Články a komentáře

<p>HAVLÍČKŮV BROD: Stejně jako loni také letos vyhlásila krajská knihovna Vysočiny v rámci Března – měsíce čtenářů soutěže Čtenář roku 2012. Zatímco v loňském roce byl hlavním kritériem pro vítězství počet přečtených knih, letos oceňovali čtenáře nejvěrnějšího, tedy toho, který knihovnu navštěvuje nejdéle.</p> <p>Takovým čtenářem, resp. čtenářkou a tudíž vítězkou se stala Svatava Frühbauerová, která knihovnu navštěvuje již od roku 1940, tedy neuvěřitelných 72 let. Slavnostní ocenění proběhlo 14. března 2012 v budově nové radnice za přítomnosti starosty města Jana Tecla a místostarosty Ivana Kuželky, po něm následovalo velmi milé a příjemné posezení. Paní Frühbauerová je velkou pamětnicí a příjemnou vypravěčkou a společnicí. Pamatuje si neuvěřitelné podrobnosti z minulosti, povídat si s ní tedy byl opravdu obohacující zážitek, málokdo zná město a jeho historii tak dobře jako ona. Nežije ovšem jen minulostí, velmi se zajímá i o dění v současném světě a má o něm velký přehled.<br />
A co se týče knihovny, tu začala Svatava Frühbauerová navštěvovat ve svých 11 letech a dodnes si pamatuje svou první půjčenou knihu. Dnes už bohužel knihy v klasické podobě číst nemůže, ale ráda využívá služeb Oddělení specializovaných služeb, na kterém si pravidelně půjčuje zvukové knihy, aby alespoň takto, jak říká, měla s knihami nějaké pouto. Jsme nesmírně rádi, že čtenářku, jakou je paní Frühbauerová, mezi našimi uživateli máme. </p> <p>Tak toto je úvod rozhovoru s vítězkou, který je zveřejněn na webu krajské knihovny Vysočiny, odkud jsme jej s laskavým svolením Jany Fialové KKV převzali. </p> <p>Byla jste nadšeným čtenářem již odmala?</p> <p>To víte, že jo, doma jsme vždycky knížek měli spoustu, milovali jsme je, všichni jsme rádi četli. Nejvíce knížek jsme dostávali vždycky o Vánocích a maminka říkala, že jakmile jsme rozbalili dárky, bylo po Ježíškovi, protože každý si zalezl do svého kouta a četl a nic dalšího už nevnímal.</p> <p>Takže čtenářské zázemí jste doma měli?</p> <p>To rozhodně, ke čtení jsme vždycky byli vedení, vždyť tatínek kantořil, učil češtinu, dějepis a zeměpis, celkově jsme byli sokolská rodina, takže k četbě jsme měli vztah. Můj strýček navíc pracoval jako prokurista v Elstnerově nakladatelství v Praze, tak nás knihami zásoboval pravidelně a ve velkém, v tomto směru jsme se tedy měli dobře.</p> <p>I přesto, že jste knížek měli hodně, jste začala chodit do knihovny?</p> <p>Ano, do knihovny jsem začala chodit v roce 1940 a byla jsem moc ráda, protože i když máte doma knížek fůru, v knihovně je to zase něco jiného. Dokonce si pamatuju svou první knížku, kterou jsem si tam půjčila. Byla to Zkáza Pompejí. Vzpomněla jsem si na ni, když jsem pak po letech navštívila Vesuv.</p> <p>Co jste ráda četla?</p> <p>Mou nejoblíbenější dětskou knížkou byla Andulka a její panny, ilustrovala ji Vlasta Salačová a k této knížce se vracím ráda i dnes. Jinak jsem měla jako mladá ráda i tu dívčí četbu, tím si asi projde každý, Janu Eyrovou a tak, později jsem moc ráda četla cestopisy, ty i s mapou, že jsem si vždycky četla a zároveň cestovala prstem po mapě.</p> <p>A dnes?</p> <p>Dnes je to horší v tom, že už nevidím, číst sama už tak nemůžu, ale ráda si půjčuju zvukové knihy, za ty jsem moc vděčná, protože bez nich by mi ten čas špatně utíkal. A stále si ráda poslechnu ty cestopisy, ale i jinou literaturu, prostě co se namane.</p> <p>Jak často posloucháte?</p> <p>Pořád, ve dne i v noci. Když nespím a v rádiu nic není, to si ráda něco pěkného poslechnu.</p> <p>Zdědily po Vás lásku ke knihám i Vaše děti?</p> <p>Určitě, synovi jsem četla, když byl malý, před spaním – Broučky, Kocoura Mikeše, kolikrát jsem ale usnula dřív než on. Pak už si knížky četl sám, stejně jako my, když jsme byli malí – zalezl si do kouta.</p> <p>Text i fotografii jsme převzali z webu Krajské knihovny Vysočiny

<p>PRACHATICE: Impulzem pro tento rozhovor se staly webové stránky města Prachatic, na kterých jsem našla zmínku o Radě seniorů (RS). Když jsem Haně Rabenhauptové, která je garantem RS, poslala několik otázek týkajících se života prachatických seniorů, nemohla jsme tušit, jak rozsáhlé odpovědi se vrátí. Jsou vskutku inspirativní; senioři se zřejmě v Prachaticích nenudí, nemusí být osamělí a mají mnoho příležitostí k aktivnímu trávení času. Navíc se mohou podílet na veřejném životě v místě, kde žijí, a jsou přitom vítaným partnerem vedení města.</p> <p>Od jakého věku vlastně patří člověk mezi seniory?<br />
65 LET </p> <p>V Prachaticích, kde žije 11 300 obyvatel je pravidlem (při stanovení různých výhod, slev), že za seniory považujeme osoby starší 65 let. V Prachaticích je v současné době 12,89 % seniorů nad 65 let věku. Moderní je říkat, že generace 50+ je „ohrožený druh“ (do které spadám i já). Těchto jedinců, na které je bezesporu vhodné zaměřovat aktivity a přípravu na seniorský věk je v Prachaticích z celkového počtu obyvatel 34 %. Máme zpracovaný výhled kolik občanů – seniorů bude v jakém roce a sledujeme vzrůst počtu seniorů. (To, že počet starších lidí stoupá, je přirozený vývoj doby – jsou lepší podmínky pro život, lepší péče, vyspělejší zdravotnictví.)</p> <p>Jakou roli hraje, nebo by mohla hrát, v životě seniorů kultura?<br />
VELKOU, DŮLEŽITOU</p> <p>V Prachaticích je několik seniorských organizací, které se zabývají zejména aktivizací seniorů a osob se zdravotním postižením, tedy i kulturou. Velmi zajímavý prostor (zcela bezbariérový, vč. sociálního zařízení) je Komunitní centrum zdravotně postižených a seniorů, Na Sadech 559, kde je místnost cca pro 30 účastníků, počítače, možnost promítání, osvětlení, televize s teletextem, připojení 24 hodin denně s internetem, přistup k místnímu televiznímu vysílání, připojení na kabelovou televizi).<br />
Městská organizace Svazu důchodců Prachatice má hlavní cíl vytvářet nabídku volnočasových aktivit od uspořádání týdenních seniorských střed, vždy se zajímavým kulturním programem. Např. jsou to přednášky, módní přehlídky, vystoupení souborů seniorcountry tanců nebo pěveckého seskupení Radostné přátelství či taneční odpoledne. Pak jsou to úterní odpoledne, kdy senioři „z města“ navštěvují domov seniorů a společně se věnují různým programům. Pod heslem Senioři seniorům se tak snaží o to, aby nikdo nebyl sám! Senioři si připomínají staré zvyky jako je masopust či vítání jara, organizují Klub přátel knihovny, Klub aktivního stáří, Akademii zdraví.<br />
Seniorská občanská společnost, o.s., Prachatice je organizace zaměřená na nabídku zejména vzdělávacích programů pro seniory (jazykové kurzy angličtiny a němčiny pro začátečníky i pokročilé, pořádá kurzy na počítačích, zacházení s mobilem, ale také cvičení v tělocvičně, rehabilitační plavání, kurzy paměti, cvičení rukou, vycházky, Akademie třetího věku – přednášky zaměřené na historii, spojené na závěr se zájezdem).<br />
Klub vojenských důchodců Prachatice má svoji klubovnu v Autoškole, kde se pravidelně schází, probírají novinky, sledují aktuální dění. Letos vyhlásil soutěž Moje rodina, která má mnoho podob – vyhledávají se fotky, vzpomíná se a povídá atd. Pořádá také zájezdy (poslední na Alexandrovce do Prahy) a přednášky o cestování.<br />
Další ze spolků jsou baráčníci: Obec baráčníků Vitoraz Prachatice, která má za hlavní cíl zachování tradic a české státnosti, dodržování zvyků (připravuje akce např. Baráčníci městu – setkání lidí, ukázka pečení a zdobení mětýnek, nebo Baráčníci dětem – zábavné odpoledne pro děti spojené s exkurzí na rychtu, s ukázkou krojů a symboliky, účast v průvodu při velkých slavnostech města). (82% seniorů je v této organizaci).<br />
Místní organizace Svazu tělesné postižených se zaměřuje na zdravý životní styl svých členů s programy jako je psychoterapie, rekondiční pobyty, ale i zájezdy do velkých divadel, na muzikály, činohru i operu nebo výstavy do velkých měst, na otáčivé hlediště do Českého Krumlova, výstavu květin na Zámku Kratochvíle atd.<br />
