Co se děje

„Jsem velice ráda, že zázemím pro mou práci bude právě Bohemian National Hall, místo, které snahy o propojování ukotvuje. Důležitým posláním centra je i rozšiřovat možnosti prezentace české kultury v místních institucích, kde mohou mít skutečný dopad na americkou veřejnost. Zároveň již teď, po měsíci působení, cítím, že New York je v tomto ohledu skutečně velká výzva. Každý den zde vystupují a vystavují nejzajímavější umělci a umělkyně současnosti,“ vysvětluje Tereza Porybná.

Nová ředitelka se bude soustředit na projekty, které propojují české a americké kulturní scény a které zároveň skrze umělecké formáty komunikují naléhavé společenské otázky, zejména v oblasti životního prostředí, mentálního zdraví a lidských práv.

České centrum New York už na začátku ledna uvede film Viktora Tauše Amerikánka a s ním spojenou inscenaci Snowflakes. Na jaře bude na programu spolupracovat s newyorským New Museum, v létě pak připravuje spolu s pražskou UMPRUM výstavu studentů a nedávných absolventů Katedry volného umění, kterou doprovodí performance a hostiny ve veřejném prostoru. Podzim se ponese ve znamení designu a módy – svou novou tvorbu během akce New York Fashion Week představí designér Jan Černý, a ve spolupráci s Collectible Design tu uvedou nejmladší generaci českých designérů a designérek pracujících se sklem.

„Mám radost, že v budově bude živo, hlavně díky mladým lidem, kteří se na těchto projektech podílejí. Osobně se také těším na letní filmové projekce na střeše budovy a na rozšířený filmový program našeho kina. Plánujeme intenzivní spolupráci s místními festivaly a iniciativami. Doufám, že za pár let budeme mít nejznámější artové kino na Upper East Side,“ říká ředitelka Českého centra New York Tereza Porybná.

Tereza Porybná je kulturní manažerka, vizuální antropoložka a kurátorka. V období od 2013 do 2019 působila jako ředitelka Českého centra v Londýně, v letech 2014 až 2016 byla prezidentkou Sdružení evropských národních kulturních institutů v Londýně (EUNIC London). Doktorát obdržela již roce 2012 ze studií kulturologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy – její specializací byla antropologie, zahraniční studijní stáže absolvovala ve Francii a Holandsku. Porybná rovněž získala Fulbrightovo stipendium, které jí umožnilo postgraduální studium na Harvard University. Dva roky také vedla na Filozofické fakultě UK seminář Dějiny etnografického filmu. Spolu se Zuzanou Blochovou a Edith Jeřábkovou stojí za projektem Woods: More than Human Curiosity (les-woods.net). Porybná je mimo jiné autorkou výjimečného projektu Ovenecká 33, umělecky zpracovaného residenčního bytu na pražské Letné, který sám osobě funguje jako specifické umělecké dílo. Ve funkci Porybná vystřídala Miroslava Konvalinu, jenž České centrum v New Yorku vedl od roku 2019 do letošního jara.

Česká centra, příspěvková organizace Ministerstva zahraničních věcí ČR, jsou stěžejním nástrojem veřejné diplomacie zahraniční politiky Česka a rozvíjejí kulturní vztahy mezi zeměmi. Jakožto kulturní institut jsou členem sítě zahraničních evropských kulturních institutů EUNIC. Prezentují naši zemi v široké škále kulturních a společenských oblastí: od umění přes kreativní průmysly až po propagaci úspěchů české vědy a inovací. Věnují se výuce češtiny v zahraničí. Zapojují se do mezinárodních projektů a slouží jako platforma pro rozvoj mezinárodního kulturního dialogu. V současnosti působí v zahraničí celkem 28 poboček na 4 kontinentech. Kromě Českých center spravují také Český dům v Bělehradě, Bratislavě a Jeruzalémě.

www.czechcentres.cz

Newsletter Facebook Instagram X YouTube LinkedIn

HaDivadlo – scéna Centra experimentálního divadla – se s koncem aktuální sezony rozloučí s uměleckým šéfem Ivanem Burajem, který na této pozici působil od roku 2015. První premiéra sezony bude zároveň vyvrcholením jeho uměleckého působení v HaDivadle a poslední režií v roli uměleckého šéfa souboru. Pro tuto výjimečnou příležitost zvolil hru švédského dramatika Pera Olova Enquista Noc tribádek (1975), která na základě archivních pramenů i autorské fikce představuje kontroverzní postavu švédské dramatiky Augusta Strindberga (1849–1912). Enquist se jako prozaik i dramatik opakovaně vracel k národním dějinám a nahlížel je ze sociálně-kritické perspektivy. Nejinak je tomu i u Noci tribádek, která odhaluje Strindbergovy šovinistické postoje a otevírá tak dnes aktuální téma střetu progresivního a konzervativního diskurzu.

„Téměř po padesáti letech je Enquistův text vysoce aktuální. Okolnosti jsou sice zcela jiné, ale argumentace se nezměnila. Vystihl to Ivan Buraj, když řekl, že všechny ty diskurzy, které jsme považovali za překonané, se dnes vrací a povstávají jako zombie nebo duchové, což je nakonec i součástí naší koncepce. Ale je to v lecčems i komické – že jsou to dnes právě ti mocní a privilegovaní muži, kteří se cítí nejvíc ohroženi a ublížení. A tak se ptáme: proč asi?“ dodává dramaturg inscenace Milo Juráni.

Děj dramatu se odehrává v roce 1889 v kodaňském Divadle Dagmar při zkoušení nové Strindbergovy hry, již si autor i režíruje. Ústřední postavu Noci tribádek, nevrlého a autoritářského Strindberga, ztvární hostující herečka Ivana Uhlířová, kterou diváci můžou znát například z inscenací Městských divadel pražských, Studia Hrdinů či legendárního Pražského komorního divadla.

