středa
17. července 2024
svátek slaví Martina

Instituce a kulturní zařízení

První měsíce nového roku zpestří v broumovském klášteře prohlídky Od sklepa po půdu

BROUMOV: V sobotu 13. ledna 2024 odstartovaly v broumovském klášteře oblíbené prohlídky Od sklepa po půdu. Pro zájemce bude zatím vypsáno celkem šest termínů během tří měsíců, doporučená je rezervace míst.

od 13.01.2024 do 23.03.2024
Autor článku: 
Kateřina Ostradecká

Mimořádné prohlídky klášterních interiérů „Od sklepa po půdu“ zavádějí návštěvníky jednak do klasických historických prostor – klášterní knihovny, refektáře i kostela sv. Vojtěcha, ale zároveň také odhalují místa, která jsou při běžných prohlídkách nepřístupná. Jde o prostornou barokní půdu, která přímo dýchá staletími, a také rozlehlé sklepní prostory sahající v podzemí až k řece Stěnavě. Součástí prohlídek jsou i revitalizované Opatské sály nebo prostory Domu hostů – bývalé mnišské cely, kde je celoročně možné se ubytovat.  

Předností prohlídek Od sklepa po půdu je jejich délka, trvají 2,5 hodiny a díky tomu mají návštěvníci možnost nahlédnout do života kláštera v mnohem širším rozsahu. Dozvědí se, jak fungoval běžný život v klášteře, jak mniši hospodařili a uvidí také širší architektonickou stránku objektu.

„Prohlídky Od sklepa po půdu jsou pro návštěvníky atraktivní, protože dovolují nahlédnout do tajemných klášterních zákoutí, běžně skrytých, kam se člověk jen tak nedostane. A mnoho návštěvníků se vrací, zažít je ještě jednou,“ říká vedoucí prohlídkového okruhu Jakub Šafář.

Prohlídky se uskuteční v těchto termínech: 13. a 27. ledna, 10. a 24. února, 9. a 23. března, vždy od 10 hodin. Vstupné pro dospělé je 350 korun, snížené vstupné je 300 korun. Prohlídky je nutné rezervovat na emailu prohlidky@klasterbroumov.cz či na telefonu 733 739 726, neboť maximální kapacita skupiny je 35 osob.

Ústav pro studium totalitních režimů v roce 2024

ČR: Dvě velké mezinárodní konference, desítky menších konferencí a seminářů, výstavy, ale především rozsáhlá publikační činnost. Tak by se v kostce dala shrnout programová nabídka Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) na rok 2024. V plánu je vydání devětadvaceti nových knih, pět překladových knih, proběhnou desítky vzdělávacích akcí a v listopadu se ve spolupráci s Úřadem vlády ČR uskuteční mezinárodní konference k 35. výročí pádu komunismu. Nejbližší lednovou událostí jsou „Ceny ÚSTR“. Slavnostní ceremoniál se uskuteční v úterý 16. 1. 2024 v prostorách Senátu Parlamentu ČR.

16.01.2024
Autor článku: 
TZ ÚSTR

PATNÁCTÝ ROČNÍK PRO PATNÁCT OCENĚNÝCH

Zpěvačka Marta Kubišová, spisovatel Jáchym Topol či signatář a mluvčí Charty 77 Jan Litomiský – a spolu s nimi ještě dvanáct dalších osobností převezmou ocenění, které Ústav pro studium totalitních režimů letos předává již popatnácté, nyní opět pod původním označení Cena Václava Bendy. Ceny jsou udělovány osobnostem, které se v minulosti nebály veřejně vystupovat proti režimu, násilí a totalitě, přispěly k poznání soudobých dějin či historickému bádání nebo se zasloužily o mimořádný úspěch na poli zkoumání nedávné historie. Od roku 2009 do roku 2023 tak získalo medaili 190 osobností, letošním ročníkem se číslo navyšuje o 15 statečných. Nejstarší držitelkou ceny byla tehdy žijící, devětadevadesátiletá nizozemská teoložka Hebe Charlotte Kohlbrugge, která ji získala v roce 2013 a letos to bude pouze o rok mladší Libuše Musilová. Bývalá aktivistka a politická vězeňkyně z 50. let 20. století přijede plaketu převzít osobně. Slavnostní ceremoniál se letos uskuteční 16. 1. 2024 v prostorách Senátu Parlamentu České republiky pod záštitou Jiřího Drahoše, 1. místopředsedy Senátu Parlamentu ČR, a Jiřího Oberfalzera, místopředsedy Senátu PČR.  

NOVÉ KNIŽNÍ TITULY

Atraktivnímu edičnímu plánu pro rok 2024 mají vévodit tři ojedinělé tituly, první dva díly Dějiny Státní bezpečnosti (Milan Bárta a kol.), čtyřsvazkoví Popravení z politických důvodů v Československu 1945–1989 (Petr Mallota, ed.), v neposlední řadě pak Velký teror na Ukrajině 1937–1938: perzekuce české menšiny (Jan Dvořák a kol., ed.). Posledně jmenovaná publikace se dostává na pulty již v lednu a představuje první knižní titul roku 2024. Na sestavení unikátní edice dokumentů přibližující tragédii české menšiny na Sovětské Ukrajině v letech 1937–1938 pracoval kolektiv českých a ukrajinských autorů plných dvanáct let a výsledkem je ucelené dílo podávající svědectví o sovětském státním teroru uplatňovaném proti Čechoslovákům, kteří byli nejčastěji obviňováni z členství v neexistujících nacionalistických kontrarevolučních organizacích,
ve skutečnosti se však „provinili“ pouze svojí národností. Na základě výzkumů prozatím bylo potvrzeno, že sovětský režim zavraždil na území Ukrajiny jen v tomto období více než 660 Čechů.