Kultura zasahuje i do života obyvatel Domova seniorů Mistra Křišťana Prachatice, kde přicházejí programy za obyvateli, protože jejich fyzické síly nestačí jít či jet jinam. Sami se aktivizují v tanečním souboru na židlích – Šáteček, v tvůrčích dílnách vyrábějí obrázky z papíru, které velmi úspěšně prodávají. Využívají také nabídky dobrovolníků, kteří jim čtou knihy. Do časopisu Křišťanoviny (který jde zdarma do každé prachatické rodiny) mohou senioři přispívat svými články. Do domova jsou zváni zajímaví hosté, osobnosti se kterými jsou vedeny rozhovory s autogramiádou (jako například naposledy s Kamilou Moučkovou).<br />
Nestátní zdravotnické zařízení Hospic sv. Jana N. Neumanna vykonává paliativní péči, která je komplexním řešením života umírajících. I zde má své místo kultura; ředitel nabízí setkání s hosty (naposledy Květa Fialová, nebo Víťa Marčík, který hrál a hraje v parku hospice, kam jsou klienti přivezeni, přístup sem ale má i veřejnost. V hospici je zaměstnaná pracovnice, která se s klienty věnuje například keramice nebo malování obrázků, a výrobky jsou opět nabízeny při různých beneficích a aukcích.<br />
Hospic navštěvují také děti ze škol s komponovanými programy, které jsou seniory velmi vítány.</p> <p>Mají senioři více času na kulturu, než měli během produktivního života (myšleno tím, když chodili do zaměstnání)?<br />
ANO</p> <p>Mají čas si vyhledat to, co je zajímá, mají informace, kde hledat kulturu. V Prachaticích vychází měsíčník Radniční list s přílohou – Kulturní program na měsíc, který je k dipozici zdarma. Do 3900 domácností jde také kabelová televize, místní aktuální vysílání studia JVPTV.<br />
V Prachaticích je bezbariérové divadlo, Galerie Dolní brána a galerie O. H. Hajeka se stálou expozicí, prachatické muzeum, kde je stálá expozice Po stopách soumarů, nebo Kostel sv. Jakuba – s věží a výstavními prostory. K výstavám slouží také Zimní zahrada Nové radnice a také Muzeum loutek a cirkusu pronajímá prostor k výstavním událostem. Ve městě je stálé i letní kino, Společenský sál Národního domu, k setkání slouží i prostory Městské knihovny či Literární kavárny v Domově seniorů Mistra Křišťana adal. </p> <p>Existují nějaké překážky v dostupnosti kultury pro seniory?<br />
ASI ANO</p> <p> Někdy to mohou být architektonické bariéry, přestože se je město Prachatice snaží již několik let odstraňovat. Realizuje program Mobilita pro všechny (kdy se např. podařilo nakoupit plošinu do Společenského sálu, zbudovat zábradlí do galerie, instalovat plošinu do divadla, zrekonstruovat bezbariérové sociální zařízení a úpravit chodníky.<br />
Bariérou ovšem může být také finanční nedostupnost některých pořadů. </p> <p>Myslíte si, že je třeba pro seniory připravovat určitý druh kulturních představení – myslím tím, jestli více inklinují k některým druhům kultury?<br />
NEJSPÍŠ KE KOMPONOVANÝM</p> <p>Jak mám možnost sledovat naše prachatické seniory, tak se zapojují do všech aktivit a nelze napsat, že by je zajímali pouze programy s dechovkou, i když velmi rádi si při ní zatancují a zazpívají. Také proto u nás letos v červnu proběhne mezinárodní festival dechovek, kde společně vystoupí seniorské soubory.<br />
Senioři mají rádi např. komponované programy (Popíšu jeden: v Prachaticích byl autor knihy a známého televizního seriálu Cukrárna pan Jan Míka a fotografka seriálu a autorka fotografií v knize Jana Rabenhauptová, kteří společně představili knihu Rodinka; povídalo se, prohlíželi se knihy, fotografie z natáčení, konala se autogramiáda a bylo zde hodně lidí. Akce měla velký ohlas.<br />
Někdy senioři z „města“ připraví program, ukázku tanců, následuje povídání o hudbě, tanci a pak dojede na společnou výuku, tanec se všemi dohromady. Komponované programy mají to kouzlo, že udrží větší pozornost, než dlouhé a mnohdy monotématické a monotónní programy. Ale jde o můj názor.</p> <p>Pro seniory jsou běžné slevy na vstupném. Jsou ale podle Vás ještě další možnosti, jak starším lidem usnadnit „cestu za kulturou“ nebo iniciovat jejich aktivnější přístup (např. angažovat se v různých spolcích)?<br />
ANO </p> <p> No myslím, že je určitá možnost slev i u nás. Zakoupením si předplatného, nebo se podílením se, jak popisuji níže, na akci, kdy senioři dostanou 10 lístků na prodej a jeden je zdarma, nebo jsou organizována odpolední představení, naposledy spolku lidí z osady u Prachatic, kteří zaplnili celé městské divadlo a všichni senioři se moc bavili. Slevy mají senioři například i při každoročních největších slavnostech Zlaté stezky v Prachaticích a existují i na vstup do galerie a muzea. </p> <p>Vyhlašuje město speciálně pro seniory umělecké soutěže, přehlídky či podobná setkání? Anebo něco, čemu se u dětí říká kroužky – tedy zájmové a vzdělávací kurzy v oblasti umění?<br />
ANO. SPOLEČNĚ S NIMI </p> <p>Společně s organizacemi (nechceme vymýšlet pro seniory něco uměle, ale co si oni vymyslí, my zhmotňujeme), ať již jde o výstavu fotek, obrázků, prezentace. Mohou se zapojit i do soutěží – v loňském roce ve stavbě origami, výtvarně na téma Šťastné stáří, do výzev na propagační materiály (logo Zdravého města, Rady seniorů) a podobně. V letošním roce např. KVD (klub vojenských důchodců) za finanční a materiální podpory města pořádá soutěž Moje rodina, o které už byla výše řeč.<br />
Město Prachatice vyhlásilo Maraton fotografování aktivit seniorů – půl roku, týden co týden budou senioři dokumentovat každý jedním fotoaparátem své aktivity. Od každého autora pak vybereme dvě fotky a uspořádáme výstavu jako výpověď – takhle žijí prachatičtí senioři, možná připravíme i bulletin. Akci spolupořádá město s Klubem SENSEN – senzační senior. </p> <p>V Prachaticích působí při vedení města Rada seniorů – můžete přiblížit, jak funguje, a jakým způsobem se přenášejí výstupy z jejího jednání do rozhodování města? </p> <p>Rada seniorů města Prachatice působí ve městě několik let. Skládá se z 9 členů. Působí po dobu daného volebního období (shodného s Radou města). Schází se dle potřeby, nejméně jednou za dva měsíce. Je poradním orgánem vedení města. V rámci své činnosti se zabývá všemi problémy a řešením závažných otázek, které se týkají života seniorů ve městě. Rada seniorů se zabývá: Otázkami bydlení, Otázkami sociální a zdravotní problematiky, Otázkami bezpečnosti, Otázkami rozvoje města, Otázkami dopravy, Otázkami kultury, školství, volného času a sportu, Dalšími oblastmi společenského života.<br />
Rada seniorů: Svoji činnost rozvíjí na základě požadavku Rady města a vedení města a zároveň jedná z vlastní iniciativy, Spolupracuje s komisemi Rady města Prachatice, Spolupracuje s příslušnými odbory Městského úřadu Prachatice, společnostmi města, Své výstupy předkládá formou návrhů a podnětů vedení města a Radě města Prachatice </p> <p>Jakou mají váhu připomínky, požadavky a návrhy jejích členů? Mohla byste uvést, čím se rada zabývala (zabývá) v oblasti kultury?<br />
JDE VŽDY O NÁVRHY</p> <p>V minulosti například ovlivnila otevírací dobou v městské knihovně (společně se Studentskou radou) a na základě doporučení a projednání v radě města došlo k rozšíření otevírací doby i v sobotu. Nebo RS podala návrh na možnost využívání prostor ve vstupních prostorech nového divadla. Senioři např. pořádají akci na níž si přinesou z domova své staré obrazy, pozvou si výtvarnici a společně si povídají o historii obrazů či o autorovi. V neposlední řadě město Prachatice dělá pravidelně a každoročně veřejné projednání Fórum Zdravého města Prachatice, kde občané vyjadřují svá přání, potřeby a doporučení, ze kterých např. v letošním roce (v únoru) vzešlo z oblasti kultury – podpora vzniku Centra celoživotního vzdělávání = víceúčelové knihovny anebo více možností přednášek organizovaných městem /tedy vedle řady dalších podnětů z jiných oblastí. /</p> <p>Jak město využívá potenciál, který senioři jistě představují – zkušenosti, vzpomínky, životní nadhled či moudrost?<br />