Strindberg do hlavních rolí své hry obsazuje svou bývalou manželku, herečku a zároveň ředitelku divadla Siri von Essen (Magdalena Kuntová) a její milenku Marii Davidovou (Sara Venclovská). Náročného zkoušení na hranici psychického zhroucení se účastní i Hugo Schiwe (Radim Chyba) a Fotograf (Jáchym Sůra). Noc tribádek tak zachycuje specifické období Strindbergova života, kdy v průběhu rozvodu studoval okultismus a alchymii a zároveň formuloval některé ze svých misogynních textů, v nichž se vysmíval dobovým snahám o emancipaci.

V HaDivadle bude Noc tribádek inscenována v úpravě Ivana Buraje, která akcentuje právě genderový konflikt postav a jejich názorů ve vztahu k dnešnímu návratu konzervativního myšlení a polarizaci společnosti. Součástí inscenace tak budou i myšlenky a fragmenty z knihy přední italské feministiky Carly Lonzi Klidně jdi: rozhovor s Pietrem Consagrou (2018).

„August Strindberg mě fascinuje už dlouho. Na jedné straně jej považuji za skvělého dramatika, který je mi v tom, že vnímá svět jako peklo, kde všechno hoří, ale ten požár a plamen má i svoji energii a vitalitu. Jakoby Strindberg připouštěl tragickou povahu našeho života plného zániku a rozpadu, ale v tom rozpadu zachytil i něco krásného. Na druhé straně jsou některé jeho názory i činy skutečně podobné lidskému monstru. Mám pocit, že vnímat svět v jeho rozporech a paradoxech, bez falešných zjednodušení, nám dnes bolestně chybí, a také v diskuzích o tak důležitých otázkách, jako je emancipace, bychom neměli přejímat dogmatický pohled populistů. Kromě těchto intelektuálních důvodů mě na hře láká i její žánrová pestrost, možnost ponořit současnou debatu o patriarchátu do různých lázní – do vody realistické hry, okultního hororu, ale také absurdní grotesky pracující s ryzí debilitou, a díky tomu vylouhovat nové poznání.

A pak je zde ještě motiv mého osobního loučení se s HaDivadlem, kdy jsem si vědomě a rád trochu sentimentálně vybral námět odehrávající se na divadelní zkoušce, reflektující můj osobní pohled na divadlo jako takové po deseti letech v HaDivadle – v tajné pěstírně švábů,“ přibližuje Buraj svá východiska.

Scénu Noci tribádek navrhla dvojice architektů Jan Kristek a Paulína Závacká, která realizuje scénografii pro divadlo vůbec poprvé. Kristek působí na brněnské Fakultě architektury VUT a jako kurátor, Závacká je doktorandkou na VŠMU v Bratislavě a zkoumá vztahy mezi architekturou a krajinou. Kostýmy vytvořily garderobiérky a kostýmní výtvarnice HaDivadla Kateřina Kumhalová a Sofia Plaskonisová, jako výtvarnice se na inscenaci podílela sochařka Erika Velická. Autorem scénické hudby k Noci tribádek je student kompozice na Hudební fakultě JAMU Tomáš Urík, který je součástí hudebně-performativního kolektivu Mladé zimy a pro divadlo skládá vůbec poprvé.

Noc tribádek bude mít premiéru v pondělí 16. prosince 2024 od 19.30. První repríza se uskuteční ve středu 18. prosince s dřívějším začátkem od 17.30 a bude obohacená o besedu po představení s tvůrčím týmem. Druhé repríze ve čtvrtek 19. prosince od 19.30 bude předcházet autorský úvod Ivana Buraje od 19.00.

Noc tribádek
Sezona 50: Obzory
Premiéra: 16. prosince 2024
Autor: Per Olov Enquist
Režie: Ivan Buraj
Překlad: František Fröhlich
Úprava: Ivan Buraj
Dramaturgie: Milo Juráni
Scéna: Jan Kristek a Paulína Závacká
Hudba: Tomáš Urík
Kostýmní spolupráce: Kateřina Kumhalová a Sofia Plaskonisová
Výtvarná spolupráce: Erika Velická
Asistentka dramaturgie: Jolana Sedlářová
Obsazení:
August Strindberg: Ivana Uhlířová j.h.
Siri von Essen: Magdalena Kuntová
Marie Davidová: Sara Venclovská
Hugo Schiwe: Radim Chyba
Fotograf: Jáchym Sůra

„Žiju v pekle.“
Rok 1889. Jedna noc v kodaňském Divadle Dagmar. Nejznámější misogyn dějin světové literatury August Strindberg se pokouší nastudovat svou novou hru. Po předešlých neúspěších a skandálech má pouze jednu možnost: obsadit do hlavních rolí manželku Siri von Essen, s níž je v rozvodovém řízení, a její milenku Marii Davidovou. Pokus o funkční divadelní zkoušku a konstruktivní dialog naráží na vlny nekonečných výčitek. Permanentní hrozbu psychického zhroucení střídá deklarování mužnosti a síly. Stojí před námi monstrum, nebo člověk hoden soucitu?

Stůl hoří, kulisy hoří, slova hoří, moje kůže hoří, hoří noc i ráno hoří. Čas hoří, každá sekunda hoří. Tak abychom si zatančili! Vitalita apokalypsy. Infernální veselost. Čilost mrtvol. Nepřekonatelné sklony k alchymismu.

Mystika stejných frází. Pokolikáté se z nich stane zaklínadlo? Zacyklený patriarchát. Magický konzervatismus jako snaha mít sebe i svět plně pod kontrolou. Jako by se globální debata vinou nadpřirozených sil odmítala posunout dál. Prožívame nemožnost nového? Jak si představujete peklo vy?

Poslední inscenace Ivana Buraje v roli uměleckého šéfa HaDivadla. Parodicky mystická groteska s prvky konspirace o současném (nepřekonatelném?) nárazu progresivního a konzervativního diskurzu. Enquistův text je doplněn o citace z knihy přední italské feministky Carly Lonzi Klidně jdi, v níž v roce 1980 vydala přepisy rozhovorů s partnerem Pietrem Consagrou na konci jejich patnáctiletého vztahu. Meditace o hloupém nekonečnu. Rituál trapna. Paranoidní realismus. Peklo, ve kterém každý den
budeme říkat to stejné. Pokus o transcendenci a rozloučení.

