Co se děje

Kdo jsme?

Portál bude soustavně reflektovat aktuální dění v profesionálním českém, výběrově i zahraničním divadle. Každý den bude přinášet nové, pečlivě redigované autorské texty převážně kratšího a středního rozsahu od špičkových autorů v oboru. Obsah bude vybírán tak, aby byl vysoce aktuální a bezprostředně se týkal témat, která právě rezonují v divadelní komunitě. Dbát budeme na odbornost textů, zároveň se však budeme snažit o jejich srozumitelnost, jelikož našimi cílovými čtenáři jsou nejen odborníci z divadelního světa, ale také širší veřejnost v čele s milovníky kultury a divadla. 

Náš portál by měl zaplnit mezeru, která v české kulturní publicistice momentálně existuje a chystaná přeměna Divadelních novin v měsíčník ji pravděpodobně ještě prohloubí: chybí zde odborně vedená platforma pro divadelní publicistiku, jež by s důrazem na co největší aktuálnost systematicky a čtenářsky přístupně mapovala dění ve všech oblastech českého divadla – od činohry přes taneční a pohybové divadlo až po hudebně-divadelní a loutkovou scénu, a to nejen formou recenzí, ale také zpráv a komentářů, reportáží a rozhovorů či úvah.

Chceme být otevřenou platformou, v níž nebudou zaznívat pouze hlasy teatrologů a kritiků, ale také divadelních tvůrců. V případě potřeby jsme připraveni poskytnout jim prostor, kde by mohli reagovat na nastalé kauzy a sdílet své myšlenky. Odtud název divadelní.net – síť, která si klade za cíl spojovat divadelníky a jejich diváky. Název zároveň svědčí o návaznosti na značku DN, tedy Divadelní noviny, z jejichž redakce zakladatelky portálu vzešly, a rovněž reflektuje skutečnost, že chceme nadále publikovat pouze online.

Redakce divadelního.netu bude také velmi dbát na férové ohodnocení všech zúčastněných v projektu. Je pro nás velkou prioritou pracovat za férových podmínek a důstojně ohodnotit odvedenou práci, které si vážíme. Palčivě si uvědomujeme, že kvalitní divadelní publicistika bude existovat jen tehdy, bude-li adekvátně finančně ohodnocena. Grantový systém je v tomto bohužel nedostačující. Proto v lednu 2025 spustíme sbírku na platformě Donio, která by nám měla pomoci získat prostředky na fungování, dokud nedostaneme na účet grantové peníze, k čemuž v posledních letech docházelo až v dubnu, či dokonce květnu. Divadlům budeme nabízet několik možností inzerce a mediální spolupráce.

Co budeme publikovat?

Portál se bude zabývat všemi hlavními druhy a žánry divadelní tvorby (činohra, hudební divadlo, alternativní divadlo, nový cirkus, tanec a balet, loutkové divadlo apod.). 

Klade si ambici sledovat divadelní dění na celém území České republiky, nejen v Praze, Brně a Ostravě, ale i v dalších městech s pravidelným divadelním životem, včetně vhledu do kulturní politiky, ekonomiky a řízení divadelních institucí.

Dalším z jeho záměrů je prohlubovat historickou paměť divadla formou psané reflexe podstatných divadelních událostí. Publikovat budeme tři až čtyři recenze za týden, reportáže z festivalů, rozhovory k aktuálním divadelním událostem a kauzám i profilové rozhovory s výraznými osobnostmi z divadelní oblasti, glosy a komentáře, ale také delší eseje od nejrenomovanějších autorů z oboru. Informovat budeme též o divadelním dění v zahraničí.

Kromě toho chceme pro reflexi divadelního dění, potažmo i pro divadlo samotné získat mladší generace čtenářů. Za tím účelem budeme extenzivně využívat sociální sítě k propagaci portálu. 

Čtenáři budou mít možnost ohodnotit zhlédnuté inscenace hvězdičkami a porovnat své hodnocení s hodnocením profesionálních publicistů a kritiků.

Rovněž plánujeme vytvořit divadelní podcast, jenž bude erudovaně, ale zároveň zábavnou formou zpracovávat nejvýraznější divadelní události v daném měsíci.

Za redakci divadelního.netu

Petra Janák Zachatá, Kateřina Kykalová a Anežka Pondělíčková

Rozsáhlé kolekci, kterou darovala Muzeu Těšínska, dominují textilní sbírky. Jsou v ní zastoupeny jak původní lidové textilie, tak i rekonstruované oděvní typy ze zmíněných regionů. Publikace je doplněna o krojové rekonstrukce z její dílny, které jsou dosud spravovány folklorními soubory. Významnou část kolekce tvoří krojové šperky, pohlednice, drobné etnografické publikace a brožury, historické fotografie, ale i fotodokumentace folklorního hnutí, které sama velkou měrou ovlivnila. Terénním výzkumem, započatým již v 50. letech 20. století, získala velké množství cenných informací zachycených v několika rukopisných sešitech. Tyto informace dále zpracovávala a zanechala pro případné badatele mimo jiné přesnou střihovou a kresebnou dokumentaci lidového oděvu. Své poznámky a dokonalou znalost mnoha rukodělných technik a tradiční lidové kultury využívala k přednáškové činnosti, kromě účasti na folklorních programech a přehlídkách byla rovněž častým hostem televizních pořadů.

Pro lepší dokreslení osobnosti Jiřiny Králové byla do publikace přiřazena i její vlastní tvorba s lidovou tematikou, a zejména unikátní osobní oděvy a doplňky, které ukazují její renesanční osobnost v plné šíři.