MÁME JEŠTĚ REZERVY, ALE VYUŽÍVÁME DOSTATEČNĚ. </p> <p>Město Prachatice například již zmíněnou možností vzniku a podpory Rady seniorů města Prachatice dává prostor seniorům s životní a profesní zkušeností setkávat se, připravovat a předkládat návrhy, podněty pro nejvyšší vedení města, podporovat aktivity seniorských organizací, připravovat Den seniorů. Senioři se stávají členy komisí Rady města Prachatice, kde mohou zejména své profesní a životní zkušenosti a nadhled přenášet dál. Jsou zastoupeni v Prachaticích v komisích dopravy, kulturní, sociální a prevence kriminality, životního prostředí, v pracovních skupinách pro komunitní plánování sociálních služeb, pracovní skupině k MA 21, v osadních výborech.<br /> Město připravuje různé příležitosti k prezentaci vzpomínek seniorů, např. setkání mladých lidí v městském divadle s paní Lieblovou, která jim vyprávěla o čase, kdy byla mladá a trávila čas v koncentračním táboře.</p> <p>Co by asi tak vzkázali aktivní a spokojení senioři těm ostatním?<br />
NEZŮSTÁVEJTE SAMI</p> <p>Myslím, že mnozí z těch aktivních by řeklo a vzkázalo: „nezůstávejte sami“, a také heslo našich seniorů: „Důchodci důchodcům, aby nikdo nebyl sám“ je toho příkladem. Protože když vyjdete ze svého domu, bytu, jste již aktivizováni, musíte se obléknout, učesat, připravit, promyslet čas jak a kde budete dlouho… </p> <p>Za vyčerpávající odpovědi děkujeme: Haně Rabenhauptové<br />
referentce pro samosprávu a komunitní plánování ÚSC kancelář starosty Prachatic</p>

<p>PRAHA: Povolání oděvní návrhářky je snem mnoha žen. Ne každá si však může tento sen splnit. Odvážná vietnamská návrhářka Nguyen Hoang Lan, která v Česku žije již 18 let, si svůj sen díky své velké pracovitosti a nadání splnila. V rozhovoru se mi svěřila s tím, proč u nás zakotvila a co ji při tvorbě inspiruje.</p> <p>Proč jste se rozhodla odjet do České republiky a co rozhodlo o tom, že jste se zde i trvale usadila?</p> <p>Narodila jsem ve Saigonu, do osmi let jsem žila v Hanoji a od osmi do patnácti let opět v Saigonu. V patnácti letech jsem přijela do Prahy za svojí matkou, která tady studovala malířství na Akademii výtvarných umění a zároveň pracovala v čokoládovně. Moje maminka vybrala velmi pozoruhodné datum mého příjezdu: 3. 3. 1993. Asi chtěla, aby mělo větší význam pro můj život, což se stalo. Vůbec jsem nečekala, že tu budu tak dlouho! Ale vše se událo samo: škola, přátelé, svatba, děti, práce. Moje matka se vrátila do Vietnamu a já tu zůstala natrvalo. Prahu miluji a svůj život si bez ní už nedovedu představit. Mám ráda především Dejvice, Letnou, Štěpánskou ulici, Malou Stranu, Petřín a Kampu. </p> <p>Ačkoliv jste vystudovala mezinárodní vztahy na Univerzitě Karlově, dala jste přednost módě. Co vám nejvíce pomohlo k tomu, abyste se mohla začít věnovat právě této profesi naplno?</p> <p>Mezinárodní vztahy jsem studovala na přání své matky. Celá moje rodina se věnuje umění – malbě. Ovšem je těžké se s tímto povoláním uživit, proto moje maminka chtěla, abych studovala něco jiného a dala mi vybrat mezi mezinárodními vztahy, ekonomií a právem. Matematika mi nejde, právo je pro mě stejně složité jako vesmír, tak jsem zvolila mezinárodní vztahy. Bavilo mě studovat historii a jazyky v rámci mého oboru. Jsem ráda, že jsem tento obor vystudovala, pomohlo mi to hodně věcí pochopit, když žiji v Česku, uprostřed Evropy. Vztah k módě mám už od dětství, v šesti letech jsem dokonce dostala pohlavek od otce, protože jsem už měla jít do školy, ale stále jsem stála před skříní s oblečením a přemýšlela, co si vzít na sebe. Před sedmi lety jsem se rozhodla věnovat se módě naplno, protože si myslím, že právě to mi jde nejlépe a také nic jiného vlastně dělat ani nechci. Chci dále tvořit pro svojí značku a zlepšovat se. </p> <p>Ve vašich modelech se mísí asijské vzory s těmi evropskými. Do jaké míry vás inspiruje právě české prostředí?</p> <p>Velmi. Neustále mě podněcuje k vymýšlení nových věcí. Ráda vytvářím modely různě barevné a se vzory, různé střihy a kombinace. Myslím, že taková móda tu docela chybí. Líbí se mi český folklór, miluji staré české výšivky, český venkov. Obdivuji mnoho českých malířů, v architektuře pak zejména kubismus. Ráda si prohlížím obrazy Kupky a Muchy nebo čtu Kafku. Slavím české Vánoce, Velikonoce i první máj. </p> <p>Jak se podle vás liší vztah k módě Asiatů a Evropanů? </p> <p>Pokud se na to dívám z hlediska profesionálního, tak právě krajky spojují všechny ženy na celém světě. Každá žena nosí občas nějaké krajky buď na šatech nebo na spodním prádle. Vztah k módě je u Asiatek jiný než u Evropanek. Asiatky milují kýč, ale u nich to vypadá hezky a roztomile. Chtějí rovněž vypadat velmi žensky, mají rády lodičky a šaty. Dám příklad se svatbou. Asiatky si vezmou na sebe ty nejhezčí šaty nebo si dokonce na danou příležitost i nechají speciální šaty ušít. A tady v Česku je to jinak. Překvapuje mě, že si některé místní ženy vezmou na svatbu, a to i do kostela, obyčejné kalhoty s tričkem sportovní značky. Ale zase jsou skupiny Evropanek, které módu milují a umí si vytvořit i vlastní styl. Jsou to jednoduché šaty, ženské a minimalistické, ale zároveň velmi pohodlné. Asiatky zbožňují Evropanky nejen v oblasti módy, ale i krásy. Chtějí mít bílou pleť, velké oči stejně jako Evropanky. Také se chtějí oblékat jako Evropanky ale svým způsobem.</p> <p>Jaké ženy vaši módu nejvíce vyhledávají?</p> <p>Chodí k nám ženy různého věku i zaměření. Naše kolekce je pro všechny typy žen, navrhuji oblečení pro mladé slečny i starší dámy. Vytvářím módu nejen pro sebe, ale pro všechny ženy. Vnímám to, jak se oblékají, jak se chovají. U každé kolekce si vždy vzpomínám na ženy, které na mě udělaly dojem.</p> <p>V současnosti připravujete novou jarní kolekci. Můžete nám prozradit, jaká bude?</p> <p>Naše nová kolekce na jaro a léto 2012 je ve stylu asijského art-deka a retro Asie 70. let. Zvolila jsem decentní barevné kombinace i výrazné barvy jako je červená nebo oranžová. Materiál používám hlavně korejské a vietnamské hedvábí nebo úplet, případně materiály různě kombinuji. Kladu důraz na ženskost, nemáme žádné kalhoty jen šaty, sukně, halenky, volné a elegantní trička. K tomu dodáváme kožené a vyšívané kabelky. Rovněž nově vytvářím i dětskou kolekci, plnou barev a detailů jako jsou látkové ocásky nebo falešné tetování na mikinách a tričkách.</p> <p>Vice info na:<br />
www.lafemmemimi.com<br />
mimi@lafemmemimi.com</p>

<p>PRAVÍKOV: Myšlenka na vytvoření Parku studií a reflexe v České republice vznikla mezi několika lidmi z Humanistického hnutí, které u nás funguje od první poloviny 90. let. V červnu 2011 se iniciátorům projektu podařilo získat dostatečné finance, zakoupili starší statek ve vesnici Pravíkov na Vysočině a vytvořili zde Park studií a reflexe. O tom, co je jeho hlavním posláním a na jaký program se mohou návštěvníci těšit, jsem si povídala s iniciátorkou projektu Petrou Duhajskou.</p> <p>Za duchovního otce těchto zvláštních parků je považován Mario Luis Rodríguez Cobos, známý jako Silo. Můžete nám jeho osobnost přiblížit?</p> <p>Silo byl argentinský spisovatel a zakladatel Humanistického hnutí. Pocházel z Mendozy a zde nakonec v roce 2010 ve věku 72 let taky zemřel. Vystupoval jako řečník, přednášel, psal knihy, povídky, články a studie vztahující se k politice, společnosti, psychologii, spiritualitě a dalším tématům. Ačkoli sám se považoval pouze za spisovatele, mnoho jeho čtenářů ho vnímá jako myslitele, opírající se o různorodost témat, o kterých psal.<br />