V roli Augusta Strindberga se představí Ivana Uhlířová.

V inscenaci zaznívají myšlenky a fragmenty textů z knihy Carly Lonzi Klidně jdi: rozhovor s Pietrem Consagrou v překladu Olgy Čaplyginové a Pavly Přívozníkové (tranzit.cz, 2018).

Premiéra Noci tribádek v hlavní roli se Simonou Pekovou byla původně plánována na 16. listopadu 2024. Ze zdravotních důvodů byla odložena na 16. prosince 2024 a namísto Simony Pekové roli Augusta Strindberga nazkoušela Ivana Uhlířová.

www.hadivadlo.cz

Večerní aukce nabídla celkem 244 položek, prodáno jich bylo 198 (s úspěšností 81,1 %) za celkovou částku 36 349 000 Kč. Všechny sumy jsou už uvedené s aukční přirážkou 24 %.

Lhotákův Velký terč, Brandlova Magdalena

„Obraz Velký terč visel po namalování na čestném místě v Lhotákově bytě a malíř si ho velmi cenil,“ říká Tomáš Hejtmánek, majitel aukčního domu. „Dílo vydražené za téměř 7,5 milionu korun podle něj okamžitě zaujalo ryzí výtvarností, lehkostí a suverenitou malířského provedení.  „V kontextu Lhotákovy tvorby je Velký terč mimořádným dílem a jeho koupě je pro úspěšného dražitele trefou do černého,“ uvádí Hejtmánek.   

Atmosféru rozvířil také obraz Kající Máří Magdalena od Petra Brandla. „Český Caravaggio“ zobrazil světici polonahou, ponořenou v dramatickém barokním šerosvitu. Po uvážlivém přihazování se dílo dostalo až na konečnou sumu 4 836 000 korun. „Staré umění mám osobně velmi rád. Vždy ho v aukcích nabízíme a vybíráme to nejkvalitnější, aby si k němu sběratelé a investoři našli cestu,“ říká Tomáš Hejtmánek. Sám původem restaurátor a akademický malíř jel pro vhodný rám k Brandlovu obrazu až do Itálie.

Hned v úvodu aukce proběhla také licitace o obraz Svatba Pélea a Thetidy (kolem r. 1610) pocházející z okruhu Bartholomea Sprangera. Výjev z opulentní božské svatby byl prodán za 992 000 korun.

Sběratele starých cenností zaujal také korbel Žitava, vzácný kus habánské keramiky z 1. poloviny 18. století. Vydražen byl za 124 000 korun.

Rekordní Motocyklista i prsten s briliantem

Silně zastoupenou kolekci malířů 19. století završil prodej malby Vánek (1897-1898), snového výjevu od secesního malíře Jana Preislera. Nový majitel ho získal za 2 480 000 korun.

Nad hranici jednoho milionu korun se dostal uhrančivý obraz Černý stav II (1909). Pozoruhodné plátno secesního malíře Karla Vítězslava Maška, kterým Mašek ozdobil svůj byt, dosáhlo sumy 1 116 000 korun.          

K významným položkám z období českého kubismu patřilo Album deseti grafických listů Josefa Čapka z roku 1918. Vydraženo bylo za 483 600 korun.

Pro nový rekord v tuzemské aukci ve výši 1 364 000 korun si s přehledem dojel Motocyklista (Sluneční paprsek), první česká futuristická socha Otakara Švece z roku 1914.

Pocta Albrechtu Dürerovi (1972), koláž Jiřího Koláře, dosáhla částky 148 800 korun. Ještě výše, až na 322 400 korun, vzápětí vystoupala asambláž O kolečko víc, o kolečko míň (1979-1980), kterou po manželovi později dotvořila Běla Kolářová.

Příjemným oživením aukce byla vášnivá dražba platinového prstenu s briliantem z období art deca, která se zastavila až na částce 1 364 000 korun. Připomeňme, že nejdražší prsten s diamantem, který se objevil v české aukci, dosáhl sumy 1 116 000 korun a před několika lety ho prodali rovněž v Arthouse Hejtmánek. 

Aukční rekord zaznamenal slovenský fotograf Tono Stano, od něhož aukce nabídla snímek Smysl (1992). Velkoformátovou zvětšeninu odklepl licitátor za 260 400 korun. 

Umělecké sklo a další cennosti

Z luxusně zastoupené kategorie uměleckého skla dosáhly nejvyšších částek dva světelné skleněné objekty Stanislava Libenského a Jaroslavy Brychtové, které byly součástí výzdoby československé ambasády ve Stockholmu. Prodaly se za 620 000 a 372 000 korun.

Z téže budovy pocházelo i nástěnné dílo Listoví z roku 1966, tisk na plátně od Jiřího Johna. Velkoformátová umělecká dekorace zaznamenala více než desetinásobný nárůst na konečných 607 600 korun.

Ještě o něco lépe byly vydraženy párové sochy Tanec a zpěv (1984) od Olbrama Zoubka. Suma 806 000 korun potvrdila setrvalý zájem o tohoto autora.      

Údiv a zájem vzbudil i objekt Bažantí vaječník (2024). „Exponát“ imaginativního tvora od surrealisty Jana Švankmajera byl prodán za 161 200 korun.

Úspěšnou aukční premiéru měl u Hejtmánků Cyril Hančl se sochami Miláček (2004) a Vlna (2023): vydraženy byly za 99 200 a 49 600 korun.

www.arthousehejtmanek.cz

Divadlo si ve své misi na příští sezony klade za cíl, aby se z divadelní budovy více a více stávalo kulturní centrum naplněné nejrůznějšími uměleckými aktivitami pro širokou veřejnost. Projekt Plusko proto nabídne široké spektrum volnočasových aktivit, které tuto misi následují.