Textovou část publikace, která čítá celkem 320 stran, doplňuje 416 barevně tištěných ilustrací, zvláště unikátních dobových fotografií i nově pořízených snímků, které dokumentují vývoj a podobu lidové oděvní kultury, dále reprodukce střihů, nákresů a poznámek z výzkumu.

Již nyní připravujeme prezentační akci, na které budete seznámeni s novou knihou a možnostmi, jak ji získat. O přesném termínu a podrobnostech akce Vás budu s předstihem informovat.

Národopisná kolekce Jiřiny Králové – výběrový katalog – tisk publikace.

Tento projekt se uskutečňuje za finanční podpory Ministerstva kultury.

„Období Vánoc nás všechny ještě více spojuje. Důkazem je i velká solidarita během tradičních Adventních koncertů České televize. Jsem velmi šťastný, že se letos podařila vybrat rekordní částka pro neziskové organizace, a navíc jsme koncerty poprvé uspořádali i mimo hlavní město, kde měly velký úspěch,“ řekl generální ředitel České televize Jan Souček.

Za všechny ročníky od roku 1991 se doposud mezi 136 podpořených organizací podařilo rozdělit více než 300 milionů korun. Výtěžek z letošních koncertů poputuje rovným dílem mezi Středisko rané péče Educo Zlín, ParaCENTRUM Fenix v Brně, Centrum Locika a Pacientskou neziskovou organizaci Maminy s rakovinou.

Tváře České televize se i letos představily v roli patronů Adventních koncertů. Tentokrát to byla moderátorka Petra Eliáš Voláková, reportér a moderátor Josef Kvasnička, zahraniční zpravodajka Darja Stomatová a moderátor Aleš Zbořil.

„Adventní koncerty České televize patří mezi důvěryhodné a osvědčené sbírky v České republice. Tomu nasvědčuje i stále rostoucí štědrost dárců, kteří přispívají. Částka letošního ročníku není ještě konečná, ale už v tuto chvíli jsme na rekordu. Vážíme si každého daru a děkujeme za něj,“ uvedla manažerka charitativních aktivit České televize Tereza Šimáčková.

Sbírka je na webu www.darujspravne.cz spuštěna do konce roku 2024. Dárcovské SMS ve tvaru DMS ADVENT 30, DMS ADVENT 60, DMS ADVENT 90 nebo DMS ADVENT 190 je možné zasílat do konce ledna 2025 na číslo 87 777. Po celý rok je pak otevřen transparentní účet Adventních koncertů České televize (692 692 692/0800). Děkujeme všem dárcům.

Galerie Hrozen se zaměřovala na prezentaci uměleckých děl předních tuzemských a zahraničních grafiků, ilustrátorů, typografů, grafických designérů a karikaturistů od šedesátých let po současnost. Svým zaměřením byla jedinou galerijní expozicí svého druhu v rámci jihočeského regionu.

V jednom z prvních novinových rozhovorů po otevření galerie (1998) Václav uvedl, že vybudováním a otevřením galerie se mu splnil životní sen. Pro jeho naplnění také udělal maximum možného: galerii otevřel ve vlastním zrekonstruovaném původně renesančním domě. Vše, co se galerie týkalo, vycházelo z jeho představ a velkorysých plánů. Připravil prostory, interiér, nezbytné tiskoviny, domlouval výstavy, setkával se s výtvarníky, instaloval expozice. Žádná z aktivit, které byly pro chod galerie nezbytné, pro něj nebyla přítěží. Díky svému uměleckému renomé a kontaktům dokázal na jih Čech přivést řadu špičkových výtvarníků a pravidelně dával prostor i význačným jihočeským autorům. Vedení galerie, navzdory celkové náročnosti a časovému vytížení, často na úkor vlastní tvorby, přinášelo Václavovi radost z výjimečných setkávání s lidmi z uměleckého světa, tak s návštěvníky galerie. V odborných kruzích sklízel program Galerie Hrozen respekt a uznání.

Dům s bývalou galerií v Hroznové ulici 22 je skvostem: bohaté vrcholně renesanční sgrafitové průčelí domu s dochovaným negativem polovalbové konstrukce krovu je jedinečnou architektonickou památkou. Podle historických pramenů v domě v minulosti probíhal čilý rukodělný a řemeslný ruch. Tvůrčí atmosféra, kterou byl dům prodchnutý, našla s Václavem pokračování, v horních patrech v ateliéru pracoval na svých grafikách a ilustracích, zatímco dole v galerii mohly probíhat výstavy a inspirativní setkávání s uměním.

Centrálním výstavním prostorem galerie byl přízemní mázhaus s valenou klenbou. Do ničivých povodní v roce 2002 byl součástí galerie také podzemní prostor, který si udržel původní středověký charakter a sloužil k vystavování keramiky, skla a šperku. Přilehlý dvorek byl využíván pro sezónní výstavy exteriérové plastiky.

Václav Johanus na jih Čech přivedl řadu vynikajících tuzemských a zahraničních umělců, kteří zde prezentovali svoji tvorbu v rámci více než stovky samostatných a tematicky zaměřených výstav. V letech 1998-2024 se v Galerii Hrozen představili mj. tito autoři: Adolf Born, Jiří Kolář, Jiří Šalamoun, Josef Paleček, Pavel Sukdolák, Eva Hašková, Jan Kavan, Eduard Ovčáček, Berenika Ovčáčková, Aleš Lamr, Eva Vlasáková, Jolana Kimlová, Zdeněk Mézl, Jaroslav Sůra, Václav Johanus, Václav Kabát, Zdena Kabátová Táborská, Eva Janíčková, James Janíček, Emílie Tomanová, Oldřich Smutný, Jan Solpera, Jan Rajlich st., František Štorm, Karel Aubrecht, Radomír Postl, Marie Tichá, Gabriel Filcík, Lucie Dvořáková, Jindra Čapek, Stanislav Holý, Miroslav Barták, Vladimír Jiránek, Vladimír Renčín, Jan Hrubý, Petr Juřena, Pavel Matuška, Jiří Slíva, Dušan Pálka, Vlastimil Zábranský, Herbert Kisza, Josef Bruckmüller, Francois Oberfalcer, Dušan Poľakovič, Blanka Votavová, Dagmar Mezricky, Wolfgang Zelmer a další.

