Co se děje

Spisovatel a dramatik. Pedagog a vypravěč. Tím vším byl Alois Jirásek a jeho Lucerna je stále nejčastěji inscenovanou divadelní hrou u nás. Ponejvíce se obsah tohoto Jiráskova díla prezentuje jako pohádková hra o hrdém a statečném mlynáři, který bojuje s vrchností o zachování svých práv a svobod. Sokolská inscenace, která bude slavnostně zahajovat XVII. všesokolský slet v Praze v roce 2024 se pokusí tuto tradiční obsahovou linku rozšířit o další rozměr, který je v díle ukrytý. Je to láska. Celým tímto Jiráskovým dramatickým dílem láska prochází jako Ariadnina nit. Není to jen láska milostná. Je to láska k práci, láska člověka k člověku, je to láska k životu. Prostě láska ve všech jejích podobách. Jiráskova Lucerna je vlastně takový český Sen noci svatojánské.

Inscenaci Lucerna nastudovalo Divadlo pod Petřínem ze Sokola Kampa a pozvalo ke spolupráci další sokolské umělce z Prahy a okolí. Chcete-li odhalit tajemství, které sokolská inscenace Jiráskovy Lucerny ukrývá, přijďte na představení. Nebudete litovat.

Představení se uskuteční 6. 4. 2024 ve Smetanově domě Litomyšl.

Odkaz na předprodej: http://www.smetanuvdum.cz/predstaveni/534-lucerna

„Audimafor i letos už tradičně nabízí různorodost divadelních přístupů i témat. Přesto mají inscenace mladých divadelníků určitá pojítka. Celkově lze vidět snahu různých divadelních souborů o zkoumání lidského bytí, hledání identity a experimentování s divadelní formou, často s využitím literárních děl jako inspirace či základního materiálu. Zaměřují se na psychologické aspekty lidského chování, emocí a vztahů mezi lidmi. Zkoumají morální dilemata, vztah jednotlivce k sobě samému i k ostatním. Nechybí téma dospívání a hledání vlastní identity,“ shrnuje témata letošního Audimaforu koordinátorka Kateřina Fikejzová Prouzová z Centra uměleckých aktivit.

Diváci letos mohou vybírat z dvanácti inscenací, které se odehrají od pátku do neděle na hlavní scéně Divadla Drak, ale i v Labyrintu.

Program v pátek 22. března otevře Sesterstvo těsta s inscenací Paní Láry Fáry, aneb domov není samozřejmost. Po nich si dá „noční šichtu“ soubor s názvem Poslední nakonec, který uvede inscenaci, jejímž základem je básnická sbírka Český orloj od Karla Šiktance.

Sobotní program odstartuje v 10 hodin inscenace Nová metoda, která je určena hlavně dětem školního věku. Soubor Je to tajný z Kolegia hraběte Šporka si možná budou diváci pamatovat z minulého ročníku přehlídky. V Labyrintu se v 11 hodin spustí poetická inscenace inspirovaná básničkou A na stromech les debutujícího autora Adama Hoška od studentského souboru Studia Šrámkova domu v Sobotce.

Na východoslovanské oslavy Rusalje odkazuje stejnojmenné představení, které začne v sobotu 13 hodin v Labyrintu Divadla Drak. Atmosféru anglického venkova slibuje inscenace Džem dalšího ze souborů Studia Šrámkova domu v Sobotce.

Brněnský soubor 300 mg kofeinu přiveze do Hradce inscenaci s názvem Erika o poznávání sama sebe a prostoru svého těla. Autorská inscenace studentů ZUŠ F. A. Šporka z Jaroměře Hostinec U Tří začne v Labyrintu v17 hodin.
Inscenace soboru DREJG Jiráskova gymnázia v Náchodě Všichni jsou Juani? Všichni by chtěli být Juani? Všichni by měli být Juani? sobotní nabitý program završí.

Nedělní dopoledne zve na autorskou inscenaci Když končí hra ze zákulisí divadla, kde policisté odhalují pravdu o událostech na prestižní umělecké akademii. Tu do Hradce dovezou členové studentského souboru Pobertové z Týniště nad Orlicí.
Soubor Barevné knoflíky z Třebechovic se nechal inspirovat hrou bratří Mrštíků, jejíž část také vložil do děje své hry Snáď to nemyslíte doopravdy?!, kterou uvedou na hlavní scéně Divadla Drak od 13:30 hodin.
Netradiční českou Pohádku o líném Honzovi zakončí Audimafor soubor Divadelní soubor Korálka – A proč ne čaj? z Dětenic.

Po představeních budou následovat rozborové semináře, které zabydlí kavárnu. Zde dostanou divadelníci cennou zpětnou vazbu od lektorského sboru, jehož tajemnicí bude koordinátorka Kateřina Fikejzová Prouzová. 
Porotci, kteří budou tvořit lektorský sbor, se i tento rok rekrutovali z oblasti profesionálního divadla. Jsou to teatroložka a pedagožka Nina Malíková, režisér, recitátor a literární kritik Vít Malota, teatrolog a divadelní kritik Vladimír Hulec a z Hradce Králové to bude Kamil Bělohlávek – scénograf, režisér, herec a hudebník.