Je velice těžké shrnout nějak život a význam tohoto člověka do pár vět. Zdá se téměř neuvěřitelné, že jeden člověk mohl ovlivnit životy milionů lidí po celém světě, ale Silovi se to povedlo. Humanistické hnutí vzniklo v roce 1969 a dnes existuje v desítkách zemí po celém světě. Jeho členové se věnují nejrůznějším společenským, politickým, humanitárním, osobně-rozvojovým a mnoha dalším aktivitám. Každý předává to, co pro něj Silovo dílo a život znamenal, svým způsobem – a snaží se hledat, posilovat a šířit to nejlepší, co v sobě má.</p> <p>Jaká je historie parků studií a reflexe ve světě? </p> <p>V argentinském Punta de Vacas, tedy na místě, kde Silo poprvé veřejně promluvil – bylo to 4. května 1969 – byl v roce 1999 vztyčen ocelový monolit, který tento projev, známý jako Uzdravení od utrpení (La Curación del Sufrimiento), připomíná. Postupně na tomto místě přibývaly jak další symbolické prvky tak budovy určené k seminářům a setkáním i osobnímu studiu a meditaci. A tak vznikl první Park studií a reflexe, který bývá označován jako Historický Park. Postupně se počet Parků zvyšoval – nejprve v Latinské Americe a postupně i v Evropě, Asii, Africe a Severní Americe. V současné době existuje několik desítek Parků a další stále vznikají. </p> <p>Kdo vaše projekty financuje?</p> <p>Všechny Parky ve světě jsou financovány pouze z dobrovolných příspěvků jednotlivých lidí. Nepřijímáme žádné granty, dotace, nemáme sponzory. Přehled jednotlivých příspěvků si může každý prohlédnout na našem transparentním účtu. Jména těch, kteří se podíleli na vytvoření konkrétního Parku, jsou potom vyryta na pamětní stéle, která je jedním ze symbolických prvků Parku.</p> <p>Jaké kulturní akce jste již realizovali? </p> <p>Nedá se říci, že by v Parku Pravíkov od jeho otevření na podzim 2011 proběhly nějaké čistě kulturní akce – ke kultuře a umění se občas dostáváme spíš oklikou. Na slavnostním otevření Parku 2. října 2011 například zazpívala Antonia Nyass z Yellow Sisters, v rámci aktivit Komunity pro lidský rozvoj se návštěvníci mohli seznámit s artefiletikou. Od ledna 2012 probíhají každý měsíc práce v dílnách. Na prvních dvou setkáních se pracovalo s materiály za studena – s voskem, pryskyřicí, kaučukem, sádrou a cementem. Postupně přecházíme k práci s kovy, keramikou a sklem. Tím, že je Park zaměřen zejména na osobní rozvoj, je dán i charakter pořádaných akcí – nejedná se o kulturní akce v tradičním slova smyslu. V nejbližší době se charakteristice kulturní akce nejvíce blíží Prožitkový víkend pro rodiče s dětmi, který proběhne o víkendu 21. – 22. dubna.</p> <p>Kolik lidí se v současné době v rámci projektu Park Pravíkov angažuje? Spolupracujete i s dobrovolníky?</p> <p>Všichni lidé, kteří se v rámci projektu Parku Pravíkov angažují – ať už aktivně přímo prací v Parku, organizačně, finančně či jinak, jsou neplacení dobrovolníci. Ale není to tak, že bychom přímo spolupracovali s lidmi, kteří se nabízejí jako dobrovolníci, nebo že bychom nějak aktivně hledali dobrovolníky jako někoho, kdo by nám pomohl. Hledáme lidi, kterým se stejně jako nám tento projekt zamlouvá a budou se do něho chtít zapojit. Všichni společně pomáháme vytvářet Park. A všichni, kdo se takto aktivně účastní a vezmou si na sebe nějakou zodpovědnost, mohou také o fungování a dalším směřování Parku spolurozhodovat.</p> <p>Jedním z vašich hlavních poslání je i proměna společnosti ke větší humanitárnosti na základě osobní hluboké změny jednotlivce. Myslíte si, že se vám daří toto poslání naplňovat?</p> <p>Tady si pomohu Gándhího citátem: „Buď tou změnou, kterou chceš ve světě vidět.“ Každá pozitivní změna na cestě osobního rozvoje a sebeosvobození se promítá i do světa kolem nás. Takže například už tím, že člověk přijede na seminář s tématem Usmíření, se toto poslání postupně naplňuje. Je jasné, že každý musí k hluboké vnitřní změně dojít sám, nemůžete někoho předělat zvenku. Ale Park by měl takovým lidem, kteří potřebu této změny cítí a snaží se hledat v sobě to nejlepší, pomoci v tom, že jim jednak poskytne místo ke studiu, meditaci, reflexi a taky příležitost setkat se s dalšími lidmi, kteří si pokládají možná úplně stejné otázky: kdo jsme, kam směřujeme, jaké je naše poslání, jaký je smysl života… a sdílet tak své zkušenosti a různé pohledy.</p> <p>Kontakty:<br />
info@parkpravikov.cz<br />
web: www.parkpravikov.cz<br />
facebook: www.facebook.com/parkstudii.</p>

<p>ČESKÝ KRUMLOV: Tři muzea, zámeckou věž a mezinárodně proslulou galerii si mohli turisté i místní obyvatelé vloni prohlédnout za poloviční vstupné, pokud si pořídili novinku minulé sezony: Český Krumlov Card. Slevová karta platí pro Hradní muzeum a zámeckou věž, Regionální muzeum, Museum Fotoateliér Seidel a Egon Schiele Art Centrum. Návštěvníkům ušetří 50 % z běžné ceny vstupenek, rodinám dokonce 62 % z rodinného vstupného, a protože v podstatě není možné projít vše za jeden den, má karta platnost 30 dní. Navíc je přenosná, takže pokud majitel celou nabídku nevyčerpá, může ji někomu darovat.</p> <p>Českokrumlovští se nechali inspirovat obdobnými projekty v zahraničí, především kartami německy mluvících sousedů. „Chceme hlavně motivovat turisty k prodloužení pobytu či opakované návštěvě Krumlova,“ řekl Daniel Kintzl z Českokrumlovského rozvojového fondu, který projekt 1. května 2011 spustil. </p> <p>Nabídka karty bez nadsázky reprezentuje extrakt toho nejlepšího, co město, které oslavilo 20. výročí zápisu na prestižní seznam kulturního a přírodního dědictví UNESCO, může nabídnout. Kartu lze koupit ve všech čtyřech jmenovaných expozicích a také v Infocentru na náměstí Svornosti. Vloni si ji pořídilo cca 3000 zájemců. Pro rok 2012 zůstávají podmínky nezměněny a karta i letos nabízí lidem zajímajícím se o kulturu, památky a historii 50% zvýhodnění. Dospělá osoba zaplatí za kartu 200 Kč, rodina (2 dospělí, 3 děti do 15 let) 400 Kč a studenti, děti, držitelé průkazu ZTP a senioři 100 Kč.</p> <p>Ing. Lenky Novákové z Destinačního managementu Český Krumlov jsme se zeptali: </p> <p>Jak reagovali místní občané, akceptovali nabídku? </p> <p>Občané reagovali pozitivně, ale jistě nás jejich přímější oslovení ještě čeká. Zejména pokud se nám podaří nabídku karty rozšířit. </p> <p>Zvýšila se návštěvnost v jednotlivých kulturních institucích? </p> <p> Ze statistik některých zapojených subjektů vyplývá, že jejich návštěvnost se díky Český Krumlov Card zvýšila. S jistotou to můžeme tvrdit u Musea Fotoateliér Seidel. Návštěvnost tohoto musea zaznamenala oproti roku 2010 výrazný nárůst, a sice o 3118 osob, tzn. o 51,5 % (celková návštěvnost za rok 2011 byla 9176 osob). </p> <p>Můžete se zmínit o dopadech cestovního ruchu v pozitivním, ale i negativním smyslu? </p> <p>Odhad uvádí že do Českého Krumlova zavítá přes 1 milion návštěvníků za rok. Negativem je velké zatížení především areálu Státního hradu a zámku, který musí pečlivě sledovat míru únosnosti, dále sezónní charakter práce některých místních poskytovatelů služeb, apod.<br />
Díky organizovanému řízení cestovního ruchu v naší destinaci se ale přikláním k tomu, že převažují pozitiva nad negativy – jmenuji např. zachování a rekonstrukci místních památek, které zvyšují atraktivitu území, dále tlak CR na zlepšení stavu krajiny a infrastruktury (produkty a služby, které mohou využívat i místní obyvatelé), jistě i zvýšený příliv finančních prostředků do města a regionu, což napomáhá jeho rozvoji, vytváření nových pracovních míst, ale i podpora místních tradic, produktů a pocit hrdosti místních obyvatel na památku UNESCO atd.<br />
Významným statistickým nástrojem se stal od srpna roku 2010 Monitoring návštěvnosti Infocentra (speciální počítačový program). Podle systému přišlo do informačního centra na náměstí Svornosti celkem 259 682 návštěvníků za rok.<br />
