Instituce a kulturní zařízení

Není větší radosti pro jakoukoli redakci a samozřejmě i tu naši, když nás čtenáři sami osloví a přijdou s vlastním příběhem, který by chtěli s ostatními sdílet. V poště nám tedy přistál mail, jehož autorce tímto velmi děkujeme: „Chtěla bych Vám navrhnout téma do sekce Srdcaři. Ve Vyskytné u Pelhřimova dělá knihovnici paní Věra Jarošová. Ve svém volném čase dala dohromady Vyskytenskou kuchařku aneb vzpomínky na staré časy (2021), předtím také knihu pověstí z Vyskytné a okolí a další. Pořádá výstavy, např. ve prospěch místní neziskovky Lada. Vystavuje zdejší malířky, tvůrčí typy všeho druhu, sběratele... Myslím, že někoho z malé obce s velkým vlivem na kvalitu života všech kolem jste ještě neměli.“ Přání naší čtenářky v tomto předvánočním čase rádi plníme a paní Věru Jarošovou a aktivity knihovny ve Vyskytné zde představíme. 

Obecní knihovna Vyskytná: okres Pelhřimov, Kraj Vysočina, 728 obyvatel

Knihovnu v obci máte již od roku 1904. Sama ji vedete od r. 2010 a za tu dobu se v ní toho odehrálo opravdu hodně: pořady, besedy, výstavy… Které akce se vám vybaví jako první a proč?

Nejvíce vzpomínám na svoji první vánoční prodejní výstavu v knihovně, která byla tehdy umístěna ve dvou malých úzkých místnostech majících dohromady 18 m². Dnes nemůžu uvěřit, že se mi tam podařilo soustředit a prodat tolik výrobků od místních lidí. Další velikonoční výstavu jsem již se dvěma kamarádkami Marií a Evou uspořádala ve větší zasedací síni obecního úřadu a v letech 2017–19 jsme to společně dopracovaly až k velkým Vánočním a Velikonočním jarmarkům v sále místní restaurace. Tam se sešlo 30 prodejců z obce a blízkého okolí. Pro děti jsme připravili dětský koutek, aby se rodiče mohli v klidu porozhlédnout po stáncích nebo si v klidu vychutnat vánoční svařáček se zákuskem od místní cukrářky. Ale pak přišel covid…

Návštěvnost knihovny se podle informací na webu https://knihovnavyskytna.webk.cz/pages/o-knihovne.html od roku 2010 zvýšila cca o 40 %. Čím to?

Myslím, že za tím stojí fakt, že se lidi naučili chodit do knihovny na menší výstavy, které jsem každý měsíc obměňovala a dělám to tak dodnes. Začala jsem vystavovat práce dětí z místní mateřské a základní školy, a to se přece museli rodiče a prarodiče přijít podívat. Při té příležitosti se také rozhlédli po knihovně a zjistili, že tam jsou zajímavé a nové knihy. Někteří řekli: „Jé, to jsem četla jako mladá, to si musím znovu přečíst.“, a hned jsem měla nového čtenáře! Pokračovala jsem výstavami starých dokumentů, fotek, výběru z historie obce a pak ukázkami ručních prací místních žen, i když některé říkaly: „Já se nechci chlubit, to je jen můj koníček“. Když však viděly práce těch, co se „nestyděly“, měla jsem vyhráno. Pak následovaly výstavy od různých místních sběratelů/sběratelek a malířů/malířek. Zkrátka jsem se snažila ukázat ostatním, jak šikovné ruce mají jejich sousedé, co všechno dokážou a čím se zabývají ve svém volném čase. A pak se stalo, že ke mně přicházeli sami a hlásili mi: „Víš to, že Mirek plete košíky z proutí? Že naše Verča krásně kreslí? Že Lucka napsala knihu?“. Takže bylo a je stále co ukazovat.

V roce 2016 byla Obecní knihovna Vyskytná vyhlášena "Knihovnou roku". Loni v říjnu vám byl předán titul "Knihovník Vysočiny roku 2022", který uděluje Krajská knihovna Vysočiny v Havlíčkově Brodě nejlépe pracujícím neprofesionální knihovnicím a knihovníkům v kraji. Mimo jiné se ve zdůvodnění k vaší nominaci nejčastěji opakují tato slova: „organizuje“, „pořádá“, „spolupracuje“… a zmiňuje se energie, radost a bohatá činnost… Co vám potřebnou vervu k širším aktivitám dodává?

Když jsem v roce 2010 odcházela do důchodu, říkala jsem si: „Co budu celé dny doma dělat?“ Byla jsem zvyklá pracovat s lidmi a neustále s nimi být. Mám je prostě ráda. A také musím říct, že jsem snad celý život měla štěstí jen na dobré jedince, už od střední školy až do posledního zaměstnání. A když mi starosta obce nabídl práci v knihovně, ráda jsem přijala. Mohla jsem být zase mezi lidmi. Navíc jsem měla i velký vzor, bývalou knihovnici, „paní učitelku“ Veseckou, která přede mnou vedla knihovnu neuvěřitelných 40 let, tedy nejen vedla, ale také založila Klub čtenářů s dětmi v místní základní škole. Do roku 1988 byli osmkrát vyhlášeni mezi nejlepšími knihovnami v republice. Po roce 1989 vše skončilo, protože málokdo do knihovny zašel.