Tato odborná porota bude mít nelehký úkol – vybrat ty nejlepší do postupové přehlídky experimentujícího divadla Šrámkův Písek, divadel poezie Wolkrův Prostějov a studentského divadla Mladá scéna.

Vstupenky na festival AUDIMAFOR jsou k dispozici zdarma vždy před začátkem představení. Kapacita je ale omezena. Přednost mají účastníci AUDIMAFORU.

"Tento hattrick filmů ukazuje širokou škálu animačních technik a nesmírnou kreativitu našich autorů. Zároveň jde i o vytrvalostní disciplínu – když bychom sečetli vývoj a výrobu těchto tří filmů dohromady, tak je to více než 12 let," říkají producenti Kamila Dohnalová a Martin Vandas a dodávají: "Jsme velmi hrdí na to, že se můžeme podílet na těchto projektech, z nichž každý přináší něco jedinečného. Nejenže nám stále připomínají blízkost války, ale jejich cílem je také naše diváky pobavit a zaujmout."

Hurikán, černobílá romance s komediálními prvky v režii Jana Sasky, vrací diváka do 90. let na pražský Žižkov. Titulní hrdina se zde vydává na odyseu ve snaze získat nový sud piva pro barmanku Báru, do které je zakoukán. Zdánlivě jednoduchá mise, kdyby se nekonala v této divoké pražské čtvrti. Snímek vznikl kreslenou 2D animací za použití 3D referencí a podílelo se na něm několik desítek animátorů z Česka, Francie, Slovenska a Bosny a Hercegoviny. Pro režiséra jde o profesionální debut a žánrem navazuje na jeho poslední krátkometrážní Happy End (2015), za který posbíral celou řadu festivalových ocenění a byl na oscarovém shortlistu.

K sestavě se připojuje prázdninová groteska režisérského dua Martina Smatany a Veroniky Zacharové Ahoj léto, která okouzlí festivalové diváky v soutěžní sekci Mladé publikum. Autoři přibalí diváky na rodinnou dovolenou plnou nečekaných zvratů. Krátký film kombinuje stop-motion a ručně kreslenou animaci a přináší okouzlující jedenáctiminutovou podívanou. 

Trojici uzavírá debutující ukrajinská režisérka Anastasia Falileieva. V kategorii Perspektivy představí svůj intimní dokumentární deník I Died in Irpin. Dojemné zkoumání přežití během ukrajinského konfliktu je vyprávěné optikou osobní zkušenosti. Režie Anastasie Falileievy nabízí syrovou a emotivní cestu, kterou podporuje působivá hudba Petra Marka. 

ZÁKLADNÍ INFORMACE O FILMECH

HURIKÁN 

Režie                                                 Jan Saska
Scénář                                               Jan Saska, Václav Hašek
Dramaturgie                                       Vojtěch Kiss
Hlasoví herci                                      Johana Matoušková, Patrik Velek
Mistr zvuku                                        Jiří Gráf
Asistent režie & hlavní animátor             Marek Pokorný

Producenti                                         Kamila Dohnalová (Last Films, CZ)
                                                      Martin Vandas (MAUR film, CZ)
Koproducenti                                     Antoine Liétout, Ivan Zuber (Laïdak Films, FR)
                                                      Juraj Krasnohorský (Artichoke, SK)
                                                      Mladen Đukić (AEON Production, BiH)

Délka                                                  13 minut
Technologie animace                        Černobílá kreslená 2D animace
Rok výroby                                         2024

Finančně podpořeno Státním fondem kinematografie, Pražským audiovizuálním nadačním fondem (CZ), Centre national du cinéma et de l’image animée (FR), region Nouvelle Aquitaine ve spolupráci s CNC (FR), Magelis s podporou Charente county council a ve spolupráci s CNC (FR), slovenským Audiovizuálním fondem (SK), Audiovizuálním centrem Republiky srbské (BiH).

AHOJ LÉTO

Scénář a režie                                   Martin Smatana, Veronika Zacharová

Hlavní výtvarnice                               Veronika Zacharová

Hlavní animátor                                 David Štumpf

Stop-motion animátor                        Martin Smatana

Střih                                               Katarína Pavelková

Kamera                                           Ondřej Nedvěd

Hudební skladatel                              Aliaksandr Yasinski

Mistr zvuku                                      Geoffroy Cantou-Carrassoumet

Producenti                                        Martin Smatana (Studio Bororo, SK)
                                                      Kamila Dohnalová (Last Films, CZ)
                                                      Martin Vandas (MAUR film, CZ)

Koproducent                                      Jean-François Le Corre (Vivement Lundi!, FR)

Animační technika                             Stop-motion a 2D kreslená animace

Délka                                              11 minut

Rok výroby                                         2024

Finančně podpořeno slovenským Audiovizuálním fondem, Státním fondem kinematografie, Centre national du cinéma et de l’image animée (FR), ARTE France, TVR, TÉBÉO, TÉBÉSUD funded by Région Bretagne (FR), Procirep - société des producteurs (FR), Angoa (FR).

