Články a komentáře

<p>PRAHA: Hlavním krédem společnosti s ručením omezeným HomeSenior, která poskytuje i méně obvyklé a nadstandardní služby v oblasti domácí péče a pomoci pro seniory, je: cokoliv! – kdykoliv! – s radostí! – bez starostí! Společnost má sídlo v Praze, a na jejích webových stránkách se dočtete, že pomáhá seniorům vést aktivní, důstojný a spokojený život.</p> <p>HomeSenior úzce spolupracuje s městskými částmi a mnoha neziskovými subjekty. Snaží se najít cesty, jak zvýšit kvalitu života českých seniorů a zlepšit tak sociální situaci v ČR. Služby jsou v souladu s Národním programem přípravy na stárnutí, Madridským mezinárodním akčním plánem pro problematiku stárnutí a zásadami OSN pro seniory.<br /> Naším cílem je uskutečňovat sny a přání klientů, začlenit seniory do společenského a kulturního života a především pomáhat a řešit starosti a problémy starší generace citujeme dále z webových stránek. Společnost pomáhá seniorům se zajištěním základních potřeb, ale v nabídce jsme našli též heslo „Za kulturou“. A protože nás tato nabídka opravdu zaujala, tak se ředitele HomeSenior s.r.o, Martin Podařila,<br /> ptáme:</p> <p>Můžete nám, prosím, napsat o službě Za kulturou více? </p> <p>Službu Za kulturou provozujeme od našeho vzniku, tedy počátku roku 2009. Nejen touto službou se odlišujeme od běžných organizací, poskytujících klasické služby v domácnosti. Chceme, aby senioři vedli plnohodnotný život, i když mají leckdy stížené podmínky. Proto pořádáme seniorské diskotéky, sportovní odpoledne pro seniory, cestovatelské besedy, apod. Senioři mají díky HomeSenior také možnost zajít v našem doprovodu na výstavu, nebo divadelní představení. Disponujeme vlastním vozem, kterým seniory na výstavy nebo třeba také k lékaři a na úřady vozíme.</p> <p>Jak Vaši nabídku senioři využívají a jak prakticky vypadá? Je pro seniory finančně dostupná? </p> <p>Když pořádáme cestovatelské besedy, jsou místnosti naplněné k prasknutí. Seniorská sportovní odpoledne jsou také velmi vítaným zpestřením každodenního stereotypu. Co se týče praktického využití služby Za kulturou, vše funguje stejně jako u ostatních služeb, které poskytujeme. Je jedno, zda senior požaduje umytí oken, odvoz k lékaři či doprovod na výstavu. Stačí zavolat na bezplatnou HomeSenior linku 800 888 014 a domluvit se, nebo se podívat na náš web www.homesenior.cz. Cena je také u všech služeb stejná – 185 Kč za hodinu, při dlouhodobější spolupráci pak 145 Kč za hodinu. Vstupenku si senior hradí pouze svojí.</p> <p>Deklarujete spolupráci s městskými částmi a dalšími subjekty; dotuje některý z nich Vaši aktivitu, zejména v oblasti kultury?</p> <p>Sportovní a cestovatelská odpoledne pořádáme většinou zadarmo, v minulém roce jsme dostali od MČ Prahy 6 10 000 Kč a od pražského magistrátu 15 000 Kč na pořádání těchto akcí.</p> <p>Vydáváte také časopise Radost ve stáří, jak často vychází a kde je k dostání atd.</p> <p>Časopis vydáváme již třetím rokem. Nevychází pravidelně, ale snažíme se dodržovat tříměsíční rytmus. Distribuujeme jej seniorům v Praze zdarma, roznášíme ho do lékáren, čekáren u lékařů, seniorských klubů i do infocenter městských částí. Rozdáváme jej také v rámci našich kulturních akcí. Snad tento bezplatný občasník se zajímavým čtením a křížovkou, dělá seniorům radost. </p> <p>Zmínil jste webové stránky; i v tomto směru pomáháte seniorům?</p> <p>Seniorům v domácnostech nabízíme i pomoc s počítačem. Ukazujeme jim, jak funguje internet, jak si prohlédnout fotografie, jak poslat zprávu svým známým. Senioři jsou dychtiví po informacích a novinkách. Služba je zpoplatněna stejnou částkou, jako všechny ostatní.</p> <p>Více se dozvíte na http://www.homesenior.cz/sluzby</p>

<p>NYMBURK: V pátek 1. června 2012 se odehraje v kostelech a modlitebnách na území celé republiky Noc kostelů 2012. Jedná se o čtvrtý celorepublikový ročník akce, jejímž záměrem je představit návštěvníkům české a moravské kostely ve spojení s kulturně-naučným programem. Jedním ze sakrálních objektů, který bude zpřístupněn, je po desetiletí pro veřejnost uzavřený kostel sv. Jiří v Nymburce. Zasloužila se o to nymburská nezávislá nezisková iniciativa Galerie J2.</p> <p>Stejná Galerie J2 stojí za exteriérovou instalací plastiky významného českého sochaře Jana Koblasy Zmrtvýchvstání na nymburském kostele sv. Jiljí, kde je možnost ji spatřit od 20. května 2012. Tyto podnětné a záslužné iniciativy mne přivedli k historikovi umění Janu Červinkovi a optikovi Janu Chrtkovi, představitelům Galerie J2, abych se dozvěděl více, než lze zjistit z jejich webových prezentací.</p> <p> Nymburská nezávislá nezisková iniciativa Galerie J2 je pro mne pojmenování stejně zřetelné jako tajemné. Můžete mi přiblížit, co Galerie J2 znamená, je to občanské sdružení, nějaký fyzický prostor či něco zcela jiného?</p> <p> Galerie J2 je neziskovým uskupením dvou osob, kterým zastřešujeme naše různé kulturní aktivity. Nemá žádnou právní formu, je to prostě jen jakési fiktivní spojení. Historie vzniku tohoto názvu se datuje do roku 2006, kdy jsme začali připravovat projekt „Sto let pod střechou“, tedy oslavu připomínající sté výročí budovy nymburského gymnázia. Původně jsme přemýšleli o názvu Jan a Jan, ale pak jsme zjistili, že se pod tímto jménem na internetu vyskytuji stránky s ne zcela nezávadným obsahem. Takže jsme zvolili alternativu, tedy Galerie Jan na druhou, potom Galerie J2.</p> <p> Co následovalo po projektu „Sto let pod střechou“?</p> <p> Po oslavách stého výročí budovy nymburského gymnázia v roce 2007 následovala červencová cesta do hornofranckého města Forchheim na odhalení monumentálního kamenného sousoší Pět bran od Jana Koblasy v rámci oslav milénia bamberského biskupství. V říjnu pak návštěva Büdelsdorfu u Kielu, kde se v kulturním centru KiC – Kunst in der Carlshütte uskutečnila vernisáž výstavy Koblasa & Schule. Průběžně jsme se věnovali naší sběratelské vášni – budování sbírky fotografií laviček ve veřejném prostoru a spolupracovali jsme s Oblastní galerií v Liberci, kde jsme například vytvořili grafický návrh dokumentární výstavy „Socha a město Liberec 1969. Výstava o výstavě 2009“. </p> <p> Vaše aktivity přesahují rámec rodného města, nicméně k Nymburku se vztahují patrně především. Nemýlím-li se, minulý rok jste se zapojili do celorepublikové akce Noc kostelů. </p> <p> Ano, uspořádali jsme kulturní program v kapli sv. Jana Nepomuckého, která je bývalým presbytářem nymburského dominikánského kláštera. Většina návštěvníků byla nadšena již z toho, že se otevřely dveře a byl zajištěn volný vstup do tohoto fascinujícího interiéru, který již dlouho neslouží svému původnímu účelu. V kapli jsme připravili výstavu o stavebních dějinách, zajistili komentované prohlídky a oslovili mladého sochaře Tomáše Skalíka, který pro jeden večer v kapli vytvořil interaktivní světelnou instalaci. Vrcholem programu byl akustický koncert skupiny Blue Effect.