Ateliér SKRZ je nejambicióznější částí Pluska. Nabídne zájemcům ve věku 17–27 let intenzivní kurz herecké tvorby, v rámci kterého vznikne autorská inscenace s premiérou na Malé scéně Slováckého divadla pod profesionálním uměleckým vedením. „Tento přístup k umělecké tvorbě je ve světě zcela běžný a inscenace s amatéry na půdě
repertoárového divadla vznikají třeba již i v Národním divadle v Praze,“ komentuje Lukáš Kopecký, umělecký šéf Slováckého divadla.

Divadlo ve škole je název zcela nového cyklu programů, které jsou koncipovány jako workshopy, jak již název napovídá, pro tvorbu s žáky a studenty ve třídě. „Pořady pro děti a náctileté jsme připravili formou, ve které vstupují do rolí nebo se jinak zapojují do dramatické hry na témata dějepisu, literatury a divadla. Zároveň se děti snažíme motivovat, aby nás mohli žáci a studenti po dohodě s pedagogem kontaktovat sami,“ dodává vedoucí projektu Plusko režisérka a lektorka Daniela Evjáková. Programy tak mohou dětem a mládeži proměnit běžnou vyučovací hodinu v neobyčejný zážitek.

Pro dospělé i mládež si Plusko připravilo sérii workshopů, které seznámí účastníky s divadelním tvorbou již podrobněji. Lákala vás někdy práce režiséra nebo jste se chtěli stát hercem? Teď budete mít možnost. Tyto speciální víkendové workshopy nabídnou účastníkům si všechny součásti těchto profesí vyzkoušet, něco se naučit a odnést si do svého profesního života.

Aktuální je Divadelní workshop: Měj to ve své režii!, který se bude konat 14. prosince.

Více info: https://www.slovackedivadlo.cz/inscenace/workshop-plusko-mej-ve-sve-rezii

Informační nabídka, jaké workshopy divadlo realizuje (aktuálně zejména ve školách), je přiložena.

Dětské divadelní studio eSko myslí na ty nejmenší fanoušky a zájemce o divadlo. Intenzivní dramatický kurz pod vedením lektorů i herců Slováckého divadla umožní dětem rozvíjet své prezentační i pohybové dovednosti a rozvíjet jejich schopnost imaginace i uvažování. Pro letošní sezonu byl zájem tak velký, že je příjem nových zájemců zastaven.
Diváci a příznivci Slováckého divadla se dále v rámci Pluska mohou těšit na nový formát besed s tvůrci, lektorské úvody, speciální dílny pro nejmenší i nové metodické a pracovní listy nejen pro pedagogy a studenty.
Projekt vznikl v rámci podpory Evropské unie, a tak může v rámci pilotní sezony poskytnout valnou většinu své nabídky zdarma.
Celý projekt běží od září a o aktuální program s bližšími informacemi najdete zde: https://www.slovackedivadlo.cz/plusko a sociálních sítích.

Již desátým rokem se otevírá Novoměstský advent, tentokrát v jednodenním formátu, a to v neděli 15. 12. 2024 od 10:00 do 19:00 hodin. Novoměstská radnice se tak opět stane příjemným a výjimečným prostorem pro strávení adventní neděle ve společnosti vašich blízkých, přátel a rodiny.

„Naše historické prostory budou zabydleny především množstvím tvořivých dílen, divadelních představení pro celou rodinu a vystoupení pěveckých sborů. Těšit se můžete i na další originální program. V letošním roce vystoupí dětský pěvecký sbor Rolnička, shlédnete divadelní představení od divadelních útvarů Šneček a Lokvar. Závěr podvečera bude patřit legendární bubnové show pana Šušora, jíž se můžete aktivně také účastnit. Pro děti zároveň máme připraveno promítání animovaných pohádek a krátkých filmů“, říká ke dramaturgii produkční Václav Beznoska.

Akce není jen pestrou nabídkou adventního zboží a regionálních a řemeslných výrobků či hraček, ale mají zde své místo i vynikající nápoje a pochoutky lahodných chutí, které najdete především na nádvoří Novoměstské radnice. Ty si budete moci vychutnat na místě či si je zakoupit jako milé dárky blízkým.

Zároveň jeden z partnerů Novoměstského adventu, Design mode, nabídne nepřebernou škálu originálů od českých designerů a výtvarníků.

„Jsem velice rád, že se zde letos již po desáté sejdeme společně k dovršení celoroční kulturní sezony v nesmírně milé a vřelé atmosféře. Tak jak se zde máme možnost již opakovaně ohlédnout za časem uplynulým a poklidně zakulatit rok a jeho stěžejní kontury, tak se v dobrém začínáme obracet k dalším plánům, sezonám a spolupracím. Srdečně vás zvu prožít tento výjimečně laskavý a vřelý vrchol sezony u nás a s námi“, říká ředitel Novoměstské radnice Albert Kubišta.

Letos až do 15. prosince bude možno při přízni počasí vystoupat i na ochoz vyhlídkové věže Novoměstské radnice a užít si překrásný pohled na naši stověžatou matičku Prahu. Věž je otevřena od 10 do 18 hodin a od 16. 12. 2024 bude na zimu z bezpečnostních důvodů až do jara uzavřena. 

Vstup zdarma.

PROGRAM Novoměstského adventu:

• 11:00 hod Divadlo Lokvar
• 12:30 hod Divadlo Lokvar
• 14:00 hod Divadlo Šneček
• 15:30 hod pěvecký sbor Rolnička
• 16:15 hod pěvecký sbor Rolnička
• 16:30 hod Divadlo Šneček
• 17:30 hod Šušor - bubenická show

Více info: https://www.nrpraha.cz/program/1390/novomestsky-advent-2024/

Návštěvníci České mše vánoční v divadle Hybernia uvidí putování českých pastýřů do Betléma, kde se právě narodil Ježíšek. To vše očima dětských hrdinů, kteří se nemohou dočkat Štědrého dne. „Oproti klasické mši má naše představení hned několik výhod. Je velmi audiovizuální, což je i pro mladší diváky atraktivní. Navíc má činoherní příběh, takže je mše velmi rodinná a zaujme i školní děti, které se mohou identifikovat s malými hrdiny. Skvělé výkony zpěváků zase umocní dojem z celého díla. Naše mše je zkrátka pro celé rodiny,“ říká režisér Petr Svojtka.