Když jsem pak v r. 2010 začala půjčovat knihy, nechtěla jsem si to jen odsedět. Paní Vesecká mi na začátku hodně pomáhala, do všeho mě pomalu zasvěcovala, a nakonec mi předala i psaní kroniky. Teď se jí blíží devadesátka, má stále plno nápadů, o vše zájem, a hlavně si vše pamatuje. Často si říkám, že bych potřebovala její hlavu.

Vaše knihovna má cca 100 čtenářů, z toho 40 do 15 let… Převažuje nejstarší generace? Jak se lákají do knihovny děti? Jakou roli má podle vás v současném světě malá knihovna v malé obci?

Mám to štěstí, že je v naší obci škola do 5. třídy a mateřinka. Snažím se děti nalákat do knihovny pomocí různých akcí. Pořádám je skoro každý měsíc. Těším se, že se jednou ze školáků a předškoláků stanou třeba i naši budoucí čtenáři.

 V „Březnu – měsíci knihy“ už je zvykem pozvat spisovatele píšícího dětské knihy.  Měli jsme zde Z. Pospíšilovou, Kl. Smolíkovou, D. Šárkovou, M. Špačkovou aj. Děti to ohromně baví. V knihovně probíhají také zábavná soutěžní dopoledne či odpoledne. Nyní budeme péct vánoční cukroví, připravovat dárky pro sourozence. Podařilo se mi zajistit ušité polštářky s různými motivy, které pak budou děti vybarvovat fixami na látky podle své fantazie.

Asi největší úspěch měla v minulém školním roce akce „Čaj o páté“, kdy se vždy jedenkrát v měsíci chodily děti z 2. a 3. třídy učit o 5. vyučovací hodině do knihovny. Samozřejmě nesměl nikdy chybět ten čaj a něco dobrého k zakousnutí.

Akce knihovny ale navštěvují převážně senioři. Potřebovala bych do ní nalákat více střední generace.  Sice mám několik rodin, z nichž chodí pro knihy rodiče i děti, ale je jich málo. Například v letošním roce jsme zajistili besedu na téma „Péče o osobu blízkou v domácím prostředí“, kdy jsem čekala vysokou návštěvnost, ale lidí přišlo opravdu málo. Je to škoda. Myslím, že šlo o zajímavé téma. Pracovnice Hospicové péče IRIS a Charity Pelhřimov vyprávěly příběhy z jejich praxe a nebyly jen smutné. Naopak jiná, zdravotní přednáška na téma: „Jak se zbavit skrytých zánětů v těle a jak podpořit vrozenou imunitu“ se vydařila.

Knihovna v obci, ať už je malá nebo velká, by měla nejen půjčovat knihy, ale měla by se také snažit dávat lidi dohromady. Já vím, že je dnes jiná doba, vše jde rychle kupředu, ale mrzí mě, alespoň mi to tak připadá, že se z lidí stávají sobci. Dříve se všichni sešli na lavičce na návsi a povídali si. Neříkám, že bylo tehdy vše ideální. Jen mi přijde, že dnes se každý zavře doma, vše si najde na internetu či v mobilu a ostatní ho nezajímá.

V období 2020−2022 prošla budova úřadu, v němž knihovna sídlí, rekonstrukcí, a díky tomu získala krásné moderní prostředí společně s ním. Místní architektka navrhla interiér knihovny, truhláři z Vyskytné vyrobili do knihovny nábytek. Dopadla rekonstrukce podle vašich představ? Měla jste možnost ji ovlivnit? Usilovala jste o podobu komunitní knihovny, která v malých obcích často supluje kulturní, kreativní a vzdělávací centrum? Zaujalo mě, že zde vznikla kromě dětského koutku, prostoru pro práci s kronikami a na výstavy či místa pro velký stůl pro setkávání, také kuchyňka? Ve vaší knihovně se může i vařit?

Ano, díky bývalému starostovi Tomáši Kochovi, který zde „starostoval“ čtyři volební období,  máme novou krásnou knihovnu. Myslím, že prosadit tak velkou rekonstrukci knihovny v zastupitelstvu, bylo pro něj hodně těžké, ale povedlo se. Spolupráce s ním byla skvělá. On vždy zadával práci v obci domácím živnostníkům. Máme zde mladou nadanou architektku, která přináší skvělé nápady a pro obec dělá mnoho věcí zdarma. Také je zde několik šikovných truhlářů, kteří se spravedlivě o výrobu vnitřního vybavení knihovny rozdělili. Samozřejmě jsem byla vždy k návrhům knihovny pozvána a doplňovala jsem, co by tam mělo být. Avšak jak to bývá, dnes bych už zase něco pozměnila, ale tak to je vždy, když se něco nového vytváří. Velký stůl jsem si moc přála, protože když byla nějaká početnější akce, tak jsme museli chodit do zasedací síně na obecním úřadu. Do knihovny se nyní ke stolu vejde až 20 lidí a dětí ještě víc. V současné době přicházejí hodně senioři jen tak si popovídat, já uvařím kávu nebo čaj, někdo také přinese něco dobrého, nebo upeču já. Jeden si půjčí knihu, jiný zavzpomíná na své mládí a já ráda poslouchám, občas se vyptám na určitou událost v obci a sepíšu to do kroniky. Děti ze základní školy se také už naučily přicházet pohrát si v dětském koutku, i když si nic nepůjčí, alespoň si nějakou knihu prohlédnou.

