Instituce a kulturní zařízení

Drama Vlny se inspiruje skutečnými osudy členů proslulé Redakce mezinárodního života Československého rozhlasu. Odvážní novináři tehdy byli celebritami své doby, jejichž plakáty zdobily zdi mnohých domácností. Mezi tehdejší žurnalistické ikony Jiřího Dienstbiera, Věru Šťovíčkovou či Luboše Dobrovského se dostává mladík Tomáš. Vlastně tak trochu omylem, místo v redakci bylo snem jeho mladšího bratra Pavla. Tomáš se dosud staral hlavně o to, aby byli oba v bezpečí. Netuší však, že místní redaktoři jsou v hledáčku tajných služeb. Když se objeví nahrávka, jejíž odvysílání může změnit svět, Vlny získávají parametry špionážního thrilleru, v jehož pozadí jsou nelehké, dnes možná nepředstavitelné životní volby.

„Jde o velmi realistický pohled na tehdejší dobu a na to, jak se v takových podmínkách museli mnozí často rozhodovat,“ říká představitel Tomáše Vojtěch Vodochodský a dodává: „Hned při čtení scénáře na mě dýchl neuvěřitelný temporytmus a dynamika, střihová skladba a detailní popisy scén. Jako herec se okamžitě vcítíte nejen do své postavy, ale do atmosféry celého filmu. Nic takhle dynamicky napsaného jsem dosud nečetl.“ Tatiana Pauhofová, která ve filmu ztvárnila redaktorku Věru Šťovíčkovou, dodává: „Režisér Jirka Mádl, kameraman Martin Žiaran a celý tým jsou zárukou precizní, profesionální a skvělé práce.“

Snímek se již nyní těší velkému zájmu. Poprvé bude divákům oficiálně představen během 58. ročníku Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary v sekci Zvláštní uvedení, nesoutěžní části hlavního programu. Zároveň už během filmového festivalu v Cannes došlo k uzavření licenční smlouvy pro mezinárodní distribuci. Na starosti ji bude mít francouzská společnost Urban Sales, která Vlny zpřístupní celosvětově nejdříve filmovým festivalům a poté jej přesune do kinosálů na všech kontinentech.

Ve filmu, který v kinech bude od 15. srpna, se diváci kromě Vojtěcha Vodochodského mohou těšit na Tatianu Pauhofovou, Stanislava Majera, Vojtěcha Kotka, Mariku Šoposkou, Petra Lněničku, Matyáše Řezníčka, Petra Halíčka, Martina Hofmanna, Jacoba Erftemeijera, Jana Nedbala, Tomáše Maštalíra nebo Igora Bareše. Vlny produkuje společnost Dawson Films. Distribuci má na starosti Bontonfilm. Koproducenty jsou Český rozhlas, Česká televize, Barrandov Studio a.s., innogy, Wandal Production a RTVS. Film vzniká za podpory Státního fondu kinematografie, Pražského audiovizuálního nadačního fondu, Plzeňského kraje a Audiovizuálneho fondu (SK).

O FILMU VLNY

Dobový film Vlny režiséra Jiřího Mádla ukáže napínavé a doposud utajené příběhy novinářů Československého rozhlasu. Na konci 60. let, kdy zněl z rádiových vln rokenrol a studentské revolty měnily svět, nastoupí starší z bratrů do prestižní redakce rozhlasu. Záhy se ocitne v nebezpečném souboji redaktorů a tajných služeb. Ve víru událostí půjde brzy všem o život a hlavní hrdina stojí před drsnou volbou: ochránit bratra, nebo pravdu a kolegy? Film je inspirován skutečným příběhem skupiny novinářů mezinárodní redakce Československého rozhlasu a jejich odhodláním přinášet nezávislé zprávy za každou cenu.

Scénář a režie: Jiří Mádl

Producentka: Dawson Films – Monika Kristl

Dramaturgové: Marcela Pittermanová, Jack Sidey

Kamera: Martin Žiaran

Střih: Filip Malásek

Hudba: Simon Goff

Zvuk: Viktor Ekrt

Architekt: Petr Kunc

Umělecké maskérky: Jiřina Pahlerová, Adéla Anděla Bursová

Kostýmní výtvarnice: Katarína Štrbová Bieliková

Slovenská producentka: Wandal Production – Wanda Adamík Hrycová

Koproducenti: Český rozhlas, Česká televize – kreativní producent Jaroslav Sedláček, Barrandov Studio a.s., innogy a RTVS (SK)

Za podpory: Státní fond kinematografie, Pražský audiovizuální nadační fond, Plzeňský kraje a Audiovizuálny fond (SK)

O DAWSON FILMS

DAWSON Films vznikl jako filmová divize společnosti DAWSON Productions, která je na trhu od roku 1994, později se stal samostatným subjektem a věnuje se vývoji a produkci autorských filmových a televizních projektů. Mezi jeho nejznámější filmy patří Na střeše, který získal 7 nominací na České lvy nebo snímek 3 sezóny v pekle, který z 11 nominací 3 proměnil. Oba filmy obdržely i mezinárodní ocenění.

DOPLŇUJÍCÍ PODKLADY 

Press centrum: https://app.box.com/s/gft75w16gqsahos5vq6oltpbgpckup4p
Trailer: https://bit.ly/trailerfilmVLNY

Facebook: https://www.facebook.com/filmvlny

Instagram: https://www.instagram.com/filmvlny/

Hlavními kulisami Čerta a Káči na Vysoké tak bude krásná příroda, ale i novorenesanční vila hraběte Kounice, kde se nyní nachází Dvořákův památník. „Kde jinde lze víc pocítit skladatelovu přítomnost? Park ožije jeho hudbou a součástí představení se stane i náš orchestr. A nejen jako doprovod. Účinkovat bude i jako kapela na vesnické tancovačce,“ prozrazuje Jirovská.

Roli Káči ztvární mezzosopranistka Alžběta Symerská v alternaci s Elli Aloneftou, její matku Liana Sass, čerta Marbuela basista Michael Kubečka v alternaci s Vojtěchem Pačákem. Jako Ovčák Jirka se představí Jan Hájek v alternaci s Filipem Štovíčkem, Lucifera zpívá Josef Kovačič, alternuje ho Jan Nedbal. Čerta ztvární Jonatan Muller, kněžnu představí Marie Schmidtová a komornou Denisa Hanušovská a v roli samotného Antonína Dvořáka uvidíme Vojtěcha Svobodu.

