Cestou na Seznam: Betlémská cesta v Třešti
ČR: Fakt, že jsou do seznamů UNESCO zapisovány architektonické památky, je všeobecně známý. Již méně se ví, že sem patří také tradice, které skupina obyvatel pokládá za své kulturní dědictví a předává je dalším generacím. Podmínkou pro zápis do mezinárodního Reprezentativního seznamu nemateriálního kulturního dědictví lidstva UNESCO je předchozí uvedení na Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury ČR, který nyní čítá 33 položek. Téměř před deseti lety v r. 2015 přibyla do tzv. národního seznamu „Betlémská cesta v Třešti“. Co tomuto výjimečnému ocenění předcházelo, jak se připravuje taková nominace a co z ní pro nositele tradice následně vyplývá? Naší průvodkyní po Cestě na Seznam bude za nominační tým Mgr. Eva Kolajová, vedoucí Regionálního pracoviště tradiční lidové kultury, Muzeum Vysočiny Třebíč, společně s Ing. Pavlem Brychtou, předsedou Spolku přátel betlémů v Třešti.
Město Třešť patří vedle Jihlavy a Třebíče k významným střediskům betlemářství nejen na Vysočině, ale i v celé České republice. Již více než dvě století se zde udržuje stále živá tradice – vyřezávání betlémů, jejich stavění, ale také jejich specifické zpřístupnění široké veřejnosti v autentickém prostředí – v betlemářských rodinách, tzv. Betlémská cesta v Třešti.
Třešťské betlémy jsou komponovány jako diorama, v němž se krajina vytvářená z pařezů, mechů a jiných přírodnin stupňovitě zvedá a přechází v krajinu malovanou, tzv. „lončoft“. Od roku 2005 se prohlídky betlémů v třešťských domácnostech oficiálně organizují v období od 26. 12. do 2. 2. pod názvem Betlémská cesta. V životě betlemářů představuje Betlémská cesta vyvrcholení jejich celoroční přípravy a práce, kdy se mohou se svým dílem prezentovat nejen mezi ostatními členy spolku, ale i široké veřejnosti. Zájem projevují místní obyvatelé, ale i nahodilí návštěvníci, často zájezdy turistů z celé republiky i ze zahraničí. Od roku 2008 se konají v termínu od konce listopadu do začátku února výstavy třešťských betlémů v Praze v Jindřišské věži. (Zdroj: Národní ústav lidové kultury)
Betlémářskou tradici v regionu sledujete v celé šíři a kontinuálně. V čem je s ohledem na český i mezinárodní kontext tato třešťská unikátní? Jak vlastně vznikla? Kdo jsou nositelé statku?
Betlémská cesta v Třešti je ojedinělá zejména v tom, že nositelé statku, tj. betlémáři a jejich rodiny umožňují během Vánoc prohlídku vlastních betlémů v autentickém prostředí svých domovů. Název Betlémská cesta se pro tuto tradici ustálil poměrně nedávno, tj. kolem roku 2000. Zvyklost chození po betlémech sahá v Třešti ale mnohem dále, minimálně do dob Rakouska-Uherska. Podobně jako v Třebíči, kde se praktikovala ještě na přelomu 19. a 20. století a postupně zanikla před 1. světovou válkou. V Třešti tradici znovu nastartoval Spolek přátel betlémů v Třešti, který vznikl v roce 1997. Podobné obchůzky se v minulosti konaly i v dalších betlemářských oblastech – na Příbramsku či Ústeckoorlicku.
Jak probíhala příprava nominace statku? Co stálo u zrodu této myšlenky? Kdo ji inicioval? Jak časově náročný je to proces? Proč jste se rozhodli se o to pokusit? S jakými obtížemi jste se museli popasovat? Co bylo na přípravě podkladů nejtěžší nebo nejzdlouhavější?
Nominaci Betlémské cesty navrhla v roce 2014 tehdejší etnografka z Muzea Vysočiny Jihlava PhDr. Dana Nováková, která nominaci na Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury Kraje Vysočina také zpracovala. Naše pracoviště pak tuto nominaci posouvalo ještě o stupeň výše na Seznam tradiční lidové kultury České republiky o rok později, tj. v roce 2015. Ze strany nositelů jsme se setkali s velkou ochotou, vycházeli nám opravdu vstříc. Komunikovali jsme zejména s předsedou betlémářského spolku Ing. Pavlem Brychtou a Ing. Evou Požárovou, tehdejší místostarostkou Třeště. Zápis na krajský i národní seznam vnímají jako prestižní záležitost.