I DIED IN IRPIN

Scénář, režie, výtvarno, animace               Anastasiia Falileieva
Hudba                                               Petr Marek – Midi Lidi
Dramaturgie                                       Lucia Kajánková
Produkce                                            Marcela Vratilová, Mira Dittrich

Producenti                                         Alena Vandasová, Martin Vandas (MAUR film, CZ) 

Juraj Krasnohorský (Artichoke, SK)

Koproducentka                                    Anastasiia Falileieva (Plastic Bag Films, UA)

Jazyk                                                  anglický/ukrajinský voiceover
Délka                                                  11 minut 22 sekund

Rok výroby                                         2024

Finančně podpořeno Státním fondem kinematografie a slovenským Audiovizuálním fondem.

www.maurfilm.com  

Projekt je realizován za finanční spoluúčasti EU prostřednictvím Národního plánu obnovy a Ministerstva kultury ČR. V letošním roce je rozpočet v rámci dotace bezmála 1 132 000 Kč, což je téměř dvojnásobná částka oproti minulému roku. Vedení knihovny se rozhodlo navýšit počet kurzů zejména na základě velkého zájmu kulturních pracovníků a výborného hodnocení účastníků již realizovaných kurzů.

„Cílem projektu není jen snaha o zvýšení kvality dovedností a znalostí pracovníků v kultuře, ale též o navázání a posílení spolupráce organizací z oblasti kulturního a kreativního sektoru mezi sebou navzájem. Školení jsou proto určena nejen pro ředitele a manažery, ale ve většině případů i pro řadové zaměstnance kulturních institucí,“ doplňuje ředitel knihovny Jan Kaňka.

Zájemcům jsou nabízeny kurzy, workshopy a vzdělávací semináře na téma manažerských, komunikačních a lektorských dovedností, dále z oblasti pracovního práva, marketingu a možností využití digitálních technologií. Mezi lektory jsou certifikovaní školitelé, univerzitní pedagogové i odborníci z praxe. Kurzy probíhají nejčastěji v krajské knihovně, některé se uskuteční také v Knihovně Kroměřížska, v Knihovně Bedřicha Beneše Buchlovana v Uherském Hradišti nebo v Masarykově veřejné knihovně Vsetín. Část kurzů se uskuteční i on-line formou.

„Jako radní mám v gesci kulturu i školství. Domnívám se, že tyto oblasti od sebe nelze oddělovat, že se naopak krásně doplňují. Jsem proto velice ráda, že se oblast umění a vzdělávání daří propojovat, že synergické efekty přináší plody v obou rezortech. Oceňuji snahu Krajské knihovny Františka Bartoše, že se na takovéto smysluplné projekty snaží nalézt mimorozpočtové zdroje, sleduje trendy jak v dotační politice, tak v odborné oblasti, a že na kurzy a jejich lektory jsou výborné ohlasy,“ uvedla Zuzana Fišerová, radní pro kulturu a školství Zlínského kraje.

Celkem se od března do konce listopadu tohoto roku uskuteční 30 kurzů. Informace a přihlášky na jednotlivá školení jsou dostupné na webu knihovny www.kfbz.cz/kurzy-pro-pracovniky-kultury.

www.kfbz.cz / www.facebook.com/zlinknihovna

• 27. 3. od 17 hodin Praha, Vzlet, vstupenky v prodeji v síti GoOut
• 2. 4. od 16:30, Ostrava, Klub Parník, vstupenky v prodeji v síti GoOut
• 9. 4. od 16:30, Litvínov, Schola Humanitas, vstupenky v prodeji v síti GoOut

Koncerty jsou určené pro děti od 3 do 10 let a jsou vedeny v angličtině s českým překladem. V česko-slovenské kapele vystoupí na koncertech po boku Orana Etkina Dušan Černák (bicí), Martin Konvička/ Jan Pudlák (piano), Taras Vološčuk (kontrabasista), Izabela Chalupníková (zpěv).

Tříhodinový workshop určený pedagogům a lektorům hudby pracujícím s dětmi v MŠ a na 1. stupni ZŠ, ve kterém se seznámí s hudební výukou Timbalooloo s jejím zakladatelem  jazzovým muzikantem Oranem Etkinem, se uskuteční 6. dubna od 9 hodin v sále U Minuty ve Skautském institutu na Staroměstském náměstí v Praze. Téma workshopu je podpora emočního rozvoje dítěte prostřednictvím hudby s důrazem na empatii, well-being a sociální vztahy nejen mezi dětmi.

Účastníci kurzu se naučí několik praktických příkladů z Timbalooloo, které následně mohou implementovat do své vlastní výuky. Workshop je strukturován tak, aby byl přínosný a pochopitelný jak pro ty, kteří budou workshop absolvovat poprvé, tak pro ty, kteří již naše workshopy absolvovali a tento přístup již znají. Pro plné zapojení do workshopu je nutná základní znalost hry na hudební nástroj a angličtina alespoň na úrovni B2. Vstupenky jsou k dispozici v síti GoOut.

Sbírka na Donio.cz na podporu dalších aktivit Mladí ladí dětem

Workshopy, koncerty a výuka metody TIMBALOOLOO osloví každý rok tisíce dětí a rodičů. Neziskový projekt Mladí ladí dětem se snaží tyto aktivity směřovat mimo jiné do vyloučených lokalit, kde se nacházejí sociálně ohrožené rodiny. Podpořit realizaci dalších koncertů a workshopů je možné prostřednictvím sbírky na portále Donio.