Podobně jako v případě Rusalky, kterou na Vysoké letos uvádějí 22. a 24. června, i tentokrát se do projektu zapojil švýcarský dirigent Sébastien Bagnoud. Umělec z Opera studio Praha působí na českých i evropských scénách. Režii bude mít opět zkušená operní režisérka Dagmar Hlubková. Ta věří, že interpretace Čerta a Káči bude taková, jak operu skladatel napsal a zamýšlel. „Park na Vysoké nabízí nepřeberné množství pohledů a zákoutí, z nichž tentokrát využijeme tři scenérie. Příprava open-air opery je zcela jiná než v klasickém divadle. Také doba nastudování je mnohem kratší a vyžaduje absolutní připravenost celého týmu,“ vysvětluje Hlubková a zve malé i velké diváky na veselou operu o hubaté Káče, chytrém ovčáku Jirkovi a trochu nešikovném čertu Marbuelovi.

Významný podíl na podobě opery má rovněž choreograf Martin Šinták, který účinkující rozpohyboval a roztancoval.

Dvořákova partitura bude upravena pro šestnáctičlenný orchestr. Zpěváky a zpěvačky z Kühnova smíšeného sboru doplní UŠ Příbram I, taneční škola Dohnal Dancing a další účastníci.

Pohádka pro děti i dospělé

Všechny Dvořákovy opery jsou jedinečné: okouzlující a hudebně nezaměnitelné. „Pro mě je jeho hudba tou nejprůzračnější a nejčistší promluvou. Nikdo jiný podle mě nedokázal tak přesně vytvořit obrazy, které před sebou viděl. U Dvořáka ale tu hudbu cítíme nejen poslechem. Jako bychom vstoupili přímo dovnitř obrazu, který kolem nás ožívá a dotýká se nás každou notou, sem tam laškovně, jindy s neuvěřitelnou hloubkou a tíhou. Jsem moc ráda a je mi ctí, že můžeme opery Antonína Dvořáka inscenovat právě na místě, kde našel svůj druhý domov, kam pravidelně jezdil a které tolik miloval,“ vyznává se Anita Jirovská.

„Jako zvláštní hosty bychom chtěli přivítat děti. Pro mnoho z nich bude právě Čert a Káča první operou, jakou kdy uvidí, a díky níž se pro tento druh umění nadchnou. S dětmi proto počítáme i na jevišti a doufáme, že je uvidíme i v hledišti! Čert a Káča je ale opravdu pro každého a věřím, že v našem pohádkovém pojetí si získá srdce publika bez ohledu na věk,“ říká Jirovská.

Víte, že…

… uvedení opery Čert a Káča na Vysoké u Příbramě v Památníku Antonína Dvořáka podpořil Středočeský kraj?

Operní novinka je součástí Středočeského kulturního léta, které zve i na operu Rusalka.

… opera Čert a Káča je jedním z pozdních jevištních děl Antonína Dvořáka? 

Napsal ji v roce 1899 na libreto učitele a literáta Adolfa Weniga. Premiéra se konala ještě tentýž rok v Národním divadle v Praze. Příběh o chytrém ovčáku Jirkovi, hubatém vesnickém děvčeti Káče a oklamaném čertu Marbuelovi je založen na české lidové pohádce, kterou do své sbírky literárně zpracovala Božena Němcová.

… Antonín Dvořák na Vysoké vytvořil třicet velkých kompozic, z nichž mnohé patří k nejvýznamnějším v rámci celé skladatelovy tvorby?

Kromě Čerta a Káči a Rusalky jsou to třeba Jakobín, Humoresky a Symfonie č. 8.

… doposud všechna představení Rusalky na Vysoké byla zcela vyprodána? 

„Za největší úspěch Rusalky považujeme hned několik věcí. Především, že za námi přišli diváci, kteří předtím nikdy na opeře nebyli, dokonce jí opovrhovali, a pak si s nadšením povídali v hospodě o vílách. S tím, že příští rok přijdou zas… Dalším úspěchem byl neuvěřitelný zájem publika. Museli jsme „nafukovat“ hlediště o místa k stání a nakonec navýšit počet představení, abychom poptávce vyhověli,“ vypráví Jirovská.

… kromě projektu v areálu Památníku Antonína Dvořáka připravuje Opera studio Praha také operu Moliére-Domnělý paroháč?

Představení vzniká v koprodukci s francouzskými kolegy a bude uvedeno jak v České republice, tak na francouzských jevištích. „Naše ambice jsou jednoduché: dělat kvalitní divadlo, které budou mít rádi diváci, a které bude dělat radost účinkujícím,“ uzavírá Jirovská.

www.operastudio.cz

Kdo je kdo

Sébastien Bagnoud

pochází ze Švýcarska, studoval na konzervatoři ve Fribourgu a na Akademii múzického umění (HEMU) v Lausanne. V roce 2015 získal magisterský titul na Haute École de Musique v Lausanne pod vedením prof. A. Azan Zielinského a P. Berana v oboru dirigování a v témže roce DAS diplom na akademii v Bernu ve třídě D. Roggena. V roce 2018 ukončil magisterské studium v oboru dirigování na HAMU v Praze u Doc. Koutníka, N. Baxy a Doc. Svárovského. V létě 2017 obdržel cenu Yuriho Simonova na mezinárodní dirigentské soutěži v Polsku ve městě Radom.

V roce 2012 založil ve Švýcarsku smyčcový orchestr Sedunum String Orchestra SSO, se kterým pravidelně pořádá a diriguje koncerty s předními sólisty (A. Baranov, Ch. Croisé, G. Moix, A. Fournier, M. Guttman aj.). V České republice pravidelně diriguje od roku 2018 Komorní orchestr Thayatal, jehož jsou členy přední hráči Janáčkova divadla v Brně a je součástí mezinárodního festivalu „Silberbauerovo hudební Podyjí“. Je spoluautorem projektu a zakladatelem asociace „Opera studio Praha“ a v roce 2018 provedli monolog operu od G. Frida Deník Anny Frankové a balet B. Martinů Kuchyňská revue, k výročí 100 let republiky operu L. Sommera Časoplet a v roce 2022 Ravelovu Španělskou hodinku. S „Opera studio Praha“ diriguje již dvě sezóny Dvořákovu operu Rusalku pod širým nebem v Památníku A. Dvořáka v Příbrami.

