čtvrtek
26. prosince 2024
svátek slaví Štěpán, 2. svátek vánoční

Články a komentáře

Články a komentáře

Umění, které srdce promění

Autor článku: 
mav

<p>STARÁ BOLESLAV: Umění dává člověku radost a křídla. Pokud se umělecké tvorbě věnuje zdravotně handicapovaný člověk, může tak znovu chodit, nebo třeba i létat… Paní Alexandra Oppová to moc dobře ví, a proto se rozhodla založit tvůrčí ateliér 6tej smysl, kde spolu se zdravotně handicapovanými vytváří půvabné umělecké předměty.<br />
Další podrobnosti o tom jak dílna funguje, mi prozradila v rozhovoru.</p> <p>Jak došlo k založení tohoto ateliéru? </p> <p>Ateliér jsme založily v srpnu v roce 2011 s několika dalšími ženami jako zázemí pro lidi se zdravotním postižením. Chtěly jsme těmto lidem nabídnout práci a věnovat se zde rukodělným činnostem, divadlu, keramice a vést výtvarné kurzy. </p> <p>Jaké byly vaše začátky?</p> <p>Po několika předchozích letech působení v sociálních službách, jsme nasbíraly spoustu cenných i praktických zkušeností a dobře jsme věděly, že tato cesta nebude vůbec jednoduchá. Byl to i trochu risk vybudovat a otevřít vlastní atelier pro handicapované, ale povedlo se! Díky městu Brandýs nad Labem – Stará Boleslav, TJ Slavoj a našim věrným sponzorům, opatrovníkům a vzhledem k nadšení všech zapojených žen jsme úspěšně přežili první rok! </p> <p>Výrobky z vaší dílny jsou velmi nápaditě výtvarně zpracované, okamžitě upoutají pozornost. Kde nacházíte inspiraci?</p> <p>Snažíme se, aby každý výtvor z naší dílny měl vlastní projev od klienta, kterému vznikl pod rukama a není tajemstvím, že od našich klientů se inspirují i ostatní účastníci keramických kurzů. Tyto kurzy určené široké veřejnosti u nás probíhají odpoledne po skončení handicap dílny. Hudbou budoucnosti je ateliér, ve kterém by jako lektoři byli zaměstnáni naši klienti. Naší velkou inspirací je okolí Staré Boleslavi, výlety do ZOO a návštěvy společenských akcí. Další skvělou motivací – inspirací k naší práci jsou právě zákazníci, kteří nás navštíví přímo v ateliéru a zakoupí si, nebo objednají výrobek přímo u našich zaměstnanců. V neposlední řadě jsou pro nás velkou radostí nakupující z internetového obchodu flér, na kterém naše výrobky pravidelně nabízíme. Zrealizovaný prodej je tak pro nás nejen příjemným obchodem, ale i jakýmsi mediálním uznáním. Zde si užíváme naprosto celou proceduru, od radosti z blikající objednávky, přes vlastnoruční zabalení zboží, až po donášku na poštu. To jsou pro nás velké chvíle motivace.</p> <p>Jaké předměty nejčastěji vytváříte?</p> <p>Nejčastějším artiklem jsou keramičtí andělé, užitkové mísy a dózy. Spolupracujeme také s jednou výtvarnicí a vytváříme pro ni keramické lunetky, které výtvarně dekoruje.</p> <p>Kolik lidí pracuje ve vaší dílně?</p> <p>Máme tři zaměstnance a patnáct klientů. Zaměstnanci chodí pravidelně do ateliéru každý den na určitý počet hodin a klienti chodí dle dohodnutých dnů a hodin v týdnu, tak jak jim vyhovuje nabídka a program ateliéru. Nicméně každý klient ateliéru má možnost se ucházet i o pracovní místo, nebo naopak z každého zaměstnance může být klient ateliéru. </p> <p>Čím vás tato práce obohacuje? </p> <p>Naprosto vším, není dne, kdy bych litovala, že jsem se vydala touto cestou nebo, že bych postrádala větší rozlet. Je to asi velmi individuální, ale tato práce je pro mne nesmírně obohacující a posilující. Nejvíce si vážím ocenění od svého muže, synů a svých přátel. Řídím se heslem: obohacení musí být všichni, jinak to nefunguje.</p> <p>Kde v nejbližší době budete výrobky prodávat?</p> <p>Spolupracujeme s místními farmáři a již druhým rokem se zúčastníme jako hosté na zelinářské farmě Smotlacha v Hlavenci. Tato akce proběhne v sobotu 1. 9. 2012 od 10.00 hodin v Hlavenci a jmenuje se U nás na dvoře aneb 2. rajský den. Bude tam farmářský trh s čerstvou zeleninou, domácí občerstvení, projížďky na koních, ukázka zemědělské farmy, hry a poznávací soutěže pro děti, chytání ryb, košíkář, kaktusy, hrnkové květiny a také pivo a topinky. Náš ateliér tam předvede zpracování ovčího rouna, kolovrat, tkalcovský stav, kramplování vlny a pletení mašlovaček. Vše za podpory místních farmářů, kteří jako první přišli s touto myšlenkou. Všichni čtenáři jsou srdečně zváni. </p> <p>Kontakt:<br />
e-mail: alex.opp@seznam.cz<br />
www.fler.cz/…r-6tej-smysl </p> <p>Akce:</p> <p>U NÁS NA DVOŘE ANEB 2. RAJSKÝ DEN<br />
sobota 1.září 2012 od 10.00 hod do 18.00 hod<br />
ZEMĚDĚLSKÁ FARMA SMOTLACHA, HLAVENEC 3 </p> <p>Program:<br />
PROHLÍDKA FARMY, FARMÁŘSKÝ TRH-ZELENINA, SÝRY, MED,BYLINKY,HRNKOVÉ KVĚTINY,TRVALKY,DOMÁCÍ KOLÁČE,BRAMBORY,KAKTUSY,KERAMIKA,BIO STÁNEK,RECY STÁNEK, DÁRKOVÝ STÁNEK,ŘEZNÍK,VÍNA Z MORAVY,<br /> OBČERSTVENÍ-TOPINKY, GULÁŠ, POLÉVKA, ŠKVARKOVÁ POMAZÁNKA, SLADKOSTI, KÁVA, ČAJ, PIVO, GRILOVANÍ PSTRUZI, OVOCNÉ MOŠTY, LIMO, SOUTĚŽE PRO DĚTI, SKÁKÁNÍ V PYTLI, HOD MÍČKEM NA CÍL, POZNÁVÁNÍ ZELENINY, KOVÁŘ, KOŠÍKÁŘ, PLETAŘKA MAŠLOVAČEK, ZPRACOVÁNÍ OVČÍHO ROUNA, CHYTÁNÍ RYB S HLAVENECKÝMI RYBÁŘI </p> <p>K TANCI I POSLECHU ZAHRAJE KAPELA ŠVEJK BAND </p> <p>KONTAKT: 603226181 </p> <p>Vstup zdarma </p> <p>„NEZAPOMEŇTE DOMA KOŠÍK NA ČERSTVOU ZELENINU“</p>

