Články a komentáře

<p>MILOTICE NAD OPAVOU: Když jsem se ho trochu provokativně zeptala, proč zřizuje zrovna muzeum, přičemž by přece lépe vydělával obchod se starožitnostmi, odpověděl: „Vybudovat Muzeum nábytku je úplně něco jiného, než se věnovat nákupu a prodeji starožitností.“ Tvrdí, že nákup historického nábytku by zajisté zvládl, ale prodej by pro něj byl mnohem složitější. Každopádně za snahou vybudovat muzeum ohýbaného a historického nábytku stojí sběratelská vášeň, která se u Františka Tomčaly projevila už v dětství.</p> <p>Říká: "Sbíral jsem známky, mince, kovové hračky Matchbox, lepil jsem papírové modely z časopisu ABC. Později jsem zvětšil měřítko kovových modelů na 1:43 , 1:24 a 1:18. V roce 2002 jsme si s partnerkou koupili první dvě židle z ohýbaného dřeva značky Thonet. Z dnešního pohledu jsme měli obrovské štěstí, protože to byly modely, které dnes patří k těm vzácnějším. Mám vyzkoušené, že bych se s nábytkem těžko loučil, rychle si vytvářím vztah ke krásným věcem, a vtipně dodává ale, ženu, tu mám jen jednu už 10 let, tam se sběratelství nějak neprojevuje.</p> <p>Ptám se dál na to, co bude předcházet vzniku soukromého muzea a jaké má autor myšlenky cíle: </p> <p>Máte už založenou společnost a zajištěné prostory? A kolik jich vlastně budete potřebovat?</p> <p>Nezisková organizace – soukromé Muzeum nábytku o.p.s. ještě oficiálně neexistuje, vše je zatím ´na triku´ našeho soukromého školského zařízení SPV Renova o.p.s., jako provozovatele sbírky. Já jsem jednatel a správce vznikajícího Muzea nábytku. Už to nebude trvat dlouho a vše se právně dořeší.<br />
Zajištění budovy pro usazení Muzea nábytku je v této chvíli nelogické, bude ji zapotřebí, až sbírka dosáhne více jak 500 kusů. Momentálně chci využívat zámeckých nebo galerijních prostor. Vyhovuje mi, že výstava je mobilní, a tak mohu finance soustředit do nezbytného rozšiřování sbírky. Plánovat umístění a velikost budovy musím však už teď, to nelze nechávat na poslední chvíli, mohl bych promarnit vhodné příležitosti nebo nabídky. Srdce hledá krásnou historickou budovu, „rozum mne nutí hledět do peněženky“ a předkládá jednodušší řešení ve smyslu novostavby z kovové moderní konstrukce, která by se dala dle potřeby do budoucna rozšiřovat.</p> <p>Jak si prakticky představujete chod muzea a jeho financování?</p> <p>Financovat Muzeum nábytku o.p.s. bude třeba kombinací několika zdrojů zároveň. Například finanční a jiné dary od sponzorů či partnerů, dotace z Evropské unie, státní orgány, nadace atd…<br />
Muzeum bych rád provozoval celoročně, až na některé měsíce v zimním období.</p> <p>Na co se kromě ohýbaného nábytku zaměříte? A proč zrovna ohýbaný nábytek, co Vás na něm zaujalo? Z historického hlediska je docela mladý…</p> <p>Ohýbaný nábytek mi „zamotal hlavu“, má v sobě charakter svého vynálezce Michaela Thoneta, je skromný, okouzlující, nápaditý, kvalitní a obnáší mnohem složitější proces pro výrobu replik jak u nábytku z řezaného dřeva. Ano, patří do mladší historické doby, ale nemyslím si, že to je impuls k pohrdání, problém může být v milionových vyrobených kusech. Určitě se ale nebudeme bránit vytvoření expozice z historického nábytku vyrobeného z řezaného dřeva.</p> <p>Kolik lidí zaměstnáte?</p> <p>Určitě nechci vše kolem muzea organizovat sám, to by bylo asi nemožné, bude potřeba obsluha budovy, obsluha vystavených exponátů, sekretariát atd…</p> <p>Existuje v ČR obdobná instituce?</p> <p>V ČR není muzeum ohýbaného nábytku a ani muzeum „klasického“ historického nábytku. Existují sběratelé jako jsem já, kteří mají také zajímavé sbírky, ale zřejmě nemají potřebu ukazovat světu svoji snahu. Inspiraci jsem našel v Olomouci, kde Ing. Pešák s bratrem vybudoval soukromé muzeum automobilových veteránů – VETERAN ARENA – které předčilo za necelé dva roky své existence Kopřivnické muzeum Tatra. Prostě chce to velikou dávku odvahy, trpělivosti a určitou dávku naivity, bez které by to taky nešlo.</p> <p>Můžete našim čtenářům nastínit, čím vším se budete zabývat, mám teď namysli doprovodné aktivity, o kterých se zmiňujete na vašem webu?</p> <p>Rozhodně nechci vytvořit muzeum plné nudy, tak jak to lze vidět u státních muzeí, která řídí státní zaměstnanci. Nechci je určitě házet všechny do jednoho pytle, to si někteří nezaslouží, ale někdy člověk kroutí hlavou nad neochotou a nezájmem. V první řadě budu myslet na děti a rád bych přispěl k vytvoření jejich lepšího vkusu a vztahu k umění. Možná se teď stanu na chviličku méně populární, ale mám pocit, že lidé se vztahem ke kultuře jsou příjemnější, vnímavější a mají větší úctu k lidské práci. Doprovodných aktivit bude hodně, chci spolupracovat s charitou, chci učit zájemce o historii, chci vybudovat studovnu atd… S růstem muzea budou určitě nápady přibývat.</p> <p>Máte nějaké mety, kterých chcete docílit?</p> <p>Můj první cíl je vybudovat sbírku v počtu pětiset kusů v co nejkratší době, tak abych mohl Muzeum nábytku „usadit“. No a můj druhý cíl se opírá o informaci, že existuje přes 5000 unikátních modelů historického ohýbaného nábytku, tak asi tušíte kam směřuji… </p> <p>Když kliknu na odkaz www.muzeumnabytku.cz, dostanu se na web o.p.s. SSPV Renova – což, jak jsem se dočetla, jsou soukromé dílny Vašich rodičů. Můžete se o nich krátce zmínit a dát je do souvislosti se vznikajícím muzeem?</p> <p>Muzeum nábytku by bez soukromých dílen SPV Renova o.p.s. a bez podnikání mého otce jako restaurátora historického nábytku neexistovalo. Tak tedy od začátku po pořadě. Můj otec se po vyučení truhlářem dostal na Bruntálský zámek, kde pomáhal starému mistrovi panu Kresovi, který se v mládí učil ještě ve Vídni. Mému otci tak předal kvalitní zkušenosti. Po revoluci se otec rozhodl právě pro podnikání v tomto oboru, díky tomu jsem se dostal k historickému nábytku já. Určité události a shoda okolností vedli v roce 2000 k vytvoření o.p.s. – soukromých dílen SPV Renova, která spolupracuje se střední školou průmyslovou v Krnově, kde mají žáci teoretické vyučování. V roce 2002 jsem koupil první kus, aniž bych tušil, kam to až dojde. Po deseti letech mne napadlo vybudovat muzeum.</p> <p>Na zmiňovaném webu jsem si také všimla, že již nyní máte strategii ohledně sponzorů – můžete se zmínit o možnostech, jaké sponzoři mají a o případných zkušenostech, jestli už nějaké máte?</p> <p> Firmy či společnosti se můžou prostřednictvím sponzoringu zapojit do budování muzea. Každý si může vybrat podle možností či podle vlastního zájmu. Může být Sponzor muzea nábytku, Hlavní sponzor či Generální sponzor. Může se také stát partnerem projektu, kde se jedná o víc jak jednoletou spolupráci. Základní částka je 5000 Kč, za kterou získají rok reklamy a nejen to. </p> <p>Pozn. redakce: Aktuální počet sbírky je 156 kusů. Z nich 80 kusů můžete vidět do 30. 9. 2012 na první výstavě na zámku v Hradci nad Moravicí – v Malé galerii Bílého zámku. Výstava je součástí hlavního prohlídkového okruhu – trasy A. Lze ji navštívit samostatně – vstupné činí 20 Kč. Naleznete zde nábytek restaurovaný, v původním stavu i v průběhu renovace – Thonet, J&J Kohn, D.G.Fischel, L.A.Bernkop, Mundus atd… Časopis Místní kultura je jedním z mediálních partnerů.</p> <p>Základní informace o zámku naleznete zde: www.zamek-hradec.cz</p>