V operní literatuře debutoval v roce 2014 v Lausanne, kdy jako asistent A. Zielinského dirigoval představení The turn of the Screw B. Brittena a o rok později dirigoval koncert v rámci festivalu Beirut Chants v Libanonu. V roce 2015 byl osloven Operou du Rhône, aby nastudoval a dirigoval Rossiniho Viléma Tella v amfiteátru Martigny. V prosinci 2017 dirigoval a nastudoval operu J. Offenbacha Orfeus v podsvětí v divadle Martolet v Saint-Maurice ve Švýcarsku. V letech 2015–2017 působil jako asistent dirigenta N. Baxy a dirigoval v inscenacích Čarostřelec (Weber) a Evžen Oněgin (Čajkovskij) v plzeňském divadle J. K. Tyla. V létě 2018 se stal asistentem dirigenta J. Fiore v Grand Théâtre de Genève nové produkce Bizetovi Carmen. V roce 2021 dirigoval v Národním divadle Ostrava balet Korzár od A. Adama a koncerty se symfonickým orchestrem Karlovy Vary, s komorní filharmonií Pardubice a v dubnu 2023 debutoval s Janáčkovou filharmonií Ostrava. V létě 2022 uvedl s Operou du Rhône Pucciniho operu Tosca v amfiteátru Martigny (CH) s pěti představeními pro 5000 návštěvníků. V listopadu 2023 nastudoval a dirigoval Rossiniho operu Lazebník Sevillský v divadle Martolet ve Švýcarsku.

Anita Jirovská je pěvkyně se sametovým hlasem. Absolvovala pražskou HAMU a partnerské HEMU ve švýcarském Lausanne. Odtud vedly i její první úspěchy do Francie, Ženevy a na Slovensko. V současnosti účinkuje v českých divadlech a vede také Opera Studio Praha.

Basista Michael Kubečka hostuje na několika českých operních scénách (Moravské divadlo Olomouc, Národní divadlo moravskoslezské, Slezské divadlo Opava, Severočeské divadlo opery a baletu). Dlouhodobě spolupracuje s Komorní operou Praha. Koncertně vystupoval s Filharmonií Bohuslava Martinů, Janáčkovou filharmonií Ostrava a Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu. V září 2008 se zúčastnil turné v Japonsku, v lednu a únoru 2009 absolvoval turné v Německu, Francii, Rakousku a Švýcarsku. K jeho rolím patří mj. Il Podestà ( Rossini: La Gazza ladra ), Bartolo ( G. Rossini: Il Barbiere di Siviglia ), Attila ( G. Verdi: Attila), Falstaff ( G. Verdi: Falstaff ), Kašpar ( C. M. Von Weber: Čarostřelec ), Kecal ( B. Smetana: Prodaná nevěsta ), Filip ( A. Dvořák: Jakobín ), Escamillo ( G. Bizet: Carmen )

Mezzosopranistka Alžběta Symerská je aktuálně studentka magisterského stupně obor zpěv na JAMU. doc. Mgr. art. Heleny Kaupové. Je absolventkou zpěvu konzervatoře P. J. Vejvanovského pod vedením Mgr. szt. Martiny Macko. V rámci studia nazkoušela mnoho rolí jako například Káču v Divotvorném hrnci, Madam Pfeilovou v Divadelním řediteli (W. A. Mozart), Fidalmu z opery Il matrimonio segreto (D. Cimarosa), Kláru v opeře Zkouška lásky (G. Rossini), Mrs. Herring v opeře Albert Herring (Benjamin Britten), Matku Mari z opery Dialogy Karmelitek (Francis Poulenc) a jiné. Koncertně se prezentovala například v rámci festivalu Hudba v zahradách a zámku v Kroměříži, kde s orchestrem uvedla program Mozartových árií a o rok později mši D-dur A. Dvořáka.

Film představuje výjimečné budovy postavené v období od světové výstavy EXPO 58 na území tehdejšího Československa, od Prahy přes Liberec nebo Karlovy Vary až po Bratislavu, Piešťany či Ružomberok. Právě u nás často přehlížené slovenské architektuře daného období věnují tvůrci zvýšenou pozornost a zmiňují i rivalitu, jež za minulého režimu vládla mezi českými architekty a jejich slovenskými kolegy. „Nešlo o to natočit encyklopedický přehled unikátních poválečných staveb, ale skrze osobní příběhy architektů zachytit fascinující a mimořádnou tvůrčí energii, která je navzdory úskalím doby v těch domech otištěna. Veřejná debata týkající se jejich bourání bez rozmyslu hraje ve filmu důležitou roli,“ vysvětluje režisér filmu Jan Zajíček.

Světovou premiéru bude mít film na 58. ročníku KVIFF 30. června tohoto roku. Do kin pak zamíří na podzim 2024 v distributorské péči Aerofilms. Trailer filmu je k dispozici od dnešního dne na https://youtu.be/plqopmpfLz4.

Dokument seznamuje diváky s osobnostmi, které i za komunistického režimu dokázaly realizovat kvalitní projekty a držet krok se světovým architektonickým děním, i když často téměř v izolaci a inspirovány jen zahraničními odbornými časopisy. Svým návrhům bez nadsázky obětovaly veškeré síly a volný čas, přitom zůstávaly v pozadí a často nebyly zvány ani na slavnostní otevření svých staveb. Divákům zprostředkuje setkání s nejvýznamnější architekty dané epochy, jako jsou například Alena Šrámková, Václav Aulický, Miroslav Masák, Martin Rajniš, Otakar Binar, Zdenka M. Nováková, Zdeněk Rothbauer, Jiří Suchomel, Zbyšek Stýblo, Ivan Matušík nebo Iľja Skoček, Viera Mecková, Alexander Mlynárčik, Jan Bahna, ale i s jejich mladšími kolegy Josefem Pleskotem či Ladislavem Lábusem, které doplňují sochař a malíř Stanislav Kolíbal a teoretici Rostislav Švácha, Henrieta Moravčíková, Peter Szalay či Radomíra Sedláková. Samozřejmě neopomíjí připomenout osobnosti, které už ani v době natáčení nebyly mezi námi, jako jsou Karel Prager, Vladimír Dedeček, Štefan Svetko nebo Vladimír Machonin.

Jedním z cílů filmu je odstranit nános předsudků o takzvané komunistické architektuře a poodhalit strategie architektonické tvorby v období, kdy byl sice stoprocentním zadavatelem stát, ale i tak se v zemi rodilo mnoho odvážných, moderních a inspirativních staveb. „Každá etapa v architektuře je něčím výjimečná a hodná pozornosti. Poválečné období v sobě nese ovšem obrovskou chuť po estetickém i technologickém experimentu, velký boj o to, aby se i u nás, za železnou oponou, mohla stavět světová architektura. Stavby z tohoto období jsou často velice expresivní, sochařské, a v našich městech je zkrátka není možné přehlédnout,“ doplňuje autor námětu Vladimir 518.