Dlouhodobé cíle a opatření marketingového plánu směřují k udržení resp. nárůstu návštěvnosti města s ohledem na jeho udržitelný rozvoj. Nástroje sloužící k naplnění těchto cílů jsou zvoleny na základě dlouhodobého sledování trendů v cestovním ruchu, které vykazují zejména velký příklon k elektronickým médiím. Dalším významným trendem je spojení turistické nabídky „poznání a relaxace“, zájem o krátkodobé pobyty formou ucelených programových nabídek a pobytových balíčků určených pro konkrétní cílové skupiny zákazníků. Dlouhodobým cílem je také řízení a podpora rozvoje destinace př. tvorbou projektů, které propagují město v ČR i v zahraničí, marketingová podpora tradičních městských akcí, atd.</p> <p>ČESKÝ KRUMLOV CARD<br />
Cíle:<br />
Společná a účinná podpora kulturní turistiky, udržení a zvýšení návštěvnosti destinace, podpora mimosezónní turistiky, motivační program pro prodloužení délky pobytu, motivace k opakované návštěvě destinace, Český Krumlov Card jako základ pro tvorbu pobytových balíčků – již jsou na světě.<br /> Více o nich zde <p>Přínosy projektu pro město:<br />
Získání nástroje pro propagaci a podporu prodeje pro destinaci Český Krumlov a region, spojení finančních zdrojů a organizačních sil a společné vystupování partnerů v rámci jednoho segmentu nabídky – kulturní instituce (potencionální „konkurenti“). Český Krumlov CARD jako komunikační (PR) téma, potencionální zvýšení návštěvnosti v provozech zapojených partnerů, zjednodušení prezentace partnerů formou volného vstupu pro novináře apod. v rámci kategorie Partner…</p> <p> Náklady na přípravu projektu:<br />
(2011, bez DPH)<br />
Celkem za technologie (vstupenky, dotisk + nastavení vstupenkového sytému, pořízení průmyslové tiskárny) 72 258 Kč<br />
Tiskoviny – letáky a doprovodné brožury, plakáty, inzerce – nákup prostoru v médiích 156 818 Kč.<br />
(Nejsou zahrnuty náklad na propagaci za IV. kvartál 2011, nebyly však zásadní)<br />
Projektová práce v teamu po dobu cca 6 měsíců přípravy produktu – odhad cca 150 tis. CZK</p> <p>Režijní náklady<br />
Jsou zanedbatelné – v zásadě se využívá stávající materiálně technické základny, personálního obsazení Infocentra Český Krumlov a stávajících procesů nabídky služeb cestovního ruchu.</p> <p>Projekt nestagnuje<br />
Již zhruba tucet ubytovatelů v Českém Krumlově přislíbil zapojit se do projektu partnerství s Český Krumlov CARD. U nich bude možno získat kartu ZDARMA, a to v případě, že se v jejich útulných a stylových pokojích návštěvník Krumlova ubytuje na tři a více nocí. Pokud přijede například na oblíbený prodloužený víkend. </p> <p>Více na www.ckrumlov.cz/card</p>

<p>ČESKÉ MEZIŘÍČÍ: „Cesta dobrého srdce“ je název galerie, která byla 25. února 2012 slavnostně otevřena v obci České Meziříčí na Rychnovsku. Nová galerie je v dnešní době, kdy peníze a zisk ovlivňují chod většiny události, a ještě k tomu v obci s 1700 obyvateli, jev zcela mimořádný. Majiteli malé ale krásné galerie jsou manželé Alena a Radim Novákovi, a s nimi jsem si povídali o splněném snu i o plánech do budoucna.</p> <p>Mám pro Vás návrh. Byla bych ráda, kdyby náš rozhovor začal tím, že se nejdříve vrátíme k dojmům ze slavnostního otevření Vaší galerie „Cesta dobrého srdce“ v sobotu 25. února. To byl jakýsi pomyslný první vrchol ve Vašem snažení a od jeho zdolání uplynulo teprve pár dní, co pro Vás oba ten okamžik vlastně znamenal?</p> <p>RN: Pro mě jako pro malíře to bylo určité vyvrcholení mé malířské kariéry (pozn. Radim Novák tvoří pod uměleckým jménem Ranovic). Určitě se mi zároveň splnil dětský sen, kdy jsem už jako kluk a školák brouzdal po galeriích a obdivoval velká plátna starých mistrů. Už tehdy jsem zatoužil se tomuhle „řemeslu“ věnovat a sobota 25. února, kdy jsme slavnostně zahájili provoz naší galerie, byla pro mě jakousi odměnou za dvacetiletou práci, kterou malování věnuji.<br />
Jsem přesvědčen, že jsme otevřeli určitou bránu za hranice všednosti, a chceme, aby se v prostorách galerie dělo ještě něco víc než výstavy obrazů. Velice pozitivně mě překvapil počet návštěvníků a také to, že přišli docela významní lidé, kteří už byli na slavnostních vernisážích mých předchozích výstav v Lapidariu Městského úřadu v Dobrušce nebo v Rychnově nad Kněžnou. Velmi na mě zapůsobilo vystoupení českomeziříčského sboru Celeste Canto, akci považuji za krásné přátelské setkání. Dojmy mám velice pozitivní a hřejou mě u srdce.</p> <p>AN: Pro mě byly sobotní okamžiky jakási druhá životní svatba. Dojímalo mě stát před všemi lidmi, kteří přišli, a sledovat jejich výrazy v obličeji. Někteří měli dokonce slzy v očích, což velmi umocňovalo mé dojmy. Moje pocity se těžko dají slovy popsat, vždyť se jednalo o vyvrcholení naší snahy, která trvala dvacet let. Byla to pro nás obrovská odměna za to, že jsme vytrvali, a samozřejmě také povzbuzení do další práce. </p> <p>Atmosféra na slavnostním zahájení byla skutečně působivá. Do galerie přišla spousta lidí, vedle sebe stáli bývalý starosta se současným zastupitelem, kousek od nich zdejší duchovní a ředitelka školy. Řekněte, kdo všechno se na přípravě slavnosti podílel?</p> <p>AN: Naše poděkování patří především naši přátelům a mnoha návštěvníkům mojí cukrárny, kteří nám opravdu pomohli nejen s přípravou občerstvení, ale třeba s mytím oken. Krásnou atmosféru dotvořil pěvecký sbor, zapomenout nesmím na podíl Středního odborného učiliště z Opočna a také místní základní a mateřské školy, které dozdobily galerii kresbami dětí. </p> <p>Pojďme pomalu zpět. Jak dlouho jste připravovali prostory, co všechno bylo nutné udělat a změnit?</p> <p>RN: První, co je třeba říci, je to, že ještě před nedávnou dobou hrozilo, že v těchto krásných prostorách bude provozována večerka asijského typu. S tímto řešením jsme nesouhlasili nejen my, ale i provozovatelé místních obchodů. Nás tyto prostory okouzlily nejen proto, že se nacházejí v samém centru obce, ale také proto, že jsou opravdu na úrovni. Dřív to byl vlastně bankovní dům, byla tam i obřadní síň.<br /> Moje obrazy byly dosud vystaveny v manželčině malé cukrárně, která je hned vedle. Ohlasy na výzdobu cukrárny byly velice pozitivní nejen od mnoha místních lidí, ale třeba od lidí z velkých měst, kteří mají u nás v obci a jejím okolí svoje chalupy, a o víkendu k nám přicházejí na kávu či zákusek. Právě tihle lidé mi říkali, že je moje obrazy tzv. nabíjejí a především to nás utvrdilo a motivovalo v tom, že zájem o obrazy je, že jejich jakýsi potenciál by mohl v nových důstojnějších prostorách ještě více zapůsobit. Ty jsou totiž mnohem větší a návštěvníci si tak v nové galerii budou moci v klidu vychutnávat pohledy na vystavené obrazy.<br />
Když jsme tedy nové prostory od obce do pronájmu získali, museli jsme nově vymalovat, vyměnit podlahovou krytinu, obnovit elektroinstalaci a připravit osvětlení obrazů, vyřešit výměnu zámků apod. V tomhle období nám pomohla spousta lidí, které ani není možné vyjmenovat a bez nichž si otevření galerie nedovedeme představit. </p> <p>AN: Dva měsíce, které předcházely slavnostnímu otevření, nebyly pro nás vůbec jednoduché. Nejdřív jsme opravdu bojovali za to, abychom prostory do pronájmu získali. V této snaze byla pro nás nesmírně důležitá podpora našich přátel i úplně neznámých lidí, kteří se zajímali o manželovy obrazy vystavené v cukrárně a podporovali nás v době, kdy jsme váhali, zda je možné náš sen proměnit v realitu. Dnes už věříme, že dokážeme náklady spojené s provozem nových prostor utáhnout. Vždy si vzpomeneme na hezká slova podpory, kterých se nám dostalo, ale mrzí nás, že současné vedení obce se zatím k našemu záměru staví značně rezervovaně a nezohlednilo ve výši nájemného ani to, že prostory nebudou komerčně využívány. Mysleli jsme si, že obec třeba úlevou na nájmu podpoří to, že prostory galerie bude využívat i zdejší škola a školka, to se však zatím nestalo. Přesto si velice vážíme rozhodnutí 14 z 15 zastupitelů, kteří na veřejném zasedání hlasovali pro náš návrh na využití nebytových prostor v majetku obce. Velice si také vážíme soukromé nabídky místostarosty obce, který se zúčastnil slavnostního zahájení, ocenil jeho průběh a nabídl nám pomoc při opravách sociálního zařízení. Tento nečekaný a velice vstřícný krok považujeme za první vlaštovku ve změně pohledu vedení obce na provoz naší galerie, a to i přesto, že byl učiněn z pozice soukromé osoby, ne čelního představitele obce. </p> <p>Je jasné, že provoz galerie nebude ziskový. Přemýšleli jste nad možností požádat o dotaci?