Články a komentáře

<p>VELKÉ MEZIŘÍČÍ: Charitativní koncert s názvem Muzikanti dětem se letos na konci května bude konat již pošesté a to jako již tradičně na náměstí ve Velkém Meziříčí. Na podiu se představí jak místní muzikanti, tak hudební seskupení, která se mohou pochlubit celorepublikovou působností. První myšlenka na uspořádání této akce se ovšem zrodila už o pár let dříve než se uskutečnil první ročník.</p> <p>Tehdy se scházelo pravidelně několik kamarádů, muzikantů, a nespokojeni se stavem místní kultury začali přemýšlet o festivalu, kde by dostaly možnost prezentace místní kapely a zároveň by se tento festival stal nástrojem k získání finančních prostředků pro konkrétní ústavy sociální péče, které působí v blízkém okolí.<br />
Jednou z hlavních myšlenek bylo ukázat široké veřejnosti, že rockoví muzikanti jsou neprávem spojováni s pouhými návštěvami hostinských zařízení, konzumací alkoholických nápojů a jiných omamných látek, vandalismem a rušením nočního klidu. Ale že svou hudbou dokáží přispět k dobré věci. </p> <p>Sponzoři a dobrovolníci</p> <p> Nejdříve bylo nutné finančně zajistit chod koncertu. Ozvučení, propagace, plakáty, letáky, to vše není zadarmo. Všichni potencionální sponzoři byli informování, že jejich příspěvky použijí organizátoři na pokrytí nákladů samotné akce a na prezentaci jejich firem. Až samotný zůstatek spolu s penězi, které se vyberou během koncertu, budou předány předem vybranému zařízení, a to na nákup konkrétních věcí. Právě to bylo rozhodujícím faktorem pro získání sponzorů. To, že mají přesné informace, kde jejich peníze skončí, že se nerozplynou v nějaké anonymní nadaci, tato myšlenka se všem líbila.<br />
Postupně se k organizátorům připojovali dobrovolníci, kteří nabídli místo finanční podpory svou práci a pomoc při průběhu festivalu. Bez peněz od firem a bez těchto lidí by se akce Muzikanti dětem nikdy nemohla uskutečnit. Přes počáteční nedůvěru se nabízelo čím dál víc mladých lidí, kteří chtěli přispět k dobré věci. </p> <p>Nečekaný úspěch</p> <p> Příprava na každý ročník trvá přibližně půl roku. Jestliže první rok přišlo na náměstí asi pět stovek diváků a posluchačů, hned ten následující tam na závěrečný ohňostroj bylo okolo dvou tisíc. A z počátečních několika desítek tisíc se v dalších ročnících daří získat částku v řádech set tisíc, což se nikomu před pár lety ani nezdálo.</p> <p> Letošní ročník se uskuteční opět koncem května a to přesně 26. Vy, kteří bydlíte blízko, ale i ze vzdálenějších míst, jež tato akce zajímá, přijeďte, protože motto akce Muzikanti dětem zní: „Podejte nám pomocnou ruku, ať ji pak společně můžeme podat těm, kteří to opravdu potřebují!“<br />
Pro více informací www.muzikantidetem.cz</p>

<p>CHABAŘOVICE: Město s necelými 2,5 tisíci obyvatel nabízí celou řadu kulturních aktivit. Kulturní dům Zátiší, Muzeum města Chabařovic a Městská knihovna působí jako součást Městského úřadu Chabařovice. V místě nechybí ZUŠ, která připravuje desítky koncertů svých žáků, najdete zde i Soukromé muzeum kávových mlýnků.</p> <p>Nahlédnutí do historie </p> <p>Na místě slovanského osídlení z raného středověku vznikla tvrz, která tu stávala na přelomu 14. a 15. století. V roce 1520 byly Chabařovice povýšeny na městečko. Velký rozvoj je spojen s těžbou hnědého uhlí, která byla započata po roce 1850 a skončila v roce 1997. Tato činnost měla své klady, ale i zápory – uhlí musela ustoupit část města s výraznou dominantou evangelického kostela, zaniklo dolní předměstí a devastaci podlehlo i okolí. Vzhledem ke stavební uzávěře patří historická část města k nejcennějším urbanistickým celkům v podkrušnohorské těžební oblasti. To bylo i důvodem vyhlášení městské památkové zóny v roce 1995. Město se může pochlubit celou řadou památek – jde o kostel Narození Panny Marie nebo radnici, které po řadě přestaveb mají dnes barokní podobu, renesanční hřbitovní kapli sv. Michala, klasicistní kapli sv. Jana Křtitele a poustevnu, mariánský sloup z konce 17. století či budovu nové radnice ve stylu secese.</p> <p>Kulturní dům s poetickým názvem Zátiší</p> <p>Sál KD byl dlouhou dobu využíván jako sklad stavebnin. Až v roce 2005 došlo k rozsáhlé rekonstrukci a dnes je jeho kapacita 150 až 200 míst. Ročně město přispívá na jeho provoz částkou 150 tisíc Kč a daří se mu získávat i sponzorské dary od firem. V loňském roce se uskutečnilo 115 akcí a největší zájem se soustředil na plesy. Zdejší školy si KD pronajímají k pořádání akcí – jde např. o koncerty základní umělecké školy, rozloučení s předškoláky, besídky mateřské školy, školní akademie nebo Evropské dny. Sál mohou využívat i další zájemci, a to formou pronájmů – je místem konání zábav, svateb, srazů, podnikových večírků, školení, seminářů atd. Své zázemí zde nachází i Klub tanečníků, který pořádá kurzy společenského tance pro dospělé. Jde o tři kurzy podle úrovně tanečníků. V prvním a druhém kurzu je po 20 párech, ve třetím 15 párů. V místě působí také amatérský taneční klub dospělých.</p> <p>Chabařovická struna</p> <p>V říjnu minulého roku se uskutečnil 1. ročník bluegrassového festivalu nazvaného Chabařovická struna. Sponzorem akce je město Chabařovice, hlavním organizátorem Martin Fridrich a Ivča Danešová, kteří mají mnohaleté zkušenosti s pořádáním hudebních koncertů. Na akci vystoupilo deset hudebních formací – z Litoměřic, Mělníka, Lovosic, Prahy, Ostravy, Ústí nad Labem, Prostějova atd. Mladým talentem se stal člen Duo Šupiny z Jirkova – mandolinista a houslista Jirka Vávra (12 let), představila se i začínající skupina MONOKL. Doprovodný program festivalu představovala prodejní výstava hudebních nástrojů českého výrobce Jaroslava Průchy nazvaná Bluegrass Instrument Prucha a výstava hudebních nástrojů Vintage Beauty – jde o výstavu sbírky strunných nástrojů pocházejících většinou ze zlaté éry americké produkce, která je v majetku Martina Mikuláše. V budoucnu uvažuje pořadatel o pořádání bluegrassových workshopů.<br />
Od září do března se jednou měsíčně setkávají lidé, kteří mají rádi bluegrass. Cílem těchto setkání je udržet bluegrass-country muziku na severu Čech. Na setkání jezdí muzikanti z Mostu, Chomutova, Děčína, Prahy atd. Schází se tak kapely, ale i jednotlivci, kteří podlehli kouzlu této hudby. Své příznivce má i Vánoční Mozaika nebo 10 dní v Nashville, které mají téhož pořadatele. </p> <p>Chabařovičtí divadelní ochotníci jsou dnes minulostí </p> <p>Dlouho tradici měl Spolek divadelních ochotníků J. K. Tyl, který hrál v hostinci Český dům. Od roku 1959 uspořádal devatenáct ročníků festivalů ochotnického divadla, po roce 1978, kdy bylo město Chabařovice určeno k likvidaci, přesunul svoji činnost do Domu kultury v Ústí nad Labem, kde v roce 1987 z prostorových a finančních důvodů zanikl.</p> <p>Městské muzeum</p> <p>Nachází se v přízemí staré barokní radnice, jejíž počátky spadají do roku 1606. Objekt prošel v roce 1994 rozsáhlou rekonstrukcí. Muzejní expozice přibližuje historii Chabařovic od jejich vzniku po 2. světovou válku, historii zaniklých obcí vlivem těžby uhlí (Vyklice, Tuchomyšl, Otovice, Zalužany, Lochočice a Žichlice) i současnou historii rozvoje postiženého území. Město poskytlo na jeho zřízení částku 100 tisíc Kč.</p> <p>Muzeum kávových mlýnků</p> <p>Jde o sbírku Ladislava Prunera, která představuje 330 kávomlýnků a to z doby našich prababiček po současnost – nejstarší exponát pochází z 2. poloviny 18. století.<br />
Sbírka je jednou z největších nejen u nás, ale i v Evropě.</p> <p>A nakonec vysvětlivka k titulku: Od ledna 2012 platí zákaz kouření v prostorách kulturních zařízení města a také při pořádání kulturních akcí.</p>