</p> <p>Čím ještě jste přispěli ke kulturnímu oživení města, v kterém žijete?</p> <p>V roce 2006 jsme připravili malou výstavu grafických listů libereckého výtvarníka Alexe Berana z jedné nymburské soukromé sbírky. Výstava byla k vidění ve Vlastivědném muzeu Nymburk. Minulý rok jsme přivezli do Nymburka výstavu kostel365.cz, která prostřednictvím fotografií vypráví o dvanácti sakrálních stavbách a příbězích jejich obnov. Autorem výstavy je Aleš Kozák, zakladatel jedné neziskové organizace. V Nymburce jsme ji ve spolupráci s místním duchovním P. Kováčem nainstalovali do interiéru kostela sv. Jiljí. Příjemný „vedlejší produkt“ byl ten, že díky výstavě byl kostel o víkendech po dobu dvou měsíců otevřen veřejnosti. Mnoho návštěvníků města i místních bylo za tuto možnost vděčných.</p> <p> Existuje ve vašem snažení něco, co by se dalo nazvat srdeční záležitostí?</p> <p> Za doposud nejzávažnější považujeme projekt, kterým jsme pracovně nazvali Současné sochařství a veřejný prostor města Nymburka. Chtěli bychom přivážet do Nymburka kvalitní díla současného sochařství a přes letní sezonu jimi obohacovat veřejná prostranství. Naším záměrem je koncipovat exteriérové instalace komorně – v jednom městě v jednom roce představit jedno dílo jednoho sochaře. Nemělo by se jednat o sympozium či skupinovou výstavu. Jsme přesvědčeni, že takto vystavěná prezentace si uchovává privátní až intimní charakter.</p> <p> Zůstává váš projekt vizí či se jej daří realizovat?</p> <p> Minulý rok se podařilo letitou myšlenku uvést v život. Přivezli jsme dvě tuny oceli pod vodárenskou věž od Osvalda Polívky v podobě monumentální kinetické plastiky Planety-Kruhy významného sochaře, šperkaře a pedagoga prof. akad. soch. Vratislava Karla Nováka, autora Metronomu na Letné. Potěšilo nás, že plastika zaujala především mladé. V příjemném parku vytvářela zajímavý vztah s vodárenskou věží. Byla zde nainstalovaná od června do listopadu, tedy téměř půl roku. V průběhu jsme vyzvali veřejnost, aby sochu vyfotografovala. Letos na jaře jsme uspořádali výstavu více jak dvaceti fotografií od pěti nymburských autorů/fotografů. Bylo zajímavé pozorovat různé pohledy, přístupy a celkové vnímaní tohoto díla v exteriéru.</p> <p> Vraťme se ještě k akci Noc kostelů, a to k jejímu letošnímu ročníku. Stejně jako vloni jste se ujali zpřístupnění sakrálního objektu, který je po dlouhá léta uzavřený, tentokrát nymburského kostela sv. Jiří. Je to záměrné?</p> <p> Prostředí historického města skýtá spoustu nevšedních míst. Proto se zatím nevracíme. A dle reakcí toto objevovaní nového těší i návštěvníky našich akcí. Do příštích let se nebráníme ani tomu vykročit z Nymburka do blízkého okolí. Galerii J2 zajímají možnosti zprostředkování výtvarného umění a architektury nejširší veřejnosti. Proto naše akce vnímáme s důrazem na osvětu a vzdělávání. Dále nám záleží na místě, kde žijeme a na tom, jak se zde věci spravují a jak se o ně pečuje. Snažíme se kulturními aktivitami připoutat zájem veřejnosti na historické objekty, které jsou krásné a hodnotné, ale zároveň problematické z hlediska jejich stavu, péče o ně či jejich využití. Velice nás potěšilo, když většina návštěvníků našeho programu minulý rok přijala s povděkem, že byl zajištěn vstup někam, kde předtím nikdy nebyli, a přitom chodí každý den kolem. Podobnou situaci očekáváme i letos, kdy otevíráme dveře bývalého hřbitovního kostela sv. Jiří. Středověkou stavbu na pomezí pozdní gotiky a renesance obklopoval do 60. let 20. století hřbitov. Tehdy byl hřbitov zrušen, část byla přeměněna na nevlídný park a část zabrala stavba zimního stadionu.</p> <p>Do nymburského kostela sv. Jiří jsem se dostal plus minus před dvaceti lety. Již tehdy se uvažovalo o jeho kulturním využití, k čemuž nedošlo. Pamatuji si, že pohled do interiéru kostela byl velice neutěšený. Vstoupit do těchto prostor nelze bez vynaložení nemalého úsilí.</p> <p> S několika dobrovolníky a dobrovolnicemi jsme nedávno kostel uklidili a nyní připravujeme koncert a výstavu o historii tohoto místa. Přivezeme výstavu o chátrajících kostelech v České republice a v okolí kostela chystáme výtvarný happening. Naším přáním je, aby návštěvníci vkročili do neznámého interiéru, prožili společně příjemný večer s kulturním programem a také, aby se na chvíli zastavili venku u kostela a uvědomili si, že stojí na místě bývalého hřbitova.</p> <p>Jaký kulturní program konkrétně chystáte?</p> <p> Již odpoledne kostel symbolicky otevřeme veřejnosti. Jelikož budou mít děti svůj svátek, chceme jim připravit výtvarnou dílnu. Pro zájemce o bližší poznání stavebních dějin kostela a historie nymburských hřbitovů bude přichystaná výstava s historickými fotografiemi. Občanské sdružení Zachraňme dominanty nám laskavě zapůjčilo putovní výstavu s naléhavým názvem Necháme to tak?, která se zabývá problematikou chátrajících sakrálních památek v České republice. Volně tak v Nymburce naváže na putovní výstavu Kostel365.cz, která zde byla k vidění minulý rok. Jelikož jsme zaujati silou a svobodou uměleckého projevu, tak v prostorách parku u sv. Jiří ‒ bývalého hřbitova ‒ připravujeme výtvarný happening, který si klade za cíl připomenout historii tohoto místa. Do akce se zapojí mladí nymburští výtvarníci, ale také např. renomovaný streetartový umělec Jan Kaláb z Prahy zvaný Point. Co se týká múzických umění, tak nevšedním zážitkem bude vystoupení 21 kytaristů a kytaristek Pražského komorního kytarového orchestru s repertoárem od barokní hudby až po tu nejsoučasnější.</p> <p>V minulých dnech, v průběhu května 2012, jste připravili exteriérovou instalaci bronzové plastiky Jana Koblasy Zmrtvýchvstání na věži kostela sv. Jiljí. Máte již nějaký další záměr, který nabývá reálné podoby?</p> <p> V průběhu letošního léta chceme přivést zájemce o moderní architekturu, a to pro změnu do prostor stávajícího nymburského hřbitova. Nainstalujeme zde volně přístupnou exteriérovou výstavu věnovanou skvělému architektu Bedřichu Feuersteinovi a připomeneme tak jeho letošní 120. výročí narození. Nejzajímavějším exponátem bude in situ jeho krematorium, postavené zde v letech 1922 ‒ 1924 podle společného projektu, na němž spolupracoval s Bohumilem Slámou.</p> <p> Instalovat několikatunovou plastiku renomovaného umělce, dovézt výstavu a zabezpečit její instalaci, zajistit koncerty věhlasných hudebních těles atp. nelze pořídit bez finančních prostředků. Jakým způsobem obstaráváte potřebné finance? Pokud jsou vaše aktivity spjaty s městem Nymburkem, podporuje je finančně město? A pokud ano, je podpora dostatečná?</p> <p> Samozřejmě, že jsou takto koncipované akce finančně velmi náročné. Naštěstí jsme obklopeni přáteli a známými, kteří nám pomáhají jak finančně, tak i se zajišťováním různých služeb, které bychom běžné museli zaplatit. Již druhým rokem také úspěšně žádáme o dotační příspěvek město Nymburk. Podpora je to samozřejmě vítaná a příjemná, žel vždy hluboko pod úrovní reálných nákladů. Pak je nutné hledat jiné zdroje, a pokud se toto nepodaří, je na akce využito i našich vlastních prostředků. Učíme se hledat samozřejmě i v jiných dotačních programech a věříme, že pokud vytrváme, tak se podpora dostaví.</p> <p> Přeji vám, abyste měli i nadále přehršle nápadů, jak obohatit kulturní život v Nymburce i jiných místech, především však sílu k jejich realizaci, mnoho vděčných a uznalých návštěvníků a potřebnou podporu oficiálních míst povolaných přispívat k rozvoji občanské společnosti. Děkuji za rozhovor.</p> <p> Program Noci kostelů ve sv. Jiří v Nymburce <p> Pozvánka v příloze</p>

