<p>MILOTICE NAD OPAVOU: Když jsem se ho trochu provokativně zeptala, proč zřizuje zrovna muzeum, přičemž by přece lépe vydělával obchod se starožitnostmi, odpověděl: „Vybudovat Muzeum nábytku je úplně něco jiného, než se věnovat nákupu a prodeji starožitností.“ Tvrdí, že nákup historického nábytku by zajisté zvládl, ale prodej by pro něj byl mnohem složitější. Každopádně za snahou vybudovat muzeum ohýbaného a historického nábytku stojí sběratelská vášeň, která se u Františka Tomčaly projevila už v dětství.</p> <p>Říká: "Sbíral jsem známky, mince, kovové hračky Matchbox, lepil jsem papírové modely z časopisu ABC. Později jsem zvětšil měřítko kovových modelů na 1:43 , 1:24 a 1:18. V roce 2002 jsme si s partnerkou koupili první dvě židle z ohýbaného dřeva značky Thonet. Z dnešního pohledu jsme měli obrovské štěstí, protože to byly modely, které dnes patří k těm vzácnějším. Mám vyzkoušené, že bych se s nábytkem těžko loučil, rychle si vytvářím vztah ke krásným věcem, a vtipně dodává ale, ženu, tu mám jen jednu už 10 let, tam se sběratelství nějak neprojevuje.</p> <p>Ptám se dál na to, co bude předcházet vzniku soukromého muzea a jaké má autor myšlenky cíle: </p> <p>Máte už založenou společnost a zajištěné prostory? A kolik jich vlastně budete potřebovat?</p> <p>Nezisková organizace – soukromé Muzeum nábytku o.p.s. ještě oficiálně neexistuje, vše je zatím ´na triku´ našeho soukromého školského zařízení SPV Renova o.p.s., jako provozovatele sbírky. Já jsem jednatel a správce vznikajícího Muzea nábytku. Už to nebude trvat dlouho a vše se právně dořeší.<br />
Zajištění budovy pro usazení Muzea nábytku je v této chvíli nelogické, bude ji zapotřebí, až sbírka dosáhne více jak 500 kusů. Momentálně chci využívat zámeckých nebo galerijních prostor. Vyhovuje mi, že výstava je mobilní, a tak mohu finance soustředit do nezbytného rozšiřování sbírky. Plánovat umístění a velikost budovy musím však už teď, to nelze nechávat na poslední chvíli, mohl bych promarnit vhodné příležitosti nebo nabídky. Srdce hledá krásnou historickou budovu, „rozum mne nutí hledět do peněženky“ a předkládá jednodušší řešení ve smyslu novostavby z kovové moderní konstrukce, která by se dala dle potřeby do budoucna rozšiřovat.</p> <p>Jak si prakticky představujete chod muzea a jeho financování?</p> <p>Financovat Muzeum nábytku o.p.s. bude třeba kombinací několika zdrojů zároveň. Například finanční a jiné dary od sponzorů či partnerů, dotace z Evropské unie, státní orgány, nadace atd…<br />
Muzeum bych rád provozoval celoročně, až na některé měsíce v zimním období.</p> <p>Na co se kromě ohýbaného nábytku zaměříte? A proč zrovna ohýbaný nábytek, co Vás na něm zaujalo? Z historického hlediska je docela mladý…</p> <p>Ohýbaný nábytek mi „zamotal hlavu“, má v sobě charakter svého vynálezce Michaela Thoneta, je skromný, okouzlující, nápaditý, kvalitní a obnáší mnohem složitější proces pro výrobu replik jak u nábytku z řezaného dřeva. Ano, patří do mladší historické doby, ale nemyslím si, že to je impuls k pohrdání, problém může být v milionových vyrobených kusech. Určitě se ale nebudeme bránit vytvoření expozice z historického nábytku vyrobeného z řezaného dřeva.</p> <p>Kolik lidí zaměstnáte?</p> <p>Určitě nechci vše kolem muzea organizovat sám, to by bylo asi nemožné, bude potřeba obsluha budovy, obsluha vystavených exponátů, sekretariát atd…</p> <p>Existuje v ČR obdobná instituce?