Uvažujete o možné nadnárodní nominaci betlémské cesty na seznam UNESCO?
Ne, neuvažujeme. Odvíjí se to vždy od nositelů statku, kteří vyjádří svůj případný zájem. Takový záměr se pak ve spolupráci s krajským pracovištěm formuluje jako podklad pro jednání Národní rady pro tradiční lidovou kulturu při Ministerstvu kultury ČR. Ta pak rozhodne o případné přípravě nominace na světovou úroveň. Betlémáři v Třešti už i tak mají Vánoce za velmi náročné období, kdy jsou vázáni k tomu, být v období od 26. prosince do 2. února následujícího roku k dispozici případným zájemcům o prohlídku jejich betlému. UNESCO by udělalo tradici velkou reklamu a zcela určitě by se to promítlo do množství návštěvníků, což by ani nebylo žádoucí.
Místní řezbářské a betlémářské rodiny vpouštějí bezplatně turisty do svých domácností a prezentují sousedským způsobem svou práci. Obdivuhodná je ochota rodin tuto tradici stále dodržovat. Jak jsou betlémy velké a kde je mají Třešťané vystaveny? Dá se bez protežování říci, jaký z rodinných betlémů je nejvzácnější a proč?
Velikost je rozdílná a odvíjí se od prostorových možností dané rodiny. Třešťský betlém lze postavit v různých prostorách domu také podle fantazie majitele. Tradičně se stavěl nad postele, na skříně, nad kredenc, v chodbě, v dílně, v garáži atd. Nelze některý z nich vybrat a označit za nejvzácnější. Pro každou rodinu je nejhodnotnější ten jejich, protože ve většině případů navazují jeho stavěním na tradici několika generací svých předků.
Pod názvem Betlémská cesta se oficiálně prohlídky betlémů v domácnostech organizují v Třešti teprve od roku 2005 a v roce 2015 byly zapsány na tzv. národní seznam. Máte za sebou další periodickou redokumentaci. Jak se tradice za deset let od zápisu vyvíjí? Pomohl jejímu rozvoji? Daří se počet zúčastněných domácností udržet nebo dokonce zvyšovat? Jaký je zájem turistů? Klesá, stoupá?
Naše pracoviště provádělo redokumentaci v letech 2019, 2022 a 2024. Můžeme tedy doložit, že tradice stále trvá, počet zapojených rodin každoročně kolísá. V současnosti je jich kolem deseti, což je o něco méně než před těmi dvaceti lety. Na nezájem turistů si třešťští rozhodně nemůžou stěžovat. Nestojí ani o větší propagaci, která by tomu mohla i uškodit. Praví zájemci o betlémy si cestu do Třeště najdou i bez toho. Většině návštěvníků stačí i návštěva expozice betlémů v Schumpeterově domě.
Jak tradice přežívala v covidovém období?
Zcela určitě do podoby Betlémské cesty zasáhla epidemie koronaviru. Betlémy se v rodinách stavěly, některé bylo možné i navštívit. Nezveřejňoval se ale žádný plánek trasy, nešířily se informace o jednotlivých rodinách. Byla vytvořena virtuální Betlémská cesta na facebooku spolku.
Co existenci statku ohrožuje nejvíce? Byla jedním z důvodů nominace obava o udržení tradice? Co je nejdůležitější v péči o její zachování?
Tak jako u jiných statků je rizikem určitě generační záležitost a obava o to, aby tradici převzala mladší generace. Populace postupně stárne, odchod do důchodu se také posouvá a to má negativní vliv i na betlémářskou tradici. Chybí pak brigádníci na přestavbu betléma ve společné expozici a na služby u betlémů. Jesličky jsou pak přístupné v omezený časový úsek, kdy není jejich majitel v práci a může svůj volný čas věnovat případným zájemcům. S tím souvisí problém otevírací doby. Někdy se prostě stane, že se návštěvník bohužel v uvedený čas na betlém nedostane. Obava o udržení tradice je oprávněná, třešťský betlém se špatně staví, je to pracná a časově náročná činnost, což pro mladší generaci není zrovna přitažlivé. Navíc s tím má nositel tradice spojené finanční náklady, ale akce přitom negeneruje žádné zisky. Jedná se zkrátka o srdeční záležitost, která bohužel odchází s některými lidmi.
