. V hledáčku má festival i německé a židovské architekty a Kafkovy současníky, kteří ovlivnili dnešní podobu českých měst, stejně jako Kafka ovlivnil českou literaturu a kulturu, a to nejen v Praze, ale i dalších městech v ČR.

Další výraznou programovou linií je architektura jednoho z nejuznávanějších československých architektů Karla Hubáčka (1924–2011), jehož 100. výročí narození si letos připomínáme. Vedle ikonického televizního vysílače a hotelu na Ještědu festival připomene i jeho další realizace, například kino Máj v Doksech, Malé divadlo a rodinný montovaný dům v Liberci nebo dům kultury v Teplicích. Pozornost bude věnována také jeho spolupracovníkům ve Sdružení inženýrů a architektů v Liberci (SIAL) a festivalové kroky tak povedou například do České Lípy do obchodního domu Uran od Emila Přikryla nebo kulturního domu Crystal od Jiřího Suchomela. V Brně a v Liberci pak bude například promítnut film z produkce Paměti národa Maják Karel Hubáček.

Další z osobností, kterou Den architektury připomene, je Josef Fanta (1856–1954), od jehož úmrtí letos uplynulo 70 let. Vedle historické budovy pražského hlavního nádraží najdeme v programu například prohlídku Ondřejovské hvězdárny nebo komentovanou procházku po jeho vilách v Poděbradech. Den architektury připomene v letošním roce i dílo významného pozdně barokního stavitele a architekta Františka Maxmiliána Kaňky (1674–1766), který se narodil před 350 lety. Na festivalové mapě nechybí zámky Jemniště, Karlova Koruna, Krásný Dvůr nebo Loučeň či kostely sv. Jana Nepomuckého v Kutné Hoře a Narození Panny Marie v Roudnici nad Labem.

Paralelně se Dnem architektury proběhne opět jeho sesterský festival Film a architektura, který se od 26. září do 1. října uskuteční Praze, Brně a dvou desítkách dalších měst. Letošní ročník zamíří do kin s podtitulem “Divnosti a jinakosti” a zaměří se jak na atypické stavby
a neobvyklá zákoutí, tak i netradiční filmová zpracování nebo i absurdní spojení. V programu festival neopomene ani významné osobnosti architektury, jako jsou Mies van der Rohe, Balkrishna Doshi, Rem Koolhaas, Sigurd Lewerentz či Álvaro Siza Vieira.

Den architektury umožňuje již 14. rokem široké veřejnosti nahlédnout na své okolí nevšední optikou pod vedením architektů, historiků a odborníků, kteří jim přibližují zajímavosti z jejich čtvrtě, bydliště i širšího okolí. Den architektury není jen architektura a tvorba měst, ale i širší souvislosti, které stojí na pozadí vzniku každého domu, parku, konkrétního místa či města. V loňském roce festival nabídl přes 500 akcí ve více než stovce měst po celé republice i na Slovensku a přilákal na 35 tisíc návštěvníků. Pořádající spolek Kruh se téměř čtvrt století věnuje propagaci a popularizaci architektury a čerpá z mnohaletých zkušeností v oboru a dlouhodobé spolupráce s architekty, spolky a institucemi ve všech regionech.

Odkazy:
web: www.denarchitektury.cz
Facebook: www.facebook.com/den.architektury/
Instagram: www.instagram.com/den.architektury/ 

Pořádá: Kruh, z.s.

Pod záštitou: Česká komora architektů, Svaz měst a obcí České republiky
Za finanční podpory: Ministerstvo kultury ČR, hlavní město Praha, statutární město Brno, Nadace české architektury, Česká komora architektů, Městská část Praha 5, Městská část Praha 7, Městská část Praha 10
Základní partner: KOMA MODULAR s. r. o.
Partneři: Národní knihovna České republiky, Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy, Centrum architektury a městského plánování

Když vloni v létě čtyři mladí skladatelé navštívili společně s hudebníky Orchestru BERG Kateřinskou zahradu, byli okouzleni jejím nenápadným půvabem. Katarzyna Krzewińska (PL), Máté Balogh (HU), Samuel Hvozdík (SK) a Ian Mikyska (CZ) zvítězili v otevřené výzvě pro skladatele do 35 let, jejímž výsledkem jsou nové kompozice volně inspirované tématy udržitelnosti a soužití člověka s přírodou. V každé zemi vybírala odborná porota na základě přihlášených projektů, s přihlédnutím ke kvalitě jejich dosavadní tvorby. V té české byli skladatelé Slavomír Hořínka, Ondřej Adámek a také Peter Vrábel, umělecký šéf Orchestru BERG.

