Články a komentáře

<p>OPOČNO: Město – malíř světového významu – mecenáška výtvarného umění – to je spojení, které se 18. října 2012, v den, kdy Meda Mládková převzala čestné občanství města Opočna, stalo realitou. Byla to totiž nepochybně právě ona, kdo pro svět objevil opočenského rodáka Františka Kupku, zakladatele abstraktní malířské tvorby.</p> <p>Slavnostní akt udělení čestného občanství města paní Medě Mládkové sledoval v Opočně naprosto plný sál Kodymova národního domu. Slova starosty Štěpána Jelínka o tom, že v osobě Medy Mládkové se František Kupka symbolicky vrací tam, odkud vyšel do světa, a následný standing ovation mecenášku opravdu dojaly: „Opočno může počítat s mojí pomocí kdykoliv a jsem velmi hrdá na to, že dneska tady Kupku slavíte a já vám moc děkuju. Jsem velmi hrdá na toto vyznamenání. Myslím, že by měl radost a v nebi vám děkuje.“<br />
Na svůj věk neobyčejně vitální Meda Mládková se v r. 1989 vrátila po mnoha desítkách let emigrace zpět do České republiky. Stále však pendluje mezi Prahou, Amerikou nebo třeba Karibikem. „Do letadla se mi nechce, ale chce se mi tam, kam jedu,“ říká. A když se zeptáte, kolika jazyky se při svých cestách domluví, odpoví: „Samozřejmě česky, německy, maminka byla Němka, francouzsky, anglicky a španělsky rozumím. Nejraději mám samozřejmě češtinu, o tom není pochyb.“ Prý by také mohla být žijící reklamou na jeden produkt známý svým fialovým obalem, k čemuž sama s úsměvem dodává: „Já bych vlastně měla napsat té fabrice, aby mně dala nějaká procenta, protože já každý den sním jednu tuto čokoládu. Firma by měla koupit jeden z obrazů Františka Kupky a poslat ho do Musea Kampa.“<br />
Malíře Františka Kupku (23. září 1871 Opočno – 24. června 1957 Puteaux, Francie) objevila v době, kdy studovala kunsthistorii v Paříži. Tehdy už to byl starý muž. „Nikdy nezapomenu, když jsem ho našla. Přišel starý krásný pán a já jsem řekla: Jsem Češka, studentka kunsthistorie v Paříži a já tak toužím vidět vaše obrazy. On se rozzářil, protože k němu vůbec nikdo nechodil a já byla Češka, navíc v emigraci, což pro něj bylo boží požehnání,“ sugestivně vypravuje Meda Mládková a pokračuje „velmi šťastný mě vzal do svého ateliéru a já jsem se mohla zbláznit. Běhala jsem od obrazu k obrazu a vlastně poprvé jsem měla pocit, že vidím umění.“<br />
To byl první impuls, z něhož se narodila unikátní sbírka Medy Mládkové, která v současné době zahrnuje 215 Kupkových obrazů, kreseb a studií a patří k nejucelenějším svého druhu na světě. Od začátku letošního roku, kdy byla doplněna o další část, jsou v ní také Kupkovy poznámky, dopisy i osobní záležitosti a opravdoví znalci říkají, že korespondence je důležitější než některé obrázky. „Já myslím, že Kupka dávno ještě není tam, kde bude jednou. On určitě bude tak vysoko, jako je Kaminski, protože on se vědomě rozhodl, že bude abstraktní. On byl opravdu jediný, kdo se tak rozhodl,“ tvrdí paní Meda.<br />
Kolekce děl Františka Kupky zároveň tvoří jeden ze základů sbírky moderního umění, kterou v Museu Kampa v Praze provozuje Nadace Jana a Medy Mládkových, a která dnes zahrnuje 1200 děl výtvarného umění, z nichž zhruba pětinu je možné zhlédnout při návštěvě zrekonstruovaných Sovových mlýnů. Expozici v muzeu obměňuje paní Meda každý den a poznamenává k tomu: „Procházím se tam a podle nálady obměňuji – vše vychází z intuice a pocitů.“<br />
Jedním z nejbližších spolupracovníků Medy Mládkové je dnes JUDr. Jiří Pospíšil, bývalý ministr spravedlnosti. „Velmi kriticky ho pozoruju již tři roky a na rozdíl od všech ostatních politiků není pouze vyškolený, ale velice vzdělaný. Pospíšil je velkým znalcem umění. Umění člověka zušlechťuje a on je ušlechtilý člověk. Kdybych zítra zemřela, on přejímá všechno,“ prozradila.<br /> A důkazem toho, že si Jiří Pospíšil opravdu získal velkou důvěru majitelky sbírky a stal se jejím, jak sám řekl, „komorníkem“, je jeho přítomnost při důležitých jednáních a rozhodnutích, z nichž v Opočně odtajnil: „Na kolik je Kupka významný pro světové výtvarné umění, není třeba zdůrazňovat. Paní Meda nemluví pravdu, když říká, že své ekonomické kvality nepoužívá při kupování umění. Právě koupě sbírky, kterou jsme přivezli naposled, je důkazem nejen citu pro výtvarné umění paní Mládkové, ale i mimořádných vyjednávacích schopností a mimořádného ekonomického talentu. Museum Kampa pořídilo tuto sbírku za zlomek původní ceny. Koupili jsme pro český národ jedinečný soubor, který je unikátní jak výtvarnými díly, tak dokumenty, které jsme přivezli. A to opravdu za zlomek ceny právě díky ekonomickým kvalitám paní Medy Mládkové, která není jen skvělá kunsthistorička, ale také skvělá vyjednavačka,“ a ještě s úsměvem dodal, „při koupi poslední sbírky Kupkových obrazů, kterou jsme dovezli z USA, začala paní Meda vyjednávat s taktikou, že Kupka by chtěl, aby sbírka byla v Čechách, v muzeu Medy Mládkové. A protože Kupka je spiritista, tak jestli majitelka Lilli Lonngren Andersová neprodá svou sbírku za poloviční cenu, bude ji strašit.“<br />
Pádu totality se bohužel nedočkal manžel Medy Mládkové Jan. „Byl velký patriot a tak strašně miloval tuto zemi, tak se toužil vrátit, bohužel však zemřel dva měsíce před převratem,“ řekla o něm sama.<br /> „Přežije-li kultura, přežije národ,“/ říkal Jan Mládek a nebyla to jen slova, ale především životní filozofie, což potvrdil i JUDr. Jiří Pospíšil: „Kdo kupuje umění, tak do toho často ukládá své peníze. Je to forma investice a já to nekritizuji. Mládkovi však byli opravdu ti, kdo jezdili v šedesátých a sedmdesátých letech z Ameriky do Čech a kupovali tady umění od výtvarníků, když bylo zcela zjevné, že to jsou pro ně v uvozovkách vyhozené peníze. Dělali to opravdu na podporu výtvarníků, aby oni měli z čeho žít. Nikdo si tehdy nemohl myslet, že takové umění bude jednou prodejné. Tehdy to byla opravdu podpora české kultuře, byla to snaha podporovat české výtvarníky, aby přežili a hlavně, když se umění koupilo, vystavit ho v zahraničí. To je také ještě jedna věc, kterou musí čeští kunsthistorici zpracovat – aktivity Medy Mládkové na tomto poli, tzn. zpracovat všechny výstavy, články, publikace, které vydala v Americe a v západní Evropě, kde právě české umění prosazovala. Nebyl to jen Kupka, byla to celá poválečná generace českých výtvarníků, která se právě díky ní dostala do světa a byla ve světě známá.“<br />