NÁZEV JAKO PŘEKVAPENÍ? CIRKUS ÚSTR BUDE!  

Ambicí programové koncepce je větší propojení s kulturou a uměním a zcela jistě by neměly chybět ani nadsázka a humor. To ostatně dokládá i název nového diskusního cyklu „CIRKUS ÚSTR“, který připravil Odbor výzkumu a vzdělávání ve spolupráci s Knihovnou Václava Havla. Je třeba zdůraznit, že název CIRKUS ÚSTR vyjadřuje nadsázku, nikoli zmatek. Odkazuje totiž na antický „circus“, amfiteátr okrouhlého tvaru, v němž mimo jiné probíhaly gladiátorské zápasy. A zároveň i na kulatý stůl jako symbol rovnosti těch, kteří u něj sedí a diskutují či polemizují. Cílem pak je vnášet do veřejného prostoru témata z dějin 20. století, která lze reflektovat z nových perspektiv. Proto je například lednovým tématem transgenerační trauma, v březnu proběhne debata k paměti a umění ve veřejném prostoru.

NOVÁ LITERÁRNÍ CENA

Na jaře letošního roku bude vyhlášena Literární cena Waltera Sernera, která je určena středoškolským studentům. Jedná se o vůbec o první ocenění, které ÚSTR směřuje do oblasti literární a esejistické tvorby k tématu druhé světové války, holokaustu či soužití Čechů, Němců a Židů ve střední Evropě, problematiku svobody a nesvobody, xenofobie a rasové nenávisti, občanské odvahy, stejně jako evropanství a smíření mezi lidmi a národy. Pojmenována je po Walteru Sernerovi (1889–1942), všestranném literátu, umělci a intelektuálovi, spoluzakladateli dadaismu a oběti holokaustu, rodáku z Karlových Varů, jenž je spojen s Prahou, Vídní, Římem, Berlínem, Paříží, Rigou a dalšími evropskými městy.

MEZINÁRODNÍ KONFERENCE

Zajímavá kolokvia a vzdělávací semináře určené pro odbornou i širší veřejnost tvoří významnou část celé programové nabídky. Na podzim loňského roku rezonovala mezinárodní konference Ruský imperialismus a podobně laděný formát bude mít i připravovaná mezinárodní konference k 35. výročí pádu komunismu s názvem (Ne)vyrovnání s komunistickou minulostí v evropské perspektivě. Rozsáhlé mezinárodní kolokvium konané na podzim v prostorách Lichtenštejnského paláce připravuje Ústav pro studium totalitních režimů ve spolupráci s Úřadem vlády ČR a zahraničními partnery.

Neméně významná je však i otázka odhalování archivů NKVD/KGB potažmo sovětské státní policie na Ukrajině mezi lety 2014–2024 a tedy další téma pro mezinárodní konferenci, konanou na jaře v Černínském paláci, sídle Ministerstva zahraničních věcí ČR, které je spoluorganizátorem tohoto evropského setkání.  

V průběhu celého roku ÚSTR uspořádá řadu dalších událostí, například seminář k srpnovým událostem roku 1969, veřejné besedy o autorech lágrové literatury či tradiční letní školu církevních dějin. V plánu je také cyklus přednášek pro veřejnost v jednotlivých regionech.

www.ustrcr.cz
 

Dana Kyndrová | Normalizace - Listopad 89 - Odchod vojsk

CHEB: Galerie 4 – galerie fotografie zve na výstavu 3 fotografických souborů přední české dokumentaristky, fotografky a kurátorky, paní Dany Kyndrové.

od 19.01.2024 do 08.03.2024
18:00 - 16:30
Autor článku: 
Galerie 4

První z nich, věnovaný období normalizace v Českoslovenku, představuje fotografie z období 70. a 80. let, kdy se autorka systematicky věnovala zachycení atmosféry masových komunistických slavností, které se konaly na Letenské pláni (První máje), na Staroměstském náměstí (výročí VŘSR a Vítězného února) a na Strahovském stadionu (spartakiády). Vizuálně se pro ni na těchto manifestacích koncentrovala schizofrenie normalizace, kdy lidé sice režim v soukromí kritizovali, ale víceméně dobrovolně se těchto akcí účastnili, a tak ho chtě nechtě podporovali. Atmosféru tehdejší neutěšené doby podtrhují i fotografie z každodenního života normalizace.

Další soubor fotografií zachycuje období listopadu 1989, respektive tzv. sametové revoluce, kdy padla železná opona a společnost nadšeně vítala pád komunistické diktatury a radovala se z nabyté svobody.

Tento přelomový okamžik našich novodobých dějin byl však završen až ukončením tzv. dočasného pobytu sovětských vojsk na území Československa. Tomuto tématu se autorka věnovala v letech 1990-1991. Jejím cílem nebylo vytvořit podrobnou a přesnou kroniku samotného odchodu, ale zaměřila se na postihnutí atmosféry v sovětských kasárnách, kde se pro ni vizuálně koncentrovala předzvěst rozpadu sovětského impéria. Ubohost a apatie řadových vojáků uprostřed omšelých agitačních komunistických kulis tak nejen symbolizuje začínající agónii totalitního systému, ale zároveň budí soucit s prostým člověkem, který často bývá jen loutkou velkých politických her. Tento soubor tak představuje i barevné fotografie, což je svým způsobem překvapením, neboť Kyndrová zpracovává své projekty výhradně černobíle. Barva zde tak formálně umocňuje celkovou myšlenku projektu a bez ní bychom si neuvědomili, jak v agitační výzdobě dominuje agresivní rudá a žlutá.

