sobota
18. ledna 2025
svátek slaví Vladislav

Instituce a kulturní zařízení

FOK připravil na Den dětí pořad Karneval zvířat

PRAHA: Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK připravil rodinný pořad ke Dni dětí v kostele sv. Šimona a Judy. Sobotní odpoledne 1. června dětem zpestří skladba francouzského skladatele Camille Saint-Saënse s názvem Karneval zvířat. Děti čeká komplexní umělecký zážitek; mohou se těšit nejen na hudební ztvárnění zvířat, ale také na výtvarný workshop nebo defilé pestrobarevných masek v režii Filipa Jeviče, který je bude programem provázet.

01.06.2024
16:00 - 17:00

„Naše nastudování Karnevalu zvířat je ojedinělé v míře zapojení dětí do samotného děje. Ještě před příchodem do sálu se děti i rodiče stanou součástí zvířecí smečky a dostanou jednoduchý úkol, který je hned vtáhne do děje a usnadní udržení pozornosti v průběhu koncertu,“ říká režisér a moderátor představení Filip Jevič.

Před představením se mohou děti zapojit do výtvarných workshopů, které jsou v ceně vstupenky. Workshopy povedou zkušené lektorky a jejich tématem bude výroba masky se zvířecím motivem. Z kapacitních důvodů je potřeba se předem přihlásit na mail e.kolkova@fok.cz a vybrat si některý z časů začátku workshopu: 14:00, 14:30, 15:00 nebo 15:30. Samotný pořad začne v 16:00.

 

Slovo dramaturgyně edukačních pořadů Evy Kolkové

„Karneval zvířat Camilla Saint-Saënse je plný neočekávaných zvratů a překvapení. Příchod krále zvířat naplní sál očekáváním, co bude dál. Kohouta a slepice by nikdo nečekal. Proplujeme také akváriem, proletíme voliérou. Možná vás vyděsí divoký tanec fosilií, ale nakonec se před velkým finále vše uklidní s tancem bílé labutě. Mezi zvířaty se také objeví dva klavíristé. Právem? Nechte se překvapit. Ojedinělé představení s maskami spojí prvky divadla i tance, a především uvede naše mladé posluchače do fantastického světa hudby.“

 

Program

 

KARNEVAL ZVÍŘAT

VELKÁ ZOOLOGICKÁ FANTASIE PRO DVA KLAVÍRY A KOMORNÍ SOUBOR

1. června 2024 od 16:00, kostel sv. Šimona a Judy

 

CAMILLE SAINT-SAËNS

Karneval zvířat

 

KOMORNÍ ORCHESTR HRÁČŮ FOK

Karel VRTIŠKA, Stanislav GALLIN | klavíry

Filip JEVIČ | moderátor, režie

Dominika PROKOPOVÁ | masky

Jiří WEINBERGER | překlad

 

 

Vstupenky

https://www.fok.cz/cs/karneval-zvirat

Byl jsem Sudeťák“: Autobiografie Helmuta Kopetzkého o dlouhé cestě domů

PRAHA: V online nakladatelství Pointa vyšla pod názvem Byl jsem Sudeťák s podtitulem Příběh dlouhého návratu domů knižní autobiografie rozhlasového publicisty Helmuta Kopetzkého, který byl jako pětiletý odsunut z rodného Šumperku spolu s matkou a prarodiči do rozbombardované Fuldy. Příběh válek světových i rodinných. V roce 1946 přijíždí do zničené třetí říše 1646 nákladních vlaků se statisíci sudetských Němců. Pětiletý Helmut Kopetzky je jedním z nich. Jeho rodný dům český stát vyvlastnil a prodal. Když se ho autor v jednom rozhlasovém pořadu vzdá – jen hypoteticky, nikdy mu nepatřil –, přeruší s ním matka na léta kontakt. Vše se změní, když jednoho dne obdrží Helmut dopis psaný skvělou němčinou. Zpáteční adresa patří jeho rodnému domu. Kniha je určena těm, které zajímá historie dvacátého století, těm, které baví rodinné příběhy na pozadí velkých dějin.

Křest českého vydání knihy se uskutečnil na veletrhu Svět knihy Praha 2024, v knihovně v Šumperku bude publikace představena v úterý 28. 5. v 18.00 h.

Knihu Byl jsem Sudeťák i spoustu dalších titulů je možné objednat na e-shopu Pointy a ve všech tradičních knihkupectvích nebo na e-shopech.

28.05.2024
18:00
Autor článku: 
Ondřej Hampl /jal

http://Pointa.cz | Byl jsem Sudeťák„Léta se zajímám o historii svého rodného Šumperka, o dějiny dvacátého století, o problematiku Sudet, odsunu, soužití Čechů a Němců. Helmut Kopetzky se na to všechno dívá z úplně jiného úhlu, než na jaký jsme zvyklí. Svůj příběh navíc podává velmi specifickou, ale čtivou formou, v níž nezapře své kořeny rozhlasáka. Kniha je velkou výzvou pro smíření mezi lidmi, národy i generacemi, vzájemné pochopení. Pokud se na konci ubráníte dojetí, jste cynici,“ říká ke knize Radovan Auer, ředitel mezinárodního knižního veletrhu a literárního festivalu Svět knihy Praha.

 

Byl jsem Sudeťák

Příběh dlouhého návratu domů

Autor: Helmut Kopetzky

Žánr: životopis

Počet stran: 248

Rozměry: 145 x 205 mm

Vazba: vázaná s laminovaným potahem

ISBN: 978-80-7691-454-4

Datum vydání: 20. 5. 2024

Cena: 349 Kč

Pointa.cz | Byl jsem Sudeťák

 

Anotace

Kniha o velkých válkách i rodinných bitevních polích. O dlouhém životě jedné matky v nové vlasti, ve které zůstává navždy cizinkou. O synovi ve stínu „železné vdovy“. V roce 1946 přijíždí do zničené třetí říše 1646 nákladních vlaků se statisíci sudetských Němců. Pětiletý Helmut Kopetzky je jedním z nich. Jeho rodný dům český stát vyvlastnil a prodal. Když se ho autor v jednom rozhlasovém pořadu vzdá – jen hypoteticky, nikdy mu nepatřil –, přeruší s ním matka na léta kontakt. Vše se změní, když jednoho dne obdrží Helmut dopis psaný skvělou němčinou. Zpáteční adresa patří jeho rodnému domu.

 

O čem se v knize píše

Kniha má dvě části a nadvakrát i vznikla. V té první se Helmut Kopetzky vrací ke kořenům své rodiny v Sudetech, v tehdy ryze německém Šumperku. Popisuje světovou válku, poválečný odsun do rozbombardované Fuldy a strasti v nové vlasti, v nichž hlavní roli hraje komplikovaný vztah „železné matky“ – dvojnásobné válečné vdovy – a syna, který se snaží vymanit z jejího stínu i stínu války a buduje kariéru úspěšného rozhlasového tvůrce.

Druhou část odstartuje e-mail, který Helmut obdrží v novém tisíciletí ze svého rodného domu. Navázání kontaktu s novými obyvateli domu otevírá zcela novou kapitolu jeho života. Kapitolu o návratu domů.

Pro koho je kniha určena

O druhé světové válce, Sudetech, odsunu již byla napsána celá řada knih. Tato kniha však na problematiku nahlíží ze zcela nového úhlu. Je to velmi otevřená, intimní autobiografie popisující komplikované rodinné vztahy mezi předválečnými, válečnými a poválečnými generacemi. A také složitou cestu k porozumění a smíření. Je určena těm, které zajímá historie dvacátého století, těm, které baví rodinné příběhy na pozadí velkých dějin.

