<p>PRAVÍKOV: Myšlenka na vytvoření Parku studií a reflexe v České republice vznikla mezi několika lidmi z Humanistického hnutí, které u nás funguje od první poloviny 90. let. V červnu 2011 se iniciátorům projektu podařilo získat dostatečné finance, zakoupili starší statek ve vesnici Pravíkov na Vysočině a vytvořili zde Park studií a reflexe. O tom, co je jeho hlavním posláním a na jaký program se mohou návštěvníci těšit, jsem si povídala s iniciátorkou projektu Petrou Duhajskou.</p> <p>Za duchovního otce těchto zvláštních parků je považován Mario Luis Rodríguez Cobos, známý jako Silo. Můžete nám jeho osobnost přiblížit?</p> <p>Silo byl argentinský spisovatel a zakladatel Humanistického hnutí. Pocházel z Mendozy a zde nakonec v roce 2010 ve věku 72 let taky zemřel. Vystupoval jako řečník, přednášel, psal knihy, povídky, články a studie vztahující se k politice, společnosti, psychologii, spiritualitě a dalším tématům. Ačkoli sám se považoval pouze za spisovatele, mnoho jeho čtenářů ho vnímá jako myslitele, opírající se o různorodost témat, o kterých psal.<br />
Je velice těžké shrnout nějak život a význam tohoto člověka do pár vět. Zdá se téměř neuvěřitelné, že jeden člověk mohl ovlivnit životy milionů lidí po celém světě, ale Silovi se to povedlo. Humanistické hnutí vzniklo v roce 1969 a dnes existuje v desítkách zemí po celém světě. Jeho členové se věnují nejrůznějším společenským, politickým, humanitárním, osobně-rozvojovým a mnoha dalším aktivitám. Každý předává to, co pro něj Silovo dílo a život znamenal, svým způsobem – a snaží se hledat, posilovat a šířit to nejlepší, co v sobě má.</p> <p>Jaká je historie parků studií a reflexe ve světě? </p> <p>V argentinském Punta de Vacas, tedy na místě, kde Silo poprvé veřejně promluvil – bylo to 4. května 1969 – byl v roce 1999 vztyčen ocelový monolit, který tento projev, známý jako Uzdravení od utrpení (La Curación del Sufrimiento), připomíná. Postupně na tomto místě přibývaly jak další symbolické prvky tak budovy určené k seminářům a setkáním i osobnímu studiu a meditaci. A tak vznikl první Park studií a reflexe, který bývá označován jako Historický Park. Postupně se počet Parků zvyšoval – nejprve v Latinské Americe a postupně i v Evropě, Asii, Africe a Severní Americe. V současné době existuje několik desítek Parků a další stále vznikají. </p> <p>Kdo vaše projekty financuje?</p> <p>Všechny Parky ve světě jsou financovány pouze z dobrovolných příspěvků jednotlivých lidí. Nepřijímáme žádné granty, dotace, nemáme sponzory. Přehled jednotlivých příspěvků si může každý prohlédnout na našem transparentním účtu. Jména těch, kteří se podíleli na vytvoření konkrétního Parku, jsou potom vyryta na pamětní stéle, která je jedním ze symbolických prvků Parku.</p> <p>Jaké kulturní akce jste již realizovali? </p> <p>Nedá se říci, že by v Parku Pravíkov od jeho otevření na podzim 2011 proběhly nějaké čistě kulturní akce – ke kultuře a umění se občas dostáváme spíš oklikou. Na slavnostním otevření Parku 2. října 2011 například zazpívala Antonia Nyass z Yellow Sisters, v rámci aktivit Komunity pro lidský rozvoj se návštěvníci mohli seznámit s artefiletikou. Od ledna 2012 probíhají každý měsíc práce v dílnách. Na prvních dvou setkáních se pracovalo s materiály za studena – s voskem, pryskyřicí, kaučukem, sádrou a cementem. Postupně přecházíme k práci s kovy, keramikou a sklem. Tím, že je Park zaměřen zejména na osobní rozvoj, je dán i charakter pořádaných akcí – nejedná se o kulturní akce v tradičním slova smyslu. V nejbližší době se charakteristice kulturní akce nejvíce blíží Prožitkový víkend pro rodiče s dětmi, který proběhne o víkendu 21. – 22. dubna.</p> <p>Kolik lidí se v současné době v rámci projektu Park Pravíkov angažuje? Spolupracujete i s dobrovolníky?</p> <p>Všichni lidé, kteří se v rámci projektu Parku Pravíkov angažují – ať už aktivně přímo prací v Parku, organizačně, finančně či jinak, jsou neplacení dobrovolníci. Ale není to tak, že bychom přímo spolupracovali s lidmi, kteří se nabízejí jako dobrovolníci, nebo že bychom nějak aktivně hledali dobrovolníky jako někoho, kdo by nám pomohl. Hledáme lidi, kterým se stejně jako nám tento projekt zamlouvá a budou se do něho chtít zapojit. Všichni společně pomáháme vytvářet Park. A všichni, kdo se takto aktivně účastní a vezmou si na sebe nějakou zodpovědnost, mohou také o fungování a dalším směřování Parku spolurozhodovat.