A Jiří Pospíšil také prozradil, na co se mohou milovníci výtvarného umění ještě letos těšit: „Připravuje se velká výstava v Národní galerii. Vernisáž bude v listopadu a výstava se uskuteční u příležitosti kulatého výročí vystavení abstraktních obrazů Františka Kupky na Pařížském salónu. Je to totiž letos právě sto let, a proto Národní galerie pořádá tuto velkou výstavu. A právě obrazy ze sbírky Jana a Medy Mládkových tvoří základ této kolekce, protože sice Národní galerie má možná více obrazů než Meda Mládková, ale ona má nejdůležitější obrazy, které zachycují Kupkův vývoj. Budou tam i zápůjčky z Ameriky a celé Evropy, stojí to za to, protože takováto výstava zde zase mnoho let nebude.“<br />
V Museu Kampa začne v polovině prosince t.r. další velká výstava a to významného českého skláře a zakladatele českého moderního skla Reného Roubíčka, který letos slaví 90 let, a jeho manželky Miluše Roubíčkové, která je také mimořádnou výtvarnicí. Jiří Pospíšil k tomu dodává: //„My máme skvělé ženy výtvarnice, ale občas žily a stále žijí ve stínu svých manželů výtvarníků. Paní Mládková se proto snaží vystavovat i ženy, a tak každý rok pořádáme výstavu jedné z významných českých výtvarnic – Evy Kmentové, Miluše Roubíčkové, příští rok Zdeny Fibichové. Pro cizince je dnes Muzeum Kampa nejbližším místem pro styk s českou kulturou a díky Medě Mládkové je to také výtvarné umění druhé poloviny 20. století.“<br />
Dvě hodiny ve společnosti Medy Mládkové a Jiřího Pospíšila, ale také originálu Kupkovy olejomalby Výšky IV z roku 1938, jehož cena je zhruba taková, jaký je rozpočet města Opočna, přinesly většině přítomných v opočenském Kodymově národním domě nejen nezapomenutelné zážitky, ale také pocit, že i my Češi máme být na co a na koho hrdi. Meda Mládková je toho zářivým důkazem.<br />
A právě proto je důležité připomenout její závěrečná slova o tom, že Kupkovy ostatky by měly zůstat tam, kde jsou nyní, která jsou jasným vzkazem současným snahám o zviditelnění několika málo jedinců. </p> <p>Další info: http://www.museumkampa.cz/</p>

<p>PLZEŇ: V roce 2006 vznikl nápad vybudovat v Plzni Dům aktivních seniorů inspirovaný obdobným zařízením partnerského centra v Regensburku. O rok později byl záměr rozšířen na projekt multifunkčního mezigeneračního centra TOTEM – Dům napříč generacemi – a od roku 2008 se pro něj hledaly vhodné prostory. V září 2012 byly slavnostně otevřeny a nabízejí místo pro setkávání všem, kteří o to stojí.</p> <p>Řeč je pětileté cestě od myšlenky po realizaci projektu, jehož cílem je podpora a vytváření kvalitních mezilidských vztahů, propojení seniorských a dobrovolnických aktivit, a nabídka programů pro rodiny s dětmi. Stručněji už by uvést článek nešlo.</p> <p>„Skrze projekty menšího či většího charakteru hledáme účinný způsob podpory mezigeneračních vztahů a otevírání dialogu napříč generacemi,“ dočtete se na webových stránkách plzeňského Regionálního dobrovolnického centra TOTEM. Společná střecha je tedy hotová a pod ní se už scházejí malí i velcí včetně seniorů. Jestli se podařilo naplnit původní myšlenku, a co dům nabízí zejména seniorům, se ptáme Bc. Vlastimily Faiferlíkové, ředitelky organizace a vedoucí investičního projektu TOTEM – Dům napříč generacemi.</p> <p>Jedním z vašich cílů je přispívat k vyšší míře zapojení seniorů do společenského života, rozvíjet jejich duševní a fyzické síly, podporovat sebedůvěru a zájem o další učení. Mohla byste se, prosím, zmínit o projektech zaměřených na seniory a stručně je popsat?</p> <p>Věnujeme se seniorům v několika rovinách:<br />
- Nabízíme aktivity, které pracují s myšlenkou celoživotního vzdělávání a osobnostního rozvoje. Podporujeme komunitní prostor a na základě monitoringu potřeb seniorů přinášíme nabídku, do které senioři vstupují jako účastníci. Přinášíme možnost, aby se starší občané společně vyvíjeli s ostatní společností, a to na základě vlastních preferencí a zájmů. Součástí nabídky je dlouholetá spolupráce formou společných projektů s evropskými seniorskými centry. Příklad aktivit:<br />
• Akademie třetího věku<br />
• Počítačové kurzy pro začátečníky i pokročilé (4 úrovně)<br />
• Zájmové kluby (grafoterapie, bubnování, břišní tance apod.)<br />
• Jazykové kurzy (angličtina, němčina, španělština, francouzština)<br />
• Vzdělávací projekty – Šance stáří, IMPULS</p> <p> 2. Vytváříme prostor, ve kterém se senioři mohou seberealizovat, navzájem si být prospěšní, předávat si celoživotně získané informace, zkušenosti, kompetence, dovednosti – senioři jsou zde aktivními vedoucími různých klubových aktivit, přednášejícími, lektory. Vytvářejí různé zájmové skupiny, které TOTEM – RDC podporuje, iniciuje.<br />
• Akademie třetího věku (lektorská činnost)<br />
• Vedení klubových aktivit (jóga, internetový klub, rehabilitační cvičení, jazykové kluby)<br />
• Zájmové skupiny (TOTEMart, Seniorkapela, Jamáček, Plus) </p> <p> 3. Formou nabídky různých možností dobrovolnické činnosti pro veřejnost podporujeme občanskou angažovanost seniorské skupiny a snažíme se „přeznačkovat“ veřejné mínění spojené s obavami z demografického vývoje společnosti.<br />
• Dobrovolnická činnost v akreditovaném programu dle zákona 198/2002 Sb. o dobrovolné službě v různých zařízeních sociálního charakteru (nemocnice, domovy důchodců, hospic apod.)<br />
• Jednorázové dobrovolnické aktivity – okamžitá pomoc potřebným, organizační pomoc při různých akcích (Třetí festival – organizace festivalu, festival Jeden svět – organizace festivalu, podpora dětského krizového centra Robinson – šití kapsářů pro děti, hudební vystoupení v domovech důchodců apod.)<br />
• Dobrovolnické projekty – Šance stáří, Impuls, Gruntwig, Zeitbanka 55+</p> <p> 4. Vytváříme aktivní přátelský komunitní prostor pro seniory, kteří nemají z různých důvodů podnětné rodinné zázemí.<br />
• Projekt Letokruhy – prostor pro každodenní setkávání seniorů s různorodou náplní – příprava dobrůtek do klubové kavárny, šití, trénování paměti, zpívání, cvičení ale i angličtina a další činnosti.</p> <p>Našich aktivit se pravidelně zúčastňuje přes 400 seniorů, nicméně ve vzdělávacích aktivitách pracujeme například s vedoucími různých svazů a klubů seniorů, a tím směrujeme k aktivizaci další skupiny seniorů. Díky projektu Šance stáří vznikly nové seniorské kluby v Chudenicích, Domažlicích, Křimicích, se kterými soustavně spolupracujeme a pomáháme jim při řešení problémů, podporujeme zkušenostmi.<br />