<p>VRCHNÍ ORLICE: Ten svatostánek mezi Bartošovicemi v Orlických horách a Orlickým Záhořím na česko-polské hranici, který nepatří ke skvostům architektury, ale je významný z hlediska krajinotvorného a kulturního, je dnes jedinou upomínkou na život ve Vrchní Orlici na Hadinském potoku, přítoku Divoké Orlice.</p> <p>Osudy této vesnice odrážejí osudy desítek tisíc obyvatel našeho pohraničí, dokládají obrovskou vitalitu lidí v pohraničních horách i smutné osudy za druhé světové války a po ní.<br />
Poprvé je Vrchní Orlice v pramenech připomínána jako samostatná ves roku 1567, pak až 1603. Stejně jako množství jiných vsí v Orlických horách neměla obec pevnou strukturu, ale byla volně rozptýlená. Jednotlivé usedlosti se vyskytovaly na svahu v několika výškových úrovních, přístupné cestami, vedoucími po vrstevnici obou svahů. Na téměř každý dům navazoval pás polí, vedený šikmo po svahu tak, aby se zmírnila jeho strmost. Na toto uspořádání upomínají plužinové pásy, dnes porostlé stromy.<br />
Uprostřed obce byla kromě kostela jednotřídní škola, hostinec, kovárna, mlýn, statek a kovářství. Celá vesnice zmizela po odsunu německého obyvatelstva po druhé světové válce, a tak na její existenci do dnešních dnů upomíná jen barokní kostel svatého Jana Nepomuckého, vzniklý z pohřební kaple a postavený r. 1708 – 1712 projektantem a stavitelem Italem Carlem Antoniem Reinou, který žil mezi lety 1701 – 1703 v Rokytnici v Orlických horách (byl také stavitelem neratovského kostela, kde se roku 1730 smrtelně zranil při pádu z lešení). V roce 1770 místní kostel na Vrchní Orlici rozšířili a přistavěli věž. Poslední výmalbu prováděl František Maixner z Lanškrouna na konci 19. století. V 70. a 80. letech 20. století začalo postupné rozkrádání a pustošení interiéru, pocházejícího z 18. a 19. století. Do dnešních dnů se dochovaly pouze lavice a nepatrné zbytky zařízení na kruchtě. </p> <p>Kostel je jednolodní stavba, zakončená půlkruhovým presbytářem. A právě odstranění havarijního stavu střechy presbytáře je důležitou podmínkou pro záchranu této památky. Voda a sníh vnikající do objektu přes střechu vážně narušovaly celou stavbu. V dnešní době je kostel prázdný, využívá se pouze příležitostně k bohoslužbám na květnový svátek patrona kostela a ke křtinám. Jedenkrát v roce se zde koná výstava děl místních umělců, ta letošní od 5. do 8. července nese název Mezi horama – genius loci Vrchní Orlice.<br />
Tento projekt se stane symbolickým počátkem pro rozsáhlou záchranu této stavby. Po provedení záchranných prací je plánováno objekt využít také pro stálou expozici česko-polského pomezí věnované převážně předválečnému životu obyvatel na obou stranách Orlice. Expozice pomůže nejen místním obyvatelům, ale i turistům, dozvědět se více o historii tohoto kraje.</p> <p> V této souvislosti je třeba připomenout:<br />
- aktivitu Místní akční skupiny – Sdružení SPLAV a římskokatolické farnosti Neratov;<br />
- že v tomto kostele i na přilehlém hřbitově a v márnici proběhl „jarní úklid“ v režii českých a německých studentů a členů hnutí Brontosaurus<br />
- že letošní poutní mše tu proběhla v neděli 15. května<br />
- že v kostele svatého Jana Nepomuckého natáčel Jiří Menzel film „Obsluhoval jsem anglického krále“ podle stejnojmenné novely Bohumila Hrabala<br />
- že kousek od kostela je pomníček Josefa Navrátila. O této osobnosti viz příloha.</p>

<p>DOBRUŠKA: Dvě kulatá výročí letos slaví knihovna v Dobrušce. Prvního ledna 2012 uplynulo 60 let od vzniku Městské lidové knihovny F. L. Věka, která fungovala na Šubertově náměstí, nejprve v objektu čp. 43 a potom v čp. 516. I přes mnoho změn, jimiž v průběhu let prošla, plnila knihovna stále svoji nejzákladnější funkci, tzn. půjčovala knihy. V roce 1978 se z knihovny městské stala knihovna středisková, tzn. že začala nakupovat a zpracovávat zvláštní fond a půjčovat knihy sedmnácti knihovnám v okolních horských obcích.</p> <p>Od počátku devadesátých let řešilo město problémy s narůstajícími nároky na velikost prostoru, knihovní fond se stále rozrůstal a knihy nebylo kam umístit. V říjnu 2001 bylo rozhodnuto o trvalém řešení situace a vybudování nového zázemí rekonstrukcí nefunkčního výměníku tepla v lokalitě Na Budíně. Narodil se projekt, který poprvé v historii dobrušské knihovny vznikl právě pro tento účel, a tak 1. března 2002 zahájila slavnostně provoz nová bezbariérová městská knihovna. Je to tedy právě deset let, které je třeba, stejně jako 60 let uplynulých od samotného vzniku této kulturní instituce, náležitě oslavit.<br />
Současnost knihovny by se dala nazvat obdobím neustálého pohybu, kdy jedna akce střídá druhou. Fond knihovny zahrnuje již 32 tisíc svazků, pravidelně je odebíráno 60 titulů časopisů, a to vše má k dispozici 1200 zaregistrovaných čtenářů, o něž se ve dvou odděleních starají čtyři<br />
knihovnice. Foyer knihovny, to je prostor pro výstavy, ale také přednášky, besedy se čtenáři nebo autorská čtení. Návštěvníci tady mohou zároveň sledovat aktuální vysílání městské kabelové televize. Služby knihovny jsou neustále rozšiřovány a modernizovány, čím dál více vycházejí vstříc potřebám a požadavkům čtenářů. Zapomnětlivci si např. mohou půjčit brýle na čtení, pro ty, kteří mají naopak problémy s pohybem, byla zavedena donášková služba, v knihovně nechybí ani bezdrátové připojení WIFI. V dětském oddělení s originální výmalbou je koutek pro nejmenší se spoustou hraček a her, dětem je k dispozici velká matrace. </p> <p> Dnem D letošních oslav se stane sobota 9. června.</p> <p>Bohatý program oslav začne ve 13 hodin komentovanou prohlídkou všech, tedy i běžně nepřístupných, prostor knihovny. Zajímavou výstavu fotografií s názvem „60 let a stále mladá“ mapující historii Městské knihovny v Dobrušce a prezentaci fotodokumentů z knihovnických akcí najdou návštěvníci ve foyer. Tak trochu tajemstvím je zahalena pitva knihy pod vedením Moniky Malé, knihovnice z Třebechovic pod Orebem. Zájemci se stanou členy lékařského týmu, vybaveného lékařskými plášti, rouškami, rukavicemi, pitevními nástroji, který rozpitvá připravené knihy do nejmenších detailů, možná najde i příčinu smrti některé z nich.<br />