Proč autor knihu napsal

To, co autor potřebuje vyprávět, je příběh o dlouhé cestě domů. Trvala 75 let – od deportace až do začátku trvalého přátelství se současnými obyvateli jeho rodného domu v Šumperku, který československý stát v roce 1945 zkonfiskoval a kde je nyní pozvaným hostem a není již „vysídlená osoba“.

O autorovi

Helmut Kopetzky se narodil v roce 1940 v Šumperku, tehdy ryze německém podhorském městečku Mahrisch Schönberg. V pěti letech byl odsunut spolu s matkou a prarodiči do rozbombardované Fuldy. Po střední škole nastoupil jako stážista v lokálních novinách, vystudoval divadelní vědu, dějiny umění a žurnalistiku. Přesídlil do Berlína, kde pracoval v médiích hlavně jako scenárista a režisér na volné noze. V sedmdesátých letech režíroval řadu pořadů pro děti a mládež, mimo jiné pro televizi ZDF. Pro rozhlas natočil více než stovku celovečerních projektů a seriálů na témata obou světových válek, současnosti i historie Sovětského svazu a Ruska, dění v Jižní Americe či na Středním východě. V řadě zemí světa také vzdělával budoucí rozhlasové tvůrce. Po celý život byla jeho nejbližší spolupracovnicí jeho žena Heidrun. Syn Jan je fotografem na volné noze.

 

O Pointě:

Pointa je online nakladatelská služba, která autorům pomáhá sestavit knižní tým a zafinancovat vydání knihy s pomocí crowdfundingu. Následně je provede celým procesem, zajistí tisk a distribuci a pomůže s propagací.

             

●    pointa.cz                    

●    facebook.com/Pointa.cz                   

   instagram.com/pointa.cz                   

●    blog.pointa.cz


 

Barevný svět fantazie dětí ze ZUŠ Trnka v Papírně

PLZEŇ: V pondělí 27. 5. v 18 h se v Papírně koná vernisáž Výstavy ZUŠ Trnka, na které bude k vidění to nejlepší, co žáci a studenti plzeňské základní umělecké školy od září vytvořili. Papírnu zaplní kresby, malby, grafiky a výtvarné objekty plné zářivých barev, vernisáž oživí i projekce krátkých filmů oboru animace a vystoupení tanečního oboru.

Vstup na vernisáž i výstavu, která potrvá do 1. 6. 2024, je zdarma. Za zveřejnění informací děkujeme.


 

27.05.2024
18:00

Svět knihy Praha 2024 přilákal na 60 tisíc návštěvníků Příští ročník představí literaturu Portugalska

PRAHA: O třetinu navýšený program 29. ročníku mezinárodního knižního veletrhu a literárního festivalu Svět knihy Praha přilákal na Výstaviště Praha od čtvrtka 23. do neděle 26. května na 60 tisíc malých i velkých čtenářů. Mezi nejpopulárnější autory patřila dle očekávání manželská dvojice Alexandra a Alexander Ahndorilovi a irský romanopisec John Boyne. Velkému zájmu se těšila berlínská vypravěčka Olivie Wenzelová, německá spisovatelka Lin Rinová, rusky píšící spisovatelka arménského původu Narine Abgarjanová, kreslíř a ilustrátor Nicolas Mahler, německý prozaik Bernhard Schlink, francouzský autor komiksů Alexis Nolent alias Matz, nebo jeden z největších současných švýcarských spisovatelů Peter Stamm. Z českých spisovatelů zazářila Karin Lednická, Radka Denemarková, Bianca Bellová, básník Petr Borkovec, scifista Ondřej Neff či vítězka letošní Magnesie Litery Alena Machoninová. Laureátkou ceny Jiřího Theinera se na dálku stala Elif Şhafaková. Svou popularitu potvrdila sekce určená dětem a mládeži. Téma Literatura jako hlas svobody opět rezonovalo se současnou společenskou a politickou situací ve světě, stejně jako program ukrajinské literatury, který nadále pomáhá ukrajinským uprchlíkům v udržování kontaktů s jejich jazykem a literaturou. Nadcházející jubilejní 30. ročník se odehraje na Výstavišti Praha 15. – 18. května 2025. Čestným hostem bude Portugalsko.

Autor článku: 
Pavla Umlaufová

Je skvělé, že se každý rok lidé z knižního oboru zapojí do Světa knihy Praha a pomáhají z něj udělat opravdovou radostnou oslavu literatury, knížek a čtenářství. Stejně tak nás těší zájem čtenářů, kteří se k nám sjíždějí v tak hojném počtu z celé republiky,“ okomentoval letošní ročník ředitel festivalu Radovan Auer, „návštěvnost byla podobná jako v loňském roce, tedy na hranici šedesáti tisíc. S tak obrovským množstvím návštěvníků jsme spokojeni. Letošní ročník zároveň potvrdil vzrůstající mezinárodní rezonanci Světa knihy Praha. Velké množství zahraničních profesionálů, kteří dorazili na náš Central And East European Book Market, bylo spokojeno s poskytovaným servisem i programem, který jsme pro ně připravili.

Velký posun vnímáme ve festivalové části Světa knihy Praha. Díky opravdu atraktivnímu programu tu čtenáři tráví ne hodiny, ale celé dny a mají prostor projít stánky do většího detailu. Na našich prodejích vidíme 20% navýšení. Přispívá k tomu i fakt, že jsme jedni z mála, kdo prodává knihy také v angličtině,“ říká Jana Kaizrová z nakladatelství Slovart. Podobné zájmy o knihy potvrdil i Miroslav Balaštík z brněnského nakladatelství Host: „Dokonce jsme na sobotu i na neděli kvůli velké poptávce museli dovézt další auto s knihami.

Čestným hostem 29. ročníku byl tradiční festivalový projekt Das Buch, pro rok 2024 pod názvem Das Buch – německojazyčná literatura. Svět knihy Praha provázel citát Franze Kafky „Kniha musí být sekerou na zamrzlé moře v nás“ a veletrh si řadou akcí připomínal sté výročí úmrtí tohoto světoznámého literáta z Prahy. Bohatého programu, který čítal 482 pořadů, se v rámci čtyř dnů zúčastnilo 804 účinkujících ze 40 zemí, mezi nimiž byli oblíbení světoví a čeští autoři, odborníci, filosofové a literární kritici. Svou produkci nabídlo návštěvníkům 416 vystavovatelů.

Pro tento rok jsme se u festivalové části zaměřili především na dramaturgii čtvrtečních a nedělních pořadů. Jsem rád, že se to projevilo jako krok správným směrem. Většina programových sálů po celou dobu konání festivalu byla naplněna do posledního místa. Dokonce jsme u několika autorů museli díky zájmu doplnit další program i autogramiádu. Např. na podpis Karin Lednické čekali její fanoušci ve frontě přes tři hodiny. Literární festivalová část Světa knihy Praha získává na větší popularitě. A tyto čtyři dny považuji jako velmi reprezentativní oslavu literatury a autorů,“ shrnul své dojmy dramaturg festivalu Guillaume Basset.

Děkuji pořadatelům Světa knihy Praha za příležitost setkat se se čtenáři a doplnit při debatě moderované Ivem Mludkem to, co se do knih nevměstnalo. Chtěla bych smeknout pomyslný klobouk před svými čtenáři, kteří zcela zaplnili Sál Franze Kafky a pak při autogramiádě vystáli tříhodinovou frontu na sluncem rozpálené dlažbě. Cítím velký vděk za tak srdečné přijetí. A stejně tak děkuji za  příležitost setkat se s Narine Abgarjanovou při debatě moderované Tomášem Glancem. Svět knihy Praha byl jako vždy plný neobyčejných a příjemných setkání,“ prozradila své zážitky spisovatelka Karin Lednická.