Správné hračky značky Šapitó

Autor článku: 
mav

<p>PRYSK: Není hračka jako hračka. Na některé vzpomínáme celý život. Mezi takové nezapomenutelné hračky určitě patří i ty, které vznikají v textilním ateliéru Šapitó. Ateliér založili manželé Jiří a Marie Mrňávkovi v roce 2002. V rozhovoru mi paní Marie prozradila další zajímavosti ze zákulisí.</p> <p>Se svým manželem pod značkou Šapitó navrhujete a vyrábíte autorské hračky pro děti. Kdy a jak se zrodil nápad založit tuto značku?</p> <p>Původně jsem vystudovala design skla, ale k dětem a hravým prvkům jsem měla vždycky blíž. První nápad vznikl na začátku roku 2002, kdy jsem navrhla textilní hodiny a bytové dekorace pro děti. Jenomže byly pracné a drahé a na uživení to nebylo. Hledala jsem jinou cestu a přemýšlela nad drobnými hračkami pro malé děti. Postupně se začaly na svět klubat malé chrastící hračky s typickými kousacími kroužky, kterým jsme roku 2005 dali název Šapiťáci podle nově vzniklé značky našeho ateliéru Šapitó. Následujícího roku získali Šapiťáci národní ocenění Správná hračka. Jelikož jde o hračky kojenecké, bylo nutné nechat je odzkoušet ve Zkušebním ústavu, kde nám na tyto hračky vydali certifikát o zdravotní nezávadnosti, což nám zajišťuje klidný spánek i odbyt na českém trhu. </p> <p>Vaše hračky působí velmi mile a kreativně. Kde hledáte inspiraci při jejich navrhování?</p> <p>Inspiraci nacházím v knihách, hlavně pohádkách, v drobných detailech přírody… Ovšem největším zdrojem inspirace jsou mé vlastní tři dcery. Každá z nich vyhledává jiný typ hry a já mohu pozorováním sledovat funkčnost i bezpečnost hraček. Než vypustím nějakou hračku do světa, projde jejich náročným testováním. </p> <p>Jak hodnotíte kvalitu hraček, které jsou v současnosti dostupné na našem trhu?</p> <p>Čeští výrobci jsou nuceni držet kvalitu vysoko, aby se na našem trhu dlouhodobě udrželi, i když to pro ně není vůbec jednoduché, protože je tlačí laciné nekvalitní hračky z Východu i nepružná legislativa na jejich ochranu. Oproti nekvalitním šuntům, které se dají zakoupit za pár kaček v marketu, vynikají zase hračky od menších výrobců a řemeslníků výtvarným zpracováním a nápaditostí. </p> <p>Máte tři děti. Jaké hračky jim kupujete? </p> <p>Stavebnice, puzzle, kostičky, vláčkodráhy. Kromě několika málo mých panenek, které obstály v konkurenci s Barbie, mají dcery i své oblíbené plyšáky na spaní. Mému oblíbenému medvědovi z dětství se ale nepodobají. Můj Míša je placatý, jednoduchého střihu, tak trochu jako medvěd od Kolína. Možná proto jsem ho měla tak ráda. Dcery si vybraly realističtěji ztvárněná zvířátka.</p> <p>Věnujete se i tvorbě velmi unikátních hraček pod názvem Břichopas. Můžete nám tyto zvláštní hračky představit?</p> <p>Hračky Břichopas vznikly jako protiváha pestrým hračkám Šapitó. Začaly vznikat neplánovaně jako doplňkové kousky na naše výstavy a po objevení prodejního portálu Fler.cz jsem je začala šít cíleně. U těchto hraček nemusím dbát na komerčnost, stylizace je uvolněnější a ne tak líbivá jako u hraček pro mrňata. Poslední dobou upřednostňuji len a tlumené tkaniny v kombinaci s ruční výšivkou. Výsledek trvá déle, ale pro mne je velkým potěšením dotýkat se strukturovaného lnu nebo kanafasu a klást jeden steh za druhým. Největší radostí je pak tvorba textilních knížek a pohádek, i když práce na nich hodně vázne. Osobně je považuji za nejzajímavější část mé volné tvorby, pokud pominu šťastný nápad Zavináčů, zavinovacích panenek, oceněných rovněž jako Správná hračka. </p> <p>Co byste si přála, aby se v Česku změnilo v oblasti podpory uměleckých aktivit?</p> <p>Já se pohybuji spíše mezi řemeslníky a drobnými výtvarníky, takže se mohu vyjádřit jen v zúženém úhlu pohledu. Zdá se mi, že například absolventi nebo začínající výtvarníci nemají moc šancí se prosadit a mnozí z nich se vystudovanému oboru vůbec nevěnují jednoduše proto, že je neuživí. Což je možná i otázka dobrého vzdělávání a umění cíleného managementu. Možná by mohlo fungovat více nabídek ze strany státních uměleckých institucí, soutěže a podobně. Jinak mnohé umělecké aktivity stojí a padají na jednotlivcích, kteří dokážou rozpohybovat usedlé hladiny všednosti, takže bych uvítala jednodušší způsob získávání grantů a financování nejrůznějších projektů i jejich širokou propagaci, což by pomohlo rozšířit řady těch, kterým kultura není lhostejná.</p> <p>http://www.sapito.cz/<br />
http://mariemrnavkova.blogspot.cz/<br />
http://brichopas.blogspot.cz/<br />
http://sapito-toys.blogspot.cz/<br />
https://www.facebook.com/…180744481905</p>

