<p>LIBEREC: Dvaadvacet let pracuje Petra Kurowská jako rytec skla v Míšni. Vedle zaměstnání má celou řadu koníčků, ale její největší láskou je liberecký Ještěd. Do Liberce již několik let jezdí pravidelně na dovolenou, kterou tráví v hotelu Ještěd dvakrát do roka a návštěvami u přátel v Liberci.</p> <p>Ještěd jste si oblíbila již při svých cestách do Československa?</p> <p>S přítelem mých rodičů jsem začala cestovat do Československé republiky. Jezdili jsme mnoho let do Česko-Saského Švýcarska, ale už tehdy jsem poznala Ještěd. Pravidelně se však objevil v našem programu až po revoluci jako stálý cíl. </p> <p>Vedly vás k vytvoření tak výjimečného vztahu pohnutky, vyplývající z vašich zájmů?</p> <p>Mám mnoho různých koníčků. Byla to láska na prvý pohled. Poznala jsem také, že Ještěd provázejí existenční problémy. Stříbrná stavba se stala doslova mým životním druhem. Ráda ho kreslím, fotografuji, básním o něm, cestuji pravidelně za ním. Kvůli Ještědu jsem začala studovat mineralogii, vulkanologii a další geologické obory. </p> <p>Projevujete svůj vztah k Ještědu nějak materiálně?</p> <p>Není to jen duchovní vztah, mým prvním pokusem bylo mytí věže. K tomu jsem potřebovala horolezecký kurz. Myslím, že se mi podařilo aspoň částečně kus věže omýt. K navázání těsnějšího kontaktu posloužilo fotografování. Zhotovuji při každé návštěvě desítky fotografií a v únoru roku 2006 se mi dokonce podařilo uspořádat jejich výstavu v informačním centru pod Ještědem </p> <p>Využila jste k prezentaci svého vztahu k Ještědu i vaše umění kreslit?</p> <p>Píšu básně o Ještědu a tvořím i komiksy, jsem ráda, že mohu svou tvorbu prezentovat tady v Liberci. Dalším výrazem je využití střepů skel ze starých oken hotelu. Na ně se pokouším rýt motivy Ještědu, ještědské přírody. Snad se najde možnost uplatnit je jako suvenýry.</p> <p>Máte pocit, že se Vám Ještěd odvděčuje?</p> <p>Cítím, že mi při každé návštěvě říká: „Jednoho dne uvidíš, Petro, že Tvoje snaha nebude marná.“ To jsou slova mého 90 metrů vysokého přítele. „Láska má moc,“ míní, /„Láskou dospěješ k největšímu poznání.“// Krásná jsou rána na Ještědu, když vychází slunce, večery, když zapadá, když v poledne ozařuje jeho lesknoucí plochy, ale nádherný je i když se ztrácí v mlze a oblacích. Je na světě něco krásnějšího?</p> <p>Připravujete při své návštěvu nějaké další aktivity, které by prezentovaly váš vztah k Ještědu?</p> <p>Koncem ledna jsem v liberecké knihovně instalovala výstavu svých sklářských prací, fotografií a komiksů o Ještědu. Chci tak dát najevo svou lásku k Ještědu a ukázat Libereckým, jaké bohatství krásy šperkuje jejich město. Málokteré město na světě má tak dokonalý výtvor lidských rukou, splývající harmonicky s přírodou. V liberecké galerii v Radničním sklepě vystavuji komiks o Ještědu, je to moje celá historie, seznámení, pomoc, imaginární svatba i hýřivé milování. Diváci jsou před komiksy nerozhodní, nedovedou si představit, že někdo může tolik milovat budovu a vlastně celou horu. V Liberci je výstava do konce října a potom poputuje do Polska a Německa.</p>
ČR-ZAHRANIČÍ: Vousatý, šlachovitý muž se stále usměvavýma modrýma očima, kterého můžete potkat v každé roční době při koupání na pražském Džbánu, nebo někde na kole. Taky ale na kajaku, na kterém v posledním desetiletí postupně splouvá nejdelší evropské řeky od pramene až k ústí. Začal Labem, Dunajem a Odrou, pokračoval Rhônou, Rýnem, Vislou a Seinou a příští rok se chystá na některou z řek vysoko na severu. Pobýval totiž celkem 15 let ve Švédsku a v Dánsku a sever je jeho druhým domovem. Čtrnáctkrát běžel slavný lyžařský Vasův běh ve Švédsku a přešel na lyžích grónský pevninský ledovec. A spoluzaložil Arktický festival, kterého se letos konal už 6. ročník. Kdo by za tou tváří drsného sportovce a polárníka hádal i Zdeňka Lyčku – diplomata, dokonce velvyslance, a také překladatele z dánštiny? O tom všem bude tento rozhovor.
ČESKÉ BUDĚJOVICE: V prosinci před šestadvaceti lety byla v centru Českých Budějovic v blízkosti dominanty města Černé věže s napětím a očekáváním otevřena nová umělecká Galerie Hrozen. Jejím zakladatelem a majitelem, duší celého podniku, byl grafik a ilustrátor Václav Johanus (1947-2024). Jeho životní cesta se bohužel náhle v únoru t.r. uzavřela. Působnost galerie byla v průběhu roku ukončena a Galerie Hrozen tak po čtvrtstoletí intenzivní činnosti završila svoji bohatou historii.
ČR: Původně vystudovaná lékařka v oboru pediatrie v roce 1988 tajně složila v Plzni doživotní řeholní sliby a o půl roku později byla přijata do noviciátu mnišek dominikánek. Od roku 1991 až dosud je ve službách dominikánského řádu a církve. V letech 1998 – 2010 působila na biskupství v Hradci Králové jako asistentka biskupa královéhradeckého a poté jako asistentka arcibiskupa pražského, kardinála Dominika Duky OP v Praze. V této roli měla příležitost naplnit heslo sv. Dominika i kardinála Dominika Duky „In Spiritu Veritatis“ a přispět ke kultivovanosti veřejného a církevního života.
Jak ostatně uvádí ve svém životopise: „Jsem vděčná, že jsem mohla být při realizaci sousoší sv. Vojtěcha a Radima na Libici, na jednom z nejstarších archeologicky probádaných míst naší země, nebo sousoší sv. Vojtěcha, Radima a Radly umístěného v katedrále sv. Víta. Podobně zahájení Via Sancta Mariana, rozjímavého putování z Prahy od Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí do Staré Boleslavi k Palladiu země české na sv. Silvestra 2019, chápu jako dar Ducha svatého. Těší mě také spolupráce s Hnutím na vlastních nohou – Stonožka, kde jsem mohla uplatnit svou původní pediatrickou profesi a starost o ty nejmenší.“
ČR-ZAHRANIČÍ: Předáním Archy I. Ukrajině je završen první milník projektu Archa. Vznikl před více než rokem ve spolupráci Ministerstva kultury ČR, Českého výboru ICOM a Národní knihovny ČR za podpory soukromých dárců. Jeho cílem je pomoc Ukrajině při záchraně jejího kulturního dědictví. Speciální mobilní kontejner bude sloužit ke konzervaci vzácných rukopisů, knih a archivních dokumentů, které byly během konfliktu poškozeny nebo jsou ohroženy vlivem externích podmínek.
Finančními partnery projektu Archa I. jsou MND a.s., Nadace Karel Komárek Family Foundation a Libor Winkler a jeho přátelé.