Architektura ČSSR 58–89 je prvním filmem, který uceleně mapuje československou architekturu druhé poloviny 20. století. Snímek je vrcholem několikaletého projektu, jehož součástí byla výpravná publikace Architektura 58–89 Vladimira 518, kterou před dvěma lety vydal v nakladatelství BiggBoss a doprovodila výstava v pražském CAMPu – Centru architektury a městského plánování. Na publikaci pak navázal seriál uvedený v České televizi v loňském roce. Ke vzniku celého rozsáhlého projektu Vladimir 518 uvádí: „Pro mě osobně byla na začátku obyčejná zvědavost, potřeba zjistit si informace ke stavbám, které tak silně formovaly moje dětství. Následně přišel ale i motiv určitého aktivismu. Začal jsem totiž v té době potkávat samotné tvůrce oněch staveb a cítil jsem z nich obrovskou deziluzi.“

Jan Zajíček a Vladimir 518 se pracovně na filmu Architektura ČSSR 58–89 nesetkali poprvé. Jan Zajíček byl již v devadesátých letech režisérem klipů Vladimirovy kapely PSH, spolupracovali také na seriálu / projektu Kmeny. Jan Zajíček mimo jiné natočil dokumentární film Girl Power o ženách v graffiti a řadu oceňovaných videoklipů pro další kapely, jako jsou Sunshine nebo Pio Squad. Jako výtvarník a animátor spolupracoval například s Národním divadlem nebo tanečním souborem VerTeDance. Vladimir 518 je rozkročen mezi nejrůznějšími uměleckými disciplínami. Je členem hudební skupiny PSH (Peneři strýčka Homeboye) a zakladatelem nakladatelství BiggBoss, vydal mimo jiné sérii knih o českých subkulturách Kmeny a je činný i na výtvarné scéně. 

Film vznikl v koprodukci společností FILM KOLEKTIV (producenti Karla Stojáková a Pavel Berčík), AZYL Production (producenti Maroš Hečko a Peter Veverka), České televize a RTVS. Výrobu podpořily Státní fond kinematografie, Audiovizuálny fond a Pražský audiovizuální nadační fond.

Tvůrci:

Režie: Jan Zajíček

Scénář: Jan Zajíček a Henrieta Moravčíková

Námět a kreativní producent: Vladimir 518

Producenti FILM KOLEKTIV: Karla Stojáková, Pavel Berčík

Producenti AZYL Production: Maroš Hečko, Peter Veverka

Koproducenti: Česká televize – kreativní producentka Martina Šantavá, RTVS – kreativní producent Roman Genský

Kamera: Jiří Málek

Střih: Jan Zajíček, Zdeněk Marek

Zvuk: Jan Paul, Miroslav Červená Chaloupka

Hudba: Ondřej Skala, Vladimír Godár

Grafická koncepce: Petr Bosák, Robert Jansa

Web:  https://www.aerofilms.cz/architektura-cssr-58-89/

Instagram: www.instagram.com/architektura5889/

Nová expozice je přehlídkou šedesáti let umělecké tvorby Heleny Vondráčkové, která svou hvězdnou kariéru zahájila již v roce 1964 výhrou v soutěži Hledáme nové talenty, do které ji přihlásil její tatínek. Během let se z talentované mladé slečny stala hudební ikona a neodmyslitelná součást české popkultury.

Expozice je rozdělena do dvou částí. První část, zaměřená na období od roku 1964 do roku 2000, představuje počátky a rozkvět kariéry zpěvačky, včetně jejího prvního vydaného LP a CD. Tato část expozice mapuje zlatá 60. léta na pozadí politicko-společenských událostí. Součástí je také zcela nový pohled na výtvarnou stránku kariéry zpěvačky – vystavené šaty a kostýmy podtrhující dobovou atmosféru. Diváci uvidí i originální sošku Zlatého slavíka, kterého dostala v roce 1966.

Zajímavostí jsou originální kostýmy a boty od předních domácích i zahraničních návrhářů, ale i šaty z počátku kariéry, které pro zpěvačku šila maminka. Návštěvníci si mohou prohlédnout šaty z koncertů, muzikálů, filmů a televizních pořadů, včetně nově objevených šatů z pohádky Šíleně smutná princezna. Výstava zahrnuje také originály šatů z éry skupiny Golden Kids, raritou jsou fotografie a dobové video nahrávky ze zpěvaččina archivu z období 60. let.

Druhá část výstavy se věnuje období po roce 2000 a představuje pestrou škálu kostýmů včetně zpěvaččiných svatebních šatů, trofeje z mezinárodních festivalů, zlaté a diamantové desky nebo partitury s rukopisnými poznámkami k natáčení dnes již legendárních písní. Tato část odhaluje i soukromý život Heleny Vondráčkové včetně hořkosladkých momentů, které ke kariéře popové královny také patří.

K vidění jsou také dva obrazy, které pro Helenu Vondráčkovou namaloval Karel Gott. Velkým množstvím obrazového materiálu prezentovaného pomocí iPadů a obrazovek přispěla Česká televize. Nechybí ani nezveřejněné zvukové záznamy i nově natočené rozhovory s Helenou.

Výstava je unikátní příležitostí prozkoumat bohatou kariéru Heleny Vondráčkové i nahlédnout do jejích plánů. Návštěvníci totiž získají příležitost si jako první poslechnout ukázku z připravovaného alba největších hitů jako je Dlouhá noc v tanečních coververzích. Nové album s názvem Dance Hits Collection vytvořil známý producent Marek Voss.

Přijďte objevit fascinující život královny české populární hudby, jejíž hlas a písně zná každý Čech. Na výstavě se navíc zpěvačka podílela i jako spolukurátor.

Výstava Helena – 60 let na scéně bude otevřena pro veřejnost od 29. května 2024 do 23. února 2025 v Galerii Tančící dům.

V rámci doprovodného programu proběhnou čtyři komentované prohlídky se spolukurátorem a vizážistou Heleny Vondráčkové panem Zdeňkem Fenclem.