<p>STRÁŽNICE: Muzeum vesnice jihovýchodní Moravy ve Strážnici je skanzen představující objekty lidového stavitelství, způsoby obživy, tradiční ovocnářské odrůdy, život a práci lidí na rozsáhlém území počínaje Strážnicí a konče známými moravskými lázněmi Luhačovicemi.</p> <p>Označení skanzen v nás povětšinou evokuje cosi zakonzervovaného ve vzdálené minulosti, neživého, pro naše aktuální bytí a natož budoucnost zbytného, ba nepotřebného. I takové skanzeny existují a potkáváme se s nimi každodenně, ať chceme nebo nechceme, třeba proto, že si potřebujeme něco zakoupit či si zajistit nezbytné služby.<br />
Muzeum vesnice jihovýchodní Moravy ve Strážnici do této kategorie rozhodně nepatří. Je to skanzen vpravdě živoucí. Kdo jej navštíví, sotva může nabýt pocitu nepotřebnosti. Nejde přitom jen o možnost poznání zprostředkovaného muzejní expozicí staveb a jejich vybavení, ať s průvodcem či bez něj. Skanzen dýchá po celý rok živými ukázkami dnů svátečních i pracovních.<br />
V rámci Roku 2012 v Muzeu vesnice jihovýchodní Moravy mohli návštěvníci zažít a vychutnat si fašanky ‒ krajové masopustní zvyky včetně zabíjačky a zabíjačkových specialit. Mohli se seznámit s někdejšími zimními domácími pracemi, být přítomni svatbě či sledovat fašankovou obchůzku v podání místního folklorního souboru Demižón.<br />
V pořadu Fašanky, fašanky, Velká noc ide měli návštěvníci možnost sledovat dění od fašanku po Velkou noc. Představeny byly masopustní zvyky, fašankový tanec Pod šable, tanec s medvědem, smažení božích milostí a další. Velikonoční období přiblížilo vynášení smrtky, hrkání, pomlázka (šlahačka), malování kraslic a také tradiční velikonoční strava. Podobně na Velkou noc byly předváděny předvelikonoční a velikonoční zvyky a obyčeje. Nechyběl velikonoční jarmark, pletení žil a tatarů, malování kraslic a další.<br />
Kdo navštívil skanzen koncem dubna, byl přítomen každoročně se opakujícímu zvyku stavění máje, při němž mladí muži dokazují svou zručnost při vztyčení vysoké, na vrcholu ozdobené máje. Tuto zajímavou podívanou zprostředkovaly strážnické folklorní soubory. Na přelomu května a června se bylo možné seznámit s abecedou řemesel, s prací tradičních výrobců nejrůznějších oborů, tentokrát se zaměřením na zpracování hlíny a kůže.<br />
Nejživěji bývá ve Strážnici v průběhu červnového Mezinárodního folklorního festivalu, který se v roce 2012 konal již po sedmašedesáté. Festival probíhá nejen v amfiteátrech a podiích zámeckého parku, ale i v areálu muzea vesnice jihovýchodní Moravy, jehož prostory se mění v rozlehlé jeviště.<br />
Červenec v muzeu patří dvěma fenoménům. Prvním bylo představení vývoje hasičské techniky, především stříkaček, ale také ukázek hasičských zásahů a hasičského sportu.<br />
Druhým fenoménem jsou dožínky. Představí se nejen jako oslava sklizně s tradičním průvodem ženců a žneček, ale též ukázkou žňových prací ‒ sečení obilí kosou hrabicí a žacím strojem, mlácení obilí motorovou mlátičkou nebo cepy. Připravena bude ochutnávka čerstvě upečeného chleba, koláčků z nové mouky, ale také letní speciality, jakou jsou kvašené okurky. </p> <p>Závěr celého programu, který je připraven na 29. 7. 2012, bude patřit dožínkovému průvodu.</p> <p> Zavítáte-li do skanzenu 19. srpna, zažijete odpoledne s Folklorním studiem Buchlovice. </p> <p> Počátkem září se ve skanzenu uskuteční 15. ročník Folklorních her, humorně laděné soutěžní klání družstev vytvořených ze známých folklorních souborů a cimbálových muzik Moravy.</p> <p> Školním výpravám je, stejně jako již zmíněná Abeceda řemesel, určen program nazvaný Podzim na dědině. Představuje celou řadu sklizňových prací zakončujících hospodářský rok. Nechybí orba s koňským potahem, vaření povidel a ochutnávka tradičních podzimních jídel. Součástí Podzimu na dědině je hodový průvod s muzikou, tradiční podzimní zvyk moravského Slovácka.</p> <p> Na první prosincové dny v muzeu připravují program nazvaný Radujme se, veselme se… Od adventu do svátku Tří králů, v němž vám organizátoři představí obvyklé práce v této roční době, zvyky, přípravu tradičních jídel a stolování na jihomoravské vesnici přelomu 19. a 20. století. Uvidíte obchůzky Lucek, Tří králů, pastýře s koledníky a Mikuláše s jeho družinou. Pro děti se chystá tvůrčí dílna s možností nazdobit si perníčky, vyrobit si figurky z těsta nebo dárky pro své blízké. Spolu s panem učitelem se budete moci naučit známé i méně známé koledy.<br />
Dospělí jistě ocení možnost ochutnat mladá vína a zabíjačkové speciality.</p> <p> Ochutnávky vína probíhají v originálním prostředí staré lisovny z Blatnice. Vinaře zde potkáte v průběhu všech hlavních programů, kdy můžete ochutnat mladá i archivní vína a na podzim skvělé burčáky. Na objednávku vám tu rádi připraví řízenou degustaci.</p> <p> Prohlídkovou nabídku rozšiřují v červenci a srpnu oživené expozice, v nichž se lze seznámit s prací lidových výrobců. Hrnčířská dílna s kopacím kruhem umožňuje sledovat práci hrnčířského mistra. Pod jeho dovednýma rukama vznikají misky, hrníčky a džbánky, jejichž výrobu si lze na místě vyzkoušet. Tkalcovská dílna s rozměrným ručním stavem představuje výrobu plátna, hadrových koberců i barevné činovati. Svou práci ukáže i dráteník, který nejen spravuje hrnce, ale také vyrábí věšáky, podložky a drobné šperky. Sledovat lze práci řezbáře při zhotovování forem na máslo, tvaroh nebo perník.</p> <p> Muzeum vesnice jihovýchodní Moravy je zřizováno Národním ústavem lidové kultury, který jej začal systematicky budovat od roku 1973. První objekty byly pro veřejnost zpřístupněny již v roce 1981. Výstavba pokračuje doposud. Jednotlivé oblasti jsou prezentovány ucelenými areály, které představují charakteristickou podobu sídla, skladbu usedlosti, zařízení interiéru, vybavení zemědělských a chovatelských provozů, řemeslných dílen, zahrad a polí. K vidění jsou areály staveb z moravských Kopanic, z luhačovického Zálesí, z Horňácka, ale také areály vodních technických staveb, vinohradnických staveb a areál lučního hospodářství.</p> <p> Více informací o Muzeu vesnice jihovýchodní Moravy, jeho akcích a dostupnosti

<p>ČR: Ještě neuběhl ani týden od návratu profesora Štěpána Raka ze španělského ostrova Menorca a již se připravuje na vokšický hudebně literární festival a na festival do Itálie… Ale chvíli na rozhovor a na podělení se o čerstvé zážitky z místa, které je biosférickou rezervací UNESCO – si profesor Štěpán Rak udělal rád.</p> <p>Koncert na Menorce byl dozajista velkým potěšením pro vás, protože máte nyní velice náročné období (koncert v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha, účinkování na Velehradě, za dveřmi je zmiňovaný vokšický festival… Jak jste se najednou vlastně octl na Menorce – v krásném Teatre Principal v hlavním městě – v Mehonu?<br />