Součástí Orchestru BERG se na necelý týden stanou dva hudebníci partnerského UMZE Ensemble z Budapešti. Aurél Holló je mimo jiné členem mezinárodně proslulého souboru Amadinda Percussion Group, Péter Szücs je jedním z nejvýznamnějších maďarských klarinetistů, který se věnuje současné hudbě. Dva z hudebníků Orchestru BERG se hned následující den po pražském koncertě vydají do Varšavy, kde se stanou součástí Hashtag Ensemble. V každé zemi se koná setkání s místní uměleckou komunitou – především se skladateli a hudebníky. To pražské bude symbolicky ve vile Amerika, sídle Muzea Antonína Dvořáka, které je za zdí Kateřinské zahrady, přímo u místa koncertu.

Orchestr BERG se zaměřuje na současnou hudbu a podporu českých skladatelů především mladších generací. Hudbu kombinuje s filmem, tancem, divadlem nebo výtvarným uměním, své posluchače často zve do netradičních prostor. Ve světové premiéře uvedl již více než dvě stovky nových děl, jeho působení je tak pro vývoj české hudební scény naprosto zásadní. Za dobu své existence si Orchestr BERG vybudoval pověst špičkového tělesa, které se s odvahou a kreativitou pouští do těch nejnáročnějších projektů v oblasti současné hudby. V roce 2021 získal pro Českou republiku po půl století prestižní cenu Prix Italia. www.berg.cz

RENEWABLE MUSIC | … letní open air – hudba ve skryté zahradě

pondělí 15. července 2024, 20:00, Kateřinská zahrada

při nepřízni počasí: 20:15, kostel Nejsv. Salvátora u Karlova mostu

18:00 – komentované procházky

(Zapomenutý Albertov, Tajemné Nové Město pražské, O brutalismu a tak)

veřejná generální zkouška

neděle 14. července od 19:30 | Kateřinská zahrada – při nepříznivém počasí se nekoná

světová premiéra čtyř nových kompozic určených nejen do plenéru:
Máté Balogh (HU) – Thoreau Second Hand. In memoriam Alvin Lucier
Samuel Hvozdík (SK) – Stigma
Katarzyna Krzewińska (PL) – Green&Blue | Dreamin'
Ian Mikyska (CZ) – Forest/Trees

Orchestr BERG & hosté: UMZE Ensemble
Peter Vrábel – dirigent
Jan Komárek – light design

PARTNEŘI: Všeobecná fakultní nemocnice v Praze, Svaz polských skladatelů a Hashtag Ensemble (PL), Waves Bratislava a EnsembleSpectrum (SK), UMZE Ensemble (HU)

PODPORA: Evropská unie prostřednictvím programu Kreativní Evropa, Ministerstvo kultury ČR, Hlavní město Praha, Praha 1, SoundCzech / Institut umění / Národní plán obnovy, Partnerství OSA, Fond na podporu umenia, BENU - síť lékáren 

MEDIÁLNÍ PODPORA: KlasikaPlus, Classic Praha, Český rozhlas, HISvoice, Harmonie

Skladby vznikly na objednávku projektu “Renewable Music. V4 Composers for Sustainability” financovaného Evropskou unií v rámci programu Creative Europe 2021-2027. Názory vyjádřené jsou názory autora a neodráží nutně oficiální stanovisko Evropské unie či Evropské výkonné agentury pro vzdělávání a kulturu (EACEA). Evropská unie ani EACEA za vyjádřené názory nenese odpovědnost.

A pokud nemáte příležitost navštívit festival, třeba si najdete čas na některou z přednášek:

V Městské knihovně Vimperk si můžete ve středu 17. července od 17 hodin můžete přijít poslechnout první přednášku na téma: Co bývalo ve Vimperku a na co jsme pořád hrdí. Pavel Fencl bude vyprávět o našem lékárníkovi doktoru Budínském za šumivého doprovodu šumavského bylinného.

Druhá přednáška se koná ve středu 31. července od 17 hodin. Na fungování sociálního ústavu v Hrabicích bude vzpomínat jeho dlouholetý ředitel Jiří Toušl.

V pátek 26. července od 17 hodin přijďte na promítání filmu „Sklo v proměnách času“ do Muzea na Kvildě. Po 90 minutové projekci v češtině tu bude besedovat s diváky sám autor Heinrich Vierlinger.

Všechny akce jsou pro návštěvníky zdarma J.