Když se dělaly plány na knihovnu, pan starosta slíbil, že tam bude také minikuchyňka, což jsem vítala. Překvapilo mě, že v ní byla rovněž trouba na pečení. V duchu jsem si říkala, že to ani nemuselo být, ale když už tam byla, tak jsme ji hned na Vánoce s dětmi vyzkoušeli. Upekli jsme perníčky i slepované cukroví, a to se dětem hodně líbilo a musíme stále pokračovat.  

Bez spolupráce s obcí by to nešlo… Stále pokračují tzv. středečníky?

Ano, hlavně s panem starostou a děvčaty na obci, bez nich by to vážně nešlo. Občas se směju, že máme takovou tichou dohodu o chodu knihovny. Já to vymyslím a co jde, sama zajistím, co nejde, zařídí Radka s Martinou, a nakonec to předložíme panu starostovi k proplacení.

Středečníky stále pokračují, snažíme se o různorodost, protože každého zajímá něco jiného. I když v poslední době máme hodně přednášek z české historie. Získali jsme jednu paní, která je sice nevidomá, ale ví tak úžasné věci z historie, že jen žasneme, jak to vše mohla nastudovat, když nevidí. Na její přednášky chodí nejvíce lidí. Středečníky mají u nás dlouhou tradici, myslím, že už 40 let. Nejdříve se tyto přednášky konaly nepravidelně, teprve od roku 2010 jsou pravidelně poslední středu v měsíci od října do dubna, v květnu to vše zakončíme nějakým zájezdem a přes léto už běží jiné akce.

Jak je to u vás s dobrovolníky? Podporuje vás zpětně místní komunita, pro kterou vše děláte?

Dobrovolníků je dost. Já jako seniorka mám svůj generační okruh přátel, na které se mohu kdykoli obrátit, ale i mladší mi pomáhají. U nás v obci to máme trochu rozdělené na jednotlivé složky. To znamená, že akce pro veřejnost nedělá jen knihovna. Hodně akcí pořádá TJ Sokol, Sbor dobrovolných hasičů a Myslivecký spolek. Poslední čtyři roky je nejoblíbenější a největší akcí u nás „Vyskytenské préé“, kdy se všechny tyto složky spojí, plus obecní úřad a na místním novém fotbalovém hřišti se koná velká akce. Každá složka zajistí nějakou atrakci a je z toho krásné zábavné odpoledne pro malé i velké zakončené taneční zábavou večer. V naší obci se něco koná každý měsíc.

Jste také nadšenou badatelkou a milovnicí historie, která zaznamenává vzpomínky místních pamětníků, a autorkou několika brožur: Pověsti z Vyskytné, brožury o legionářích a padlých v 1. sv. válce, Vyskytenské kuchařky aneb Vzpomínek na staré časy. Jak vznikala Vyskytenská kuchařka?

Po předchozí knihovnici jsem našla v knihovně mnoho pověstí o Vyskytné, které s dětmi sesbírala od jejich rodičů a prarodičů. Řekla jsem si, že by to byla škoda, aby to někde zapadlo. Nejdříve jsem tedy sepsala „Vyskytenské pověsti“, dala je vytisknout na vlastní náklad. Když je starosta viděl, nabídl, že je ode mě obec odkoupí a já souhlasila. Protože mám ráda historii, začala jsem jezdit do Okresního archivu v Pelhřimově a tam jsem našla mnoho pokladů. Vyšla z toho další brožura „Vzpomínky na události před 100 lety“. Ta již spatřila světlo světa za podpory obce a sepsala jsem ji ke stému výročí vzniku samostatné republiky. Jsou v ní informace o všech legionářích a padlých v 1. sv. válce z Vyskytné a dvou dalších obcí Branišova a Sedlišť, které pod naši obec spadají. Paní Vesecká sebrala a zachránila mnoho starých fotografií, které mi věnovala, a já je doplnila několika starými osobními dokumenty,  korespondencí vojáků z války, ze zajetí, a vzpomínky jejich rodin. Některé byly velmi smutné.

„Vyskytenská kuchařka aneb Vzpomínky na staré časy“ vznikla v době covidu. Většina z nás si pamatuje tu zvláštní dobu, kdy se celá republika zavřela, nesmělo se nikam chodit, všichni jsme se báli nakažení. Přemýšlela jsem, co bych mohla dělat, abych vše přestála. V té době se začalo všude, v televizi, rozhlase, časopisech, vařit. Kam se člověk podíval, narážel na plno nových receptů, a tak mě napadlo, co kdybychom vyzkoušeli i ty staré osvědčené recepty, které si pamatujeme ze svého dětství a které nám tehdy tak chutnaly nebo také nechutnaly. Abychom našim potomkům zanechali kousek toho dávného a dobrého i nedobrého, aby si uvědomili, že ne vždy bylo tak dobře, jako je nyní. Nechtěla jsem však jen opsat nějaké „staré“ recepty, a tak jsem oslovila několik žen. Poprosila jsem je, aby zavzpomínaly na to, co nesmělo chybět na stole ve Vyskytné o Vánocích, o Velikonocích, o masopustu nebo o pouti. Některé mi to napsaly samy, jiné jsem si nahrála a pak to vše přepsala, a tak vznikla tato kuchařka. První část je věnována historii a vzpomínkám pamětníků se starými recepty. Druhou část tvoří recepty současné, které jsou oblíbené v naší obci v jednotlivých rodinách.

