Jan Pirner: Letošní Choralia magna je náš splněný sen

Co vás vůbec přivedlo ke sborovému zpěvu a kdy jste se poprvé postavil před sbor jako sbormistr? Máte sbormistrovské vzdělání? Kde lze dnes sbormistrovství studovat?

Za moje pěvecké začátky mohou osobnosti z dětství – nejvíce pedagog a skladatel Pavel Jurkovič, který mě vedl na FZŠ Umělecká na Praze 7, a sbormistryně Zdena Součková, zakladatelka chlapeckého sboru Pueri gaudentes. Zpíval jsem odmala a v tomto skvělém dětském sboru jsem strávil krásných 15 let – to už je pořádně dlouhá doba, během které získáte přátele na celý život. Vyrůstal jsem v baletní rodině, maminka Nelly Danko byla sólistkou baletu ND, v současnosti zde působí jako baletní mistr a je pedagožkou Pražské konzervatoře, táta byl choreograf a tanečník. Z naší múzické rodiny musím ještě jmenovat praprastrýce, malíře Maxmiliána Pirnera (1854–1924).  

Co se týče vzdělání, nejsem vystudovaný sbormistr. Sbormistrovství se u nás dá studovat na pedagogických fakultách, např. v Praze, Hradci Králové, Olomouci, Ústí nad Labem či Ostravě. Já jsem se k němu dostal ale úplnou náhodou a vůbec ne hned. Nejprve jsem jako zpěvák prošel po Pueri gaudentes poloprofesionálním Kühnovým smíšeným sborem a profesionálním Pražským komorním sborem, pak přišla ona nabídka na sbormistra od dětského pěveckého sboru Radost Praha.

Na moji první zkoušku tehdy přišlo pouze 21 dětí a hned bylo jasné, že se v naší společné práci musí něco změnit, že musíme promyslet nový přístup i pravidla. Stála přede mnou velká výzva, jak sbor s tehdy téměř šedesátiletou tradicí zachránit před koncem, a tak jsem do toho sbormistrovského dobrodružství šel. Být dobrým sbormistrem není zdaleka jen o dirigentské technice, ale především o neustálé práci s dětmi, naslouchání jejich zájmům a potřebám. Nejtěžší na tomto postu v amatérském tělese je – a za to by měly být udělovány sbormistrovské ceny – udržet takovou partu zpěváků pohromadě, neustále o ni pečovat a snažit se pro ni vymýšlet stále nové a lákavé aktivity. Musíte jí věnovat neustálou energii a snažit se všemi způsoby, aby společná práce ve sboru byla motivační a příjemná. S každým členem musíte umět komunikovat, abyste mohli dosáhnout společného cíle. Nalezení „společné řeči“ členů sboru se sbormistrem umožňuje každému tělesu dosáhnout špičkových výkonů.

Máte nějaký oblíbený dětský sbor, jehož projev vás inspiruje ve vaší práci? 

Nejblíž mi vždy byli dětské sbory Motýli Šumperk a liberecký Severáček a sbormistři Alois Motýl a Milan Uherek. Vzpomínám si, že s nimi byla pokaždé legrace, měli vytříbený smysl pro humor a přistupovali k dětem s úctou a respektem, jako k rovnocenným hudebním partnerům. Uměli, jak se říká, „utáhnout děti na vařené nudli“ a to se mi vrylo. Jinde se více práskalo bičem, dbalo se na dril. I ten je třeba, ale musí se dávkovat, jinak se obrátí proti vám. Doba se však zásadním způsobem změnila a dnes je potřeba se ve dřívějších přístupech inspirovat, ale zároveň jít dál, celá řada osvědčených pedagogických metod z minulosti totiž již nefunguje. Sám sebe se ptám, jak dnešní děti oslovit, jak poznat jejich současný svět, který se tolik liší od toho našeho. Svět dětí je hodně virtuální a oproti regionům máme v Praze trochu nevýhodu v tom, že metropole nabízí velký převis možností, co s volným časem udělat, je tu velká konkurence. O to více se musí sbormistr snažit, stále přemýšlet a hodně tomu dávat, jinak vám děti utečou jinam. Radost vedu od roku 2012, dnes máme po mnoha letech práce v koncertním sboru přes 60 dětí, do přípravných sborů jich chodí dohromady přes 100.

Stále aktivně zpíváte?