Kulturní mapa města Kunovice

Autor článku: 
Eva Veselá

<p>KUNOVICE: Opravdu pestrým kulturním životem se chlubí slovácké Kunovice. Od roku 1971 byly součástí města Uh. Hradiště jako jeho městská část. V roce 1990 občané v místním referendu vyjádřili svoji vůli město osamostatnit. Dnem 1. ledna 1991 se začala psát novodobá historie samostatných Kunovic. V roce 1997 byly Kunovice prohlášeny městem. Dnes zde žije 5400 obyvatel, a řada z nich se angažuje ve spolcích a folklorních souborech, a zároveň mohou využívat kulturní nabídku Komunitního centra s knihovnou, kulturního zařízení Pálenice, Městského informačního centr nebo Leteckého muzea.</p> <p>V místech dnešních Kunovic žil člověk již v době kamenné, velký rozmach přinesla Velkomoravská říše. Po připojení tohoto území k českému státu se ve 12. století staly Kunovice správním a církevním centrem nově vzniklé pohraniční Lucké provincie, jejímž posláním bylo střežit cestu do sousedních Uher. Právě do roku 1196 se datuje první písemná zmínka o obci. V 16. století zaznamenalo toto venkovské poddanské městečko velký rozvoj – v roce 1596 byla ukončena stavba zdejšího zámku včetně potřebného hospodářského zázemí. Vystřídalo se zde mnoho majitelů. K nejvýznamnějším patřil rod pánů z Kunovic, který se řadil mezi vlivnou a bohatou moravskou šlechtu. Ve 3. čtvrtině 17. století zámek zanikl, byl přestavěn na areál panského dvora. Až do 19. století měla obec převážně zemědělský charakter, v 19. století nastal rozvoj hrnčířské výroby, která však zanikla ve 30. letech minulého století. Vyrostly zde ale i další podniky, např. v oboru stavebnictví nebo potravinářství. Počátky zdejšího leteckého průmyslu spadají do 30. let 20. století – první budova byla uvedena do provozu v roce 1937. V letech 1950 – 1954 pak byl postaven závod LET Kunovice, který vyráběl letadla známá po celém světě. </p> <p>Město se chlubí památkami</p> <p>Pestrou historii dokládá i řada památek. Panský dvůr představuje komplex renesančních budov, nejstarší část pochází z konce 16. století. Areál až do počátku 20. let minulého století vlastnili Liechtenštejnové, od roku 1923 stal majetkem země Moravskoslezské a sloužil zemědělským účelům. Po roce 1989 se dostal do soukromých rukou, v roce 1994 byl prohlášen kulturní památkou a od roku 2005 je v majetku města. V letech 2008 – 2011 proběhla díky financím získaných z fondů Evropské unie přestavba stěžejní části areálu a funguje jako podnikatelský inkubátor. Jeho prostory se staly podnikatelským, kulturním i historickým centrem města. K Panskému dvoru patří také bývalá sýpka, objekt stojící nedaleko. Tam se nyní nachází Komunitní centrum, které je sídlem Městské knihovny, Klubu seniorů a Centra pro matky s dětmi Beruška.<br />
Mezi nejvýznamnější památky patří kostel sv. Petra a Pavla, jehož počátek spadá zřejmě až před rok 1517. Současná podoba pochází z let 1759 – 1761. V roce 2006 byl kolem vybudován Duchovní park se sochami apoštolů, které vytvořil řezbář Andrej Irša z Kátova v rámci Mezinárodního dětského folklorního festivalu Kunovské léto. Kapli Panny Marie, poprvé připomínanou v roce 1517, najdeme v blízkosti kostela a její dnešní podoba vznikla v polovině 18. století. V areálu města najdeme řadu soch – sv. Floriána, sv. Jana Nepomuckého, sousoší sv. Cyrila a Metoděje, sv. Anny, Panny Marie lurdské, atd. a také nemálo křížů.<br />
Památkou místního významu je také Památkový domek, který skýtá ukázku bydlení prostých lidí z 30.let minulého století. </p> <p>Jízda králů</p> <p>Jízda králů je od roku 2011 zapsána organizací UNESCO na seznamu Mistrovských děl ústního a nehmotného dědictví lidstva. Přestože byla u nás dříve rozšířena na celém našem území, dnes se jezdí pouze na několika místech na Slovácku a také na Hané. Původ Jízdy králů je nejasný, počátky snad spadají do pohanských dob, kdy jejím posláním mělo být zajištění bohaté úrody. Později došlo k jejímu spojení většinou s tradičním církevním svátkem. Na různých místech Evropy najdeme řadu podobných slavností – např. v Lužici, Rakousku, Bavorsku, Polsku nebo Švýcarsku. V Kunovicích se Jízda králů konala od nepaměti. V době totalitního režimu od roku 1972 do roku 1996 byla tato tradice přerušena. Od roku 1996 se koná každé dva roky – zatím poslední proběhla 18. – 20. května 2012. </p> <p>Městská knihovna</p> <p>Je organizační složkou a sídlí v budově, která patří městu. Jde o bývalou sýpku, která byla původně součástí zrekonstruovaného Panského dvora. Uživatelé knihovny mohou vybírat z knihovního fondu čítajícího přes 23 tisíce svazků. Vloni si 474 čtenářů, z toho dětí do 15 let 147, vypůjčilo asi 18,5 tisíc knih a časopisů. </p> <p>Kulturní zařízení Pálenice</p> <p>Funguje jako organizační složka města. V jeho prostorách se konají divadelní představení, přednášky a další kulturní akce. Zařízení se také pronajímá ke komerčním účelům nebo k pořádání rodinných oslav. Velký sál má kapacitu cca 250 osob, malý sál pojme kolem stovky osob. Právě tady probíhají Hody s právem, Fašank, Škola lidových tanců, kurzy slováckého verbuňku atd. </p> <p>Městské informační centrum</p> <p>I tato instituce stejně jako knihovna je organizační složkou a sídlí v budově patřící městu. Jeho posláním je poskytovat kvalitní informační servis návštěvníkům i občanům města. Nejvíce dotazů se týká památek, ubytování, kulturních nebo sportovních akcí, a to nejen v Kunovicích, ale i z celého okolí.</p> <p>Kino Lípa</p> <p>Přestože kino prošlo řadou úprav, v závěru letošního června byl jeho provoz ukončen. Nepomohla instalace širokoúhlého plátna v roce 2002 ani v roce následujícím rekonstrukce sociálního zařízení. Rekonstrukce interiérů, na které se návrhy podíleli studenti s heslem „Té Lípy se nevzdám!“, byla ukončena v létě 2007. Přestože kino díky ní změnilo tvář a vstupenka stála pouhých 40 Kč, návštěvníky do hlediště se nepodařilo přilákat.</p> <p>Letecké muzeum</p> <p>Na provozu muzea se podílí tři subjekty město Kunovice, Slovácké muzeum v Uherském Hradišti i Slovácký aeroklub. Vzniklo v letech 1970 až 1974, a prvním získaným exponátem byl letoun L-29 Akrobat. U zrodu muzea stáli Alois Hráček a Jiří Marek. Dnes se expozice může pochlubit, kromě exponátů kunovické provenience, také např. větroněm LF-109 Pionýr, MIG 15 bis či bombardérem Su-7.<br />
S činností muzea je spjata i činnost Slováckého aeroklubu, který nabízí spoustu nevšedních zážitků. </p> <p>Památkový domek a další stavby lidové architektury</p> <p>Domek č.p. 679, který byll postaven v první třetině 19. století, je ukázkou tradičního lidového bydlení. Je majetkem města a zprovozněn byl v září 2002. Návštěvníci tak mohou vidět, jak bydleli jeho obyvatelé kolem roku 1930. Provoz v domku zajišťuje historická a etnografická komise. Tato komise, jakožto orgán zřízený Radou města má mimo jiné na starosti správu Památkového domku a akce v něm, ale také přípravu různých historických výstav – naposledy šlo výstavu historie Jízdy králů konané při stejnojmenné akci letos v květnu.<br />
Město má ve své správě také Slováckou búdu, která slouží především jako tréninkové místo folklorních souborů. Její sál má kapacitu 100 osob, v podkroví se nacházejí klubovny a sklad rekvizit. Dále jde o Slovácký sklípek, o kterém se vypravuje, že je pozůstatkem tajných chodeb, které měly strategický význam v podobě ochranných staveb proti tzv. tureckému nebezpečí. V současné době je zrekonstruován a kromě předsíně a kuchyňky ho tvoří samotný sklep s kapacitou 50 osob. Je pronajímán ke konání kulturních a společenských akcí. Je zde stálá expozice moravsko–slovenských vztahů. </p> <p>Folklorní soubory a spolky</p> <p>Soubory úzce spolupracují s městem, jejich podíl na konání kulturních akcí je opravdu veliký. Řada z nich vyjíždí i mimo region Slovácka, případně i mimo ČR. Soubory Handrlák (handrlák byl dříve osoba, která chodila po dědinách, sbírala staré hadry a vyměňovala je za různé zboží), Kunovjan a Mužský pěvecký sbor z Kunovic mají podobu občanských sdružení, ostatní působí pod křídly města.<br />
Folklorní soubor Kunovjan vznikl na přelomu let 1969 – 1970 a věnuje se ztvárnění folkloru neotřelými způsoby jevištního zpracování hudebního, písňového, tanečního i zvykoslovného materiálu. Folklorní soubor písní a tanců Handrlák vznikl v roce 2001 z dětského folklorního souboru písní a tanců Handrláček – jeho počátky spadají do roku 1986. Soubor zpracovává oblast moravského Dolňácka, Kopanic a Kyjova.<br />
Mužský pěvecký soubor z Kunovic existuje od roku 2005, jeho členové, kterých je 14, se věnují lidovým písničkám. Dále zde působí ženský pěvecký sbor z Kunovic, kde zpívají bývalé členky souboru Kunovjan.<br />
Pěvecký soubor Tetičky působí od počátku roku 2005 a jeho repertoár se soustředí na oblast celého Slovácka.<br />
V Kunovicích je i několik dětských folklorních souborů. Kromě Handrláčku jsou to Děcka z Kunovic, která se mohou pochlubit dlouholetou tradici spadající do 60. let minulého století a současní členové, kterých je kolem 40, jsou již jeho sedmou generací. Merínek vznikl v roce 2000 a o něco později Kunovjánek, který v současnosti navštěvuje 30 dětí ve věku 5 – 7 let. Od roku 2009 mohou děti ve věku 2 – 5 let a jejich maminky či babičky navštěvovat nejmladší soubor Věneček.<br />
Dlouholetou tradici mají v Kunovicích cimbálové muziky. Jako první byla založena v roce 1927 muzika Slováckého krúžku. Počátek cimbálové muziky Kunovjanu spadá do roku 1952. V místě působí i další – Lintava nebo Kunovjané.<br />
Mezi další kunovické spolky patří Dechová hudba Kunovjanka, Moravští zemští páni (věnují se vzdělávání členů a příznivců, pořádají pro ně akce, hry a soutěže) atd.</p> <p>Folklor a cestovní ruch</p> <p>Město Kunovice a slovenské město Stará Turá se podílí na projektu Operační program cezhraničnej spolupráce SR – ČR 2007 – 20013 Zlepšení služeb cestovního ruchu Slovensko-moravského pomezí. Je financován z Evropské unie, z Evropského fondu regionálního rozvoje. V Kunovicích se podařilo díky tomu zrekonstruovat objekty Slováckou Búdu a Slovácký sklep. První z nich je místem stálé expozice handrláků a hauzírerů, dávno zaniklých řemesel, která byla charakteristická pro Kunovice i pro Starou Turou. Druhý je určen k setkávání občanů na obou stranách naší hranice, pořádání koštů vína, probíhají zde vzájemné kulturní výměny mezi kunovickými a staroturanskými folklornímu soubory.</p> <p>Z folklorních akcí</p> <p>Mezinárodní dětský folklorní festival Kunovské léto se koná vždy v době letního slunovratu, tedy v polovině června, a to od pondělí do neděle. Setkávají se na něm dětské folklorní soubory z různých států z celého světa. Hosté festivalu vystupují i v Uherském Hradišti nebo v Luhačovicích.<br />
Město Kunovice už od roku 2004 pořádá unikátní Školu lidových tanců. Akce má svoji tradici, na té poslední se sešlo 350 návštěvníků a dalších asi 80 zájemců zavítalo na samostatné kurzy verbuňku. Škola lidových tanců je určena zájemcům z široké veřejnosti. Je složen z týdenních kurzů. Nejpopulárnější je už zmíněný kurz verbuňku, přičemž výuka dětí probíhá dopoledne a výuka dospělých odpoledne a k večeru. Na týdenních kurzech lidových tanců se zájemci každoročně učí tance z různých národopisných oblastí i z Moravsko-slovenského pomezí.<br />
Hody s právem se konají v září. Dnes jde o lidovou slavnost, při které se setkávají přátelé a známí. Jejich průběh má přesně stanovená pravidla předávaná z pokolení na pokolení. Začínají mší svatou v místním kostele, pak následuje průvod mladých lidí ve zdejších lidových krojích tzv. chasa jde pro stárky, které si zvolila, aby je vedla a organizovala po celý rok. Společně pak jdou žádat představitele obce o udělení práva. Poté se jdou všichni pobavit na hodovou zábavu.</p>