Když mi starosta obce řekl, že dali vytisknout 500 kusů kuchařky, tak jsem z toho měla hrůzu, že se to nemůže prodat, co s tím bude obec dělat? A ona se vyprodala během tří měsíců, a není ani jedna. V těchto dnech se dokonce nové zastupitelstvo obce rozhodlo vydat dotisk kuchařky, tak mám velkou radost. 

Jaký vánoční program jste vymyslela tentokrát?

Bohužel to bude o něco slabší, neboť mě letos zradilo trochu zdraví, a tak jsem nucená všeho krapet ubrat. Ale určitě bude, jak už jsem řekla, pečení s dětmi a povídání si s nimi, proč se slaví Vánoce. Vyzkoušíme některé vánoční zvyky. Mám už připravenu vánoční prodejní výstavu a samozřejmě k Vánocům patří i výstava betlémů.

https://knihovnavyskytna.webk.cz/

Více než 140 lidí se v jednu chvíli setká na podiu pražské O2 areny během vánočního koncertu, který je připraven na míru tomuto prostoru i příležitosti Vánoc. K sváteční atmosféře přispěje promyšlený light design, který má v jednu chvíli vyzdvihnout velkolepost prostoru O2 areny, v druhou zase její komorní pojetí pro tento jediný koncert.

Vánoce v O2 areně přinesou známé písně v nových aranžích. Těch se chopil hudebník a skladatel Jan Lstibůrek, který má za sebou spolupráci s předními českými osobnostmi hudby tvořících u nás i v zahraničí. „Nové aranže nám dávají možnost se na skladby podívat z nového úhlu, vytáhnout skryté myšlenky nebo některé více akcentovat. V tom vidím největší zodpovědnost aranžérské práce – aby celý program držel balanc, aby nové aranže interpretům, pokud možno, nabídly nové inspirativní prostředí, aby vyzněl orchestr a zároveň sólové zpěváky nezavalil. Velká výzva je pro nás v tom, že potřebujeme obejmout O2 arenu a oslovit několik tisíc lidí i s velice intimním repertoárem,” přibližuje koncepci Lstibůrek.

Návštěvníky koncertu čekají sólové výstupy vybraných interpretů v doprovodu filharmonie a sboru, ale také společné písně všech zúčastněných. Na pódiu se objeví operní pěvec Adam Plachetka, populární zpěváci Richard Krajčo či Eva Burešová, Ondřej Ruml, jehož repertoárem zní jazz a swing, zpěvačka Dasha, která je s orchestry na jevišti jako doma. V neposlední řadě se představí písničkáři Pokáč a Kateřina Marie Tichá, pro které je spolupráce s orchestrem a sborem spíše nevšední příležitostí. V podání interpretů zazní nejen písně z jejich vlastního repertoáru jako jsou například Cesta Richarda Krajča, Malý princ Evy Burešové nebo Zničená zem Kateřiny Marie Tiché, ale i vánoční písně, které jsou neodmyslitelně spjaté se svátečním obdobím. Od Dashi zazní koleda Byla cesta, byla ušlapaná, Richard Krajčo zazpívá píseň Vánoční, kterou mohou diváci znát v podání kapely Kryštof a Karla Gotta. Vrcholem koncertu bude Adeste Fideles v podání Adama Plachetky a všech sólistů tohoto večera.

„Díky tomuto hudebnímu propojení a na míru vytvořeným novým aranžím dostávají známé popové a vánoční skladby zcela jiný a originální ráz. V posluchačích současné moderní hudby vyvolají pocit, že spojení orchestru a sboru nemusí nutně znamenat repertoár klasické hudby. Naopak milovníci symfonické muziky ocení rádiové hity v tomto ojedinělém podání,” doplňují režiséři celého večera, Dominik Kalivoda a David Ostružár. Večerem bude provázet známý moderátor Libor Bouček.

Sedm vybraných sólových zpěváků a zpěvaček vás potěší svými písněmi v symfonických aranžích Filharmonie Hradec Králové. Tu povede dirigent Stanislav Vavřínek a o úžasné hudební zpracování se postará Jan Lstibůrek. A aby hudebních dárků nebylo málo, veselé Vánoce vám popřeje dětský sbor Permoník Karviná a průvodce večerem Libor Bouček.

Uslyšíte tak své oblíbené interprety v netradičním hudebním pojetí, které naplní celou halu vánoční atmosférou. Kromě očekávaných písní jistě dojde i na spoustu hudebních překvapení během dvouhodinového programu.

Nadělte sobě a svým blízkým radost a pohodu koncertem 21. prosince 2023. Vstupenky jsou k dostání v oficiálních prodejních sítích Ticketmaster a Ticketportal. Více informací na stránkách www.vanocevarene.cz, Facebooku i Instagramu projektu.