(Divadlo je nejstarší operní španělskou scénou – pozn. autorky).</p> <p>Koncert pořádal Javier „El Mago“, viceprezident španělské kouzelnické asociace a tamní agentura Menorca Musics. Oslovil mne JUDr. Pavel Virág, který na Menorcu jezdí již léta a jehož starší syn David Wurczel je zdatný kytarista a skladatel. Na ostrově si již vzdor svému mladému věku získal značnou popularitu. Pavel Virág přišel s nápadem, který našel velkou přízeň u organizátorů koncertů na tomto prestižním místě a vše se zdárně uskutečnilo 12. 7. 2012. Musím velmi poděkovat jak dr. Virágovi, tak panu Javierovi a agentuře Menorca Musics za skvělou organizaci nejen koncertu, ale celého pobytu. Rovněž rád vyjádřím i své nadšení nad ubytováním ve skvělém a krásném hotelu Xaloc, který byl navíc skvěle situován na mořském břehu. No a také chci poděkovat svatému Petrovi za nádherné počasí.</p> <p>Byl jste na Menorce popré?</p> <p>Byl to můj první pobyt na tomto čarokrásném místě, které jsem díky pohostinnosti dr. Virága a jeho rodiny měl možnost v rámci daných časových možností i procestovat. Takže krom nejvyšší hory El Torro jsem byl očarován i vskutku magickým majákem na severu ostrova. Víte, majáky jsou pro mě od dětství opředeny kouzlem tajemství a dobrodružství. Je to vskutku úchvatné místo!</p> <p>Kouzelnému místu jistě musí odpovídat i repertoár. Do které „kapsy“ jste sáhl?</p> <p>Pro tento jedinečný koncert jsem vybral i výjimečný program, který zahrnoval krom Písně pro Davida, Královské suity a výběru z cyklu Vůně a Čaje i světovou premiéru skladby Vůně Menorky. Jako hosta koncertu jsem pozval již zmíněného Davida Wurczela, který ve třech svých skladbách předvedl nejen své tvůrčí skladatelské schopnosti. Velmi mne zaujala i speciální technika hry pravé ruky, které on sám říká „rotando minorcin“. Na závěr jsme jednu z jeho skladeb, nazvanou „Why not“, zahráli společně i jako přídavek, který byl odměněn bouřlivými ovacemi. Jsem rád, že stejně nadšené byly i kritiky.</p> <p>V korespondenci, kterou jsme spolu vedli v době Vašeho pobytu na Menorce, jste se nadšeně zmínil i o tom, že možná přijde i královna…</p> <p>Ano! Na koncert byla pozvána i španělská královna Sofia, které jsem měl tu čest hrát už před lety na Pražském hradě, ale žel, její pracovní povinnosti jí nedovolily se koncertu zúčastnit. Nicméně se omluvila krásným osobním dopisem, v němž píše, jak moc se těší na další příležitost i na poslech mých cédéček.</p> <p>Jistě jste porovnával i publikum…Sice jste projel obrovské množství zemí, ale každé publikum je specifické. Navíc – v temperamentním Španělsku, kde kytara je pojem!</p> <p>Publikum je velmi emotivní a nadšeně dává najevo své pocity, takže vlastně po každé skladbě se ozývaly výkřiky „bravo“, což nebývá u nás zvykem. Celková uvolněnost byla patrná i z oblečení, v němž lidé tento koncert navštívili. Vzhledem k červencovým teplotám, které na Menorce bývají vysoké, volili i pohodlnější, ale přesto velmi vkusné oděvy.</p> <p>Z vašich slov je patrné velké nadšení. Radost a energie. Menorca vám dozajista dodala dalších sil ke koncertování, ale…chtěl byste tam žít natrvalo?</p> <p>Natrvalo bych se tam chtěl vracet… </p> <p>Takže vám tam jistě i hodně chutnalo, nemýlím-li se.</p> <p>A jak! Kromě vynikajících a labužnických kreací, které nabízejí restaurace na ostrově, jsem si nejvíce pochutnal v rodině svého hostitele, jehož manželka Ilona připravila opravdový „labužnický koncert“ po mém koncertě kytarovém.</p> <p>Proč si hodně Čechů vybírá Menorcu za cíl své dovolené ? Co myslíte?</p> <p>Celý ostrov je biosférická rezervace UNESCO, takže se tam nesmějí stavět výškové budovy, obří hotely atd. Ubytovací kapacita je na Menorce omezená. Nabyl jsem dojmu, že turistický ruch se ještě nestal předmětem tvrdého byznysu. Vše působí čistě, mile a přívětivě.<br />
Dalším výjimečným rysem tohoto ostrova je téměř absolutní absence zločinnosti. Až donedávna nebylo na Menorce ani vězení – když ho nedávno postavili, neměli koho do něj dát.</p> <p>Potkal jste se s Čechy na koncertě?</p> <p>Ano, k mé veliké radosti zavítala na koncert celá velká skupina Čechů a velmi mne potěšilo, že mezi nimi byla i čerstvá držitelka ceny Thálie – Monika Absolonová.</p> <p>Věřím, že tento koncert nebyl poslední, plánuje se další spolupráce a věřím, že se na Menorcu vrátím.<br />
Ale nyní již směr Itálie (podrobnosti zde

<p>ČR: Národní kronika je pozoruhodný a mimořádný projekt. Pokud se podaří získat pozornost veřejnosti a zejména těch, kteří budou na projektu spolupracovat, vznikne největší digitální archiv malých i větších událostí osobního, místního i celospolečenského významu. Vzpomínky pamětníků z celé ČR budou „navěky“ zachyceny na pevný nosič a poslouží tak dalším generacím pro informaci, poučení i pobavení, ale zároveň jako badatelský zdroj pro období naší nejnovější historie.</p> <p>Když jsme se zeptali ředitele projektu SENSEN PhDr. Zdeňka Procházky na podrobnosti, řekl nám: Návrh témat vypracovali historici Národního muzea. Projekt jsme spustili v testovací fázi v květnu, ale naostro poběží od září, aplikace ještě není stoprocentně vyladěná. Nicméně příspěvky již do kroniky přicházejí. V kronice bude možné vyhledávat podle tématu, místa a data. Realizátoři projektu neobdrželi dosud žádnou podporu, ale neměli ani žádné mimořádné náklady. Aplikaci získali a provoz zajišťují na základě partnerské a sponzorské spolupráce. Na otázku zda u projektu nemuseli jeho realizátoři řešit nějaká úskalí, např. ochranu osobních dat, ředitel odpověděl: Žádná úskalí, která by stála za pozornost, jsme řešit nemuseli. </p> <p>Preambule projektu://</p> <p> V každé rodině, v životě každého člověka i v jeho okolí se vyskytnou události, kdy cítíme potřebu nějak je zaznamenat pro budoucnost. Může jít o narození dítěte, sňatek, promoci, dokončení nového domu, zajímavou cestu, podnikatelský úspěch, dožití významného věku, vyléčení nemoci, ale i úmrtí nebo nešťastnou událost. Může jít i o jevy a skutečnosti se širším významem – památná místa, historii skoro zapomenutou, skvělé osobnosti, slavnostní události, proměny obcí a krajiny, stavby atd. Mnohé z těchto faktů zůstávají skryty v rodinných nebo lokálních archivech a často se na ně ukládá prach zapomnění.<br />
Národní kronika se chce stát největším archivem malých i větších událostí, které mají možná jen osobní nebo místní význam, ale přece jenom ukazují dobu a souvislosti svého vzniku. Dále chce uchovat a zpřístupnit vzpomínky pamětníků pro poučení a pobavení současníků a jako zdroj pro současné i budoucí badatele při zkoumání moderních dějin. Vznikne tak významný doplněk „velkých“ dějin, který v budoucnu nejenom historikům umožní do hloubky zachytit současnou dobu. Současně by Národní kronika měla sloužit jako mezigenerační zprostředkovatel informací o době nedávno minulé. Národní kronika je připravena přijmout a na 1000 let zachovat vše, co její přispěvatelé pokládají za důležité, aniž by tyto záznamy nějak upravovala, selektovala nebo hodnotila jejich závažnost. </p> <p>Pravidla//</p> <p> – Příspěvky budou vkládány do kroniky přes portál Národní kronika na webu SENSEN: www.sensen.cz<br />
- Budou přijímány příspěvky ve formě textu, audio i video nahrávky, fotografie a faksimile (scan) archivních dokumentů.<br />
- Odmítnutí čeká všechny elektronické zásilky obsahující obscénnosti, schvalování zločinů, rasovou, třídní nebo politickou nenávist, hrubost vůči jiným nebo zjevné ahistorické lži. To reguluje etický kodex, zveřejněný na webu SENSEN)<br />
- Praktická ediční činnost při každodenním vkládání do Národní kroniky je úkolem editora, který za 1. nesmí do příspěvku zasahovat a za 2. posoudí, zda vyhovuje zásadám Národní kroniky a příspěvek: pošle dál do archivu Národní kroniky, nebo v případě pochybností zkonzultuje s autorem či příslušným zástupcem SENSEN. V krajním případě příspěvek odmítne.</p> <p> Materiál bude tříděn do rubrik</p> <p> * Můj život<br />