Každoročně byl věnován prostor také významným jihočeským autorům: vystavovali zde mj. Karel Valter,  Miloslav Nováček, Jiří Müller, František Peterka, Jiří Tichý, Miloslav Cicvárek, Jan Halla. Galerie založila, ve spolupráci s firmou Koh-i-noor Hardtmuth, a.s., v roce 1999 tradici udílení Ceny za nejlepší ilustraci dětské knihy za předchozí rok, spojenou s výstavou oceněného ilustrátora (J. Paleček, M. Tichá, S. Holý, J. Čapek, G. Filcík, L. Dvořáková). Program galerie zahrnoval rovněž výstavy pro děti (mj. ilustrátoři časopisu Sluníčko) a další akce zaměřené na středoškolskou a vysokoškolskou mládež (mj. výstava Vědecké publikace na Jihočeské univerzitě k 15. výročí univerzity, hračky studentů SUPŠ Praha 3 apod.).  Návštěvníci mohli sledovat i mimořádné průniky do dalších výtvarných oblastí jako je fotografie – mj. Michal Tůma: výstava k poctě památky Jana Palacha; plastika - Stanislava Kavanová, Vladimír Preclík, Vlastimil Teska; autorské knihy a autorské ruční papíry - Jiří H. Kocman; výstava předních současných šperkařů Eros; benefiční výstava 58 autorů včetně zahraničních: Kolegové z kolegiality, apod. K pravidelně pořádaným akcím patřil vánoční a novoroční prodej grafik, drobných tisků, vánočních přání a novoročenek. K většině výstav a akcí byla připravována autorská pozvánka, katalog a plakát. Vernisáže s hudebním programem bývaly opravdovým svátkem a oslavou umění. Po dvacet let byla nepostradatelnou průvodkyní uměním také galeristka paní Libuše Hašková.

Grafik a ilustrátor Václav Johanus se celý svůj profesní život věnoval výtvarnému umění: volné a užité grafice, knižní a novinové ilustraci, koláži a kreslenému humoru. K jeho typickým vlastnostem patřil nadhled, smysl pro humor, a také ohromná pracovitost a zaujetí pro věc. Jako jihočeský patriot, který se ke svému jihočešství hrdě hlásil, toužil na jih Čech přivést a zprostředkovat umění z dalších oblastí i zeměpisných šířek, a představit autory, kterých si vážil a jejichž tvorbu měl rád. Současně v něm byl respekt k těm, kteří z tohoto koutu země vzešli, a svým umem a schopnostmi jeho hranice výrazně překročili. Měl rád literaturu a vše, co souviselo s písmenky a tiskovinami, a tak mu byli blízcí ilustrátoři, typografové, grafičtí designéři. A protože v polovině 60. let začal vlastní uměleckou dráhu v oblasti kresleného humoru, nemohly v galerii chybět ani práce souputníků a kolegů, s nimiž se v redakcích a na stránkách novin a časopisů potkával více než 45 let. Výtvarné umění bylo jeho profesí i koníčkem, neodmyslitelnou a radostnou součástí každého dne. A stejně tak byl neoddělitelně propojen s Galerií Hrozen.

Dalo by se vzpomínat a připomínat mnohé. Osobnost Václava Johanuse nad všemi jeho aktivitami ční jak maják: dokázal se věnovat vlastní umělecké práci, která ho nesmírně bavila a sklízel za ni mnohá ocenění, a stejnou měrou se dokázal těšit a radovat z práce a výsledků ostatních, přátel, kolegů výtvarníků, ale i všech dalších, kterým v životě o něco jde, jsou ochotni se za svou věc brát a něco pro ni přinášet.

Za společenský přínos v oblasti umění – za vlastní uměleckou tvorbu a vybudování prestižní Galerie Hrozen byl Václav Johanus v roce 2011 vyznamenán Medailí Za zásluhy v oblasti umění primátorem města České Budějovice. V roce 2016 obdržel z rukou hejtmana Jihočeského kraje ocenění Zlatá šupina.

Nenápadná, drobná, ale ve svém konání nepřehlédnutelná žena. To ona stojí za nedávným připomenutím na svou dobu velmi vzdělané Přemyslovny Mlady, která sehrála významnou roli v českých kulturních dějinách. S uplatněním svých diplomatických schopností při cestě za papežem do Říma přispěla k založení pražského biskupství a v jeho počátcích 20 let budovala první ženský klášter sv. Jiří. Příspěvky badatelů přednesené k její poctě „u kulatého stolu“ na pražském arcibiskupství se podařilo publikovat v útlé knížce Ctihodná Mlada – kněžna a abatyše. Se sestrou Dominikou Janou Bohušovou jsem hovořila nejen o ní…

Jste hybatelkou a editorkou zmíněné knihy, v níž čtenář často narazí na poznámku – pozapomenutá, a přitom velmi významná žena. Proč se na Mladu téměř zapomnělo?