Medailonek Orana Etkina:

Užitečné odkazy:

• Showreel Mladí ladí dětem: www.youtube.com/watch?v=xDr7RDMcChM&ab_channel=Mlad%C3%ADlad%C3%ADjazz
• Seriál Hudební cesta světem: https://youtube.com/playlist?list=PLotLuUqh05ZBEow5jg9DWnBcWI8hsFMp0
• Youtube kanál: www.youtube.com/channel/UCNkQH82TDFzveqpxZsW5Mrw/featured
  Facebook profil:  www.facebook.com/mladiladijazz
• Webové stránky Mladí ladí dětem: www.mladiladidetem.cz/#program
• Album Finding Friends Far from Home: https://open.spotify.com/album/1FPMXPRwNxtZISnOGshyfN
• Webové stránky Orana Etkina: https://oranetkin.com/
• Webové stránky Timbalooloo: https://timbalooloo.com

Kde končí jeden, začíná druhý

Podobně jako v úspěšném titulu Pankrác ´45, i ve své nejnovější hře Štyrský/Toyen/Heisler pracuje Martina Kinská s reálnými motivy ze života skutečných osob, jejichž příběh zasazuje do konkrétního historického rámce. Na pozadí faktů a dobových reálií pak rozvíjí fascinující vyprávění o lidech, kteří měli spolu tolik společného, že se nemohli odloučit.

„Provokovala mě představa, co to mohlo být za setkání – ve smyslu fyzickém, psychickém i tvůrčím. Co je to za blízkost, kdy není jisté, kde končí hranice jedné bytosti a začíná hranice té druhé,“ říká autorka hry a režisérka inscenace Martina Kinská. „Stejně tak byl pro mě přitažlivý moment toho, kdy se člověk dobere nějaké hrany vnímání, snad horizontu bytí... A kdy se rozhodne jít na ni za každou cenu, nebo se na ní ocitne souhrou okolností, včetně tlaku dějin,“ vysvětluje Kinská.

„Vycházíme z reálných motivů a někdy i událostí, ale situace ve hře jsou smyšlené. O životech a povahách těchto tří osobností se toho příliš neví, a tam si vyhrazujeme právo na uměleckou svobodu,“ doplňuje dramaturgyně Johana Součková Němcová.

Erftemeijer/Šťastná/Hochman

„Je zde vážně nemocný Jindřich Štyrský, jehož stav se rapidně zhoršuje, neboť se nemůže v Protektorátu dostat k potřebným lékům. Dále je tu Jindřich Heisler, který se odmítl přihlásit k povinné registraci Židů, tím pádem se ocitl v ilegalitě a většinu času se ukrývá u Toyen v žižkovské garsonce v Krásově ulici; dle legendy tu spal celou dobu ve vaně... A pak Toyen, která se o oba dva starala a, zdá se, neměla tehdy ani později už bližší osoby, než právě je,“ popisuje autorka a režisérka výchozí situaci hry. V ní však podle ní brzy začne jít více o postoj ke světu, o jeho prozkoumávání a uchopení. „Jakou daň si může vybrat odvaha „uvidět“, stát se „vidoucím“ v rimbaudovském duchu... Jak se mohou na světě „střídat“ básníci – básníci slov i obrazu,“ naznačuje Kinská.

Přitažlivost komorního dramatu s prvky magického realismu podtrhuje i jeho herecké obsazení. Jindřicha Štyrského hraje Jacob Erftemeijer, všestranně nadaný umělec, který je mimo jiné talentovaným výtvarníkem. Toyen, umělkyni z vlastního rozhodnutí záhadnou a nejednoznačnou, ztvárňuje neméně nadaná Anežka Šťastná. Jindřicha Heislera, který s Toyen později emigroval do Francie, ztělesňuje Mark Kristián Hochman. Vycházející herecký talent se od příští divadelní sezóny stane stálým členem souboru Švandova divadla. 

Dojít až na hranici snu

V inscenaci popsané události v noci z 20. na 21. března 1942 jsou vyfabulované, opírají se však o doložená fakta (autorka čerpala mj. z knihy Toyen: První dáma surrealismu Andrey Sedláčkové, která je v inscenačním týmu odbornou poradkyní). V působivém celku využila Kinská i texty Jindřicha Štyrského a Jindřicha Heislera, citace z knihy Kašpar noci Aloysiuse Bertranda či Dopis vidoucímu Arthura Rimbauda. „Inscenace pracuje mimo jiné s fragmenty skládanými do koláže, která byla oblíbenou technikou Jindřicha Štyrského,“ upozorňuje dramaturgyně Johana Součková Němcová a dodává, že jako výtvarnou poradkyni tým přizval Adélu Kostkanovou.

Důmyslně pojatá je také kostýmní a scénická výprava, jejichž autorem je Jozef Hugo Čačko. Ten sklepní prostor Studia rozčlenil pohyblivými paravány tak, aby se divák spolu s hlavními hrdiny postupně nořil do jiné dimenze vzpomínek a snů, přičemž hranice mezi podvědomím a realitou zůstávají volně prostupné. Jednotlivé předěly slouží zároveň jako projekční plocha pro představy ústřední trojice i jako promítací plátno. Čačkovy návrhy kostýmů inspirovaly dobové fotografie, přičemž odkazují na oblíbené barvy Toyen – modrou a zelenou.

Výslednou podobu inscenace dotváří i hudba skladatelky Gabriely Vermelho.