Více informací je možné získat na webových stránkách www.totem-rdc.cz. </p> <p>Že pomáhají dobrovolníci seniorům je asi běžné, ale daří se vám naopak motivovat seniory k výkonu dobrovolnické službě? </p> <p> Propojení linií naší činnosti dobrovolnictví a aktivizace seniorů je naší snahou v posledních třech letech. Daří se nám čím dál více zapojovat seniory jako dobrovolníky v různých oblastech. Krásný příklad je skupina seniorek, která podporuje děti v intervenčním centru Robinson svými návštěvami. Rovněž hudebními vystoupeními přináší společnost a zpříjemnění času seniorům v různých seniorských zařízeních. Jedna dobrovolnice objevila svoje dětské loutkové divadlo a dochází do seniorských zařízení hrát malé divadelní hříčky – připomenutí dávného dětství. Plzeňské seniorky nám velmi pomáhaly při zabydlování nových prostorů – sázely květiny, pomáhaly s úklidem, podporovaly nás v každé potřebné činnosti. Senioři také docházejí do nemocnic, do různých seniorských domovů jako společníci, pomáhají v naší klubové kavárničce… </p> <p>Můžete také uvést příklady, společenského uplatnění a seberealizace seniorů ve vašem okolí? A příklady, kdy zkušenosti a znalosti seniorů slouží společnosti?</p> <p>V TOTEM – RDC jde hlavně o vedení klubů a lektorskou činnost v Akademii třetího věku. Senioři odborníci nás podporují i v každodenních činnostech i při velmi náročné rekonstrukci nových prostor. Dostala jsem např. podporu v oblasti právní pomoci při přípravě smluv a podobně.</p> <p>Zaujal mě Váš mezigenerační dům. Dočetla jsem se, že jste se nechali inspirovat v zahraničí. Můžete tento projekt popsat pro ty, kteří netuší o čem je řeč?</p> <p>Myšlenka na seniorský později na mezigenerační dům vznikla v roce 2006 a v letošním roce (2012, pozn. redakce) se ji podařilo naplnit slavnostním otevřením nových prostor. Chtěli bychom, aby se mezigenerační centrum stalo místem „SETKÁVÁNÍ SE“<br />
• Místo, kde mohou pro druhého něco udělat.<br />
• Místo, kde mohou sami najít pomocnou ruku.<br />
• Místo, kde není omezen přístup žádnou okolností – věkem, postižením, rasou…<br />
• Místo, kde najdou přátelské a stimulující prostředí.<br />
• Místo, kde mohou nalézt, objevit či přesvědčit se o svých schopnostech, dovednostech a aktivně se seberealizovat.<br />
• Místo, kde se mohou obohatit dalším vzděláváním.<br />
• Místo, kde mohou uplatňovat své již nabyté vědomosti a dovednosti.<br />
• Místo, kde mohou být součástí větší komunity s celou svojí osobností.<br />
• Místo, kde najdou odborné, teoretické i praktické informace.<br />
• Místo, kde mohou spolupracovat a mít aktivní podíl na vytváření nových programů, na organizaci různých kulturních, sportovních, tematicky zaměřených akcí.<br />
Inspirace, které jsme sbírali v Regensburgu, Weidenu, v pražském Portusu – Život 90 jsme doplnili našimi nápady a nápady našich klientů. Myslím, že vznikl krásný prostor – fyzicky i lidsky – který je jedinečný. Nacházejí si k nám cestu všichni, kteří chtějí být součástí aktivního dění – vzdělávat se, pomáhat si sobě navzájem i druhým, bavit se, objevovat… My se snažíme připravit základní nabídku aktivit, ale hlavně podporovat v realizaci klientské nápady a inspirace. </p> <p>Objekt je darem města Plzně pro realizaci sociálních služeb. Myslím ale, že kultura zde má své významné místo. A právě kulturní nabídka a případně plány do budoucna v této oblasti by nás zajímaly…</p> <p>Kromě různých koncertů, přednášek a kulturních tanečních akcí, které organizujeme, stojí za zmínku naše seniorské autorské divadlo Světlonoš(ž)ky, seniorský pěvecký sbor Jamáček, seniorská hudební skupina Seniorkapela a mezigenerační sbor Plus, což jsou konkrétní činnosti našich klientů. V prostorách nového centra vznikly s podporou Plzeňského kraje výstavní prostory – galerie, kde bychom chtěli umožnit výstavy amatérským i profesionálním regionálním výtvarníkům. Jedna seniorská dobrovolnice se stará o malou klubovou knihovnu a prostory, které vznikly, samy vybízejí a inspirují k dalším nápadům. V říjnu l.r. jsme zahájili nový cyklus talkshow Setkání s významnými plzeňskými osobnostmi. Prvním hostem byl MUDr. Ondřej Topolčan (významný lékař a oceněný vědec v oblasti kardiovaskulárních, endokrinologických a onkologických onemocnění.) Celý cyklus provází Mgr. Stanislav Jurik, moderátor Českého rozhlasu.<br />
V listopadu také zahájila výstava Skryté krásy obcí, měst a městeček Plzeňského kraje v srdci Klementa Štíchy, která potrvá do 22. 1. 2013.</p> <p>Můžete se zmínit o financování a rekonstrukci objektu? </p> <p>Rekonstrukce byla velmi náročná a dotacemi se na ní podílelo Statutární město Plzeň včetně obvodu Plzeň 1, v jehož katastru TOTEM – RDC stojí. Přispěl i Plzeňský kraj a velkou měrou se podílel ROP NUTS II Jihozápad. S vybavením prostorů nám pomohla Kooperativa a různí menší sponzoři. Po třech letech budování jsme 17. 9. 2012 slavnostně otevřeli. Dům je plný kurzů, klubů i klientů, probíhají různé aktivity i velké akce. Věřím, že v zatěžkávací zkoušce jsme obstáli a klientům je u nás dobře a rádi se vracejí.</p> <p>A jak budou provoz a režie domu financovány v budoucnu? </p> <p> Financování provozu je asi největší starost, kterou řešíme. Jsme občanské sdružení, zcela závislé na veřejných zdrojích z dotačních titulů. Neziskový sektor každoročně ve velkých nejistotách připravuje rozpočtový rok, píše grantové žádosti a čeká na výsledky. Ani TOTEM – RDC není výjimkou. Věříme v podporu města Plzně, Plzeňského kraje i obvodu, ve kterém sídlíme. Samozřejmě využíváme dotační výzvy MVČR, MPSV a MŠMT. Na některé projekty jsme získali podporu z nadačních fondů. Pro seniory je momentálně velmi obtížná finanční situace, přesto na některé vzdělávací aktivity, pokud nemáme lektory dobrovolníky, přispívají. Snažíme se ale poplatky minimalizovat a získat finance jinou cestou. Zatím se nám moc nedaří získávat prostředky formou sponzorských darů, je to cesta, kterou se ještě musíme naučit. </p> <p>Nakonec jsem paní ředitelce V. Faiferlíkové poděkovala za informace a požádala ji o úvahu nad situací seniorů v naší společnosti a v rodinách, nad přezíravým postojem zaměstnavatelů, někdy i lékařů, zamyšlení nad nedostatečnými důchody a dalšími ekonomickými tlaky, se kterými souvisí i možnosti kulturní. </p> <p> Vím, že situace v oblastech, které vyjmenováváte, pro seniory není jednoduchá a často slyším velmi tíživá vyprávění našich klientů. Naší snahou je, aby když ráno vstávají, měli na co a na koho se těšit, aby byl pro ně den naplněný poznáním, aby se měli s kým potkat a popovídat si. Aby mohli být někomu prospěšní a aby i přes všechny objektivní potíže měli šanci se radovat z každého prožitého okamžiku. Naším cílem je udržet je co nejdéle v domácím prostředí, v psychické i fyzické mobilitě. To je něco, co můžeme a co se nám daří s podporou získaných dotací ovlivnit.</p>