<p>PRAHA: Občanské sdružení pro záchranu Malostranského hřbitova vzniklo v roce 2011. Je tedy mladé, ale někteří z jeho členů získali určité zkušenosti již dříve, protože se ve prospěch této kulturní památky angažují od r. 2008. Svojí činností se snaží připomenout existenci této významné kulturní památky a doufají, že docílí zvýšení společenského zájmu o její záchranu.</p> <p>Zaměřili se na obnovení tradičních svátků, které se zde v minulosti konaly („dušičky“ obnovené v r. 2008, Májová slavnost obnovena v r. 2009) a hodlají založit i tradice nové. Především by chtěli uctít památku osobností, které již ve 20. století usilovali o záchranu Malostranského hřbitova. „Pracovně“ nazývají připravovanou akci MEMORIÁLEM JAKUBA ARBESA, který v r. 1910 jako první burcoval veřejnost, aby nedopustila tehdy zvažovaný zánik hřbitova.</p> <p>Janě Trojanové, předsedkyni Sdružení pro záchranu Malostranského hřbitova, jsme položili několik stručných otázek. Měně stručné, ale starosti a slasti začínajícího o.s. dokreslující odpovědi najdete níže:</p> <p>Můžete představit o.s. pro záchranu Malostranského hřbitova</p> <p> Občanské sdružení pro záchranu Malostranského hřbitova bylo zaregistrováno 25. 11. 2010 na MV ČR. Ustavující schůze se konala 1. 2. 2011. Zakládajících členů bylo dvanáct, k 1. 2. 2012 devatenáct.<br /> Základní oporou v činnosti Sdružení je pro mne v našem tříčlenném výboru statutární zástupkyně předsedy o.s. Bc. Marta Jiroudková (založila původní webové stránky www.malostranskyhrbitov.cz o které se stará). Třetí členkou výboru je Ing. Gabrieala Kalinová, CSc., autorka brožury „Hudebníci Mozartovy generace“ a spoluautorka publikace „Významné osobnosti duchovního světa na Malostranském hřbitově“.<br />
Důležitými spolupracovníky Sdružení jsou Martin Arden a Adam Hnojil. M. Arden se věnuje především propagaci. Připravuje velice pěkné pozvánky na naše akce a v současné době pracuje na nových webových stránkách sdružení. Kdo má s podobnou prací zkušenosti tak ví, že je to velice časově náročná záležitost. A. Hnojil je „náš“ odborník na funerální plastiku a korektor našich publikací.<br />
Mezi našimi členy jsou i profesionální průvodci po pražských památkách, ale není jich dost. Velice bychom přivítali další zájemce, i neprofesionály, kteří by se chtěli průvodcovské činnosti po Malostranském hřbitovu věnovat. Musím ale předeslat, že naše sdružení nemá žádné finanční prostředky a všichni členové i naši spolupracovníci vykonávají veškerou činnost ve prospěch Malostranského hřbitova bez nároků na odměnu.</p> <p>Jaké máte zkušenosti ohledně podpory ze strany veřejné správy</p> <p>Jediným finančním podporovatelem byla pro nás dosud jen Městská část Praha 5. (Pozn. redakce: na katastru MČ Praha 5 se kulturní památka nachází). Poskytnutím financí z grantu pro podporu kultury a rozvoj kulturních aktivit nám umožnila vydání dvou publikací a jsme za to velice vděční. Část výtisků jsme městské části věnovali, aby je mohla využít k propagačním účelům.<br />
Situace v roce 2012 je jiná; MČ P5 změnila podmínky pro přijímaní žádostí. Jednou z nich je 25% finanční spoluúčast. Tím je pro nás podání žádosti o přidělení grantu bezpředmětné.<br />
Pro letošní rok máme připravený titul „Heraldické památky Malostranského hřbitova v Košířích“. Je věnovaný šlechtickým rodům a doplněný o nově objevené náhrobky v posledním půlroce. Je to pro nás nová situace; musíme hledat sponzora, případně grant, kterým bychom mohli náklady uhradit.<br />
Získávání finančních prostředků (chceme je věnovat především na publikační činnosti) je náš hlavní problém. Témat máme dost i lidí schopných publikace zpracovávat na velmi dobré úrovni. Nemáme ovšem žádného fundraisera a nenaučili jsme se zatím tomu, jak získávat peníze. Ale přitom jsme subjekt, který svoji aktivitou a již dosaženými výsledky by za příznivějších okolností určitě na finance z různých zdrojů určených pro NO mohl dosáhnout. </p> <p>Jaké jsou největší překážky ve vašem snažení?</p> <p>Mimo výše uvedené finanční problémy (domnívám se přitom, že peníze jsou, problém je spíš „u nás“) nás trápí nedostatek profesionálních průvodců a zájemců o tuto činnost (provádění po Malostranském hřbitově) a dobrovolníků pro pořadatelskou službu při našich akcích. Ve spolupráci s SPH zvažujeme částečné zpřístupnění MH pro veřejnost a tyto služby zatím nemáme zcela pokryté.</p> <p>Spolupracujete s nějakými subjekty, máte spřízněné partnery?</p> <p>a) Rozhodující pro veškerou činnost na Malostranském hřbitově je přístup Správy pražských hřbitovů. Ze spolupráce v současné době mám velkou radost. V druhé polovině roku 2011 a v r. 2012 udělala SPH, především zásluhou provozního náměstka Ing. Přibyla a pí Sylvy Dvořákové (správcová hřbitova na Malvazinkách, pod který Malostranský hřbitov patří) neuvěřitelný kus práce. Z mnoha náhrobků a zdí byl odstraněný břečťan, jsou částečně obnoveny pěšiny mezi náhrobky… Poděkování si zaslouží nejen vedení Správy pražských hřbitovů, ale i všichni zaměstnanci, kteří na obnově hřbitova pracovali.<br />
V letošním roce přistoupila SPH k postupnému kácení stromů, které jsou přestárlé, ale především nemocné, a tím i nebezpečné pro návštěvníky i pro náhrobky.</p> <p>b) Velmi dobře se nám spolupracuje i s představitelem Národního památkového ústavu z územního odborného pracoviště HMP Na Perštýně s p. Ing. arch. Ladislavem Bartošem. Veškerou práci SPH i Sdružení na Malostranském hřbitově sleduje.</p> <p>c) Osobně jsem velice vděčná Nadaci VIA za to, že vybrala v minulém roce naše o.s. mezi organizace, které mají možnost navštěvovat jimi organizované workshopy. Pro nové subjekty bez zkušeností je to nesmírná pomoc. Oceňuji vysokou kvalifikovanost všech přednášejících, jejich vstřícnost a schopnost naslouchat naším problémům. Vážím si jejich upřímného zájmu o zpětné vazby na jednotlivé přednášky. Organizační zvládnutí průběhu workshopů během celého roku je perfektní.<br /> Zvláště chci poděkovat p. Renatě Vondrákové, ale i ostatní jsou skvělí!!!<br />
Oceňuji na této akci Nadace VIA také to, že je zde vytvořena příležitost k setkávání členů z různých sdružení. Myslím, že všichni účastníci vítají pokud se mohou setkat s lidmi „stejné krevní skupiny“, kteří si jinak občas připadají jako „donkichoti bojující s větrnými mlýny“.</p> <p>Jaká je Vaše představa o ideálním konečném stavu hřbitova?</p> <p>Jednak je to zařazení Malostranského hřbitova mezi národní kulturní památky. A také vytvoření zajímavého kulturního centra s významem nejen pro Prahu 5, ale s celopražskou, celonárodní až mezinárodní působností.<br />
Všechny tyto předpoklady Malostranský hřbitov má.<br />
Než nastane situace, že budou „proudit“ davy návštěvníků např. z Bertramky, Strahovského kláštera či centra Prahy na Malostranský hřbitov je potřeba udělat ještě velký kus práce. Aby se lidé začali o Malostranský hřbitov zajímat je nutné, aby se seznámili s jeho historií, významem v minulosti a dozvěděli se, proč je důležitý v současnosti.<br />
Realizace těchto plánů není v silách (samotného) sdružení.</p> <p>Shrnutí:</p> <p>Publikační činnost:<br />
V r. 2009 byla založena edice zaměřená na významné osobnosti na Malostranském hřbitově. V roce následujícím vyšla díky grantu od MČ Prahy 5 publikace “Hudebníci Mozartovy generace” (tehdy ještě pod křídly Svatoboru).<br /> V r. 2011 jsme vydali již pod „svojí značkou“ publikaci „Významné osobnosti duchovního světa na Malostranském hřbitově“. </p> <p>Osobnosti<br />
Ve své době se veřejně angažovali např.:<br /> Václav Pešina z Čechorodu (1782 – 1859), jeden z iniciátorů dostavby chrámu sv. Víta<br /> Leopold Thun – Hohenstein (1748 – 1826), biskup pasovský, majitel usedlosti Cibulka<br /> Jeroný Zeidler (1790 – 1870), opat Strahovského kláštera a zakladatel strahovské obrazárny<br /> Michael Martinovský, přítel K. J. Erbena, skladatel a sběratel lidových písní</p> <p>Program v roce 2012<br />

1. Májová slavnost 26.05.2012 věnovaná právě osobnostem duchovního světa.<br />
2. Spoluúčast na „Noci kostelů“ 1. 6. 2012<br />
3. Zatím netermínovaný MEMORIÁL JAKUBA ARBESA<br />
4. „Dušičky“ 2. 11. 2012<br />
5. V listopadu zapojení do 14. ročníku FESTIVALU POEZIE<br />
6. Vydání brožury „Heraldické památky Malostranského hřbitova v Košířích“<br />
7. Ve spolupráci s SPH zvažujeme pravidelné zpřístupnění MH pro veřejnost 1× v měsíci<br />
8. Brigádnickou činností udržovat významné náhrobky bez břečťanu.</p>

<p>Jana Trojanová, předsedkyně<br />