Ano, stále jsem aktivní v Kühnově smíšeném sboru, Pražském komorním sboru a jako příležitostná výpomoc v Pražském filharmonickém sboru. Myslím si, že kompetence, kterou sbormistr získá tím, že sám zpívá ve sboru, je velmi důležitá. Udržuje se tak hlasově v kondici, vidí, jak se sborem pracují jiní a umí si představit své požadavky z druhé strany, z pozice zpěváka. Za mě je to velká výhoda pro každého, kdo má tu možnost.

Sborový zpěv má u nás velkou tradici na profesionální i amatérské úrovni. Jak velká je skupina lidí, kteří sborový zpěv aktivně dělají?

Přesné počty neznáme, na tyto otázky vždy můžeme poskytnout jen kvalifikovaný odhad. Národní sborová databáze, odborný web Národního informačního a poradenského střediska pro kulturu (dále jen NIPOS), k dnešnímu dni eviduje přes 1 300 aktivních těles, jejich evidence však probíhá neustále, tělesa vznikají a zanikají, některé sbory je těžké objevit, neboť vystupují např. pouze při bohoslužbách a fungují v rámci liturgického provozu, často nemají ani vlastní název. Naše současné odhady pracují s více než dvojnásobným počtem, je tedy více než pravděpodobné, že v České republice aktivně působí kolem 3 tisíc pěveckých sborů. Pokud vyjdeme z toho, že průměrný počet zpěváků ve sboru bývá mezi 20 a 30, pak dojdeme k přibližnému číslu 70 tisíc amatérských zpěváků. To už je docela slušné číslo, které představuje více než půl procenta české populace.

V rámci Evropy a světa nejsme sice sborová supervelmoc jako Slovinsko, Skandinávie, Pobaltí, Polsko, USA či Kanada, ale rozhodně se ve světě neztrácíme, jsme výkonnostně nadprůměrní. Máme kvalitní a mezinárodně proslulá tělesa s dlouholetou tradicí i vynikající sbormistry. Druhým největším oborem amatérského umění v ČR je vedle amatérského divadla právě sborový zpěv. Za zmínku stojí, že zpívání ve sboru patří mezi záliby, které můžete praktikovat s trochou nadsázky od kolébky ke hrobu, i zpívání v pokročilém věku je v posledních dekádách na vzestupu, napříč Evropou existuje hodně seniorských sborů.

Znamená to, že české sbory právě prožívají zlaté časy?

Myslím, že ty pravé zlaté časy tu byly o něco dříve, paradoxně v 70. a 80. letech, tedy v letech nesvobody. Kvalita sborového výkonu se vždy odvíjí od času, který mu věnujete. Doba normalizace běžným občanům nabídla mezinárodní izolaci, všední život byl omezen na mnohem méně aktivit, než je tomu nyní. Z toho sbory profitovaly, na zkoušení a zejména na soustředěnou práci bylo více času, sbormistři vyhledávali těžší repertoár, kterému věnovali hodně pozornosti. Členům sborů se naskýtaly netušené výhody, mohli vyjet do západní (i východní) ciziny. Po sametové revoluci řada těchto sborových „výhod“ padla a sborový zpěv se dostal do konkurenčního prostředí dalších profesních i volnočasových aktivit. Sbormistrům proto nezbylo než upravit repertoár a snažit se najít v této konkurenci své nové místo. Zvýšila se také finanční náročnost sborových akcí, dnes můžete se sborem vyjet téměř kamkoli, ale zajištění financování takových cest je mnohem náročnější než dříve.

V ČR máme dobře rozvinutou sborovou infrastrukturu. V čem spočívá a jak funguje?

Základem sborové infrastruktury u nás je servis, který veřejnosti poskytuje NIPOS, Unie českých pěveckých sborů a další spolky a vzdělávací instituce, které se angažují v oblasti sborového zpěvu a s nimiž aktivně spolupracujeme. V nedávné době vznikla Asociace sbormistrů, jeden z dalších celostátních spolků na podporu sborového zpěvu u nás. Ale zpět k práci NIPOS. Základem sborové infrastruktury jsou celostátní přehlídky s postupovými systémy. Největší přehlídkovou akcí jsou Primachori, postupové přehlídky školních dětských pěveckých sborů, které probíhají každý rok ve všech krajích a zůstávají maximálně otevřené všem typům sborů. Jejich vyvrcholením je celostátní přehlídka, která se v roce 2023 konala v Holešově. V nedávném průzkumu jsme zjistili, že se jedná o největší organizovanou sborovou akci po roce 1989, za posledních více než 30 let systémem prošlo přes 125 tisíc dětí. Pěvecké sbory mládeže mají každoročně postupovou přehlídku Mezzochori v Hradci Králové.