* Proměny obce a kraje<br />
* Historie obce a kraje<br />
* Moje paměť<br />
* Pozorování přírody (co nám mizí před očima)<br />
* Mimořádné události (záplavy, požáry…)<br />
* Kuriozity (dvouhlavé tele)<br />
* Literární klub (povídky, básně)<br />
* Ostatní<br />
* Fotografická banka<br />
* Videobanka</p> <p> Počítá se s tím, že vybrané příspěvky hodné zvláštní pozornosti (díky své zajímavosti či významu či pro inspiraci ostatním přispěvatelům) budou s výslovným souhlasem autorů umístěny zvlášť mimo samou Národní kroniku na webu SENSEN. Národní muzeum plánuje do budoucna několik výstav a elektronických prezentací, </p> <p>SENSEN – senzační senioři – je projekt Konta Bariéry určený aktivním seniorům. Právě ty se snaží organizátoři sdružovat v klubech SENSEN v celé ČR a nabízet jim smysluplný program vzdělávacích a kulturních aktivit. Kluby by se měly stát místem pro setkávání a pro komunitní iniciativy, které dokážou vytáhnout další seniory z ulit a z vlastního pohodlí, vyprovokovat je k aktivnímu zájmu o své okolí a probudit v nich chuť žít naplno.<br />
http://www.sensen.cz/uvodni-stranka/</p> <p>Nadace Charty 77 / Konto BARIÉRY<br />
Melantrichova 5, 110 00 Praha 1<br />
tel.: 224 214 452<br />
mobil.: 737 459 040</p>

<p>SEDLČANY: Po celé prázdniny se v Městské knihovně Sedlčany koná výstava obrazů umělců malujících ústy a nohama. Nese název Ne ruka, to duše maluje a společně s knihovnou ji připravilo nakladatelství UMÚN (www.umun.cz). Umělci malující ústy a nohama jsou lidé, kteří úrazem, nemocí či vrozenou vadou ztratili tvořivou schopnost rukou.</p> <p>Mnozí z nich jsou upoutáni na lůžko či invalidní vozík a ve svém každodenním životě jsou závislí na pomoci druhých. Tito lidé se však nevzdali a navzdory osudu rozvíjejí svůj umělecký talent a malují neobvyklým způsobem. Štětec vedou ústy nebo nohou.<br />
„Najdeme je po celém světě, vědí o sobě, jsou členy nebo stipendisty Celosvětového sdružení malířů malujících ústy a nohama se sídlem v Lichtenštejnsku,“ připomněla Blanka Tauberová.<br />
Zakladatelem Sdružení je Erich Stegmann, který byl od svých dvou let ochrnutý po nemoci na obě ruce. Byl velmi nadaný a měl velký organizační talent. Sám zpočátku kontaktoval stejně postižené v různých částech světa. Počet jeho „kolegů“ rostl a v roce 1956 dal vzniknout výše jmenovanému Sdružení malířů.<br />
Postupně pod vedením Sdružení vznikala ve více než čtyřech desítkách zemí nakladatelství, která v jednotlivých státech tyto malíře představují veřejnosti. V roce 1993 vznikla nakladatelství i ve střední Evropě, konkrétně v Polsku, Maďarsku a České republice. Lidé tyto malíře znají hlavně z pohlednic – přání.<br />
Umělci představují své práce v podobě vánočních a velikonočních přání, přání ke slavnostním příležitostem a v kalendářích.<br />
„Sjednocujícím motivem a cílem těchto umělců bylo a zůstává ukázat veřejnosti, že ani člověk s postižením není v životě pasivní, ale tvoří a pracuje podle svých možností jako všichni ostatní lidé. Snaží se v životě prosadit, pro druhé něco vytvořit, být také užitečný,“ uvedlo vedení nakladatelství UMÚN.<br />
Právě to u nás představuje práce těchto malířů. Nezaměřuje se ale jen na ně, kontaktuje i jiné občany s tělesným postižením. Do své činnosti a práce při přípravě zásilek přednostně zapojuje lidi s postižením. Vedle nabídky práce pro lidi s handicapem také podporuje některé sociální projekty zaměřené na zlepšování začlenění těchto lidí do běžného života. </p> <p>„Obrázky je možné vidět v provozní době knihovny, tedy během prázdnin od pondělí do středy. Pokud by zájemci chtěli výstavu navštívit v jiných dnech, tak stačí zatelefonovat na číslo 318 821 186 a knihovnice tuto návštěvu ochotně umožní,“// řekla vedoucí knihovny Blanka Tauberová.</p> <p> A kdo má zájem se s těmito lidmi v Sedlčanech setkat, může přijít ve čtvrtek 30. srpna do knihovny. Od 15 hodin se zde uskuteční slavnostní rozloučení s výstavou a setkání s malíři.</p>

<p>PŘÍBRAM: TANGO ARGENTINO – jako životní styl. Ovládne i Příbram? Níže najdete rozhovor s Vítem Chudým, jedním ze zakládajících členů ESCUALO KVINTETU, který se představí v Příbrami 6. října 2012, v rámci cyklu Příbramské hudební večery v premiérovém koncertu projektu TANGO ARGENTINO.</p> <p>Začínáte s novým projektem nesoucím název TANGO ARGENTINO – turné 2012/2013. Můžete přiblížit, oč se jedná?</p> <p>Jak už název napovídá -  zabýváme se kulturou argentinského tanga. Záměrně neříkám pouze hudbou, neboť při našich vystoupeních bude vždy hudbu doprovázet mistrovský taneční pár. Ten v průběhu večera oživí koncert tancem a tanečními choreografiemi. Jednotlivá vystoupení jsou pak situována tak, že posluchače a diváka provedou celou historií tanga – od jeho počátků vzniku až po tango tzv. moderní. Diváci budou jistě překvapeni, kolik druhů tanga vlastně existuje. Pořad je doprovázen mluveným slovem, takže se návštěvníci snad dozví i něco nového a poučného.<br />  </p> <p>Váš Escualo kvintet hraje tango. Proč právě tango? Myslíte, že se na tento žánr zapomíná? I název kvintetu má s tangem mnoho společného.</p> <p>Nemyslím si, že by se na tango zapomínalo. Při zmínce o tangu se však většině lidí vybaví taneční pár s růží a hezká hudba. Tango ale není jen tanec, dokonce to ani není pouze hudba a tanec, je to styl života a naprosto jedinečná kultura, která vznikla v jižní Americe, ale dnes jí lidé žijí po celém světě. A to je právě to, o co se snažíme – aby se i zde, v naší zemi, lidé seznamovali s kulturou tanga. Náš kvintet má v názvu slovo Escualo (ze španělštiny „žralok“). Vybrali jsme ho podle stejnojmenné skladby Astora Piazzolly. Kvintet se od počátku  soustředil na interpretaci jeho skladeb. Zachovali jsme také originální instrumentální obsazení jeho slavného kvintetu. Astor Piazzolla je ve vývoji tanga bezesporu velmi výraznou osobností. Tento skladatel ve své hudbě spojuje prvky klasické hudby (vliv evropské kultury, ve které studoval), prvky jazzu a právě argentinské tango, v jehož prostředí vyrůstal. Díky tomu je dnes znám po celém světě, také jako bandoneonista, se svým kvintetem hrál vlastní skladby a procestoval celý svět.  Nyní se ale nezabýváme pouze tvorbou Astora Piazzolly, ale hudbou mnoha jiných velikánů tanga, jakými byli Osvaldo Pugliese, Jacob Gade, Carlos Gardel aj.</p> <p>Co tedy konkrétně nabídnete v příbramské premiéře koncertu TANGO ARGENTINO?</p> <p>Jak jsem již zmínil, naším původním zaměřením je hudba Astora Piazzolly. Posluchači tedy vyslechnou skladby z pera tohoto autora, jako jsou např. Concierto para Quinteto, Milonga del Angel, Oblivion a mnoho jiných. Za zmínku také určitě stojí skladba s názvem Kicho. Zde má totiž – nezvykle – sólovou úlohu kontrabas. Náš výborný kontrabasista se tedy představí i jako sólový hráč, což dnes není tak obvyklé a často slyšitelné. Posluchači však uslyší i skladby od jiných autorů – Osvalda Pugliese, Jacoba Gadeho a dalších.<br />