</p> <p>Jedním z vašich hlavních poslání je i proměna společnosti ke větší humanitárnosti na základě osobní hluboké změny jednotlivce. Myslíte si, že se vám daří toto poslání naplňovat?</p> <p>Tady si pomohu Gándhího citátem: „Buď tou změnou, kterou chceš ve světě vidět.“ Každá pozitivní změna na cestě osobního rozvoje a sebeosvobození se promítá i do světa kolem nás. Takže například už tím, že člověk přijede na seminář s tématem Usmíření, se toto poslání postupně naplňuje. Je jasné, že každý musí k hluboké vnitřní změně dojít sám, nemůžete někoho předělat zvenku. Ale Park by měl takovým lidem, kteří potřebu této změny cítí a snaží se hledat v sobě to nejlepší, pomoci v tom, že jim jednak poskytne místo ke studiu, meditaci, reflexi a taky příležitost setkat se s dalšími lidmi, kteří si pokládají možná úplně stejné otázky: kdo jsme, kam směřujeme, jaké je naše poslání, jaký je smysl života… a sdílet tak své zkušenosti a různé pohledy.</p> <p>Kontakty:<br />
info@parkpravikov.cz<br />
web: www.parkpravikov.cz<br />
facebook: www.facebook.com/parkstudii.</p>
ČR-ZAHRANIČÍ: Vousatý, šlachovitý muž se stále usměvavýma modrýma očima, kterého můžete potkat v každé roční době při koupání na pražském Džbánu, nebo někde na kole. Taky ale na kajaku, na kterém v posledním desetiletí postupně splouvá nejdelší evropské řeky od pramene až k ústí. Začal Labem, Dunajem a Odrou, pokračoval Rhônou, Rýnem, Vislou a Seinou a příští rok se chystá na některou z řek vysoko na severu. Pobýval totiž celkem 15 let ve Švédsku a v Dánsku a sever je jeho druhým domovem. Čtrnáctkrát běžel slavný lyžařský Vasův běh ve Švédsku a přešel na lyžích grónský pevninský ledovec. A spoluzaložil Arktický festival, kterého se letos konal už 6. ročník. Kdo by za tou tváří drsného sportovce a polárníka hádal i Zdeňka Lyčku – diplomata, dokonce velvyslance, a také překladatele z dánštiny? O tom všem bude tento rozhovor.
ČR: Původně vystudovaná lékařka v oboru pediatrie v roce 1988 tajně složila v Plzni doživotní řeholní sliby a o půl roku později byla přijata do noviciátu mnišek dominikánek. Od roku 1991 až dosud je ve službách dominikánského řádu a církve. V letech 1998 – 2010 působila na biskupství v Hradci Králové jako asistentka biskupa královéhradeckého a poté jako asistentka arcibiskupa pražského, kardinála Dominika Duky OP v Praze. V této roli měla příležitost naplnit heslo sv. Dominika i kardinála Dominika Duky „In Spiritu Veritatis“ a přispět ke kultivovanosti veřejného a církevního života.
Jak ostatně uvádí ve svém životopise: „Jsem vděčná, že jsem mohla být při realizaci sousoší sv. Vojtěcha a Radima na Libici, na jednom z nejstarších archeologicky probádaných míst naší země, nebo sousoší sv. Vojtěcha, Radima a Radly umístěného v katedrále sv. Víta. Podobně zahájení Via Sancta Mariana, rozjímavého putování z Prahy od Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí do Staré Boleslavi k Palladiu země české na sv. Silvestra 2019, chápu jako dar Ducha svatého. Těší mě také spolupráce s Hnutím na vlastních nohou – Stonožka, kde jsem mohla uplatnit svou původní pediatrickou profesi a starost o ty nejmenší.“
ČR: Fakt, že jsou do seznamů UNESCO zapisovány architektonické památky, je všeobecně známý. Již méně se ví, že sem patří také tradice, které skupina obyvatel pokládá za své kulturní dědictví a předává je dalším generacím. Podmínkou pro zápis do mezinárodního Reprezentativního seznamu nemateriálního kulturního dědictví lidstva UNESCO je předchozí uvedení na Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury ČR, který nyní čítá 33 položek. Téměř před deseti lety v r. 2015 přibyla do tzv. národního seznamu „Betlémská cesta v Třešti“. Co tomuto výjimečnému ocenění předcházelo, jak se připravuje taková nominace a co z ní pro nositele tradice následně vyplývá? Naší průvodkyní po Cestě na Seznam bude za nominační tým Mgr. Eva Kolajová, vedoucí Regionálního pracoviště tradiční lidové kultury, Muzeum Vysočiny Třebíč, společně s Ing. Pavlem Brychtou, předsedou Spolku přátel betlémů v Třešti.
ČR: Tanečník Dominik Vodička, absolvent Konzervatoře Taneční centrum Praha (TCP), se letos již potřetí zúčastnil televizní soutěže StarDance, kde tančil po boku sportovkyně Martiny Ptáčkové. Přestože mu postup do finále o vlásek utekl, jeho taneční dovednosti a přirozený talent opět zazářily na televizních obrazovkách a potěšily tisíce diváků.