VLTAVAN DAVLE již 115 let obohacuje život lidí kolem Vltavy

Autor článku: 
Ludmila Kučerová

<p>DAVLE: Jeden z nejstarších dodnes fungujících spolků, který navazuje na tradice spolkového života lidí kolem řeky Vltavy, byl založen v roce 1897 tzv. „šífaři“, nebo-li plavci, voraři a dělníky z okolí řeky. Pohromou pro voroplavbu byla až 1. světová válka, kdy musela většina plavců narukovat a těžba dřeva poklesla. Po válce již nenabyla původního významu. Další problémy přinesly stavby přehrad a nutnost remorkáží na přehradní vodě. Stavba Slapské přehrady pak zarazila voroplavbu do Prahy úplně.</p> <p>Poslední prameny projely do Prahy v roce 1947. Od r. 1948 se plavilo dřevo už pouze příležitostně, hlavně pro potřebu přehrad. Datem 12. září 1960 se uzavřela tisíciletá historie voroplavby v Čechách definitivně. </p> <p>Spolek Vltavan ale přežil…</p> <p>Vltavan vznikl s cílem finančně podporovat sociálně slabé rodiny vorařů a organizovat kulturní program. Jací lidé jsou dnes členy spolku, čemu se věnují a co je cílem spolku v současnosti?</p> <p>V roce 1897 vznikl po vzoru Vltavanů Praha i spolek Vltavan Davle. Plavci, šífaři i dělníci místních cihelen a lomů, kteří se zabývali dopravou stavebního materiálu a dřeva zejména pro Prahu, měli tehdy těžký život a potřebovali se sdružit do spolku, který by jim pomáhal překonat nesnáze i v dobách nemoci nebo neštěstí v rodinách. Z členských příspěvků a řady kulturních akcí pořádaných spolkem byli podporováni členové spolku v nemoci, ve stáří a hmotně se přispívalo rodinám při ztrátě živitele. Postupně, jak klesala závislost obživy rodin na řece Vltavě, měnil se význam a zaměření činnosti spolku, který členům umožňoval, aby se scházeli a bavili se. A to také zůstává základním posláním spolku však – sdružovat své členy, být jim oporou a podporovat úctu k historii i rodnému kraji. Činnost se zaměřuje na pořádání kulturních akcí, plesů, brigád, poznávacích zájezdů, lázeňských pobytů členů a na podporování bratrských spolků. Na dřívější finanční pomoc členům navazuje už jenom ocenění jubilantů balíčkem v hodnotě 300 Kč a pomoc pozůstalým v případě smrti člena formou příspěvku na pohřeb. Spolek Vltavan Davle má 230 členů v různé věkové kategorii od jednoho roku do věku devadesáti let, od základního vzdělání po vysokoškolské.</p> <p>Jak se podařilo spolku přežít do dnešních dnů a uchovat tuto tradici? </p> <p>Od vzniku spolku se dvanáctičlenný výbor pravidelně scházel a dle svých možností podporoval členy v době nemoci a vdovy po zemřelých včetně pohřebného. Členem výboru byl také Josef Smrček, kaplan od Svatého Kiliána, který působil ve funkci jednatele a složil hymnu Davelského Vltavanu. Pořádaly se plesy a anenské zábavy i s průvodem do kostela. V průběhu I. světové války nevyvíjel spolek aktivní činnost, scházeli se pouze starší členové, kteří nenarukovali a radili se, jak spolek vůbec udržet. Po říjnu 1918, kdy byla založena samostatná Československá republika, vznikla pod vedením hudebního skladatele Antonína Borovičky spolková kapela. Kapela proslavila Vltavan v širokém okolí i v cizině. V průběhu II. světové války, po vpádu německých nacistických vojsk, byla činnost spolku prakticky přerušena. Do roku 1942 se výbor scházel zřídka, později vůbec a valné hromady se odbývaly tajně. Stejnokroje v národních barvách nebyly okupantům příjemné, zakázali je nosit i na pohřby členů. Po osvobození spolek zahájil s elánem zase svoji činnost. Avšak po roce 1948 přišlo zase období vážného ohrožení spolku. Docházely různé přípisy a výzvy k rozpuštění spolku, odevzdání písemností, knih, praporu a doručována byla různá předvolání funkcionářů. Pomocnou ruku podala závodní rada ČSPLO (Československá plavba labskooderská), která do svého klubu včlenila davelský Vltavan jako závodní klub ČSPLO osobní doprava v Davli. V roce 1959 došlo opět k ohrožení existence spolku, protože nebylo možné, aby závod měl závodní klub mimo svoje sídlo. V té době díky podpoře MNV (Místní národní výbor) byl spolek Vltavan v Davli a Štěchovicích převeden pod Osvětové besedy v místech působiště. Dnes je spolek samostatnou organizací v rámci městyse Davle a je tímto úřadem ve své činnosti všestranně podporován.</p> <p>Na webu městyse Davle je umístěna kronika Vltavanu, ale není uvedeno ze kdy je. Můžete našim čtenářům sdělit, kdy se začala psát, a zda se ve vedení kroniky kontinuálně pokračuje? Má spolek k dispozici kromě kroniky další dokumenty či fotografie?</p> <p>Kronika Vltavanu Davle je vedena od roku 1897 do současnosti. Vzhledem k různým profesím zapisovatelů/kronikářů, kteří kroniku vedli, nedokumentují některé pasáže historii spolku. Na webu jsou zveřejněny dvě části kroniky Vltavanu. Mimo kronik jsou k dispozici zápisy z jednání výboru a brožury, které byly vydány k 70. výročí (Davelští plavci a šífaři – publikace byla vydána opakovaně v roce 1992), k 100. a 115. výročí vzniku spolku.</p> <p>Předpokládám, že v minulosti byl spolek finančně soběstačný, jak je to dnes? </p> <p>Spolek Vltavan Davle byl a je v současné době soběstačný. Finanční zdroje pocházejí z členských příspěvků (100 Kč u výdělečně činných členů a 50 Kč u důchodců, u mládeže zdarma), dále z brigádní činnosti, pořádání plesů, od některých místních nebo jiných českých či zahraničních sponzorů. Spolek významně podporuje zastupitelstvo městyse Davle. Větší společenské akce, jako byly například oslavy 115 let vzniku spolku, se bez této pomoci neobejdou. Dík patří všem, kteří se na těchto oslavách jakýmkoliv způsobem podíleli.</p> <p>Můžete se, prosím, podrobněji zmínit o spolkovém kroji?</p> <p>Pořízení krojů je zčásti na spolku a zčásti na jednotlivých členech. Spolek zajišťuje za úplatu pruhované červenobílé košile, čepice, šerpy, knoflíky a jiná označení v ceně 600 Kč (polovinou přispívá spolek). Ostatní části jako modrá saka, černé kalhoty nebo sukně, bílé kalhoty a sukně, vázanky a černé boty si každý člen musí opatřit sám. Není to jednoduché, spolkového krejčího nemáme. Kompletní kroj lze pořídit do ceny 4 – 5 tisíc korun. Kroj připomíná uniformu francouzských námořníků – revolucionářů. Kroj má své dvě varianty, pro letní období s bílou čepicí a bílými kalhotami nebo sukněmi a pro zimní období nebo smuteční či pietní příležitosti s tmavými čepicemi a černými kalhotami nebo sukněmi.</p> <p>Na webu Davle je umístěn také prapor vašeho spolku; můžete k němu říci pár slov zejména, jedná-li se o prapor původní?</p> <p>První vltavanský prapor v Davli byl vysvěcen 14. 8. 1898. Bílá strana byla ozdobená vyšívaným obrazem Pána Ježíše, jak utišuje bouři na moři, a červená strana nesla znak spolku. Nový vltavanský prapor byl pořízen ze sbírek členů v roce 1970. Červená strana praporu nesla znak Vltavanu a modrá strana pak znak Městyse Davle (hlava Jana Křtitele na talíři) s heslem „Rovnost- svornost – bratrství“. V roce 1996 k 100. výročí založení spolku byl z příspěvků a sponzorů zhotoven nový prapor, který je věrnou kopií původního praporu z roku 1898. K vysvěcení tohoto praporu došlo v Davelské kapli 20. 4. 1996.</p> <p>A ještě prosím několik informací k pomníku, který může vidět každý, kdo projíždí Davlí…</p> <p>Na paměť bývalé slávy davelských šífařů, vorařů a plavců byl v roce 1967 postaven a odhalen v blízkosti restaurace Vltavanky památník ve tvaru mohutné kotvy zasazené do kamene. V průběhu oslav 110. výročí založení spolku byla na hotelu Pivovar odhalena pamětní deska, která připomíná místo založeni spolku v roce 1897, se začátkem hymny Vltavanu „My synové jsme Vltavy řek českých velké máti…“. Rovněž byla na památku šífařů a plavců v blízkosti památníku postavena socha šífaře, jejímž autorem je Michal Vitanovský.<br />
V letošním roce u příležitosti 115 let trvání spolku byla socha šífaře doplněna informativní tabulkou z nerezu s laserovým vypálením písma.</p> <p>Pražský Vltavan uvádí na svých stránkách, že jeho členy jsou významné osobnosti, např. pražští primátoři či kardinál Dominik Duka, jak je to u Vás?</p> <p> Ve spolku Vltavanu Davle tak významné politické nebo církevní hodnostáře, jako má Vltavan Praha, nemáme. Členem našeho spolku je starosta Městyse Davle, významní podnikatelé z Davle a okolí a tři Vídeňáci, kteří jsou pro náš spolek váženými členy. </p> <p>Jaké jsou dlouhodobé i krátkodobé plány spolku?</p> <p> Naše aktivity vychází vždy z ročního plánu, který se zaměřuje zejména na zajištění chodu spolku, kulturní činnosti, spolupráci s ostatními bratrskými spolky i s městysem Davle. Velký úkol před členskou základnou stojí v převzetí zařízení bývalé restaurace Vltavanky a její přebudování na klubovnu spolku a malé muzeum Vltavanu Davle.</p> <p>//Na otázky odpověděli členové Vltavanu Davle:<br />
MVDr. Eduard Slanec a Mgr. Zita Lara, kteří ještě doplňují informaci o zahraniční spolupráci spolku://</p> <p> Vltavan Davle je také členem Vltavanu Čechy, který všechny bratrské vltavanské spolky reprezentuje při všech akcích v rámci Mezinárodní vorařské asociace. Pravidelně se zúčastňujeme mezinárodních setkání vorařů, která se v posledních letech uskutečnila v Rakousku, Finsku, Německu, Polsku, Itálii a Španělsku. Můžeme se tak inspirovat činnostmi zahraničních spolků a navazovat různá mezinárodní přátelství.</p>