Šumava Litera, za podpory agentury Euregio, se snaží propojit milovníky šumavských témat, autory, vydavatele a čtenáře. I vy se můžete aktivně zapojit a nominovat některou z knih vydaných o Šumavě, která ještě unikla našemu týmu. Tři knihy v užší nominaci každé kategorie budou oznámeny už 15. 9.

Výstava umístěná v lapidáriu se skládá ze tří na sebe navazujících částí:

První část přiblíží mladší dobu železnou / laténskou a odpovídá na otázky čím je charakteristická, co stojí na počátku tohoto období a jak vlastně končí, jak se tehdy žilo, v čem se bydlelo, jak Keltové pohřbívali a čím se daná doba odlišovala oproti předcházejícím a nadcházejícím obdobím historie. Pro pochopení využití krajiny je vysvětlen rozdíl mezi tzv. jádry a periferními oblastmi.

Druhá část se detailně věnuje třem příkladům laténských lokalit ve východních Čechách. Jde o dvojici sídlišť a jediné východočeské oppidum – České Lhotice. Jejich prostřednictvím se lez seznámit s různým způsobem života Keltů na odlišných typech sídelních lokalit.

Třetí část představí další periferie východních Čech se stopami po mladší době železné, tedy místa mimo hlavní sídelní regiony. Jsou to oblasti Náchodska, Trutnovska, Novobydžovska i hradeckého návrší. Představeny budou lidské aktivity v Českém ráji i důležitost této lokality jak pro tehdejší obyvatele, tak pro dnešní archeology.

K výstavě také vznikne story mapa s tématem Českého ráje v rámci mladší doby železné. Její zveřejnění je naplánováno po letních prázdninách. 

Výstava potrvá do 27. dubna 2025. Součástí výstavy budou různé doprovodné akce a komentované prohlídky. První se uskuteční 3. srpna 2024 od 15 hodin.

Před šesti lety získalo poličské muzeum darem unikátní kolekci dopisů, které zaslal Bohuslav Martinů svému příteli, česko-americkému hudebníkovi Franku Rybkovi. Z New Yorku ji od rodiny Rybkových synů přivezl a instituci předal tehdejší velvyslanec Hynek Kmoníček. „Muzeum se o dokumenty řádně postaralo, nechalo korespondenci odborně restaurátorsky ošetřit, pro muzejní a archivní účely byla kolekce digitalizována, její obsah analyzován a opatřen komentáři. V současnosti je korespondence zpracovávána k tisku týmem muzikologů z Univerzity Palackého v Olomouci v rámci velké česko-anglické edice korespondence Bohuslava Martinů.“ uvádí muzikoložka poličského muzea Monika Holá.

Nyní se ke zmíněné kolekci přidružil další vzácný dokument, originál skladby Dumka. Skladbu opatrovala rodina Rybkových dlouhých 83 let. Rukopisu si velmi vážili, měli jej vystavený v podobě zarámovaného obrazu ve svém obydlí. Takto uložen doputoval rukopis až do Poličky. „Rukopis byl z pasparty a rámu vyjmut restaurátorem a než bude odborně ošetřen proti degradaci, byla mu poskytnuta rychlá péče v podobě uložení do speciálních archivních obálek z odkyseleného papíru, který omezuje působení nepříznivých vlivů okolí na minimum.“ popisuje první zajištění dokumentu ředitelka muzea Pavla Juklová a dodává: „Poprosili jsme pana F. Jamese Rybku o co nejvíce informací o tomto daru a před pár dny jsme obdrželi odpověď.“

V ní syn Franka Rybky F. James Rybka píše: „Dne 21. září 1941 navštívili Bohuslav a Charlotte Martinů rodinný dům Rybkových na Henley Rd. na Jamajce, Queens. Moje matka Doris měla 35. narozeniny. Martinů jí při této příležitosti daroval svůj rukopis „Dumky“. Celá naše rodina z toho byla nadšená. Bylo mi tehdy pět let, sestře Mary Carolyn devět a mému bratrovi Borisovi patnáct. Borise zajímalo, kdy Martinů skladbu složil. Martinů odpověděl: ‚Dnes ráno...‘ Dodnes pokládám za úžasné, že dokázal dílo ze své mysli během několika málo hodin převést do rukopisné podoby.“