Sdružení pro záchranu Malostranského hřbitova<br />
jana.troja@seznam.cz</p>

<p>NORBERČANY: Letos je tomu 260 let od slavnostního vysvěcení kaple Narození Panny Marie (1752) v maličké obci Reisendorf, která byla v té době součástí okresu Šternberk na Moravě. Dnes je původní obec Trhavice (Reisendorf) minulostí. Splynula s větší obcí Norberčany. Jinak je ale stále na svém místě. A její kaple má podivuhodný, ale zároveň docela smutný osud.</p> <p>Když odcházel v roce 1947 z dnešních Norberčan (okres Olomouc) transport původních německých obyvatel, ohlédl se jeden ze starousedlíků tehdy samostatné obce Trhavice (Reisendorf) naposledy na jejich kapli, v níž se téměř po dvě století modlívali on i jeho předkové. V tu chvíli ten pohled jeho srdce nevydrželo. A tak se průvod na chvíli zastavil a sousedé poskytli svému spoluobčanu poslední službu. To byl také skutečně poslední pohřeb na malém hřbitůvku postupně vzniklém kolem kaple Narození Panny Marie v Trhavicích. Dnes byste ten hrob marně hledali.<br />
Nikdo v té době netušil, že odchodem z obce nebudou moci tito občané trhavičtí plnit slib, k němuž jejich předky přiměl v polovině 18. století Jan Poltzer z Trhavic. Jan Poltzer byl docela obyčejný sedlák. Na tehdejší poměry zámožný, leč bohabojný a opravdu věřící křesťan. Těžce nesl, že jejich maličká obec Reisendorf představující pouze 24 domů se 130 obyvateli nemá stánek Boží. Alespoň malou kapli nám dovolte<br /> postavit, žádal v roce 1751 po olomoucké konsistoři. Náklady s výstavbou uhradím, sliboval.<br />
Církevní otcové v Olomouci vítali zbožnou snahu sedláka Poltzera, přesto však měli obavy o budoucnost svatostánku v tak malé obci. Proto udělili svůj souhlas s podmínkou, že se všichni místní občané podpisem zaváží společně pečovat o kapli, a že jejich závazek přejde na jejich děti a na děti jejich dětí. A tak se stalo. Všichni podepsali.<br />
V létě 1752 byla kaple dokončena a 2. srpna téhož roku ji vysvětil olomoucký světící biskup Karel hrabě Schärfenberg. Ve stejném roce dostala kaple Narození Panny Marie mariánskou výzdobu. Tu svěřili trhavičtí uničovskému malíři Ignáci Oderlickému, který odvedl vpravdě mistrovské dílo. Odborná literatura je skoupá na podrobnosti o životě malíře Ignáce Oderlického(26. 7. 1710 Uničov – 31. 3. 1761 Uničov), který je zařazován do skupiny malířů soustředěných kolem známějšího moravského barokního malíře Kryštofa Handkeho<br /> (18. 2. 1694 Janovice u Rýmařova – 21. 12. 1774 Olomouc). Handke byl Oderlickému nesporně vzorem, avšak malíř sám byl jakýmsi osamělým pěšcem bez kontaktů s uměleckým světem. Jeho přirozený umělecký cit se projevuje tam, kde má možnost volnějšího a progresivnějšího projevu – v našem případě jsou to nástěnné fresky. Ignác Oderlický je autorem fresek v kostele Narození Panny Marie v Novém Malíně a v kapli sv. Anny v Horním Městě u Rýmařova. Jeho dílem je také nástěnný hlavní oltář kostela Nanebevzetí Panny Marie v Jeseníku nad Odrou. Další jeho malby najdeme v klenbě kostela Nejsvětější Trojice v Kopřivné, v presbytáři kostela sv. Jana Křtitele v Šumperku a v klenbě kostela sv. Barbory tamtéž. Avšak skutečné unikátní dílo předvedl Oderlický v kapli Narození Panny Marie v Trhavicích v roce 1752. Klenbu vyzdobil trojrozměrným Korunováním Panny Marie, provázeným dvěma dvojicemi andělů. Nad kůrem pak vymaloval pět andělů s hudebními nástroji, v jejichţ středu je anděl s tympány. Bůh nedopřál Ignáci Oderlickému dlouhého života a po jedenapadesáti letech pozemského života ho povolal k sobě na kůr nebeský. Jestli se musel dívat dolů na to, jak ničeno bylo jeho dílo mistrovské v Trhavicích, šlo o trest, který si tento rokokový zádumčivý lyrik<br /> rozhodně nezasloužil.<br />
Kaple v obci Trhavice skutečně sloužila svému účelu a místní občané o ni pečovali s úctou a s láskou. K tomu také vychovávali své děti. Později vedle ní vyrostla malá márnice a prostor okolo kaple se stal malým hřbitůvkem. Když se z první světové války nevrátila desítka spoluobčanů, umístili trhavičtí vedle vstupních dveří kaple skleněnou desku s jejich jmény a fotografiemi. Ještě v roce 1955 kaple sloužila svému původnímu účelu. Dnešní starostka obce Marie Vališová vzpomíná, že když se v té době její rodina do Norberčan přistěhovala, sloužily se v kapli mše, chodilo se do ní na půlnoční, zvon vyzváněl, pouze se zde nepohřbívalo.<br />
Jenže zde již nežili ti, kteří by se cítili být vázáni slibem sedláka Poltzera. V době poválečné nastala pro pohraničí doba značných pohrom a jejich důsledky se projevují v nejrůznějších podobách dodnes. Navíc za totality byla politika státu, pokud se drobných památek na venkově týče, zcela jednoznačná, byť nebyla oficiálně oznámena. V rámci boje proti tmářství (náboženství) opravovat církevní památky co nejméně, až docela zmizí. Proto sloužily mnohé církevní objekty jako sklady, dílny nebo byly tak zanedbané, až se staly opuštěnými a rozpadly se. Někdy se mi zdá, že ta „směrnice“ proti tmářství zůstala v myslích některých lidí dodnes.<br />
To byl případ kaple v Trhavicích. V době, kdy do ní začalo zatékat, „nenašli“ památkáři pár tisíc korun na<br /> opravu střechy. Bohužel, radši za velice nepoměrně vyšší částky provedli transfer Oderlického výmalby. Jedna její část „zdobí“ vstup do obřadní síně olomoucké radnice a druhá je v kostele Panny Marie Sněžné v Olomouci. V Olomouci si již nikdo nepamatuje, kde se ony části výmalby vzaly. Lidé si myslí, že zde byly odedávna. A kaple v Norberčanech byla tehdy tak odsouzena k zániku, neboť venkovský lid se nemá co modlit a tím pádem ani krásu maleb nepotřebuje.<br />
Kaple začala chátrat a zarůstat křovím (na snímku dole část kaple z té doby – (na snímku část kaple z té doby – budova márnice).<br /> Po roce 1989 vzbudil případ kaple v Norberčanech (Trhavice staly součástí Norberčan) zaslouženou pozornost a projevily se veřejné snahy o zachování odkazu sedláka Jana Poltzera. Jenže ouha. Nešlo o snahy o zachování odkazu, ale šlo o peníze. Například jedna opavská firma, která se halasně ujala opravy, kapli moc nepomohla. Vyfakturovala práce, které nikdy neprovedla, a podle zápisu památkářů její pracovníci zničili z památky co se dalo. Vstupní dveře použili jako podklad pro jízdu zednickým kolečkem, vyvrátili kovové oplocení, spálili sanktusník, rozlomili neogotický kříž, a práce smluvené zkrátka neprovedli. A tak byla trhavická kaple znovu odsouzena k zániku, protože se neuměla bránit lidské zlobě a ziskuchtivosti.<br />
Vyprávění o přerušeném plnění slibu sedláka Poltzera a jeho spoluobčanů si na jaře 2002 vyslechli také studenti Arcibiskupského gymnázia z pražských Vinohrad. Ti přijeli do Nízkého Jeseníku v rámci projektu Nespanilé jízdy, občanského sdružení Vlastenecký poutník. Slyšeli a rozhodli se. Sami od sebe o prázdninách přijeli z Prahy na druhý konec Moravy znovu. Postavili si u nedalekého potoka stany a dva týdny čistili kapli. Obec jejich snahu přijala. Zajistila odvoz desítek valníků s rumiskem a občané včetně starostky jim sem tam i vyvařovali. Studenti kapli a její okolí dokonale vyčistili.<br />
V roce 1943 se nad lesem za Trhavicemi zřítilo německé letadlo. Jeho zbytky jsou někde v lesní půdě. A trhavičtí šli a letce, jak jim velelo jejich křesťanské svědomí, pohřbili u zdi kaple. Vypráví se, že dávno po válce občas přijeli do Trhavic rodiče onoho mladého muže, a pouze ze silnice při chůzi nenápadně zahlíželi k místu u stěny kaple, kde byl jeho hrob. Až ke kapli se neodvážili. Stejně po tomto hrobu nejsou na malém hřbitůvku žádné stopy. Roste tu jen malý modřínek, který sem zasadil právě před deseti lety profesor Zdeněk Lauschmann z Arcibiskupského gymnázia. On zde se svými studenty onoho roku 2002, kdy jsme si připomněli 250. výročí kaple Narození Panny Marie, v potu tváře pracoval. Modřínek má připomínat jejich brigádu. Práci, kterou částečně splatili dluh vůči odkazu sedláka Poltzera. Každý dopis z onoho<br /> vinohradského gymnázia končí otázkou – a co náš modřínek?<br />