 

Dana Kyndrová (1955) vystudovala francouzštinu a ruštinu na Filozofické fakultě UK v Praze (1979). Deset let působila na katedře jazyků strojní fakulty ČVUT a po listopadu 1989 na katedře jazyků AMU. Od roku 1992 je volnou fotografkou. Žije v Praze. Fotografovat začala v osmnácti letech a věnovala se vždy černobílé humanistické fotografii. Uspořádala řadu výstav doma i v zahraničí a vydala osm autorských publikací: Nepolepšitelná víra v lepší budoucnost (1998), Per musicam aequo (1998), Žena mezi vdechnutím a vydechnutím (2002), Odchod sovětských vojsk z Československa (2003), Podkarpatská Rus (2007), Algerie-Togo (2009), společně se svoji matkou Libuší,  Rituály normalizace / Československo 70. - 80. let (2011) a Rusové… jejich ikony a touhy (2015).

Získala řadu ocenění ve fotografických soutěžích:  1995-1999 Czech Press Photo (celkem 7 cen), 1998 - hlavní cena v národním kole Fujifilm Euro Press Photo Awards (reprezentovala ČR v únoru 1999 na evropském kole v Londýně),  2006 – Grant hlavního města Prahy (za soubor fotografií z ruské pravoslavné pouti), v rámci kterého zachytila život pražských bezdomovců.

Kromě své vlastní fotografické tvorby se začala v posledních letech věnovat i kurátorské a organizační činnosti v oblasti fotografie. Je autorkou monografie Miloně Novotného (2000), publikace 1945 Osvobození … 1968 Okupace / Sovětská vojska v Československu (2008) a Jan Palach 16.-25.1.1969 (2009). Za tuto kurátorskou činnost ji Asociace českých profesionálních fotografů udělila titul „Osobnost české fotografie 2008“.

 

 

Vernisáž: 19. ledna 2024 od 18:00

Výstava potrvá do 8. března 2024

 

Galerie 4, p. o. Karlovarského kraje, Františkánské náměstí 1, Cheb

E/ galerie4@galerie4.cz | W/ www.galerie4.cz | FB/ Galerie 4 Cheb

Otevírací doba: Út-Ne 10.00-16.30 

Ze dne do noci zavede návštěvníky první letošní výstava v Dětské galerii Lapidárium

BROUMOV: Dětská galerie Lapidárium – Ve čtvrtek 18. ledna od 16 hodin proběhne v Dětské galerii Lapidárium vernisáž výstavy umělce, pedagoga a kurátora Jana Stolína Ze dne do noci. Výstava potrvá do 30. března. Kurátorem výstavy je Radek Wohlmuth. Výstava Jana Stolína otevírá v Dětské galerii Lapidárium celoroční cyklus projektů pedagogů vysokých uměleckých škol zaměřených na dětského diváka. 

od 18.01.2024 do 30.03.2024
16:00
Autor článku: 
Kateřina Ostradecká

Pátou sezónu Dětské galerie Lapidárium otevírá výstava Jana Stolína Ze dne do noci, která ve shodě s jeho uměleckou profilací odkazuje k prostředí, v němž se odehrává a jeho reinterpretaci. Na jedné straně je to místo bývalé klášterní prádelny, tedy technické zázemí produchovnělého prostoru, které vrací spirituální myšlenky a rituály do praktické reality všedního dne. Na straně druhé chce reflektovat fascinující krajinu Broumovska, jež se prostírá do širokého okolí impozantního barokního komplexu. Prostorová site specific instalace pracuje s typickým vizuálním jazykem tohoto autora, kdy jako stavební prvky využívá ready made, tedy už existující průmyslově nebo manuálně vyrobené objekty. V tomto případě například lešenářské trubky, pružné potrubí vzduchotechniky nebo dermoplastické preparáty (vycpaniny). Jeho přístup k „materiálu“ není pouze formální, ale disponuje symbolickým přesahem, takže otevírá nejen otázky na historické zvazbení a vzájemný poměr obou emotivně působivých míst a způsoby jejich prožívání, ale může vést i k racionálním úvahám o tom, čím byla dříve a čím se stala dnes.

Jan Stolín (1966) absolvoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze. Je nejen respektovaným vizuálním umělcem, ale i zkušeným kurátorem. Od roku 1998 působí na Fakultě umění a architektury. V roce 2012 získal docenturu. Od roku 2023 je děkanem a vedoucím katedry umění. V roce 2000 byl finalistou Ceny Jindřicha Chalupeckého, o rok později získal Čestné uznání Grand Prix Obce architektů.

Dlouhodobým konceptem Dětské galerie Lapidárium je uvádět děti do světa umění pomocí neobvyklého výstavního formátu. Ten dětem umožňuje poznávat různé formy současného umění, výtvarných technik, vnímat aktuální společenská témata a dále vše rozvíjet pomocí doprovodných vzdělávacích programů, autorských workshopů a prohlídek. Rovněž výstava Jana Stolína přinese návštěvníkům tvořivý doprovodný program v podobě workshopů včetně setkání s autorem. Data konání doprovodných programů najdete na webu kláštera Broumov v kalendáři akcí. Sledujte také náš instagramový účet @lapi_darium.