Hudbu argentinského tanga bude svým vystoupením provázet mistrovský taneční pár – Jaroslav s Mariannou. Tito špičkoví tanečníci vyučují tango v Praze v taneční škole TANGO ARGENTINO a pravidelně navštěvují taneční projekty a tango akce v Buenos Aires. Tento taneční pár také vykonává oficiální zastoupení pro taneční organizaci Dinzel Internacional v České Republice. </p> <p>V Příbrami jste ještě nehráli. Myslíte, že si zde najdete své nové příznivce? Vím, že jich nemáte po republice málo. Kde všude jste prezentovali své umění?</p> <p>Musím říct, že náš soubor je poměrně mladý (vznikl v roce 2011), přesto máme za sebou významné koncerty v krásných prostorách. Účinkovali jsme v příjemných prostorách Hotelu Panorama v Rychnově nad Kněžnou, kde díky příznivě nakloněnému vedení jsme hráli již několik koncertů. Vzpomínám také na krásné město Chrudim s nádherným Velkým sálem Muzea, kde jsme účinkovali na pravidelných „Chrudimských pátcích“ a díky skvělému publiku jsme měli velký úspěch. Úžasnou atmosféru jsme také zažili při koncertu v hudebním klubu Madragora v Praze. Dále máme za sebou účinkování na Mezinárodním kytarovém festivalu v Kutné Hoře, či na Hudebním létě v Chotěborkách aj. Na Příbram se všichni velmi těšíme a věříme, že tam zažijeme krásné chvíle a že si příbramské publikum svým vystoupení získáme.<br />  </p> <p>Vaším domovským souborem je Barocco sempre giovane. Znamená to, že tango je „jen malým“ odběhnutím k jinému žánru?</p> <p>Neřekl bych úplně, že Barocco je mým domovským souborem. Jsem jeho členem a sólistou, zároveň jsem ale také členem Escualo Kvintetu. Snažím se v obou těchto tělesech působit na sto procent, neboť zaměření obou souborů mě velmi baví a naplňuje, i když mám v každém trochu jinou úlohu. Je pravda, že žánrově jsou tyto soubory velmi odlišné (barokní hudba x argentinské tango), i když mají mnoho společného! (např. mnoho hudby, která v baroku vznikala, vycházelo z tance, stejně jako tango). Ale jsem rád, že mé umělecké působiště zahrnuje takto rozdílné oblasti. Člověku to dává možnost praktické zkušenosti a širšího rozhledu v hudbě. </p> <p>Představíte nám v krátkosti členy souboru? A jaké je nástrojové obsazení?</p> <p>Instrumentální obsazení je totožné s kvintetem Astora Piazzolly. Tedy, takřka stejné… Piazzolla hrál na bandoneon, což je nástroj zvukově podobný akordeonu. Tento nástroj je však velmi složité u nás sehnat, také není nejlevnější. Máme tedy v souboru akordeon, na který hraje Jakub Jedlinský. Kuba je absolventem vysoké školy v Dánsku, v současné době vyučuje na Konzervatoři v Pardubicích. V minulosti jsme s Kubou hráli také duo – housle a akordeon, dnes svůj čas věnujeme spíše kvintetu. Na kytaru hraje můj dlouholetý spolužák a kamarád Petr Beneš, výborný kytarista a vítěz několika mezinárodních kytarových soutěží. Kromě hudební umělecké a pedagogické dráhy také studuje psychologii na univerzitě v Olomouci. Na klavír hraje Ivan Vokáč, můj současný spolužák z Akademie múzických umění v Praze. Ivan je – možná to teď bude znít překvapivě – vynikajícím violoncellistou, na AMU také studuje na tento nástroj. Ale je také neméně kvalitním klavíristou a výborným interpretem jazzové hudby. Za kontrabasem stojí Honza Prokop, můj další spolužák z Akademie a také kolega z již zmíněného souboru Barocco sempre giovane. S Honzou tedy spolu hrajeme ve dvou souborech a nejenom jako interpreti se známe velice dobře.<br />  </p> <p>Otázka „na tělo“. Vy osobně – umíte tančit tango? Nebo „jen“ hrát? Jistě by to čtenáře zajímalo.</p> <p>Přiznám se, že neumím. Ale dlouho jsem se chystal, že se nějakých tanečních lekcí zúčastním. Musím říct, že mě to hodně lákalo! Ale později z toho sešlo, zejména kvůli velkému pracovnímu vytížení. Věřím ale, že si v budoucnu čas udělám. Dost mě to láká.</p> <p>Generálním parrtnerem celého projektu TURNÉ TANGO ARGENTINO je HOTEL POLONIA Mariánské Lázně – www.hotelpolonia.cz<br />
Více informací: www.hudbapribram.cz</p>

<p>Hudební skladatel, spisovatel, zpěvák a výtvarník, člověk s velmi širokým záběrem. Na začátku června představil Notre Dame – svůj další pozoruhodný projekt, mimo to však žákům škol přibližuje velikou osobnost našich dějin v pořadu Mistr Jan Hus.</p> <p>Richarda Pachmana jsem požádala o rozhovor na téma nové knihy Notre Dame a CD, které k ní natočil, a pořadu Mistr Jan Hus pro školy, ale také úplného začátku kariéry a letošního léta. A on téměř vzápětí odpověděl a byl navíc velice vstřícný, přitom nebylo těžké pochopit, jak mu záleží na každém, byť sebemenším detailu, v jeho odpovědích, zřejmě úplně stejně, jak je tomu v jeho výjimečných projektech a zajímavých pořadech. </p> <p>Na začátku června (8. 6. 2012) jste v Praze představil Váš nový projekt Notre Dame. Řekněte, prosím, na co se Ti, kdo v hotelu Clarion nebyli, mohou těšit? </p> <p>Na této akci jsem prezentoval svou čtvrtou knihu Notre Dame a CD, které jsem k ní natočil. Přestavil jsem zde nové písně, korespondující s dějem knihy. Řada skladeb má názvy stejné jako kapitoly knihy, jako kostely, o kterých v románu píšu, i jako hlavní postavy. Většinu skladeb jsem napsal já, ale pro dotyk historie, o které v románu Notre Dame píšu, jsem na album zařadil i dvě písně z pera anglického krále Jindřicha VIII., milostnou píseň Claudina de Dermisiho a zhudebnil text Williama Shakespeara. Na představení v Praze, kde vystoupila má dlouholetá kolegyně Dita Hořínková a houslista Vladimír Kirikov, a následně v Olomouci, jsem prezentoval nové videoklipy a projekce, které jsme s kolegou Karlem Dlabačem, režisérem a kameramanem natáčeli v Paříži na přelomu března a dubna. Další akce, na nichž představím knihu a CD Notre Dame i nové klipy, se uskuteční na podzim. Videoklip k titulní písni je ke zhlédnutí na www.youtube.com/pachmanrichard</p> <p>Jaké byly Vaše dojmy z prvního veřejného představení Notre Dame?</p> <p> Myslím, že o mé dojmy ani tak nejde, jako spíše o reakce publika a výrazy na tvářích těch, kteří mé povídání, ukázky z románu a nové písně poslouchali. Jak v Praze, tak i v rodné Olomouci, byla krásná atmosféra, a řada lidí mi po vystoupení řekla hodně hezkých slov stran myšlenek z mé nové knihy. </p> <p>Kniha Notre Dame je volné pokračování knihy Útes. Proč vznikla? Čím je Vám osobně právě toto historické období blízké?</p> <p> Když jsem dostal obtah knihy Útes těsně před vytištěním, začetl jsem se do poslední kapitoly a napadly mě příběhy některých postav Útesu po jeho skončení. A tak, jakoby si samy postavy řekly o další pokračování, jsem v den vydání Útesu začal psát, a po roce je na světě volné pokračování Notre Dame. Mám rád období renesance, byl jsem během psaní několikrát v Paříži, v Londýně, kde jsem navštěvoval chrámy a paláce, které mají svůj význam v ději románu. Mám velmi rád anglickou královnu Alžbětu I., je mi sympatický francouzský král Jindřich IV. Navarrský, kteří v románu rovněž vystupují. Podíval jsem se na svět očima šlechtické rodiny de Navarre a poslal své hrdiny do Indie, Egypta, Španělska, Anglie, rudolfínské Prahy, ale především do Francie, abych popsal příběhy plné dobrodružství, lásky, odpuštění a smíření. </p> <p>Vydal jste 28 alb, napsal 4 knihy, uspořádal přes 60 výstav, mimo to koncertujete doma i v zahraničí, určitě i něco dalšího. Jak lze toto vše stihnout a navíc být velmi úspěšný?