Děkujeme návštěvnicím a návštěvníkům Světa knihy Praha za opravdu velký zájem o pestrý program Das Buch – německojazyčná literatura. Naše hostky a hosté z Německa, Rakouska a Švýcarska opakovaně zaplnili nejen největší Sál Franze Kafky, několik českých nakladatelství nám s radostí oznámilo, že vyprodali všechny nové překlady autorek a autorů Das Buch, které na veletrh přivezli. Také náš stánek zaujal nejen svým designem, ale i nabídkou: uskutečnilo se na něm asi tucet autogramiád, konal se tu sraz ke kurzům jódlování a němčiny, velký úspěch měla pojízdná kavárna i zbrusu nová videohra Playing Kafka. Věříme, že si všichni odnesli domů nejen řadu skvělých knih, ale také nezapomenutelných zážitků a nového poznání,“ svou účast zhodnotili organizátoři programu čestného hosta.

Nadcházející jubilejní ročník se bude konat 15.-18. května 2025 opět na Výstavišti Praha a už teď mohu říct, že k oslavám chystáme spoustu překvapení,“ zve na 30. ročník Auer „Čekání si naši fanoušci mohou po celý rok zkrátit na Youtube záznamy z programů tohoto ročníku.

Svět knihy Praha 2024 v číslech:

Veletrh:

■            Počet vystavovatelů: 416

■            Počet stánků: 212

■            Plocha: 3.056 m2

Literární festival:

■            Počet účinkujících: 804

■            Počet programů: 482

■            Počet výstav: 11

Země a regiony: 40

Argentina – Arménie – Belgie – Bělorusko - Bulharsko - Burundi - Česká republika – Dánsko – Finsko – Francie – Chile – Irsko - Itálie – Kolumbie - Korejská lidově demokratická republika - Korejská republika - Kuba – Maďarsko – Mexiko – Německo – Nizozemsko - Norsko – Peru – Polsko – Portugalsko – Rakousko – Rumunsko – Rusko - Řecko - Slovensko – Slovinsko - Srbsko – Španělsko – Švédsko – Švýcarsko – Tchaj-wan – Turecko - Ukrajina – USA - Velká Británie

Pořadatel: Svět knihy, s.r.o., společnost Svazu českých knihkupců a nakladatelů

Finanční podpora: Ministerstvo kultury ČR, Magistrát hl. m. Prahy, MČ Praha 7, Nadace PPF, Pro Helvetia, Česko-německý fond budoucnosti

Partneři: Das Buch, České literární centrum, Moravská zemská knihovna, Národní galerie, Národní knihovna ČR, Skandinávský dům; Auroton Computer, Magnesia

Hlavní mediální partner: Česká televize

Mediální partneři: Český rozhlas, Deník.cz, týdeník Echo, Echo 24, Knižní novinky, Host, A2, Deník N, Forum 24, Vltava Labe Media, Radio1

Velký svátek sborového zpěvu Choralia magna 2024 a ohlédnutí za celostátní přehlídkou Choralia Mikulov 2022

HRADEC KRÁLOVÉ: Letos na podzim se v Hradci Králové uskuteční jedna z největších sborových akcí za poslední dekády, celostátní přehlídka dětí, mládeže a dospělých Choralia magna, která nabídne nejen propojení všech věkových skupin zpěváků na společných koncertech a workshopech, ale i mezinárodní konferenci o sborovém umění. Výběr sborů dospělých na Choralia magna upřednostnil absolutní vítěze jednotlivých přehlídek Choralia z minulých let, o zaplnění zbylých volných míst rozhodla dramaturgická rada na základě zaslaných nahrávek a koncertní dramaturgie. Od roku 2021 se přehlídek Choralia podařilo uspořádat sedm a my vám nyní přinášíme recenzní ohlédnutí za jednou z nich. Zároveň s předstihem zveme k našemu rozhovoru s Janem Pirnerem, odborným pracovníkem pro sborový zpěv dětí a dospělých NIPOS-Artama a sbormistrem DPS Radost Praha. Článek vyjde ve středu 29. 5.

Autor článku: 
Jan Pirner/ika

Od 14. do 16. října 2022 se v akusticky příznivých prostorách zámku v Mikulově konal 63. ročník celostátní hodnocené přehlídky sborového zpěvu dospělých Choralia Mikulov 2022, který byl součástí XXII. ročníku mezinárodního sborového festivalu Kampanila Mikulov. Národní informační a poradenské středisko pro kulturu a spolek Kampanila Mikulov se rozhodli spojit síly zkušeného pořadatele mezinárodního festivalu a celostátní hodnocené přehlídky a nabídnout sborům tři dny plné inspirativních hudebních vystoupení i přátelských setkání. Přehlídka připomněla rovněž dvě významná hudební jubilea, sto let od narození hudebních skladatelů Ilji Hurníka a Otmara Máchy.

Sbory do Mikulova přijely už v pátek, aby se jako posluchači zúčastnily zahajovacího koncertu festivalu Kampanila Mikulov, na němž se v kostele sv. Václava představil celovečerním recitálem akademický sbor FT UTB Zlín Cantica laetitia (sbm. Josef Surovík). Mezi precizně provedenými kratšími skladbami zahraničních autorů (Reinis Sējāns, Ēriks Ešenvalds, Josu Elberdin, Peter Anglea, Lars Jansson, Vaclovas Augustinas) a duchovní skladbou Terezy Surovíkové zazněly dvě části ze Schnittkeho cyklu Three Sacred Hymns, tři části z Missy festivy Johna Leavitta a Five Hebrew Love Songs Erica Whitacra. Sbormistr Surovík předvedl se svým sborem špičkový výkon, provedení skladeb bylo po intonační i rytmické stránce vyrovnané, jen v některých náročnějších skladbách sboru chybělo větší obsazení krajních hlasů. Zasloužený a dlouhotrvající potlesk ocenil nejen náročný repertoár, ale rovněž skvělý a sugestivní dirigentský výkon.

Na sobotní přehlídce se ve velkém sále zámku Mikulov představilo 8 sborů v 10 soutěžních i nesoutěžních vystoupeních, celkem se na pódiu vystřídalo přes 200 zpěváků. Soutěžní přehlídku hodnotila pětičlenná porota – předsedkyní poroty byla Jana Suchomelová (sbormistryně Městského divadla Brno), dalšími členy poroty byli Tatiana Švajková (Prešovská univerzita, sbormistryně Collegium Technicum), Jiří Skopal ml. (Univerzita Hradec Králové, sbormistr smíšeného sboru Kácov a Smíšeného sboru UHK), Jan Steyer (sbormistr Pěveckého sboru ČVUT) a Lenka Polášková (sbormistryně smíšeného sboru Smetana Hulín, pedagožka Konzervatoře P. J. Vejvanovského Kroměříž, sbormistryně DPS Moravské děti). Přehlídka byla vyhlášena podle schválených propozic ve čtyřech soutěžních kategoriích (Kategorie A – sbory komorní (12–24 členů), Kategorie B – sbory smíšené (od 25 členů), Kategorie C – sbory stejnohlasé (od 25 členů), Nesoutěžní (festivalová) kategorie D).