Ze vzpomínky nejmladšího syna Franka Rybky také víme, že prvním interpretem této skladby byl český pianista Rudolf Firkušný, jenž byl tehdy shodou okolností také na návštěvě u Rybkových. Rukopis byl později pečlivě uschován v rodinné hudební knihovně a jednotliví členové rodiny měli každý svou kopii skladby, aby ji mohli hrát. „Když moje matka v roce 2004 zemřela, uložil bratr Boris rukopis do obrazového rámu a zavěsil na čestné místo domu. Při návštěvě sourozenců v roce 2023 jsme se všichni tři shodli na tom, že rukopis věnujeme do sbírek poličského muzea.“

Veřejnosti představí muzeum unikátní autograf skladby v rámci chystaného festivalu Zažít Martinů, a to u příležitosti zahájení putovní výstavy Národního muzea Slavní čeští skladatelé 17. srpna 2024. Rukopis bude u této příležitosti vystaven a navíc zazní i živě v interpretaci posluchačky brněnské JAMU. 

Ceremonie byla obohacena projevem známé youtuberky Justýny Koubové. Ta vyzvala děti a mladé lidi, aby se nebáli vyjádřit svůj hlas a odvahu měnit svět k lepšímu. Umělecké snahy a výkony dětí ocenila také známá malířka Irena Procházková, která působila jako porotkyně této soutěže. Její slova uznání a podpory přidaly ceremonii na významu a inspiraci. Slavnostní atmosféru podpořily také gratulace formou videopříspěvků od vládní zmocněnkyně pro lidská práva Kláry Šimáčkové Laurenčíkové a hudební skupiny Kalush Orchestra, kteří vyjádřili svůj obdiv a povzbuzení všem mladým umělcům.

Cílem Mezinárodní výtvarné mírové soutěže je zvýšit povědomí o míru mezi dětmi a mladými lidmi, kteří jsou nositeli naděje na vytvoření lepšího světa. Soutěž povzbuzuje k
předávání kultury míru budoucím generacím po celém světě a pomáhá mladým lidem uvědomit si svůj hlas, svou roli a svůj vliv i skrze výtvarnou tvorbu.

IWPG (Mezinárodní mírová skupina žen) je nezisková organizace zaměřená na podporu míru a práv žen a dětí prostřednictvím mezinárodního práva, vzdělávacích a kulturních aktiv.

http://www.iwpg.org

Dramaturgii letošního ročníku rámují SNY, zaměřuje na snění a imaginaci v různých kontextech hudby starších období, jakož i tvorbu hudebních vizionářů. Bez vizí a snů by totiž nemohlo vzniknout žádné umělecké dílo… Koncerty například nechají ožít zpívající a hrající anděly z oltářního triptychu z konce 15. století, navodí atmosféru salónních koncertů hudbymilovné šlechty i měšťanstva nebo pozvou na emocemi nabité fado či smyslné tance zvané lundum.

25. ročník festivalu zahájí 16. července výjimečný česko-vlámský projekt souborů Oltremontano Antwerpen (umělecký vedoucí Wim Becu) a Tiburtina Ensemble (umělecká vedoucí Barbora Kabátková), který vychází z proslulého oltářního triptychu Hanse Memlinga „Bůh Otec se zpívajícími a hrajícími anděly“. Umělci na tomto „nebeském“ koncertě představí přesné rekonstrukce všech nástrojů, které jsou na triptychu vyobrazeny (například fidula, tromba marina – trumšajt, psaltérium, středověké trompety, organetto ad.). V klasicistním a raně romantickém repertoáru se představí sólisté Wrocławské Orkiestry Barokowe pod vedením violoncellisty Jarosława Thiela. Přednesou smyčcové kvintety a sextety W. A. Mozarta, L. van Beethovena a I. F. Dobrzyńského a připomenou, jak důležitá byla pro tehdejší hudební život role dobových transkripcí a parafrází děl těchto nepřekonatelných skladatelských géniů a vizionářů. Věhlas neapolského stylu v Itálii v průběhu 18. století představí italský soubor Talenti Vulcanici s uměleckým vedoucím Stefanem Demichelim.