</p> <p> Pokud považujete zájem lidí o mou práci za úspěch, pak zřejmě mohu být nazýván úspěšným. Sám sebe vnímám jako člověka, který je vděčný za možnost vyjadřovat se hudbou, zpěvem, barvami a psaným slovem, a snažím se ze všeho, co mi bylo naděleno i čím jsem prošel, dát lidem to, co by mohlo alespoň trochu pomoci jiným nebo alespoň udělat život jiných mírně krásnější, snad i lepší… Pracuji každý den, to je jediná odpověď na to, jak to vše lze stihnout. A bez přátel po celém světě, bez těch, co mi věří a nezištně mi pomáhají, bych to vše nezvládal. Jen v loňském roce jsem měl 66 koncertů v 6 zemích, ale v každé z nich mám zázemí a celoživotní přátele…</p> <p>Vím, že Vás mimořádně zaujala osobnost Mistra Jana Husa. Co z jeho života byste nejvíce zdůraznil, zejména v souvislosti s dneškem, kdy pojmy jako pravda a čest jsou pro mnoho lidí slovy bez významu?</p> <p> V současnosti jezdím po městech naší vlasti s pořadem Mistr Jan Hus pro školy, kde písně z mého oratoria prokládám povídáním o Husovi, jeho citacemi ale především diskuzí s mládeží. Snažím se děti přimět k tomu, aby byly více hrdé na českou historii a vůbec. Hus byl neskutečně mravní, silný, lidský a principy jeho kázání jsou aktuální i dnes. Šlo mu o to, aby si lidé byli rovni, aby se nikdo nad nikoho nevyvyšoval, šlo mu o to, aby víra byla čistou a krásnou součástí životů. Byl to člověk, který neváhal za svou pravdu položit život! Je toho tolik, co bychom se od něj měli učit a proč na něj s úctou a láskou vzpomínat. </p> <p>Ráda bych se Vás zeptala také na Vaše vystoupení během pražské vernisáže výstavy černobílých fotografií Roberta Rohála. Proč jste hrál právě jemu? </p> <p>Robert Rohál je člověk, se kterým se sice nevídám často, ale se kterým se doprovázíme na našich cestách již 20 let. Je to první novinář, který o mně v roce 1992, jako o naprosto neznámém a začínajícím hudebníkovi, napsal článek, díky kterému jsem pak dostal pozvání na vystupování v USA. Jak důležitý člověk v mé kariéře! Věřil mně a mé práci dříve, než ostatní. Robert je kreativní a velmi činorodý člověk, který do psaní i focení dává duši. Mám rád ty, kteří stále kráčí dále a kteří svou prací mohou být inspirací pro ostatní!</p> <p>Začalo léto. Potěšíte i letos své příznivce vystoupením na Křižíkově fontáně? </p> <p>Jistě ano, právě jednám o zářijovém termínu. Bude to můj 108. koncert za posledních 18 let, kdy jsem každoročně na Křižíkově fontáně vystupoval.</p>

<p>DOBRUŠKA: Jméno skladatele Radima Drejsla, rodáka z Dobrušky, dnes znají snad jen obyvatelé tohoto města v podhůří Orlických hor, nebo opravdoví znalci vážné hudby. Narodil se zde v r. 1923 a zemřel tragicky o pouhých třicet let později. Byl úspěšným absolventem pražské AMU a od roku 1949 se ještě jako její posluchač stal uměleckým vedoucím Armádního uměleckého souboru (dále už jen AUS).</p> <p>Rok 2013 tedy bude rokem, kdy si v Dobruška připomene 90 let od skladatelova narození a 60 let od jeho úmrtí.<br />
Oživit zájem o hudbu tohoto skladatele deklaroval již před více než dvěma roky spolek hudebních nadšenců Dobrušská klasika ve spolupráci se zdejším muzeem a kulturním domem. Za tímto účelem je shromažďován notový materiál týkající skladeb Radima Drejsla, z něhož nejcennější a umělecky nejhodnotnější části se podařilo nalézt ve sbírkách Českého muzea hudby v Národním muzeu v Praze.<br />
Největší podíl na znovuobjevení skladatele Radima Drejsla má Stanislav Kupka, dobrušský hudební nadšenec a renesanční člověk, jak mu říkají někteří z jeho přátel. Vyprávěl mi příběh plný nadšení, mravenčí práce, entuziasmu, lásky k historii a chuti dotáhnout i složité věci až do úplného konce. Je to také příběh o tom, jak lze dělat něco ne pro peníze, ale z lásky. Předkládám vám příběh, který by neměl zůstat pouze v šuplíku. Čtěte, prosím: </p> <p> Před dvěma lety začala Tvoje pátrací akce po tvorbě skladatele Radima Drejsla, co Tě k tomu vedlo?</p> <p>Přivedly mě k tomu dvě osoby, protože v dějinách hudby jsem předtím nikdy nepracoval a samotného by mě to nenapadlo. Skladatele Radima Drejsla měli stále na srdci pan učitel Vlastimil Železník a hudební skladatel Luboš Sluka s tím, že by se měl znovu propagovat, protože pokud někdo dnes Drejsla zná, tak především jako vedoucího Armádního uměleckého souboru a jako skladatele pokrokových revolučních písní. Takže jen oni, nebo v podstatě velmi málo lidí ví, že než se dal na tuto dráhu spojenou s AUSem, skládal vážnou hudbu.<br />
Prvním byl tedy pan učitel Železník, který si, i přes svůj věk, stále spoustu informací pamatuje, a mimo to napsal spoustu článků do Dobrušského zpravodaje. On i se svojí ženou dobrušskou hudební historii, včetně Drejsla mapoval, co mohl. Jeho manželka byla Drejslova blízká přítelkyně, neboť k nim Drejsl jezdil hrát do Pohoří do školy. Ty vazby byly hodně těsné. Pan Železník pamatuje Drejsla také v Dobrušce.<br /> Z těchto důvodů jsem se do toho dal. Musel jsem nastudovat spoustu podkladů, protože ucelený obrázek není. Spíše jsou záznamy ve střípcích, ale když si k tomu najdete čas, tak se to dá nějakým způsobem obsáhnout.<br />
Proto jsem nejprve vyzpovídal pana Železníka, který mě nasměroval, kde a co mám sehnat. Hudební skladatel Luboš Sluka naopak vytipoval deset Drejslových umělecky nejhodnotnějších skladeb. Potom jsem už věděl, jakou cestou se vydat. Nejprve jsem si půjčil a přečetl diplomovou práci o Drejslovi. Všechny oficiální věci o něm jsou trochu tendenční, poplatné té době, a je v nich – poměrně přesně – zmapován zejména jeho život. V materiálech jsem našel i nějaké zmínky o tom, co napsal. Sehnal jsem si seznam skladeb, které vytvořil, jeden jsem získal dokonce i z Ochranného svazu autorského. Postupoval jsem krok za krokem, až jsem získal jednak věci, co byly v Dobrušce, včetně not – něco z toho bylo v ZUŠ, něco u pana Drašnera (bývalý ředitel ZUŠ) a pana Železníka, něco v muzeu. Takže, to jsem si ujasnil, a pak jsem měl samozřejmě seznam 10 nejhodnotnějších skladeb, z nichž tady nebyla žádná. Pátral jsem a dostal tip, že by mohly být v Národním muzeu, pobočce Muzeum hudby. Na základě toho jsem si určité věci vytipoval a pak jsem už byl jen překvapen, jak moderně funguje Muzeum hudby, kde se dá vstoupit do kartotéky a v ní zjistit, co od kterého umělce zde mají. Dopředu jsem si tedy vytipoval věci a vyrazil do Prahy v doprovodu ředitele muzea a fotografa. Na základě této návštěvy jsme získali notový materiál, který je důležitý a který nám umožní pokusit se rozšířit Drejslovu hudbu, aby se zase hrála. </p> <p>Co příbuzní skladatele, žije ještě vůbec někdo?</p> <p>Díky poznatkům z pátrání jsem se spojil i s panem Sýsem, což je dnes jediný Drejslův přímý příbuzný – synovec. Stále jsem ho nemohl vypátrat a pak jsem díky velké náhodě zjistil, že žije v Ostravě a každý rok jezdí do Dobrušky do rodiny jedné paní učitelky, s jejímž manželem studoval.<br />