Dá se tomuto mezigeneračnímu přenosu tradice nějak pomoci? Je v dnešní době betlémářské řemeslo a obcházení domácností s betlémy stále živým prvkem v kultuře místních obyvatel, nebo jen pouhou připomínkou dávného zvyku, který jaksi ze setrvačnosti přežívá? A co to dokládá?
Zájem mladé generace se mimo jiné snaží podnítit předseda Spolku přátel betlémů v Třešti Ing. Pavel Brychta, který přes třicet let vede řezbářský kroužek. Pozornost k řezbářskému řemeslu také upíná každoroční konání akce Dřevořezání. To se poprvé konalo v roce 2002. Jedná se o pravidelné letní setkání (5. a 6. července) řezbářů z celé republiky, i ze zahraničí. Během něho účastníci vytvoří vždy několik nových figur do společného betlému v Schumpeterově domě, který v současnosti čítá asi 1500 figurek. Návštěvníkům se tak nabízí jedinečná možnost obdivovat um řezbářů a případně se také zapojit.
Jak by měl „betlémský“ turista postupovat, když uvidí krásný třešťský betlém např. v pražské Jindřišské věži, a rozhodne se přijet do Třeště? V jakém termínu bude možné betlémskou cestu letos projít a kde začít? Jaké jsou novinky letošní sezony?
Betlémská cesta v Třešti je každoročně přístupná od 26. prosince do 2. února následujícího roku. Nejpozději týden před Vánoci vydá Spolek přátel betlémů v Třešti aktuální plánek se zapojenými domácnostmi. Ten bývá také zveřejněn na stránkách města a tištěný si můžete vyzvednout na TIC. Stálá expozice spolku v Schumpeterově domě je otevřena od 7. prosince 2024 denně až do Hromnic (2. února 2025).
https://www.trestskebetlemy.cz/betlemska-cesta/
Věděli jste, že stavění betlémů je v českých zemích vánoční zvyk starší než strojení stromečku? Tak na boží rodinu také pod tím svým nezapomeňte... Krásný sváteční čas přeje redakce Místní kultury
Mohlo by vás také zajímat...
ČR: Podle aktuálního průzkumu Kanceláře Kreativní Evropa dvě třetiny Čechů věří, že by kultura měla reagovat na aktuální dění ve společnosti. Zejména mladí Češi a Češky si uvědomují také význam členství v Evropské unii pro rozvoj kultury v ČR i to, že politické změny mohou ovlivnit podmínky v kultuře. Téměř polovina Čechů se napříč generacemi ztotožňuje s tím, že kultura by měla být pro všechny, nehledě na názory, a proto může spojovat rozdělenou společnost.
ČR: Vánoce se blíží a s nimi i příležitost dát dárek nejen svým blízkým, ale i přírodě. Anketa Alej roku, která se koná již od roku 2011, nabízí možnost podpořit svou oblíbenou alej a přispět k nejen k její popularizaci, ale i ochraně. Anketa, pořádaná organizací Arnika, má za cíl upozornit na krásu a význam alejí v naší krajině a podpořit jejich ochranu.
ČR: V prosinci vyšlo aktuální číslo Divadelní revue s názvem Živá síla scénografie: prostor, tělo, vjem. Zaměřuje se na téma scénografie, v co nejširším pojetí a v co největším historickém záběru. Částečně se vrací i k Pražskému Quadriennale a připomíná sympozium Scenography Working Group IFTR/FIRT. Je věnováno dlouholeté vedoucí Kabinetu pro studium českého divadla, iniciátorce vzniku Divadelní revue a někdejší organizátorce sympozia SWG IFTR/FIRT, Evě Šormové, která by se letos dožila osmdesáti let.
ČR: Soutěž vzdělávacího portálu ČT edu, která motivuje děti a dospívající k pohybu, tanci a týmové spolupráci, opět slaví rekordy. Do třetího ročníku soutěže Tančí celá škola dorazilo bezmála 500 přihlášek. O titul králů a královen tanečního parketu tak soutěžilo přes 10 tisíc dětí a studentů z mateřských, základních a středních škol. Na vítěze čeká taneční lekce vedená profesionálním tanečníkem ze StarDance.
Místní kulturu vydává Národní informační a poradenské středisko pro kulturu - NIPOS
ISSN 1803–2818