Později, v roce 2006 se ve vyklizeném bývalém svatostánku, leč pouze s torzem obvodových zdí, připomínajícími dřívější kapli, objevil Ing. Vladimír Novotný, takto generální ředitel a majitel jedné bruntálské firmy. Tohoto muže zaujal příběh trhavických a sedláka Poltzera, a také lekce pražských studentů. Díky jeho výrazné podpoře byla provedena generální oprava kaple i márnice. Kaple má dnes opět<br /> střechu a hrdě se tyčí nad okolím. V plánu je umístit zde muzejní expozici o historii desítek zlikvidovaných obcí Libavska.<br />
Jan Poltzer nemohl tušit, že příběh jeho kaple bude podroben zkouškám, jejichž mechanismům by on ani jeho spoluobčané nerozuměli. Žili v době, kdy nebyly žádné státy plné nacionalismu, společnost se nedělila na Čechy, Němce, Židy… Nerozděloval je ani jazyk mateřský či příslušnost stranická nebo snad dokonce klenutí<br /> nadočnicových oblouků. Žili těžce, ale mravně. Žili v pospolitosti, kterou spojovala víra v Boha i víra v člověka. Neboť, jak říkával svatý Aurélius, biskup hipponský, Civitas Dei (obec Boží) a Civitas terraena (obec pozemská) by měly být trvale propojeny.<br />
Kaple Narození Panny Marie mohla být obnovena především proto, že prožíváme dobu, která se v mnohém tak trochu začíná podobat právě době Poltzerově. On a jeho druhové přijali závazek, jehož budoucí plnění v jejich současnosti nikoho nenapadlo zpochybňovat. Museli jsme udělat okliku na cestě, která nás vrací zpět na tu, kterou započal sedlák Poltzer tím, že se rozhodl část výnosů ze svých polí věnovat na výstavbu kaple. Podobně, jak to později učinili studenti z Prahy, Vladimír Novotný a mnozí další, nejen zde, ale i na mnoha místech v této zemi.<br /> Také podle stavu kaplí a kostelů poznáte je. I tak by mohla znít parafráze známého výroku o stromu a ovoci (Matouš 7–8).</p> <p>//Článek jsme se svolením autora Petra Anderleho převzali z internetového nezávislého listu ČAS č9/2012. A protože je v něm více zajímavého čtení, najdete jej celý v příloze.<br />
Objednat si jej můžete u vydavatele:<br />
Vlastenecký poutník

<p>PRAHA: Dovedete si představit, že jste dítětem, které miluje knihy a nemáte možnost si je přečíst ve svém rodném jazyce? Taková byla situace dětí z mezinárodních rodin žijících v Praze, které neměly možnost širokého výběru dětské knižní produkce ve francouzštině, němčině nebo angličtině. To se nyní změnilo díky knižní nadšenkyni původem z Německa, Olivii Antelmann, která v Praze založila první mezinárodní dětské knihkupectví Amadito& Friends. V rozhovoru mi prozradila, co jí k založení takového knihkupectví vedlo a jaké kulturní akce zde pořádá.</p> <p>Jak dlouho žijete v České republice a co se vám líbí na naší kultuře?</p> <p>V Praze bydlím již tři roky. Mám ráda český pragmatismus, místní rozmanitou kulturní scénu a také pivo s nakládaným hermelínem (smích). Spolu s manželem jsme se do Prahy chtěli přestěhovat, protože se nám vždy velmi líbila a také jsme chtěli lépe poznat město, kde vyrostli oba rodiče mého manžela. Původně jsem pracovala jako samostatný podnikový poradce a když mému manželovi byla přidělena práce v Praze, tak jsem ho následovala. </p> <p>Jak jste přišla na nápad založit spolu s vaší kamarádkou, Francouzkou Sylvií Perrissoud první mezinárodní dětské nakladatelství v Praze? Jaké dětské knihy je u vás možné zakoupit?</p> <p>Mít vlastní knihkupectví bylo mým snem již od dětství. Trochu jsem se od tohoto snu vzdálila tím, že jsem pracovala jako inženýrka a obchodní poradkyně. Jsem německy mluvící matka dvou malých knihomolů a nabídka dětských německých knih v Praze pro mě nebyla uspokojivá. Takto vznikl nápad mít knihkupectví Amadito. V Sylvii jsem nalezla pro toto podnikání ideálního partnera. Umí výborně poradit zákazníkům různého věku a domluví se plynule francouzsky, německy a anglicky. Má velmi ráda komunikaci s lidmi. V Praze žije již deset let a také ji neuspokojovala místní nabídka francouzských knih, které by mohla opatřit pro své tři děti. Nejtěžší je v Praze sehnat dětské knihy ve francouzštině, je jich ještě méně než těch v němčině nebo angličtině. Proto nyní můžete najít v našem knihkupectví širokou škálu speciálně vybraných knih v němčině, angličtině a francouzštině pro děti od 0 – 14 let. Najdete u nás klasiku, romány, obrázkové knihy a rovněž různé příručky a nejnovější bestsellery.</p> <p>Čím může vaše knihkupectví upoutat?</p> <p>Tím, že není pouze knihkupectvím, kde můžete dostat vhodné doporučení, dotknout se knih nebo k nim přivonět. Chceme rovněž, aby se zde mezinárodní a české rodiny měly možnost setkávat. </p> <p>Jaké kulturní aktivity organizujete pro malé čtenáře?</p> <p>Nabízíme pravidelná čtení s rodilými mluvčími v různých jazycích a také různé kurzy, například kurz hudby v němčině nebo hodiny herectví v angličtině pro děti od čtyř do sedmi let. Především v sobotu nabízíme různé workshopy, kreslící techniky ve francouzštině, unikátní řemeslné techniky jako je vytváření pop-artových pohlednic nebo šaškování. Na 26. března plánujeme speciální velikonoční trh v místnosti vyhrazené na kulturní akce v zadní části našeho obchodu. V budoucnosti zde chceme pořádat také autorská čtení a divadelní představení. </p> <p>Jaká byla v dětství vaše nejoblíbenější kniha?</p> <p>Takových knih bylo mnoho! Jednou z nich byla kniha „Amadito or the small boy and I“ (Amadito neboli Chlapeček a já) od německého autora Jamese Krüsse. Zcela mě fascinovalo, jakým způsobem si hraje se slovy a jazykem. Název našeho knihkupectví je inspirován touto roztomilou knihou. </p> <p>Jakou knihu byste doporučila rodičům, aby pořídili svým dětem? </p> <p>To je obtížná otázka, protože to samozřejmě záleží na každém jednotlivém dítěti. Myslím, že tím nejdůležitějším je motivovat děti, aby četly a dát jim možnost poznat ty úžasné a překvapivé světy, které jsou ukryty v každém příběhu a v každé knize. Moje sedmiletá dcera právě čte v němčině velmi zábavnou knihu: Cowboy Klaus and his farting pony (Kovboj Klaus a jeho pšoukající poník). Devítiletá dcera si zase oblíbila sérii Magical treehouse (Kouzelný dům na stromě), která je skvělá pro tento věk a kterou máme v knihkupectví ve všech třech jazycích. Stále jim také pravidelně doma čtu a je to také moje doporučení rodičům: čtěte si se svými dětmi.</p> <p>Jaký druh kulturních aktivit organizujete zdarma?</p> <p>Všechna naše čtení jsou zdarma. Můžete se podívat na naše webové stránky, jaká čtení právě chystáme. </p> <p>Kontakt:<br />
Amadito& Friends<br />
Lesnická 6, 150 00 Praha 5<br />
Tel. 257 222 257<br />
www.amadito.com, info@amadito.com</p>

<p>HAVLÍČKŮV BROD: Stejně jako loni také letos vyhlásila krajská knihovna Vysočiny v rámci Března – měsíce čtenářů soutěže Čtenář roku 2012. Zatímco v loňském roce byl hlavním kritériem pro vítězství počet přečtených knih, letos oceňovali čtenáře nejvěrnějšího, tedy toho, který knihovnu navštěvuje nejdéle.</p> <p>Takovým čtenářem, resp. čtenářkou a tudíž vítězkou se stala Svatava Frühbauerová, která knihovnu navštěvuje již od roku 1940, tedy neuvěřitelných 72 let. Slavnostní ocenění proběhlo 14. března 2012 v budově nové radnice za přítomnosti starosty města Jana Tecla a místostarosty Ivana Kuželky, po něm následovalo velmi milé a příjemné posezení. Paní Frühbauerová je velkou pamětnicí a příjemnou vypravěčkou a společnicí. Pamatuje si neuvěřitelné podrobnosti z minulosti, povídat si s ní tedy byl opravdu obohacující zážitek, málokdo zná město a jeho historii tak dobře jako ona. Nežije ovšem jen minulostí, velmi se zajímá i o dění v současném světě a má o něm velký přehled.<br />
