Poličské muzeum se pyšní novým vzácným originálem

Před šesti lety získalo poličské muzeum darem unikátní kolekci dopisů, které zaslal Bohuslav Martinů svému příteli, česko-americkému hudebníkovi Franku Rybkovi. Z New Yorku ji od rodiny Rybkových synů přivezl a instituci předal tehdejší velvyslanec Hynek Kmoníček. „Muzeum se o dokumenty řádně postaralo, nechalo korespondenci odborně restaurátorsky ošetřit, pro muzejní a archivní účely byla kolekce digitalizována, její obsah analyzován a opatřen komentáři. V současnosti je korespondence zpracovávána k tisku týmem muzikologů z Univerzity Palackého v Olomouci v rámci velké česko-anglické edice korespondence Bohuslava Martinů.“ uvádí muzikoložka poličského muzea Monika Holá.

Nyní se ke zmíněné kolekci přidružil další vzácný dokument, originál skladby Dumka. Skladbu opatrovala rodina Rybkových dlouhých 83 let. Rukopisu si velmi vážili, měli jej vystavený v podobě zarámovaného obrazu ve svém obydlí. Takto uložen doputoval rukopis až do Poličky. „Rukopis byl z pasparty a rámu vyjmut restaurátorem a než bude odborně ošetřen proti degradaci, byla mu poskytnuta rychlá péče v podobě uložení do speciálních archivních obálek z odkyseleného papíru, který omezuje působení nepříznivých vlivů okolí na minimum.“ popisuje první zajištění dokumentu ředitelka muzea Pavla Juklová a dodává: „Poprosili jsme pana F. Jamese Rybku o co nejvíce informací o tomto daru a před pár dny jsme obdrželi odpověď.“

V ní syn Franka Rybky F. James Rybka píše: „Dne 21. září 1941 navštívili Bohuslav a Charlotte Martinů rodinný dům Rybkových na Henley Rd. na Jamajce, Queens. Moje matka Doris měla 35. narozeniny. Martinů jí při této příležitosti daroval svůj rukopis „Dumky“. Celá naše rodina z toho byla nadšená. Bylo mi tehdy pět let, sestře Mary Carolyn devět a mému bratrovi Borisovi patnáct. Borise zajímalo, kdy Martinů skladbu složil. Martinů odpověděl: ‚Dnes ráno...‘ Dodnes pokládám za úžasné, že dokázal dílo ze své mysli během několika málo hodin převést do rukopisné podoby.“

Ze vzpomínky nejmladšího syna Franka Rybky také víme, že prvním interpretem této skladby byl český pianista Rudolf Firkušný, jenž byl tehdy shodou okolností také na návštěvě u Rybkových. Rukopis byl později pečlivě uschován v rodinné hudební knihovně a jednotliví členové rodiny měli každý svou kopii skladby, aby ji mohli hrát. „Když moje matka v roce 2004 zemřela, uložil bratr Boris rukopis do obrazového rámu a zavěsil na čestné místo domu. Při návštěvě sourozenců v roce 2023 jsme se všichni tři shodli na tom, že rukopis věnujeme do sbírek poličského muzea.“

Veřejnosti představí muzeum unikátní autograf skladby v rámci chystaného festivalu Zažít Martinů, a to u příležitosti zahájení putovní výstavy Národního muzea Slavní čeští skladatelé 17. srpna 2024. Rukopis bude u této příležitosti vystaven a navíc zazní i živě v interpretaci posluchačky brněnské JAMU.