Amatérskému umění chybí prostory, systém vzdělávání i peníze

Autor článku: 
ČTK: Markéta Horešovská, mkv / mis

<p>ČR: Lepší podmínky pro zkoušení a prezentaci, provázaný systém neformálního vzdělávání, ale i větší finanční podpora od státu, obcí a krajů chybějí neprofesionálnímu umění v Česku. Těžší podmínky pro činnost mají přitom amatéři ve větších obcích, zejména na úrovni krajských měst včetně Prahy − pokud nemohou využít školní zařízení, těžko se jim hledají prostory.</p> <p>Stát ročně dá na přehlídky těchto aktivit přibližně 8,5 milionu korun, protože ale je takových akcí velké množství, dotace na každou z nich není příliš velká.</p> <p> „K dispozici jsou příležitosti na celostátních přehlídkách a na úrovni regionu u postupových přehlídek. Ty však nefungují v každém kraji a nabídka dílen a seminářů na celostátní úrovni se musí vyrovnat s faktem, že účastníci často nemají základy,“ řekla ČTK Lenka Lázňovská, ředitelka NIPOS. <p> Na vybudování uceleného systému vzdělávání podle ní chybějí peníze i organizační zázemí. Připomíná, že neprofesionální umění má pro společnost nezastupitelný význam. „Rozvíjí člověka jako kreativní, aktivní, socializovanou osobnost. Utváří i potřebu konzumovat umění a kulturu, což je důležité zázemí pro profesionální umění. Je také líhní talentů, obvykle se profesionální umělci hrdě hlásí ke svým amatérským začátkům,“ doplňuje Lázňovská. Amatéři jsou často občansky aktivní lidé, kteří vstupují do místní politiky, snaží se ovlivnit dění ve svých obcích.</p> <p> Systém neprofesionálního umění v ČR zahrnuje všechny umělecké obory, jimž se věnují lidé všech věkových skupin. Nejrozšířenější je amatérské divadlo všech druhů, taneční a hudební folklor, sborový zpěv. Počet divadelních souborů, které dnes aktivně působí, odhadují odborníci z NIPOS na 2000 až 2500; soubory nemají žádnou povinnost se registrovat.</p> <p> Počet divadelních přehlídek, které jsou systémové, tedy mají nejméně krajská kola a celostátní přehlídku, se pohybuje kolem čísla 170. Nejdéle doložitelnou historii má spolek Krakonoš ve Vysokém nad Jizerou, který funguje od roku 1786. Je však i mnoho dalších, které překročily 100 let existence. A přehlídkou s nejdelší tradicí je Jiráskův Hronov, který drží evropský a nejspíš i světový primát (letos proběhne již 82. ročník). Existují ale i další přehlídky s tradicí dlouhou desítky let ‒ Pojizerské hry Dobrovice, Loutkářská Chrudim, Šrámkův Písek, Klicperův Chlumec a další.</p> <p> Na financování krajských přehlídek se z 35 procent podílí dotace z Ministerstva kultury ČR, 27 procent nákladů platí kraje, 16 procent města, na zbylých 22 procent se složí sponzoři, účastníci, peníze od ministerstva školství a pořadatelů. Na celostátní přehlídky stát dává 43 procent nákladů, devět procent kraje, 22 procent města.</p> <p> Na nutnost veřejné podpory neprofesionálního umění má upozorňovat Memorandum na podporu uměleckého vzdělávání, které je možné do poloviny září podepsat na webových stránkách NIPOS.. Poté ho chtějí organizátoři předat krajským zastupitelstvům i parlamentu. Na příští rok se plánuje Týden neprofesionálního umění, který by měl tuto oblast představit nejširší veřejnosti; NIPOS se k němu inspirovalo v zahraničí.</p>

Ohýbaný nábytek mi zamotal hlavu, říká František Tomčala ml.