A co se týče knihovny, tu začala Svatava Frühbauerová navštěvovat ve svých 11 letech a dodnes si pamatuje svou první půjčenou knihu. Dnes už bohužel knihy v klasické podobě číst nemůže, ale ráda využívá služeb Oddělení specializovaných služeb, na kterém si pravidelně půjčuje zvukové knihy, aby alespoň takto, jak říká, měla s knihami nějaké pouto. Jsme nesmírně rádi, že čtenářku, jakou je paní Frühbauerová, mezi našimi uživateli máme. </p> <p>Tak toto je úvod rozhovoru s vítězkou, který je zveřejněn na webu krajské knihovny Vysočiny, odkud jsme jej s laskavým svolením Jany Fialové KKV převzali. </p> <p>Byla jste nadšeným čtenářem již odmala?</p> <p>To víte, že jo, doma jsme vždycky knížek měli spoustu, milovali jsme je, všichni jsme rádi četli. Nejvíce knížek jsme dostávali vždycky o Vánocích a maminka říkala, že jakmile jsme rozbalili dárky, bylo po Ježíškovi, protože každý si zalezl do svého kouta a četl a nic dalšího už nevnímal.</p> <p>Takže čtenářské zázemí jste doma měli?</p> <p>To rozhodně, ke čtení jsme vždycky byli vedení, vždyť tatínek kantořil, učil češtinu, dějepis a zeměpis, celkově jsme byli sokolská rodina, takže k četbě jsme měli vztah. Můj strýček navíc pracoval jako prokurista v Elstnerově nakladatelství v Praze, tak nás knihami zásoboval pravidelně a ve velkém, v tomto směru jsme se tedy měli dobře.</p> <p>I přesto, že jste knížek měli hodně, jste začala chodit do knihovny?</p> <p>Ano, do knihovny jsem začala chodit v roce 1940 a byla jsem moc ráda, protože i když máte doma knížek fůru, v knihovně je to zase něco jiného. Dokonce si pamatuju svou první knížku, kterou jsem si tam půjčila. Byla to Zkáza Pompejí. Vzpomněla jsem si na ni, když jsem pak po letech navštívila Vesuv.</p> <p>Co jste ráda četla?</p> <p>Mou nejoblíbenější dětskou knížkou byla Andulka a její panny, ilustrovala ji Vlasta Salačová a k této knížce se vracím ráda i dnes. Jinak jsem měla jako mladá ráda i tu dívčí četbu, tím si asi projde každý, Janu Eyrovou a tak, později jsem moc ráda četla cestopisy, ty i s mapou, že jsem si vždycky četla a zároveň cestovala prstem po mapě.</p> <p>A dnes?</p> <p>Dnes je to horší v tom, že už nevidím, číst sama už tak nemůžu, ale ráda si půjčuju zvukové knihy, za ty jsem moc vděčná, protože bez nich by mi ten čas špatně utíkal. A stále si ráda poslechnu ty cestopisy, ale i jinou literaturu, prostě co se namane.</p> <p>Jak často posloucháte?</p> <p>Pořád, ve dne i v noci. Když nespím a v rádiu nic není, to si ráda něco pěkného poslechnu.</p> <p>Zdědily po Vás lásku ke knihám i Vaše děti?</p> <p>Určitě, synovi jsem četla, když byl malý, před spaním – Broučky, Kocoura Mikeše, kolikrát jsem ale usnula dřív než on. Pak už si knížky četl sám, stejně jako my, když jsme byli malí – zalezl si do kouta.</p> <p>Text i fotografii jsme převzali z webu Krajské knihovny Vysočiny

<p>PRACHATICE: Impulzem pro tento rozhovor se staly webové stránky města Prachatic, na kterých jsem našla zmínku o Radě seniorů (RS). Když jsem Haně Rabenhauptové, která je garantem RS, poslala několik otázek týkajících se života prachatických seniorů, nemohla jsme tušit, jak rozsáhlé odpovědi se vrátí. Jsou vskutku inspirativní; senioři se zřejmě v Prachaticích nenudí, nemusí být osamělí a mají mnoho příležitostí k aktivnímu trávení času. Navíc se mohou podílet na veřejném životě v místě, kde žijí, a jsou přitom vítaným partnerem vedení města.</p> <p>Od jakého věku vlastně patří člověk mezi seniory?<br />
65 LET </p> <p>V Prachaticích, kde žije 11 300 obyvatel je pravidlem (při stanovení různých výhod, slev), že za seniory považujeme osoby starší 65 let. V Prachaticích je v současné době 12,89 % seniorů nad 65 let věku. Moderní je říkat, že generace 50+ je „ohrožený druh“ (do které spadám i já). Těchto jedinců, na které je bezesporu vhodné zaměřovat aktivity a přípravu na seniorský věk je v Prachaticích z celkového počtu obyvatel 34 %. Máme zpracovaný výhled kolik občanů – seniorů bude v jakém roce a sledujeme vzrůst počtu seniorů. (To, že počet starších lidí stoupá, je přirozený vývoj doby – jsou lepší podmínky pro život, lepší péče, vyspělejší zdravotnictví.)</p> <p>Jakou roli hraje, nebo by mohla hrát, v životě seniorů kultura?<br />
VELKOU, DŮLEŽITOU</p> <p>V Prachaticích je několik seniorských organizací, které se zabývají zejména aktivizací seniorů a osob se zdravotním postižením, tedy i kulturou. Velmi zajímavý prostor (zcela bezbariérový, vč. sociálního zařízení) je Komunitní centrum zdravotně postižených a seniorů, Na Sadech 559, kde je místnost cca pro 30 účastníků, počítače, možnost promítání, osvětlení, televize s teletextem, připojení 24 hodin denně s internetem, přistup k místnímu televiznímu vysílání, připojení na kabelovou televizi).<br />
Městská organizace Svazu důchodců Prachatice má hlavní cíl vytvářet nabídku volnočasových aktivit od uspořádání týdenních seniorských střed, vždy se zajímavým kulturním programem. Např. jsou to přednášky, módní přehlídky, vystoupení souborů seniorcountry tanců nebo pěveckého seskupení Radostné přátelství či taneční odpoledne. Pak jsou to úterní odpoledne, kdy senioři „z města“ navštěvují domov seniorů a společně se věnují různým programům. Pod heslem Senioři seniorům se tak snaží o to, aby nikdo nebyl sám! Senioři si připomínají staré zvyky jako je masopust či vítání jara, organizují Klub přátel knihovny, Klub aktivního stáří, Akademii zdraví.<br />
Seniorská občanská společnost, o.s., Prachatice je organizace zaměřená na nabídku zejména vzdělávacích programů pro seniory (jazykové kurzy angličtiny a němčiny pro začátečníky i pokročilé, pořádá kurzy na počítačích, zacházení s mobilem, ale také cvičení v tělocvičně, rehabilitační plavání, kurzy paměti, cvičení rukou, vycházky, Akademie třetího věku – přednášky zaměřené na historii, spojené na závěr se zájezdem).<br />
Klub vojenských důchodců Prachatice má svoji klubovnu v Autoškole, kde se pravidelně schází, probírají novinky, sledují aktuální dění. Letos vyhlásil soutěž Moje rodina, která má mnoho podob – vyhledávají se fotky, vzpomíná se a povídá atd. Pořádá také zájezdy (poslední na Alexandrovce do Prahy) a přednášky o cestování.<br />
Další ze spolků jsou baráčníci: Obec baráčníků Vitoraz Prachatice, která má za hlavní cíl zachování tradic a české státnosti, dodržování zvyků (připravuje akce např. Baráčníci městu – setkání lidí, ukázka pečení a zdobení mětýnek, nebo Baráčníci dětem – zábavné odpoledne pro děti spojené s exkurzí na rychtu, s ukázkou krojů a symboliky, účast v průvodu při velkých slavnostech města). (82% seniorů je v této organizaci).<br />
Místní organizace Svazu tělesné postižených se zaměřuje na zdravý životní styl svých členů s programy jako je psychoterapie, rekondiční pobyty, ale i zájezdy do velkých divadel, na muzikály, činohru i operu nebo výstavy do velkých měst, na otáčivé hlediště do Českého Krumlova, výstavu květin na Zámku Kratochvíle atd.<br />
Kultura zasahuje i do života obyvatel Domova seniorů Mistra Křišťana Prachatice, kde přicházejí programy za obyvateli, protože jejich fyzické síly nestačí jít či jet jinam. Sami se aktivizují v tanečním souboru na židlích – Šáteček, v tvůrčích dílnách vyrábějí obrázky z papíru, které velmi úspěšně prodávají. Využívají také nabídky dobrovolníků, kteří jim čtou knihy. Do časopisu Křišťanoviny (který jde zdarma do každé prachatické rodiny) mohou senioři přispívat svými články. Do domova jsou zváni zajímaví hosté, osobnosti se kterými jsou vedeny rozhovory s autogramiádou (jako například naposledy s Kamilou Moučkovou).<br />
Nestátní zdravotnické zařízení Hospic sv. Jana N. Neumanna vykonává paliativní péči, která je komplexním řešením života umírajících. I zde má své místo kultura; ředitel nabízí setkání s hosty (naposledy Květa Fialová, nebo Víťa Marčík, který hrál a hraje v parku hospice, kam jsou klienti přivezeni, přístup sem ale má i veřejnost. V hospici je zaměstnaná pracovnice, která se s klienty věnuje například keramice nebo malování obrázků, a výrobky jsou opět nabízeny při různých beneficích a aukcích.<br />
Hospic navštěvují také děti ze škol s komponovanými programy, které jsou seniory velmi vítány.</p> <p>Mají senioři více času na kulturu, než měli během produktivního života (myšleno tím, když chodili do zaměstnání)?<br />
ANO</p> <p>Mají čas si vyhledat to, co je zajímá, mají informace, kde hledat kulturu. V Prachaticích vychází měsíčník Radniční list s přílohou – Kulturní program na měsíc, který je k dipozici zdarma. Do 3900 domácností jde také kabelová televize, místní aktuální vysílání studia JVPTV.<br />