</p> <p>V ČR není muzeum ohýbaného nábytku a ani muzeum „klasického“ historického nábytku. Existují sběratelé jako jsem já, kteří mají také zajímavé sbírky, ale zřejmě nemají potřebu ukazovat světu svoji snahu. Inspiraci jsem našel v Olomouci, kde Ing. Pešák s bratrem vybudoval soukromé muzeum automobilových veteránů – VETERAN ARENA – které předčilo za necelé dva roky své existence Kopřivnické muzeum Tatra. Prostě chce to velikou dávku odvahy, trpělivosti a určitou dávku naivity, bez které by to taky nešlo.</p> <p>Můžete našim čtenářům nastínit, čím vším se budete zabývat, mám teď namysli doprovodné aktivity, o kterých se zmiňujete na vašem webu?</p> <p>Rozhodně nechci vytvořit muzeum plné nudy, tak jak to lze vidět u státních muzeí, která řídí státní zaměstnanci. Nechci je určitě házet všechny do jednoho pytle, to si někteří nezaslouží, ale někdy člověk kroutí hlavou nad neochotou a nezájmem. V první řadě budu myslet na děti a rád bych přispěl k vytvoření jejich lepšího vkusu a vztahu k umění. Možná se teď stanu na chviličku méně populární, ale mám pocit, že lidé se vztahem ke kultuře jsou příjemnější, vnímavější a mají větší úctu k lidské práci. Doprovodných aktivit bude hodně, chci spolupracovat s charitou, chci učit zájemce o historii, chci vybudovat studovnu atd… S růstem muzea budou určitě nápady přibývat.</p> <p>Máte nějaké mety, kterých chcete docílit?</p> <p>Můj první cíl je vybudovat sbírku v počtu pětiset kusů v co nejkratší době, tak abych mohl Muzeum nábytku „usadit“. No a můj druhý cíl se opírá o informaci, že existuje přes 5000 unikátních modelů historického ohýbaného nábytku, tak asi tušíte kam směřuji… </p> <p>Když kliknu na odkaz www.muzeumnabytku.cz, dostanu se na web o.p.s. SSPV Renova – což, jak jsem se dočetla, jsou soukromé dílny Vašich rodičů. Můžete se o nich krátce zmínit a dát je do souvislosti se vznikajícím muzeem?</p> <p>Muzeum nábytku by bez soukromých dílen SPV Renova o.p.s. a bez podnikání mého otce jako restaurátora historického nábytku neexistovalo. Tak tedy od začátku po pořadě. Můj otec se po vyučení truhlářem dostal na Bruntálský zámek, kde pomáhal starému mistrovi panu Kresovi, který se v mládí učil ještě ve Vídni. Mému otci tak předal kvalitní zkušenosti. Po revoluci se otec rozhodl právě pro podnikání v tomto oboru, díky tomu jsem se dostal k historickému nábytku já. Určité události a shoda okolností vedli v roce 2000 k vytvoření o.p.s. – soukromých dílen SPV Renova, která spolupracuje se střední školou průmyslovou v Krnově, kde mají žáci teoretické vyučování. V roce 2002 jsem koupil první kus, aniž bych tušil, kam to až dojde. Po deseti letech mne napadlo vybudovat muzeum.</p> <p>Na zmiňovaném webu jsem si také všimla, že již nyní máte strategii ohledně sponzorů – můžete se zmínit o možnostech, jaké sponzoři mají a o případných zkušenostech, jestli už nějaké máte?</p> <p> Firmy či společnosti se můžou prostřednictvím sponzoringu zapojit do budování muzea. Každý si může vybrat podle možností či podle vlastního zájmu. Může být Sponzor muzea nábytku, Hlavní sponzor či Generální sponzor. Může se také stát partnerem projektu, kde se jedná o víc jak jednoletou spolupráci. Základní částka je 5000 Kč, za kterou získají rok reklamy a nejen to. </p> <p>Pozn. redakce: Aktuální počet sbírky je 156 kusů. Z nich 80 kusů můžete vidět do 30. 9. 2012 na první výstavě na zámku v Hradci nad Moravicí – v Malé galerii Bílého zámku. Výstava je součástí hlavního prohlídkového okruhu – trasy A. Lze ji navštívit samostatně – vstupné činí 20 Kč. Naleznete zde nábytek restaurovaný, v původním stavu i v průběhu renovace – Thonet, J&J Kohn, D.G.Fischel, L.A.Bernkop, Mundus atd… Časopis Místní kultura je jedním z mediálních partnerů.</p> <p>Základní informace o zámku naleznete zde: www.zamek-hradec.cz</p>