Soprán zpívá Kristýna Kůstková v alternaci s Karolínou Cingrošovou Žmolíkovou, alt Eliška Zajícová a tenor Michal Bragagnolo. Bas zpívá pěvec Daniel Klánský pod dirigentskou taktovkou Lukáše Klánského. „Česká mše vánoční je pro mne symbolem Vánoc, provází mě od dětství. Představuje pro mne nejen skvělý prostředek k navození atmosféry Vánoc, ale také propojení křesťanské tradice v prosté lidské touze po klidu a lásce s neuvěřitelně milou pokornou až lidovou hudbou. Věřím, že v prostoru bývalého kostela, tedy dnes v krásném divadle Hybernia, se hudbou i scénickým provedením daří propojit rodinnou pohodu Vánoc a se vším, co k ní patří, s hudbou vedoucí k povznešení duše. “Rybovku” jsem slyšel a zpíval už tolikrát, že by mi dalo velkou práci to spočítat – a přesto ještě dodnes při závěrečné žádosti “uděl nám všem pokoj svatý” cítím slzy v očích,“ říká Daniel Klánský. Pěvce doprovodí Amadeus Prague Orchestra a pěvecký sbor Amadeus.

„Rybova mše je zasazená do českého prostředí a je srozumitelná všem. Určitě zvu celé rodiny, aby přišly nasát sváteční atmosféru do Hybernie, která původně kostelem byla. Všichni, kteří si zakoupí vstupenku v 1. cenové zóně navíc mohou nahlédnout do zákulisí divadla, kde se nachází pozůstatky původní kaple,“ zve Eva Homindová, ředitelka Divadla Hybernia.

Českou mši vánoční je možné v Divadle Hybernia vidět 9., 17., 20., 21., 23. prosince 2024.

Jejich společný život v socialistickém Československu, pobyt v kanadském exilu i příjezd do svobodné vlasti po roce 1989 by mohli být námětem na román…  Zdena Salivarová a Josef Škvorecký prožili mimořádné životy. O jejich nakladatelství ´68 Publishers, založeném manželi Škvoreckými v roce 1971 v Torontu, spisovatel Milan Kundera prohlásil, že „bez něj by tištěná vážná česká literatura přestala existovat.“ S čím se ale ve své ideologií sešněrované vlasti museli potýkat? Co zažívali jako literáti i jako manželé, kteří toužili po dítěti? Jak se pak každý z nich uplatnil v emigraci, když je komunistický režim zbavil občanství a zatrhl jim návrat domů? A co je čekalo, když se v 90. letech do svobodného Československa opět směli vracet?      

Božské postavy kulturní mytologie

„Dívenka na trampolíně je komorním dramatem vyprávějícím o dvou ´božských´ postavách české kulturní mytologie, které sledujeme v několika zásadních okamžicích jejich životů. Připomínáme také, že Zdena Salivarová přitom často a poněkud neprávem stála ve stínu svého muže,“ říká režisér a spoluautor inscenační úpravy Martin Františák. Ten o inscenaci mluví jako o „české rapsodii“; vyprávění v rytmu hudby a zpěvu zvoucím publikum do světa divadelní magie.

„Na počátku stál původní autorský text Pavla Jurdy, jehož vznik inspirovaly dvě výjimečné postavy naší historie. Jejich život a dílo však nahlížíme z nové perspektivy a vážné momenty tu prosvětluje humor - vlídný i tragikomický,“ říká dramaturgyně Johana Součková Němcová, která s Františákem původní text dále upravovala. „Příběh vychází z reálií, ale mísí se i se snovou rovinou. Dává tak vzniknout situacím, které se sice stát nemohly, v inscenaci však mají silnou výpovědní hodnotu,“ dodává dále dramaturgyně. Výsledkem je komorní podívaná plná silných okamžiků, překvapivých situací a vděčných hereckých příležitostí.     

Jak upozorňuje Martin Františák, herecké i lidské souznění ústřední dvojice umocňuje fakt, že Bohdana Pavlíková a Luboš Veselý jsou partnery i v civilu. Jiskru do příběhu vnášejí i další postavy, jejichž setkání hra umožňuje. Patří k nim herečka Adina Mandlová, dospívající neteř Ivanka a svérázná Čechoameričanka (všechny ztvárněné Barborou Křupkovou), básník Ivan Diviš (David Punčochář), básník Ivan Blatný a objeví se i spisovatelé Milan Kundera, Bohumil Hrabal a dramatik Václav Havel. Je tu také Modrovous (Matěj Anděl), ďábelská figura fízla-pokušitele procházející dějinami jako nůž máslem… Dívenku na trampolíně - symbol věčné lidské touhy dostat se vzhůru a chvíli tu spočinout - alternují Katarína Mišejková s Barborou Blažkovou.

Laterna magika a scénografie z krabic

Divadelní zážitek umocňují projekce vycházející z principů Laterny magiky. Proslulý československý „vynález“ spojující divadlo a film poprvé nadchl publikum světové výstavy Expo´58 v Bruselu. „Expa se ještě jako členka Souboru písní a tanců zúčastnila i Zdena Salivarová,“ připomíná Františák a upozorňuje na další motiv inscenace: otvírání studánek, v nichž se voda vyčistí až poté, co si kal sedne ke dnu…

Výrazný je rovněž motiv hokeje, kdy se účinkující v jednu chvíli mění ve sportovní tým. „Diváci budou svědky i toho, jak se historie protne s přítomností. K tomu využijeme část záznamu, který tvůrci ze Švandova divadla pořídili při návštěvě Zdeny Salivarové u ní doma v Torontu,“ říká Johana Němcová Součková.