Řeholnice mají ve svém povolání pokoru. Proto, když se řekne, že byl někdo pozapomenut, není to ani tak vinou té existující osobnosti, ale toho, že se málo čte, člověk se musí trochu namáhat, hledat, aby došel k jádru věci, aby pochopil, proč se dějiny odvíjely tak, jak se odvíjely, a co nám ta doba chtěla říct.

V kapitole od archeologa Jana Frolíka je otevřený konec. Stále není jasné, zda se našel Mladin hrob?   

Přiznám se, že jsem strašně doufala, že než vyjde knížka, potvrdí se, že kosti, které našel a které spadají do doby, kdy žila, patří ctihodné Mladě. Dosud nejsou známy výsledky DNA. Snad budeme mít jasno začátkem příštího roku. Jan Frolík rád říká, že v archeologické praxi bohužel neplatí to, o čem se píše v amerických detektivkách, a sice že jeden den badatelé zadají dotaz a druhý den už mají výsledky. (smích) 

Stojí za zmínku, že publikace vyšla jako „sestra“ knihy Posunuté milénium /1050 let od založení pražského biskupství. Se zpožděním padesáti let ji v letošním roce vydalo nakladatelství Lidové noviny. V tehdejším Československu by něco takového bylo nemyslitelné…

Pochopitelně, pan kardinál Tomášek 1000 let biskupství slavit nemohl a nesl to velice těžce. V normalizační společnosti nepřicházelo v úvahu, aby se tak zásadní církevní instituce v historii naší země připomněla. A najednou je tu kniha, která se dlouho připravovala a vypučela jako květ ibišku. „Posunuté milénium“ byl rovněž název mezinárodní konference, z něhož vzešla. Museli jsme si na ni počkat padesát let, ale vždyť na svobodu jsme čekali 40 let. Z toho je zřejmé, že duchovní dimenze se nedá udusit.

Jen málo zasvěcených ví, že jste autorkou každoročních výtvarně zajímavých novoročních a velikonočních přání, které přicházejí poštou z Arcibiskupského paláce. Kde se ve vás vzala taková výtvarná citlivost?

Za to může moje maminka. Když jsem se narodila jako třetí dítě, právě začala studovat češtinu, dějepis a kreslení na Pedagogické fakultě v Ostravě. Vzpomínám si, jak byla obložena knihami. Ještě jsem neuměla číst, ale obrázky mne fascinovaly. Takže to byla moje první vysoká škola s maminkou. Jednou mne zavolala k obědu, zrovna když jsem si prohlížela nějaký pěkný obrázek. Jako záložku jsem vzala to první, co bylo po ruce – zlaté hodinky. Pochopitelně jsem na to hned zapomněla. Celá rodina je tehdy hledala. Našli jsme je až po roce v té obrázkové knížce. Později, když už jsem uměla číst, tak jsem se dovídala, jaké je složení barev a jakou technikou jsou vytvořené, ale o vlastním obrázku tam nebylo nic. Bylo mi to líto a uvědomila jsem si právě na těchto momentech, jak ta doba není spravedlivá. Obraz přece nebyl namalován kvůli složení barev, ale autor jím chtěl něco vyjádřit. A ta potřeba sdělit, co je podstatou věci, o to se snažím celý život.

Snad mohu říci, že leitmotivem vašeho tvoření, jak jsem vás poznala, je krása. Proč obecně potřebujeme krásu?

To já nevím (smích), ale potřebujeme. Tíhneme k ní a když se s ní setkáme,  najednou žasneme jako děti. Jsme v údivu a ten údiv nás vrací do mládí. Uprostřed ošklivosti, která nás leckdy obklopuje, se najednou podíváte na oblohu, kde jsou mráčky, a člověk má možnost vzlétnout. A podobně ti, kteří byli ve vězení, na samotce, kde neměli okno, i ti se naučili svou duší ještě jiným způsobem vnímat krásu tak potřebnou k životu. Když poslouchám jejich vzpomínky, přála bych si, aby děti, které se narodily a žijí ve svobodě, si toho vážily, aby si uvědomily, že svoboda není samozřejmost, že za ni hodně lidí muselo položit svůj život a že je třeba tuto hodnotu chránit.

A krása, ta je v harmonii. Je odleskem daru, který dostáváme každé nové ráno. Když se probudíme, začneme dýchat, tak bychom za to měli poděkovat.

Haló? Slyšíme se? je audiowalk, divadlo bez herců nebo jednoduše audiovýprava, která své posluchače zavede do centra Hradce Králové a odhalí jeho zákoutí.

Hlas vypravěčky vám nabídne příběh, který se s každým dalším zastavením postupně vynořuje před očima a odkrývá hrozivou pravdu. Vše je totiž jinak a vy nejste jen posluchači. Jde o mnohem víc a hlavně o čas! Jste připraveni zachránit svět? Tak se dlouho nerozmýšlejte a vyražte na cestu…

Začátek na pokladně Labyrintu Divadla Drak po načtení QR kódu.

Na audiowalk můžete vyrazit v otevírací době Labyrintu o víkendu, ve svátek a v době školních prázdnin mezi 10.00 – 15.00.

Audiowalk je vhodný pro jednotlivce nebo pro maximálně pětičlenné skupiny.

K výpravě je zapotřebí chytrý telefon s přístupem k internetu a sluchátka.

Délka audiowalku je cca 2 hodiny. 
Cena 100 Kč / osoba.

Doporučený věk 13+.