V Prachaticích je bezbariérové divadlo, Galerie Dolní brána a galerie O. H. Hajeka se stálou expozicí, prachatické muzeum, kde je stálá expozice Po stopách soumarů, nebo Kostel sv. Jakuba – s věží a výstavními prostory. K výstavám slouží také Zimní zahrada Nové radnice a také Muzeum loutek a cirkusu pronajímá prostor k výstavním událostem. Ve městě je stálé i letní kino, Společenský sál Národního domu, k setkání slouží i prostory Městské knihovny či Literární kavárny v Domově seniorů Mistra Křišťana adal. </p> <p>Existují nějaké překážky v dostupnosti kultury pro seniory?<br />
ASI ANO</p> <p> Někdy to mohou být architektonické bariéry, přestože se je město Prachatice snaží již několik let odstraňovat. Realizuje program Mobilita pro všechny (kdy se např. podařilo nakoupit plošinu do Společenského sálu, zbudovat zábradlí do galerie, instalovat plošinu do divadla, zrekonstruovat bezbariérové sociální zařízení a úpravit chodníky.<br />
Bariérou ovšem může být také finanční nedostupnost některých pořadů. </p> <p>Myslíte si, že je třeba pro seniory připravovat určitý druh kulturních představení – myslím tím, jestli více inklinují k některým druhům kultury?<br />
NEJSPÍŠ KE KOMPONOVANÝM</p> <p>Jak mám možnost sledovat naše prachatické seniory, tak se zapojují do všech aktivit a nelze napsat, že by je zajímali pouze programy s dechovkou, i když velmi rádi si při ní zatancují a zazpívají. Také proto u nás letos v červnu proběhne mezinárodní festival dechovek, kde společně vystoupí seniorské soubory.<br />
Senioři mají rádi např. komponované programy (Popíšu jeden: v Prachaticích byl autor knihy a známého televizního seriálu Cukrárna pan Jan Míka a fotografka seriálu a autorka fotografií v knize Jana Rabenhauptová, kteří společně představili knihu Rodinka; povídalo se, prohlíželi se knihy, fotografie z natáčení, konala se autogramiáda a bylo zde hodně lidí. Akce měla velký ohlas.<br />
Někdy senioři z „města“ připraví program, ukázku tanců, následuje povídání o hudbě, tanci a pak dojede na společnou výuku, tanec se všemi dohromady. Komponované programy mají to kouzlo, že udrží větší pozornost, než dlouhé a mnohdy monotématické a monotónní programy. Ale jde o můj názor.</p> <p>Pro seniory jsou běžné slevy na vstupném. Jsou ale podle Vás ještě další možnosti, jak starším lidem usnadnit „cestu za kulturou“ nebo iniciovat jejich aktivnější přístup (např. angažovat se v různých spolcích)?<br />
ANO </p> <p> No myslím, že je určitá možnost slev i u nás. Zakoupením si předplatného, nebo se podílením se, jak popisuji níže, na akci, kdy senioři dostanou 10 lístků na prodej a jeden je zdarma, nebo jsou organizována odpolední představení, naposledy spolku lidí z osady u Prachatic, kteří zaplnili celé městské divadlo a všichni senioři se moc bavili. Slevy mají senioři například i při každoročních největších slavnostech Zlaté stezky v Prachaticích a existují i na vstup do galerie a muzea. </p> <p>Vyhlašuje město speciálně pro seniory umělecké soutěže, přehlídky či podobná setkání? Anebo něco, čemu se u dětí říká kroužky – tedy zájmové a vzdělávací kurzy v oblasti umění?<br />
ANO. SPOLEČNĚ S NIMI </p> <p>Společně s organizacemi (nechceme vymýšlet pro seniory něco uměle, ale co si oni vymyslí, my zhmotňujeme), ať již jde o výstavu fotek, obrázků, prezentace. Mohou se zapojit i do soutěží – v loňském roce ve stavbě origami, výtvarně na téma Šťastné stáří, do výzev na propagační materiály (logo Zdravého města, Rady seniorů) a podobně. V letošním roce např. KVD (klub vojenských důchodců) za finanční a materiální podpory města pořádá soutěž Moje rodina, o které už byla výše řeč.<br />
Město Prachatice vyhlásilo Maraton fotografování aktivit seniorů – půl roku, týden co týden budou senioři dokumentovat každý jedním fotoaparátem své aktivity. Od každého autora pak vybereme dvě fotky a uspořádáme výstavu jako výpověď – takhle žijí prachatičtí senioři, možná připravíme i bulletin. Akci spolupořádá město s Klubem SENSEN – senzační senior. </p> <p>V Prachaticích působí při vedení města Rada seniorů – můžete přiblížit, jak funguje, a jakým způsobem se přenášejí výstupy z jejího jednání do rozhodování města? </p> <p>Rada seniorů města Prachatice působí ve městě několik let. Skládá se z 9 členů. Působí po dobu daného volebního období (shodného s Radou města). Schází se dle potřeby, nejméně jednou za dva měsíce. Je poradním orgánem vedení města. V rámci své činnosti se zabývá všemi problémy a řešením závažných otázek, které se týkají života seniorů ve městě. Rada seniorů se zabývá: Otázkami bydlení, Otázkami sociální a zdravotní problematiky, Otázkami bezpečnosti, Otázkami rozvoje města, Otázkami dopravy, Otázkami kultury, školství, volného času a sportu, Dalšími oblastmi společenského života.<br />
Rada seniorů: Svoji činnost rozvíjí na základě požadavku Rady města a vedení města a zároveň jedná z vlastní iniciativy, Spolupracuje s komisemi Rady města Prachatice, Spolupracuje s příslušnými odbory Městského úřadu Prachatice, společnostmi města, Své výstupy předkládá formou návrhů a podnětů vedení města a Radě města Prachatice </p> <p>Jakou mají váhu připomínky, požadavky a návrhy jejích členů? Mohla byste uvést, čím se rada zabývala (zabývá) v oblasti kultury?<br />
JDE VŽDY O NÁVRHY</p> <p>V minulosti například ovlivnila otevírací dobou v městské knihovně (společně se Studentskou radou) a na základě doporučení a projednání v radě města došlo k rozšíření otevírací doby i v sobotu. Nebo RS podala návrh na možnost využívání prostor ve vstupních prostorech nového divadla. Senioři např. pořádají akci na níž si přinesou z domova své staré obrazy, pozvou si výtvarnici a společně si povídají o historii obrazů či o autorovi. V neposlední řadě město Prachatice dělá pravidelně a každoročně veřejné projednání Fórum Zdravého města Prachatice, kde občané vyjadřují svá přání, potřeby a doporučení, ze kterých např. v letošním roce (v únoru) vzešlo z oblasti kultury – podpora vzniku Centra celoživotního vzdělávání = víceúčelové knihovny anebo více možností přednášek organizovaných městem /tedy vedle řady dalších podnětů z jiných oblastí. /</p> <p>Jak město využívá potenciál, který senioři jistě představují – zkušenosti, vzpomínky, životní nadhled či moudrost?<br />
MÁME JEŠTĚ REZERVY, ALE VYUŽÍVÁME DOSTATEČNĚ. </p> <p>Město Prachatice například již zmíněnou možností vzniku a podpory Rady seniorů města Prachatice dává prostor seniorům s životní a profesní zkušeností setkávat se, připravovat a předkládat návrhy, podněty pro nejvyšší vedení města, podporovat aktivity seniorských organizací, připravovat Den seniorů. Senioři se stávají členy komisí Rady města Prachatice, kde mohou zejména své profesní a životní zkušenosti a nadhled přenášet dál. Jsou zastoupeni v Prachaticích v komisích dopravy, kulturní, sociální a prevence kriminality, životního prostředí, v pracovních skupinách pro komunitní plánování sociálních služeb, pracovní skupině k MA 21, v osadních výborech.<br /> Město připravuje různé příležitosti k prezentaci vzpomínek seniorů, např. setkání mladých lidí v městském divadle s paní Lieblovou, která jim vyprávěla o čase, kdy byla mladá a trávila čas v koncentračním táboře.</p> <p>Co by asi tak vzkázali aktivní a spokojení senioři těm ostatním?<br />
NEZŮSTÁVEJTE SAMI</p> <p>Myslím, že mnozí z těch aktivních by řeklo a vzkázalo: „nezůstávejte sami“, a také heslo našich seniorů: „Důchodci důchodcům, aby nikdo nebyl sám“ je toho příkladem. Protože když vyjdete ze svého domu, bytu, jste již aktivizováni, musíte se obléknout, učesat, připravit, promyslet čas jak a kde budete dlouho… </p> <p>Za vyčerpávající odpovědi děkujeme: Haně Rabenhauptové<br />
referentce pro samosprávu a komunitní plánování ÚSC kancelář starosty Prachatic</p>