Přitažlivý titul Zahraj to znovu, Same nabídne divákům konverzační komedii s typickým černým Allenovým humorem. „Humor Woodyho Allena je inteligentní, svěží, plný nečekaných zvratů a absurdit. Allen nepotřebuje být drsný ani vulgární. Dělá si legraci sám ze sebe, chytře a lehce. Stejně jako jeho filmy i představení bude zaručený zvedač nálady!“ zve na představení herečka Henrietta Hornáčková.

Vtipné, chytré a pravdivé

„Komedie Zahraj to znovu, Same oslovuje široký okruh publika. Každý člověk prošel nějakou citovou krizí či bolestným rozchodem. A často jsme u toho zažili nejrůznější trapasy, průšvihy,“ popisuje dramaturgyně Mašková. „Ti, kdo hru nebo film znají, vědí, že spolehlivě pobaví. A ti, kteří ji nikdy neviděli, by měli přijít už jen proto, že divadelní setkání s dosud žijícím klasikem obohatí jejich svět o inteligentní legraci, které je lehké propadnout,“ dodává. 

„V dnešní době je humor a smích daleko potřebnější než kdykoli jindy,“ doplňuje Jakub Šlégr, představitel hlavní role. Ztvárňuje postavu filmového kritika Allana Felixe, který po jednom nešťastném manželství hledá za pomoci nejlepšího přítele a jeho manželky svou další životní lásku. A zároveň i sám sebe. „Pokud Woody Allen nenapsal hru pro Jakuba Šlégra, tak jen proto, že ho neznal,“ dodává s nadsázkou Mašková. V roli filmového hrdiny Bogarta se představí bývalý člen Národní divadla a mimořádný herec Petr Motloch.

Inscenace je, jak říká Mašková, postavena především na výborně napsaném textu. Ten v Divadle MANA podtrhuje i nápaditá scéna Michala Syrového, která má v sobě jistou filmovou magii.

„Allenova dnes již klasika Zahraj to znovu, Same je v tuto chvíli možná aktuálnější a srozumitelnější než v době, kdy hra vznikla. Hlavní hrdina se pod vlivem mainstreamové filmové kultury snaží připodobnit svým filmovým idolům. Realita je však od idealizovaných filmových klišé na hony vzdálená. A teprve když přijme sám sebe takového, jaký vskutku je, a svět v jeho reálné podobě, změní i svůj osud,“ vypráví Mašková.  

Inspirace bytovým divadlem

Vršovické divadlo MANA má v současné době ve svém repertoáru patnáct vlastních inscenací. A chystá také opakování úspěšné akce Otevřená zpovědnice, jejíž součástí je scénické čtení mimořádně působivé hry Felixe Mitterera Zpověď v podání Jiřího Lábuse a Martina Dejdara. „Přestože jde o velice těžké téma sexuálního zneužívání v církvi, je o tuto akci obrovský zájem,“ říká Mašková.

Připomíná také, že po Novém roce budou mít premiéru dvě aktovky od Pavla Kohouta Pech pod střechou a Požár v suterénu v nastudování mladého režiséra Josefa Kačmarčíka. Ty se nebudou hrát v sále divadla, ale v podkrovní zkušebně a v suterénu. „Jeho kapacita bude omezená a půjde o zcela mimořádný divadelní zážitek,“ doplňuje dramaturgyně. 

www.vrsovickedivadlo.cz

Víte že…

… na podzim je v Divadle MANA zahájen prodej výhodných předplatných, která se mohou stát atraktivními vánoční dárky? Za cenu, za jakou se v běžných divadlech nabízí jedna vstupenka, lze ve Vršovickém divadle MANA získat vstupenky čtyři a k tomu ještě zajímavé bonusy. „Kromě dárkových voucherů máme ještě dvě tematické řady s názvem Převážně nevážně, jejíž součástí bude i nová inscenace Zahraj to znovu, Same. Druhá řada – to jsou Divadelní toulky českou minulostí s velmi zajímavými bonusy,“ vysvětluje Mašková a doplňuje, že silvestrovské oslavy si diváci mohou zpestřit si ojedinělým Veselým Silvestrem s Jitkou Smutnou a jejími hosty.

… Divadlo MANA je tak trochu jiná scéna než jaké můžete v Praze najít?  V pravém slova smyslu naplňuje to, že divadlo je setkávání živého člověka s živým člověkem. „Proto zdejší představení často provázejí nejrůznější doprovodné akce – besedy, seznamovací kvízy, vycházky či setkání s tvůrci a dalšími zajímavými osobnostmi,“ vysvětluje dramaturgyně. Vršovická scéna chce být podle ní místem setkávání, komunikace a lidské vzájemnosti. 

… vršovická MANA je vlídná a má téměř rodinnou atmosféru? „Pracujeme na tom, aby si u nás každý připadal vítán. A to vše za velmi rozumné ceny. Nabízíme výborné herecké výkony a silné příběhy, ať už literární, nebo inspirované skutečnými osudy zajímavých lidí.  A zdá se, že to oceňuje čím dál více diváků, což nás nesmírně těší,“ uzavírá Mašková.