V soutěžní kategorii A (sbory komorní) se představily čtyři sbory. Šumperský sbor ŽAVEZ (sbm. Vít Sochora) získal stříbrné pásmo a stal se vítězem kategorie – porotu zaujal provedením sboru Zdeňka Lukáše Veselá kopa i výběrem lidových písní v úpravě Zuzany Vlčinské. Ve stříbrném pásmu se umístily i Spojené sbory VUS Pardubice a Salvátor Chrudim (sbm. Tomáš Židek), u nichž publikum ocenilo procítěné provedení sboru Pomyšlaju deň strašnyj Alexandra A. Archangelského i Slováckou voničku  Oldřicha Halmy. Ženský komorní sbor Jirkov (sbm. Šárka Navarová) se představil na přehlídce nejen jako pokračovatel Jirkovského dětského sboru, ale předvedl zde pestré aranže muzikálových melodií, které porota ocenila bronzovým pásmem. Komorní kategorii uzavřelo vystoupení sboru KOS Nový Jičín (sbm. Vendulka Bervicová, Kamila Zajacová) s četnými aranžemi lidových písní a duchovními skladbami, jehož výkon porota zařadila také do bronzového pásma. V soutěžní kategorii C (sbory stejnohlasé) se představila dvě tělesa – stříbrné pásmo získal sbor Regina z Vodňan (sbm. Romana Rédlová), jehož dramaturgie byla pestrá, avšak výběr skladeb se hodil spíše pro sbor dětský. Zlaté pásmo a cenu pro absolutního vítěze přehlídky si odnesl sbor Vox novus (sbm. Petra Nová), který v současné době patří mezi vynikající tělesa s mezinárodním renomé – sbormistryně Nová pravidelně získává významná ocenění i za českými hranicemi. Porota ocenila hlasovou kulturu sboru i zajímavý soutěžní repertoár (Heinrich Schütz, Tereza Surovíková, Petr Koronthály, Eva Ugalde, Zdeněk Lukáš). Překvapivý zájem vzbudila i nesoutěžní (festivalová) kategorie D. Spojené sbory VUS Pardubice a Salvátor Chrudim si odnesly zvláštní cenu za přesvědčivé uvedení Křičkova sboru V dobrém jsme se sešli a jejich sbormistr Tomáš Židek získal zaslouženě cenu za dirigentský výkon. Zde bychom rádi vyzvedli dlouholetou Židkovu snahu o uvádění zapomenutých českých autorů a rovněž jeho velkou zásluhu na propagaci (nejen) Křičkova díla – město Chrudim může být na svého sbormistra opravdu pyšné. Komorní sbor Alter ego z Bystřice nad Pernštejnem (sbm. Lenka Macháčková) získal cenu za přesvědčivé uvedení skladby Jay Althouse A Festive Gloria, Sborissimo z Písku i jeho sbormistryni Lenku Halamovou porota ocenila za energický a přesvědčivý výkon. Ženský komorní sbor Jirkov (sbm. Šárka Navarová) si v této kategorii odnesl cenu za kultivovaný projev. Po skončení přehlídky následoval v sále zámku společenský večer. 

Nedělní dopoledne vyplnil ateliér společných skladeb, který vedl sbormistr Josef Surovík. Pro zpěváky si připravil skladbu A na zemi upokojení z Lounského graduálu Jana Táborského, úpravu lidové písně Dolino, dolino od Václava Hálka a populární Spirit of God Jamese E. Moora. Výběr skladeb sbory zaujal a my si přejeme, aby se některá z nich dostala i do repertoáru zúčastněných sborů. Paralelně s ateliérem probíhal rozborový seminář sbormistrů s porotou, po jehož skončení následovalo slavnostní vyhlášení výsledků. Většina sborů využila nabídky festivalu Kampanila Mikulov a zúčastnila se odpoledních koncertů v Kostele sv. Jiljí v Dolních Dunajovicích a v Kostele sv. Barbory v Pavlově. 

Velké poděkování za úspěšnou realizaci přehlídky i festivalu patří zejména obětavým a ochotným členům spolku Kampanila Mikulov, kteří společně s NIPOS obě akce připravovali po celý předcházející rok, zejména pak předsedkyni Michaele Bálintové, uměleckému řediteli festivalu Kampanila Mikulov Martinovi Franzemu a obětavé organizátorce Haně Čadové, poděkování patří také Městu Mikulov a Zámku Mikulov. Mikulovská přehlídka Choralia se konala z pověření a za finančního přispění Ministerstva kultury, pod záštitou ministra kultury a za přítomnosti ředitelky NIPOS Lenky Lázňovské a ředitelky Odboru regionální a národnostní kultury Zuzany Malcové, které byly vzácnou návštěvou letošního ročníku.

Nezbývá mi než srdečně pozvat všechny sbory dospělých k účasti na letošních přehlídkách v Praze (25. 3. 2023), Chrudimi (20. 5. 2023) a v Mikulově (13. – 15. 10. 2023), jejichž uzávěrky se rychle blíží. Těšíme se na vás!

Pro další informace vizte: https://www.nipos.cz/artama-ho-sz

 

 

Jan Pirner: Letošní Choralia magna je náš splněný sen

ČR, HRADEC KRÁLOVÉ: „V současnosti u nás aktivně funguje kolem tří tisíc pěveckých sborů ve školách všech typů, ve volnočasových zařízeních, v kostelích i ve spolcích. Dohromady tu zpívá zhruba kolem 70 tisíc lidí, to je víc než půl procenta české populace,“ říká v úvodu našeho rozhovoru Jan Pirner, sbormistr, pedagog, muzikolog, bohemista, zpěvák a knihovník, kolega a odborný pracovník NIPOS, pro kterého se práce pro malé i velké sborové pěvce stala životním posláním. Naše povídání jsme tentokrát soustředili především k jedné velké akci, „splněnému snu“, přehlídce Choralia magna, která se uskuteční v říjnu 2024 v Hradci Králové.

od 16.10.2024 do 20.10.2024
Autor článku: 
Irena Koušková

Co vás vůbec přivedlo ke sborovému zpěvu a kdy jste se poprvé postavil před sbor jako sbormistr? Máte sbormistrovské vzdělání? Kde lze dnes sbormistrovství studovat?

Za moje pěvecké začátky mohou osobnosti z dětství – nejvíce pedagog a skladatel Pavel Jurkovič, který mě vedl na FZŠ Umělecká na Praze 7, a sbormistryně Zdena Součková, zakladatelka chlapeckého sboru Pueri gaudentes. Zpíval jsem odmala a v tomto skvělém dětském sboru jsem strávil krásných 15 let – to už je pořádně dlouhá doba, během které získáte přátele na celý život. Vyrůstal jsem v baletní rodině, maminka Nelly Danko byla sólistkou baletu ND, v současnosti zde působí jako baletní mistr a je pedagožkou Pražské konzervatoře, táta byl choreograf a tanečník. Z naší múzické rodiny musím ještě jmenovat praprastrýce, malíře Maxmiliána Pirnera (1854–1924).  

Co se týče vzdělání, nejsem vystudovaný sbormistr. Sbormistrovství se u nás dá studovat na pedagogických fakultách, např. v Praze, Hradci Králové, Olomouci, Ústí nad Labem či Ostravě. Já jsem se k němu dostal ale úplnou náhodou a vůbec ne hned. Nejprve jsem jako zpěvák prošel po Pueri gaudentes poloprofesionálním Kühnovým smíšeným sborem a profesionálním Pražským komorním sborem, pak přišla ona nabídka na sbormistra od dětského pěveckého sboru Radost Praha.

Na moji první zkoušku tehdy přišlo pouze 21 dětí a hned bylo jasné, že se v naší společné práci musí něco změnit, že musíme promyslet nový přístup i pravidla. Stála přede mnou velká výzva, jak sbor s tehdy téměř šedesátiletou tradicí zachránit před koncem, a tak jsem do toho sbormistrovského dobrodružství šel. Být dobrým sbormistrem není zdaleka jen o dirigentské technice, ale především o neustálé práci s dětmi, naslouchání jejich zájmům a potřebám. Nejtěžší na tomto postu v amatérském tělese je – a za to by měly být udělovány sbormistrovské ceny – udržet takovou partu zpěváků pohromadě, neustále o ni pečovat a snažit se pro ni vymýšlet stále nové a lákavé aktivity. Musíte jí věnovat neustálou energii a snažit se všemi způsoby, aby společná práce ve sboru byla motivační a příjemná. S každým členem musíte umět komunikovat, abyste mohli dosáhnout společného cíle. Nalezení „společné řeči“ členů sboru se sbormistrem umožňuje každému tělesu dosáhnout špičkových výkonů.