Právě on dal podnět Úřadu pro vyšetřování komunistického zločinu k otevření vyšetřování za účelem vyjasnění skladatelovy smrti, neboť stále existují dvě odlišné verze příčin – násilná nebo sebevražda. Vyšetřování proběhlo, přímé zavinění nebylo zjištěno. Já se už ale tomuto tématu nevěnuji, protože pro ty, co Drejsla znali, je to téma velmi bolestné. Největší problém pro objasnění smrti spočívá v tom, že po návratu z Moskvy s ním nikdo z nejbližších – jeho snoubenka ani maminka – do jeho smrti, která nastala během dvou dnů, nemluvil. </p> <p>Bylo by určitě škoda, nechat si výsledky jen pro sebe. Jak se o Radimu Drejslovi dozví veřejnost, především ta dobrušská?</p> <p>Vrcholem této snahy bude připravovaný koncert. Tomu ovšem předcházela dlouhodobá mravenčí práce, ke které patřilo také vzpomínkové odpoledne. To se uskutečnilo už před dvěma roky a přímí pamětníci na něm vyprávěli svoje zážitky a vzpomínky na Drejsla. Vzhledem k tomu, že to jsou lidé už poměrně staří a někteří z nich i nemocní, nebylo jednoduché takovou akci připravit. Nakonec se pořad uskutečnil a je z něho pořízen cenný záznam. Někteří z těch, kteří tehdy vzpomínali, už nežijí. První vzpomínkový pořad byl tedy velmi emotivní. Rozebírala se na něm Drejslova osobnost, povahové rysy, k tomu samozřejmě nějaká hudba.<br />
V druhém vzpomínkovém pořadu, který se uskutečnil v květnu 2012, jsme se soustředili pouze na hudbu, protože nějaké záznamy existují. Hudební teoretik a vědec Jaromír Havlík má nahrávky tří stěžejních děl, které nám během letošního pořadu pouštěl. </p> <p>Dá se tedy říci, že máš ze skladatelské tvorby Radima Drejsla všechno, co jsi chtěl získat?</p> <p>Ano, v tuto chvíli můžu konstatovat, že mám všechny materiály, které jsem chtěl získat. V Muzeu hudby je těch záznamů víc, nezajímala mě ani éra spojená s AUSem, která se zachovala a je asi nejvíce známá. Z vážných věcí, které jsem rozdělil na dvě části, jsme všechny zdokumentovali a dali je na nosiče. Když se tedy DVD dostane někomu do ruky, tak si může jednak přečíst, kdo Radim Drejsl byl, a pak tam najde také dvě části věnované jeho tvorbě. Raná tvorba, tzn. jeho začátky, je vhodná pro použití např. v hudební škole, 10 nejhodnotnějších skladeb, což nejsou lehké skladby, je určeno pro profesionální hudebníky. Z tohoto souboru vybereme věci pro koncert, který plánujeme na příští rok. </p> <p>Na druhém vzpomínkovém pořadu hodnotil Drejslovu tvorbu hudební teoretik Havlík velice kladně, dá se říci, že to je všeobecný názor?</p> <p>Lidé, kteří mě k této činnosti nasměrovali, a nebyli to jen oni, ale i jeho profesoři, tvrdí, že byl nejnadanějším skladatelem své skladatelské generace. Jeho problémem bylo, že do AUSu nastoupil ještě za doby studia na Akademii, čímž pro něj v podstatě vážná hudba skončila. On s tímto krokem váhal, protože si jeho důsledky uvědomoval, věděl, že to je veliký mezník. Do AUSu ho ale určitě lákalo to, že tam měl v mezích, které byly žádány, v podstatě volnou ruku. Ve svých 25 letech měl k dispozici padesátičlenný orchestr, sedmdesátičlenný sbor a k tomu tanečníky, a mohl si pro ně skládat, což byla pro něj jako umělce veliká výzva. Od té doby ale už nic z vážné hudby nesložil, protože práce v souboru ho naprosto pohltila.<br /> Odborníci se shodují na tom, že opravdu nadaný byl a tvrdí, že byl dokonce nejnadanější z této skladatelské generace. </p> <p>Když jsou materiály, které jsi chtěl získat pohromadě, budeš se svými spolupracovníky iniciovat nové nahrávky? </p> <p>O tom jsme diskutovali po druhém vzpomínkovém pořadu s pány Slukou a Havlíkem, a členem České filharmonie Šarounem. Všechny jsem poprosil o pomoc, protože mým cílem je uspořádat koncert, to znamená, že musím sehnat někoho, kdo skladby nacvičí a následně zde zahraje. Nejlépe by bylo najít někoho, koho Drejslova hudba opravdu osloví, aby nezůstalo pouze u jednoho předvedení. Zároveň bychom chtěli docílit toho, aby se tyto skladby nahrály na nosiče.</p> <p>Rok 2013, je rokem dvou Drejslových výročí – 90 let narození a 60 let od úmrtí. Jaké akce plánuješ? </p> <p>Vyvrcholením všeho, co zatím proběhlo, budou tři akce: koncert, výstava a sympozium. Předběžný termín je duben 2013, o místě konání koncertu zatím není rozhodnuto, protože nejkvalitnějším klavírem disponuje ZUŠ. Základem je nastudování dechového kvintetu a jeho sólisté, jedním z nich by samozřejmě mohl být už zmíněný klavírista pan Šaroun, by pak mohli zahrát další skladby: sonátu pro klavír a fagot, pro klavír a flétnu, pro klavír a hoboj. To vše je ale zatím v řešení.<br />
Dalším naším cílem je dostat tuto hudbu mezi výkonné umělce, propagovat ji tak, aby se začala opravdu hrát. Skutečnost je taková, že skladeb vážné hudby existuje dnes samozřejmě obrovské množství a je jasné, že pokud Drejslovy skladby nedoneseme potencionálním interpretům tzv. na talíři a neupozorníme je osobně na jeho tvorbu, tak si v současné době na něj vůbec nevzpomenou. Současným konzervatoristům jméno Drejsl opravdu nic neříká. Tomu určitě pomáhá i Drejslova všeobecná pověst, někdo může i říct, to byl komunista, toho hrát nebudu. V této věci je důležitá osobní angažovanost a osobní přístup k potencionálním hudebníkům, proto jsme předávali DVD s nahrávkami. Jedna paní dokonce poslala tento materiál krajanům do USA, kde stále žijí lidé, kteří Drejsla osobně znali a dodnes se o něj zajímají. Možná se tedy jednou Drejsl bude hrát i za oceánem.<br /> T oto DVD samozřejmě obdrží ZUŠ v Dobrušce a Novém Městě nad Metují, což jsou první vlaštovky. Na prvním večeru byla Michioy Keiko, která zazpívala jednu skladbu se čtyřmi částmi. Ty jsme tehdy ještě neměli k dispozici, ale dnes už ano, a tak jsme jí je na její žádost poslali. Jsem přesvědčen, že víc už nemůžeme udělat. </p> <p>Výsledek celé Tvé mravenčí práce bude uložen v muzeu?</p> <p>Na celé věci spolupracuji s muzeem, o které se v této záležitosti můžu opřít, a jeho ředitel mě podporuje. Já tyhle věci dělám čistě amatérsky, proto si je bez spolupráce a podpory muzea nedovedu představit. Součástí Drejslova výročí bude tedy koncert, výstava a na popud ředitele muzea se uspořádá i sympozium na téma hudební historie Dobrušky. Chceme shrnout a zhodnotit dobrušskou hudební scénu jako celek – kocourkovští učitelé, místní kapelníci a hudební školství v Dobrušce. Všechny referáty vyjdou ve sborníku a naše celé snažení bude tedy korunováno tím, že když po nás někdo přijde s otázkou, co se v dobrušské hudbě v minulosti událo, bude moci čerpat z tohoto sborníku nejzákladnější informace. To považuji za vyvrcholení této činnosti.<br />
Hudební skladatel Luboš Sluka nám navíc doporučil, abychom si vyjasnili, které hudební osobnosti jsou pro Dobrušku cenné tak, že je třeba je propagovat. Stanovili jsme kriteria a udělali seznam 5 osobností:<br />
- Augustin Šenkýř, který byl vedoucím kúru v pražských Emauzích, byl člen řádu a skládal hudbu,<br />
- F. L. Hek (pozn. dobrušský rodák, předloha k seriálové postavě F. L. Věk),<br />
- Josef Jiří Novotný, první profesionální ředitel kúru v Dobrušce (do konce 19. století dělali tuto funkci učitelé a on byl první profesionální) řídil symfonický orchestr a dělal výbornou muziku, byl skladatelsky činný, což byla naše třetí podmínka pro zařazení na seznam,<br />
- samozřejmě Radim Drejsl<br />
- a současník Jaroslav Šaroun, skladatel, hudebník, pedagog a člen České filharmonie. Všechny tyto osobnosti máme rozpracované.<br />
A protože neděláme jen Drejsla, ale pořádáme i hudební festival F. L. Věka, tyto osobnosti nás taky zajímají. Ve festivalovém výboru jsme se rozhodli, že těchto pět osobností (a ještě nějaké z Opočna a Nového města nad Metují, neboť festival se rozšiřuje) bude trvale zařazeno do festivalu jako hudební osobnosti regionu, aby si na ně posluchači zvykli a aby jim byly na očích. Jakmile se přiblíží výročí některé z těchto vybraných osobností, bude jí v rámci festivalu věnována zvýšená pozornost. Vždyť už letos napsal Luboš Sluka improvizaci na Hekovu hudbu. Máme před sebou tedy další výzvy, chceme zmapovat další osobnosti.</p>