 

Výstavní program galerie je realizován za finanční podpory Ministerstva kultury ČR a Státního fondu kultury ČR, Nadačního fondu GESTOR pro současné umění a GESTOR – ochranného svazu autorského, z.s, Královéhradeckého kraje, Města Broumov. Mediálním partnerem je Český rozhlas Hradec Králové a web Naše Broumovsko.  

 

Výstava Chemoplast Brno hravě i zdravě

BEROUN: Přijďte si do Berouna nostalgicky zavzpomínat na dětství. Ve zdejším Muzeu Českého krasu budou k vidění oblíbené retro hračky. Expozičně-herní výstava Chemoplast Brno hravě i zdravě představí populární stavebnice, skládačky, deskové hry a další výrobky od společnosti Chemoplast Brno z let 1945–2008.

od 13.01.2024 do 17.03.2024
Autor článku: 
Vlastimil Kerl

Budete si moci prohlédnout nezapomenutelné cvrnkací fotbaly, hokeje, basketbaly, edukativní Abecedu, cestovní deskové hry Mikádo a Domino, plastové hračky nejen na pískoviště, funkční diaprojektor DIAX, různé stavebnice a skládačky, výrobní odznaky, kostkové obrázkové kubusy s dětskými motivy, prohazovací boxy z dětského programu a jiné produkty. Vystaven bude i dětský nábytek pro panenky, různé kartáče na vlasy, domácí potřeby a spousta dalších retro předmětů pro všechny generace.

Výrobce je současně tvůrcem známé stavebnice CHEVA. Expozici tak doplní tovární sety modelů této oblíbené stavebnice včetně původních obalů a výrobní program současného výrobce, firmy Chemoplast BEC Blansko,“ upřesňuje Ing. arch. Petr Šimr, Ph.D., který předměty na výstavu zapůjčil ze své soukromé sbírky.

Pro malé tvořitele bude připravena dětská herna s herními zónami s kostičkami Cheva (pro děti ve věku 6+), Cheva Bimbo (pro děti ve věku 2+), herní kubusy ve dvou variantách (pro děti ve věku 2+), kostky Fantazie (pro děti ve věku 1+) a cvrnkací fotbaly, vše z produkce současného výrobce Chemoplast BEC Blansko.

Výstava je připravena ve spolupráci s projektem putovních výstav Svět kostiček®.

 

13. 1. – 17. 3. 2024

Vernisáž s komentovanou prohlídkou se sběratelem Petrem Šimrem proběhne ve čtvrtek 18. 1. 2024 od 17:00 hod.

www.muzeum-beroun.cz

propagace@muzeum-beroun.cz

www.facebook.com/muzeumberoun

www.facebook.com/geoparkbarrandien

Cena pro nejlepší baletní inscenaci míří do Ostravy

ČR: Nejúspěšnější inscenací soutěžní přehlídky současné taneční tvorby BALET 2023 je ostravská Carmen. Více než tři desítky děl přihlášených do jubilejního desátého ročníku soutěže ukazují velmi pestrou paletu současného českého baletu a tance – od prací souborů spojených se školami, přes tvorbu nezřizovaného Pražského komorního baletu až k inscenacím velkých baletních souborů zřizovaných divadel. K vidění byla původní tvorba i několik přenesených prací.

Autor článku: 
Johana Mravcová

Tento ročník ovládlo Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě s inscenací Carmen v choreografii Jiřího Pokorného. Vedle hlavní ceny putují do Ostravy také ocenění za sólistické výkony představitelů Carmen a Dona Josého, které převezmou Natalia Adamska a Francesco Fasano. Čestné uznání za světelný design obdrží Loes Schakenbos. Uspělo také Jihočeské divadlo České Budějovice s inscenací Mechanický pomeranč – cenu za nejlepší choreografii získají Tomáš Rychetský a Ondřej Vinklát, za sólistický výkon Sebastiano Mazzia a čestná uznání za původní hudbu Ivan Acher a za návrh scény Eva Jiřikovská. Cena za nejlepší kolektivní výkon putuje do baletu Moravského divadla v Olomouci za inscenace Bolero a Carmen. V libereckém divadle F. X. Šaldy bodovaly inscenace Carmen (Noria Cazorla Garcia – cena za sólistický výkon) a Mauglí (čestná uznání za původní hudbu pro Aleše Březinu a za návrhy scény a kostýmů pro Aleše Valáška).

Přehlídky BALET 2023 se zúčastnilo osm baletních souborů z České republiky: Pražský komorní balet, Balet Praha Junior (soubor konzervatoře Taneční centrum Praha), Bohemia Balet (soubor Taneční konzervatoře hl. m. Prahy), Divadlo F. X. Šaldy v Liberci, Divadlo J. K. Tyla Plzeň, Jihočeské divadlo České Budějovice, Národní divadlo moravskoslezské Ostrava a Moravské divadlo Olomouc s 31 inscenacemi. „Zájem divadel zúčastnit se tak potvrzuje opodstatnění přehlídky, potřebu občasného ‚měření sil‘ a rozmanitosti dramaturgie“, říká člen poroty Zdeněk Prokeš a dodává: „Na druhou stranu je tento model několikanásobně levnější a umožňuje neomezenou volbu repertoáru i širokou účast souborů. Je bezesporu objektivnější, protože představení se konají v domácím prostředí; výkony ani inscenační tvar nejsou ovlivněny zájezdovými podmínkami.“

Cílem přehlídky, která je pořádána od roku 1992, je podnítit taneční a baletní soubory, aby zvyšovaly pozornost současné původní domácí tvorbě a usilovaly o její pravidelné uvádění. Přehlídka ukázala to, co považují soubory za své reprezentativní inscenace.