Virtuozita neapolských hudebníků přímo ovlivnila stylové vybroušení zejména instrumentálních forem, jako jsou sólové, ale i komorní sonáty a sinfonie... Koncert německého souboru historických dechových nástrojů Capella de la Torre (umělecká vedoucí Katharina Bäuml) propojí špičky české a německé umělecké scény, neboť sólistkou večera bude česká sopranistka Hana Blažíková. Těžiště programu bude spočívat v renesanční a raně barokní hudbě německé provenience a uvede rovněž skladatelská jména, která na českých pódiích běžně neslyšíme. Koncert portugalského souboru Os Músicos do Tejo bude výpravou do exotické atmosféry Portugalského království v 18. a na počátku 19. století. V áriích z portugalských barokních oper se v Praze vůbec poprvé představí vycházející hvězda světové opery, sopranistka Ana Vieira Leite. Společně s všestranným hudebníkem Marcem Oliveirou, který je jedním z nejvýraznějších lisabonských interpretů stylu fado, pak přednesou také populární písně – modinhy a právě fado. Po 9 letech se Letní slavnosti staré hudby vracejí do renesanční Míčovny Pražského hradu, v níž zahraje baskický soubor Euskal Barrok Ensemble v čele s Enrikem Solinísem. Virtuos na barokní kytaru publiku představí také zvuk turecké lavty a středověké kvinterny.

Oslava 25. festivalových narozenin vyvrcholí v divadle – tedy tam, kde kouzla a zázraky přenášejí diváky do světa fantazie. Pastorální opera Georga Friedricha Händela Acis and Galatea (HWV 49a, 1718) je ideálním obrazem života v lásce a míru, který nedokáže zničit ani žárlivost a v němž smrt není znamením konce, ale nového začátku. Jiskřivě rozkošný, zároveň však osudově dramatický příběh nymfy Galatey, pastýře Acise a Kyklopa Polyféma bude vyprávět pětice sólistů, herci z divadla Buchty a loutky a Collegium Marianum pod vedením Jany Semerádové. Představení je věnováno památce sopranistky Patricie Janečkové († 2023), která ztvárnila roli nymfy Galatey v premiérovém nastudování této inscenace v roce 2017.

Festivalové večery se budou konat v citlivě zvolených historických sálech pražských paláců, kostelů a klášterů, které jim dodají nezaměnitelnou atmosféru (Emauzský a Strahovský klášter, zámek Troja, kostel sv. Šimona a Judy, Míčovna Pražského hradu, Divadlo ABC). Programy představí nejen pestrost různých „národních“ škol a tradic, zejména v barokní hudbě, ale také varietu uměleckých forem a jejich dobové recepce. V rámci festivalu vystoupí soubory a sólisté světové úrovně v dramaturgiích, jež byly v drtivé většině vytvořeny přímo na objednávku festivalu.

Více informací na www.letnislavnosti.cz.

Představení festivalových koncertů

Paradisi porte

Proslulý oltářní obraz-triptych vlámského malíře Hanse Memlinga „Bůh Otec se zpívajícími a hrajícími anděly“ vznikl kolem roku 1490. Zobrazením tohoto nebeského koncertu se nechal inspirovat Wim Becu, umělecký vedoucí souboru Oltremontano Antwerpen, a inicioval přesnou rekonstrukci zobrazených nástrojů (fidula, trumšajt, psaltérium, harfa, loutna, organetto, středověké trompety, šalmaj). Všechny tyto nástroje zazní spolu s andělskými hlasy členek souboru Tiburtina Ensemble pod vedením Barbory Kabátkové, a to ve skladbách z pramenů konce 15. století především z belgických Brugg – tedy v hudbě, která Memlinga bezprostředně obklopovala. Pečlivě vystavěný a důmyslně promyšlený program zazní na úvod festivalu 16. července v nezaměnitelně duchovní atmosféře kostela Panny Marie a slovanských patronů Emauzského kláštera.

Le Salon de musique

„Mí Pražané mi rozumějí…,“ pochvaloval si okřídleným výrokem Wolfgang Amadeus Mozart. K popularizaci děl nepřekonatelného génia a vizionáře sloužily také transkripce a parafráze z per českých skladatelů, určené k provozování v hudebních salonech. Například úprava Figarovy svatby pro smyčcové kvinteto se velmi pravděpodobně hrála na zámcích rodiny Clam-Gallasů. A právě z rukopisu pocházejícího z hraběcí knihovny vybral pro koncert 18. července ve Strahovském klášteře dvě ukázky polský violoncellista Jarosław Thiel. Pod jeho uměleckým vedením přednesou sólisté Wrocławské Orkiestry Barokowe kvintet dalšího nedostižného velikána – Ludwiga van Beethovena. Zlatým hřebem programu pak bude smyčcový sextet, jehož autorem je představitel polského hudebního romantismu Ignacy Feliks Dobrzyński. Dobová kritika psala, že skladba „náleží k nejlepším dílům svého druhu“! Kompozice protkaná národními prvky plně využívá zvukových i technických možností nástrojů a jeho brilantní finále poskytuje všem hráčům příležitost předvést virtuozitu.