Účinkující a tvůrci 

Hlasem provází: Rozálie Fidlerová

Dále zazní: Veronika Hovorková, Šimon Jarkovský, Petr Vrběcký, Klára Fidlerová, Jan Tomáš a Dominik Linka

Tvůrčí tým: Alžběta Prašivková, Magdaléna Michalcová, Morgana Kostincová, Šárka Hanzalová, Šimon Jarkovský, Tomáš Jedlička, Veronika Horáková, Veronika Hovorková

Námět, scénář, režie: Barbora Kamenická Pokorná, Jana Nechvátalová

Zvuk a zvukový design: Jan Tomáš

Produkce: Barbora Kalinová

Technická spolupráce: Victory Studio

Projekt je realizován za podpory Královéhradeckého kraje a Statutárního města Hradec Králové.

„Jak jsme Rok české hudby na kulturním programu velkoryse začali a pak celý pojali, tak ho i zakončíme. Vždyť co jiného říct o koncertu, na kterém se v přímém přenosu představí na tisíc účinkujících a zástupců amatérských sborů, tedy lidí věnujících se zpěvu ve svém volném čase, kterým tímto chceme vzdát hold,“ říká výkonný ředitel ČT art Tomáš Motl a pokračuje: „Ale tu úplnou tečku za rokem, který na ČT art nabídl mimo jiné všechny Smetanovy opery, desítky dokumentů či stovku koncertů českých skladatelů i interpretů všech žánrů, nabídne hudební show, která musí bavit každého, kdo má rád písničky Ježka, Voskovce a Wericha. A kdo zároveň ocení, že česká hudba v jednom večeru přirozeně propojí operní svět s jazzem, swingem i blues a k tomu nabídne i humor a dobrou náladu. Snad si tohle všechno dokážeme pak přenést i do roku nového.“

Vánoční koncert pěveckých sborů v Obecním domě bude rekordní počtem vystupujících. Protože je v Česku sborový zpěv značně populární, po zveřejnění výzvy trvalo pouhých sedm dní, než se Českému rozhlasu, který koncert pořádá, přihlásil maximální počet sboristů a sboristek z celé republiky. V průběhu adventně laděného večera zazní sborové skladby Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka, Wolfganga Amadea Mozarta či Johanna Sebastiana Bacha, Gloria z Rybovy České mše vánoční i české a světové koledy.

Amatérské sbory doplní přední operní pěvci, sólové party přednesou sopranistka Alžběta Poláčková, mezzosopranistka Štěpánka Pučálková, tenorista Daniel Matoušek a barytonista Svatopluk Sem. Výzvu v podobě hudebního nastudování programu a řízení sborů, orchestru a sólistů přijal šéfdirigent rozhlasových symfoniků Petr Popelka.

Zprostředkovat akci s tolika účinkujícími bude výzva i pro televizní štáb přímo na place. „K tisícovce sboristek a sboristů přibyde totiž ještě několik desítek televizních a rozhlasových profesionálů, kteří budou ať už přímo v členitých prostorách Obecního domu, anebo v přenosových vozech zajišťovat přímý přenos na ČT art a ve vysílání ČRo. Už jen takový nástup účinkujících bude oříšek – běžně ho v přímých přenosech kalkulujeme na sekundy přesně, v tomto případě ale může nástup sboristů zabrat klidně 15 minut – i s tím se budeme muset popasovat,“ říká dramaturgyně koncertu Markéta Režová, která doufá, že sváteční atmosféra strhne diváky třeba k tomu, aby si u obrazovek zazpívali Tichou noc, Adeste fideles či Narodil se Kristus Pán.

Notoricky známé písně Ježka, Voskovce a Wericha si pak budou moci diváci zanotovat u swingové show Ondřeje Havelky a Adama Plachetky Nebe na zemi. „Adam Plachetka je nejen výjimečný operní pěvec, ale rád vstupuje i do jiných hudebních žánrů. Proto jsem mu před časem nabídl, zda by nechtěl natočit pořad s písněmi Voskovce a Wericha do cyklu Hudební návštěva v muzeu. Pořad, kde Adama Plachetku doprovázel na klavír David Švec, měl úspěch a to byl i impuls, aby Adam dostal nabídku realizovat koncert s Ondřejem Havelkou a jeho Melody Makers,“ popisuje kreativní producent Jiří Hubač počátek Plachetkovy a Havelkovy spolupráce, která trvá dodnes.

„Mám písničky Osvobozeného divadla moc rád a tenhle projekt jsem inicioval, aby se vrátily do povědomí i lidem, kteří už je tak neznají. Výběr proběhl zcela v symbióze s Ondřejem, zpíváme notoricky známé kusy i méně známé písně – třeba Svítá, to je krásná věc. Taky jsme si tam vybrali každý jednu píseň od Ježka, kterou nepsal pro Osvobozené divadlo,“ říká o svém swingovém projektu Nebe na zemi Adam Plachetka.

V průběhu koncertní show předvedou umělci za doprovodu swingového orchestru Ježkovy písně v celé žánrové pestrosti. Od osobitých písní jazzových a swingových (Tři strážníci či Ezop a brabenec) přes originálně pojatá blues (Klobouk ve křoví a Tmavomodrý svět) a lyrické písně milostné (Svítá, Když se usmívala) až po brilantní parodie (Holduj tanci, pohybu nebo Láska zhrzená čili Na Poříčí dítě křičí). A protože jsou oba protagonisté lidé obdařeni humorem, diváci se mohou těšit na příjemně strávený sváteční večer. „Divákům tento koncert přinese nejen krásnou hudbu a písně, které znají, ale i vtipné komentáře obou protagonistů,“ uzavírá kreativní producent Jiří Hubač.