Román Pět malých prasátek poprvé vyšel v roce 1943.  Řada kritiků jej řadí mezi nejlepší počiny Agathy Christie. Divadelní adaptaci napsala sama Christie v roce 1960. Děj vypráví o mladé ženě Carle, která v den své plnoletosti obdrží dopis od své matky, jež byla před šestnácti lety shledána vinnou z vraždy svého manžela a odsouzena k trestu smrti. Matka však v dopise, který napsala před svou smrtí, ujišťuje dceru o své nevině. Co když ale Carlina matka nepsala pravdu a skutečně vinná byla? Carla je každopádně rozhodnutá dopátrat se pravdy, ať už bude jakákoli. A na pomoc si přizve jednoho z nejslavnějších detektivů všech dob.

„Pět malých prasátek je jedním z mých nejoblíbenějších románů od Agathy Christie. Vedle detektivky nám totiž přináší i velmi zajímavý příběh jedné rodiny a vztahů mezi jednotlivými členy. Je to taková detektivka na druhou. Nejde jen o to, kdo je vrah, ale také o to, co tehdy v té rodině probíhalo a jaká měli mezi sebou tajemství,“ uvádí režisérka a zároveň autorka překladu Martina Schlegelová, která v roce 2017 s plzeňským souborem nastudovala hru stejné autorky Past na myši.

Pět malých prasátek je prvním vydaným retrospektivním dílem slavné autorky – odehrává se v současnosti, kdy se Carla snaží dopátrat pravdy, i v minulosti, kdy došlo k vraždě. „S různými časovými rovinami se hezky pracuje ve filmu, kde můžete herce v klidu převléknout, nalíčit, omladit. Na divadle je to samozřejmě komplikovanější. Musíte si vše dobře promyslet už na začátku přípravy inscenace,“ míní režisérka.

Nejen dvě časová období, ale také uvádění detektivního žánru klade na inscenátory nemalé nároky. „Inscenace musí fungovat jak pro diváky, kteří ji vidí poprvé, tak pro ty, kteří už příběh znají. Na jednu stranu musíme diváky stále mást a svádět ze stopy, na druhou vše musí být tak, jak se to ‚doopravdy‘ odehrálo. Protože ti, co už ví, kdo je vrah, se soustředí na detaily a sledují, zda všechny reakce a věci sedí. Každá emoce, každá věc musí mít víc významů. Myslím si, že pro všechny, i pro herce i pro režiséra, je toto nejtěžší, ale zároveň to nejzábavnější na přípravě inscenace,“ podotýká režisérka, která se svým inscenačním týmem – scénografem Jaromírem Vlčkem, kostýmní výtvarnicí Anetou Grňákovou a hudebním skladatelem Janem Čtvrtníkem – proměnila jeviště Velkého divadla na staré venkovské sídlo Alderbury.

V poutavém příběhu se mohou diváci těšit na Michala Štěrbu jako na slavného puntičkářského detektiva, Carlu ztvární nová posila souboru Nicole Tisotová, její matku Caroline obviněnou z vraždy si zahraje Andrea Mohylová. V dalších rolích se objeví Petr Urban, Jan Maléř, Jaroslav Matějka, Jana Kubátová, Jana Ondrušková, Marek Mikulášek, Eliška Vocelová a Matyáš Darnady.

Vstupenky mohou diváci zakoupit v pokladně předprodeje Smetanovy sady 16, 301 00 Plzeň, on-line na webových stránkách djkt.eu nebo v síti Plzeňská vstupenka.

PRAHA: Navštivte jedinečnou adventní prodejní výstavu skupiny umělců "Máme Radost", kteří sídlí v Praze v Domě Radosti. Objevte šperky, oblečení, obrazy a zažijte živé tvoření. Hudba a doprovodný program dodají výstavě neopakovatelnou atmosféru. Zazní i verše a písně Evy Bauerové. A pro ty, kdo chtějí ještě více, na Střeše Radosti na vás čeká svařák a kouzelný výhled na vánoční Prahu. Zakupte si originální dárky a podpořte místní umělce. Těšíme se na vaši návštěvu a společné prožirí adventního času plného umění a radosti. 

Prestižní putovní výstava Má vlast cestami proměn – příběhy domova vstupuje do 16. ročníku. Představte široké veřejnosti krásné proměny svého domova, které jste dokázali. Představte objekty, krajinu, zahrady, které jste zvelebili nebo dokonce probudili k novému životu! Poděkujte s námi autorům, potěšte návštěvníky výstavy, inspirujte ostatní. Do 31. 1. 2024, ale nejlépe během prosince, přihlaste zdařilé proměny zde www.cestamipromen.cz/prihlasit-promenu. Přihlášení zabere jen pár minut. Poté obdržíte instrukce k podkladům. Bude potřeba foto před a po, pokud možno stejný záběr, nejlépe na výšku.

Náš tým vytvoří plakát, který dostanete ke korekturám a poté k odsouhlasení. Text bude český a anglický. Hotové plakáty v elektronické podobě budete u nás mít kdykoli k dispozici, na vyžádání zašleme.