Visioni di Napoli

Z prosluněné Neapole pocházela celá řada vynikajících skladatelů a interpretů, kteří se následně proslavili napříč Evropou. Ne nadarmo se městu pod Vesuvem přezdívalo „konzervatoř Evropy“… Virtuozita neapolských hudebníků přímo ovlivnila stylové vybroušení zejména instrumentálních forem, jako jsou sólové, ale i komorní sonáty a sinfonie. Soubor Talenti Vulcanici, jehož domovem je právě jihoitalská metropole, pod uměleckým vedením cembalisty Stefana Demicheliho představí pražskému publiku tvorbu neapolských rodáků či zde působících autorů 18. století. Zazní brilantní díla Francesca Duranteho a Nicoly Fiorenzy, kteří přispěli k věhlasu neapolských konzervatoří, virtuózní houslové kusy od v Londýně usazeného Nicoly Matteise, sólové cembalové sonáty Domenica Scarlattiho anebo triové sonáty Angela Ragazziho, jenž završil svoji kariéru ve Vídni. Jedna hudební lahůdka neapolského stylu za druhou naplní 22. července nádherný sál zámku Troja, který je skutečným klenotem italského uměleckého stylu na břehu Vltavy.

Tempus mirabilium

„Wir sind ein Traum der Zeiten…“ text písně Constantina Christiana Dedekinda kongeniálně vyjadřuje nejen „snové“ téma letošního festivalu, ale také melancholický pocit člověka první poloviny 17. století, který musel na pozadí neúprosně postupujících dějin čelit mnoha životním nejistotám. O čem snil? O míru, lásce, naději, spáse… Komplikovaná politická situace a válečné události však nedokázaly zcela zabrzdit intenzivní kulturní výměnu ani hudební rozkvět. A také nezabránily lidem, aby se smáli, radovali a tančili. Program koncertu, který propojí špičky české a německé umělecké scény, toho bude důkazem. Sopranistku Hanu Blažíkovou doprovodí renomovaný německý soubor Capella de la Torre pod uměleckým vedením Kathariny Bäuml. Ve vokálním a instrumentálním repertoáru světské i duchovní provenience z per autorů, která na českých pódiích běžně neslyšíme, se představí hned několik druhů historických dechových nástrojů (například šalmaj, pumort či dulcian).

Fantasia portuguesa

Koncert portugalského souboru Os Músicos do Tejo v překrásném sále trojského zámku bude 29. července vskutku mimořádným zážitkem. Umělecký vedoucí ansámblu Marcos Magalhães pro něj připravil unikátní program, jehož prostřednictvím posluchači poznají exotickou atmosféru Portugalského království v 18. a na počátku 19. století. V áriích z portugalských barokních oper, které nesou výrazné italské vlivy, se v Praze vůbec poprvé představí vycházející hvězda světové opery, sopranistka Ana Vieira Leite. Společně s všestranným hudebníkem Marcem Oliveirou, který je jedním z nejvýraznějších lisabonských interpretů stylu fado, pak přednesou populární písně – melancholické modinhy, které nezapřou svůj brazilský původ, i emocemi nabité fado. Improvizační umění členů souboru dostane prostor ve smyslných tancích zvaných lundum. Os Músicos do Tejo neúnavně objevuje poklady portugalských archivů. Nadchne jimi jistě i pražské publikum!

Sueños mágicos

Figurálními a ornamentálními sgrafity bohatě zdobená Míčovna v Královské zahradě Pražského hradu odedávna sloužila k zábavě. Nejinak tomu bude na koncertě 31. července příznačně nazvaném „Kouzelné sny“, jehož protagonisty budou temperamentní členové oblíbeného baskického souboru Euskal Barrok Ensemble v čele s Enrikem Solinísem. Kytarový virtuoz z Bilbaa, který publiku představí i omamný zvuk turecké lavty a středověké kvinterny, je – ostatně stejně jako jeho ansámbl – proslulý svojí nespoutanou muzikalitou a strhující hudební kreativitou. Působivé rytmy a úchvatné melodie jihoevropského repertoáru tak nepochybně roztančí nejen přítomné posluchače, ale snad i alegorie ctností a sedmi svobodných umění vyobrazené na zdech renesančního architektonického skvostu, do nějž se Letní slavnosti staré hudby vracejí po 9 letech. ¡Olé!