 

Máte nějaký oblíbený dětský sbor, jehož projev vás inspiruje ve vaší práci? 

Nejblíž mi vždy byli dětské sbory Motýli Šumperk a liberecký Severáček a sbormistři Alois Motýl a Milan Uherek. Vzpomínám si, že s nimi byla pokaždé legrace, měli vytříbený smysl pro humor a přistupovali k dětem s úctou a respektem, jako k rovnocenným hudebním partnerům. Uměli, jak se říká, „utáhnout děti na vařené nudli“ a to se mi vrylo. Jinde se více práskalo bičem, dbalo se na dril. I ten je třeba, ale musí se dávkovat, jinak se obrátí proti vám. Doba se však zásadním způsobem změnila a dnes je potřeba se ve dřívějších přístupech inspirovat, ale zároveň jít dál, celá řada osvědčených pedagogických metod z minulosti totiž již nefunguje. Sám sebe se ptám, jak dnešní děti oslovit, jak poznat jejich současný svět, který se tolik liší od toho našeho. Svět dětí je hodně virtuální a oproti regionům máme v Praze trochu nevýhodu v tom, že metropole nabízí velký převis možností, co s volným časem udělat, je tu velká konkurence. O to více se musí sbormistr snažit, stále přemýšlet a hodně tomu dávat, jinak vám děti utečou jinam. Radost vedu od roku 2012, dnes máme po mnoha letech práce v koncertním sboru přes 60 dětí, do přípravných sborů jich chodí dohromady přes 100.

 

Stále aktivně zpíváte?

Ano, stále jsem aktivní v Kühnově smíšeném sboru, Pražském komorním sboru a jako příležitostná výpomoc v Pražském filharmonickém sboru. Myslím si, že kompetence, kterou sbormistr získá tím, že sám zpívá ve sboru, je velmi důležitá. Udržuje se tak hlasově v kondici, vidí, jak se sborem pracují jiní a umí si představit své požadavky z druhé strany, z pozice zpěváka. Za mě je to velká výhoda pro každého, kdo má tu možnost.

 

Sborový zpěv má u nás velkou tradici na profesionální i amatérské úrovni. Jak velká je skupina lidí, kteří sborový zpěv aktivně dělají?

Přesné počty neznáme, na tyto otázky vždy můžeme poskytnout jen kvalifikovaný odhad. Národní sborová databáze, odborný web Národního informačního a poradenského střediska pro kulturu (dále jen NIPOS), k dnešnímu dni eviduje přes 1 300 aktivních těles, jejich evidence však probíhá neustále, tělesa vznikají a zanikají, některé sbory je těžké objevit, neboť vystupují např. pouze při bohoslužbách a fungují v rámci liturgického provozu, často nemají ani vlastní název. Naše současné odhady pracují s více než dvojnásobným počtem, je tedy více než pravděpodobné, že v České republice aktivně působí kolem 3 tisíc pěveckých sborů. Pokud vyjdeme z toho, že průměrný počet zpěváků ve sboru bývá mezi 20 a 30, pak dojdeme k přibližnému číslu 70 tisíc amatérských zpěváků. To už je docela slušné číslo, které představuje více než půl procenta české populace.

V rámci Evropy a světa nejsme sice sborová supervelmoc jako Slovinsko, Skandinávie, Pobaltí, Polsko, USA či Kanada, ale rozhodně se ve světě neztrácíme, jsme výkonnostně nadprůměrní. Máme kvalitní a mezinárodně proslulá tělesa s dlouholetou tradicí i vynikající sbormistry. Druhým největším oborem amatérského umění v ČR je vedle amatérského divadla právě sborový zpěv. Za zmínku stojí, že zpívání ve sboru patří mezi záliby, které můžete praktikovat s trochou nadsázky od kolébky ke hrobu, i zpívání v pokročilém věku je v posledních dekádách na vzestupu, napříč Evropou existuje hodně seniorských sborů.

 

Znamená to, že české sbory právě prožívají zlaté časy?

Myslím, že ty pravé zlaté časy tu byly o něco dříve, paradoxně v 70. a 80. letech, tedy v letech nesvobody. Kvalita sborového výkonu se vždy odvíjí od času, který mu věnujete. Doba normalizace běžným občanům nabídla mezinárodní izolaci, všední život byl omezen na mnohem méně aktivit, než je tomu nyní. Z toho sbory profitovaly, na zkoušení a zejména na soustředěnou práci bylo více času, sbormistři vyhledávali těžší repertoár, kterému věnovali hodně pozornosti. Členům sborů se naskýtaly netušené výhody, mohli vyjet do západní (i východní) ciziny. Po sametové revoluci řada těchto sborových „výhod“ padla a sborový zpěv se dostal do konkurenčního prostředí dalších profesních i volnočasových aktivit. Sbormistrům proto nezbylo než upravit repertoár a snažit se najít v této konkurenci své nové místo. Zvýšila se také finanční náročnost sborových akcí, dnes můžete se sborem vyjet téměř kamkoli, ale zajištění financování takových cest je mnohem náročnější než dříve.

 

V ČR máme dobře rozvinutou sborovou infrastrukturu. V čem spočívá a jak funguje?

Základem sborové infrastruktury u nás je servis, který veřejnosti poskytuje NIPOS, Unie českých pěveckých sborů a další spolky a vzdělávací instituce, které se angažují v oblasti sborového zpěvu a s nimiž aktivně spolupracujeme. V nedávné době vznikla Asociace sbormistrů, jeden z dalších celostátních spolků na podporu sborového zpěvu u nás. Ale zpět k práci NIPOS. Základem sborové infrastruktury jsou celostátní přehlídky s postupovými systémy. Největší přehlídkovou akcí jsou Primachori, postupové přehlídky školních dětských pěveckých sborů, které probíhají každý rok ve všech krajích a zůstávají maximálně otevřené všem typům sborů. Jejich vyvrcholením je celostátní přehlídka, která se v roce 2023 konala v Holešově. V nedávném průzkumu jsme zjistili, že se jedná o největší organizovanou sborovou akci po roce 1989, za posledních více než 30 let systémem prošlo přes 125 tisíc dětí. Pěvecké sbory mládeže mají každoročně postupovou přehlídku Mezzochori v Hradci Králové.

U dospělých zpěváků došlo ke změně – NIPOS přes šedesát let spolupracoval s Festivalem sborového umění v Jihlavě, v roce 2019 se jihlavští pořadatelé rozhodli jít vlastní cestou a v NIPOS vznikla nová koncepce oboru sborový zpěv dospělých. Její hlavní změna spočívá v tom, že se pro sbory dospělých nepořádá pouze jedna hodnocená celostátní přehlídka, ale více menších přehlídek, které se v průběhu následujících let budou stěhovat po celé naší zemi, aby měly šanci oslovit co nejvíce sborů a mohly být stejně účinnou výzvou pro sbory začínající i pro sbory špičkové. Pro přehlídky jsme vymysleli jednotící název Choralia a při hledání vhodných lokalit jsme nalezli společné souznění a přátelského ducha v Mikulově, Chrudimi a v Praze. Do sborové infrastruktury však patří i dlouholeté sborové festivaly a soutěže dalších organizátorů. Za všechny zmiňme Svátky písní Olomouc, IFAS Pardubice či Sborové slavnosti Hradec Králové.

Další důležitým prvkem oboru je vzdělávání. V NIPOS vznikl v roce 1996 Klub sbormistrů, cyklus vzdělávacích seminářů pro sbormistry a učitele hudební výchovy. Na těchto seminářích nabízíme metodickou pomoc sborům, rozebíráme repertoár, hlasovou výchovu, základy taktovací techniky, věnujeme se dirigování i interpretaci a také hodně zpíváme. Tři (a někdy i více) setkání ročně běží přes čtvrt století a těší se celostátnímu zájmu pedagogů i sbormistrů.