<p>PRAHA: V kostele Martin ve zdi v Praze – v Martinské ulici č. 8 (vchod z Jungmannovy ulice), se stává od začátku roku 2013 pravidelnou koncertní scénou klasické hudby. Producentku akcí Ivu Klusalovou jsem požádal o krátký rozhovor.</p> <p>Paní Klusalová, začátkem roku 2013 startujete se svými cykly koncertů. Zvolila jste krásné prostředí kostela Martin ve zdi, kde koncertů mnoho nebylo. Proč právě tento kostel?</p> <p>No právě proto. Tato stavba je mimořádná přístupností – je v centru Prahy – a interiér kostela je nádherný. Je možné variabilní uspořádání sezení i stání, je možné využívat výborné varhany a hlavně – kostel vyniká svojí akustikou. Takže jsem se rozhodla a zpracovala podklady pro koncertní akce, šité na míru právě pro tento prostor a povedlo se. Od roku 2013 začínáme.</p> <p>Můžete již nyní prozradit, jaká bude programová náplň?</p> <p>Jistě a velmi ráda. Myslím, že potěším všechny milovníky kvalitního umění, protože chci produkovat akce opravdu nejvyšší kvality. Proto jsme se dohodli například s profesorem Štěpánem Rakem a panem Alfredem Strejčkem, že uskutečníme celoroční pravidelný cyklus Setkávání se… 2013. Mým záměrem je – představit maximum ze společných projektů těchto dvou vynikajících umělců na jednom místě, na jednom pódiu. V tomto případě tedy v kostele Martin ve zdi. Projekty těchto umělců jsou tak nádherné, vždy mají publiku co sdělit, a tak se budeme setkávat. Cyklus zahajuje již 2. února 2013 programem Vivat Komenius a pokračuje 16. února programem Cesty naděje. Pokračovat budeme v březnu dalšími dvěma koncerty. Termín samozřejmě včas upřesníme, najdete jej nejen na webových stránkách http://www.ticketportal.cz/…e_search.asp?…, ale v brzku i na stránkách www.stepanrak.cz nebo www.alfredstrejcek.cz</p> <p>Takže tento cyklus bude jediným typem programu?</p> <p>Kdepak. Dále mám již zpracovány pořady „Ave Maria a nejkrásnější spirituály“, s vynikající českou mezzosopranistkou Editou Adlerovou – sólistkou Le Grand Théâtre du Puy du Fou ve Francii a Vladimírem Roubalem – ředitelem chrámové hudby Královské kanonie premonstrátů v Praze na Strahově. Paní Adlerové již letos produkuji velice úspěšné turné Španělský večer s Carmen, které jsem musela prodloužit pro obrovský zájem z roku 2012 až do roku 2013. Můžete se podívat na stránky www.editaadlerova.com. Takže máme dobře propracovanou spolupráci, které si vážím a jsem ráda, že další projekt je na obzoru. Souznění varhan a zpěvu právě třeba spirituálů je neopakovatelné svým netradičním pojetím. V tomto cyklu zazní krom úžasné Ave Maria asi v šesti verzích od různých autorů i řada světoznámých spirituálů. Ale to už bych prozradila mnoho. Nejlépe je přijít si poslechnout.</p> <p>Uslyší posluchači i program Canto Dolce, případně Vivat Antonín Dvořák?</p> <p>No jistě. Bez těchto pořadů si nelze koncertní rok snad ani představit. V Canto Dolce přivítáme ještě sopranistku Annu Hlavenkovou a klavíristky Saru Bukowski a Alenu Honigovou. Rovněž pak v pořadu Vivat Antonín Dvořák. Tady je ještě jedno překvapení navíc. Účinkovat bude jako host hudebník z japonského Kjúšú, který hraje na tradiční japonské nástroje šakuhači. Je jím pan Kenji Seizan Ósako, mistr školy Tózán a držitel ceny Grand Prix za hudbu z roku 2008. Takže jistě Mistr Dvořák v tomto podání bude opět přijat s nadšením.</p> <p>Z Vašich slov je patrné, že o interprety nemáte nouzi. </p> <p>Vůbec ne. Měla jsem trochu obavy, jak oslovení umělci přijmou nabídku ke spolupráci, přeci jen se jedná o pravidelné cykly, koncerty budou vesměs pátky a soboty každý týden, ale byla jsem velmi mile překvapena zájmem, který tento projekt ZEĎ, jak mu pracovně říkám, vzbudil. Takže se můžeme těšit ještě na setkávání se s panem Gerschwinem, panem Mozartem a dalšími velikány naší i světové hudby. A samozřejmě- dalšími umělci a hudebními uskupeními, které zatím neprozradím, protože dolaďujeme termíny a program. Nerada věcem předbíhám…</p> <p>Jaký si dáváte pro rok 2013 cíl? Chcete-li metu?</p> <p>Mým cílem je oslovit stálé publikum, které klasickou hudbu miluje, které jde na koncert pro ty úžasné chvíle, které přináší jen hudba. Které jde na koncert opravdu pro KONCERT samotný, nejen jako na jakýsi doplněk při návštěvě našeho hlavního města. Takže budu vděčna všem, kteří o pořady v kostele Martin ve zdi projeví zájem a opravdu se pak budeme SETKÁVAT. To je mé velké přání. </p> <p>Kde si zájemci mohou zakoupit vstupenky?</p> <p>Od listopadu 2012 je možné zakoupit vstupenky na první dva koncerty z cyklu Štěpána Raka a Alfreda Strejčka. Možná je využijí jako hezký vánoční dárek. Vstupenky budou za velmi přijatelnou cenu k zakoupení v prodejní síti www.ticketportal.cz. A další prodejci se již hlásí o spolupráci, takže časem bude síť jistě o něco větší. Konečně – veškeré informace si posluchač může najít na http://www.ticketportal.cz/…e_search.asp?…</p>

<p>Praha: Letos se bude konat již šestý ročník charitativního festivalu Pozdní sběr. Jeho smyslem je připravit pro širokou veřejnost příjemný večer plný kultury a zároveň pomoci těm, kteří to potřebují. Hlavní organizátor festivalu Benjamin Kittl mi v rozhovoru prozradil, proč výtěžek letošního festivalu opět poputuje na konto Klubu nemocných cystickou fibrózou a čím bude tento ročník výjimečný.</p> <p>Na co se mohou návštěvníci letošního festivalu těšit?</p> <p>Stejně jako u jakékoliv jiné činnosti i zde platí pravidlo „postupného zdokonalování“, to znamená, že tento již 6. ročník je zase o něco promyšlenější, sladěnější (nejen co se hudby týče). Konkrétních změn se dočkal hudební program (novinkou je například kapela Jablkoň či zahraničně uznávaná kapela Dva), doprovodný program (kromě autorského čtení, divadla a tance nás letos čekají třeba Ozvěny Anifestu) a v neposlední řadě nové stánky v jedinečném festivalovém tržišti, jež je naší specialitou – stánky se všemožným občerstvením, bazarem oblečení, knihami, konopnými produkty, minikadeřnictvím a podobně. Doufám, že se nám letos povede překonat i laťku ze všech nejdůležitější, a tou je samozřejmě počet návštěvníků. </p> <p>Proč jste se již druhým rokem rozhodli opět podpořit Klub nemocných cystickou fibrózou? </p> <p>Naše spolupráce s Klubem CF se ukázala být velmi podnětná a dobře fungující, z loňského ročníku byly obě strany (troufám si mluvit i za tu druhou) nadšeny, tak by nám bylo líto v tom nepokračovat. Neznamená to ovšem, že se Pozdní sběr stal výlučně akcí pro Klub CF – abychom zachovali tvář a myšlenku festivalu, budeme muset příští rok tento cílový subjekt vystřídat. </p> <p>Jakou částku se podařilo vybrat na minulém festivalu?</p> <p>Pokud vezmeme v úvahu nejen peníze ze vstupného, ale i výtěžek z doprovodného programu a všechno, co s festivalem souviselo, dostali jsme se na úžasnou částku 140 000 korun. </p> <p>Na co Klub nemocných cystickou fibrózou vybranou částku použije? Co je hlavním posláním tohoto Klubu?