Autor článku: 
Ludmila Kučerová

<p>MILOTICE NAD OPAVOU: Když jsem se ho trochu provokativně zeptala, proč zřizuje zrovna muzeum, přičemž by přece lépe vydělával obchod se starožitnostmi, odpověděl: „Vybudovat Muzeum nábytku je úplně něco jiného, než se věnovat nákupu a prodeji starožitností.“ Tvrdí, že nákup historického nábytku by zajisté zvládl, ale prodej by pro něj byl mnohem složitější. Každopádně za snahou vybudovat muzeum ohýbaného a historického nábytku stojí sběratelská vášeň, která se u Františka Tomčaly projevila už v dětství.</p> <p>Říká: "Sbíral jsem známky, mince, kovové hračky Matchbox, lepil jsem papírové modely z časopisu ABC. Později jsem zvětšil měřítko kovových modelů na 1:43 , 1:24 a 1:18. V roce 2002 jsme si s partnerkou koupili první dvě židle z ohýbaného dřeva značky Thonet. Z dnešního pohledu jsme měli obrovské štěstí, protože to byly modely, které dnes patří k těm vzácnějším. Mám vyzkoušené, že bych se s nábytkem těžko loučil, rychle si vytvářím vztah ke krásným věcem, a vtipně dodává ale, ženu, tu mám jen jednu už 10 let, tam se sběratelství nějak neprojevuje.</p> <p>Ptám se dál na to, co bude předcházet vzniku soukromého muzea a jaké má autor myšlenky cíle: </p> <p>Máte už založenou společnost a zajištěné prostory? A kolik jich vlastně budete potřebovat?</p> <p>Nezisková organizace – soukromé Muzeum nábytku o.p.s. ještě oficiálně neexistuje, vše je zatím ´na triku´ našeho soukromého školského zařízení SPV Renova o.p.s., jako provozovatele sbírky. Já jsem jednatel a správce vznikajícího Muzea nábytku. Už to nebude trvat dlouho a vše se právně dořeší.<br />
Zajištění budovy pro usazení Muzea nábytku je v této chvíli nelogické, bude ji zapotřebí, až sbírka dosáhne více jak 500 kusů. Momentálně chci využívat zámeckých nebo galerijních prostor. Vyhovuje mi, že výstava je mobilní, a tak mohu finance soustředit do nezbytného rozšiřování sbírky. Plánovat umístění a velikost budovy musím však už teď, to nelze nechávat na poslední chvíli, mohl bych promarnit vhodné příležitosti nebo nabídky. Srdce hledá krásnou historickou budovu, „rozum mne nutí hledět do peněženky“ a předkládá jednodušší řešení ve smyslu novostavby z kovové moderní konstrukce, která by se dala dle potřeby do budoucna rozšiřovat.</p> <p>Jak si prakticky představujete chod muzea a jeho financování?</p> <p>Financovat Muzeum nábytku o.p.s. bude třeba kombinací několika zdrojů zároveň. Například finanční a jiné dary od sponzorů či partnerů, dotace z Evropské unie, státní orgány, nadace atd…<br />
Muzeum bych rád provozoval celoročně, až na některé měsíce v zimním období.</p> <p>Na co se kromě ohýbaného nábytku zaměříte? A proč zrovna ohýbaný nábytek, co Vás na něm zaujalo? Z historického hlediska je docela mladý…</p> <p>Ohýbaný nábytek mi „zamotal hlavu“, má v sobě charakter svého vynálezce Michaela Thoneta, je skromný, okouzlující, nápaditý, kvalitní a obnáší mnohem složitější proces pro výrobu replik jak u nábytku z řezaného dřeva. Ano, patří do mladší historické doby, ale nemyslím si, že to je impuls k pohrdání, problém může být v milionových vyrobených kusech. Určitě se ale nebudeme bránit vytvoření expozice z historického nábytku vyrobeného z řezaného dřeva.</p> <p>Kolik lidí zaměstnáte?</p> <p>Určitě nechci vše kolem muzea organizovat sám, to by bylo asi nemožné, bude potřeba obsluha budovy, obsluha vystavených exponátů, sekretariát atd…</p> <p>Existuje v ČR obdobná instituce?</p> <p>V ČR není muzeum ohýbaného nábytku a ani muzeum „klasického“ historického nábytku. Existují sběratelé jako jsem já, kteří mají také zajímavé sbírky, ale zřejmě nemají potřebu ukazovat světu svoji snahu. Inspiraci jsem našel v Olomouci, kde Ing. Pešák s bratrem vybudoval soukromé muzeum automobilových veteránů – VETERAN ARENA – které předčilo za necelé dva roky své existence Kopřivnické muzeum Tatra. Prostě chce to velikou dávku odvahy, trpělivosti a určitou dávku naivity, bez které by to taky nešlo.</p> <p>Můžete našim čtenářům nastínit, čím vším se budete zabývat, mám teď namysli doprovodné aktivity, o kterých se zmiňujete na vašem webu?</p> <p>Rozhodně nechci vytvořit muzeum plné nudy, tak jak to lze vidět u státních muzeí, která řídí státní zaměstnanci. Nechci je určitě házet všechny do jednoho pytle, to si někteří nezaslouží, ale někdy člověk kroutí hlavou nad neochotou a nezájmem. V první řadě budu myslet na děti a rád bych přispěl k vytvoření jejich lepšího vkusu a vztahu k umění. Možná se teď stanu na chviličku méně populární, ale mám pocit, že lidé se vztahem ke kultuře jsou příjemnější, vnímavější a mají větší úctu k lidské práci. Doprovodných aktivit bude hodně, chci spolupracovat s charitou, chci učit zájemce o historii, chci vybudovat studovnu atd… S růstem muzea budou určitě nápady přibývat.</p> <p>Máte nějaké mety, kterých chcete docílit?</p> <p>Můj první cíl je vybudovat sbírku v počtu pětiset kusů v co nejkratší době, tak abych mohl Muzeum nábytku „usadit“. No a můj druhý cíl se opírá o informaci, že existuje přes 5000 unikátních modelů historického ohýbaného nábytku, tak asi tušíte kam směřuji… </p> <p>Když kliknu na odkaz www.muzeumnabytku.cz, dostanu se na web o.p.s. SSPV Renova – což, jak jsem se dočetla, jsou soukromé dílny Vašich rodičů. Můžete se o nich krátce zmínit a dát je do souvislosti se vznikajícím muzeem?</p> <p>Muzeum nábytku by bez soukromých dílen SPV Renova o.p.s. a bez podnikání mého otce jako restaurátora historického nábytku neexistovalo. Tak tedy od začátku po pořadě. Můj otec se po vyučení truhlářem dostal na Bruntálský zámek, kde pomáhal starému mistrovi panu Kresovi, který se v mládí učil ještě ve Vídni. Mému otci tak předal kvalitní zkušenosti. Po revoluci se otec rozhodl právě pro podnikání v tomto oboru, díky tomu jsem se dostal k historickému nábytku já. Určité události a shoda okolností vedli v roce 2000 k vytvoření o.p.s. – soukromých dílen SPV Renova, která spolupracuje se střední školou průmyslovou v Krnově, kde mají žáci teoretické vyučování. V roce 2002 jsem koupil první kus, aniž bych tušil, kam to až dojde. Po deseti letech mne napadlo vybudovat muzeum.</p> <p>Na zmiňovaném webu jsem si také všimla, že již nyní máte strategii ohledně sponzorů – můžete se zmínit o možnostech, jaké sponzoři mají a o případných zkušenostech, jestli už nějaké máte?</p> <p> Firmy či společnosti se můžou prostřednictvím sponzoringu zapojit do budování muzea. Každý si může vybrat podle možností či podle vlastního zájmu. Může být Sponzor muzea nábytku, Hlavní sponzor či Generální sponzor. Může se také stát partnerem projektu, kde se jedná o víc jak jednoletou spolupráci. Základní částka je 5000 Kč, za kterou získají rok reklamy a nejen to. </p> <p>Pozn. redakce: Aktuální počet sbírky je 156 kusů. Z nich 80 kusů můžete vidět do 30. 9. 2012 na první výstavě na zámku v Hradci nad Moravicí – v Malé galerii Bílého zámku. Výstava je součástí hlavního prohlídkového okruhu – trasy A. Lze ji navštívit samostatně – vstupné činí 20 Kč. Naleznete zde nábytek restaurovaný, v původním stavu i v průběhu renovace – Thonet, J&J Kohn, D.G.Fischel, L.A.Bernkop, Mundus atd… Časopis Místní kultura je jedním z mediálních partnerů.</p> <p>Základní informace o zámku naleznete zde: www.zamek-hradec.cz</p>

Rok 2012 v Muzeu vesnice jihovýchodní Moravy

Autor článku: 
mis

<p>STRÁŽNICE: Muzeum vesnice jihovýchodní Moravy ve Strážnici je skanzen představující objekty lidového stavitelství, způsoby obživy, tradiční ovocnářské odrůdy, život a práci lidí na rozsáhlém území počínaje Strážnicí a konče známými moravskými lázněmi Luhačovicemi.</p> <p>Označení skanzen v nás povětšinou evokuje cosi zakonzervovaného ve vzdálené minulosti, neživého, pro naše aktuální bytí a natož budoucnost zbytného, ba nepotřebného. I takové skanzeny existují a potkáváme se s nimi každodenně, ať chceme nebo nechceme, třeba proto, že si potřebujeme něco zakoupit či si zajistit nezbytné služby.<br />
Muzeum vesnice jihovýchodní Moravy ve Strážnici do této kategorie rozhodně nepatří. Je to skanzen vpravdě živoucí. Kdo jej navštíví, sotva může nabýt pocitu nepotřebnosti. Nejde přitom jen o možnost poznání zprostředkovaného muzejní expozicí staveb a jejich vybavení, ať s průvodcem či bez něj. Skanzen dýchá po celý rok živými ukázkami dnů svátečních i pracovních.<br />
V rámci Roku 2012 v Muzeu vesnice jihovýchodní Moravy mohli návštěvníci zažít a vychutnat si fašanky ‒ krajové masopustní zvyky včetně zabíjačky a zabíjačkových specialit. Mohli se seznámit s někdejšími zimními domácími pracemi, být přítomni svatbě či sledovat fašankovou obchůzku v podání místního folklorního souboru Demižón.<br />
V pořadu Fašanky, fašanky, Velká noc ide měli návštěvníci možnost sledovat dění od fašanku po Velkou noc. Představeny byly masopustní zvyky, fašankový tanec Pod šable, tanec s medvědem, smažení božích milostí a další. Velikonoční období přiblížilo vynášení smrtky, hrkání, pomlázka (šlahačka), malování kraslic a také tradiční velikonoční strava. Podobně na Velkou noc byly předváděny předvelikonoční a velikonoční zvyky a obyčeje. Nechyběl velikonoční jarmark, pletení žil a tatarů, malování kraslic a další.<br />
Kdo navštívil skanzen koncem dubna, byl přítomen každoročně se opakujícímu zvyku stavění máje, při němž mladí muži dokazují svou zručnost při vztyčení vysoké, na vrcholu ozdobené máje. Tuto zajímavou podívanou zprostředkovaly strážnické folklorní soubory. Na přelomu května a června se bylo možné seznámit s abecedou řemesel, s prací tradičních výrobců nejrůznějších oborů, tentokrát se zaměřením na zpracování hlíny a kůže.<br />
Nejživěji bývá ve Strážnici v průběhu červnového Mezinárodního folklorního festivalu, který se v roce 2012 konal již po sedmašedesáté. Festival probíhá nejen v amfiteátrech a podiích zámeckého parku, ale i v areálu muzea vesnice jihovýchodní Moravy, jehož prostory se mění v rozlehlé jeviště.<br />
Červenec v muzeu patří dvěma fenoménům. Prvním bylo představení vývoje hasičské techniky, především stříkaček, ale také ukázek hasičských zásahů a hasičského sportu.<br />
Druhým fenoménem jsou dožínky. Představí se nejen jako oslava sklizně s tradičním průvodem ženců a žneček, ale též ukázkou žňových prací ‒ sečení obilí kosou hrabicí a žacím strojem, mlácení obilí motorovou mlátičkou nebo cepy. Připravena bude ochutnávka čerstvě upečeného chleba, koláčků z nové mouky, ale také letní speciality, jakou jsou kvašené okurky. </p> <p>Závěr celého programu, který je připraven na 29. 7. 2012, bude patřit dožínkovému průvodu.</p> <p> Zavítáte-li do skanzenu 19. srpna, zažijete odpoledne s Folklorním studiem Buchlovice. </p> <p> Počátkem září se ve skanzenu uskuteční 15. ročník Folklorních her, humorně laděné soutěžní klání družstev vytvořených ze známých folklorních souborů a cimbálových muzik Moravy.</p> <p> Školním výpravám je, stejně jako již zmíněná Abeceda řemesel, určen program nazvaný Podzim na dědině. Představuje celou řadu sklizňových prací zakončujících hospodářský rok. Nechybí orba s koňským potahem, vaření povidel a ochutnávka tradičních podzimních jídel. Součástí Podzimu na dědině je hodový průvod s muzikou, tradiční podzimní zvyk moravského Slovácka.</p> <p> Na první prosincové dny v muzeu připravují program nazvaný Radujme se, veselme se… Od adventu do svátku Tří králů, v němž vám organizátoři představí obvyklé práce v této roční době, zvyky, přípravu tradičních jídel a stolování na jihomoravské vesnici přelomu 19. a 20. století. Uvidíte obchůzky Lucek, Tří králů, pastýře s koledníky a Mikuláše s jeho družinou. Pro děti se chystá tvůrčí dílna s možností nazdobit si perníčky, vyrobit si figurky z těsta nebo dárky pro své blízké. Spolu s panem učitelem se budete moci naučit známé i méně známé koledy.<br />
Dospělí jistě ocení možnost ochutnat mladá vína a zabíjačkové speciality.</p> <p> Ochutnávky vína probíhají v originálním prostředí staré lisovny z Blatnice. Vinaře zde potkáte v průběhu všech hlavních programů, kdy můžete ochutnat mladá i archivní vína a na podzim skvělé burčáky. Na objednávku vám tu rádi připraví řízenou degustaci.</p> <p> Prohlídkovou nabídku rozšiřují v červenci a srpnu oživené expozice, v nichž se lze seznámit s prací lidových výrobců. Hrnčířská dílna s kopacím kruhem umožňuje sledovat práci hrnčířského mistra. Pod jeho dovednýma rukama vznikají misky, hrníčky a džbánky, jejichž výrobu si lze na místě vyzkoušet. Tkalcovská dílna s rozměrným ručním stavem představuje výrobu plátna, hadrových koberců i barevné činovati. Svou práci ukáže i dráteník, který nejen spravuje hrnce, ale také vyrábí věšáky, podložky a drobné šperky. Sledovat lze práci řezbáře při zhotovování forem na máslo, tvaroh nebo perník.</p> <p> Muzeum vesnice jihovýchodní Moravy je zřizováno Národním ústavem lidové kultury, který jej začal systematicky budovat od roku 1973. První objekty byly pro veřejnost zpřístupněny již v roce 1981. Výstavba pokračuje doposud. Jednotlivé oblasti jsou prezentovány ucelenými areály, které představují charakteristickou podobu sídla, skladbu usedlosti, zařízení interiéru, vybavení zemědělských a chovatelských provozů, řemeslných dílen, zahrad a polí. K vidění jsou areály staveb z moravských Kopanic, z luhačovického Zálesí, z Horňácka, ale také areály vodních technických staveb, vinohradnických staveb a areál lučního hospodářství.</p> <p> Více informací o Muzeu vesnice jihovýchodní Moravy, jeho akcích a dostupnosti