</p> <p>RN: Ano, kontaktovali jsme Krajský úřad Královéhradeckého kraje a s pomocí příslušných úředníků sestavili a podali žádost o dotaci v rámci programu na podporu a rozvoj profesionálních i neprofesionálních kulturních aktivit. V případě, že náš projekt uspěje, dostaneme dotaci, která by pokryla 70 % ročních nákladů. </p> <p>Na úplném začátku byl Váš sen o vlastní galerii. Kdy a jak vlastně vznikl?</p> <p>AN: Manželův sen mít vlastní galerii vznikl už před dvaceti lety. Chtěli bychom, aby galerie byla místem nejen k prohlížení vystavených obrazů, ale především místem, kde se budou lidé setkávat, hovořit spolu a kde jim bude opravdu dobře, kde se budou cítit volně a přirozeně. Opravdu je pro nás velkým povzbuzením, když někteří lidé hovoří o tom, jak jim pohled na manželovy obrazy pomáhá, jak se tím odreagují. Několik obrazů manžel rozdal lidem opravdu velmi nemocným, ti pak mluvili o krásném pocitu při pohledu na abstraktní malbu, která jim visí doma.</p> <p>RN: Mě hodně inspirovaly návštěvy jiných galerií. Jako příklad mohu uvést návštěva náchodské galerie U Mistra s palmou, jejíž majitel je také malíř a zároveň nabízí prostory své galerie pro výstavy ostatních umělců. Poprvé jsem náchodskou galerii navštívil už poměrně dávno, ale už tehdy jsem si představoval, jaký to musí být pocit, když se galerie večer zamyká a klíč od dveří si majitel strká do vlastní kapsy. Tehdy to byl opravdový sen.</p> <p>AN: Na slavnostní vernisáži první výstavy dostal proto manžel dřevěný klíč jako symbol k naplnění snu. Následovala další výstava a sen nabýval čím dál více reálných rozměrů. A najednou tu byl závěr loňského roku, a my jsme si nebyli jistí, zda je to ta pravá chvíle proto, abychom usilovali o pronájem uvolněných prostor. Tehdy jsme si ale uvědomili, že už opravdu jsme připraveni mít vlastní galerii, že už jsme dost zralí na to, abychom to dokázali. Naše rozhodnutí požádat o pronájem prostor už nebyl bezhlavý skok do neznáma, už jsme byli na realizaci snu opravdu připraveni. </p> <p>RN: Velmi nám pomohly i ohlasy ze zahraničí, moje obrazy se dostaly třeba do Chicaga nebo jeden se prodal v Newcastlu. Odborníci nazývají můj styl malby surrealistickou abstrakcí, já tomu říkám duchovní obrazy. I to byla obrovská motivace jít do tohoto projektu. </p> <p>A poslední otázka. Mít galerii, to je nejen radost, ale také velký závazek. Kdo se bude starat o výstavy, o program, a jak budou tyhle krásné prostory celoročně využity? </p> <p>RN: Chceme, aby se výstavy a autoři v naší galerii střídali po měsíci. Neplánujeme výstavy jen obrazů, ale například i fotografií. Vedlejší prostory budou trvale sloužit pro výstavy dětských prací. Chtěli bychom, aby v naší galerii proběhl i kurz kresby a malby, prostory budou vybaveny malířskými a kreslířskými potřebami i malířskými stojany, děti si budou moci vyzkoušet jednoduchou práci s olejem. Tomu bych se rád věnoval osobně, byl bych rád, aby děti viděly, jak se napíná malířské plátno, jak se pokryje olejovým šepsem, jak se míchá barva atd.</p> <p>AN: V galerii budeme také prodávat keramiku, ručně vyrobené panenky a podobné výrobky. Chtěli bychom, aby během kalendářního roku galerie reagovala na jednotlivá roční období nebo tradice jako jsou Velikonoce, Vánoce apod. Zároveň se naše galerie stane místem, kam budou moci zájemci přijít na zajímavé přednášky. V případě zájmu jsme připraveni zprostředkovat v našich prostorách i výuku angličtiny, kurz aranžování a další, nabídka bude samozřejmě reagovat na zájem lidí. Plánujeme i koutek pro úplně nejmenší děti.</p> <p>RN: Naši galerii nazýváme „netradiční“, název vychází i z našeho záměru vybavit galerii vodní fontánou, používat vonné oleje, zajímavé osvětlení, dokázat obrazy spojit s celkovou atmosférou; vytvořit prostory, kde si člověk opravdu odpočine a bude se zde moci odreagovat. Chtěli bychom, aby zde každý návštěvník našel svoje místo, svůj koutek, kde mu bude dobře. </p> <p> Čas strávený ve společnosti manželů Novákových byl časem, kdy se zdají být složité věci mnohem jednodušší, kdy pochopíte, že jsou stále lidé, kteří dokáží být šťastní ne díky tučnému kontu, ale díky tomu, že mohou dělat šťastnými lidi kolem sebe…, a za to si zaslouží, abychom jim a jejich galerii drželi pěsti.</p>

<p>BRNO: Nedílnou součástí každého muzea bývá buď „živý“ průvodce či má podobu přenosného zvukového zařízení. Jejich úloha je jednoduchá a jasná, podrobně seznámit návštěvníky s expozicí a vystavenými exponáty. Avšak pozor, doba pokročila, na řadu přichází nový, lepší a modernější průvodce, který doplní prohlídky výstav multimediálním obsahem.</p> <p>Jak? Prostřednictvím chytrých mobilních telefonů a tabletů.</p> <p>Chytré telefony a tablety dokážou zpestřit již zaběhlé (a někdy i zastaralé) metody přenosu informací. A právě pro tato chytrá zařízení vznikl multimediální průvodce, který oživí jakoukoli expozici videem, obrázky, mapami, interaktivními plánky i zvukem.<br />
Návštěvníkům se smartphony obohatí zážitek z výstavy, pořadatelům výstavy umožní ušetřit náklady spojené s pořízením relativně drahého hardwaru (např. zmiňovaných zvukových zařízení).<br />
Rozšířené multimediální informace je možné nabízet nejen návštěvníkům muzeí, ale i třeba v ZOO, na veletrhu, na kulturní akci, hradě či zámku, na naučné stezce. Chytrá zařízení totiž dokážou zobrazovat různorodý obsah: doplňující textové informace (i velmi rozsáhlé), obrázky, animace, videa, interaktivní mapy, plánky, tematicky spjaté hry apod. Umějí samozřejmě také přehrávat zvuk nebo reprodukovat mluvené slovo. Organizátorům výstav se tímto otevírají možnosti moderního podávání a sdílení informací.</p> <p> A jak to všechno vlastně funguje?</p> <p> Používání Multimediálního průvodce je naprosto intuitivní, uživatelé se nemusí dopředu s používáním Průvodce seznamovat. Aplikace jednoduchou formou uživatele provádí výstavou a plynule zobrazuje dostupné informace.<br />
Multimediální průvodce funguje prostřednictvím webového rozhraní. To znamená, že návštěvník nemusí stahovat do svého telefonu speciální aplikaci. K zobrazení obsahu pouze spustí internetový prohlížeč a zadá adresu průvodce. Adresu a varianty přístupu do průvodce včetně informací k Wi-Fi připojení získají návštěvníci přímo při vstupu na výstavu. Postačí však i běžné GSM datové připojení k internetu.<br />
Načtením internetové adresy multimediálního průvodce se návštěvníkovi zobrazí úvodní strana se shrnujícími informacemi o výstavě. Návštěvník může dle své chuti zobrazovat texty a obrázky k jednotlivým exponátům nebo si ulehčit orientaci využitím interaktivní mapy celého výstavního prostoru. Dále může přehrát video nebo jen spustit zvukový doprovod. Záleží jen na provozovateli výstavy, pro jaké typy multimediálních informací se při tvorbě průvodce rozhodne.<br />
Správa obsahu průvodce je pro provozovatele velmi jednoduchá. Funguje na téměř stejné bázi, jako v případě standardních webových stránek ‒ využívá redakční systém. Správce multimediálního průvodce tak může kdykoli obsah libovolně aktualizovat a doplňovat.<br />
Nabízí se také možnost využití QR kódů nebo NFC komunikace pro automatické zobrazování příslušných částí průvodce při pohybu návštěvníka výstavou.</p> <p> Žádná fikce. Multimediální průvodce se již reálně používá</p> <p> V současné době nabízí informace prostřednictvím multimediálního průvodce svým návštěvníkům mezi jinými Moravské zemské muzeum v Brně (www.mzm.cz). Pro muzeum tohoto průvodce vyvinula reklamní agentura Omega Design, která ho obohatila o tematickou hru a možnost stažení tematické tapety na plochu počítače. Chcete-li poznat a otestovat modernější způsob přenosu a sdílení informací, nechte se zlákat aktuální výstavou v Moravském zemském muzeu s názvem Messel on Tour ‒ přírodní katastrofa po zániku dinosaurů.</p> <p> Návod k užití multimediálního průvodce ve výstavě <p> O výstavě Messel on Tour