Největší vánoční dárek pro milovníky divadla

Diváci Dramoxu, jehož obliba neustále stoupá, mohou online sledovat divadelní představení z více než 250 českých a zahraničních scén, včetně představení, jež jsou často beznadějně vyprodaná nebo mají po derniéře. To vše za nižší měsíční poplatek, než je cena jednoho lístku do divadla.
Navíc má Dramox i rozsáhlý archiv, které diváci už nikde jinde vidět nemohou. Ten doplňuje též ve spolupráci s Českou televizí. Kromě klasické činohry, opery či muzikálu je na Dramoxu také mnoho rodinných či dětských představení nebo dokonce balet a nový cirkus.

Teď, právě včas před Vánoci, si tedy mohou diváci všechna představení vychutnat na velké obrazovce.

Ředitel a spoluzakladatel Dramoxu Martin Zavadil neskrývá své nadšení: "Jsem moc rád, že se nám podařilo spustit aplikaci před svátky. Je to ten největší vánoční dárek pro současné i budoucí diváky, kteří si o ni psali. Od vzniku Dramoxu je naším motorem a cílem dostat divadlo ze všech koutů ČR, co nejblíž k lidem.”

Nezapomene zmínit ani divadla, jimž Dramox posílá 55 % veškerého zisku z předplatného: “Novou aplikaci vítají také divadla, která Dramox svou činností podporuje, protože diváci si teď jejich představení (máme jich online už přes 400) užijí na velké obrazovce.”

Zatím měl Dramox aktivní aplikace pro chytré televize Samung a LG. Nyní přidal také aplikaci pro televize s operačním systémem Google TV nebo dřívejším Android TV, díky čemuž je nyní divadelní platforma dostupná takřka ve všech nejen českých domácnostech.

Jak aplikaci aktivovat a použít

Přes ikonu domečku se dostanete do nabídky, v níž zvolíte položku “Apps” a vyhledáte “Dramox”. Pokud je televize vybavena odpovídající verzí systému, aplikace se objeví ve výsledcích vyhledávání a po jejím zvolení ji pak stačí instalovat, otevřít a přihlásit se pomocí přihlašovacích údajů k uživatelskému účtu Dramox.

http://www.dramox.cz

Štědrovečerní premiéra pohádky Klíč svatého Petra sice loni v prosinci dosáhla fenomenálních 2,96 milionu diváků, což představuje 61 % všech sledujících, ale mnohé další novinky zaostávají. Na druhé straně, klasické tituly jako Tři oříšky pro Popelku se stále drží na špičce – tuto nestárnoucí stálici sledovalo 2,27 milionu lidí. Další místa obsadily osvědčené hity jako Pelíšky (1,97 milionu) a reprízy dalších pohádkových klasik. Co to znamená? Že diváci raději sáhnou po osvědčených titulech, zatímco novější tvorba nedokáže jejich očekávání naplnit.

Hodnocení klesá

Podle hodnocení uživatelů na portálu Kinobox je propad oblíbenosti nových pohádek nepřehlédnutelný. Zatímco tituly jako Lotrando a Zubejda (1997) nebo Princezna ze mlejna (1994) si drží hodnocení přes 62 %, novější filmy, například Kouzelník Žito (2018) a Království potoků (2022), padají pod 50 %. Diváci si stěžují na slabší scénáře, předvídatelné zápletky a méně charismatické herecké výkony.

Mezi režiséry si nejlépe vede Jiří Strach, jehož tři filmy (např. Anděl Páně) dosahují průměrného hodnocení 69,3 %. Následuje Karel Janák se 7 filmy a průměrným skóre 59,1 %, zatímco Zdeněk Troška a Zdeněk Zelenka, autoři několika známých pohádek, zůstávají pod 57 %. Data ukazují, že úspěch titulu často stojí a padá s režisérskou osobností, která dokáže vtisknout filmu jedinečnou atmosféru a kvalitní zpracování.

Ekonomické tlaky na produkci také hrají svou roli. Rozpočty na nové pohádky jsou omezené, což nutí tvůrce šetřit na vizuálních efektech i hvězdném obsazení. Pokusy o inovaci, jako u pohádky Jak si nevzít princeznu (2021), přinesly moderní přístup k tradičnímu vyprávění, ale stále narážejí na limity v kvalitě zpracování.

Dalším problémem je konkurence. Česká pohádka dnes musí soupeřit nejen s klasickými domácími tituly, ale i s obrovským množstvím zahraniční produkce dostupné na streamovacích platformách. Netflix nebo Disney+ přinášejí divákům pohádkové příběhy s rozpočty, o kterých si český filmový průmysl může nechat jen zdát. Zatímco tyto filmy lákají diváky dokonalými vizuálními efekty a dynamickými příběhy, české pohádky často spoléhají na nostalgii a osvědčené vzorce.

Průměrné hodnocení pohádek z posledních dekád také vykresluje obraz postupného poklesu kvality. Pohádky z poloviny 90. let dosahují průměru 62 %, zatímco tituly z let 2000–2010 klesly na 57,1 %. Nejnovější pohádky z období 2020–2023 se pohybují okolo 53,3 %. Tento trend naznačuje, že diváci vnímají starší tvorbu jako kvalitnější a působivější, což zvyšuje tlak na současné tvůrce, aby našli způsob, jak tuto ztrátu důvěry napravit.

Jak zachránit pohádky?

Vývoj ukazuje, že česká pohádka čelí zásadním výzvám, které mohou ovlivnit její budoucnost. Ačkoliv sledovanost zůstává vysoká, kvalita nových titulů podle diváků a kritiků klesá. Rostoucí konkurence zahraničních produkcí, které disponují výrazně většími rozpočty a technologickým zázemím, navíc klade na domácí tvorbu obrovský tlak. Omezené finanční možnosti, předvídatelné scénáře a snaha oslovit širší publikum často vedou k výsledkům, které nedokážou konkurovat nejen klasickým českým pohádkám, ale ani současné zahraniční nabídce.