A protože se jedná o oslavy spojené především s knihami, přijal pozvání k účasti Michal Viewegh, v současné době zřejmě náš nejúspěšnější autor, který bude číst ze svých knih a pak odpoví na otázky v rámci besedy.<br />
Část oslav bude probíhat i v přilehlém parku, kde zahraje kapela Pel-Mel, ve stánku obdrží každý drobný dáreček nebo propagační materiály, v prodeji budou dárkové předměty, knížky s regionální tematikou, kreslený komiks apod. Na úplný závěr slavností vypustí účastníci k obloze symbolických 60 barevných balónků.</p>

<p>ZNOJMO: Loucký klášter ve Znojmě se stal 17. května 2012 místem konání přeshraniční konference „Vítejte u nás“ věnované kulturnímu cestovnímu ruchu. Příznačné téma už proto, že Znojmo získalo v roce 2010 prestižní titul Historické město roku. Akci zahájil starosta Vlastimil Gabrhel, který nad akcí převzal osobní záštitu.</p> <p>Podtrhl význam konference pro město i pro pracovníky v cestovním ruchu. Vyslovil potěšení nad tím, že Znojmo může takovouto akci hostit už počtvrté, a že tak může přispět k výměně zkušeností na poli cestovního ruchu. </p> <p>Kulturní cestovní ruch je nosné téma pro rozvoj turismu v regionech </p> <p> Víno, folklor, historické památky, ale i kulturní dění, které patří k znojemskému regionu, jsou přesně ty přísady, které dodávají kulturní destinaci tu správnou chuť. Samozřejmě je vše potřeba správně naservírovat, marketingově uchopit a nabídnout návštěvníkům. A právě o tom byla letošní konference.<br />
Jaké jsou trendy? Jaký je potenciál tohoto odvětví? Co děláme špatně a co můžeme dělat lépe? Jak to dělají jinde? Na tyto otázky hledali odpovědi naši přednášející.<br />
Byl mezi nimi Patrick Bartos z rakouského Linze, který má za sebou stáže v Institutu současného umění v Londýně a v Muzeu Solomona R. Guggenheima v New Yorku, přednáší, píše odborné publikace a kromě jiného pomáhá s přípravou dalšího Evropského hlavního města kultury – Marseille 2013.<br />
Nela Cajthamlová z agentury CzechTourism se ve svém příspěvku zaměřila na marketing destinací prostřednictvím filmové tvorby.<br />
Monika Hlávková z Centrály cestovního ruchu jižní Moravy mluvila o prastaré tradici poutí do Santiaga, konkrétně pak o projektu Svatojakubská cesta na jižní Moravě.<br />
K nejpovolanějším, pokud je řeč o kulturním cestovním ruchu, patří doc. Jiří Vaníček z jihlavské vysoké školy. Byl to totiž právě on, kdo spoluzakládal v roce 1990 Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska.<br />
Na konferenci nechyběl dr. Vladimír Železný, který se zamýšlel nad tím, proč na jižní Moravu, konkrétně do Znojma a Mikulova, nejezdí více návštěvníků.</p> <p>Znojmo na jeden den Evropským hlavním městem kultury</p> <p> V rámci konference se prezentovala také dvě Evropská hlavní města kultury – slovinský Maribor a česká Plzeň. Maribor se tímto prestižním titulem chlubí pro letošní rok, Plzeň si musí počkat do roku 2015.</p> <p> Maribor je druhé největší město Slovinska. O získání titulu se střetlo s Lublaní a vyhrálo. Maribor si dal za cíl rozšiřovat kulturu, podporovat ji, zdůraznit její různorodost. Projekt připravovalo město šest let a zaměřilo se na umělce z celého světa, které zve k vystupování. Např. duben patřil seznámení s čínskou kulturou, měsíc květen představuje kulturu francouzskou. Probíhají různá vystoupení – koncerty, divadelní a baletní vystoupení, výstavy, ale i Festival vůní, který v restauracích nabízí speciality. Na řadě akcí dominují cizí jazyky – město vsadilo na rozmanitost, a tak se mohli návštěvníci seznámit se soubory nejen z členských zemí EU, ale také z afrického Sudánu, nechyběl ani ruský balet či beseda s dalajlámou.<br />
Maribor se zviditelnil, přitahuje velké množství zahraničních návštěvníků, probíhající projekty se vyznačují dlouhodobou udržitelností a neskončí v závěru letošního roku. Došlo také k úzkému propojení kulturních aktivit s cestovním ruchem. Program Klíče od města dává možnost zdejším obyvatelům propojit tvůrčí duch s městem a spoluúčastnit se všech kulturních akcí. V Mariboru se setkávaly během staletí různé kultury – v době 1. a 2. světové války tady žilo hodně Němců, dnes obývají město převážně Slovinci. Město o svých aktivitách informuje na webových stránkách, také jejich návštěvnost se prudce zvýšila a jsou přístupné i nevidomým občanům.</p> <p>Budoucí Evropské hlavní město kultury – Plzeň – soutěžilo o titul s Ostravou a Hradcem Králové. O vítězi se rozhodlo v září 2010, a stala se jím Plzeň. O současných přípravách hovořil Mgr. Petr Šimon z obecně prospěšné společnosti Plzeň 2015. Město Plzeń se může prezentovat bohatou historií i množstvím památek – například zdejší synagoga je třetí největší na světě, tradici mají festivaly – Divadlo, Finále, Skupova Plzeň atd. Do projektu budou zapojena i partnerská města ze zahraničí. Mínusem Plzně je nedostatečná kulturní infrastruktura, kvůli rozdělení města silnicemi a řekami jde o části města, které spolu jen obtížně komunikují, nevýhodou je i blízkost hlavního města Prahy, které nabízí lepší pracovní uplatnění. Plzeň se při tvorbě svého projektu, stejně jako Maribor, zaměřuje na komunikaci s evropskými partnery. Plně je tak naplňován slogan – Plzeň je v dobré společnosti.<br />
A jaké cíle si Plzeň klade? Chce rozšířit kulturní nabídku, profesionalizovat kulturní operátory a jejich návaznost na evropské sítě, doplnit kulturní infrastrukturu, zlepšit image města, zlepšit sociální situaci (zejména v oblasti menšin), cílem je rozvinouit cestovní ruch propojený s ekonomickými dopady.</p> <p>Konferenci připravila OHK Znojmo ve spolupráci s městem Znojmem a agenturou inPuncto s.r.o.</p> <p>Více informací z konference získáte zde

<p>OSTRAVA: Dvanáct měsíců úspěšného fungování má za sebou alternativní scéna v nové přístavbě ostravského Divadla loutek. Pro veřejnost byla slavnostně otevřena 20. května 2011 a divadlu umožnila rozšířit programovou nabídku o řadu netradičních aktivit.</p> <p>Čtyři premiéry</p> <p> „Prostor s variabilním hledištěm a navazujícím amfiteátrem nám umožňuje dělat jiné divadlo, herci jsou v užším kontaktu s publikem a vtahují diváky přímo do děje,“ říká ředitelka DLO Jarmila Hájková o inscenacích, které pro novou scénu ostravští loutkáři v letošní sezóně nastudovali. Jsou to už tři české premiéry. Vedle pohádky pro nejmenší O víle menší než zrnko máku se hraje pro mládež a dospělé inscenace z žánru politfantasy Lebensraum významného amerického autora Israela Horovitze a divadelní adaptace bestselleru Sofiin svět neméně známého norského spisovatele Josteina Gaardera.<br />