<p>TURNOV: Poslední prodloužený únorový víkend (23. – 26. 2.) se všichni divadla chtiví amatéři i profesionálové, hledači nových forem i tradicionalisté sjeli do Turnova, kde jako každoročně proběhla krajská postupová přehlídka amaterského divadla Libereckého kraje Modrý kocour.</p> <p>Letos poprvé mohl lektorský sbor doporučit inscenace nejen na celostátní přehlídku experimentálního divadla Šrámkův Písek a studentského divadla Mladá scéna v Ústí nad Orlicí, ale i činoherního a hudebního divadla CP Divadelní Piknik Volyně.<br />
Program přehlídky byl tradičně značně napjatý, končil přátelskými posezeními – rozborovými semináři v salónku U Karla IV. často až v hodině mezi psem a vlkem. Přesto si Petr Haken, duše, srdce i mozek přehlídky, našel pár minut a odpověděl na mé otázky týkající se vzniku a života Modrého kocoura, ale i divadla a jeho osobníhu vkusu. </p> <p>Letos proběhl již 17. ročník postupové přehlídky experimentujícího, studentského, činoherního a hudebního amaterského divadla Modrý kocour, vzpomeneš si ještě na úplné začátky? Jak vůbec Modrý kocour vznikl?</p> <p>S hudebním skladatelem, tehdy to byl student konzervatoře, Martinem Hyblerem jsme seděli v hospodě a říkali si, že by si Turnov zasloužil nějakou činoherní přehlídku. Původně se to mělo jmenovat Modrý prase, aby se mohlo říkat: „Jedeme na prase“. Pak ale zvítězil kocour, podle lva na starostenském řetěze. První porevoluční starosta říkal: „Zas si musím brát na krk toho hnusnýho kocoura.“ On měl totiž na hlavě hvězdičku místo koruny.</p> <p>Proměnil se nějak výrazně Modrý kocour od prvopočátků? (změna koncepce, směřování, lektorský sbor, věkový průměr účastníků a diváků…)</p> <p>Proměnil se strašlivácky strašně. První ročník, to bylo setkání divadelníků z okolí. Jediný host z větší dálky bylo Rádobydivadlo Klapý. Některé inscenace nestály za moc. Dáda Weissová mi řekla: „Tak takhle ne, Péťo.“ Tak jsem se začal snažit. Myslím, že dnes se ty špatný kusy objeví jen výjimečně. Asi čtvrtý ročník byl postupový; nejdříve jenom na Písek, pak se přidala Náchodská Prima sezóna, tu nahradila Mladá scéna a letos jsme poprvé mohli doporučit i na činohru. Věkový průměr účastníků se myslím nemění. Od začátku bylo mým snem setkání studentů, kteří hledají cestu s kvalitními dospělými soubory. Myslím, že tyto věkové skupiny si mohou navzájem hodně dát. Lektorský sbor se měnil, to je jasné, ale v posledních letech je stabilizován na jménech Christov, Pácl, Tomas, Stuchlík, Hulec, Lanta, letos poprvé Petra Honsová. Ale byl tu pan profesor Císař, Pepa Tejkl, Markéta Miláčková, Martin Polách ze Šalďáku, Martin Pšenička a další.</p> <p>Jak se na přehlídku připravuješ ty osobně?</p> <p>Já sháním zahraniční soubory, i když Walny teatr z Waršavy se už stal stálicí a hlásí se sám. Pak musím zajistit prostory, ubytování, stravování…<br /> České soubory se hlásí také samy, jen je to potřeba technicky a umělecky sestavit do čtyř dnů.</p> <p>Přehlídka je zaměřena na „experimentující“, dříve alternativní divadlo? Co pro tebe tento výraz znamená? Je možné „experimentující“ divadlo přesně definovat?</p> <p>Přehlídka je zaměřena na dobré divadlo. Ať už experimentuje či se drží klasiky. Těžko vysvětlit slovo experimentující. Formou? Nebo snad obsahem? Nebo obojí. Je to o hledání nových cest, a je na porotě rozhodnout, zda soubor je více o hledání a pošle ho do Písku, nebo je to spíše o držení se klasických námětů a postupů, a pak jej nasměruje do Volyně. Ale přesnou hranici stanovit nelze.</p> <p>Čeho si nejvíce ceníš u mladého divadla? Jak by podle tebe měla vypadat kvalitní studentská inscenace? </p> <p>Jo, já jsem trochu jiný než jsou dnešní trendy. Já preferuji především kvalitní hereckou přípravu a dramaturgickorežijní koncept, spontánnost je sice u studentů skvělá, ale pomíjivá. Takoví pouze zazáří v jedné nebo dvou inscenacích a je konec. Mluví ze mne zkušenost sedmnácti let.</p> <p>Jestli se nemýlím, sám si několikrát zasedl do poroty MK, co je pro tebe v hodnocení inscenace amaterského divadla nejdůležitější? </p> <p>Zasedl jsem jednou jedinkrát, když na poslední chvíli vypadl porotce. Bylo to náročné a dělat to nechci. Kdyby mě ale někdo pozval jinam, abych šel porotovat, rád to přijmu. Nejen v amatérském divadle, ale v uměleckém konání obecně, je pro mne nejdůležitější jednota formy a obsahu. A vyrovnanost hereckých výkonů. Jak je v inscenaci výrazně slabší, byť jeden herec, všechno jde k šípku.</p> <p>Je věčnou otázkou, kde končí amaterské a začíná profesionální divadlo. Ty sám si byl několik let v angažmá v Jihlavě, Hradci Králové a v Chebu, nyní hraješ s Turnovským divadelním studiem. Jaký je mezi těmito dvěma termíny amaterské a profesionální divadlo rozdíl pro tebe?</p> <p>Já rozdíl nedělám. Je divadlo dobré a špatné. U profidivadla jsem se mnohému naučil, ale viděl jsem tam i praktiky, které zaplaťpánbůh do amatérského divadla přijít nemohou. Když vidím někdy omylem agenturní inscenaci, říkám si: „Ti pražáci si o nás myslí, že jsme úplní idioti.“ Ale někteří jim na to skočí a tak to bohužel funguje. Jeden velký rozdíl mezi amatéry a profíky je v tom, že špatní amatéři mnohdy nevědí, že jsou špatní, profíci to vědí a přesto hrají kvůli penězům.</p> <p>Během Kocoura pendlují diváci mezi dvěma scénami Mětským divadlem a Kinem Ráj, již loňský rok se začala nad touto druhou scénou zatahovat mračna a hrozila její demolice, jak vypadá situace v současnosti? Hledáš případně nový alternativní prostor na příští rok? </p> <p>Tohle druhé divadlo má své mouchy. Postavila si ho pro sebe ještě sovětská armáda neblahé paměti a po revoluci se z něj udělalo kino. Pak přišla digitalizace a kino se logicky přesunulo do menšího sálu. Bojujeme za to, aby se z toho stal stánek pro mladé, aby to fungovalo jako rokáč a příležitostně i jako divadlo. Musíme doufat.</p> <p>Co myslíš, že by se ještě mělo v budoucnu na Modrém kocourovi zlepšit?</p> <p>Každý rok něco trochu vylepšuju. Když získám peníze, zas něco vylepším. Třeba více oddělený prostor pro diskuse od těch, kteří se chtějí po půlnoci bavit. (Narážka na letošní spor, který předčasně ukončil jeden z rozborových seminářů pozn. red.)</p> <p>Nosíš svoje pověstné modré sako i mimo festivalové dny? </p> <p>Ne. Vzal jsem si ho jen jednou. Krátké a úderné divadlo slavilo v Liberci nějaké výročí a já je šel pozdravit jménem Modrého kocoura.</p>

<p>PARDUBICKÝ KRAJ: Seriál, v němž už několik let mapujeme problematiku kronik a kronikářů, postoupil do Pardubického kraje. Dnes přibližujeme situaci v okresech Chrudim a Svitavy. A protože se tato kapitola brzy uzavře, můžeme si dovolit konstatovat, že téměř ve všech lokalitách jsou kronikáři v kontaktu s pracovníky Státních okresních archivů (SOkA), přestože ty již nemají vůči kronikářům žádné povinnosti. Většinou pro ně nepořádají dříve obvyklé semináře, ale téměř ve všech lokalitách s nimi spolupracují, byť neformálně.</p> <p>Obce také nemají povinnost hlásit SOkA vedení obecní kroniky, ale pracovníci archivů se každou snaží podchytit a přesvědčit představitele obcí o výhodnosti uložení dopsaných kronik v archivech. </p> <p>Okres Chrudim</p> <p>Agendu kronikářství převzal od Okresního muzea v Chrudimi po roce 1989 Státní okresní archiv v Chrudimi (dále jen SOkA). V letech 2000 až 2004 pořádal SOkA semináře, na kterých vystupovali také jednotliví kronikáři. A právě díky dlouhodobé spolupráci s nimi získává SOkA kontakty na zajímavé osobnosti a zdroje informací, a někdy je výsledkem také získání cenných archiválií.<br />
V okrese Chrudim se nachází 113 obcí a podle odhadu archivářů se snaží více než polovina obcí vést kroniku, dlouhodobě se to však daří pouze čtvrtině.<br />