Scénu nápaditě pracující s logem ´68 a s variabilní stěnou z papírových krabic vytvořila Eva Jiřikovská. Ta je zároveň autorkou originálních kostýmů. Inspirovala ji dobová móda, sportovní dres Věry Čáslavské i geometrie a grafika. Hudbu a písně napsal Ivan Acher, pohybová spolupráce je dílem Zoji Mikotové, videoprojekce a „laternu magiku“ vytvořil František Pecháček.

Jak připomíná Johana Součková Němcová, s takřka stejným tvůrčím týmem a podle scénáře Pavla Jurdy režíroval Martin Františák už drama Hadry, kosti, kůže vyprávějící o nelehkém sousedství Jana Wericha a Vladimíra Holana. „Inscenace uváděná stejně jako Dívenka na trampolíně ve Studiu Švandova divadla získala Cenu Marka Ravenhilla 2019 a dodnes patří k divácky nejžádanějším titulům,“ říká Součková Němcová.

Strážci majáku, vydřená svoboda

„V našich dějinách byly a jsou opakované snahy o přepisování historie. Ale můžeme sledovat hrstku válečníků, poutníků i strážců majáku, kteří svou milovanou zemi s bolestí opouští, aby jinde vytvořili podmínky pro záchranu a udržení základních lidských i kulturních hodnot. A to je i příběh Zdeny Salivarové a Josefa Škvoreckého, kteří v Nakladatelství ´68 Publishers vydali 255 knih. V roce 1990 převzali z rukou Václava Havla Řád Bílého lva III. třídy za zásluhy o českou literaturu ve světě,“ připomíná Martin Františák.

„Dívenka na trampolíně vypráví mimo jiné o tom, že svoboda není stálá, nikdo nám ji nedaruje a bývá vykoupená nejistotou a hroznou dřinou. V tom vidím náš úkol i naši naději,“ uzavírá režisér.

Návštěvníci se mohou těšit na osobitá přání do nového roku, tak jak je pojali klasici moderní umělecké grafiky a knižní ilustrace i typografie, ale také renomovaní malíři či sochaři. Z předních tvůrců v typografii jsou na výstavě zastoupeni Josef Hlavsa, Jan Solpera a Jaroslav Sůra, ze sochařů, malířů a grafiků nejstarší generace Olbram Zoubek, Jiří Šalamoun, Adriena Šimotová či Alena Kučerová, z někdejší střední generace Kurt Gebauer, Michael Rittstein, Marie Blabolilová či Ivan Kafka, a z autorů o něco mladších František Skála. Ranou koláží světově proslulého Jiřího Koláře ze sbírky Západočeské galerie se tu připomíná i tvůrce, který se jinak tvorbě novoročenek soustavně nevěnoval.

„Výstava připomíná značnou rozmanitost autentických novoročenek. Je rozčleněna do částí podle zásad i možností novoročního přání. Jednotlivé části výstavy jsou tedy uspořádány podle různých výtvarných přístupů a motivů, mimo jiné ve vztahu k vánočním svátkům, k prostředí rodiny nebo k přelomovým událostem na domácí scéně. To se týká  zvláště událostí let 1968 a 1989 u nás, a ve světovém kalendáři pak změny tisíciletí,“ uvádí autor výstavy prof. Roman Prahl.

Novoroční přání se vyvíjela již na přelomu 18. a 19. století. Výstava se však věnuje především ‚zlaté éře‘ novoročenek, kterou byla šedesátá léta 20. století; velká část exponátů pochází také ze 70. a 80. let minulého století. „Autorská novoročenka zároveň umožnila propojení alternativní kultury mezi různými částmi státu, mezi Českem a Slovenskem. Prostřednictvím moravských iniciativ s sebou nesla propojení, které u neoficiálních akcí, například u výstav, nebylo nijak běžné,“ vysvětluje prof. Prahl a doplňuje: „Autorské novoročenky kdysi vycházely v nákladu až 200 či 300 výtisků, takže mívaly nemalý dosah. Upevňovaly vědomí profesní i občanské pospolitosti a samozřejmě budovaly osobní identitu: mnohdy ztělesňovaly tvůrčí profil nebo umělecké přesvědčení autorů a autorek. V širší komunitě se tím podněcovala vizuální kultura i důraz na osobní kontakt mezi dárci a adresáty novoročenek.“

Na výstavě jsou ale také zastoupeny novoročenky vytvořené po listopadu 1989 a současná tvorba. „Někteří výtvarníci své novoročenky dál vytvářejí a rozesílají klasickou poštou, a to i přes stálý růst poštovních tarifů a přesouvání mezilidské komunikace do nových médií a sítí,“ doplňuje prof. Prahl.

Vystavené novoročenky pocházejí ze sbírek Archivu výtvarného umění a doplňují je ukázky nových akvizic Archivu. Archiv výtvarného umění, založený v 80. letech minulého století Jiřím a Zdenkem Hůlovými, je mimo jiné i největší studijně přístupnou sbírkou novoročenek u nás.

Téma výstavy rezonuje i v dalších aktivitách: v nakladatelství Arbor vitae vychází obsažná kniha Novoročenka. Fenomén vizuální kultury a souběžně se v pražském Uměleckoprůmyslovém museu pořádá i výstava Ivan Kafka – Novoročenky z let 1968–2024.

AUTORSKÁ NOVOROČENKA: FENOMÉN VÝTVARNÉ KULTURY

přednáškový sál ZČG, Pražská 13, Plzeň

4. prosince 2024 – 26. ledna 2025

Otevřeno denně kromě pondělí od 10 do 18 hodin.