Na 15. června DLO připravuje premiéru čtvrtou – tentokrát opět pro menší děti – pohádku Strašpytlík Muko na motivy knihy dánského spisovatele Petera Mouritzena.</p> <p>Tvořivé dílny a Dětské studio</p> <p>Vyhledávanou novinkou se staly umělecko-vzdělávací programy pro děti a mládež, které jsou realizovány formou tvořivých dílen. V letošní divadelní sezóně už jich proběhlo 50 a navštívilo je více než 1000 zájemců – od těch nejmenších až po vysokoškoláky.<br />
Nejvíce oblíbená je dílna Moje vlastní loutkové divadlo, kde si děti předškolního a školního věku vytvářejí a vyrábějí své vlastní divadelní postavy a v prostředí, které si namalují, pak s nimi hrají etudy pro své kamarády. Jedna z pěti nabízených typů dílen, Terapie s loutkami, je určena dětem se speciálními potřebami. Od září působí na alternativní scéně také Dětské studio, jehož malí účastníci se scházejí každou středu, aby si hráli, tvořili a vzdělávali se v autentickém divadelním prostředí.</p> <p>Hudební úterky</p> <p>Poslední úterý v měsíci alternativní scéna pravidelně patří hudební produkci a komorním koncertům menšinových žánrů. Mezi interprety, kteří se zde návštěvníkům už představili, byli například Tomáš Kočko, Patrik Kee, Vladivojna La Chia či kapela FiHa. Dne 29. května proběhl francouzský večer. </p> <p>Ocenění Dům roku</p> <p>V dubnu vybrala porota složená ze zástupců odborné veřejnosti, samosprávných orgánů městských obvodů, města a odborů magistrátu Dům roku 2011 – stala se jím Alternativní scéna Divadla loutek Ostrava. Nová přístavba DLO s variabilní divadelní scénou, unikátním loutkovým orlojem a amfiteátrem zvítězila v konkurenci sedmi dalších novostaveb a rekonstrukcí. Podobu jí vtiskli architekti Petr Hájek, Gabriela Minářová a Bronislav Stratil, z nichž první dva stáli také u zrodu hlavní budovy divadla loutek (i ta se pyšní titulem Dům roku – v soutěži vyhlašované statutárním městem Ostrava uspěla v roce 1999). Realizace přístavby byla financována převážně z evropských strukturálních fondů – z Regionálního operačního programu Moravskoslezsko, část financí byla poskytnuta z rozpočtu města Ostravy.<br />
Slavnostní vyhlášení vítězů letošního ročníku soutěže Dům roku proběhlo 5. června právě v budově Divadla loutek.</p> <p>Léto s pimprlaty</p> <p>Alternativní scéna nebude zahálet ani o prázdninách. Na období od 16. července do 19. srpna připravuje Divadlo loutek Ostrava v jejích prostorách interaktivní výstavu, při které se děti mohou osobně seznámit s loutkami z některých divadelních inscenací, pohrát si s nimi a vyrobit si i svou vlastní loutku z papíru. Výstava bude přístupná vždy v pondělí a v úterý ve 12, 14 a 16 hodin, v neděli pak ve 14 hodin. Nedělní odpoledne dále v 16 hodin obohatí pohádková představení amatérských divadel, která budou probíhat v amfiteátru DLO, a po jejich skončení mohou návštěvníci rovněž na výstavu zavítat.<br />
Vstupenky na letní návštěvy Divadla loutek Ostrava si zájemci mohou rezervovat od 1. července na adrese letospimprlaty@dlo-ostrava.cz.</p> <p>Ivanu Kytlicovou – produkční DLO – jsme požádali o doplnění několika informací:</p> <p>Kolik je v hledišti míst? </p> <p>Prostor je velice variabilní, obvykle hrajeme představení pro diváky v počtu od 45 do 80.<br /> Hrajeme převážně pro děti, ale v rámci pondělních večerů rovněž pro starší publikum a pro dospělé.<br />
Poslední úterý v měsíci pořádáme tzv. Hudební úterky, které navštěvují rovněž dospělí diváci. </p> <p>Jak často hrajete pro děti? </p> <p>Alternativní scénu využíváme velice často nejen k divadelním představením, ale také k pořádání a odbornému<br /> vedení tvůrčích dílen pro děti a mláděž, v pravidelných týdenních intervalech se zde schází také děti v Dětském studiu (25 dětí). Od 20. května 2011 do konce dubna 2012 jsme na AS odehráli 105 představení a<br /> uspořádali 48 dílen. </p> <p>Jaká je návštěvnost alt. scény za uplynulý rok? </p> <p>V období 05/2011 – 04/2012 celkem 5527 diváků. </p> <p>V jakých cenových relacích se pohybuje cena vstupenky a jaká je v procentech ekonomická soběstačnost DLO? </p> <p>Pro děti v rámci školních představení je vstupenka za 45 Kč. Pondělní večera 100 – 150 Kč (záleží na titulu), koncerty za 90 – 150 Kč). </p> <p>Ekonomická soběstačnost DLO v roce 2011 byla 28,30%, což je výjimečně vysoké procento soběstačnosti pro tento typ kulturní organizace (loutkové divadlo, divadlo pro děti a mládež). </p> <p>Vše další na: www.dlo-ostrava.cz</p>

<p>ČR: Projekt Čeští spisovatelé v regionech České republiky je zaměřen na výrobu a instalaci informačních tabulí do míst, kde se narodil, žil nebo pracoval významný český spisovatel. „Tento projekt oživuje lokální povědomí a identitu. Zvolna nabírá charakter systematické cesty Národního muzea k regionům,“ vysvětluje hlavní organizátor projektu Pavel Muchka a Martin Sekera, ředitel Knihovny Národního muzea, doplňuje: „Doufám, že projekt bude pokračovat. Třeba za deset let už bude tabulí tolik, že na mapě určitého kraje vytvoří hustší síť, vezmete kolo a budete z nich mít na týden vytyčenou trasu. Takovému cestování říkám ‚krátké cesty do dálek paměti‘. Je i výborné, když tento projekt doplňují muzejní expozice.“</p> <p>Autory textů na panelech patří našim předním historikům, knihovníkům a spisovatelům. Z důvodu zvýšení atraktivity jsou panely doplněny bohatou obrazovou dokumentací ze sbírek Národního muzea či Památníku národního písemnictví, který se také na projektu podílí.<br />
Přípravy projektu zahájily na podzim roku 2006. Tehdy byl odhalen informační panel v Kokoříně u Mělníka, připomínající působení českého básníka Václava Bolemíra Nebeského v jeho rodném kraji. V roce 2008 došlo k umístění dalšího panelu v Obříství, u bývalého domku Svatopluka Čecha. Panely jsou v obcích umisťovány vždy na takových místech, aby se těšily zájmu i náhodných návštěvníků (náves, náměstí, rodný dům, hřbitov). Jejich odhalení bývá spojeno s malou kulturní slavností (přednášky, hudební vystoupení apod.), což se těší velké pozornosti místních občanů všech věkových vrstev, upevňuje jejich hrdost na místní minulost, a vede tak ke ztotožnění s místem, kde žijí.<br />