Acis and Galatea

Líbezná pastorální opera Georga Friedricha Händela je ideálním obrazem života v lásce a míru, který nedokáže zničit ani žárlivost a v němž smrt není znamením konce, ale nového začátku. Odehrává se ve snové krajině plné přírodních krás… Tato vůbec první Händelova opera na anglický text se téměř nepřetržitě udržela na repertoáru operních scén až do dnešních dnů. Kouzelné představení s barokní gestikou a loutkami různých velikostí vzešlo z mnohaleté spolupráce souboru Collegium Marianum s divadlem Buchty a loutky. Diváci se mohou 6. srpna v divadle ABC těšit na unikátní divadelní poetiku, nezaměnitelný humor a osobitý důraz na výtvarnou stránku. Pětice sólistů a rezidenční soubor festivalu pod vedením Jany Semerádové budou vyprávět jiskřivě rozkošný, zároveň však osudově dramatický příběh nymfy Galatey, pastýře Acise a Kyklopa Polyféma.

Vstupenky je možné rezervovat i zakoupit online na www.letnislavnosti.cz.

Šlechtické rezidence a církevní stavby jsou motivem letošního ročníku soutěže MÁME VYBRÁNO. Z více než 300 projektů jich postoupilo do druhého kola 14, každý kraj reprezentuje jedna sbírka na památky. A vyhlašovatelé v nich shánějí finanční prostředky právě především na obnovu aristokratických sídel, kaplí, kostelů nebo fary.

Jedinou výjimku tvoří obnova a oprava hrázděného domu v Kraslicích, za kterým stojí Spolek přátel města Kraslice. Přispívá tu kraj i město, prostor ale dostává také veřejnost – právě to je jedním z cílů soutěže MÁME VYBRÁNO. Chce ukazovat na jednotlivé sbírky, upozorňovat na práci, která stojí za každým unikátním projektem záchrany, a inspirovat ostatní.

Mezi vyhlašovateli jsou spolky, obce, firmy i římsko-katolická církev. „Sbírky nejen pomáhají ve chvíli, kdy veřejné zdroje nedostačují, ale jsou také příležitostí, aby si lidé k místu vytvořili vztah – ze zkušenosti víme, že pokud rodina přispěje na obnovu památky, stává se součástí jejího příběhu, zajímá se o její další směřování. Veřejné sbírky aktivují jednotlivce i celé skupiny,“ říká ředitel Institutu pro památky a kulturu Aleš Kozák.

Soutěž MÁME VYBRÁNO pokračuje po celé letní prázdniny, hlasovat můžete do 31. srpna. Poměr hlasů rozhodne o tom, jak Institut rozdělí mezi sbírky finanční odměnu. V posledních letech se jedná alespoň o 150 tisíc korun. Slavnostní vyhlášení se bude konat v polovině září na půdě Ministerstva kultury v Praze. Hlasujte na www.mamevybrano.cz.

Pohádkový rokokový balet

Čarovná girlanda (La Guirlande enchantée) byla poprvé uvedena v roce 1757 v Burgtheatru ve Vídni v choreografii baletního mistra Franze Hilverdinga. Notový materiál se dochoval v hudebních archivu zámku v Českém Krumlově, dochovalo se i neobvyklé množství ikonografických a písemných materiálů. Čarovná girlanda spadá do období rokoka, v inscenační praxi tohoto díla se pracovalo s celou řadou divadelních efektů, které diváky přiváděly v úžas. Veškerá předepsaná jevištní kouzla Florea Theatrum sice nabídnout nemůže, avšak dramaturgie, choreografie a režie Heleny Kazárové, specialistky na baletní repertoár (nejen) 18. století, je zárukou barvité inscenace. Právě tak jako umělecké souznění s orchestrem Musica Florea vedeného Markem Štrynclem, s nímž profesorka Kazárová spolupracuje již téměř dvacet let. Taneční složka díla vychází z detailního studia barokního a rokokového pohybového materiálu, stylu a estetiky spolu s dobovou inscenační praxí.

„V předklasické době jevištní tanec rozvíjel spolu s dekorací a mašinerií divadelní obrazy, které nebylo možné slovně vyjádřit. Důraz byl kladen na hudební stránku díla a ‚bel composto‘. Takového druhu byly patrně i Hilverdingovy vrcholné rokokové baletní pantomimy. Tlumočení literárního obsahu nebylo ještě jejich hlavním záměrem,“ přibližuje Helena Kazárová.