Koncert Štěpána Raka na Menorce nadchl publikum i kritiky

Autor článku: 
Iva Klusalová

<p>ČR: Ještě neuběhl ani týden od návratu profesora Štěpána Raka ze španělského ostrova Menorca a již se připravuje na vokšický hudebně literární festival a na festival do Itálie… Ale chvíli na rozhovor a na podělení se o čerstvé zážitky z místa, které je biosférickou rezervací UNESCO – si profesor Štěpán Rak udělal rád.</p> <p>Koncert na Menorce byl dozajista velkým potěšením pro vás, protože máte nyní velice náročné období (koncert v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha, účinkování na Velehradě, za dveřmi je zmiňovaný vokšický festival… Jak jste se najednou vlastně octl na Menorce – v krásném Teatre Principal v hlavním městě – v Mehonu?<br />
(Divadlo je nejstarší operní španělskou scénou – pozn. autorky).</p> <p>Koncert pořádal Javier „El Mago“, viceprezident španělské kouzelnické asociace a tamní agentura Menorca Musics. Oslovil mne JUDr. Pavel Virág, který na Menorcu jezdí již léta a jehož starší syn David Wurczel je zdatný kytarista a skladatel. Na ostrově si již vzdor svému mladému věku získal značnou popularitu. Pavel Virág přišel s nápadem, který našel velkou přízeň u organizátorů koncertů na tomto prestižním místě a vše se zdárně uskutečnilo 12. 7. 2012. Musím velmi poděkovat jak dr. Virágovi, tak panu Javierovi a agentuře Menorca Musics za skvělou organizaci nejen koncertu, ale celého pobytu. Rovněž rád vyjádřím i své nadšení nad ubytováním ve skvělém a krásném hotelu Xaloc, který byl navíc skvěle situován na mořském břehu. No a také chci poděkovat svatému Petrovi za nádherné počasí.</p> <p>Byl jste na Menorce popré?</p> <p>Byl to můj první pobyt na tomto čarokrásném místě, které jsem díky pohostinnosti dr. Virága a jeho rodiny měl možnost v rámci daných časových možností i procestovat. Takže krom nejvyšší hory El Torro jsem byl očarován i vskutku magickým majákem na severu ostrova. Víte, majáky jsou pro mě od dětství opředeny kouzlem tajemství a dobrodružství. Je to vskutku úchvatné místo!</p> <p>Kouzelnému místu jistě musí odpovídat i repertoár. Do které „kapsy“ jste sáhl?</p> <p>Pro tento jedinečný koncert jsem vybral i výjimečný program, který zahrnoval krom Písně pro Davida, Královské suity a výběru z cyklu Vůně a Čaje i světovou premiéru skladby Vůně Menorky. Jako hosta koncertu jsem pozval již zmíněného Davida Wurczela, který ve třech svých skladbách předvedl nejen své tvůrčí skladatelské schopnosti. Velmi mne zaujala i speciální technika hry pravé ruky, které on sám říká „rotando minorcin“. Na závěr jsme jednu z jeho skladeb, nazvanou „Why not“, zahráli společně i jako přídavek, který byl odměněn bouřlivými ovacemi. Jsem rád, že stejně nadšené byly i kritiky.</p> <p>V korespondenci, kterou jsme spolu vedli v době Vašeho pobytu na Menorce, jste se nadšeně zmínil i o tom, že možná přijde i královna…</p> <p>Ano! Na koncert byla pozvána i španělská královna Sofia, které jsem měl tu čest hrát už před lety na Pražském hradě, ale žel, její pracovní povinnosti jí nedovolily se koncertu zúčastnit. Nicméně se omluvila krásným osobním dopisem, v němž píše, jak moc se těší na další příležitost i na poslech mých cédéček.</p> <p>Jistě jste porovnával i publikum…Sice jste projel obrovské množství zemí, ale každé publikum je specifické. Navíc – v temperamentním Španělsku, kde kytara je pojem!</p> <p>Publikum je velmi emotivní a nadšeně dává najevo své pocity, takže vlastně po každé skladbě se ozývaly výkřiky „bravo“, což nebývá u nás zvykem. Celková uvolněnost byla patrná i z oblečení, v němž lidé tento koncert navštívili. Vzhledem k červencovým teplotám, které na Menorce bývají vysoké, volili i pohodlnější, ale přesto velmi vkusné oděvy.</p> <p>Z vašich slov je patrné velké nadšení. Radost a energie. Menorca vám dozajista dodala dalších sil ke koncertování, ale…chtěl byste tam žít natrvalo?</p> <p>Natrvalo bych se tam chtěl vracet… </p> <p>Takže vám tam jistě i hodně chutnalo, nemýlím-li se.</p> <p>A jak! Kromě vynikajících a labužnických kreací, které nabízejí restaurace na ostrově, jsem si nejvíce pochutnal v rodině svého hostitele, jehož manželka Ilona připravila opravdový „labužnický koncert“ po mém koncertě kytarovém.</p> <p>Proč si hodně Čechů vybírá Menorcu za cíl své dovolené ? Co myslíte?</p> <p>Celý ostrov je biosférická rezervace UNESCO, takže se tam nesmějí stavět výškové budovy, obří hotely atd. Ubytovací kapacita je na Menorce omezená. Nabyl jsem dojmu, že turistický ruch se ještě nestal předmětem tvrdého byznysu. Vše působí čistě, mile a přívětivě.<br />
Dalším výjimečným rysem tohoto ostrova je téměř absolutní absence zločinnosti. Až donedávna nebylo na Menorce ani vězení – když ho nedávno postavili, neměli koho do něj dát.</p> <p>Potkal jste se s Čechy na koncertě?</p> <p>Ano, k mé veliké radosti zavítala na koncert celá velká skupina Čechů a velmi mne potěšilo, že mezi nimi byla i čerstvá držitelka ceny Thálie – Monika Absolonová.</p> <p>Věřím, že tento koncert nebyl poslední, plánuje se další spolupráce a věřím, že se na Menorcu vrátím.<br />
Ale nyní již směr Itálie (podrobnosti zde