</p> <p>Hlavním posláním je zlepšování života lidem s cystickou fibrózou a širší materiální, psychosociální podpora rodin s nemocnými CF a také zvyšování informovanosti o této nemoci (o to se snaží i náš festival pomocí informačního stánku Klubu CF a medializace). Mám-li být konkrétní – hodně peněz se použije na nákupy pomůcek, které nemocní s CF nezbytně potřebují k běžnému životu. Jsou to například inhalátory a různé nástavce na ně. Zdravý člověk si jen těžko dovede představit, jaká omezení život s CF přináší. Pokud je možné kvalitnějšími pomůckami tato omezení minimalizovat, jsme rádi, že k tomu můžeme alespoň trochu přispět. </p> <p>Na festivalu pracujete jako hlavní organizátor. Čím vás tato dobrovolná práce obohacuje? </p> <p>V této práci se spojuje dohromady více činností, které mám rád. Rád poslouchám kvalitní hudbu a ani další druhy umění mi nejsou cizí, baví mě se jimi obklopovat. A když přitom můžu ještě někomu pomoci, tak to chápu jako úplně to nejlepší. Navíc při organizaci posledních dvou ročníků se sešla fajn skupina lidí, se kterými trávím inspirativní večery probíráním nejrůznějších témat (nejen spojených s festivalem).</p> <p>Kdy a kde se bude festival konat? Na jaký program se mohou návštěvníci těšit? </p> <p>Desátého listopadu v pražském klubu Rock Café na Národní třídě. Vystoupí například: Dva, Jablkoň, Luno, Ester Kočičková, Václav Koubek, Iván Gutiérrez, Martina Trchová a mnozí další. K dispozici bude hodnotný doprovodný program a festivalové tržiště. </p> <p>Více info na www.pozdnisber.net nebo na www.facebook.com/…alpozdnisber</p>

<p>OSTRAVA: Od nové sezóny je režisér Peter Gábor novým uměleckým šéfem činohry Národního divadla moravskoslezského Ostrava. Režíroval i nedávno premiérovaný muzikál Balada pro banditu, což je de facto jeho třetí režie tohoto titulu. Prvně to bylo před šestnácti lety právě v Ostravě, podruhé před osmi lety v pražském Divadle Na Fidlovačce a třetí nastudování připravil s činoherním souborem pro Divadlo Jiřího Myrona.</p> <p>Baladu pro banditu režírujete už potřetí. V čem se liší od těch Vašich dvou předešlých nastudování? </p> <p>Balada pro banditu – to je kvalitní scénář a sugestivní muzika, a to neustále provokuje fantazii režiséra, a možná i proto je pro mne nepředstavitelné kopírovat svoje předcházející interpretace. Uhdeho polemika s Olbrachtovým příběhem ve mně tentokrát více otevřela hloubku osudové mystiky, pohanských rituálů, expresivních a živočišných pudů, které provázejí postavy ve víru lásky a vášně. Dnešní svět namíchaný z různých etnik, náboženství byl pro mne velkým inspiračním zdrojem. A politikum, které je nositelem moci, je vlastně v dějinách světa vždy neměnné a omezuje představy o svobodě o nezávislosti tak velmi specifických postav v tomto příběhu. Obraznost a hudebnost inscenace jsem vnímal víc jako hlubší ponor do podvědomí postav, a tím i víc akcentoval fatálnost a metafyzický rozměr našich životů a činů.</p> <p>Co budete režírovat v této sezoně?</p> <p>V činohře Národního divadla moravskoslezského mě kromě Snu noci svatojánské od Shakespeara čeká česká premiéra hry německého dramatika Martina Walsera Smrtihlav. V tomto případě se ostravské publikum dočká strhujícího psychologického thrilleru, v němž se děti touží vyrovnat se šokujícím proviněním jejich otců.<br />
Po mém režijním operním debutu Fedora se velmi těším na přípravu Verdiho oper Macbeth a Rigoletto, které budu ale režírovat mimo Ostravu. Je to krásné propojení velkých a sugestivních činoherních příběhů v operním světě. </p> <p>Na co byste pozval publikum do Národního divadla moravskoslezského v Ostravě?</p> <p>Novou divadelní sezónu jsme odstartovali premiérou brilantní komedie Oscara Wildea – Jak důležité je mít Filipa. Humor a moudrost tohoto anglického autora si v několika reprízách připomeneme i v komedii Ideální manžel. Fantaskní komedie Sajns fikšn, kterou připravujeme do speciálně upraveného prostoru Divadla Jiřího Myrona, je dílem českého autora Mariana Pally. Zkušebna Divadla Antonína Dvořáka se v české premiéře hry Slož mě něžně irského dramatika Billyho Rocha promění na boxerský ring. Laskavý černý humor s detektivním nábojem – to jsou mimořádné přednosti textu Alfreda Hitchcocka Trable s Harrym. Vrátit světu ztracenou harmonii, unášet se magickou silou noci a mileneckých vztahů dopřeje divákům v této sezoně také pan William Shakespeare a jeho Sen svatojánské noci. Ostatně láska bude kralovat i v nesmrtelném příběhu o Tristanovi a Isoldě, který nepřetržitě provokuje filmové i divadelní tvůrce.</p> <p>Co Vaše další pracovní aktivity?</p> <p>Ve spolupráci s dramaturgyní Evou Lenartovou jsem ve studiu Českého rozhlasu Ostrava režíroval novelu Miloše Urbana Pole a palisáda s podtitulem Mýtus o kněžně a sedlákovi v interpretaci herečky Veroniky Forejtové. Magický text o historii českého národa, který nedávno vysílal po pět večerů Český rozhlas 2, jsem umocnil hudbou mého častého spolupracovníka, hudebního skladatele Vladimíra Franze. A aby toho nebylo málo, začal jsem od nové sezony vštěpovat své divadelní zkušeností mladé herecké generaci – žákům ostravské konzervatoře.</p>

<p>JABLONEC NAD NISOU: Skutečný kulturní skvost vysoké duchovní hodnoty a mezinárodního významu nabízí Jablonec nad Nisou široké veřejnosti i zahraničním návštěvníkům. Dům manželů Jany a Josefa V. Scheybalových, objekt staré fary, je spolu s kostelem Svaté Anny jednou z nejstarších a nejvýznamnějších stavebních památek města. Obě budovy tvoří vynikající architektonický celek, kde je možno výrazně obohacovat kulturní život města.</p> <p>Severočeské město Jablonec nad Nisou je známo po celém světě díky sklu a v poslední době také díky úspěchům sportovců. Sklářství se na Jablonecku prosazuje již v šestnáctém století v posledních létech bylo významným ekonomickým oborem spolu s automobilovým průmyslem. K raritám patří propojení Jablonce s Libercem tramvají nádherným údolím Nisy. Většina budov v centru nese výrazné stopy secese, z nichž krásu jádra tvoří pošta, bývalé ředitelství bižuterie. Chloubou pak je starokatolický kostel povýšení Ježíše Krista. Součástí tradičních návštěv města je zhlédnutí expozic Muzea skla a bižuterie. Mezi nejstarší památky patří barokní kostel sv. Anny a objekt staré fary. Po smrti manželů Jany a Josefa V. Scheybalových z něj město vybudovalo nový kulturní komplex mnohanásobného významu.<br />