Výstava bude zahájena 15. června 2024 v Praze na Svaté Markétě u Břevnovského kláštera, zůstane zde 2 týdny a poté se kolekce rozjedou do svých destinací. Výstavu si můžete zdarma pozvat k vám ve volných termínech, které najdete zde www.cestamipromen.cz/kam-za-vystavou. Odvezete si ji od předchozího vystavujícího a další zase od vás. Dotazy rádi zodpovíme. Tým projektu Má vlast cestami proměn, info@cestamipromen.cz

www.cestamipromen.cz

„Propojit v rámci jedné inscenace dva rozdílné texty, které odděluje necelých sto let, mají jinou poetiku, formu a jazyk, se může zdát na první pohled divoké. Když ale Dušan Pařízek s touhle myšlenkou přišel, uvědomili jsme si, že přesně tohle v Divadle X10 děláme,“ vysvětluje dramaturg Ondřej Novotný. „Romány zhruba první třetiny 20. století, zvláště německé jazykové oblasti, stojí v našem repertoáru vedle současných her a autorských textů. Teď k takovému propojení dojde ve zhuštěné podobě v rámci jednoho večera, což je výzva pro tvůrčí tým i publikum,“ dodává.

Nová inscenace nabízí aktuální otázky o možnostech mírového uspořádání Evropy před sto lety i dnes. Jak se pohled na válku a její zločiny proměnil? Je současná Evropa se svými historickými traumaty schopná vzdorovat imperiální ruské rozpínavosti, nebo je i svojí vlastní vinou doslova impotentní? A jak rozdílné je mužské a ženské prožívání válečných událostí? V tomto tematickém vymezení se budou pohybovat i další projekty Dušana D. Pařízka v Divadle X10, které budou realizovány v letech 2024, 2025 a 2026.

Předchozí spolupráce X10 s Dušanem D. Pařízkem na inscenaci Moskoviáda přinesla divadlu několik nominací a ocenění a v příštím roce se s ní divadlo vydá za hranice České republiky. 28. a 29. 2. 2024 bude Moskoviáda uvedena v německém Berliner Ensemble. Inscenace bude doplněna koncertem polsko-ukrajinské experimentální skupiny Karbido, jejíž součástí je i Jurij Andruchovyč, autor románu Moskoviáda, a autorským čtením z jeho nového románu Radio Noc.

S inscenací Moskoviáda vyjede Divadlo X10 také do ukrajinského Užhorodu na Festival Svobody, který organizuje Divadlo Láska ve spolupráci s humanitární organizací Koridor UA. V jednání jsou uvedení obou inscenací Dušana D. Pařízka v dalších ukrajinských městech.

Divadlo X10 v roce 2024 čekají i další zahraniční hostování. S inscenací Gorgó připravuje divadlo výjezd do lipského nezávislého divadla Schaubühne Lindenfels. V rámci série Y Events se odehrají eventy na mezinárodních festivalech Spring Utrecht v Holandsku a Homo Novus v Lotyšsku.

REMARQUE, VOROŽBYT: NA ZÁPADNÍ FRONTĚ KLID / ZELENÉ KORIDORY

Diptych 1918/2022. O vojácích a uprchlicích. 

„Každý lepší vládce potřebuje ke své slávě přinejmenším jednu válku.”

PŘEKLAD Ivana Parkmanová (Na západní frontě klid), Kamila Polívková, Dušan David Pařízek (Zelené koridory – přeloženo z německé verze prvního uvedení)

REŽIE, SCÉNA Dušan David Pařízek

ÚPRAVA Dušan David Pařízek (Na západní frontě klid), Peter Fasching, Dušan David Pařízek (Zelené koridory)

DRAMATURGIE Ondřej Novotný

KOSTÝMY Kamila Polívková

HUDBA Peter Fasching

ASISTENTKA SCÉNY A KOSTÝMŮ Magdaléna Vrábová

NÁPOVĚDA A ASISTENTKA REŽIE Jana Jungvirtová

HRAJÍ Gabriela Míčová, Antonie Rašilovová, Lucie Roznětínská, Jan Bárta, Stanislav Majer, Martin Pechlát

Česká premiéra 16. 12. 2023.

Inscenační diptych se skládá z adaptace kultovního románu Ericha Marii Remarqua a současné hry ukrajinské autorky Natalie Vorožbyt. V první části popisuje zážitky frontových vojáků první světové války, jejich přímou zkušenost ze zákopů, útoků i ústupů, které posunují frontovou linii jen o několik metrů za cenu nenapravitelných ztrát životů, ideálů a hodnot. Druhá část akcentuje současnou situaci ukrajinských uprchlic ve střední a západní Evropě, které nekonečně postávají v nejrůznějších frontách. Na jejich konci snad naleznou naději na znovuzískaný život. Úvahy o smyslu a důvodech války z počátku dvacátého století se mísí s reflexí bezprostředních dopadů válečných zločinů v Ukrajině, heroický patos s obyčejnými lidskými potřebami, historické obrazy a geopolitické procesy s jejich mediální konstrukcí.

www.divadlox10.cz

Facebook Divadla X10

Instagram Divadla X10

V 16:30 začne ve foyer vernisáž výstavy Loutková padesátá!!!. Od 17:00 pak proběhne netradiční Cesta kolem Loutek za 70 minut, během níž se diváci budou moci ponořit do jeho historie. Na sedmi různých místech se přenesou do jiného desetiletí historie. Připraven bude živý jukebox písní, připomenutí slavných inscenací i rekonstrukce a přesun divadla z Masarykova náměstí do současné budovy.