Kdysi zářivý žánr se tak nachází na rozcestí. Diváci stále chtějí pohádky sledovat, což dokazují milionová čísla sledovanosti, ale zároveň očekávají návrat ke kvalitě a originalitě, která definovala slavné tituly minulosti. O tom, zda česká vánoční pohádka zůstane jedním z pilířů tuzemské televizní kultury, rozhodnou nejen ochota publika dál jí důvěřovat, ale především schopnost filmařů adaptovat se na měnící se podmínky a vrátit žánru jeho ztracené kouzlo.

Letos se diváci mohou těšit v televizi na Štědrý den na pohádku Tři princezny a na Boží hod na Čarovné jablko. Jak si vedou všechny české pohádky se můžete podívat v žebříčku nejlepších českých pohádek.

O KINOBOXU

Kinobox je filmová databáze a váš průvodce světem filmů. Na jednom místě zde naleznete obsáhlou databázi audiovizuálních děl a jejich tvůrců, online filmový magazín a vyhledávač zprostředkovávající informace o nabídce většiny streamovacích služeb.

„Před rokem jsme informovali o tom, že Archy vybudujeme. Vláda ČR a Ministerstvo kultury od samého počátku ruské agrese Ukrajinu podporuje. Pomoc Ukrajině při záchraně jejího kulturního dědictví je velmi důležitá. Archa je výsledkem skvělé spolupráce veřejného, soukromého a neziskového sektoru. Právě mobilní pracoviště ochrany knihovních fondů, konzervace a digitalizace pomohou Ukrajině překonat ztráty, ke kterým od počátku ruské agrese dochází. Děkuji partnerům, kteří umožnili vznik Archy I. Bez jejich finančních darů by vybudování Archy nebylo možné,“ uvedl ministr kultury Martin Baxa a doplnil: „Kulturní dědictví každé země je otiskem její historie a národní identity. Archa dává naději, že se některým ztrátám podaří zabránit.“

Generální ředitel Národní knihovny ČR Tomáš Foltýn doplňuje praktické informace: „Mobilní pracoviště ochrany knižního kulturního dědictví bude na Ukrajině fungovat pod patronátem Národní knihovny Yaroslava Mudrého a Ukrajinské knihovnické asociace. Tyto organizace mají již nyní zpracovaný jasný plán dislokace pracoviště u konkrétních knihoven a dalších paměťových institucí v rámci Ukrajiny. Tento plán, ani další informace o převozu mobilní jednotky však nelze v tuto chvíli veřejně sdělovat, neboť naším cílem není jen pomoci zachraňovat knižní kulturní dědictví Ukrajiny, ale také myslet na bezpečnost mobilní jednotky i v ní pracujících odborníků. I takto zaměřená kulturní pomoc může být cílem přímého napadení a s ohledem na probíhající válečný konflikt je jistější u těchto informacích držet jisté komunikační embargo“. Přesto Tomáš Foltýn připojuje několik detailů: „Naši ukrajinští partneři nás budou zpětně informovat, kde Archa 1 působí a jak konkrétně pomáhá. Zároveň je třeba podotknout, že spolupráce mezi Národní knihovnou ČR a ukrajinskými knihovnami je zamýšlena jako dlouhodobá – již bylo podniknuto několik online školení pro obsluhu pracoviště a řada dalších akcí. Ty budou pokračovat i nadále, jak fyzicky na místě, tak za pomocí moderních technologií vzdáleně.“

„Jako velvyslanec svobodné a nezávislé Ukrajiny jsem hrdý na to, že máme takové skutečné přátele, jako jsou Češi. Češi ze své vlastní historie dobře chápou, co je Rusko a jak se ruský imperialismus snaží zničit svobodu a demokracii. Ukrajinské kulturní dědictví je nedílnou součástí celé evropské a světové civilizace, představuje přínos pro celou Evropu i svět. Toto mobilní zařízení pomůže Ukrajině zachovat tištěné kulturní dědictví. Za všechny zločiny proti ukrajinskému národu bude Rusko jednoznačně potrestáno, aby se taková genocida nikdy v budoucnosti neopakovala," s díky uvádí velvyslanec Ukrajiny v České republice Vasil Zvaryč.

Karel Komárek, zakladatel Nadace Karel Komárek Family Foundation k projektu říká: „Ochrana kultury v časech války hraje klíčovou roli jak pro zachování identity národa, tak pro udržení jeho naděje na obnovu. Kvůli poskytování nezbytné humanitární a vojenské pomoci Ukrajině jsou rozpočty jednotlivých států i finanční možnosti neziskových organizací již napjaté. Proto je v této době zapotřebí hledat nové cesty, jak ukrajinské kulturní dědictví ochraňovat. Jednou z nich je partnerství soukromého a veřejného sektoru, díky němuž vznikl právě projekt Archa. Ten pomáhá zmírnit ztráty, které Ukrajina v kulturní sféře utrpěla, a zároveň slouží jako model pro ochranu kultury v globálním měřítku.“

 „K Ukrajině mě váže vztah nejen pracovní, máme zde několik zajímavých byznysových projektů, ale především vztah osobní. Mám zde mnoho přátel, s manželkou jsme tuto zemi procestovali a opravdu si ji zamilovali – nejen pro její krásnou přírodu, ale i pro její jedinečnou kulturu. Zpráva o ruské invazi mě proto velmi zasáhla a další šok přišel, když jsem zjistil, že ruská vojska cíleně ničí ukrajinské kulturní památky. Můj finanční příspěvek k projektu je tedy pro mě způsobem, jak podpořit zachování kulturního dědictví Ukrajiny, které nesmí být zničeno. Věřím, že konzervace poškozených památek přímo v terénu a digitalizace vzácných dokumentů pomohou uchovat tento neocenitelný odkaz pro budoucí generace. Považuji za nezbytné, abychom stáli při Ukrajině v těchto těžkých časech a pomohli ochránit poklady, které nepatří jen Ukrajině, ale celému světu,“ připojuje Libor Winkler.