Stará fara, dům č. 1 v Kostelní ulici byl duchovním centrem obce po staletí. Současnou neorenesanční podobu dostal však až na počátku devatenáctého století. Od druhé poloviny 60. let minulého století obývali dům bývalé fary manželé Jana a Josef V. Scheybalovi, kteří se řadí k nejvýznamnějším osobnostem Jablonecka i Libereckého kraje. Věnovali se národopisu, lidové kultuře, památkové péči, místopisu a regionální historii. Vytvořili pozoruhodné umělecké sbírky a obsáhlou knihovnu. Josef V. Scheybal byl výborným kreslířem a talentovaným ilustrátorem. Díky němu a jeho manželce má Liberecký kraj obsáhlý vědecký a umělecký dokument zachycující jeho památky lidového umění, krajinu i přírodu. Po smrti manželů připadl objekt městu, které se rozhodlo uctít památku těchto osobností a zrekonstruovat dům, který nese jejich jméno i odkaz.<br />
Stavební rekonstrukce domu Jany a Josefa V. Scheybalových nebyla snadná. Realizovala se pod dohledem odborníků s podporou z Regionálního operačního programu NUTS II Severovýchod, oblast podpory 3.1 Rozvoj infrastruktury cestovního ruchu.<br />
Dům bude sloužit jako vědecké pracoviště, specializovaná knihovna, galerie pro domácí i zahraniční odborníky, občanům města, a také turistům k podání komplexních informací z oblasti cestovního ruchu a kultury. Do vstupní části je situováno turistické informační centrum, v prvním patře městská galerie a v podkroví Památník Jany a J. V. Scheybalových.<br />
Termín zpřístupnění významný objektu veřejnosti byl stanoven na začátek adventu, 26. listopadu 2012.</p>

<p>LIBEREC: Dvaadvacet let pracuje Petra Kurowská jako rytec skla v Míšni. Vedle zaměstnání má celou řadu koníčků, ale její největší láskou je liberecký Ještěd. Do Liberce již několik let jezdí pravidelně na dovolenou, kterou tráví v hotelu Ještěd dvakrát do roka a návštěvami u přátel v Liberci.</p> <p>Ještěd jste si oblíbila již při svých cestách do Československa?</p> <p>S přítelem mých rodičů jsem začala cestovat do Československé republiky. Jezdili jsme mnoho let do Česko-Saského Švýcarska, ale už tehdy jsem poznala Ještěd. Pravidelně se však objevil v našem programu až po revoluci jako stálý cíl. </p> <p>Vedly vás k vytvoření tak výjimečného vztahu pohnutky, vyplývající z vašich zájmů?</p> <p>Mám mnoho různých koníčků. Byla to láska na prvý pohled. Poznala jsem také, že Ještěd provázejí existenční problémy. Stříbrná stavba se stala doslova mým životním druhem. Ráda ho kreslím, fotografuji, básním o něm, cestuji pravidelně za ním. Kvůli Ještědu jsem začala studovat mineralogii, vulkanologii a další geologické obory. </p> <p>Projevujete svůj vztah k Ještědu nějak materiálně?</p> <p>Není to jen duchovní vztah, mým prvním pokusem bylo mytí věže. K tomu jsem potřebovala horolezecký kurz. Myslím, že se mi podařilo aspoň částečně kus věže omýt. K navázání těsnějšího kontaktu posloužilo fotografování. Zhotovuji při každé návštěvě desítky fotografií a v únoru roku 2006 se mi dokonce podařilo uspořádat jejich výstavu v informačním centru pod Ještědem </p> <p>Využila jste k prezentaci svého vztahu k Ještědu i vaše umění kreslit?</p> <p>Píšu básně o Ještědu a tvořím i komiksy, jsem ráda, že mohu svou tvorbu prezentovat tady v Liberci. Dalším výrazem je využití střepů skel ze starých oken hotelu. Na ně se pokouším rýt motivy Ještědu, ještědské přírody. Snad se najde možnost uplatnit je jako suvenýry.</p> <p>Máte pocit, že se Vám Ještěd odvděčuje?</p> <p>Cítím, že mi při každé návštěvě říká: „Jednoho dne uvidíš, Petro, že Tvoje snaha nebude marná.“ To jsou slova mého 90 metrů vysokého přítele. „Láska má moc,“ míní, /„Láskou dospěješ k největšímu poznání.“// Krásná jsou rána na Ještědu, když vychází slunce, večery, když zapadá, když v poledne ozařuje jeho lesknoucí plochy, ale nádherný je i když se ztrácí v mlze a oblacích. Je na světě něco krásnějšího?</p> <p>Připravujete při své návštěvu nějaké další aktivity, které by prezentovaly váš vztah k Ještědu?</p> <p>Koncem ledna jsem v liberecké knihovně instalovala výstavu svých sklářských prací, fotografií a komiksů o Ještědu. Chci tak dát najevo svou lásku k Ještědu a ukázat Libereckým, jaké bohatství krásy šperkuje jejich město. Málokteré město na světě má tak dokonalý výtvor lidských rukou, splývající harmonicky s přírodou. V liberecké galerii v Radničním sklepě vystavuji komiks o Ještědu, je to moje celá historie, seznámení, pomoc, imaginární svatba i hýřivé milování. Diváci jsou před komiksy nerozhodní, nedovedou si představit, že někdo může tolik milovat budovu a vlastně celou horu. V Liberci je výstava do konce října a potom poputuje do Polska a Německa.</p>

<p>PRAHA: Jméno Jiřího Stivína, jazzmana, flétnisty, hudebního skladatelea improvizátora, který je už zdálky rozpoznatelný zejména díky k němu neodmyslitelně patřící čepici, již, jak téměř sedmdesátiletý hudebník říká, nosí téměř stále, aby mu „netáhlo na pleš“, je v Česku neznámé zřejmě jen málokomu.</p> <p>O tom, že je Stivín velmi, nebo dokonce i více než v tuzemsku, proslulý a oblíbený i v zahraničí, se mohli přesvědčit návštěvníci jeho koncertu v rámci Mezinárodního jazzového festivalu konaného v průběhu října v Praze.</p> <p>Češi, kde jste? </p> <p>Stivín v jeho rámci vystoupil v pražském klubu Reduta. Ač lístky na komorní vystoupení v jazzovém klubu neklesly pod 350 korun, bylo vyprodáno už dlouho. Pro české návštěvníky však bylo velkým překvapením složení publika. Ze dvou třetin šlo o publikum zahraniční, resp. o posluchače ruské národnosti.<br />
Hudebníka složení publika nezarazilo, hudba je přece mezinárodní a krátké mezikomentáře lze stejně jako v češtině vtipně parafrázovat i v angličtině. Stivín spolu se svým kvartetem tak předvedl výkon hodný mistra.</p> <p>Blues, lidovky i klasika</p> <p>Za doprovodu kytaristy a baskytaristy, střídajíce příčnou, zobcovou flétnu i saxofon neváhal střídat hudební styly od blues, přes české lidovky, až po klasiku typu Ódy na radost atd. Také jeho improvizační umění dosáhlo vrcholu, to když v jedné skladbě smísil všechny styly naráz.<br />
I přesto však musel český návštěvník z jinak bezchybného hudebního počinu pocítit lehké rozčarování. A to ne z výkonu samotných hudebníků, ale z chování, právě těch zahraničních návštěvníků.</p> <p>Kouření zakázáno. Nebo ne?</p> <p>Zástupci ruské menšiny se neváhali při hudbě hlasitě bavit, povykovat, někteří dokonce, i přes přísný zákaz, začali kouřit. Neomaleně se postrkovali, neustále odbíhali do baru a zpět, absolutně nerespektujíce, že nejsou v klubu, kde hudba hraje jen coby kulisa, ale na koncertě.</p> <p>V tomto ohledu selhala i ochranka a personál klubu. Ani jednou nezakročil.</p> <p>Stivín, ač při jiných příležitostech zpravidla zahraje několik přídavků, se tak – možná i kvůli nepříjemnému publiku – po závěrečném songu ihned uklidil do zákulisí.<br />
Zážitek z vynikajícího výkonu jednoho z předních českých hudebníků tak nutí k zamyšlení. Mají Češi ještě zájem o původní hudební produkci, nebo jim stačí její reprodukovaná verze doma v obýváku a místo v hudebních klubech a na koncertech přepustí neukázněným cizincům?</p>