U dospělých zpěváků došlo ke změně – NIPOS přes šedesát let spolupracoval s Festivalem sborového umění v Jihlavě, v roce 2019 se jihlavští pořadatelé rozhodli jít vlastní cestou a v NIPOS vznikla nová koncepce oboru sborový zpěv dospělých. Její hlavní změna spočívá v tom, že se pro sbory dospělých nepořádá pouze jedna hodnocená celostátní přehlídka, ale více menších přehlídek, které se v průběhu následujících let budou stěhovat po celé naší zemi, aby měly šanci oslovit co nejvíce sborů a mohly být stejně účinnou výzvou pro sbory začínající i pro sbory špičkové. Pro přehlídky jsme vymysleli jednotící název Choralia a při hledání vhodných lokalit jsme nalezli společné souznění a přátelského ducha v Mikulově, Chrudimi a v Praze. Do sborové infrastruktury však patří i dlouholeté sborové festivaly a soutěže dalších organizátorů. Za všechny zmiňme Svátky písní Olomouc, IFAS Pardubice či Sborové slavnosti Hradec Králové.

Další důležitým prvkem oboru je vzdělávání. V NIPOS vznikl v roce 1996 Klub sbormistrů, cyklus vzdělávacích seminářů pro sbormistry a učitele hudební výchovy. Na těchto seminářích nabízíme metodickou pomoc sborům, rozebíráme repertoár, hlasovou výchovu, základy taktovací techniky, věnujeme se dirigování i interpretaci a také hodně zpíváme. Tři (a někdy i více) setkání ročně běží přes čtvrt století a těší se celostátnímu zájmu pedagogů i sbormistrů.

Třetím sborovým pilířem je Knihovna NIPOS, což je celorepublikový unikát, největší knihovna v ČR zaměřená na sborový zpěv. Můžete si zde půjčit noty skladeb pro všechny typy sborů, máme zde nejen skladby významných českých autorů, ale i reprezentativní výběr ze zahraničního repertoáru. O tom ale někdy příště. Rád bych ještě zmínil mezinárodní skladatelskou soutěž Opus ignotum určenou pro podporu vzniku nových sborových skladeb a sborovou edici Polyhymnia Bohemica, kterou vydáváme v tištěné i digitální podobě (eshop.nipos.cz). Velkým zdrojem informací pro sbory je Národní sborová databáze (www.nsdb.cz), která obsahuje nejen kontaktní údaje na sbory, ale i přehled českých a zahraničních festivalů a výsledky dvou výzkumných úkolů NIPOS – Mapování sborové historie a Český sbormistrovský slovník 1945–2020.

Existují u nás i sborové přehlídky, které NIPOS nezaštiťuje?

Ano, přehlídky a festivaly pořádají i jiní organizátoři. Takových akcí je u nás každoročně přes sto. Postupový systém sborových přehlídek vyhlašuje i MŠMT pro základní umělecké školy – přehlídky se však konají jednou za tři roky a jsou určeny výhradně žákům těchto škol. NIPOS se u svých přehlídkových systémů snaží o maximální možnou otevřenost všem typům těles bez ohledu na jejich zřizovatele.

Souhlasíte s tím, že zeje kvalitativní propast mezi dětskými a dospělými sbory? Dětské sbory vyhrávají ve světě všechny soutěže, dospělácké smíšené sbory se propadají… Jak to vidíte vy? Jaký máte náhled na přechod sboristů z dětských (mládežnických) sborů do sborů dospělých?

Sborový zpěv dětí a dospělých jsou dvě odlišné kategorie. Výkladní skříní české hudební kultury jsou především sbory dětské. Vidíme na nich, jakých mimořádných výkonů umějí amatérská tělesa dosáhnout. Děti pracují soustředěně, věnují zpěvu hodně času a daří se jim obstát v mezinárodní konkurenci. Sborů dospělých existuje podobné množství, do zahraničí jezdí také a na soutěžích jsou úspěšní, ale ne v takové míře jako sbory dětské a mají tím pádem i méně zahraničních úspěchů.

Proč se nedaří transfer pěvců do dospěláckých sborů? Důvodů je celá řada, najít vyvážené pokračování dětského sboru není vůbec lehké. Hlavním aspektem je opět čas věnovaný zpívání ve sboru, čemuž pak úměrně odpovídají i výkony. Děti rády soutěží, v dospělých sborech má společný zpěv ještě jinou funkci – už tolik nejde o soutěžení, ale také o společné scházení se po práci, o společnou relaxaci se sborovým zpěvem, rovněž o mezigenerační dialog, který může být obtížný. A zde nastávají momenty neustálého hledání a zklamání. Řada dětí zejména ve výběrových sborech opouští tato tělesa na prahu dospělosti – při hledání dospěláckého sboru požadují stejnou intenzitu zkoušení, stejné hudební kvality, chtějí zpívat na stejných soutěžích a ve stejných sálech, požadují však i jistou produkční kvalitu organizovaných akcí. Tato očekávání velmi často nejsou naplněna, či se plní jen částečně.