Premiéra se uskuteční 27. března ve Studiu Švandova divadla, nejbližší volné reprízy jsou naplánovány na 9., 27. a 31. května 2024.

www.svandovodivadlo.cz

Víte, že...

... Martina Kinská je jako autorka a režisérka podepsána i pod titulem, který vypráví o osudech pěti žen v pankrácké věznici?

Hra Pankrác´45 byla v roce 2015 nominována na nejlepší původní českou hru a dočkala se scénických čtení v USA a Německu. Inscenace je stále na repertoáru Švandova divadla a bývá pravidelně vyprodána. Za režii hry Agent tzv. společenský (spoluautor Radek Schovánek) získala Kinská Cenu Marka Ravenhilla za rok 2018.

... Štyrský a Heisler měli společné nejen křestní jméno?

Oba si byli blízcí s Toyen, jíž Štyrský říkal Manko, oba experimentovali s možnostmi poezie i vizuality, oba zemřeli „na srdce“. Štyrský podlehl vleklé chorobě, jíž patrně trpěla i jeho milovaná, předčasně zesnulá sestra. Heisler zemřel náhle v důsledku srdečního selhání v roce 1953 v Paříži. Bylo mu pouhých osmatřicet let.

... před válkou i po ní, kdy Toyen pobývala nejprve s jedním Jindřichem, a poté i s druhým v Paříži, dostávala za své obrazy minimální částky?

Dnes jde o nejlépe prodávanou malířku nejen na českém aukčním trhu. Nejdražším dílem Toyen v domácí aukci je zatím kubistický obraz Cirkus z roku 1925, jenž byl na jaře 2021 vydražen za 79,56 milionu korun (včetně aukční přirážky). Surrealistický obraz Jindřicha Štyrského Trauma zrození se před nedávnem prodal ve Francii v přepočtu za 92,3 miliony korun.

České centrum Londýn uspořádalo unikátní panelovou diskuzi nazvanou Bedřich Smetana: Člověk, hudba a mýty (Smetana Unveiled: Exploring the Man, the Music and the Myths). Významní hudební odborníci promluvili o skladatelově bouřlivém životě a zaměřili se především na méně známá fakta z osobního i profesního Smetanova života. O světoznámém hudebníkovi pohovořili emeritní profesor Queen's University v Belfastu Jan Smaczny, skladatel a muzikolog Dr. Thomas Jaermann a ředitelka Muzea Bedřicha Smetany Sandra Bergmannová. Přes Zoom se připojil Tomáš Hanus, hudební ředitel Velšské národní opery, který pohovořil o nejnovější inscenaci Smetanovy opery Dalibor, kterou v Brně režíroval Sir David Pountney a kterou Hanus sám dirigoval. Večerem provedl John Allison, redaktor britského časopisu Opera.

"Jsme nadšeni, že můžeme i s britskými posluchači oslavit Rok české hudby a představit široké spektrum napříč českou hudební scénou od klasické hudby na prestižních festivalech v Leamingtonu, Newbury, BBC Proms až po současný jazz na festivalu ve skotském Edinburku. Symbolickou korunkou po letošních oslavách české hudby bude nástup Jakuba Hrůši do role Hudebního ředitele Královské opery v Londýně v příštím roce", dodává Přemysl Pela, ředitel Českého centra Londýn.

Součástí širšího programu Českého centra Londýn k Roku hudby jsou i další významné hudební projekty. Česká klasická hudba letos zazní na oblíbeném festivalu Leamington Music Festival, kde se mohou návštěvníci těšit např. na Kvarteto Martinů, Guarneriho klavírní trio, klavíristu Martina Kasíka, skladatelku Sylvii Bodorovou či hobojistu Viléma Veverku. Mimo vážnou hudbu bude letos v Británii Česko i v hledáčku fanoušků jazzu. Edinburgh Jazz and Blues Festival bude letos zaměřen právě na Česko. Ve spolupráci s Českým centrem přiváží festival především mladé nadějné interprety, kteří nejen, že vystoupí na festivalu, ale zúčastní se také rezidence a kolaborativního projektu se skotskými hudebníky. Jazz zazní i v rámci programu 28. ročníku festivalu Made in Prague a Londýnského jazzového festivalu EFG.

Současný pohled na Bedřicha Smetanu ve světě

Hudební odkaz Bedřicha Smetany zazní v průběhu celého roku. V rámci programu prvního pololetí Smetanovy melodie zazní v prestižní Athens Megaron Concert Hall v podání největšího řeckého státního orchestru Athens State Orchestra; českou hudbu představí i Trio ASSAI, nositel ceny Cantus Firmus 2023, v Českém centru Sofie v rámci ХХIV. ročníku Evropského hudebního festivalu. Smetanovu Mou vlast ztvární Státní filharmonie Košice pod taktovkou Roberta Jindry. Na skladby Bedřicha Smetany v podání Hirono Wada za doprovodu klavíristky Nami Itó se mohou těšit posluchači v tokijské Akasaka Civic Hall či na koncertu v newyorské Bohemian National Hall v rámci Chelsea Music festivalu.