V roce 2009 se díky státní účelové dotaci Ministerstva kultury ČR mohlo přistoupit po dohodě s příslušnými městskými a obecními úřady k výrobě devíti panelů (Jiří Melantrich z Aventina pro Rožďalovice, František Palacký a Lobkovice pro Neratovice, Magdalena Dobromila Rettigová pro Všeradice u Berouna, Bohuslav Dušek pro Strachujov u Jimramova, František Jan Vavák pro Milčice u Sadské, Antonín Marek pro Libuň u Jičína, Václav Beneš Třebízský pro Klecany u Prahy, Boleslav Jablonský pro Radonice nad Ohří, Šebestián Hněvkovský pro Žebrák). Kromě toho bylo otevřeno několik menších literárních expozic, začátkem roku 2010 to byl například Památník Jiřího Melantricha z Aventina v Rožďalovicích u Nymburka. </p> <p>„Otce“ projektu Pavla Muchky se ptáme:</p> <p>Kdo je nositelem projektu?</p> <p> Nositelem projektu je Matice česká, sekce Společnosti Národního muzea, která působí od roku 1831 při Národním muzeu. Dříve se jednalo především o český nakladatelský projekt (např. vydala Jungmannův Slovník, Palackého Dějiny atd.), dnes se zaměřuje na propagaci české literatury a národního vědomí ve společnosti, zaměřuje se zvláště na regiony ČR. </p> <p>Kolik je v současnosti panelů? Je možné odhadnout jejich konečný počet nebo předpokládáte, že se rovná nekonečnu?</p> <p>V současnosti existuje 22 panelů. Každý rok průměrně vzniknou 4 panely. Projekt je otevřený s cílem postupně pokrýt celou ČR. Konečný počet bych viděl kolem 400…</p> <p>Participují na projektu obce či kraje?</p> <p> Ano. Nejdříve oslovíme radnice měst a obcí, jestli mají o zřízení panelu zájem. My zajistíme vše kolem panelu (text, obrázky na panel, výroba). Samotné osazení v regionech, tj. stojan, ve kterém je panel umístěn, již má na starosti radnice, tzn., že hradí výrobu stojanu. Text na panelu je formulován tak, aby byl dobře srozumitelný i žákům a studentům.</p> <p>Jak vyhledáváte spisovatele – postupujete podle nějakého systému a ktiterií?</p> <p>Zaměřujeme se především na dnes zapomenuté osobnosti. Vybíráme místa, kde se spisovatelé narodili a nebo působili. Rozhodující je obec, kde není žádná připomínka pobytu spisovatele. V současnosti se hodně zaměřujeme na Středočeský kraj, ale panely jsou i v Libereckém nebo Plzeňském kraji. </p> <p>Můžete, prosím, popsat panely – jak jsou velké, z čeho jsou vyrobeny, jakou mají „trvanlivost“ a kdo se o ně průběžně stará? A také jaká je finanční náročnost na pořízení jednoho panelu?</p> <p>Panel má na výšku 110 cm, široký je 70 cm. Na výrobu panelů se používají kvalitní materiály. Podkladová deska, na které je umístěn barevný tisk, je odolná proti nárazu. Deska je samozhášivá, nenasákává, odolná proti povětrnostním vlivům, proti UV záření. Trvanlivost výrobce garantuje vysokou, řádově desítky let. Panely po osazení v regionech jsou pak již v péči místních úřadů (zatím nebylo nutné žádný panel vyměnit).<br /> Výroba jednoho panelu stojí 5000 Kč včetně DPH + osazení do stojanu (to platí již obecní úřady – kolem 5.000 Kč). Rovněž autorům textu na panelu dáváme honorář. </p> <p>Neuvažujete např. o vydání sborníku, mapy a v příhraničních oblastech třeba o jazykových mutacích? Nebo o jiném využití takto nashromážděných informací?</p> <p>Projekt by měly v dohledné době propagovat speciální webové stránky – Literární mapa České republiky – ta poslouží studentům a zároveň široké veřejnosti také jako náměty na výlety do regionů ČR. Jinak vyrobené panely jsou každý rok barevně otištěny ve Sborníku Národního muzea, řada C – literární historie. Projekt je cílově určen české veřejnosti, proto neuvažujeme o jazykových mutacích. Projekt má za cíl představit výlučně česky píšící spisovatele v ČR.</p> <p>Nejbližší akce v rámci projektu:</p> <p>Za Václavem Hrabětem do Lochovic u Berouna<br />
Sobota 9. června 2012.<br />
Sraz zájemců z Prahy bude: v 11.20 hod. u pokladen na Hlavním nádraží. Návrat do Prahy je plánován do 18.30 hod.<br />
Program: Lochovice – odhalení informačního panelu před rodným domem básníka Václava Hraběte ve 14 hod., setkání s rodinou, pásmo recitace básní V. Hraběte s hudbou (připravuje Jan Paulík a Václav Fikrle), hrob V. Hraběte na místním hřbitově, prohlídka dalších památek v obci (zámek, barokní sochy, barokní kostel sv. Ondřeje). </p> <p>Za Josefem Čapkem do Žacléře a Hronova<br />
Sobota 23. června 2012.<br />
Program: Žacléř – odhalení informačního panelu Josef Čapek a Žacléř, připomínka pobytu J. Čapka, komentovaná prohlídka městského muzea a dalších místních památek, začátek akce v 10 hod. Hronov – odhalení informačního panelu od 15 hod. – Josef Čapek a rodný Hronov, prohlídka místních památek se vztahem k J. Čapkovi (ve spolupráci s Městským úřadem v Hronově). </p> <p> Národní muzeum si již od počátku své existence dobře uvědomovalo potřebu angažovat se na českém venkově, který výrazným způsobem spoluutvářel české národní vědomí. V roce 1831 při Knihovně Národního muzea vznikla Matice česká, založená především k podpoře vydávání české odborné literatury a její následné distribuci po celé zemi. V průběhu své dlouhé existence podle aktuálních potřeb české společnosti však svoji činnost upravovala. Dnešní činnost Matice české, našeho nejstaršího národního spolku, se obrací opět k regionům České republiky, kde se potřeba udržení národní identity a patriotismu z důvodu vylidňování venkova ukazuje jako velmi důležitá.<br />
(Text z webových stránek NM)</p>

<p>PRAHA: V pátek 18. 5. 2012 zahájil na Jižním Městě 5. ročník Festivalu Street For Art, který přerostl přes hranice městské části Praha 11 a stal se kulturní akcí celopražského významu. Zapojuje místní umělce, dobrovolníky, spolupracuje se školami a řeší témata, která jsou pro lokální kulturu aktuální, ale problematice kultury se bude věnovat i z celopražského pohledu. Hlavním tématem festivalu SFA 2012 je KULTURA V MÍSTĚ, VE KTERÉM ŽIJEME.</p> <p>Festival pořádá Kulturní Jižní Město – obecně prospěšná společnost zřízená městskou částí. Když jsem se dozvěděla, že v rámci festivalu proběhne Konference 4 stoly pro kulturu – otevřená diskuze na téma lokální kultura a kulturní politika města Prahy, že je připravena vernisáž výstavy Lidé v místech, že se kromě mnoha dalších zajímavých akcí budou na Festivalu Street For Art udělovat ceny za přínos pro kulturu na Jižním Městě, musela jsem položit několik otázek šéfovi o.p.s. Kulturní Jižní Město a zároveň řediteli festivalu – Jiřímu Sulženkovi:</p> <p>Můžete představit obecně prospěšnou společnost Kulturní Jižní město</p> <p>O.p.s. Kulturní Jižní Město vznikla v roce 2007 a v provozování KC Zahrada a Chodovské tvrze na Jižním Městě nahradila příspěvkové organizace. Vize, s kterou se do vedení společnosti přihlásil tým mladých lidí se zkušenostmi z kulturních center v Evropě, byla postavena na snaze zpřístupnit kulturu co nejširším cílovým skupinám obyvatel JM, vybudovat kvalitní kulturní centrum po vzoru podobných projektů v Evropě a svými programy kultivovat komunitu obyvatel Jižního Města. KJM, o.p.s., má 7 zaměstnanců a 10 externistů, příspěvek MČ na provoz KC Zahrada, Chodovské tvrze a knihovny osciluje kolem 7 mil. ročně. Soběstačnost společnosti je pravidelně přes 50 %. Kromě provozování kulturních center se KJM věnuje produkci festivalů. Za dobu pěti let, kdy působí na Jižním Městě pořádala hudební festival Hudba mezi bloky (3 ročníky), festival země-město o ekologických a environmentálních tématech (4 ročníky), festival Street For Art (letos 5. ročník) a festival Tóny Chodovské tvrze (letos 9. ročník). Důraz klademe na vzdělávací a komunitní projekty, z aktuálně probíhajících komunitních projektů je to především projekt Lidé v místech, komunitní zahrada v KC Zahrada a příprava představení Jižák, město snů s teenagery z JM.