Pětičlenná porota pracovala ve složení Kateřina Dedková, Lucie Dercsényi, Jan Kodet, Zdeněk Prokeš a Roman Vašek. Shromáždila 92 odborných posudků, které mají nezastupitelný dokumentačně-kritický význam. Regionální soubory oceňovaly zájem o svou práci i to, že se zvýšil počet recenzí a kritik především v odborném tisku.

Soutěžní přehlídku BALET 2023 pořádala Asociace tanečních umělců ČR za finanční podpory Ministerstva kultury ČR a Státního fondu kultury. Ceny a prémie poskytly firma Grishko, Nadace Život umělce a Nadace Český literární fond.

Slavnostní vyhlášení výsledků přehlídky BALET 2023 spojené s předáním diplomů a prémií se uskuteční při příležitosti uvedení vítězné inscenace Carmen baletu Národního divadla moravskoslezského 1. března v 19 hodin ve Stavovském divadle.

Výstava „Na věčnou památ“ bude k vidění ve Francouzském institutu v Praze

PRAHA: Od 18. 1. do 15. 2. může široká veřejnost zhlédnout v Galerie 35 výstavu mladého Čecha žijícího ve Francii, který tvoří pod uměleckým jménem Adalbert Khan. Výstava s názvem „Na věčnou památ“ představuje soubor akvarelů a pohyblivých obrazů. Je výsledkem autorova pětiletého výzkumu světa hřbitovů a pietních míst v mnoha zemích. Výstava bude slavnostně zahájena 18. ledna v 17 hodin v Galerii 35.

od 18.01.2024 do 15.02.2024
Autor článku: 
Lenka Zimmelová

Adalbert Khan již několik let fotografuje hřbitovy, všude kam přijede. Nezajímá ho smrt, ale inscenace na hrobech, předměty, květiny a fotografie, díky nimž pokračujeme ve vztahu s osobou, která nás opustila. Hroby nevypovídají mnoho o smrti, ale o živých, o našem vztahu k okolí, k lásce, k rodině, ke každodennímu životu, k přírodě, ke všemu, co je pro nás důležité. Hřbitov je místo, kde jsou všem na očích vystaveny naše nejintimnější city, kde je velmi těžké oddělit společenské od osobního. Každý hřbitov tak vypovídá o otázkách, kterými žije jeho společnost.

Výstava nazvaná „Na věčnou památ“, jako náhrobní kámen rozbitý plynutím času navzdory příslibu věčnosti vyrytému do mramoru, je souborem akvarelů a pohyblivých obrazů. Jedná se o jakousi procházku pohřebními zvyklostmi v místech, která Adalbert Khan v posledních letech navštívil.

Vernisáž, určená i pro širokou veřejnost, proběhne 18. 1. 2023 v 17 hodin v Galerii 35 ve Francouzském institutu v Praze.


O autorovi

Adalbert Khan, vlastním jménem Vojtěch Janyška, je mladý český umělec žijící v Paříži. Narodil se v Praze v roce 1985 a v 10 letech se jako syn diplomata přestěhoval do Paříže. Již od dětství se věnoval malování. Řadu let se intenzivně zajímá o Indii, její jazyk i kulturu, které studoval na Univerzitě orientálních studií v Paříži. Je členem kolektivního ateliéru Houloc a pravidelně vystavuje své obrazy ve Francii a v České republice. Věnuje se také filmové režii a nedávno dokončil krátký film "Le seul risque c’est la catastrophe". Hlavní roli zde hraje žena, která estetizuje svůj život až do samého extrému.

ifp.cz

Andreas Scholl zazpívá anglické renesanční písně za doprovodu loutnisty Edina Karamazova

PRAHA: Mezinárodně uznávaný kontratenorista Andreas Scholl vystoupí s loutnistou Edinem Karamazovem 16. ledna v kostele sv. Šimona a Judy v rámci cyklu Stará hudba FOK. Andreas Scholl zazpívá písně Johna Dowlanda a dalších autorů ze 16. a 17. století a také kantátu Georga Friedricha Händela. Loutnista Edin Karamazov kromě doprovodu pěvce předvede své improvizační umění.

16.01.2024
19:30 - 21:20
Autor článku: 
FOK

„Písně jako ‚In darkness let me dwell‘ a ‚I saw my lady weep‘ patří k vrcholům celého písňového repertoáru, který kdy vznikl.  Poezie zde má převahu nad hudbou. Kromě několika málo momentů, v nichž mohu oslovit diváky, jsou to především monology, které vysvětlují vnitřní psychologický život interpreta. Můj učitel Richard Levitt mi vždy připomínal, že bych neměl být jen zpěvákem, ale zpívajícím hercem. V kontextu tohoto koncertu to znamená, že zvu publikum, aby bylo svědkem toho, co by jinak zůstalo skryto a co je velmi intimní,“ svěřuje se Andreas Scholl.