Odborným garantem realizace Archy I. je Národní knihovna ČR. Na její výrobě se vzhledem k tvrdým podmínkám, ve kterých bude působit, podílel Vojenský technický ústav.

Archa I. - mobilní jednotka ochrany knihovních fondů, byla na základě souhlasu vlády bezúplatně převedena Národní knihovně Yaroslava Mudrého uzavřením darovací smlouvy. Obdarovaný na území Ukrajiny následně zajistí využívání mobilní jednotky pro akutní a okamžité zásahy a ambulantní opravy literárních fondů. Už letos v říjnu bylo podepsáno memorandum o vzájemné spolupráci mezi Národní knihovnou České republiky, Národní knihovnou Yaroslava Mudrého v Kyjevě a Ukrajinskou knihovnickou asociací a rovněž darovací smlouvy mezi oběma knihovnami. Memorandum a darovací smlouvu podepsal za českou stranu generální ředitel Národní knihovny ČR Tomáš Foltýn. Za ukrajinskou stranu pak generální ředitel Národní knihovny Yaroslava Mudrého v Kyjevě Oleh Serbin a předsedkyně Ukrajinské knihovnické asociace Oksana Bruj.

Co je projekt ARCHA

Projekt Archa je součástí iniciativy Ministerstva kultury ČR Podpora ukrajinské kultury.

Projekty jsou konzultovány s Ministerstvem kultury a strategické komunikace Ukrajiny a vznikají na základě poptávky přímo z Ukrajiny. Vše zastřešuje Ministerstvo kultury ČR a Český výbor ICOM. Na projektu se podílejí soukromí dárci a iniciativa Zapojme Ukrajinu. Příspěvkové organizace Ministerstva kultury ČR – Národní knihovna ČR a Národní muzeum jsou realizátory všech tří Arch financovaných ze soukromých zdrojů.

Všechny projekty s hlavičkou „Archa“ jsou unikátními a technologicky špičkovými projekty, jedná se ve válečném prostředí o mobilní a snadno „přenosné“ pracoviště s nejmodernější technikou pro konzervaci i digitalizaci.

ARCHA I:

Mobilní konzervační pracoviště určené pro záchranu listinného dědictví Ukrajiny. Toto pracoviště se bude zaměřovat na konzervaci vzácných rukopisů, knih, archivních dokumentů a dalších tištěných materiálů, které byly během konfliktu poškozeny nebo jsou ohroženy vlivem externích podmínek. Takové konzervační centrum zajišťuje, že tato cenná část ukrajinského dědictví bude uchována pro budoucí generace v co nejlepším stavu. Náklady na jeho realizaci jsou 10,5 milionu Kč. Zařízení zajistila Národní knihovna ČR díky příspěvkům MND a.s., Nadace Karel Komárek Family Foundation (ty společně přispěly částkou 5 mil. Kč) a pana Libora Winklera a jeho přátel.

ARCHA II:

Projekt je zaměřen na digitalizaci písemného dědictví Ukrajiny. Digitalizace těchto dokumentů, kterou by konzervační pracoviště provádělo, je klíčovým krokem k jejich dlouhodobé ochraně. Vytvoření digitálních kopií nejen snižuje riziko ztráty původních materiálů, ale také umožňuje širší přístup k těmto zdrojům, což je důležité jak pro vědecké bádání, tak pro vzdělávání veřejnosti. Konzervační pracoviště je tak nezbytnou součástí celkového úsilí o obnovu a zachování ukrajinského kulturního dědictví, čímž přispívá k posílení národní identity a kulturní soudržnosti. Hlavním partnerem bude tamní Národní knihovna Jaroslava Moudrého a také Ukrajinská knihovnická asociace. Celkové náklady na projekt činí asi 12,5 milionu Kč; dosud se podařilo získat zhruba 3 miliony Kč, další finance jsou v jednání. I tento projekt realizuje Národní knihovna ČR.

ARCHA III:

Projekt Archa III rozšiřuje původní záměr dvou pracovišť, konzervačního a digitalizačního, o pracoviště pro 3D skenování a je iniciativou Nadace Karel Komárek Family Foundation a Národního muzea. Hlavním cílem je vytvoření mobilní digitalizační stanice – transportéru – pro 3D skenování cenných historických a kulturních předmětů. Transportér s posádkou tří osob se bude moci operativně pohybovat po celé Ukrajině. Vybavený dvěma digitalizačními stanovišti umožní zpracovávání menších exponátů uvnitř dodávky a zároveň exponátů citlivých na přepravu, nebo větších exponátů přímo v muzeích. Muzea tak budou schopna digitalizovat své cenné objekty – historické předměty, přírodní exponáty a další – v místech nejvyšší potřeby a vytvořit tak 3D kopie exponátů, které mohou být následně použity pro další studium a zachování cenných předmětů v případě ztráty originálů. Zahájení projektu je naplánováno na jaro 2025. Projekt Archa III významně přispěje k ochraně a zachování kulturního dědictví Ukrajiny a poskytne místním muzeím nejmodernější technologie pro 3D digitalizaci jejich sbírek. Tento projekt je kompletně financován Nadací Karel Komárek Family Foundation a bude ho realizovat Národní muzeum.