<p>ČESKÝ KRUMLOV: Unikátní dědictví, které zanechali významní českokrumlovští fotografové Josef a František Seidelovi, se nyní dostalo na internet. Odkaz, který čítá na 140 tisíc negativů a pozitivů z let 1884 až 1997, je už takřka kompletně zveřejněný v nové fotobance Musea Fotoateliér Seidel (MFS).</p> <p>Na adrese www.seidel.cz má k historickým snímkům přístup každý, aniž by musel přijet do Českého Krumlova.</p> <p> Lidé si v této databance mohou najít své předky, spatřit tvář měst a vesnic před sto lety, poznat vývoj řemesel a hospodářství nebo vidět obrázky běžného života ve městech i na venkově. Nejvíc snímků pochází z Českokrumlovska a Šumavy, ale lze najít fotografie z mnohem většího území sahajícího od západu k jihovýchodu Čech, do Rakouska i Německa.</p> <p>Josef Seidel, který bývá označován za nejvěrnějšího kronikáře Šumavy, zachytil pohnuté dějiny 20. století a řadu již neexistujících míst. Digitalizace jeho díla má velký mezinárodní význam. „Databanka s ohromným bohatstvím snímků vrací vzpomínky na společné soužití národů podél hranice. Pomáhá rodinám rozesetým po celém světě poznat své předky a místa, odkud pocházejí,“ řekl ing. Miroslav Reitinger, ředitel Českokrumlovského rozvojového fondu, který dům s ateliérem včetně rozsáhlého díla od roku 2005 vlastní a spravuje.</p> <p>Díky evropskému projektu pod názvem Databanka společné historie Šumavy a Bavorského lesa převedlo MFS do digitalizované podoby stěžejní část díla Josefa a Františka Seidelových. Vznikla nová fotobanka, v níž je snazší hledání než na původních webových stránkách MFS. Registrace je bezplatná a má své výhody. „Kdo se do fotobanky přihlásí, může si vytvořit skupinu oblíbených fotografií, později se k nim vracet a kolekci doplňovat podle svých témat,“ upřesnil vedoucí projektu ing. Petr Hudičák. Návštěvníci webových stránek mohou přidávat k fotografiím své komentáře, od čehož si správci MFS slibují pomoc při identifikaci snímků. </p> <p>„Pomocí databanky se odvíjejí již zapomenuté příběhy úředníků, řemeslníků či dělníků z okolí. Potomci k fotografiím přidávají příběhy lidí, domů a dílen. Mnozí lidé mají po předcích fotografie a vědí, kdo je na nich. Málokdy však znají, kdy snímky vznikly. Díky pečlivě vedené evidenci ve Fotoateliéru Seidel jim dokážeme doplnit přesné informace,“ naznačil Hudičák další směr bádání. </p> <p>Kdo takto na internetu projde dlouholetou historií fotografie, uvidí snímky, jejichž rozmanitost i vysoká řemeslná kvalita je fascinující. Početnou a velmi zajímavou kapitolou jsou portréty lidí v ateliéru i mimo něj, protože Josef Seidel se svým fotoaparátem hodně cestoval. Díky tomu jsou na mnoha snímcích obyvatelé Šumavy a jejich domovy, které pak válka, poválečný odsun a železná opona změnily k nepoznání. Syn František v započatém díle svého otce pokračoval a zachytil hlavně běžný život v Českém Krumlově až do roku 1997. Seidelovi fotili děti a celé rodiny, školy, vojáky, svatby i pohřby. „Své předky na fotografiích poznávají lidé nejen z Čech, ale i z Rakouska, Německa, Švédska či Švýcarska. Díky tomu se naše muzeum stává centrem porozumění, v němž se snažíme přispět i k nápravě starých zločinů a křivd souvisejících s česko-německou otázkou,“ upozornil ředitel Reitinger.</p> <p>Výsledkem projektu Databanka společné historie Šumavy a Bavorského lesa jsou i další materiály v češtině a němčině, zejména:</p> <p> 1. Kniha Fotoateliér Seidel: Poodhalené tajemství – reprezentativní publikace shrnující na více než 150 stranách životní příběh i dílo Josefa a Františka Seidelových. Úvodní slovo architekta Davida Vávry, výběr historických fotografií i dokumentace obnovy ateliéru po roce 2005. </p> <p> 2. Kniha Seidel, fotografická paměť generací … – výběr nejlepších záběrů z digitalizovaného archivu slouží jako ochutnávka toho, co je k dispozici v databance MFS.</p> <p>3. Mapy Seidelova Šumava a Seidelův Český Krumlov – aktuální mapy s dobovými fotografiemi</p> <p>4. Dva soubory nově vytištěných pohlednic podle původních negativů </p> <p>5. Audioguide – zvukový průvodce Museem Fotoateliér Seidel</p> <p>6. Nákup dvou sbírek skleněných negativů z oblasti okolo Českého Krumlova, Prachatic a Vyššího Brodu<br /> Náklady na projekt: 770 tisíc eur, tj. cca 18 milionů Kč</p> <p>Zajímavosti:<br />
- fotografie jsou svědectvím vývoje v dlouhém období od roku 1884 do roku 1997<br />
- mimořádně široké teritorium: od Nýrska na západě po Nové Město pod Landštejnem a na východě podél hranice na území Rakouska a Německa. Ve sbírce je i několik fotografií západočeských lázní, Č. Budějovic, Písku a Strakonic.<br />
- vedle portrétů v ateliéru jsou snímky obyvatel Šumavy před jejich domy, v jejich domácím prostředí vesnic a městeček<br />
- dokumentární fotografie s tématikou průmyslu, řemesel, spolků a slavností<br />
- několik tisíc fotografií pro tisk a výrobu pohlednic<br />
- dokumentární práce s historickými předměty z hradů, zámků a církevních staveb jižních Čech<br />
- posledních 40 let František Seidel fotografoval běžný život obyvatel Českého Krumlova: svatby, narozeniny i pohřby, slavnosti, schůze i město a jeho zákoutí<br />
- při zpracování archivu byly přepsány všechny záznamy ze zákaznických knih. Je to na 140 000 řádků se jménem, datem fotografie a číslem negativu. V průběhu let se množství dat měnilo, téměř vždy je doplněna adresa objednatele. Toto úctyhodné dílo téměř dvou desítek archivářů je jedinečným znakem databanky. Je využito pro doplnění informací o fotografiích v databance a je zdrojem zajímavých poznání: archiv obsahuje například více než 200 fotografií osob z Horní Plané, na 40 nositelů příjmení Nodes a podobný počet lidí s příjmením Wozelka. Mezi snímky známých osobností je například portrét skladatele Petra Ebena, který své dětství a mládí prožil v Českém Krumlově.</p> <p>Uspořádání nové databanky:<br />
1. fotografie podle evidence zákaznických knih od roku 1884 do 1952<br />
1.a portréty v ateliérech (dřevěný a skleněný po roce 1905)<br />
1.b portréty na návsích, před domy, na loukách i u lesa (za povšimnutí stojí, že fotografovaní byli vždy dokonale oblečeni a připraveni jako v ateliéru)<br />
1.c skupinové fotografie hasičů, cyklistů, cvičenců<br />
1.d skupinové fotografie dělníků, řemeslníků<br />
1.e fotografie dílen, továren na objednávku</p> <p>2. fotografie staveb a jejich dokumentace (např. základní škola TGM v ČK)</p> <p>3. fotografie výrobků různých dílen a firem (např. Watzlawick – dřevěné dětské vozíčky, lyže, sáně, hračky atd.)<br />
3.a fotografie výrobků sklářských firem<br />