Německý kontratenorista Andreas Scholl se specializuje na starou hudbu. Studoval na slavné Schola Cantorum Basiliensis, kde nyní vyučuje. Má hlas o rozsahu altu, shodný s rozsahem, který měl slavný italský pěvec Senesino, pro něhož Händel psal své hlavní role. S bosenským loutnistou Edinem Karamazovem, taktéž absolventem Scholy Cantorum Basiliensis, spolupracoval při natáčení několika CD. Edin Karamazov hraje na několik drnkacích nástrojů různých kultur a epoch. Zůstává oddán zkoumání využití louten v moderní hudbě a současných improvizačních kontextech. Jako sólista vystupoval a nahrával s předními mezinárodními soubory staré hudby a umělci včetně Hilliard Ensemble, Hesperion XX, ale také například se Stingem.

„Mít po svém boku loutnistu, se kterým jsme již více než 30 let blízcí přátelé a který je podobně jako já muzicírujícím hercem, znamená, že Edin a já můžeme společně prožívat okamžik každé fráze, která na našem koncertě zazní. Naše porozumění je téměř telepatické. Stačí zvuk nádechu nebo nepatrná změna tempa, abychom si navzájem dali najevo, jaké jsou naše záměry. Chvíle na jevišti s tímto géniem jsou ty nejšťastnější v mém koncertním programu!“ říká Andreas Scholl.

 

Slovo dramaturga FOK Martina Rudovského

„Německý kontratenorista Andreas Scholl je vzácný typ zpěváka, který vás svým hlasem i přirozeným a opravdovým projevem chytne za srdce hned s prvními tóny a nepustí až do konce koncertu. Medově zabarvený vysoký mužský hlas vyniká čistotou, vřelostí a schopností předat hudební myšlenku. Scholl vás nezavalí dramatickou emocí, ale vezme vás prostřednictvím jemných nuancí a elegantních způsobů do tajemného světa písně a jejího poselství. Je to zpěvák, který hledá souvislosti a paralely nejen mezi různými žánry, ale také mezi běžným životem a vokální interpretací. Do Prahy tentokrát přijede s písňovým programem a se svým dlouholetým kolegou loutnistou a kytaristou Edinem Karamazovem.“

Program

ANDREAS SCHOLL

16. ledna 2024 od 19:30, kostel sv. Šimona a Judy

 

JOHN DOWLAND

EDIN KARAMAZOV

GEORG FRIEDRICH HÄNDEL

THOMAS CAMPION

LIDOVÉ PÍSNĚ

 

Andreas SCHOLL | kontratenor

Edin KARAMAZOV | loutna

 

Vstupenky: https://www.fok.cz/cs/scholl

 

Unikátní pivní festival v Gabriel Loci. Přijďte ochutnat, jak se vaří pivo po celé Evropě

PRAHA: Pivovarnictví a kláštery jsou propojeny od začátku vaření piva u nás, i proto se pivovar Zichovec rozhodl uspořádat unikátní mezinárodní degustační festival piva Winter Affair v bývalém klášteru sv. Gabriela. Festival proběhne 27. ledna v uměleckém a kulturním centru na pražském Smíchově a nabídne návštěvníkům ochutnávku nejrůznějších druhů piv z pivovarů z celé Evropy. Nebude chybět ani zajímavé občerstvení a celá akce bude zakončena afterparty s elektronickou hudbou. 

27.01.2024
12:00

Fanoušci piva se mohou těšit v prostorách kulturní památky postavené v novorománském stylu na 150 druhů zlatavého moku, který budou moci neomezeně ochutnávat. Součástí nabídky budou piva z 20 zahraničních a 5 českých pivovarů, se kterými zástupci Zichoveckého pivovaru navázali kontakty mimo jiné i na evropských festivalech.

Každý z festivalových pivovarů ze všech koutů Evropy si pro návštěvníky nachystal šest druhů piv od klasických ležáků přes IPA, NEIPA, stouty, kyseláče, piva stařená v dubových sudech či spontánně kvašená piva a další. Po celou dobu festivalu bude navíc otevřen ležákový bar s výběrem těch nejlepších českých ležáků a stánky s občerstvením skvělých českých street foodů.

Po více než desetihodinovém degustačním maratonu v klášteře, kde se pravidelně konají nejrůznější kulturní akce, festivaly, firemní večírky a také svatby, ukončí unikátní akci afterparty s elektronickou hudbou, o kterou se postarají pražští DJs.

Pivní festival je další z celé řady atraktivních akcí, které se konají v areálu Gabriel Loci. Na svých velkorysých 10 000 m2 nabízí klášter jedinečné možnosti k pronájmu prostoru jako celku nebo jen jeho částí. Oblíbené jsou reprezentativní sály vyzdobené v beuronském stylu, jako Rajská zahrada, Klenbový a Lustrový sál nebo Knihovna s dochovaným autentickým nábytkem. Vedle slavnostních sálů se zde nacházejí i temnější zákoutí, jako je krypta, modlicí místnost, trezorový sál nebo pitevna, která jakoukoliv akci obohatí netradiční atmosférou. Součástí areálu je kostel Zvěstování Panny Marie, kde běžně probíhají bohoslužby, ale je možné zde uspořádat také svatební obřad, koncert, večeři nebo třeba módní přehlídku. 

Klášter sv. Gabriela je unikátní kulturní památkou postavenou v novorománském stylu na konci 19. století a je považován za nejstarší a nejpozoruhodnější ukázku beuronského umění na světě. Návštěvníci také mohou nahlédnout do útrob bývalého kláštera a poslechnout si výklad o historii při pravidelných prohlídkách, které zajišťuje přímá příbuzná hraběnky Gabriely, patronky kláštera, Monica Bubna-Litic.