"Nezastírám, že vytvořit koncepci slavnostního večera k sedmdesátému výročí divadla byla pro mě – úplného nováčka, který do divadla nastoupil teprve před měsícem – docela výzva. Naštěstí jsem se však měl o koho a oč opřít. V archivu divadla a v paměti jeho současných i bývalých zaměstnanců se totiž ukrývá nejeden poklad. Takže to, co na začátku vypadalo jako nesplnitelný úkol, se postupně začalo přetavovat v nevšední tvůrčí zkušenost a svérázný způsob, jak se s divadlem seznámit. Velice doufám, že si mé pomalu se rozkoukávající oči všimly i nějakých detailů, které navyklé oči už nevidí," hodnotí přípravy slavnostního večera nový umělecký šéf divadla Jakub Maksymov.

Na závěr večera proběhne křest knihy, která mapuje posledních deset let DLO. Na obsáhlý almanach, který Divadlo loutek vydalo ke svému 60. výročí, navazuje zmapováním posledního desetiletí divadelní kritička a kulturní publicistka Pavla Bergmannová v publikaci Divadlo loutek v letech 2013–2023. Graficky knihu zpracoval výtvarník Tomáš Volkmer.

Historie a současnost

Divadlo loutek Ostrava vzniklo jako Krajské divadlo loutek a poprvé se ostravskému publiku představilo s inscenací Děda Mráz 12. 12. 1953. Do roku 1999 sídlilo na Masarykově náměstí. V roce 1999 se přestěhovalo do nové budovy na Černé louce, k níž v roce 2011 přibyla přístavba s alternativní scénou, amfiteátrem a galerií loutek s cukrárnou. Díky alternativní scéně se mohly začít realizovat i umělecko-vzdělávací programy a komornější inscenace. Venkovní amfiteátr je zase hlavní scénou již tradiční prázdninové akce s názvem Pimprléto. Každé dva roky probíhá mezinárodní loutkářský festival Spectaculo Interesse, příští ročník proběhne v říjnu 2025. Za dobu své existence mělo v divadle premiéru bezmála 300 inscenací a vystřídalo se v něm přes 100 herců.

Po více než 30 letech divadlo letos v červenci opustila dosavadní ředitelka Jarmila Hájková a ve funkci ji nahradila Alena Punčochářová. "Rádi bychom dělali kvalitní divadlo pro děti a mládež od batolecího věku až po maturanty. Naším cílem je uvádět jak klasické tituly, tak také dramatizace současné dětské literatury, nebo autorské projekty týkající se aktuálních témat. Budeme si pohrávat s formou inscenací a naši diváci se mohou v budoucnu těšit na interaktivní loutková představení, pohybové a hudební inscenace či site-specific pro náctileté," nastiňuje svou vizi ředitelka divadla Alena Punčochářová.

www.divadloloutek.cz

Vlastním jménem Alena Shirmanova se narodila v Moskvě, vyrůstala v Česku a nyní se usadila v britském Brightonu. Do historie se Aiko zapsala jako první česká umělkyně, která ozdobila newyorské Times Square díky zapojení do celosvětové kampaně Spotify Equal, čímž zdůraznila svůj postoj na prosazování rovnosti v hudebním průmyslu.

V roce 2018 Aiko debutovala se stejnojmenným EP, o dva roky později vydala album Expiration Date, letos pak přinesla desku Fortune’s Child. Z posledního jmenovaného alba je právě skladba Pedestal, se kterou zpěvačka na Eurovizi bojuje o vítězství. Blízká je jí domácí i zahraniční scéna, vystupovala na festivalech Sziget, Sofar Sounds Budapest nebo Waves Vienna. V Česku koncertovala například na festivalu Rock for People nebo Metronome Prague.

Hlasování v národním kole Eurovize odstartovalo před týdnem živé vystoupení všech sedmi finalistů v pražském klubu ROXY, které v přímém přenosu nabídl program ČT a oficiální YouTube kanál soutěže. Vedle Aiko se letos o reprezentaci Česka na Eurovizi ucházelo dalších šest interpretů: Elly, Gianna Lei, Lenny, MYDY, Tom Sean a Tomas Robin.

První mezinárodní semifinále soutěže se bude konat 7. května ve švédském Malmö, druhé kolo semifinále je naplánováno na 9. května. V sobotu 11. května pak diváci během finále rozhodnou o výherci Eurovize. Kromě programu ČT a iVysílání nabídne národní kolo divákům také oficiální YouTube kanál Eurovision Song Contest.

Eurovize se koná každoročně od roku 1956, kromě covidového roku 2020, což z ní činí nejdéle trvající mezinárodní televizní hudební soutěž a jeden z nejdéle vysílaných televizních programů na světě. Jedná se také o nejsledovanější nesportovní televizní událost světa. Každoročně ji sleduje v průměru sto osmdesát milionů diváků. Alespoň jednou se jí zúčastnilo dvaapadesát zemí. Loňskou vítězkou se stala švédská zpěvačka Loreen, dívčí skupina Vesna hájící národní barvy skončila na desátém místě.

vedoucí delegace: Kryštof Šámal // vedoucí produkce: Cyril Hirsch // dramaturg, vedoucí projektu: Michal Utíkal // art director, set & light designer: Matyáš Vorda // mezinárodní PR: Ahmad Halloun // manažer realizace: Viktor Průša // manažerka vývoje: Lucie Kapounová // režisér: Vít Bělohradský