<p>HOLEŠOV: Zpěvačka za klavírem nebo za klávesami – tak lze charakterizovat vysokoškolačku Veroniku Novákovou. Pochází z malé vesničky Ludslavice u Holešova na Kroměřížsku. V Holešově prošla základní uměleckou školu a také zde maturovala na gymnáziu. Dnes studuje humanitní vědy na Universitě Palackého v Olomouci, ale také má za sebou řadu nahrávek i živých vystoupení, kde uvádí své vlastní písně.</p> <p>Další zvláštností je, že je zpívá anglicky a také si je sama textuje. A že má s nimi úspěch, dokládá prakticky každé její vystoupení. Není proč se divit, její styl i projev vám vleze pod kůži. </p> <p>Veroniko, když jsme si povídali loni na podzim, tak jste měla za sebou prvních pár koncertů v Holešově a Brně. Co se od té doby přihodilo nového? </p> <p>Musím říct, že zatím jsem opravdu spokojená – přibývají vystoupení, nové kontakty a taky se trošku dostávám do širšího povědomí lidí. Měla jsem vystoupení v Brně a zpívala jsem i na jedné charitativní akci v Otrokovicích. V poslední době se setkávám jen se samými hezkými reakcemi na svoji hudbu, což mě velmi hřeje u srdíčka a zároveň hodně motivuje.</p> <p>Zpíváte výhradně v angličtině?</p> <p>Zpívám většinou jen v angličtině. Poslouchám hlavně zahraniční interprety, takže myslím, že jsem tím asi hodně ovlivněná, ale těch důvodů je víc. Angličtina patří mezi mé koníčky a je také daleko zpěvnější než čeština, proto je mi ve zpěvu bližší a cítím se v ní dobře. O to víc však obdivuji zpěváky, kteří zpívají v našem rodném jazyce, neboť vím, jak obtížné to je.</p> <p>Vy ale nejen textujete, mnohé písně si i sama komponujete…</p> <p>To je pravda, písně si skládám sama. Moje vlastní tvorba ještě není ovšem kdovíjak rozsáhlá. Jde o deset dvanáct písní, které mám hotové a zažité, zbytek jsou všechno nápady. Nicméně se snažím v tom pokračovat a pilně skládat dál…</p> <p>Slyšel jsem, že vás už zastupuje umělecká agentura. Co to pro vás znamená?</p> <p>Pod uměleckou agenturu zatím nepatřím, jde pouze o menší prezentaci na stránkách HF production, která u nás zastupuje třeba slovenskou zpěvačku Michaellu nebo skupinu PEHA. Tato spolupráce vyplynula z nedávného setkání, a pro mě to tedy v současnosti znamená zejména lepší reklamu a propagaci.</p> <p>Je pravda, že jste se vypravila na koncert své oblíbené kapely?</p> <p>Ano, ano byla jsem! Jen mi to teď připadá tak dávno, že už tomu pomalu ani nevěřím… Se skupinou Hanson jsem se setkala loni na podzim v Miláně, v rámci jejich evropského turné Shout It Out a co k tomu říct… Byl to pro mě ten nejlepší narozeninový dárek!</p> <p>Jaká vystoupení a kde jste v poslední době měla?</p> <p>Letos to byly tři vernisáže, na kterých jsem zpívala. První se konala začátkem března v Holešově, druhá se uskutečnila koncem dubna v galerii Kruh, která je přímo v zámku Rájec nad Svitavou. Tam se mi moc líbilo – jednak prostředí, milá společnost, výborná akustika a taky „exkluzivní“ prohlídka zámku. Potřetí jsem začátkem května zazpívala a zahrála v překrásném renesančním zámku Doudleby nad Orlicí. Tam jsem měla také dosud největší prostor, byl to vlastně takový můj recitál zarámovaný vernisáží.</p> <p>Budete vystupovat i v létě a co všechno bys chtěla letos zvládnout?</p> <p>Abych řekla pravdu, tak ještě přesně nevím – něco se rýsuje, ale nerada bych to teď zakřikla. Jinak se těším, že dopíšu některé písničky, zejména texty k nim, protože s těmi je to vždycky těžší.</p> <p>A na závěr poslední otázka: Co škola?</p> <p>Studium mě baví, ale v těchto dnech začíná zkouškové, takže se opravdu těším na prázdniny.</p>

<p>PRAHA: Ku příležitosti 20. výročí od vzniku Roxy proběhla v tomto pražském klubu v půlce května panelová diskuze na téma „Umění ne/ocenit umění“. Dramaturgie Roxy, NoD i NoLab zpravidla bojuje za mladé hudebníky a za volné šíření hudby, potažmo za svobodu internetu a hudební pestrost. Tentokrát nastolila téma výbušné, které otevíralo prostor pro mnoho protichůdných názorů, výsledek byl ale rozpačitý.</p> <p>Od diskutujících – Ivana Bartoše (předseda České pirátské strany), Martina Červinky (hudební manažer Silver Sound Management), Jaroslava Raušera (Institut nové hudby), Jaroslava Stanka (manažer Roxy), Romana Strejčka (předseda představenstva OSA), Vladimíra 518 (Bigg Boss alias Vladimír Brož, hudebník, rapper a vydavatel) a moderátora Aleše Vojíře – se sice očekávala žhavá debata, ale k vážným názorovým střetům, které by přitom byly namístě, nedošlo.</p> <p>Diskutovalo se o „produkci umění“, „konzumaci umění“ a „trhu s uměním“ a nikdo z přítomných neřekl, kterou hudbu považuje za uměleckou? O tom jakými cestami má šanci se umělec dostat ke svým posluchačům se projednávalo, popisovalo…, ale nakonec se všichni shodli, že český muzikant není vůbec připraven na otevřený hudební trh Evropy, jeho umělecká úroveň neobstává v západní konkurenci a není na ni dostatečně připraven, myšlena tím hlavně Anglie.<br />
Nepadlo zde otevřeně, že jsou to hudební agentury, investoři, manažeři, PR poradci a hudební průmysl, kdo diktuje vkus, přičemž hledí hlavně na návratnost vložených investic. </p> <p> Rapper české hip hop scény Vladimír 518 popisoval svoje umělecké začátky; jak se postavil na stranu vlastní invence bez ohledu na to, kolik vydělá. I když dnes má vlastní label (míněno autorství, produkci, vydávání a distribuci), nemůže podle jeho slov, mnoho svých spolupracovníků a partnerů pořádně zaplatit. Podle Vladimíra 518 si všichni nyní prožíváme konec svobodné éry internetu, za což si můžeme sami. Nejsme podle něj vychováváni k tomu, abychom za stahování hudby platili.<br />
Zajímavě vyzněl postřeh, že jediní metalisti a posluchači tvrdého rocku platí svědomitě za nosiče, kupují trička a utrácejí na koncertech. Je to z toho důvodu že jsou starší, už vydělávají, a zároveň si uvědomují, že bez přímé a konkrétní pomoci by jejich scéna i s umělci nenávratně zanikla… </p> <p>V diskusi ale mělo zaznít, jaké jsou cesty pro podporu mladých hudebníků, jak chránit volnost pohybu a svobodu internetu, a jakým přijatelným způsobem přimět hudební konzumenty, aby za hudbu kterou poslouchají, zaplatili.<br />
Nikdo ze zástupců mladých hudebníků, Pirátů či Roxy se naplno nevyjádřil k OSA, který nemá moc důvodů k nutným reformám odpovídajícím vývoji společnosti a internetu. Nezodpovězené zůstaly otázky, co vlastně potřebuje dnešní mladý hudebník k přežití a kolik musí investovat do svého dalšího růstu. Zda potřebuje chránit, případně před kým? Nemluvilo se o výrazných talentech v ČR a jejich boji o místo na slunci a o tom, jak dotovat kulturu a umění z veřejných prostředků, ani jaké mají čeští hudebníci a umělečtí manažeři vize a co je spojuje s evropskými kolegy. </p> <p>Martin Arden<br />
Česká kulturní tisková<br />
V Praze 22.5.2012</p> <p>Foto 1.<br />
Zleva: Roman Strejček (předseda představenstva OSA), Jaroslav Raušer (Institut moderní hudby o.s.), Vladimír 518 (Bigg Boss alias Vladimír Brož, hudebník, rapper a vydavatel), Martin Červinka (hudební manažer Silver Sound Management).</p> <p>Foto 2.<br />
Zleva: Ivan Bartoš (předseda České pirátské strany), Jaroslav Stanko (manažer Roxy), moderátor Aleš Vojíř.</p>