Naopak u našich rakouských sousedů pojali téma ještě více otevřeně a ve spolupráci Českého centra Vídeň a Institutu pro východoevropské dějiny Vídeňské univerzity iniciují květnové hudební sympozium, které vedle esejisticky laděných referátů (např. na téma smetanovského narativu v českých dějinách v podání prof. Phillipa Thera) přinese jedinečné hudební zážitky – vystoupení legendárního krajanského pěveckého sboru Lumír a naproti tomu Libušino proroctví v podání Elišky Weissové, nové hvězdy Vídeňské opery.

Vizuální program na Smetanovské téma

Samozřejmostí je celoroční uvádění výstavy Slavní čeští skladatelé ve spolupráci s Národním muzeem, kde je osobnosti Bedřicha Smetany věnován široký prostor jak pro fakta ze života, tak i pro hudební ukázky.

V neposlední řadě Česká centra při příležitosti dvoustého výročí narození Bedřicha Smetany oslovila Lukáše Tomka z ilustrátorské dvojice Tomski&Polanski, který již v minulosti ztvárnil mnohé slavné české osobnosti. Výsledkem je ilustrace, díky níž si nejen Smetanovo významné výročí připomínáme v on-line prostoru.

Aktuální informace

Rok české hudby 2024 / Česká centra - Praha (gov.cz)

Česká centra, příspěvková organizace Ministerstva zahraničních věcí ČR, jsou stěžejním nástrojem veřejné diplomacie zahraniční politiky Česka a rozvíjejí kulturní vztahy mezi zeměmi. Jakožto kulturní institut jsou členem sítě zahraničních evropských kulturních institutů EUNIC. Prezentují naši zemi v široké škále kulturních a společenských oblastí: od umění přes kreativní průmysly až po propagaci úspěchů české vědy a inovací. Věnují se výuce češtiny v zahraničí. Zapojují se do mezinárodních projektů a slouží jako platforma pro rozvoj mezinárodního kulturního dialogu. V současnosti působí v zahraničí celkem 28 poboček na 4 kontinentech. Kromě Českých center spravují také Český dům v Bělehradě, Bratislavě a Jeruzalémě.

www.czechcentres.cz

Newsletter Facebook Instagram X YouTube LinkedIn

„Kulturní kanál České televize za deset let své existence prozkoumal a nahlédl do historie mnoha oborů a žánrů. Logicky musela přijít chvíle, kdy podobným způsobem uchopí fenomén, který má u nás nejen obrovskou tradici, ale i světovou proslulost,“ říká výkonný ředitel ČT art Tomáš Motl a dodává: „Jsem rád, že nový cyklus lidem ukáže, kolik rozmanitých podob tento obor má, a hlavně – že velikáni typu Jiřího Trnky, Hermíny Týrlové či Břetislava Pojara mají i dnes velmi zdatné pokračovatele.“

Český animovaný film je tu bezmála 100 let. Jeho historie se začala psát ve 20. letech minulého století, kdy se první animace začaly využívat převážně v zakázkových reklamách. V jedné z nich si zahrál i tehdy ještě kreslený Hurvínek. Prvním českým animovaným počinem světové úrovně, který nastartoval éru české animace, pak byla Svatba v korálovém moři z roku 1944.

Nový cyklus Kroky a skoky české animace má celkem šest dílů. V prvním z nich, nazvaném Poetika animace, představí tvůrci nejtradičnější formu: techniku klasické animace. Společně s průvodcem Sašou Michailidisem diváci prozkoumají proces vzniku animovaných snímků od prvotního nápadu po hotový film. Druhý díl V zajetí plošky se věnuje pohádkám, večerníčkům a fantazijním příběhům.

 „Naším cílem je ukázat, že česká animace nejsou právě jen večerníčky a pohádky. Plošková animace patří k nejstarším technikám a nejvíce pracuje s ‚výtvarnem‘ konkrétního výtvarníka. Navíc si Saša Michailidis v tomto díle vyzkouší, jaké to je, animovat, což je pro něj zcela nová zkušenost,“ vysvětluje režisér Michael Kaboš.

Třetí díl Ze života loutek se vrací do zlaté éry loutkového filmu a k legendárním tvůrcům, jako byli Jiří Trnka, Hermína Týrlová, Břetislav Pojar či Jiří Brdečka. Ukáže ale i mladé tvůrce, kteří se nebojí experimentovat a nahlížejí na loutky trochu jinak. Další díl Třetí rozměr rozebere animované snímky, které se nebojí vážných témat a reflektují současnost podobně jako hrané nebo dokumentární filmy.

Předposlední díl nazvaný Svět fantazie ukáže české tvůrce, kteří kombinují techniky a propojují různá média, a stírají tak hranice mezi tradičním animovaným, hraným i dokumentárním filmem. Poslední díl – Světy současnosti – se podívá na animaci ve videohrách. Ty už dávno nejsou pouhou zábavou pro děti, ale často uměleckým dílem, který používá filmový jazyk a postupy.

moderátor: Saša Michailidis // režisér: Michael Kaboš // kreativní producent: Lenka Poláková // vedoucí produkce: Jana Urbášková // dramaturg: Josef Albrecht

„Zákon o veřejných kulturních institucích se u nás bezvýsledně řešil již desetiletí. Nám se nyní podařilo připravit jeho plnohodnotnou verzi a jsem velmi rád, že vláda návrh mého rezortu schválila. Jde o důležitou právní normu, která kulturním institucím mnohé zjednoduší a pomůže jim v dalším rozvoji. Zvýší jejich autonomii v oblasti dlouhodobého plánovaní a možnosti vícezdrojového financování. Poptávka je patrná zejména u institucí živé kultury, typově divadel, která budou moci být nově jako VKI spoluzaložena městem a krajem. Žádná z kulturních institucí ale nebude nucena ke změně právní subjektivity, vše bude na bázi dobrovolnosti,“ uvedl ministr Baxa.