WEB: galerietancicidum.cz/

INSTAGRAM: instagram.com/galerie_tancici_dum/

FACEBOOK: facebook.com/galerietancicidum

Klimatická aktivistka Klára Bělíčková, egyptolog a archeolog Miroslav Bárta, transformační kouč Zdeněk Štěpánek, sociální inovárka Soňa Holúbková, modelka Liberty Blake Simon, specialista na problematiku AI a její morální a etické využití Patrik Meliš-Čuga, neurovědkyně a architektka Natalia Olszewska, průkopník startupové kultury a komunit Matej Ftáčnik a politička a ekoložka Jasna Flamiková. Toto jsou speakeři a výrazné osobnosti svých oborů, které budou s publikem sdílet svou praxi a pohled na témata, kterým se věnují. I přes různorodost oblastí, ve kterých se tito odborníci pohybují, mají pro TEDxPragueCountdown jednoho společného jmenovatele – svou problematiku nahlíží prizmatem společenské moci a lidské síly.

Klimatická krize a životní prostředí z pohledů různých generací

Klára Bělíčková je klimatická aktivistka, gymnazistka a bývalá mluvčí studentského klimatického hnutí Fridays for Future. Aktuálně se zabývá problematikou bankovnictví a pojišťování fosilního průmyslu a kampaněmi, které se zaměřují na demokracii, transparentnost a problematiku napojenou na korporátní byznys. Její příspěvek bude zaměřený na sílu moderního influencingu v sociálně-ekologické transformaci.

Otázkám životního prostředí, ale i ženské síly, se bude věnovat i ekoložka a politička Jasna Flamiková. K jejím důležitým tématům patří zeleň ve městech, adaptace na klimatické změny a udržitelná doprava. Své zkušenosti z politiky využívá k tomu, aby pomáhala a dodávala odvahu dalším aktivním ženám, které mění svět směrem k větší udržitelnosti.

Vývoj civilizace a naše úspěšné přežití

Miroslav Bárta je vědec, egyptolog a archeolog, který se zabývá také studiem civilizací, jejich vzestupů a kolapsů v mezioborové perspektivě bádání. Jeho expedice v Abúsíru podstatně rozšířila naše poznání starého Egypta řadou zásadních objevů. Jako jediný Čech je členem Americké Akademie umění a věd. Jeho Teorie sedmi zákonů vývoje civilizací je světově unikátní teorií vysvětlující vzestupy a krize společností i civilizací. Jejich aplikace na současnou společnost a svět, ve kterém žijeme, je může učinit mnohem udržitelnější a stabilnější. Je to recept na resilienci a odolnost.

Rozhodujme se správně

Transformační kouč Zdeněk Štěpánek založil AKADEMII LIBCHAVY, dnes uznávané rozvojové centrum pro firmy, školy, jednotlivce a profesionály. S publikem se chce podělit o myšlenky o moci a síle společnosti, leadershipu a hodnotách, na kterých staví i on sám. A také o tom, jak svou energii využít ke správným rozhodnutím, které ovlivňují nejen náš život, ale i ten celospolečenský.

Nebát se změny, dobré příklady z praxe

Část svého životního příběhu odkryje slovenská sociální inovátorka a psycholožka Soňa Holúbková. Svou praxi, která jde ruku v ruce s jejími životními postoji a hodnotami, zasvětila sociální inkluzi a překonávání systémových bariér. Úspěšně. Stojí za zvyšováním kvality života a začleňováním postižených lidí do běžné společnosti. Kde našla vnitřní sílu a odhodlání?

Slovenská modelka Liberty Blake Simon má výrazný hlas v boji proti nerovnoprávnosti sexuálních menšin a násilí kvůli genderu na Slovensku. Její příběh, o kterém, mimo jiné, pohovoří, je ukázkou toho, jak překračovat společenská dogmata a jít za svým voláním a autentickým já.

Technologie, pokrok a etika

Specialista na AI a jeho využití v průmyslu, Patrik Meliš-Čuga, představí svou vizi toho, jak AI používat, ale nezneužívat. Kde jsou hranice morálky a etiky, když máte tyto nástroje k dispozici v tak mocných byznysových odvětvích, jako jsou automobilový průmysl, energetika a obchod? Naopak kulturou startupů se zabývá Matej Ftáčnik, který patří k průkopníkům startupové komunity na Slovensku. Založil úspěšný slovenský co-work, ve Spojených státech založil první LGBT digitální banku a je spoluzakladatelem skupiny startupů a digitálních agentur v oblasti crypto, legaltech a healthcare. S publikem se podělí o byznysovou perspektivu moci a zkušenosti budování silných komunit jako cestu k posílení individuální a společenské moci.

Neurověda v architektonické praxi? Ano!

Polská vědkyně a architektka Natalia Olszewska získala vzdělání v medicíně a neurovědě a dnes ho s velkou vášní uplatňuje při tvorbě prostorů, které pozitivně ovlivňují lidské životy. Principy neurovědy tedy využívá v architektonické praxi. Díky svému interdisciplinárnímu přístupu pomáhá utvářet prostředí, která zvyšují pohodu lidí na sociální, psychologické i kognitivní úrovni, a to po celém světě. Ve své přednášce představí progresivní fakta o síle vlivu architektury na udržitelnost a lidský wellbeing.

Toto je devět řečníků, odborníků ve svém oboru. Bez ohledu na věk, vzdělání a již získané zkušenosti. Své inspirativní osobní příběhy i příklady dobré praxe zasdílejí s publikem v sobotu 8. června od 13:00 hod v budově kampusu ČSOB na Praze 5. Konferencí provedou moderátoři a koučové Radoslav Pittner a Martin Vasquez.

TEDxPragueCountdown 2024 je celodenní konferencí, kde se setkávají odborníci z oblasti environmentalistiky, historie, umělé inteligence, vzdělávání, sociologie a dalších společensko-vědních oborů. Cílem konference je sdílet témata hodna šíření, rozpoutat diskuzi, propojovat a inspirovat. Akce je otevřena široké veřejnosti, která má zájem o aktuální stav společnosti i naši společnou budoucnost.

TED (Technology, Entertainment & Design) je globální nadace věnovaná „myšlenkám hodným šíření”, působí od roku 1984. TEDxPragueCountdown staví na principu světoznámé konference díky licenci, kterou TED organizátorům bezplatně uděluje. TEDx si klade za cíl sdílet myšlenky hodné šíření, rozpoutávat debatu, propojovat, inspirovat a informovat v rámci lokální komunity. Písmeno „x“ v názvu konference vyjadřuje nezávislost lokálně organizovaných setkání, které nabízejí prostor místním řečníkům.