Víkendové soustředění dospělého sboru je jiné než u dětí, znamená mnohem větší časovou oběť pro členy sboru, kteří pracují a věnují se svým rodinám. A právě opakovaná zklamání zkušených absolventů dětských sborů vedou k tomu, že mnoho z nich se zpěvem přestane. Po čase však změní životní názor, získají nové zkušenosti a začne jim to chybět. Potřebují ale čas, aby to nechali odležet. A právě těchto let je škoda.

I u dospělých sborů tak vidím velké možnosti právě v hledání nových mladých zpěváků – to hlavní opět spočívá v poznání jejich světa a v přizpůsobení sborové nabídky jejich očekáváním – ať už typem nabízených akcí, repertoárem či vhodným zájezdem. Daří se to jednotlivým tělesům, ale není to rozhodně celostátní fenomén, který by tento transfer ve velkém umožňoval. Proto je spojování a vzájemná inspirace dětského, mládežnického, dospělého i seniorského sborového oboru tolik důležitá.

Jsou podle vás zpěváci v produktivním věku bez motivace?

Určitě ne, ba naopak. Ale velmi často se stává, že odrostlým dětem nemusí po dětském sboru vyhovovat účast ve velkém smíšeném sboru, tak si založí raději vokální skupinu či komorní sbor s odlišným repertoárem. Zpívat tedy chtějí, jen hledají u koho a co, zároveň se chtějí vymezit vůči dětskému repertoáru.

42 pěveckých sborů dětí, mládeže i dospělých z celé republiky vystoupí letos v říjnu v Hradci Králové na celostátní přehlídce Choralia magna. Můžete přehlídku, která slibuje mimořádný zážitek, blíže představit? Jak vypadala Choralia v předchozích letech a čím bude ta letošní výjimečná?

Myšlenka na jednu velkou mezioborovou nesoutěžní přehlídku se zrodila při tvorbě nové koncepce pro sborový zpěv dospělých. Vznikly tři přehlídky Choralia Praha – Chrudim – Mikulov, které se budou stěhovat dál do dalších vhodných měst. Ideou koncepce bylo, že jednou za několik let se uskuteční přehlídka jedna (Choralia magna), která spojí děti, mládež i dospělé. Protože tento nápad má i své finanční rozměry, tak k onomu spojení dochází v Roce české hudby s využitím dalších zdrojů financování, které normálně nemáme k dispozici.

Navazuji tedy na předchozí otázku, naším velkým snem bylo propojení dětského, mládežnického a dospělého světa v jedno, vzájemná inspirace, posílení transferu mezi sbory ve všech směrech; nejde totiž jen o transfer pěveckých sil, ale i o repertoárovou a metodickou inspiraci. Choralia magna tudíž letos v říjnu v Hradci Králové po třech dekádách spojí všechny tři celostátní přehlídky do jedné.

Účastníci byli vybráni na základě postupových systémů dětí a mládeže, v případě sborů dospělých se účastní vítězové uplynulých přehlídek Choralia, zbytek je doplněn na základě výběru dramaturgické rady podle zaslaných programů a nahrávek. Každý vybraný sbor stráví v Hradci jednu noc, zazpívá na jednom koncertě, zúčastní se workshopu a v případě zájmu i vědecké konference, která bude vedle přehlídky paralelně probíhat. A představte si, 42 sborů, to máme přibližně 1 300 aktivních účastníků přehlídky, k tomu připočtěte publikum a účastníky konference, půjde o akci pro zhruba 2 000 osob. Přehlídka se bude skládat z dvanácti koncertů pro veřejnost, na kterých se sbory představí podle kategorií, v nichž se přihlásily. Tři z nich budou věnovány Roku české hudby, Bedřichu Smetanovi a dětským sborům.