Kdy? 27. ledna 2024 od 12:00 

Kde? Gabriel Loci, Holečkova 10, Praha 5

Cena: 2290 Kč (v ceně: neomezená degustace, afterparty, degustační sklo a vzpomínka na celý život), vstupenky jsou k zakoupení na: pivovarzichovec.cz

Antré s Lenkou Lázňovskou

ČR: Žena, která stojí v čele Národního informačního a poradenského střediska pro kulturu (NIPOS). Rodačka z Vysočiny, jejímž celoživotním zájmem a profesním naplněním je neprofesionální umění a kultura. „Matka českého amatérského divadla“, jak ji nazval Josef Jan Kopecký, který se s Lenkou Lázňovskou potkal v rámci festivalu FEMAD v Poděbradech a vedl s ní rozhovor pro další díl pořadu Antré.

Autor článku: 
Lucie Kotěrová a Josef Jan Kopecký

NIPOS je organizace na jednu stranu velmi jednoduchá, na druhou stranu velmi složitá

Lenka Lázňovská pracuje v NIPOS od jeho počátků, tedy od roku 1991, ředitelkou se stala v roce 2008. Stála tedy u začátků systému podpory neprofesionálního umění tak, jak jej známe dnes, a u podpory sítě postupových přehlídek, které se ocitly, jako mnohé jiné jevy v oblasti kultury po listopadové revoluci, na nejisté půdě.

Podle Lenky Lázňovské je NIPOS na jednu stranu velmi jednoduchá organizace, protože má na starost vlastně jen několik hlavních úkolů: starat se o neprofesionální umění; rozvíjet výzkumné projekty; poskytovat neformální vzdělávání a odborné poradenství, obstarávat státní statistickou službu. Složitost organizace na druhé straně spočívá v tom, že tyto čtyři oblasti práce spolu na první pohled můžou a nemusí souviset. Každá oblast by mohla být zaštítěna samostatnou institucí. „Neprofesionální umění v době, kdy začínala totalita, v 50. letech, samostatnou instituci mělo. Pravda, dlouho to nevydrželo – necelých 20 let. Ale asi to nebylo úplně špatně, protože co obor, to jiné specifikum, jiné zázemí, jiná historie, jiné současné úkoly,“ říká Lenka Lázňovská o obsáhlosti neprofesionálního umění. Do této oblasti spadá amatérské divadlo činoherní a loutkové, umělecký přednes a divadlo poezie, sborový zpěv, současný tanec a folklórní tanec, film, fotografie, dechová hudba, komorní a symfonická hudba. Ve většině případech se týkají všech věkových kategorii.  NIPOS tyto obory podporuje, snaží se je udržovat a rozvíjet, tak aby tradice nezanikla. Jedním z dokladů je snaha o zapsání ‚českého amatérského hraní divadla‘ na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO. „Po diskusi jsme se rozhodli, že se tam nezapíše ‚amatérské divadlo‘, ale ‚amatérské hraní divadla‘. Ona činnost. Což se mi líbí. – Čímž jsem chtěla dokumentovat, že činnost útvaru, který se neprofesionálním uměním zabývá, je složitější. Protože co obor, to specifikum, to trochu jiné plány, to jiné předpoklady, možnosti a tak podobně.“

 

V počátcích bylo nejdůležitější podpořit neprofesionální kulturu

Když v roce 1991 vznikala organizace podporující neprofesionální kulturu, nazývala se Informační a poradenské středisko pro místní kulturu. Hlavním účelem byla podpora neprofesionální kultury. „A bylo to opravdu potřeba,“ říká Lenka Lázňovská. „Řeknu dva příklady: loutkové divadlo v Karviné bylo před rokem 1989 zaštítěno odbory. Po revoluci nový majitel objektu řekl: ‚Všechno je moje, včetně loutek, dejte mi to.‘ Co s nimi chtěl dělat, jsem nepochopila. Ale zničil by to. Jejich scénáře by hodil do sběru. Všechno, co patřilo ke karvinskému loutkovému divadlu, by prostě zmizelo. Naší úlohou bylo sbírat tyto příklady a upozorňovat na ně. Tehdy ministerstvo kultury tyto případy řešilo za ně a ve většině případů se podařilo zabránit ničení rekvizit a děl. Druhým příkladem může být někdejší ústřední dům na Vinohradech, také bývalé odborové zařízení. Poskytovalo zázemí amatérům ve všech oborech, a mimo jiné tam působil soubor Vycpálkovci, což je jeden z našich nejstarších folklórních souborů. Ten tam měl samozřejmě také svůj fundus: kostýmy, kroje, notový materiál. Nový majitel, který dům koupil, opět řekl: ‚Všechno je moje, já ty kostýmy budu půjčovat.‘ Nicméně i tento fundus se, zaplať pánbůh, podařilo zachránit.“

Ovšem zachránit se podařilo mnohem víc než jenom kostýmy, rekvizity a literaturu. Existoval tu například systém přehlídek, který se u nás vyvíjel několik desítek let.