ČR-ZAHRANIČÍ: Vousatý, šlachovitý muž se stále usměvavýma modrýma očima, kterého můžete potkat v každé roční době při koupání na pražském Džbánu, nebo někde na kole. Taky ale na kajaku, na kterém v posledním desetiletí postupně splouvá nejdelší evropské řeky od pramene až k ústí. Začal Labem, Dunajem a Odrou, pokračoval Rhônou, Rýnem, Vislou a Seinou a příští rok se chystá na některou z řek vysoko na severu. Pobýval totiž celkem 15 let ve Švédsku a v Dánsku a sever je jeho druhým domovem. Čtrnáctkrát běžel slavný lyžařský Vasův běh ve Švédsku a přešel na lyžích grónský pevninský ledovec. A spoluzaložil Arktický festival, kterého se letos konal už 6. ročník. Kdo by za tou tváří drsného sportovce a polárníka hádal i Zdeňka Lyčku – diplomata, dokonce velvyslance, a také překladatele z dánštiny? O tom všem bude tento rozhovor.
ČR: Z redakce Místní kultury Vám naposledy přejeme hezké vánoční svátky a šťastné vkročení do Nového roku. Proč naposledy? Po více než třiceti letech se náš časopis dočká nového názvu PRO KULTURU a s ním také proměny webových stránek www.pro-kulturu.cz, které, jak věříme, budou přehlednější a lépe uzpůsobené pro prohlížení na chytrých telefonech.
Co se však nezmění, bude chuť i nadále vytvářet spolu s Vámi obsah časopisu. Uvítáme Vaše tipy, společně vkládané pozvánky, příspěvky a příběhy a také nové čtenáře, sledující i followery na sociálních sítích.
Pojďte s námi tvořit Pro kulturu – portál dobrých témat a zpráv!
Vaše redakce
ČR: Původně vystudovaná lékařka v oboru pediatrie v roce 1988 tajně složila v Plzni doživotní řeholní sliby a o půl roku později byla přijata do noviciátu mnišek dominikánek. Od roku 1991 až dosud je ve službách dominikánského řádu a církve. V letech 1998 – 2010 působila na biskupství v Hradci Králové jako asistentka biskupa královéhradeckého a poté jako asistentka arcibiskupa pražského, kardinála Dominika Duky OP v Praze. V této roli měla příležitost naplnit heslo sv. Dominika i kardinála Dominika Duky „In Spiritu Veritatis“ a přispět ke kultivovanosti veřejného a církevního života.
Jak ostatně uvádí ve svém životopise: „Jsem vděčná, že jsem mohla být při realizaci sousoší sv. Vojtěcha a Radima na Libici, na jednom z nejstarších archeologicky probádaných míst naší země, nebo sousoší sv. Vojtěcha, Radima a Radly umístěného v katedrále sv. Víta. Podobně zahájení Via Sancta Mariana, rozjímavého putování z Prahy od Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí do Staré Boleslavi k Palladiu země české na sv. Silvestra 2019, chápu jako dar Ducha svatého. Těší mě také spolupráce s Hnutím na vlastních nohou – Stonožka, kde jsem mohla uplatnit svou původní pediatrickou profesi a starost o ty nejmenší.“
ČR: Divadelní streamovací platforma Dramox spouští tolik očekávanou aplikaci pro Google TV (dříve Android). Po chytrých televizích LG a Samsung tak diváci naladí všechny divadelní záznamy Dramoxu i na televizích Sony, Philips, Hisense, TLC a mnoha dalších. Drtivá většina diváků tedy bude moci během svátků sledovat divadlo online pohodlně z velké televizní obrazovky.