<p>PRAHA: Povolání oděvní návrhářky je snem mnoha žen. Ne každá si však může tento sen splnit. Odvážná vietnamská návrhářka Nguyen Hoang Lan, která v Česku žije již 18 let, si svůj sen díky své velké pracovitosti a nadání splnila. V rozhovoru se mi svěřila s tím, proč u nás zakotvila a co ji při tvorbě inspiruje.</p> <p>Proč jste se rozhodla odjet do České republiky a co rozhodlo o tom, že jste se zde i trvale usadila?</p> <p>Narodila jsem ve Saigonu, do osmi let jsem žila v Hanoji a od osmi do patnácti let opět v Saigonu. V patnácti letech jsem přijela do Prahy za svojí matkou, která tady studovala malířství na Akademii výtvarných umění a zároveň pracovala v čokoládovně. Moje maminka vybrala velmi pozoruhodné datum mého příjezdu: 3. 3. 1993. Asi chtěla, aby mělo větší význam pro můj život, což se stalo. Vůbec jsem nečekala, že tu budu tak dlouho! Ale vše se událo samo: škola, přátelé, svatba, děti, práce. Moje matka se vrátila do Vietnamu a já tu zůstala natrvalo. Prahu miluji a svůj život si bez ní už nedovedu představit. Mám ráda především Dejvice, Letnou, Štěpánskou ulici, Malou Stranu, Petřín a Kampu. </p> <p>Ačkoliv jste vystudovala mezinárodní vztahy na Univerzitě Karlově, dala jste přednost módě. Co vám nejvíce pomohlo k tomu, abyste se mohla začít věnovat právě této profesi naplno?</p> <p>Mezinárodní vztahy jsem studovala na přání své matky. Celá moje rodina se věnuje umění – malbě. Ovšem je těžké se s tímto povoláním uživit, proto moje maminka chtěla, abych studovala něco jiného a dala mi vybrat mezi mezinárodními vztahy, ekonomií a právem. Matematika mi nejde, právo je pro mě stejně složité jako vesmír, tak jsem zvolila mezinárodní vztahy. Bavilo mě studovat historii a jazyky v rámci mého oboru. Jsem ráda, že jsem tento obor vystudovala, pomohlo mi to hodně věcí pochopit, když žiji v Česku, uprostřed Evropy. Vztah k módě mám už od dětství, v šesti letech jsem dokonce dostala pohlavek od otce, protože jsem už měla jít do školy, ale stále jsem stála před skříní s oblečením a přemýšlela, co si vzít na sebe. Před sedmi lety jsem se rozhodla věnovat se módě naplno, protože si myslím, že právě to mi jde nejlépe a také nic jiného vlastně dělat ani nechci. Chci dále tvořit pro svojí značku a zlepšovat se. </p> <p>Ve vašich modelech se mísí asijské vzory s těmi evropskými. Do jaké míry vás inspiruje právě české prostředí?</p> <p>Velmi. Neustále mě podněcuje k vymýšlení nových věcí. Ráda vytvářím modely různě barevné a se vzory, různé střihy a kombinace. Myslím, že taková móda tu docela chybí. Líbí se mi český folklór, miluji staré české výšivky, český venkov. Obdivuji mnoho českých malířů, v architektuře pak zejména kubismus. Ráda si prohlížím obrazy Kupky a Muchy nebo čtu Kafku. Slavím české Vánoce, Velikonoce i první máj. </p> <p>Jak se podle vás liší vztah k módě Asiatů a Evropanů? </p> <p>Pokud se na to dívám z hlediska profesionálního, tak právě krajky spojují všechny ženy na celém světě. Každá žena nosí občas nějaké krajky buď na šatech nebo na spodním prádle. Vztah k módě je u Asiatek jiný než u Evropanek. Asiatky milují kýč, ale u nich to vypadá hezky a roztomile. Chtějí rovněž vypadat velmi žensky, mají rády lodičky a šaty. Dám příklad se svatbou. Asiatky si vezmou na sebe ty nejhezčí šaty nebo si dokonce na danou příležitost i nechají speciální šaty ušít. A tady v Česku je to jinak. Překvapuje mě, že si některé místní ženy vezmou na svatbu, a to i do kostela, obyčejné kalhoty s tričkem sportovní značky. Ale zase jsou skupiny Evropanek, které módu milují a umí si vytvořit i vlastní styl. Jsou to jednoduché šaty, ženské a minimalistické, ale zároveň velmi pohodlné. Asiatky zbožňují Evropanky nejen v oblasti módy, ale i krásy. Chtějí mít bílou pleť, velké oči stejně jako Evropanky. Také se chtějí oblékat jako Evropanky ale svým způsobem.</p> <p>Jaké ženy vaši módu nejvíce vyhledávají?</p> <p>Chodí k nám ženy různého věku i zaměření. Naše kolekce je pro všechny typy žen, navrhuji oblečení pro mladé slečny i starší dámy. Vytvářím módu nejen pro sebe, ale pro všechny ženy. Vnímám to, jak se oblékají, jak se chovají. U každé kolekce si vždy vzpomínám na ženy, které na mě udělaly dojem.</p> <p>V současnosti připravujete novou jarní kolekci. Můžete nám prozradit, jaká bude?</p> <p>Naše nová kolekce na jaro a léto 2012 je ve stylu asijského art-deka a retro Asie 70. let. Zvolila jsem decentní barevné kombinace i výrazné barvy jako je červená nebo oranžová. Materiál používám hlavně korejské a vietnamské hedvábí nebo úplet, případně materiály různě kombinuji. Kladu důraz na ženskost, nemáme žádné kalhoty jen šaty, sukně, halenky, volné a elegantní trička. K tomu dodáváme kožené a vyšívané kabelky. Rovněž nově vytvářím i dětskou kolekci, plnou barev a detailů jako jsou látkové ocásky nebo falešné tetování na mikinách a tričkách.</p> <p>Vice info na:<br />
www.lafemmemimi.com<br />
mimi@lafemmemimi.com</p>

<p>PRAVÍKOV: Myšlenka na vytvoření Parku studií a reflexe v České republice vznikla mezi několika lidmi z Humanistického hnutí, které u nás funguje od první poloviny 90. let. V červnu 2011 se iniciátorům projektu podařilo získat dostatečné finance, zakoupili starší statek ve vesnici Pravíkov na Vysočině a vytvořili zde Park studií a reflexe. O tom, co je jeho hlavním posláním a na jaký program se mohou návštěvníci těšit, jsem si povídala s iniciátorkou projektu Petrou Duhajskou.</p> <p>Za duchovního otce těchto zvláštních parků je považován Mario Luis Rodríguez Cobos, známý jako Silo. Můžete nám jeho osobnost přiblížit?</p> <p>Silo byl argentinský spisovatel a zakladatel Humanistického hnutí. Pocházel z Mendozy a zde nakonec v roce 2010 ve věku 72 let taky zemřel. Vystupoval jako řečník, přednášel, psal knihy, povídky, články a studie vztahující se k politice, společnosti, psychologii, spiritualitě a dalším tématům. Ačkoli sám se považoval pouze za spisovatele, mnoho jeho čtenářů ho vnímá jako myslitele, opírající se o různorodost témat, o kterých psal.<br />
Je velice těžké shrnout nějak život a význam tohoto člověka do pár vět. Zdá se téměř neuvěřitelné, že jeden člověk mohl ovlivnit životy milionů lidí po celém světě, ale Silovi se to povedlo. Humanistické hnutí vzniklo v roce 1969 a dnes existuje v desítkách zemí po celém světě. Jeho členové se věnují nejrůznějším společenským, politickým, humanitárním, osobně-rozvojovým a mnoha dalším aktivitám. Každý předává to, co pro něj Silovo dílo a život znamenal, svým způsobem – a snaží se hledat, posilovat a šířit to nejlepší, co v sobě má.</p> <p>Jaká je historie parků studií a reflexe ve světě? </p> <p>V argentinském Punta de Vacas, tedy na místě, kde Silo poprvé veřejně promluvil – bylo to 4. května 1969 – byl v roce 1999 vztyčen ocelový monolit, který tento projev, známý jako Uzdravení od utrpení (La Curación del Sufrimiento), připomíná. Postupně na tomto místě přibývaly jak další symbolické prvky tak budovy určené k seminářům a setkáním i osobnímu studiu a meditaci. A tak vznikl první Park studií a reflexe, který bývá označován jako Historický Park. Postupně se počet Parků zvyšoval – nejprve v Latinské Americe a postupně i v Evropě, Asii, Africe a Severní Americe. V současné době existuje několik desítek Parků a další stále vznikají. </p> <p>Kdo vaše projekty financuje?</p> <p>Všechny Parky ve světě jsou financovány pouze z dobrovolných příspěvků jednotlivých lidí. Nepřijímáme žádné granty, dotace, nemáme sponzory. Přehled jednotlivých příspěvků si může každý prohlédnout na našem transparentním účtu. Jména těch, kteří se podíleli na vytvoření konkrétního Parku, jsou potom vyryta na pamětní stéle, která je jedním ze symbolických prvků Parku.</p> <p>Jaké kulturní akce jste již realizovali? </p> <p>Nedá se říci, že by v Parku Pravíkov od jeho otevření na podzim 2011 proběhly nějaké čistě kulturní akce – ke kultuře a umění se občas dostáváme spíš oklikou. Na slavnostním otevření Parku 2. října 2011 například zazpívala Antonia Nyass z Yellow Sisters, v rámci aktivit Komunity pro lidský rozvoj se návštěvníci mohli seznámit s artefiletikou. Od ledna 2012 probíhají každý měsíc práce v dílnách. Na prvních dvou setkáních se pracovalo s materiály za studena – s voskem, pryskyřicí, kaučukem, sádrou a cementem. Postupně přecházíme k práci s kovy, keramikou a sklem. Tím, že je Park zaměřen zejména na osobní rozvoj, je dán i charakter pořádaných akcí – nejedná se o kulturní akce v tradičním slova smyslu. V nejbližší době se charakteristice kulturní akce nejvíce blíží Prožitkový víkend pro rodiče s dětmi, který proběhne o víkendu 21. – 22. dubna.