TEDxPragueCountdown

8. června 2024 od 13:00h (vstup možný od 12.00h, komentovaná prohlídka v 11.30h)

Nadčasová udržitelná budova ČSOB, Výmolova 353, 150 00 Praha 5

Vstupenky je možné zakoupit na platformě GoOut.net

Více informací najdete také na webu akce:

WEB | www.texpraguecountdown.cz

Jedinečné třísvazkové dílo představuje dějiny vrcholné slovenské profesionální scény jinak, než bývá zvykem. Autoři místo klasického chronologického přístupu k dějinným událostem či sledování vývoje jednotlivých divadelních složek (dramaturgie, režie a další) zaměřují pozornost čtenáře na sto emblematických inscenací činohry, opery a baletu, a prostřednictvím jejich rekonstrukcí zpřítomňují umělecké výsledky souborů i jednotlivců.

Práce podobného charakteru – inscenační dějiny divadelní instituce – zatím na Slovensku neexistuje a na tomto průkopnickém výzkumném projektu se podílel pětatřicetičlenný autorský kolektiv odborníků různých generací.

Publikace obsahuje kontextové studie k činohře, opeře a baletu, které přibližují úsilí formování každého souboru přes jednotlivé složky, ale také obsáhlý materiál o okolnostech vzniku SND, o divadelních budovách či divadelních dílnách, které v době otevření patřily k nejmodernějším v Evropě.

Po prezentaci publikace bude následovat zpřístupnění nové výstavy ve Slovenském institutu v Praze s názvem Podívej, Prešporok!, která je věnovaná podobám historické Bratislavy, včetně Historické budovy SND.

mzv.sk/sipraha

Nejstarší hudební festival u nás, který se koná pod záštitou ministra kultury Martina Baxy a jehož obsah letos naplnil celý měsíc, vyvrcholí v sobotu 8. června od 13 hodin velkolepým zážitkem pro všechny smysly: 56členný Okamžitý Filmový Orchestr, hvězdy české operní scény, odhalení pomníku po 100 letech, dobové kostýmy i tance, projížďky kočárem taženým koňmi, tradičně nebudou chybět nejstarší pěvecké sbory, které ve své historii spolupracovaly s Bedřichem Smetanou – celý program tlumočený do znakového jazyka uměleckým uskupením Hands Dance. Slavnostní fanfáry, Prodaná nevěsta, operní árie, Paní Vltavská, jazzový Groovy Jamm, největší Smetanova slavnost v jeho milovaných Jabkenicích za posledních 40 let –  vše pod taktovkou mezinárodně uznávaného skladatele a hudebníka Varhana Orchestroviče Bauera. Hvězdné árie si na počest 200. výročí B. Smetany přijedou zazpívat významní operní zpěváci Vanda Šípová, Jana Ryklová, Daniela Radosa, Aleš Briscein, Richard Haan, Zdeněk Haas.

Diváci i vzdálení příznivci navíc mohou podpořit pokračující veřejnou sbírku na renovaci vzácného nástroje zdejšího raně gotického kostela Narození Panny Marie – varhan unikátních tím, že na ně hrával sám Bedřich Smetana, přestože v té době již neslyšel. Organizátoři festivalu, kteří je s velkou péčí rozezněli během Slavnostního zahájení, s pomocí odborníků zjistili, že nástroj lze ještě vrátit do života. Komu tedy není lhostejný osud varhan z období romantismu, může se podílet na sbírce portálu Donio pod názvem „Rozezvučme ztichlé varhany ve Smetanových Jabkenicích“.

"Smetanovy Jabkenice jsou významné svým geniem loci. Konají se u malé myslivny (dnes Památník Bedřicha Smetany) uprostřed obory, daleko od ruchu města, a proto je krásné se s diváky vrátit i v čase. Program je obohacen o rekonstrukci odhalování pomníku, který se shodou okolností konal na den přesně před 100 lety (8. 6. 1924) a program bude po celý den provázen dobovou prohlídkou, která nás zavede od první republiky zpět do Smetanových časů. A nejen to, také dobové tance – folklórní i salónní, projížďka kočárem. Na zahájení přijede sám Smetana se svou dcerou Žofií – a mám velikou radost, že se k nám chystají i opravdoví potomci Bedřicha Smetany. Na závěr dne se od operní hudby překulíme k volné tvorbě Varhana Orchestroviče Bauera, a to k Jazzovým variacím na Smetaně. Pro mladé nadšence jsme připravili stanové městečko, takže neváhejte a dorazte na kole, dopravou přes Mladou Boleslav, pěšky, autem, jakkoli – bude to zážitek pro všechny generace," zve Vendulka Burger Budilová, dramaturgyně festivalu.

Hudební slavnost, která se poprvé uskutečnila v roce 1888, pořádá obec ve spolupráci s Národním muzeem – Památníkem Bedřicha Smetany dobročinně s místními spolky a organizacemi jako jsou Jednotné Charvatce a Spolek Budil, který od roku 2015 pomáhá obnovovat tradice a budovat kulturní hodnoty v celém Středočeském kraji.

Kompletní program festivalu je zveřejněn na webu www.smetanovyjabkenice.cz, návštěvníci najdou informace také na Facebooku a Instagramu.

„Poslední tři řady soutěže jsme vybírali témata, která daný ročník charakterizují. Například loni všech deset večerů spojila noční obloha. Letos to bude radost – z tance, z pohybu a také třeba ze společného sledování StarDance. Nový ročník tedy bude veselý, hravý, pestrobarevný, předávající radost, a přitom stále zachováváme eleganci a noblesu. Tedy dva atributy, které jsou se StarDance od začátku spjaté,“ podotýká Lucie Kapounová, kreativní producentka ČT.

V ateliéru na Kavčích horách se v uplynulých dnech poprvé potkaly jednotlivé páry a po seznámení před kamerami společně nafotily snímky s balonky. Ty symbolizují radost, lehkost a pocit z povznášení se, tedy emoce spojené s tancem. „Který bude tím naším nejradostnějším?