Vstup zdarma

Autor výstavy: Roman Prahl

Asistent výstavy: Petr Jindra

DOPROVODNÝ PROGRAM

Komentovaná prohlídka

• 9. 1. 2025, 17 hodin, výstavou provází autor výstavy Roman Prahl

„Po úspěšné loňské spolupráci se Signal Festivalem jsme se rozhodli svátek sv. Lucie oslavit v tomto spojení i letos. Galerie hlavního města Prahy dlouhodobě hledá nové příležitosti, jak oslovit různorodé publikum a nabídnout mu své unikátní prostory i mimo klasický výstavní program,” vysvětluje spolupráci Magdalena Juříková, ředitelka GHMP. Spojením dvou renomovaných kulturních institucí – Signal Festivalu, předního aktéra v oblasti současného audiovizuálního, digitální a konceptuálního umění, a Galerie hlavního města Praha, jedné z nejvýraznějších galerií v České republice, tak nabízí širokému publiku jedinečný zážitek.

Novinkou letošního výstavního projektu Svatá Lucie je videomappingová instalace Sleeping in Progress animátora Ondřeje Rakušana. Jeho hlavní inspirací byly kresby Davida Böhma a Jiřího Franty. Černobílé perokresby plné dadaistické nadsázky, vizuálně připomínající renesanční sgrafita, doplňují během projekce historickou fasádu. Videomapping je koncipován bez začátku a bez konce, má divákovi představit autorské kresby v netradičním pojetí. Animaci doplňuje zvukové zpracování od hudebníka Aid Kida. Instalace vznikla díky spolupráci se Signal Festivalem. „Jsme moc rádi, že jsme se opět mohli spojit s Galerií hlavního města Prahy a můžeme pomoci šířit povědomí o Zámku Troja skrze digitální a světelné umění,” říká Martin Pošta, ředitel Signal Festivalu.

V podzemí galerijní zóny Zámku Troja uvidí návštěvníci tři audiovizuální díla. „Cílem galerijní zóny je nabídnout návštěvníkům nejen monumentální zážitek z venkovního videomappingu, ale také představit světelná umělecká díla ze sbírek GHMP a zpřístupnit nový experimentální prostor v podzemí Zámku Troja. Tři audiovizuální instalace propojuje práce s tématy času, prostoru a vnímání, která oscilují mezi reálným a imaginárním světem. Při výběru umělců jsme hledali tvůrce, kteří svým dílem dokážou zapojit diváka nejen vizuálně, ale i emočně a intelektuálně. Každá z instalací zároveň zdůrazňuje jedinečné propojení barokní architektury s moderním digitálním uměním, což považujeme za klíčový prvek tohoto projektu,“ uvádí Helena Musilová, vedoucí kurátorka Galerie hlavního města Prahy.

„Projekt Svatá Lucie završuje naše úsilí o oživení zámeckého areálu, hledání nových souvislostí a přiblížení baroka mladší generaci. Současně otevírá diskusi o tom, jak lze smysluplně využívat historické objekty – s respektem k minulosti a vizí pro budoucnost,” dodává Musilová.

V instalaci Pulse 33 umělce Jiřího Suchánka uvidí publikum třicet tři světelných objektů volně rozprostřených v prostoru a synchronizovaných s digitální hudbou, která je generována algoritmem. Každý objekt má pevně přiřazenou barvu, zvuk a rytmus, jejichž kombinace se prolínají do komplexní polyrytmické struktury. Jedinečnost díla spočívá v tom, že kombinace světla, zvuku a rytmu se neustále mění a je téměř nemožné, aby se někdy přesně opakovaly.

Umělkyně, scénografka a světelná designérka Tereza Bartůňková vytvořila instalaci Nesmělá chapadla, která vznikla jako součást tvůrčího dialogu na principu cadavre exquis, kdy reagovala na hudební kompozici, která sama vznikla z výtvarného díla. Výsledkem je intimní prostor evokující podmořský svět, který kombinuje hudební skladbu Sylvie Lim s haptickými vjemy, jemnými vlákny žárovek a chapadly visícími ze stropu. Divák je tak ponořen do prostředí, které osciluje mezi snem a podvědomím, a čeká tak na něj jedinečný zážitek.

Videoinstalace umělce Jakuba Nepraše s názvem Tree představuje průnik mezi reálným světem a mentálními procesy prostřednictvím projekce světelných zlomků na transparentní otisk předmětů. Dílo zkoumá lidské vědomí, kdy se vzpomínky a zážitky objevují podle intenzity záznamů v neuronové mapě, čímž tvoří chaotický kód odkazující k naší vnitřní realitě. Instalace vybízí k úvahám, zda mentální zápisy po smrti individuální mysli přetrvávají jako součást univerza, nebo mizí podobně jako sny po probuzení.

„Tento projekt nejenže vzdává hold tradici, ale také ukazuje, jak lze inovativně využít historické prostory pro současné umělecké vyjádření. Věřím, že návštěvníci ocení jedinečnou atmosféru a kreativní přístup, který přináší tato spolupráce v Zámku Troja díky exkluzivnímu videomappingu a audiovizuálním instalacím v kombinaci s nádherným historickým zázemím,“ říká JUDr. Jiří Pospíšil, pražský náměstek pro kulturu, cestovní ruch, památkovou péči, výstavnictví, národnostní menšiny a animal welfare.

GHMP a Signal Festival rozsvítí komplex Zámku Troja 13. a 14. prosince, vždy od 17 do 23 hodin. Vstup je zdarma.

Po oba dny bude možné navštívit také světelný workshop, který bude volně přístupný pro všechny věkové kategorie pod odborným vedením lektorského oddělení GHMP. Workshop proběhne v Eko-ateliéru, který se nachází ve spodní části zámecké zahrady a má bezbariérový přístup. K odpočinku pak přímo vybízí nově otevřené Bistro Karel, které proměnilo bývalý domek zámeckého zahradníka na gastronomickou oázu.

Partneři projektu:

Hlavní město Praha

Umění pro město

Ministerstvo kultury České republiky

Další informace:

www.ghmp.cz & www.signalfestival.com

facebook.com/ghmp.cz & facebook.com/signalfestival

instagram.com/ghmp.cz & instagram.com/signalfestival

„Jsem nadšený, že mohu oznámit další velká jména blížící se konference. Mezi ta zahraniční určitě patří Mike Morasky, Jon Shafer a také již dříve oznámeni Glen Schofield a Kate Edwards. Na konferenci dále vystoupí celá řada českých řečníků jako Jarek Kolář, Marek Rosa, Viktor Bocan a již tradičně Dan Vávra“, říká Pavel Barák, ředitel konference GDS.