Třetím sborovým pilířem je Knihovna NIPOS, což je celorepublikový unikát, největší knihovna v ČR zaměřená na sborový zpěv. Můžete si zde půjčit noty skladeb pro všechny typy sborů, máme zde nejen skladby významných českých autorů, ale i reprezentativní výběr ze zahraničního repertoáru. O tom ale někdy příště. Rád bych ještě zmínil mezinárodní skladatelskou soutěž Opus ignotum určenou pro podporu vzniku nových sborových skladeb a sborovou edici Polyhymnia Bohemica, kterou vydáváme v tištěné i digitální podobě (eshop.nipos.cz). Velkým zdrojem informací pro sbory je Národní sborová databáze (www.nsdb.cz), která obsahuje nejen kontaktní údaje na sbory, ale i přehled českých a zahraničních festivalů a výsledky dvou výzkumných úkolů NIPOS – Mapování sborové historie a Český sbormistrovský slovník 1945–2020.

 

Existují u nás i sborové přehlídky, které NIPOS nezaštiťuje?

Ano, přehlídky a festivaly pořádají i jiní organizátoři. Takových akcí je u nás každoročně přes sto. Postupový systém sborových přehlídek vyhlašuje i MŠMT pro základní umělecké školy – přehlídky se však konají jednou za tři roky a jsou určeny výhradně žákům těchto škol. NIPOS se u svých přehlídkových systémů snaží o maximální možnou otevřenost všem typům těles bez ohledu na jejich zřizovatele.

 

Souhlasíte s tím, že zeje kvalitativní propast mezi dětskými a dospělými sbory? Dětské sbory vyhrávají ve světě všechny soutěže, dospělácké smíšené sbory se propadají… Jak to vidíte vy? Jaký máte náhled na přechod sboristů z dětských (mládežnických) sborů do sborů dospělých?

Sborový zpěv dětí a dospělých jsou dvě odlišné kategorie. Výkladní skříní české hudební kultury jsou především sbory dětské. Vidíme na nich, jakých mimořádných výkonů umějí amatérská tělesa dosáhnout. Děti pracují soustředěně, věnují zpěvu hodně času a daří se jim obstát v mezinárodní konkurenci. Sborů dospělých existuje podobné množství, do zahraničí jezdí také a na soutěžích jsou úspěšní, ale ne v takové míře jako sbory dětské a mají tím pádem i méně zahraničních úspěchů.

Proč se nedaří transfer pěvců do dospěláckých sborů? Důvodů je celá řada, najít vyvážené pokračování dětského sboru není vůbec lehké. Hlavním aspektem je opět čas věnovaný zpívání ve sboru, čemuž pak úměrně odpovídají i výkony. Děti rády soutěží, v dospělých sborech má společný zpěv ještě jinou funkci – už tolik nejde o soutěžení, ale také o společné scházení se po práci, o společnou relaxaci se sborovým zpěvem, rovněž o mezigenerační dialog, který může být obtížný. A zde nastávají momenty neustálého hledání a zklamání. Řada dětí zejména ve výběrových sborech opouští tato tělesa na prahu dospělosti – při hledání dospěláckého sboru požadují stejnou intenzitu zkoušení, stejné hudební kvality, chtějí zpívat na stejných soutěžích a ve stejných sálech, požadují však i jistou produkční kvalitu organizovaných akcí. Tato očekávání velmi často nejsou naplněna, či se plní jen částečně.

Víkendové soustředění dospělého sboru je jiné než u dětí, znamená mnohem větší časovou oběť pro členy sboru, kteří pracují a věnují se svým rodinám. A právě opakovaná zklamání zkušených absolventů dětských sborů vedou k tomu, že mnoho z nich se zpěvem přestane. Po čase však změní životní názor, získají nové zkušenosti a začne jim to chybět. Potřebují ale čas, aby to nechali odležet. A právě těchto let je škoda.

I u dospělých sborů tak vidím velké možnosti právě v hledání nových mladých zpěváků – to hlavní opět spočívá v poznání jejich světa a v přizpůsobení sborové nabídky jejich očekáváním – ať už typem nabízených akcí, repertoárem či vhodným zájezdem. Daří se to jednotlivým tělesům, ale není to rozhodně celostátní fenomén, který by tento transfer ve velkém umožňoval. Proto je spojování a vzájemná inspirace dětského, mládežnického, dospělého i seniorského sborového oboru tolik důležitá.

 

Jsou podle vás zpěváci v produktivním věku bez motivace?

Určitě ne, ba naopak. Ale velmi často se stává, že odrostlým dětem nemusí po dětském sboru vyhovovat účast ve velkém smíšeném sboru, tak si založí raději vokální skupinu či komorní sbor s odlišným repertoárem. Zpívat tedy chtějí, jen hledají u koho a co, zároveň se chtějí vymezit vůči dětskému repertoáru.

 

42 pěveckých sborů dětí, mládeže i dospělých z celé republiky vystoupí letos v říjnu v Hradci Králové na celostátní přehlídce Choralia magna. Můžete přehlídku, která slibuje mimořádný zážitek, blíže představit? Jak vypadala Choralia v předchozích letech a čím bude ta letošní výjimečná?

Myšlenka na jednu velkou mezioborovou nesoutěžní přehlídku se zrodila při tvorbě nové koncepce pro sborový zpěv dospělých. Vznikly tři přehlídky Choralia Praha – Chrudim – Mikulov, které se budou stěhovat dál do dalších vhodných měst. Ideou koncepce bylo, že jednou za několik let se uskuteční přehlídka jedna (Choralia magna), která spojí děti, mládež i dospělé. Protože tento nápad má i své finanční rozměry, tak k onomu spojení dochází v Roce české hudby s využitím dalších zdrojů financování, které normálně nemáme k dispozici.

Navazuji tedy na předchozí otázku, naším velkým snem bylo propojení dětského, mládežnického a dospělého světa v jedno, vzájemná inspirace, posílení transferu mezi sbory ve všech směrech; nejde totiž jen o transfer pěveckých sil, ale i o repertoárovou a metodickou inspiraci. Choralia magna tudíž letos v říjnu v Hradci Králové po třech dekádách spojí všechny tři celostátní přehlídky do jedné.

Účastníci byli vybráni na základě postupových systémů dětí a mládeže, v případě sborů dospělých se účastní vítězové uplynulých přehlídek Choralia, zbytek je doplněn na základě výběru dramaturgické rady podle zaslaných programů a nahrávek. Každý vybraný sbor stráví v Hradci jednu noc, zazpívá na jednom koncertě, zúčastní se workshopu a v případě zájmu i vědecké konference, která bude vedle přehlídky paralelně probíhat. A představte si, 42 sborů, to máme přibližně 1 300 aktivních účastníků přehlídky, k tomu připočtěte publikum a účastníky konference, půjde o akci pro zhruba 2 000 osob. Přehlídka se bude skládat z dvanácti koncertů pro veřejnost, na kterých se sbory představí podle kategorií, v nichž se přihlásily. Tři z nich budou věnovány Roku české hudby, Bedřichu Smetanovi a dětským sborům.

Paralelně s přehlídkou bude Hradec Králové hostit mezinárodní vědeckou konferenci věnovanou sborovému umění a aktuálním sborovým tématům, mj. i problematice propojování sólového a sborového zpěvu. Snažíme se zbořit klišé, že sólisté by neměli zpívat ve sboru a naopak. Na závěr celé přehlídky bude následovat nejen prezentace výsledků konference, ale také zasedání všech tří odborných rad NIPOS. Choralia magna se letos připojí k největším sborovým akcím v republice. Rozhodující ale není vždy jen velikost festivalu, ale také jeho kvalita – dám zde za příklad Sborové slavnosti Hradec Králové, které podle mého názoru patří mezi vůbec nejkvalitnější festivaly u nás, ačkoli nejsou z největších. Vedení festivalu pravidelně navštěvuje evropské sborové akce a vytipovává vynikající lektory i tělesa, jež potom zve k účinkování v Hradci.