3.b fotografie výrobků z přádelen v ČK<br />
3.c fotografie grafitových dolů v okolí Černé</p> <p>4. snímky s vojenskou tématikou<br />
4.a výcvik vojsk fotografovaný všemi syny J. Seidela<br />
4.b válečné fotografie synů J. Seidela a příbuzných<br />
4.c portréty pracovníků z východu v době 1938 – 1945</p> <p>5. fotografie ze života spolků v letech 1900 – 1938 v okresech Krumlov, Prachatice<br /> 6<br /> . příchod Wehrmachtu do ČK</p> <p>7. poválečný život v ČK, svatby, malé děti, pohřby, církevní slavnosti, schůze, konference</p> <p>Projekt Databanka společné historie Šumavy a Bavorského lesa – Muzeum Fotoateliér Seidel je spolufinancován Evropskou unií prostřednictvím Evropského fondu pro regionální rozvoj v rámci programu Cíl 3 Česká republika – Svobodný stát Bavorsko 2007 – 2013 Investice do vaší budoucnosti.</p>

<p>PRAHA: Kulturní dům Kyje provozuje příspěvková organizace MČ Prahy 14 – KVIZ, servisní organizace pro oblast místní kultury, která hodlá efektivně využívat kulturu a umění jako nástroj společenské proměny lokality, vyzdvihnout význam kultury pro spokojený život ve specifické městské části a snaží se vyvolat diskuzi o kulturních potřebách občanů Prahy 14. V současné době organizace zaměstnává pět zaměstnanců a ředitele. V této funkci působí od května tohoto roku MgA. David Kašpar, který na otázku, jaké jsou základní činnosti, dané zřizovací listinou, odpovídá stručně: Poskytování kulturně-společenských služeb a realizace kulturních projektů v rámci celé Prahy 14.</p> <p>Programová koncepce KD Kyje na období 2012 – 2013 je ale obsáhlejší. Jedním z nejpodstatnějších cílů je koordinace vzniku strategického dokumentu pro oblast kultury na Praze 14, který by se měl stát koncepčním<br /> materiálem pro rozvoj společenství a kulturního života na Praze 14. Vedení KD si na příští rok dále stanovilo rozvoj kulturní infrastruktury, nebo podporu činnosti aktivních občanů a spolků – zejména seniorů. K plánům patří také posílení komunitního rozměru nebo podpora neprofesionálního umění.<br />
Pro ředitele KD jsme měli ještě několik otázek: </p> <p>Můžete popsat budovu kulturního domu a její historii?</p> <p>Původní hostinec na vlakové stanici Praha – Kyje byl v r. 1961 rekonstruován a později přeměněn v technicky dobře vybavený kulturní dům. Jakkoli se změnily dispozice a fasáda domu, duch plesů, bálů a tancovaček zde přetrval. Přibyly jen koncerty, pohádky pro děti a volnočasové kurzy. Také design a způsob komunikace se malinko změnil. Dnes můžeme s čistým svědomím tvrdit, že Kulturní dům Kyje vždy zastával a dále zastává důležitou roli v poskytování kulturně-společenských potřeb obyvatel Prahy 14, není ale jejím ústředním kulturním objektem. Primárně je významným kulturně – komunitním centrem pro obyvatele přilehlých lokalit Kyje, Hostavice, Jahodnice a Hloubětín. Večerní program je pak zaměřen na obyvatele celé Prahy 14.</p> <p>Budova KD prošla rekonstrukcí – můžete sdělit našim čtenářům podrobnosti a uvést, jakou má KD kapacitu?</p> <p> Základem je sál s kapacitou cca 200 lidí, malý sál pro 20 a 2 klubovny. Krom malého skladu a kanceláří je to vše. Součástí celého objektu je též hospoda, penzion a stanice Policie ČR. Ty však nejsou v žádné spojitosti s KD Kyje. Zadavatelem a investorem rekonstrukce byl úřad MČ Prahy 14. Proběhla v letech 2008 – 2009, já jsem ve funkci od května 2012, tak o ní nemám podrobnější informace. </p> <p>Jak je nákladný provoz, kolik poskytuje ročně zřizovatel a jaké jsou vlastní příjmy?</p> <p>Příspěvek MČ Prahy 14 na činnost celé příspěvkové organizace pro rok 2012 činil 8 mil 125 tis. Byl v tom provoz KD Kyje a ještě jednoho objektu. V rozpočtu na 2013 počítáme s nákladem na provoz KD Kyje (vč. mezd) ve výši 4,5 mil. Vlastní výnosy ze vstupného a pronájmů odhadujeme na 800 tis. Součástí rozpočtu KVIZ pro rok 2013 je také vznik a provoz nového objektu na Černém Mostě a realizaci cca 15 venkovních akcí a projektů v ostatních částech Prahy 14.</p> <p>Můžete uvést roční návštěvnost?</p> <p>Toto zatím neumím zodpovědět. Změny v programu, které jsme připravovali přes prázdniny, se reálně projevují až od září, těžko zatím tedy uvádět jakákoli čísla. Čísla odrážející původní programovou koncepci KD Kyje jsou nesměrodatná a navíc nepřesná. V zásadě lze říci, že návštěvnost KD Kyje byla vždy slabá. Snažil jsem se program koncipovat tak, aby se zlepšila. </p> <p>Jaké programy mají u návštěvníků největší ohlas, a máte v nabídce něco výjimečného?</p> <p>Sázím v tomto směru na jistotu – oblíbené jsou koncerty žánru folk a country. Své diváky mají i besedy a přednášky. Nedělní pohádky jsou také naší jistotou. Nově jsme zavedli sobotní kreativní dílny pro děti a jejich rodiče. Zde se pokoušíme otevřít témata, která nebyla dosud v KD Kyje obvyklá – např. street-art, městské zahradničení, filmovou animaci, nový cirkus a tak podobně.<br />
Obecně řečeno, naše programová koncepce stojí na následujících pilířích: zprostředkování kulturního zážitku, posílení komunitního rozměru, podpora společenských akcí, posílení programu pro rodiny s dětmi, programy pro školy, podpora neprofesionálního umění, poskytování prostor pro volnočasové aktivity a posílení programu pro seniory. </p> <p>A nakonec mám prosbu, zda byste alespoň rámcově nepřiblížil stav tvorby nové kulturní politiky a celkové strategie městské části a nerozepsal se o roku 2013, který by se měl stát modelovým rokem kultury.</p> <p>Práce na strategickém dokumentu mapujícím stav kultury na Praze 14 a navrhujícím opatření pro její dlouhodobý rozvoj jsou v plném proudu. Ještě letos by měla být hotova pracovní verze, která se však té finální bude podobat cca z 80 %. Rok 2013 se tedy zároveň stane jakýmsi testovacím rokem, který strategická opatření ověří a doplní. Základní tezí příštího roku je tvrzení, že kultura se neodehrává jen v kulturním domě, ale kultura je součástí všedního života, patří sem i běžné aktivity, jako třeba procházka, posezení na lavičce, projížďka na kole… A také se týká všech cílových skupin – od dětí přes teenagery až po seniory či minority. Těm všem bychom měli v rámci strategie (a tedy i roku 2013) připravit podmínky pro jejich kulturní vyžití. Musíme znát jejich potřeby a musíme umět nalézt řešení pro jejich uspokojení. Tak třeba konkrétně plánujeme transformaci původní sídlištní kotelny na komunitní co-workingové centrum s multifunkčním sálem, v Hloubětíne se zase chystá stavba menšího komunitního centra, jehož obsah musíme ještě projednat s obyvateli této lokality, chystáme festival, sérii koncertů vážné hudby na hladině vodní nádrže na Černém Mostě… a mnoho dalších zajímavých akcí.</p>