 

Systém postupových přehlídek je deklarovaná kulturní potřeba

„Tehdy jsme museli udělat něco pro to, aby tento systém postupových přehlídek pokračoval,“ vzpomíná Lenka Lázňovská na nelehké začátky NIPOSu. „To bylo něco, co se budovalo kontinuálně od třicátých let. Naším cílem bylo, aby se z tohoto systému stala veřejně podporovaná kulturní potřeba. Nejprve jsme se ovšem zeptali samotných amatérů, jestli o to vůbec stojí. Za druhé jsme museli přesvědčit ministerstvo kultury, že v situaci, kdy vlastně nebyl nikdo, kdo by podporoval okresní přehlídky, aby je ministerstvo podpořilo buď samo, nebo aby k tomu přimělo tehdy ještě existující okresní úřady. Protože bez veřejné podpory by to nešlo. Věděli jsme to. I amatéři to věděli a řekli: ‚Ano, bereme na sebe závazek, buď je budeme pořádat my sami, nebo seženeme někoho, kdo by to dělal‘. Jinak by se celý systém zhroutil,“ popisuje Lenka Lázňovská, která při obhajobě tohoto téměř sto let fungujícího systému přehlídek dodává, že jde o veřejně deklarovanou kulturní potřebu. „Ve všech zákonech je, že se o kulturní potřeby má pečovat. Takhle jsme si to obhájili i v 90. letech.“

 

My jsme taková Korabelniková pro amatérskou kulturu

NIPOS má 56 pracovních míst pro všechny čtyři odborné činnosti, z toho v oblasti neprofesionálního umění pracuje 27 zaměstnanců. Což je, při množství přehlídek, výzkumů, publikační a další odborné činnosti, číslo docela malé. Obzvlášť vezmeme-li v potaz, že NIPOS se takto snaží obsáhnout celou republiku. Lenka Lázňovská s nadsázkou vypráví příhodu se studenty DAMU, kteří byli tímto faktem velice zaskočeni. „Když za mnou přišli dvě dívky a chlapec z prvního ročníku Divadelní vědy a kritiky a bavili jsme se společně o výzkumných projektech, zeptali se mě, kolik lidí na těch výzkumných projektech pracuje. Fakt, že jeden odborný pracovník realizuje festivaly, další odborné činnosti a k tomu řeší výzkumný projekt, je zaskočil. Pak na mě nevěřícně koukali, a mysleli si: ‚To snad není možný.‘ – A já jsem jim říkala: ‚Vy to nepamatujete, ale ve 30. letech žila ruská reformátorka, která byla rekordmankou v dosahování mimořádných pracovních výkonů. Jmenovala se Lidie Korabelniková a byla to traktoristka. Říkalo se tehdy, že sovětský člověk je mimořádně výkoný. Lidiie údajně pracovala souběžně na 50 traktorech! My jsme taková Korabelniková pro amatérskou kulturu!‘“

 

Jako dívka školou povinná založila dětský divadelní soubor

Lenka Lázňovská, rozená Chlebečková, se narodila rodičům pocházejícím z Polné na Vysočině. Oba zde byli plně zapojeni do místního ochotnického souboru s velkou tradicí. Po přestěhování do Prahy rodina pravidelně každou neděli navštěvovala divadlo a doma si četli knihy Aloise Jiráska. Lenka Lázňovská díky svému tatínkovi znala každou sochu v Praze. To všechno už uměla při nástupu do školy. „Pochopitelně jsem s touhle výbavou chtěla dělat divadlo i aktivně. Už v 5. třídě jsem proto založila z malých dětí soubor a začala pro ně psát hry. Myslím, že jsme dělali divadlo, za které by mě dnešní pedagožky dramatické výchovy nechaly veřejně zastřelit. Ale my jsme si to užili. - Dneska je dětské divadlo vlastně cesta k výchově osobnosti dítěte, proto by si mělo vybírat témata, kterým budou děti rozumět a na kterých se mohou něco naučit. Samotný výsledný jevištní tvar je vlastně vedlejší. My jsme tehdy samozřejmě cílili jenom na produkt, dělali jsme tradiční divadlo v malovaných kulisách, trošku jsme se pitvořili, trošku hráli nějaké role, měli jsme ocásky a ouška jako lišky,“ vykresluje Lenka Lázňovská své aktivní začátky s divadlem.

 

Ať si společnost uvědomuje, že kultura je to, co nás spojuje, a že je to základ společnosti

Zdá se, že NIPOS se po víc jak třicetileté existenci ocitá znovu ve fázi, kdy má obhajovat svou podstatu a význam. Povídání Lenky Lázňovské jasně dokazuje, že bez přímé podpory neprofesionální kultury by byly všechny obory, jejich tradice a kontinuální činnosti ohroženy. Proto si Lenka Lázňovská, a my všichni s ní, přeje: „Aby si společnost uvědomila, že neprofesionální kultura v celé šíři patří k naší společnosti. Že je to základ. Že kultura je to, co spojuje společnost. A aby se podle toho ke kultuře, a potažmo k nám, společnost chovala. Aby to nebylo tak, že po každých volbách budeme psát obhajoby. – Když se koukáš na statistiku Českého statistického úřadu, tak tam vidíš, že máme plus minus 6500 obcí, z nichž je asi 72 % obcí do 3000 obyvatel. Ve skutečnosti je nejvíc obcí do 1000 obyvatel. A kde jinde než právě tady, na této platformě má amatérská kultura největší uplatnění? Protože do těchto nejmenších obcí se profesionální scéna nemá šanci dostat. – Važme si toho, co máme. Vždyť i Masaryk dal 3 miliony korun československých, a to byly tehdy velké peníze, na to, aby vznikl Masarykův lidově výchovný ústav. Ústav vznikl a měl podobnou funkci, jakou máme my. Masaryk věděl, co dělá.“

Stránky

Přihlásit se k odběru RSS - Instituce a kulturní zařízení