 

Co dalšího neobvyklého se na poli sborového umění letos, v Roce české hudby, chystá? Určitě musíme zmínit projekt Tisíc hlasů adventu, největší sborový koncert Roku české hudby, který se uskuteční v prosinci v Obecním domě v Praze. Můžou se na něj sbory stále ještě hlásit?

Akce Tisíc hlasů adventu byla velmi rychle naplněna, zájem byl obrovský. Praha bohužel nemá velkou špičkovou koncertní síň, i proto musí vzniknout Vltavská filharmonie. Do Obecního domu se po týdnu přihlásilo mnohem více sborů, než by se dalo kapacitou zvládnout. Český rozhlas přišel se zajímavým nápadem, který po vzoru bavorského projektu Mitsingen spojuje na koncertě nejen profesionální orchestr a sbor, ale také sbory amatérské, které tvoří i většinu publika. V Bavorsku máte na výběr, zdali na koncert jdete jako posluchač, nebo budete zpívat s dalšími interprety. Princip i pro Prahu zůstává stejný – dostanete dopředu noty, se svým sborem je nastudujete a potom absolvujete společné zkoušky. V Obecním domě si následně užijete dva koncerty po boku špičkového orchestru, sólistů i dirigenta. Koncerty se uskuteční 22. prosince 2024 dva, od 16 a od 20 hodin v Obecním domě, oba bude snímat rozhlas a jedná se i o natáčení České televize. Repertoár bude složen z osvědčených nejen vánočních sborových skladeb, sbory společně se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu pod taktovkou Petra Popelky provedou díla B. Smetany, J. S. Bacha, J. J. Ryby, A. Dvořáka či J. Suka. Smíšené sbory doplní dva sbory dětské, a protože sborový i orchestrální aparát zabere polovinu Obecního domu, tak je divácká kapacita snížena na několik set míst. Právě v takové sborové pospolitosti spočívá veliká síla i jedinečné zážitky. 

Srdečně vás na všechny akce zveme!

 

www.nipos.cz

https://radostpraha.cz/

 

PhDr. Jan Pirner

Studoval na PedF UK obor český jazyk a literatura a hudební výchova (2002–08) a na
FF UK paralelně muzikologii (2003–06). Působil jako ředitel Pražského komorního sboru (2010–20), se kterým procestoval většinu Evropy, Japonsko, Macao a Libanon a opakovaně navštívil významné hudební festivaly (Rossini Opera Festival, Wexford Festival Opera ad.). V letech 2012–18 byl zaměstnán v Kabinetu hudební historie Etnologického ústavu AV ČR jako redaktor vědeckého časopisu Hudební věda, podílel se zde rovněž na dvořákovském bádání. Od roku 2012 pracuje v NIPOS jako správce hudební knihovny, editor sborové edice Polyhymnia Bohemica a jako odborný pracovník pro sborový zpěv dětí a dospělých. Hudbě se věnuje od dětských let, nejprve v chlapeckém sboru Pueri gaudentes, později jako člen či příležitostný host profesionálních sborů a komorních těles (Pražský filharmonický sbor, Pražský komorní sbor, Kühnův smíšený sbor ad.). Od roku 2012 je sbormistrem dětského pěveckého sboru Radost Praha, s nímž pravidelně soutěží a koncertuje doma i v zahraničí (Bratislava, Kaunas, Limburg-Lindenholzhausen, Montreux, Neerpelt, Preveza, Rimini, Sopoty, Varšava) a účastní se rovněž hudebních festivalů (Dvořákova Praha, Smetanova Litomyšl, Prague Sounds, Dny Bohuslava Martinů), v roce 2015 založil dívčí komorní sbor Vokalion Praha. Za svoji sbormistrovskou a organizační práci získal cenu pro nejlepšího sbormistra soutěžního festivalu Kaunas Cantat v Litvě (2016), Ocenění Zastupitelstva Městské části Praha 7 za zásluhy v oblasti kultury (2016) a cenu Sbormistr junior (2016) udělovanou UČPS.

 

Poslední dva víkendy s motýly v botanické zahradě v Troji

PRAHA: Ve skleníku Fata Morgana stále poletují pestrobarevní tropičtí motýli. Výstava, která se v letošním roce zaměřila na migraci, se koná už jen do 2. června. Návštěvníci se ve skleníku Fata Morgana stále setkají s oblíbenými babočkami rodu Morpho s blankytně modrými křídly, „sovími motýly“ Caligo memnon, nechybí noční obr druhu Attacus atlas, který patří mezi největší žijící motýly na světě. Nechybí ani „letající víly“ Idea leuconoe a další pestrobarevné babočky a otakárci, kteří se ladně vznášejí prostorem skleníku. Součástí letošní výstavy motýlů je i expozice vyhynulých druhů tropických motýlů s názvem Ztracená krása. Tu Botanická zahrada Praha pořádá ve spolupráci s Muzeem východních Čech v Hradci Králové.

Autor článku: 
Darina Miklovičová

Výstavy motýlů v botanické zahradě jsou velmi oblíbené. Letošní přehlídku Motýli: Dobrodružná cesta už vidělo přes 70 000 zájemců. Návštěvu výstavy motýlů ve skleníku Fata Morgana lze spojit s příjemnou procházkou rozkvetlou zahradou a o víkendu 24. – 26. 5. také s nákupem krásných muškátů, balkonových rostlin a bylinek. Botanická zahrada ve spolupráci se Specializovanou základní organizací Českého zahrádkářského svazu Pelargonie pořádá muškátovou burzu, která se uskuteční v Horní zahradě v blízkosti expozice Svět sukulentů. Ve výstavním sále botanické zahrady je zase k vidění unikátní panelová výstava věnovaná skleníku Fata Morgana, od jehož otevření uplyne 12. června 20 let. Celou procházku pak mohou zájemci zakončit skleničkou vína ve Vinici sv. Kláry.

Prostory kina Světozor rozjasní výrazná neonová instalace Michala Cimaly. Umělec oživí původní fotografii Tarase Kuščynského.

PRAHA: Koncem dubna 2024 kino Světozor oslavilo 20 let novodobé historie svého provozu. Kromě již proběhlé filmové přehlídky si kino k narozeninám naděluje i neonovou instalaci, která prozáří schodiště u pokladny. Vdechne tak druhý život výraznému prvku interiéru kina, fotografii „záhadné ženy", o jejímž původu se dodnes mezi návštěvnictvem hojně debatuje. Novinku Světozor představí 29. května u příležitosti předpremiérové projekce filmu Priscilla.

29.05.2024
Autor článku: 
Alice Škrlantová

Fotografie „záhadné ženy” má ve Světozoru už přes padesát let své vyhřáté místo. Návštěvnictvo kina se často domnívá, že se jedná o Markétu Lazarovou resp. Magdu Vašáryovou ve Vláčilově kultovním snímku. Ve skutečnosti je na ní ale zachycena herečka Andrea Čunderlíková, známá např. jako sestřička Ina ze seriálu Nemocnice na kraji města. Fotografie Tarase Kuščynského byla ve Světozoru nainstalována v roce 1973 jako součást výstavy k přehlídce českých a slovenských filmů. Současné vedení kina se rozhodlo léty opotřebenou fotografii oživit a zakomponovat ji do zářivé, odvážné a o něco méně záhadné umělecké instalace Andrea 2.0. „Propojením fotografie Tarase Kuščynského s neonovou instalací spojujeme dva světy, které chceme Světozoru v jeho dalších dekádách dopřát. Původní s progresivním, tradiční s odvážným,“  doplňuje ředitel kina Julián Naglmüller.