Paralelně s přehlídkou bude Hradec Králové hostit mezinárodní vědeckou konferenci věnovanou sborovému umění a aktuálním sborovým tématům, mj. i problematice propojování sólového a sborového zpěvu. Snažíme se zbořit klišé, že sólisté by neměli zpívat ve sboru a naopak. Na závěr celé přehlídky bude následovat nejen prezentace výsledků konference, ale také zasedání všech tří odborných rad NIPOS. Choralia magna se letos připojí k největším sborovým akcím v republice. Rozhodující ale není vždy jen velikost festivalu, ale také jeho kvalita – dám zde za příklad Sborové slavnosti Hradec Králové, které podle mého názoru patří mezi vůbec nejkvalitnější festivaly u nás, ačkoli nejsou z největších. Vedení festivalu pravidelně navštěvuje evropské sborové akce a vytipovává vynikající lektory i tělesa, jež potom zve k účinkování v Hradci.

Co dalšího neobvyklého se na poli sborového umění letos, v Roce české hudby, chystá? Určitě musíme zmínit projekt Tisíc hlasů adventu, největší sborový koncert Roku české hudby, který se uskuteční v prosinci v Obecním domě v Praze. Můžou se na něj sbory stále ještě hlásit?

Akce Tisíc hlasů adventu byla velmi rychle naplněna, zájem byl obrovský. Praha bohužel nemá velkou špičkovou koncertní síň, i proto musí vzniknout Vltavská filharmonie. Do Obecního domu se po týdnu přihlásilo mnohem více sborů, než by se dalo kapacitou zvládnout. Český rozhlas přišel se zajímavým nápadem, který po vzoru bavorského projektu Mitsingen spojuje na koncertě nejen profesionální orchestr a sbor, ale také sbory amatérské, které tvoří i většinu publika. V Bavorsku máte na výběr, zdali na koncert jdete jako posluchač, nebo budete zpívat s dalšími interprety. Princip i pro Prahu zůstává stejný – dostanete dopředu noty, se svým sborem je nastudujete a potom absolvujete společné zkoušky. V Obecním domě si následně užijete dva koncerty po boku špičkového orchestru, sólistů i dirigenta. Koncerty se uskuteční 22. prosince 2024 dva, od 16 a od 20 hodin v Obecním domě, oba bude snímat rozhlas a jedná se i o natáčení České televize. Repertoár bude složen z osvědčených nejen vánočních sborových skladeb, sbory společně se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu pod taktovkou Petra Popelky provedou díla B. Smetany, J. S. Bacha, J. J. Ryby, A. Dvořáka či J. Suka. Smíšené sbory doplní dva sbory dětské, a protože sborový i orchestrální aparát zabere polovinu Obecního domu, tak je divácká kapacita snížena na několik set míst. Právě v takové sborové pospolitosti spočívá veliká síla i jedinečné zážitky. 

Srdečně vás na všechny akce zveme!

www.nipos.cz

https://radostpraha.cz/

PhDr. Jan Pirner

Studoval na PedF UK obor český jazyk a literatura a hudební výchova (2002–08) a na
FF UK paralelně muzikologii (2003–06). Působil jako ředitel Pražského komorního sboru (2010–20), se kterým procestoval většinu Evropy, Japonsko, Macao a Libanon a opakovaně navštívil významné hudební festivaly (Rossini Opera Festival, Wexford Festival Opera ad.). V letech 2012–18 byl zaměstnán v Kabinetu hudební historie Etnologického ústavu AV ČR jako redaktor vědeckého časopisu Hudební věda, podílel se zde rovněž na dvořákovském bádání. Od roku 2012 pracuje v NIPOS jako správce hudební knihovny, editor sborové edice Polyhymnia Bohemica a jako odborný pracovník pro sborový zpěv dětí a dospělých. Hudbě se věnuje od dětských let, nejprve v chlapeckém sboru Pueri gaudentes, později jako člen či příležitostný host profesionálních sborů a komorních těles (Pražský filharmonický sbor, Pražský komorní sbor, Kühnův smíšený sbor ad.). Od roku 2012 je sbormistrem dětského pěveckého sboru Radost Praha, s nímž pravidelně soutěží a koncertuje doma i v zahraničí (Bratislava, Kaunas, Limburg-Lindenholzhausen, Montreux, Neerpelt, Preveza, Rimini, Sopoty, Varšava) a účastní se rovněž hudebních festivalů (Dvořákova Praha, Smetanova Litomyšl, Prague Sounds, Dny Bohuslava Martinů), v roce 2015 založil dívčí komorní sbor Vokalion Praha. Za svoji sbormistrovskou a organizační práci získal cenu pro nejlepšího sbormistra soutěžního festivalu Kaunas Cantat v Litvě (2016), Ocenění Zastupitelstva Městské části Praha 7 za zásluhy v oblasti kultury (2016) a cenu Sbormistr junior (2016) udělovanou UČPS.