</p> <p>Co je Festival Street For Art? </p> <p>Festival Street For Art má letos 5. ročník. Každý rok si vybíráme nejakou lokalitu Jižního Města a architektonickou instalací chceme upozornit na určité téma. Po umění ve veřejném prostoru nebo veřejném prostoru jako takovém je to letos téma „lokální kultura“. Na stanici metra Opatov proto vzniká dočasné Divadlo Šnek, zároveň kultivujeme konstrukci točité rampy, která spojuje zastávku autobusu se stanicí metra, natřením její fasády na červeno. Na festivalu se bude kromě koncertů, divadelního představení nebo filmových projekcí hodně debatovat. Debatu DOXagora spolupořádáme s DOXem, bude věnovaná vývoji pražské kulturní politiky. Konferenci 4 stoly pro kulturu věnujeme debatě o lokální kultuře a způsobu, jakým je podporována z veřejných zdrojů. K tomuto účelu jsme nechali realizovat studii, kterou připravil Petr Kotouš. Součástí programu je i předávání Cen za přínos lokální kultuře. Na festivalu letos zkoušíme pilotní verzi, kdy oceníme námi vybrané osobnosti Jižního Města (kronikář, místní vydavatel, rapper, pravidelná divačka kulturních akcí), pro další roky bychom ale rádi ve spolupráci s dalšími kulturními centry v Praze tento koncept rozvíjeli. </p> <p>Divadlo Šnek je pouze prostor?</p> <p>Divadlo Šnek je prostor, koncept. Vznikne na 10 dní, jméno odvíjíme od místa, kde vznikne – místní lidé říkají Šnek točité rampě, která spojuje zastávku autobusu se stanicí metra Opatov. V momentu, kdy lidé dají nějakému místu jméno, vzniká vytvářejí si k němu vztah, identifikují se s ním, a může se rozvíjet místní kultura v nejširším slova smyslu. Proto i my na tuto skutečnost festivalem reagujeme a rozvíjíme ji.</p> <p>Můžete říci pár slov i k projektu Lidé v místech? </p> <p>Projekt Lidé v místech realizujeme za podpory Visegradského fondu s partnery z Wroclawi, Pécse a Banské Bystrice. Inspirovali jsme se fotoanalýzou Jižního Města, kterou několik let dělá pan Jiří Krhovský a vytvořili jsme web, na který mohou lidé posílat fotky z místa, kde žijí, a hodnotit svoje pocity vůči němu. Kromě toho ale po celý rok na Chodovské trzi probíhala 2× měsíčně setkání s veřejností na dílnách, debatách a workshopech na různá témata – sídliště, sousedé, participace, architektura apod. Z těchto setkání byly pořizovány tzv. zákresy (místo zápisů), a ty spolu s fotografiemi z projektu budou součástí výstavy Lidé v místech, která se kromě festivalu Street For Art představí také ve Wroclawi a možná i u dalších partnerů.</p> <p>Zdá se m, že mnohé aktivity směřují k „tmelení“ lidí, což je na sídlišti, notabene takovém, jakým je JM, nesnadný úkol. Nebo se mýlím? </p> <p>Velmi důležitou součástí našich aktivit jsou komunitní projekty. Není lehké najít aktivní lidi, kteří by se do nich zapojovali, ale to je součást problému. Po několika jednorázových pokusech (společná večeře, piknik, malování na betonové zdi, bazar apod.) jsme se zaměřili na dlouhodobé kontinuální projekty. Za úspěšné považuji zmíněný projekt Lidé v místech a komunitní zahradu v KC Zahrada. Letos funguje její třetí sezóna, ke spolupráci jsme přizvali neziskovku KOKOZA a projektu se daří dobře, ve veřejnosti se projevuje trend k účasti na komunitních zahradách.</p> <p>Můžete se, prosím, zmínit o kulturních vizích týkajících se Jižního města? </p> <p>My se snažímě o dvě věci – rozvíjet budování identity obyvatel k místu, kde žijí a rozvoj jejich účasti a participace na kulturních aktivitách. K tomu prvnímu: náš plán je realizovat „Muzeum sídliště Jižní Město“ – a to ne primárně jako instituci se sbírkami, ale jako platformu pro komunikaci o historii, příbězích a orální historii, která se váže k sídlišti JM. Kromě samozřejmé spolupráce s kronikářem JM Jiřím Bartoněm chceme pracovat se studenty a jejich staršími sousedy nebo rodiči a prarodiči. Bohužel tento projekt letos nepodpořily v grantových žádostech nadace, pro základ projektu máme podporu MČ Praha 11. Kromě toho se podílíme na rozvoji konceptu multifunčního divadla a vzdělávacího areálu, které plánuje MČ Praha 11 v budoucnu stavět.</p> <p>STREET FOR ART proběhne ve dnech 18 — 26 května 2012<br />
na Jižním Městě u stanice metra OPATOV<br />
Program festivalu</p>

<p>BENEŠOV: Městské divadlo Na poště uvede představení Včera, dnes a zítra, autora Felixe Holzmanna. Toho ztvárňuje herec David Šír, který návrat živého a zcela nadčasového díla tohoto fenomenálního autora považuje za nejlepší způsob, jak scénky uchovat pro další generace. Představení je poctou legendárnímu komikovi.</p> <p>David Šír odpověděl v té souvislosti na několik otázek:</p> <p>Už jste na Benešovsku někdy vystupoval?</p> <p> Zatím ne, ale velmi se na tento kraj těším. Slyšel jsem, že je tam překrásně a dokonce i pár lidí, původem z Benešova, se kterými jsem se v Praze setkal, mi řeklo, že pana Holzmanna měli opravdu rádi, že jeho scénky zná nazpaměť celá jejich rodina a že si naše představení určitě nenechají ujít. Myslím, že lidé v tomto regionu mají k jeho nestárnoucímu humoru vřelý vztah, což je první krůček k tomu, aby se jim vystoupení líbilo. </p> <p>Máte nějaký vztah k Benešovsku?</p> <p> Prožil jsem v podstatě celé dětství i pubertu na opačném konci světa, v Jihoafrické republice. Chodil jsem do školy a studoval v zemi s odlišnou kulturou, převráceným počasím i úplně jiným prostředím, takže nadšeně hltám jakoukoliv možnost poznat mně dosud neznámá místa v naší krásné vlasti. Věřím pevně, že po odehrání prvního představení budu moci odpovědět: „Ano, mám k Benešovsku hodně blízký vztah a budu se sem vždy rád vracet.“</p> <p>Kdy mělo představení Včera, dnes a zítra premiéru a jak často jej uvádíte?</p> <p> Premiéru snad načasoval osud, neboť se konala v moravském městečku Rájec-Jestřebí 13. září 2011, což bylo přesně v den devátého výročí úmrtí pana Holzmanna. Od té doby jsme odehráli šestnáct představení, z toho čtyři zcela vyprodaná v pražském Semaforu. Aktuální termíny najdou čtenáři na stránkách www.davidsir.com. Jinak na 13. září připravujeme velkou Galashow v Praze, kde společně s námi uctí památku pana Holzmanna řada předních umělců, například Jiřina Jirásková, Zdeněk Troška, Jiří Suchý či Jitka Molavcová. </p> <p>Podle jakých kritérií jste Holzmannovy scénky vybíral?</p> <p> Snažil jsem se vybrat ty nejznámější a nejpopulárnější scénky, které mají lidé dodnes uloženy ve svých srdcích a které znají téměř zpaměti. Smysl tohoto představení není v tom, že divák neví, na co jde, ale v tom, že to ví naprosto přesně. Živá adaptace tohoto humoru ve formě jeviště – hlediště je téměř totéž, jako když malé dítě vyžaduje stále dokola číst oblíbenou pohádku. Aby udržela napětí a pozornost, nesmíte v ní nic měnit, ani vynechat jediné slůvko. Pak působí přímo magicky.