Pracovníci archivu se i zde snaží přesvědčovat představitele obcí o výhodách uložení dopsané kroniky do SOkA, a to zejména od otevření nové archivní budovy v roce 2000. Metodickou pomoc už neposkytují kronikářům na seminářích, ale prostřednictvím webových stránek (na nich jsou k dispozici zákony vztahující se ke kronikářství, DVD o historii kronikářství na Chrudimsku i výzva ke spolupráci na DVD Kroniky a kronikářství na Chrudimsku), formou individuálních konzultací při nichž jsou také prezentovány kroniky jednotlivých obcí a také možností bádání v archivních fondech.<br />
Od října jsou na webu archivu http://www.soka-cr.cz/…ikarstvi.htm postupně zveřejňovány digitalizované kroniky.</p> <p>Okres Svitavy</p> <p> „Metodice pro kronikáře se naše muzeum věnovalo v době, kdy bylo okresním muzeem, tedy do roku 1989. Poté přešla tato problematika do působnosti Okresního archivu Svitavy se sídlem v Litomyšli. Muzeum však nadále spolupracuje s jednotlivými kronikáři okolních obcí a historik našeho muzea zastává funkci kronikáře města Svitavy. Od kronikářů získáváme informace pro badatelskou i ediční činnost, nebo v doplňování fotoarchivu,“ sděluje ředitelka Městského muzea a galerie ve Svitavách Mgr. Blanka Čuhelová.<br />
Státní okresní archiv Svitavy se sídlem v Litomyšli (dále jen SOkA) je v kontaktu s obcemi v oblasti vedení obecních kronik, vedení kronik je „kontrolováno“ při provádění metodických dohlídek vedení spisové služby – tedy pokud je kronika uložena na obecním úřadě, je pracovníky archivu zkontrolována. „Náš archiv uspořádal v minulosti tři semináře k problematice vedení kronik (i pro kronikáře vedoucích kroniky ve školách), a to v letech 1996 dvě setkání a v roce 2006 jeden seminář pro oblast Litomyšlsko, Poličsko, Svitavsko a Moravskotřebovsko. Akcí, které se zaměřily na způsob vedení obecní nebo školní kroniky, se zúčastnilo přes 50 % kronikářů,„ říká ředitel SOKA Mgr. Oldřich Pakosta.<br />
Při setkáních v budově SOkA byly kronikářům předloženy k nahlédnutí kroniky uložené v archivu. V případě jejich zájmu, mohou navštívit archiv a konzultovat záležitosti týkající se vedení kronik.<br />
“Díky spolupráci s kronikáři se nám daří získávat dopsané kroniky do našeho archivního fondu,“ dodává ředitel.<br />
Jako jeden z mála archivů se snaží obnovit tradici seminářů pro kronikáře a na léta 2012 a 2013 připravuje toto prospěšné setkání.<br />
V okrese Svitavy se nachází 116 obcí, z toho je 7 měst a 1 městys.</p>

<p>PŘÍBRAM: Dubnový koncert Jaroslava Svěceného v Příbrami zahájí čtyřicetičlenný Pěvecký sbor základní umělecké školy Příbram I. Se sbormistryní Pěveckého sboru při ZUŠ Příbram 1, nám. T. G. Masaryka – Jaroslavou Kunickou Halamovou – jsem si povídala nejen o společném vystoupení s Jaroslavem Svěceným, které se koná 15. dubna 2012 v rámci cyklu Příbramské hudební večery.</p> <p>Paní Kunická, již v dubnu vás čeká velké vystoupení s houslovým virtuosem Jaroslavem Svěceným a Miloslavem Klausem – na „Koncertě pro deset strun“. Na jak velký soubor se mohou posluchači těšit?</p> <p>Na koncertě s panem Svěceným bude zpívat kolem čtyřiceti zpěváků ve věkovém rozmezí od osmi do dvaceti let. Takže poměrně široké věkové rozmezí, které jistě dodá na pestrosti vystoupení. Na klavír bude sbor doprovázet paní učitelka – klavíristka Kateřina Duková.<br />
Je to již třetí spolupráce v posledních letech s mistry hudebníky. Poprvé – doprovázení pana Daniela Hůlky a Lubomíra Brabce, poté jsme oslavili symbolicky 65. narozeniny profesora Štěpána Raka – kde soubor rovněž předvedl své kvality a nyní do třetice – s J. Svěceným. </p> <p>Jak se členové sboru dívají na tyto fúze – myšlena – spolupráce s umělci zvučných jmen, kteří brázdí svět a sklízí úspěchy?</p> <p>Když má sbor možnost spolupracovat společně se známými umělci, motivuje to členy sboru k větší píli při studiu skladeb, těší se na osobní setkání s umělcem a samozřejmě i na vysledný zážitek ze společného vystoupení. </p> <p>Váš soubor je relativně mladým tělesem; v tomto roce oslavujete deset let od svého vzniku.</p> <p>Ano, náš pěvecký sbor byl založen v roce 2001, působí tedy více než deset let. Narozeniny ale slavíme poctivou prací a zkoušením. Každé vydařené vystoupení je pak krásným dárkem nejen pro členy a vedení sboru, ale – doufám – že i pro posluchače.</p> <p>Když vás poprosím o stručný popis vašeho repertoáru, co mi k tomu povíte?</p> <p>Pěvecký sbor při ZUŠ Příbram I, nám. T. G. Masaryka má všestranný repertoár, nejčastěji však zpívá muzikálové a populární písně, různé úpravy lidových písní, které s oblibou kombinuje s pohybem a využitím hudebních nástrojů. V současné době má sbor tři oddělení: přípravné oddělení pro nejmladší zpěváky, předškoláky, střední oddělení, které navštěvují žáci základních a středních škol, a komorní seskupení, skládající se z absolventů a nejstarších členů sboru.<br /> Celkem na naší škole sborově zpívá kolem šedesáti žáků. </p> <p>Kde jste již vystupovali? Mám samozřejmě na mysli vystoupení, která byla pro vás stěžejní.</p> <p>Sbor má za sebou pestrou koncertní činnost, kromě školních koncertů účinkoval v Divadle Příbram na Přehlídce ZUŠ, zpíval v Západočeském muzeu v Plzni pod Západočeskou Univerzitou, několikrát koncertoval v pražské Lucerně, dále pak v Akdemii věd v Praze a v kulturním domě na Dobříši. Náš pěvecký sbor se také účastnil mezinárodního pěveckého festivalu „Dialog kultur“ Mezi vystoupení sboru se také řadí vánoční koncert v kostele sv. Jakuba v Příbrami. Letos poprvé byl hostem na oblíbené místní soutěži Miss Příbramsko. A zejména Vánoční koncert s Příbramským Big Bandem je ve veliké oblibě nejen zpěváků, ale i publika.</p> <p>Když má žák předpoklady ke zpěvu a rád by se u vás angažoval, čeká jej asi pravidelná dřina.</p> <p>No jistě, zpěváci zkouší pravidelně každý týden tři až čtyři hodiny. Což je vzhledem k tomu, že musí prvořadě plnit své školní povinnosti, celkem náročné. Ale dá se to zvládnout.</p> <p>Myslíte si, že dnešní doba je nakloněna vedení dětí k hudbě? Myslím aktivnímu provozování.</p> <p>Budu psát konkrétně o sborovém zpěvu. Je to nejpřirozenější a nejrozšířenější projev člověka. Sborový zpěv pomáhá začínajícím muzikantům k rozvoji jejich hudebnosti a zároveň tak i ke zvyšování zájmu o hudbu. Umožňuje žákům pracovat v kolektivu a přizpůsobovat se potřebám sboru, vnímat emocionální hudební zážitky a tím rozvíjet jejich hudební cítění. Hlavním posláním sborové práce je koncertní činnost, proto jsme rádi, že máme možnost spolupracovat a společně vystupovat i s velkými umělci.</p> <p>Váš žák ukončí ZUŠku a co dál? Máte ze „své líhně“ i pokračovatele?</p> <p>Samozřejmě, že i naše škola má na seznamu absolventů početnou řadu začínajících profesionálních umělců, převážně na školách různého typu s hudebním zaměřením, ale v neposlední řadě i konzervatoří.</p> <p>Hezky se s vámi povídá, krásně se váš sbor poslouchá. Neříkejte ale, že je vše tak růžové, jak by se mohlo zdát. Jistě jsou také nějaké obtíže… Povíte mi o nich?</p> <p>Asi bych své postřehy nenazvala obtížemi, ale pravdou zůstává, že ukorigovat někdy tak veliké pěvecké těleso není zrovna snadné, značnou roli hraje i veliké věkové rozmezí mezi zpěváky, ale i tak musím zmínit, že panuje ve sboru kolegialita a dobrá nálada.</p> <p>//**Dnes se slovo peníze skloňuje ve všech pádech. Co vaše ZUŠka a sponzoři? Mám nyní na mysli to, co by se dalo vylepšit, kdyby sponzoři byli, a byli by ochotni pomoci? Záměrně užívám „ kdyby“ . A víme, že „kdyby jsou chyby“… někdy. </p> <p>Zajisté, sponzorské dary bychom velice uvítali, umožnilo by nám to spolupracovat i se zahraničními sbory, umělci, tělesy a vyměňovat si tak vzájemné zkušenosti. Rádi bychom si pořídili profesionální hudební nahrávku skladeb z našeho repertoáru a zajistili si lepší vlastní propagaci.</p>