Zpracování nového díla se ujal vizuální umělec Michal Cimala, který studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v ateliéru Kovu a šperku. Po škole se začal věnovat mnoha oblastem výtvarného umění: malbě, sochařství i navrhování interiérů. Právě díky jeho širokému rozhledu se vedení kina rozhodlo pro navržení instalace umělce oslovit. „Cílem bylo zrestaurovat fotografii Tarase Kuščynského, kterou jsme chtěli pojmout v moderním a lehce odvážném pojetí. Michal Cimala má ke Světozoru letité vazby a díky jeho portfoliu práce s neonem jsme se rozhodli pro instalaci oslovit právě jeho. S Michalem jsme celý tvůrčí proces intenzivně řešili od první myšlenky až po konečnou realizaci a výsledkem je unikátní dílo, které spojuje historické kořeny Světozoru společně s moderním a progresivním pojetím provozu kina,“ popisuje záměr ředitel.

Vernisáž instalace proběhne 29. května v 19:30 v rámci předpremiéry filmu Priscilla, kterou kino uvede z 35mm filmového pásu. Současná neonová instalace se tak pomyslně propojí s analogovou technologií.

Imaginárium: Aréna představivosti Divadla bratří Formanů a jejich přátel

JIČÍN: Jak jičínští vědí a přespolní možná tuší, Regionální muzeum a galerie v Jičíně v letošním roce otevírá pouze část svých prostor. Stálá expozice totiž prochází náročnou rekonstrukcí a v zámeckých (muzejních) místnostech v současnosti nepotkáme dychtivé návštěvníky s Valdštejnovou kouzelnou hůlkou, ale spíše zástupy řemeslníků rozličných profesí. Letošní letní sezóna se tímto smrštila pouze na jeden výstavní program, který však bude stát za to. Do Jičína se totiž vrací návštěvnicky oblíbený projekt Imaginárium.

od 25.05.2024 do 15.09.2024

Vernisáž výstavy se uskuteční v sobotu 25. května od 14 hodin.

Čím je sport pro umění? Je sport uměním? Přesně tyto otázky si položili Matěj Forman s přáteli, když začali plánovat výstavu pro Regionální muzeum a galerii v Jičíně. Aréna představivosti je již třetí instalací konceptu Imaginárium pro prostor Valdštejnovy konírny na jičínském zámku. Jak název a samotné otázky napovídají umělci tentokrát hledali inspiraci ve světě sportu. Výstava řeší témata, jako hravost, soutěživost, fair play a přátelství. Všechno zmíněné je řešeno tak, aby se neustoupilo z principů kouzelného divadelního světa a hodnotné řemeslné práce.

Řada vystavených objektů byla navržena pro rozsáhlou výstavu v Theatre L´Avant Seine, která vznikla jako doprovodný program k letním olympijským hrám, jež hostí právě francouzská metropole.

Výstava vzbudila ve Francii velký ohlas a za necelé dva měsíce ji navštívilo přes 8 000 návštěvníků. O Imagináriu referovala media jako Le Monde, Parisien a Le Figaro.

Další objekty budou představeny poprvé v Jičíně. Instalace jičínské výstavy vzniká v koprodukci s Theatre L´Avant Seine a Theatre L´Estive z Foix. Přes vznosné názvy francouzských divadel se můžete těšit na známé výtvarníky. Výtvarný tým opět září pod vedením Matěje Formana, který je i autorem celého konceptu výstavy.

Na výstavě se podílel tvůrčí tým vystavujících, mezi které patří Renata a Martin Lhotákovi, Tereza Komárková, Andrea a Josef Sodomkovi, Veronika Podzimková, Jana Paulová, Barka Zichová, Pavel Macek, Irena Vodáková, Matěj Forman a další. Autorem konceptu výstavy je Matěj Forman, osvětlení připravil Igor Schmidt, zvuk Philippe Leforestier, produkce se zhostil Jakub Hradilek a stavbu provedli ve spolupráci s autory Petr Pasler a Jonáš Prašivka .

Výstava Imaginárium: Aréna představivosti Divadla bratří Formanů a jejich přátel bude otevřena od 26. dubna do 15. září v zámecké galerii v Jičíně.

Šrámkův Písek 2024

PÍSEK: Ve dnech 31. května – 2. června 2024 se uskuteční 63. celostátní přehlídka experimentujícího divadla Šrámkův Písek 2024. Přehlídka se bude konat v Divadle Pod čarou, Divadle Fráni Šrámka a v Palackého sadech. Šrámkův Písek je otevřená celostátní přehlídka neprofesionálních divadelních souborů, které využívají experimentální a alternativní postupy na pomezí divadla a dalších uměleckých druhů.

od 31.05.2024 do 02.06.2024
Autor článku: 
Tomáš Čivrný

Hlavními cíli přehlídky jsou dialog, vzájemná inspirace a otevření hranic mezi různými metodami a formami práce v divadelních souborech. Přehlídka nemá věkové ani žánrové omezení – pouze není určena dětským souborům do patnácti let. Celostátní přehlídce předcházelo deset krajských postupových přehlídek. Vzdělávací část Šrámkova Písku je realizována samostatně v termínu od 16. do 25. srpna jako Setkání mladých amatérských divadelníků v Šumperku S.M.A.D. 2024.

Z letošních dvaceti doporučení bylo do programu přehlídky přijato třináct inscenací amatérských souborů z celé republiky a jeden host:

ANSUV, Heřmanice: Návštěva u malé smrti; Mámení, Brno: Antigona; Reservé, ZUŠ F. L. Gassmanna, Most: Deset malých kurvísků; Divadlo Drejg, Náchod: Juani/y; Úplněnahé Divadlo, Veselí nad Moravou: Bürgermeister náš; Valouny, Valašské Meziříčí: Metsys; SDrhli, ZUŠ Jana Štursy, Nové Město na Moravě: Pustoplno; D.R.E.D, Náchodsko Kladsko Pražsko: Empúsy cumlají němě; Je to tajný!, Kolegium hraběte Šporka, Jaroměř: Rusalje2022; Thea, Svitavy: Modlitba; LÁHOR/Soundsystem, Praha: Perfektní den; Dveře dokořán, Pelhřimov: X+?=!; Jensena Třásá, Praha: Egoniášovo proroctví; Naboso, ZUŠ J. Rosinského, Nitra, Slovensko: Slovo o Jankovi (host přehlídky).

Přehlídku obohatí v pátečním dopoledni inspirativní představení pro písecké školy.

Všechna představení budou hodnocena ve čtyřech veřejných diskusích lektorským sborem, jehož členy budou Viktorie Čermáková, Vladimír Hulec, Petr Váša a Tomáš Žižka.

Tradičně je v sobotu 1. června v Palackého sadech připraven na celý den doprovodný program „Šrámkův Písek – Písku“, který je určen široké veřejnosti. Návštěvníci se mohou těšit na tvůrčí dílny Domu dětí a mládeže, lanový park Lezeto, malým divákům jsou určeny i tři pohádky. V programu vystoupí dva pěvecké sbory z Volyně mladších a starších dětí a tři kapely – ARRA a PERMANENT z DDM Písek, a pardubická kapela ROOST, hrající reggae.

Celostátní přehlídka Šrámkův Písek se koná z pověření a za finančního přispění Ministerstva kultury a města Písku, pod záštitou ministra kultury Martina Baxy a starosty města Michala Čapka. Přehlídku pořádá NIPOS, útvar ARTAMA, ve spolupráci s Centrem kultury města Písek, Divadlem Pod čarou Písek a Společností Amatérské divadlo a svět, z. s.

Více informací naleznete na: https://blog.sramkuvpisek.cz/; https://www.nipos.cz

Stránky

Přihlásit se k odběru RSS - Instituce a kulturní zařízení