</p> <p>Upravoval jste nějak původní scénky?</p> <p> Právě že scénky Felixe Holzmanna nejdou upravovat ani měnit. Musí se hrát přesně tak, jak byly napsány, ba co víc, musí se hrát přesně stejným stylem. Jinak ztratí to nádherné a nenahraditelné kouzlo a tu prostoduchost jednotlivých postav, které dokáží diváka rozesmát až k pláči. Dnešní publikum reaguje stejně spontánně, stejně upřímně a stejně dojatě, jako před třiceti léty. Takže můžeme s čistým svědomím říct, že dílo, které nám pan Holzmann zanechal, je zcela nadčasové a dokáže oslovit jakoukoliv generaci.</p> <p>Čím je vám Holzmannova komika tak blízká?</p> <p> Myslím, že vším. Od tralaláčku a brejliček, až po způsob mluvení. Obdivuji jeho přesně cílené pomlky a opakované dotazy, jeho zakašlání, hlasovou intonaci. Každý detail, i ten nejmenší, je pečlivě promyšlený. Obdivuji skvěle naivní náměty i jejich precizní pointu. Velmi si rovněž vážím čistoty humoru, se kterou se dnes již nikde nesetkáme.<br />
V celém díle tohoto autora neuslyšíme jediné vulgární slovo. Felix Holzmann byl velký umělec a myslím, že je naší povinností nedopustit, aby se na jeho odkaz zapomnělo. Já jen mohu tiše a tajně doufat, že se za nás pan Holzmann nestydí.</p> <p>Představení v benešovském divadle Na poště se bude konat ve středu 16. května od 19.30 hodin.</p> <p>Boxík: David Šír se narodil v roce 1983 v Brně, do první třídy chodil v Německu, základní vzdělání má jihoafrické, maturoval v Johannesburgu, promoval v Pretorii a dnes žije i pracuje v Praze. Hostuje v Činoherním klubu a Semaforu, hrál ve filmech Roming, Román pro muže nebo v seriálech Vyprávěj a Ulice.</p>

<p>DOBRUŠKA: Když na jaře roku 2010 slavilo Kino 70 v Dobrušce čtyřicet let od zahájení činnosti, bylo už rozhodnuto, že tento objekt, který kdysi patřil k nejmodernějším stánkům svého druhu v širokém okolí, projde zásadní změnou. Technika i budova zastaraly a vedení dobrušské radnice se rozhodlo ke kroku na dnešní dobu trochu riskantnímu a finančně velmi nákladnému především s ohledem na možnosti městského rozpočtu.</p> <p>Město zadalo vypracování projektu celkové rekonstrukce budovy s tím, že v budoucnu nebude sloužit jen prostému promítání filmů, ale splní požadavky pro pořádání dalších akcí jako jsou koncerty, divadelní představení ochotnických i profesionálních souborů, besedy, výstavy apod. S tím samozřejmě souviselo nejen vybudování zázemí pro účinkující a technický personál, ale také instalace nové divadelní a filmové techniky. Stavební práce trvaly zhruba půl roku a náklady se přiblížily k 25 mil. Kč. Multifunkční budova dostala nový název Společenské centrum Kino 70 a první akce spojená se slavnostním uvedením do provozu se uskutečnila 12. října 2010.<br />
V roce 2011 se činnost rozběhla naplno. Na své si přišli milovníci filmů, když na základě smlouvy se čtrnácti distributory a také AČFK (pro potřeby promítání tzv. ARTfilmů a Projektu 100) bylo v tomto roce promítnuto úctyhodných 340 filmů, z nichž mnohé ve formátu 3D. Stěžovat si nemohli ani příznivci divadla a hudby – na jevišti velkého sálu se odehrála divadelní představení profesionálních i amatérských souborů, hlediště se plnilo při koncertech regionálních orchestrů nebo známých zpěváků, stejně jako při vystoupeních žáků zdejší ZUŠ nebo při předávání maturitních vysvědčení studentům místních středních škol. Návštěvníci kulturních akcí ocenili i provoz malého bufetu o přestávkách nebo možnost posezení v kavárně, která funguje přímo v budově centra. Plně využit byl i nový malý sál, kde se konalo několik výstav, mimo to různé přednášky a besedy, zasedali zde také zastupitelé města.<br />
V jednom případě byly prostory Společenského centra Kino 70 využity naprosto netradičně, ale o to smysluplněji, když posloužily jako útočiště pro účastníky příměstského tábora, kterému hrozilo zaplavení vodou po silných lokálních deštích.<br />
Vedoucího tohoto kulturního zařízení Pavla Štěpána jsem požádala, aby prozradil něco z toho, co chystá na zbytek letošního roku:<br />
„Velký sál čeká na delší dobu zřejmě poslední velká změna v podobě výměny sedadel. Ta by měla proběhnout na konci měsíce srpna nebo na začátku září. Nové sedačky budou širší, pohodlnější pro diváka, ale nebudou to ty, jak já říkám ´chrápačky´. Kapacita sálu přitom zůstane stejná, tedy 310 míst. Mimo to stále řešíme vzduchotechniku a klimatizaci ve velkém i malém sále, protože při extremně teplém počasí a rozsvícení všech 42 světelných prvků se začnou prostory přehřívat.<br />
Co se týče vlastní činnosti je velký sál samozřejmě prioritně využíván pro filmová představení, divadla a koncerty, ale slouží např. i pro slavnostní odchod žáků devátých tříd ze základních škol.<br />
Prostředí malého sálu je určeno především pro výstavy. Plán na zbytek roku je připraven. Vystavovat zde budou převážně regionální umělci, ale také malíř z maďarského partnerského města Ábrahámhegy. Na měsíc září připravujeme krásnou akci k osmdesátinám výtvarníka Karla Vlčka, který 40 let připravoval textilní výtvarné návrhy pro místní podnik Stuha Dobruška. V té souvislosti nezapomeneme na další dva jubilanty – Jiřího Sedláčka, bývalého vedoucího dobrušského kina a populárního herce Radoslava Brzobohatého, představitele seriálového F. L. Věka, který v minulosti Dobrušku již několikrát navštívil.<br /> Mám radost, že se letos už potřetí budou filmy promítat také v Kinematovlaku, který přijede do Dobrušky na přelomu června a července, a bude tentokrát doplněn ještě o ´vláček-hráček´. Na přivítání Kinematovlaku uspořádáme odpolední koncert dechové hudby a večerní zábavu ve stylu country.“<br />
A stručné hodnocení P. Štěpána na závěr:<br />
„Jsem rád, že zrekonstruvané Společenské centrum chválí nejen diváci, ale i účinkující. Do Dobrušky ovšem přijíždějí také představitelé některých měst, aby si prohlédli výsledek rekonstrukce a zeptali se na zkušenosti s provozem.<br />
Je všeobecně známo, že se v současné době mnohá kina potýkají s nedostatkem financí, řeší nízkou návštěvnost nebo problémy s technikou, pokud nejsou digitalizována. Dobruška ale zvolila jinou cestu. Zainvestovala vznik multifunkčního zařízení, v němž se v podstatě každý den něco děje. O kulturních akcích již byla řeč, ale prostory využívají i místní spolky pro členské schůze, ochotníci se zde přípravují na svá představení, pokrok se začíná projevovat také v reklamní inzerci, o jejíž zveřejnění se firmy začínají hlásit samy.“<br /> …To vše dotváří život tohoto domu, který se, dle odhadu jeho vedoucího, možná ztrojnásobil oproti stavu před rekonstrukcí.</p>