Národní kronika se naostro spustí v září

Autor článku: 
luk

<p>ČR: Národní kronika je pozoruhodný a mimořádný projekt. Pokud se podaří získat pozornost veřejnosti a zejména těch, kteří budou na projektu spolupracovat, vznikne největší digitální archiv malých i větších událostí osobního, místního i celospolečenského významu. Vzpomínky pamětníků z celé ČR budou „navěky“ zachyceny na pevný nosič a poslouží tak dalším generacím pro informaci, poučení i pobavení, ale zároveň jako badatelský zdroj pro období naší nejnovější historie.</p> <p>Když jsme se zeptali ředitele projektu SENSEN PhDr. Zdeňka Procházky na podrobnosti, řekl nám: Návrh témat vypracovali historici Národního muzea. Projekt jsme spustili v testovací fázi v květnu, ale naostro poběží od září, aplikace ještě není stoprocentně vyladěná. Nicméně příspěvky již do kroniky přicházejí. V kronice bude možné vyhledávat podle tématu, místa a data. Realizátoři projektu neobdrželi dosud žádnou podporu, ale neměli ani žádné mimořádné náklady. Aplikaci získali a provoz zajišťují na základě partnerské a sponzorské spolupráce. Na otázku zda u projektu nemuseli jeho realizátoři řešit nějaká úskalí, např. ochranu osobních dat, ředitel odpověděl: Žádná úskalí, která by stála za pozornost, jsme řešit nemuseli. </p> <p>Preambule projektu://</p> <p> V každé rodině, v životě každého člověka i v jeho okolí se vyskytnou události, kdy cítíme potřebu nějak je zaznamenat pro budoucnost. Může jít o narození dítěte, sňatek, promoci, dokončení nového domu, zajímavou cestu, podnikatelský úspěch, dožití významného věku, vyléčení nemoci, ale i úmrtí nebo nešťastnou událost. Může jít i o jevy a skutečnosti se širším významem – památná místa, historii skoro zapomenutou, skvělé osobnosti, slavnostní události, proměny obcí a krajiny, stavby atd. Mnohé z těchto faktů zůstávají skryty v rodinných nebo lokálních archivech a často se na ně ukládá prach zapomnění.<br />
Národní kronika se chce stát největším archivem malých i větších událostí, které mají možná jen osobní nebo místní význam, ale přece jenom ukazují dobu a souvislosti svého vzniku. Dále chce uchovat a zpřístupnit vzpomínky pamětníků pro poučení a pobavení současníků a jako zdroj pro současné i budoucí badatele při zkoumání moderních dějin. Vznikne tak významný doplněk „velkých“ dějin, který v budoucnu nejenom historikům umožní do hloubky zachytit současnou dobu. Současně by Národní kronika měla sloužit jako mezigenerační zprostředkovatel informací o době nedávno minulé. Národní kronika je připravena přijmout a na 1000 let zachovat vše, co její přispěvatelé pokládají za důležité, aniž by tyto záznamy nějak upravovala, selektovala nebo hodnotila jejich závažnost. </p> <p>
Pravidla//</p> <p> – Příspěvky budou vkládány do kroniky přes portál Národní kronika na webu SENSEN: www.sensen.cz<br />
- Budou přijímány příspěvky ve formě textu, audio i video nahrávky, fotografie a faksimile (scan) archivních dokumentů.<br />
- Odmítnutí čeká všechny elektronické zásilky obsahující obscénnosti, schvalování zločinů, rasovou, třídní nebo politickou nenávist, hrubost vůči jiným nebo zjevné ahistorické lži. To reguluje etický kodex, zveřejněný na webu SENSEN)<br />
- Praktická ediční činnost při každodenním vkládání do Národní kroniky je úkolem editora, který za 1. nesmí do příspěvku zasahovat a za 2. posoudí, zda vyhovuje zásadám Národní kroniky a příspěvek: pošle dál do archivu Národní kroniky, nebo v případě pochybností zkonzultuje s autorem či příslušným zástupcem SENSEN. V krajním případě příspěvek odmítne.</p> <p> Materiál bude tříděn do rubrik</p> <p> * Můj život<br />
* Proměny obce a kraje<br />
* Historie obce a kraje<br />
* Moje paměť<br />
* Pozorování přírody (co nám mizí před očima)<br />
* Mimořádné události (záplavy, požáry…)<br />
* Kuriozity (dvouhlavé tele)<br />
* Literární klub (povídky, básně)<br />
* Ostatní<br />
* Fotografická banka<br />
* Videobanka</p> <p> Počítá se s tím, že vybrané příspěvky hodné zvláštní pozornosti (díky své zajímavosti či významu či pro inspiraci ostatním přispěvatelům) budou s výslovným souhlasem autorů umístěny zvlášť mimo samou Národní kroniku na webu SENSEN. Národní muzeum plánuje do budoucna několik výstav a elektronických prezentací, </p> <p>SENSEN – senzační senioři – je projekt Konta Bariéry určený aktivním seniorům. Právě ty se snaží organizátoři sdružovat v klubech SENSEN v celé ČR a nabízet jim smysluplný program vzdělávacích a kulturních aktivit. Kluby by se měly stát místem pro setkávání a pro komunitní iniciativy, které dokážou vytáhnout další seniory z ulit a z vlastního pohodlí, vyprovokovat je k aktivnímu zájmu o své okolí a probudit v nich chuť žít naplno.<br />
http://www.sensen.cz/uvodni-stranka/</p> <p>Nadace Charty 77 / Konto BARIÉRY<br />
Melantrichova 5, 110 00 Praha 1<br />
tel.: 224 214 452<br />
mobil.: 737 459 040</p>

Obrazy malují ústy či nohama

Autor článku: 
Karel Souček

<p>SEDLČANY: Po celé prázdniny se v Městské knihovně Sedlčany koná výstava obrazů umělců malujících ústy a nohama. Nese název Ne ruka, to duše maluje a společně s knihovnou ji připravilo nakladatelství UMÚN (www.umun.cz). Umělci malující ústy a nohama jsou lidé, kteří úrazem, nemocí či vrozenou vadou ztratili tvořivou schopnost rukou.</p> <p>Mnozí z nich jsou upoutáni na lůžko či invalidní vozík a ve svém každodenním životě jsou závislí na pomoci druhých. Tito lidé se však nevzdali a navzdory osudu rozvíjejí svůj umělecký talent a malují neobvyklým způsobem. Štětec vedou ústy nebo nohou.<br />
„Najdeme je po celém světě, vědí o sobě, jsou členy nebo stipendisty Celosvětového sdružení malířů malujících ústy a nohama se sídlem v Lichtenštejnsku,“ připomněla Blanka Tauberová.<br />
Zakladatelem Sdružení je Erich Stegmann, který byl od svých dvou let ochrnutý po nemoci na obě ruce. Byl velmi nadaný a měl velký organizační talent. Sám zpočátku kontaktoval stejně postižené v různých částech světa. Počet jeho „kolegů“ rostl a v roce 1956 dal vzniknout výše jmenovanému Sdružení malířů.<br />
Postupně pod vedením Sdružení vznikala ve více než čtyřech desítkách zemí nakladatelství, která v jednotlivých státech tyto malíře představují veřejnosti. V roce 1993 vznikla nakladatelství i ve střední Evropě, konkrétně v Polsku, Maďarsku a České republice. Lidé tyto malíře znají hlavně z pohlednic – přání.<br />
Umělci představují své práce v podobě vánočních a velikonočních přání, přání ke slavnostním příležitostem a v kalendářích.<br />
„Sjednocujícím motivem a cílem těchto umělců bylo a zůstává ukázat veřejnosti, že ani člověk s postižením není v životě pasivní, ale tvoří a pracuje podle svých možností jako všichni ostatní lidé. Snaží se v životě prosadit, pro druhé něco vytvořit, být také užitečný,“ uvedlo vedení nakladatelství UMÚN.<br />
Právě to u nás představuje práce těchto malířů. Nezaměřuje se ale jen na ně, kontaktuje i jiné občany s tělesným postižením. Do své činnosti a práce při přípravě zásilek přednostně zapojuje lidi s postižením. Vedle nabídky práce pro lidi s handicapem také podporuje některé sociální projekty zaměřené na zlepšování začlenění těchto lidí do běžného života. </p> <p>
„Obrázky je možné vidět v provozní době knihovny, tedy během prázdnin od pondělí do středy. Pokud by zájemci chtěli výstavu navštívit v jiných dnech, tak stačí zatelefonovat na číslo 318 821 186 a knihovnice tuto návštěvu ochotně umožní,“// řekla vedoucí knihovny Blanka Tauberová.</p> <p> A kdo má zájem se s těmito lidmi v Sedlčanech setkat, může přijít ve čtvrtek 30. srpna do knihovny. Od 15 hodin se zde uskuteční slavnostní rozloučení s výstavou a setkání s malíři.</p>

Stránky

Přihlásit se k odběru RSS - Články a komentáře