</p> <p>Kolik lidí se v současné době v rámci projektu Park Pravíkov angažuje? Spolupracujete i s dobrovolníky?</p> <p>Všichni lidé, kteří se v rámci projektu Parku Pravíkov angažují – ať už aktivně přímo prací v Parku, organizačně, finančně či jinak, jsou neplacení dobrovolníci. Ale není to tak, že bychom přímo spolupracovali s lidmi, kteří se nabízejí jako dobrovolníci, nebo že bychom nějak aktivně hledali dobrovolníky jako někoho, kdo by nám pomohl. Hledáme lidi, kterým se stejně jako nám tento projekt zamlouvá a budou se do něho chtít zapojit. Všichni společně pomáháme vytvářet Park. A všichni, kdo se takto aktivně účastní a vezmou si na sebe nějakou zodpovědnost, mohou také o fungování a dalším směřování Parku spolurozhodovat.</p> <p>Jedním z vašich hlavních poslání je i proměna společnosti ke větší humanitárnosti na základě osobní hluboké změny jednotlivce. Myslíte si, že se vám daří toto poslání naplňovat?</p> <p>Tady si pomohu Gándhího citátem: „Buď tou změnou, kterou chceš ve světě vidět.“ Každá pozitivní změna na cestě osobního rozvoje a sebeosvobození se promítá i do světa kolem nás. Takže například už tím, že člověk přijede na seminář s tématem Usmíření, se toto poslání postupně naplňuje. Je jasné, že každý musí k hluboké vnitřní změně dojít sám, nemůžete někoho předělat zvenku. Ale Park by měl takovým lidem, kteří potřebu této změny cítí a snaží se hledat v sobě to nejlepší, pomoci v tom, že jim jednak poskytne místo ke studiu, meditaci, reflexi a taky příležitost setkat se s dalšími lidmi, kteří si pokládají možná úplně stejné otázky: kdo jsme, kam směřujeme, jaké je naše poslání, jaký je smysl života… a sdílet tak své zkušenosti a různé pohledy.</p> <p>Kontakty:<br />
info@parkpravikov.cz<br />
web: www.parkpravikov.cz<br />
facebook: www.facebook.com/parkstudii.</p>

<p>ČESKÝ KRUMLOV: Tři muzea, zámeckou věž a mezinárodně proslulou galerii si mohli turisté i místní obyvatelé vloni prohlédnout za poloviční vstupné, pokud si pořídili novinku minulé sezony: Český Krumlov Card. Slevová karta platí pro Hradní muzeum a zámeckou věž, Regionální muzeum, Museum Fotoateliér Seidel a Egon Schiele Art Centrum. Návštěvníkům ušetří 50 % z běžné ceny vstupenek, rodinám dokonce 62 % z rodinného vstupného, a protože v podstatě není možné projít vše za jeden den, má karta platnost 30 dní. Navíc je přenosná, takže pokud majitel celou nabídku nevyčerpá, může ji někomu darovat.</p> <p>Českokrumlovští se nechali inspirovat obdobnými projekty v zahraničí, především kartami německy mluvících sousedů. „Chceme hlavně motivovat turisty k prodloužení pobytu či opakované návštěvě Krumlova,“ řekl Daniel Kintzl z Českokrumlovského rozvojového fondu, který projekt 1. května 2011 spustil. </p> <p>Nabídka karty bez nadsázky reprezentuje extrakt toho nejlepšího, co město, které oslavilo 20. výročí zápisu na prestižní seznam kulturního a přírodního dědictví UNESCO, může nabídnout. Kartu lze koupit ve všech čtyřech jmenovaných expozicích a také v Infocentru na náměstí Svornosti. Vloni si ji pořídilo cca 3000 zájemců. Pro rok 2012 zůstávají podmínky nezměněny a karta i letos nabízí lidem zajímajícím se o kulturu, památky a historii 50% zvýhodnění. Dospělá osoba zaplatí za kartu 200 Kč, rodina (2 dospělí, 3 děti do 15 let) 400 Kč a studenti, děti, držitelé průkazu ZTP a senioři 100 Kč.</p> <p>Ing. Lenky Novákové z Destinačního managementu Český Krumlov jsme se zeptali: </p> <p>Jak reagovali místní občané, akceptovali nabídku? </p> <p>Občané reagovali pozitivně, ale jistě nás jejich přímější oslovení ještě čeká. Zejména pokud se nám podaří nabídku karty rozšířit. </p> <p>Zvýšila se návštěvnost v jednotlivých kulturních institucích? </p> <p> Ze statistik některých zapojených subjektů vyplývá, že jejich návštěvnost se díky Český Krumlov Card zvýšila. S jistotou to můžeme tvrdit u Musea Fotoateliér Seidel. Návštěvnost tohoto musea zaznamenala oproti roku 2010 výrazný nárůst, a sice o 3118 osob, tzn. o 51,5 % (celková návštěvnost za rok 2011 byla 9176 osob). </p> <p>Můžete se zmínit o dopadech cestovního ruchu v pozitivním, ale i negativním smyslu? </p> <p>Odhad uvádí že do Českého Krumlova zavítá přes 1 milion návštěvníků za rok. Negativem je velké zatížení především areálu Státního hradu a zámku, který musí pečlivě sledovat míru únosnosti, dále sezónní charakter práce některých místních poskytovatelů služeb, apod.<br />
Díky organizovanému řízení cestovního ruchu v naší destinaci se ale přikláním k tomu, že převažují pozitiva nad negativy – jmenuji např. zachování a rekonstrukci místních památek, které zvyšují atraktivitu území, dále tlak CR na zlepšení stavu krajiny a infrastruktury (produkty a služby, které mohou využívat i místní obyvatelé), jistě i zvýšený příliv finančních prostředků do města a regionu, což napomáhá jeho rozvoji, vytváření nových pracovních míst, ale i podpora místních tradic, produktů a pocit hrdosti místních obyvatel na památku UNESCO atd.<br />
Významným statistickým nástrojem se stal od srpna roku 2010 Monitoring návštěvnosti Infocentra (speciální počítačový program). Podle systému přišlo do informačního centra na náměstí Svornosti celkem 259 682 návštěvníků za rok.<br />
Dlouhodobé cíle a opatření marketingového plánu směřují k udržení resp. nárůstu návštěvnosti města s ohledem na jeho udržitelný rozvoj. Nástroje sloužící k naplnění těchto cílů jsou zvoleny na základě dlouhodobého sledování trendů v cestovním ruchu, které vykazují zejména velký příklon k elektronickým médiím. Dalším významným trendem je spojení turistické nabídky „poznání a relaxace“, zájem o krátkodobé pobyty formou ucelených programových nabídek a pobytových balíčků určených pro konkrétní cílové skupiny zákazníků. Dlouhodobým cílem je také řízení a podpora rozvoje destinace př. tvorbou projektů, které propagují město v ČR i v zahraničí, marketingová podpora tradičních městských akcí, atd.</p> <p>ČESKÝ KRUMLOV CARD<br />
Cíle:<br />
Společná a účinná podpora kulturní turistiky, udržení a zvýšení návštěvnosti destinace, podpora mimosezónní turistiky, motivační program pro prodloužení délky pobytu, motivace k opakované návštěvě destinace, Český Krumlov Card jako základ pro tvorbu pobytových balíčků – již jsou na světě.<br /> Více o nich zde <p>Přínosy projektu pro město:<br />
Získání nástroje pro propagaci a podporu prodeje pro destinaci Český Krumlov a region, spojení finančních zdrojů a organizačních sil a společné vystupování partnerů v rámci jednoho segmentu nabídky – kulturní instituce (potencionální „konkurenti“). Český Krumlov CARD jako komunikační (PR) téma, potencionální zvýšení návštěvnosti v provozech zapojených partnerů, zjednodušení prezentace partnerů formou volného vstupu pro novináře apod. v rámci kategorie Partner…</p> <p> Náklady na přípravu projektu:<br />
(2011, bez DPH)<br />
Celkem za technologie (vstupenky, dotisk + nastavení vstupenkového sytému, pořízení průmyslové tiskárny) 72 258 Kč<br />
Tiskoviny – letáky a doprovodné brožury, plakáty, inzerce – nákup prostoru v médiích 156 818 Kč.<br />
(Nejsou zahrnuty náklad na propagaci za IV. kvartál 2011, nebyly však zásadní)<br />
Projektová práce v teamu po dobu cca 6 měsíců přípravy produktu – odhad cca 150 tis. CZK</p> <p>Režijní náklady<br />
Jsou zanedbatelné – v zásadě se využívá stávající materiálně technické základny, personálního obsazení Infocentra Český Krumlov a stávajících procesů nabídky služeb cestovního ruchu.</p> <p>Projekt nestagnuje<br />
Již zhruba tucet ubytovatelů v Českém Krumlově přislíbil zapojit se do projektu partnerství s Český Krumlov CARD. U nich bude možno získat kartu ZDARMA, a to v případě, že se v jejich útulných a stylových pokojích návštěvník Krumlova ubytuje na tři a více nocí. Pokud přijede například na oblíbený prodloužený víkend. </p> <p>Více na www.ckrumlov.cz/card</p>