Češi, kde jste? Stivínův koncert ovládli Rusové

<p>PRAHA: Jméno Jiřího Stivína, jazzmana, flétnisty, hudebního skladatelea improvizátora, který je už zdálky rozpoznatelný zejména díky k němu neodmyslitelně patřící čepici, již, jak téměř sedmdesátiletý hudebník říká, nosí téměř stále, aby mu „netáhlo na pleš“, je v Česku neznámé zřejmě jen málokomu.</p> <p>O tom, že je Stivín velmi, nebo dokonce i více než v tuzemsku, proslulý a oblíbený i v zahraničí, se mohli přesvědčit návštěvníci jeho koncertu v rámci Mezinárodního jazzového festivalu konaného v průběhu října v Praze.</p> <p>Češi, kde jste? </p> <p>Stivín v jeho rámci vystoupil v pražském klubu Reduta. Ač lístky na komorní vystoupení v jazzovém klubu neklesly pod 350 korun, bylo vyprodáno už dlouho. Pro české návštěvníky však bylo velkým překvapením složení publika. Ze dvou třetin šlo o publikum zahraniční, resp. o posluchače ruské národnosti.<br />
Hudebníka složení publika nezarazilo, hudba je přece mezinárodní a krátké mezikomentáře lze stejně jako v češtině vtipně parafrázovat i v angličtině. Stivín spolu se svým kvartetem tak předvedl výkon hodný mistra.</p> <p>Blues, lidovky i klasika</p> <p>Za doprovodu kytaristy a baskytaristy, střídajíce příčnou, zobcovou flétnu i saxofon neváhal střídat hudební styly od blues, přes české lidovky, až po klasiku typu Ódy na radost atd. Také jeho improvizační umění dosáhlo vrcholu, to když v jedné skladbě smísil všechny styly naráz.<br />
I přesto však musel český návštěvník z jinak bezchybného hudebního počinu pocítit lehké rozčarování. A to ne z výkonu samotných hudebníků, ale z chování, právě těch zahraničních návštěvníků.</p> <p>Kouření zakázáno. Nebo ne?</p> <p>Zástupci ruské menšiny se neváhali při hudbě hlasitě bavit, povykovat, někteří dokonce, i přes přísný zákaz, začali kouřit. Neomaleně se postrkovali, neustále odbíhali do baru a zpět, absolutně nerespektujíce, že nejsou v klubu, kde hudba hraje jen coby kulisa, ale na koncertě.</p> <p>V tomto ohledu selhala i ochranka a personál klubu. Ani jednou nezakročil.</p> <p>Stivín, ač při jiných příležitostech zpravidla zahraje několik přídavků, se tak – možná i kvůli nepříjemnému publiku – po závěrečném songu ihned uklidil do zákulisí.<br />
Zážitek z vynikajícího výkonu jednoho z předních českých hudebníků tak nutí k zamyšlení. Mají Češi ještě zájem o původní hudební produkci, nebo jim stačí její reprodukovaná verze doma v obýváku a místo v hudebních klubech a na koncertech přepustí neukázněným cizincům?</p>