Příběh Čarovné girlandy je relativně jednoduchý a rokokově pohádkový. Dvě pastýřky, Florina a Dorina, zabloudí v hlubokém, tajemném lese, kde spatří chýši a skalisko. Dorina, smělejší z nich, zaťuká na dveře, nikdo jí však neotvírá. U skaliska se objeví čaroděj, který dívkám představuje čarovnou girlandu a její moc splnit jakékoli přání a uspokojit každé srdce. Ale na to, jak příběh dopadne, se budete muset přijít podívat 15. července.

Vážnost klasicismu

Gluckův Don Juan je dílem jiného žánru. Premiéru měl v roce 1761 v choreografii Gaspara Angioliniho a byl již dítětem velké baletní reformy té doby. Jednalo se totiž o první balet s tragickým koncem, který předznamenal novou vlnu nastupující klasicistní formy tzv. ballet d’action. Gluck spolu s Angiolinim vytvořili příběh o nenapravitelném svůdníkovi plný soubojů, temperamentních tanců včetně španělského fandanga a závěrečné démonické hřbitovní scény, během které díky zjevujícím se fúriím běhá mráz po zádech.

„Don Juan je v baletní historii skutečně přelomovým titulem, o jeho původní jevištní podobě však máme jen velmi málo informací. Dochována je pouze krátká synopse,“ vysvětluje režisérka a choreografka Helena Kazárová výzvy, před kterými inscenátoři v tomto případě stojí.

Musica Florea s Helenou Kazárovou tento balet poprvé uvedli v roce 2021 (s tanečním souborem Hartig Ensemble). Ačkoliv je Gluckova hudba k Donu Juanovi občas uváděna koncertně, pro jevištní inscenaci bylo třeba se hlouběji zamyslet nad charakterem jednotlivých hudebních čísel, z nichž jsou některá určena k herecko-pantomimické akci, jiná k čistému tanci, další k obojímu. Don Juan byl totiž prvním baletem, ve kterém se jeho tvůrci, Gluck a Angiolini, opravdu snažili o plné prolnutí vyprávění příběhu s tancem.

Obnovená premiéra obou baletů se odehraje 15. července 2024 na nádvoří Lichtenštejnského paláce v Praze od 21:00, předcházet jí bude od 20:00 dramaturgický úvod prof. Heleny Kazárové, Ph.D. v Klubu HAMU.

Čarovná girlanda | Don Juan
na scéně barokního divadla FLOREA THEATRUM
Musica Florea, Hartig Revival, Epochal Dances

15. 7. 2024 | 21:00, dramaturgický úvod 20:00

Vstupenky | FB událost

Vstupné:
650,- Kč základní
350,- Kč snížená (studenti, senioři, držitelé ZTP)
250,- Kč snížená (studenti a pedagogové hudebních škol)

Kde: Hudební a taneční fakulta AMU, Lichtenštejnský Palác – nádvoří, Malostranské náměstí 258/13

Představení se koná za finanční podpory Ministerstva kultury ČR, Magistrátu hlavního města Prahy a Městské části Praha 1.

Čarovná girlanda (La Guirlande Enchantée)
Ballet-pantomime
Choreografie a režie: Helena Kazárová
Hudební nastudování a dirigent: Marek Štryncl
Kostýmy: Roman Šolc
Scéna: Václav Krajc, Jiří Bláha
Asistentka choreografie: Michaela Bartlová

Osoby a obsazení:
Florina, Štědrá pastýřka: Blanka Ferjentsik Wernerová
Dorina, Chamtivá pastýřka: Veronika Rehbergerová
Čaroděj Dobroděj: Ondřej Dlohoš
Chamtivý Skot Gurn: Patrik Koller
Skot, poté Kavalír: Ota Frühauf
Zahradnice, Skotky, Tanečnice v Chrámu štěstí: Michaela Bartlová, Tereza Čechová, Silvia Němcová/Barbora Šímová, Anna Slaninová

Hraje: orchestr Musica Florea (umělecký vedoucí M. Štryncl)

Don Juan aneb Kamenná hostina
(Don Juan ou Le festin du pierre)
Ballo tragico pantomimo
Choreografie, dramaturgie a režie: Helena Kazárová
Hudební nastudování a dirigent: Marek Štryncl
Kostýmy: Roman Šolc
Scéna: Václav Krajc, Jiří Bláha
Asistentka choreografie: Veronika Rehbergerová

Tančí: členové a členky Hartig Revival (umělecké vedoucí H. Kazárová) a Epochal Dances (umělecká vedoucí Veronika Rehbergerová)

Hraje: orchestr Musica Florea (umělecký vedoucí M. Štryncl)