Samozřejmě se uchyluji k těm, které jsem už někdy tančila, a to byl valčík a možná, že trošičku waltz. Jinak ani nevím, jak některé ty ostatní vypadají. Je možné, že jsem některý už i tančila, ale to mi úplně vymizelo z hlavy,“ prozrazuje Jana Paulová a její taneční partner Robin Ondráček ji doplňuje: „Doufám, že radostné budou s Janou úplně všechny naše choreografie.“ 

„Mezi tanci zatím nemám žádného favorita. Nikdy jsem netancovala, ve StarDance mě čeká premiéra,“ těší se Martina Ptáčková. Soutěží projde s Dominikem Vodičkou: „Doufám, že nejradostnější bude hned náš úvodní tanec. Snad nám nervozita nesváže nohy. Chtěl bych, aby nás tancování od začátku bavilo a do soutěže jsme vstoupili uvolnění a s přesvědčením, že máme natrénováno a že všechno dobře dopadne.“

„Úplně nejvíc se těším na freestyle, ale radostné snad budou s Martinem všechny tance,“ věří Marta Dancingerová. Tu bude latinskoamerické a standardní tance učit Martin Prágr: „S Martou bude velká sranda. Doufám, že ji nadchne třeba nějaká zábavná cha-cha nebo něco v sambě. Mám rád tyhle tance, do kterých se vždy snažím vnést zábavu. Možná ale naším nejradostnějším bude nakonec nějaký standardní tanec. Nechte se překvapit.“

„Vůbec netuším, co mě čeká. Samozřejmě mám ponětí, že existují nějaké druhy tance, ale který mi opravdu udělá radost, to zatím nevím. Odhaduji, že pravděpodobně tedy ten, který buď bude nejméně problematický, nebo ten, který Adrianě nezkazím,“ odhaduje Filip Blažek, který na parket doprovodí Adrianu Maškovou: „Primárně radostnou emoci v sobě má třeba jive nebo cha-cha. Tak snad se nám ji tam podaří najít. Jinak ale věřím, že nám radost přinesou i tance, které mají tu hlavní emoci trochu jinou.“

„Náš nejradostnější tanec se vůbec neodvažuji tipovat, ale těším se na valčík,“ odtajňuje Lucie Vondráčková, pro kterou má její tanečník Lukáš Bartuněk hned několik dalších tipů: „Myslím si, že by to mohl být jive a cha-cha. Ale s Lucií bude všechno radostné! Kromě tedy paso doble, to není veselé nikdy.“

„Přiznám se, že jsem v tanci stále lehce neznalý a nevím, který pro mě bude nejradostnější. Ale blízký je mi swing, takže by radostný mohl být asi jive,“ uvažuje Ondřej Ruml. „Radostná pro nás bude možná cha-cha nebo quickstep, ale těžko říct hned takhle na začátku,“ přidává svůj odhad Andrea Třeštiková.

„Věřím, že velmi radostná pro nás bude cha-cha. Už jsem měl možnost ji jednou tančit. Je to veselý, skočný, energický tanec a dovolím si říct, že by nám společně s Kateřinou mohl jít,“ tipuje si Oskar Hes, jehož tanečnice Kateřina Bartuněk Hrstková zamířila v odhadech do jiných vod. „Bavili jsme se s Oskarem o tom, že bychom si spolu mohli střihnout hip hop. Ten mě fakt baví, taky jsem ho několik let tancovala. To bude legrace.“

„Těším se na všechny rychlé tance. A vlastně i na ty pomalé. Nejradostnějším bude ten, u kterého nebudu mít strach, jestli nedělám něco špatně. Byl bych rád, kdyby se mi tak povedl zatančit aspoň jeden,“ přeje si Patrik Hartl. „Šel mu waltz, když jsme si ho hned po seznámení zkoušeli. Myslím si ale, že je Patrik veselý nezmar, tak mu půjdou určitě i ty svižnější tance jako quickstep, možná i jive.  Ty se mu budou líbit,“ prorokuje Tereza Prucková.

„Myslím si, že nejradostněji budeme s Jakubem tančit něco rychlejšího, živějšího. Tipuju tedy jive,“ říká Chili Ta. A její tanečník Jakub Mazůch bez otálení připojuje svůj odhad: „S Chili? Cha-cha. A možná i samba, latinskoamerické tance.“  

„Moc se těším na waltz, ten tanec je vizuálně nádherný. Miluju ho. Líbí se mi i tango, a tak doufám, že se ho v soutěži dočkám,“ plánuje Jiří Ježek, který letošním podzimem protančí s Lenkou Norou Návorkovou. „Ještě nevím, co Jirku baví, takže je těžké mluvit za nás oba. Věřím, že bude mít radost i z tance, který bude dramatičtější a nebude třeba tak veselý, ale přinese i jiné emoce. Pak budeme mít radost z toho, že nám to jde a něco jsme se naučili.“

K hrám i sportu bude například sloužit dvanáctimetrová kladina od Mjölk architekti, kteří jsou autory i dřevěné pergoly, jež bude naopak sloužit odpočinku. Nami Ňami studio myslí na nejmenší a v rámci festivalu bude sloužit dětským hrám jejich instalace Nami play nabízející alternativní pohled na místa pro hru. Převážně z recyklovaného materiálu pro Landscape festival vytvořil další monumentální objekt Jan Zdvořák, Elhl & Koumar architekti jsou pak autory dočasného altánu na Jarově. K posezení kolemjdoucí vyzve obří křeslo od Zdeňka Ruffera, na civilizační odpad pak upozorní dvojice umělců Aleš Hnízdil a Aleš Kurz. Do festivalu se letos dále zapojí například Dagmar Šubrtová, Anna Beata Háblová, MOD architekti, Epos 257, studia Prague Idiots nebo zerozero. Své vize nabídnou i studenti AVU z ateliérů intermedia I a intermedia II. Festivalová trasa propojí Nákladové nádraží Žižkov a Malešický les. Landscape festival připravil kurátorský tým Anna Borovská, Lada Kolaříková a Dan Merta.

13. června festival odstartuje symbolicky na Nákladovém nádraží Žižkov zdarma přístupný open air koncert Vladimira 518 a DJ Mika Trafika a kapely WWW Neureobeat. Festival potrvá až do 30. září 2024 a jako vždy jsou všechny akce přístupné zdarma.

Tříměsíční mezinárodní projekt je připravován ve spolupráci s hlavním městem Praha, Městskou částí Praha 3 a IPR Praha. Koná se pod záštitou náměstka primátora hl. m. Prahy Petra Hlaváčka a místostarosty Prahy 3 Pavla Dobeše. Landscape festival pořádá Architectura, z.s. v čele s Danem Mertou. Více informací je k dispozici na www.landscape-festival.cz.

Ideou letošního ročníku, který má podtitul Cesta z města je zahájení procesu „taktického urbanismu“ a „dočasného využití území“ místními obyvateli a komunitami. Fenomén dočasného využití hraje významnou roli jak při hledání budoucí podoby veřejných prostranství, tak i části areálu funkcionalistické památky Nákladové nádraží Žižkov. Proto do něj bude touto cestou zapojena kromě architektů, urbanistů, umělců a krajinářů i široká veřejnost. „Může tak vzniknout neformální městská laboratoř a experimenty prověřující úspěšnost různých způsobů využití, které propojí urbanismus, developerskou sféru, umění, aktivistické skupiny a nejširší veřejnost. Navíc nabízíme možnost navštívit a zažít ojedinělou pražskou divočinu netradiční formou,“ vysvětluje Dan Merta, zakladatel a ředitel Landscape festivalu. To ostatně potvrzuje například dočasná instalace dřevěného schodiště s názvem Žižkovská Highline od studia Archwerk u divadla Ponec, které díky Landscape festivalu svému účelu slouží od roku 2018 a nedávno prošla rekonstrukcí.