Návrh zákona je odrazem dlouhodobé snahy odborné veřejnosti především z oblasti tzv. živého umění o zavedení reálné alternativy k příspěvkovým organizacím. Ministerstvo kultury při tvorbě zákona spolupracovalo zejména s Asociací profesionálních divadel a Asociací symfonických orchestrů a pěveckých sborů, diskutovalo ji také v rámci jednání tripartity s odbory i zaměstnavateli. Schválená právní úprava je částečně inspirována funkčními zahraničními modely, primárně však reaguje na realitu českého prostředí. Zákon nyní míří do Poslanecké sněmovny. Účinnost je plánována k 1. lednu 2025.

Podle ministra kultury Martina Baxy je zavedení nové právnické osoby pro oblast kultury nezbytné, zejména s ohledem na dlouhodobé více než 20 let trvající úsilí resortu intenzivně podporované ze strany odborné veřejnosti upravit možnost institucionálního poskytování veřejných kulturních služeb tak, aby odpovídalo specifickým potřebám této oblasti. Veřejná kulturní instituce je koncipována jako alternativa k příspěvkovým organizacím, které jsou v některých ohledech a v některých oblastech kulturního života považovány za překonané a nedostačující nárokům současné doby. Pro oblast paměťových a sbírkotvorných institucí je v danou chvíli stále optimální varianta příspěvkové organizace, proto není transformace příspěvkových organizací na veřejné kulturní instituce ze zákona povinná.

Přehled opatření:

• Zřizovatelem VKI bude buď stát, nebo územní samosprávný celek, popřípadě více územních samosprávných celků dohromady = sdružení zřizovatelů a financování – lepší plánování, více finančních zdrojů.
• V čele VKI bude stát ředitel jmenovaný správní radou složenou alespoň z jedné třetiny ze zástupců odborné veřejnosti = větší zapojení odborné veřejnosti do řízení institucí, odstranění politických tlaků na změny v managementu institucí.
• Kontrolním orgánem bude dozorčí rada, popřípadě revizor
• VKI bude financována ze strany zřizovatele podle finančního plánu sestaveného maximálně na 4 roky a každoročního rozpočtu = dlouhodobé finanční plánování výrazně prospěje programové nabídce.   
• Činnost VKI bude moci být smluvně financována na období až 3 let i územními samosprávnými celky nebo státem, kteří ji nezřizují = vyšší příjmy pro činnost VKI oproti stávajícímu stavu.
• VKI bude hospodařit jak s vlastním majetkem, ať už vloženým zřizovatelem nebo získaným v rámci vlastní činnosti, a v případě VKI zřízených územními samosprávnými celky i s majetkem svěřeným, který zůstává v majetku zřizovatele
• Zvláštní kategorií vloženého majetku je tzv. majetek chráněný; dispozice s takovým majetkem ze strany VKI je omezena, a to s ohledem na hodnotu, kterou takový majetek bude mít. Bude se vždy jednat především o kulturní památky, sbírky muzejní povahy či knihovní fondy = ochrana majetku je na stejné úrovni jako za současné právní úpravy
• Stávající příspěvkové organizace v oblasti kultury bude možno transformovat na VKI bez přerušení právní kontinuity, a to výlučně na základě rozhodnutí zřizovatele příspěvkové organizace. K takto vznikající VKI může přistoupit jako zřizovatel i další územní samosprávný celek, jestliže se jedná o VKI transformovanou z příspěvkové organizace územního samosprávného celku = kontinuita organizací je zcela zachována. 

„Výstava Ve stínu pyramidy představí jedinečnou mumii mladé urozené ženy, která byla pohřbena v Lahúnu ve středním Egyptě, a poukáže i na další kulturně-historické souvislosti spojené s vystavenými egyptologickými předměty. Vzácné nálezy věnoval v roce 1912 svému rodnému městu moravskotřebovský sběratel a mecenáš Ludwig Holzmeister,“ říká ředitelka Českého muzea stříbra Lenka Mazačová. „Téma starého Egypta považujeme za velmi prestižní a vzhledem k rekonstrukci Městského muzea v Moravské Třebové můžeme teď jejich celou egyptologickou kolekci ukázat i u nás. Nově s ní vystavíme také další pozoruhodné starožitnosti a amulety pocházející z našich vlastních sbírek a ze sbírek Náprstkova muzea v Praze,“ dodává Mazačová.

K výstavě chystá České muzeum stříbra také vzdělávací programy pro žáky základních a středních škol. „Po stopách mumie budeme putovat i v létě, kdy jsme pro děti připravili dva turnusy příměstského tábora,“ uvádí ředitelka muzea, které patří k nejnavštěvovanějším památkám Středočeského kraje.