Fanoušci videoher budou mít možnost se vrátit do ledem a sněhem pokrytého světa se zástupci 11 bit Studios – tvůrců Frostpunk 2, dále se setkat se zástupci Larian Studios, kteří budou mluvit o populární hře Baldur's Gate 3 a GSC o hře S.T.A.L.K.E.R. 2: Heart of Chornobyl, ale i s původním writerem hry S.T.A.L.K.E.R. 1.

Akci doprovází již tradičně nabitý program v šesti liniích přednášek a workshopů od desítek odborníků z významných herních studií z celého světa. Kromě prezentací ustálených českých studií jako Hangar 13, Giants Software Flying Rat se v rámci výstavy představí přes 70 projektů nezávislých herních tvůrců z Čech i celé Evropy. Jejich projekty si budou moci všichni návštěvníci vyzkoušet a budou také představeny investorům a vydavatelům, hodnoceny odbornou porotou a ty nejlepší oceněny v rámci GDS Indie Games Expo Awards. GDS Prague se tím stává jedním z největších festivalů nezávislé herní tvorby v Evropě, a tak i akcí, která vzdělává, spojuje a zviditelňuje tvorbu všech herních vývojářů.

„Návštěvníci si budou moci vyzkoušet populární videohru Kingdom Come Deliverance II, a to na větším počtu PC s hratelným dvaceti minutovým demem. Popovídat si o hře bude možné na místě přímo se zástupci studia Warhorse, které hru vyvinulo. Ve spolupráci s Fakultou tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy připravujeme také turnaj v GSportu, tedy kombinaci klasického sportu a esportu. GDS se představí také online speciální událostí na platformě Steam, na webových stránkách a v online streamu autorského hraní vystavovaných projektů přímo z prostor konference,“ shrnuje Pavel Barák, ředitel konference GDS.

Pro více informací včetně nákupu vstupenek: https://gdsprague.com/

Více o hlavních hvězdách konference:

Mike Morasky je americký skladatel, animátor, vizuální umělec, režisér a programátor. Nejznámější je díky své práci ve společnosti Valve Corporation, kde složil hudbu pro hry jako jsou Portal 2, Team Fortress 2 a Left 4 Dead. Je taktéž znám pro vizuální efekty v Pánu Prstenů a v trilogii Matrixu.

Glen Schofield je americký videoherní umělec, designér, režisér a producent. Dříve byl více prezident a generální manažer ve společnosti Visceral Games. Je jedním ze spoluzakladatelů Sledgehammer Games a zakladatel Striking Distance Studios. V neposlední řadě tvůrcem a výkonným producentem survival hororu Dead Space.

Jon Shafer je americký designér a programátor videoher. Byl hlavním designérem strategické hry Civilization V, kterou vyvinula společnost Firaxis. Je prezidentem společnosti Conifer Games, která se zabývá vývojem videoher. Prvním titulem studia je At the Gates.

Kate Edwards je geografka, spisovatelka a expertka v oblasti kulturalizace obsahu, která se nejvíce věnuje kartografii založené na informacích a obsahu videoher. Byla výkonnou ředitelkou Mezinárodní asociace herních vývojářů (International Game Developers Association).

Viktor Bocan je herní designér, díky kterému si fanoušci Kingdom Come mohou užít skoro skutečný středověk.

Daniel Vávra je český videoherní designér, scénárista a režisér a spoluzakladatel a kreativní ředitel Warhorse Studios.

Jaroslav "Jarek" Kolář je český vývojář her a spoluzakladatel dnes již rozpadlé společnosti Pterodon. Ta se spojila se studiem 2K Czech, se kterým vytvořil hry Mafia II a Mafia III. Od roku 2015 pracoval ve společnosti Bohemia Interactive Studio (tvůrci her Army a Operace Flashpoint). 

Marek Rosa je slovenský programátor, vývojář počítačových her a podnikatel. Je známý jako výkonný ředitel a zakladatel společnosti Keen Software House – studia zabývajícího se tvorbou počítačových her, které vydalo hry Space Engineers a Medieval Engineers. Je zakladatelem, výkonným a technickým ředitelem společnosti GoodAI, která se zabývá výzkumem a vývojem univerzální umělé inteligence.

Hlavním bodem programu bude v pátek 13. prosince také tisková konference Asociace českých herních vývojářů, která představí výsledky nejnovější studie o stavu herního průmyslu v České republice.

SOCIÁLNÍ SÍTĚ:

Facebook: https://www.facebook.com/GameDevSession

Nově také:

Instagram: https://www.instagram.com/gamedevsession/

Threads: https://www.threads.net/@gamedevsession

Twitter: https://twitter.com/GameDevSession

LinkedIn: https://linkedin.com/company/game-developers-session

Youtube: https://www.youtube.com/@GameDevelopersSession

Discord: https://discord.gdsprague.com

Organizátoři:

Eventia s.r.o.

Eventia s.r.o. je produkční a promotérská společnost zaměřená na profesionální akce v oblasti herního průmyslu. Jejím hlavním působením je nejstarší středoevropská konference herních vývojářů GDS Prague, kterou každoročně pořádá a buduje tradici a význam této mezinárodní konference.

Active Radio a.s.

Active Radio a.s. je multimediální skupina vlastnící rádia Evropa 2, Frekvence 1, Rádio Bonton, Rádio Dance, Youradio a Youradio Talk. Patří jí rovněž dětský projekt Pigy. Provozuje řadu online médií, streamingových audio služeb, sdružuje skupiny fanoušků na sociálních sítích a pořádá eventy. Divize NoLimits ročně pořádá akce pro více než 100 tisíc osob. Od roku 2018 patří holdingové společnosti Czech Media Invest.