Festival naznačí zelenou linii, která se s revitalizací brownfieldu Nákladového nádraží Žižkov, stane cestou propojující ve stopě bývalé železniční trati oblast Krenovky (Florenc), vrchu sv. Kříže a sérii neurbanizovaných zalesněných ploch kolem Malešického lesa, táhnoucích se k přírodnímu parkům Smetanka a Klánovice–Čihadla s vazbami až do otevřené́ krajiny za hranicí metropole. Cesta nabídne jiný pohled na urbanismus a topografii Žižkova a části Malešic, setkání města a krajiny i hledání jejich rovnováhy. Dočasnými uměleckými a architektonickými intervencemi, ale také performancemi, divadlem, pohybovým uměním nebo jinými formami participativního umění zprostředkuje hlubší zážitek z přírody a iniciuje proces objevování městské krajiny a potenciálu veřejného prostoru.

Festivalový program nabídne i několik tematických výstav a doprovodných přednášek a diskusí, které se budou věnovat tématům jako jsou umění ve veřejném prostoru, taktický a zelený urbanismus. Některé z akcí se zaměří přímo na rozvoji městské části Prahy 3, na jejímž území se bude festival převážně odehrávat. „Praha 3 podporuje Landscape festival mimo jiné pro jeho schopnost otevírat diskuzi o budoucnosti veřejného prostoru. Festival neustrnul v minulosti, ani nesetrvává v prezentování současnosti, ale řeší i budoucí podobu jednotlivých lokalit. Dobře je to vidět například na proměnách Krenovky nebo Tachovského náměstí, o nichž Ladscape festival před lety otevíral diskuzi a dnes jsou již dokončené. Hodně se mluvilo také o vrchu Vítkov, kde už dnes probíhá první etapa rozsáhlé rekonstrukce,“ vysvětluje místostarosty Prahy 3 Pavel Dobeš a dodává: „u letošního ročníku vnímám jako zásadní téma rozvoj brownfieldu na bývalém Nákladovém nádraží Žižkov, především pak budoucnost historické budovy. Mým cílem je, aby se z této kulturní památky stalo kulturní a společenské srdce budoucí městské čtvrti. Budeme se bavit o tom, jak by toto centrum mohlo vypadat, budeme hledat inspiraci v zahraničí a řešit, proč má do této jedinečné industriální památky investovat hlavní město.“ Součástí festivalu bude mimo jiné výstava Nový Žižkov, na které veřejnosti představí architekta Eva Jiřičná svůj největší rezidenční projekt Centrum Nového Žižkova s unikátní rozvlněnou věží. Se svým návrhem zvítězila architektka Jiřičná ve velké mezinárodní architektonické soutěži v konkurenci 98 ateliérů z 30 zemí světa. Následně pět let probíhaly úpravy vítězného projektu podle požadavků řady různých institucí, aby bylo dosaženo shody na výškách a celkovém řešení zástavby.

Festival se konal na Žižkově poprvé v roce 2014, kdy inicioval záchranu ojedinělého funkcionalistického komplexu Nákladové nádraží Žižkov, který byl prohlášen kulturní památkou v roce 2013. V Praze se konal ještě v létech 2015, 2018, 2020 a 2022. V roce 2021 festival na měsíc upozornil na krásu Dolního Žižkova projektem Žižkovská spojka. Architektonické a urbanistické intervence je třeba vnímat v poloze akupunkturní participace, která umožňuje kreativní hledání budoucí proměny dnes často opomenutých lokalit. Tak jak došlo k proměně lokality Krenovka, kterou Landscape festival za podpory Prahy 3 transformuje a zabydluje ve spolupráci se dalšími organizacemi od roku 2018 – Krenovka, Sudop Real, Tanec Praha, Unijazz. Bohužel za naprostého nezájmu vlastníka okolních pozemků – Správy železnic.

VÝSTAVY

The Tokyo Toilets
fotografická výstava představující unikátní soubor veřejných toalet v tokijské čtvrti Shibuya

Nami play
projekty inspirativních dětských hřišť/design herní intervence

Evropská cena za městský veřejný prostor
bienální cena za nejkvalitnější projekty v EU, organizovaná CCCB od roku 2000

Terény a území
semestrální projekty ateliéru Tsikoliya/Janků – Archip Praha

Zelený generel a urbanistické studie rozvoje Prahy 3

aktuální a připravované projekty týkající se daných území

Industriální topografie / Kulturní klastry / Česko – Evropa

výběr 40 proměn industriální architektury na úspěšná kulturní centra

Nový Žižkov
prezentace projektu nové rezidenční čtvrti dle vítězného soutěžního návrhu ateliéru AI Design Evy Jiřičné

Landscate 02
inspirativní skateboardové parky v ČR a Evropě

VYSTAVUJÍCÍ UMĚLCI & ARCHITEKTI/výběr

• Dagmar Šubrtová

• Ehl Koumar architekti

• MÓD architekti

• Aleš Hnízdil

• Epos 257

• Ivan Kafka

• AVU – intermedia I, intermedia II

• Radek Kolařík

• Jan Tyrpekl

• Jan Zdvořák

• Anna Beata Háblová

• Mjölk

• Benedikt Tolar

• Miloš Šejn

• U/U Studio

• Prague Idiots

• zerozero

SPOLUPRACUJÍCÍ INSTITUCE

IPR Praha, AVU, Krenovka, Tanec Praha, Unijazz, CCCB Barcelona, Archip, Aerofilms, Sudop Real

FINANČNÍ PODPORA

Ministerstvo kultury ČR, Státní fond kultury, Hlavní město Praha, Městská část Praha 3, Nadace české architektury, Sekyra Group, Penta Real Estate, Finep, Central Group, Pražská správa nemovitostí, Metrostav Development, Geosan, Kloboucká lesní, Stora Enso, Nema, Zahradnictví Kurz, Pražské služby, Egoé, Kolektory, Vivus, Pivovar Zíchovec, PSN, Toi Toi

MEDIÁLNÍ PARTNEŘI

Radio1, Artmap