Do boje se slepým Žižkou i za slávou kutnohorských varhanářů 

Vedle egyptologické výstavy připravuje muzeum od 5. dubna na Hrádku ještě další výstavu: „Letos si připomínáme 600 let od husitské bitvy u Malešova. Odehrála se poblíž malešovské tvrze, což je asi šest kilometrů od Kutné Hory. Bitvě velel tehdy již zcela slepý Jan Žižka. Přesto dokázal využít terénu tak, aby eliminoval početní převahu pražanů, které zde v jedné z nejkrvavějších bitev husitských válek porazil. Výstavu Kutná Hora husitská chceme pojmout jako interaktivní instalaci zaměřenou zejména na rodiny s dětmi,“ dodává Lenka Mazačová.

K vidění bude například ukázka dobové zbroje a zbraní. Představí se rovněž soubor nálezů z nedalekého hradu Sion. „Díky kopiím řady předmětů se budou moci návštěvníci přenést do 15. století, stát se husitou a zařadit se po bok Jana Žižky táhnoucího na Kutnou Horu,“ zve na výstavu Mazačová.

Souběžně s Hrádkem otevře novou výstavu i Kamenný dům, který je také součástí kutnohorského muzea. Zde bude – rovněž od 5. dubna – probíhat výstava Kutnohorská varhanářská škola. Ta představí dlouholetou tradici kutnohorského varhanářství od 17. do 20. století se zaměřením na jednotlivé varhanářské rody a jejich nástroje právě v tomto městě.

Vzácné razidlo, housle i zlomek mlecího kamene

České muzeum stříbra se pyšní i novým unikátním nálezem, jímž je bronzové razidlo na brakteáty. „Brakteáty byly jednostranné tenké stříbrné mince přímo předcházející ražbě pražských grošů, kterou v roce 1300 v Kutné Hoře zavedl Václav II.,“ vysvětluje Lenka Mazačová. „Do Vlašského dvora soustředil všechny dosavadní mincovny z celého království, včetně té ze Zhořelce, z níž pochází i toto razidlo. Brakteátová razidla jsou vzácná a v celé ČR je můžeme spočítat na prstech jedné ruky,“ upozorňuje ředitelka muzea.

Druhou mimořádnou akvizicí jsou housle kutnohorského mistra houslaře Ferdinanda Josefa Homolky z roku 1847, jemuž se říkalo „kutnohorský Stradivari“. „A do třetice všeho mimořádného: od soukromého dárce jsme získali zlomek mlecího kamene určeného k rozemílání rudy, který našel v korytě říčky Vrchlice. Nález je jedinečný, jde o první doložený kámen z rudního mlýna v celém kutnohorském revíru. Stříbrnou rudu bylo totiž nutné před jejím tavením nejprve rozdrtit nebo rozemlít,“ líčí Lenka Mazačová a zdůrazňuje, že k Hrádku a jeho lákadlům patří také návštěva dolu, která je velmi oblíbená. „Bezpochyby patříme k muzeím, kam by měl alespoň jedenkrát v životě zajet každý, kdo má rád historii a památky,“ zve na návštěvu Českého muzea stříbra Lenka Mazačová.

www.cms-kh.cz

Víte, že…

…sběratelství a cestování na Blízký východ a dovoz tamějších suvenýrů – originálních archeologických nálezů – bylo na počátku 20. století téměř módní záležitostí?

Kutnohorskému muzeu daroval egyptologické předměty již v roce 1880 MUDr. František Stáně, dlouholetý předseda Archeologického sboru Vocel.

…příběh krásné mumie Hereret začal v letech 1911 až 1912?

V té době Ludwig Holzmeister společně s manželkou Marthou a dvěma neteřemi podnikl cestu po severní Africe. Nejdříve navštívil Maghreb, konkrétně Alžírsko a Tunisko, a následně procestoval celý Egypt. Během pobytu v Káhiře zavítal pravděpodobně i do obchodu vysloužilého amerického diplomata Ralpha Huntingtona Blancharda, který prodával starožitnosti při Egyptském muzeu v Káhiře. Právě zde nejspíš Holzmeister zakoupil mnoho cenností, včetně ženské mumie ve dvojité rakvi. Ta pocházela s největší pravděpodobností z výkopů slavného egyptologa Flinderse Petrieho ve středoegyptském Lahúnu. Pečlivě mumifikované ženské ostatky uložené ve dvojité rakvi pak společně s ostatními předměty dorazily do moravskotřebovského muzea v květnu roku 1912. Zde byla pak Hereret po dalších 111 let nejvýraznějším exponátem celého muzea.

…mumie Hereret je stará bezmála tři tisíce let?

Šlo o osobu vyššího společenského postavení. Mumie již dvakrát prošla radiologickými vyšetřeními: první se uskutečnilo na počátku 70. let minulého století, druhé na sklonku prvních let 21. století. Vyšetření mimo jiné prozradila, že žena zemřela mezi 20. a 30. rokem života. Tělo je zabaleno v malované kartonáži a uloženo ve dvou dřevěných rakvích z cedrového dřeva, které zdobí půvabné portréty. Samotné ostatky chrání původní přiléhavý, dobře zachovalý obal z obinadel, zbytků papyrů, dřeva a štukovací omítky. Tento kartonážový krunýř je podle odborníků výjimečně bohatě zdobený a celkově vydařený. Jsou na něm zobrazeny náboženské výjevy, které se vztahují k posmrtnému životu.