Instituce a kulturní zařízení

„Rok české hudby pro mě začíná právě koncertem Moravských dvojzpěvů, které budu zpívat po více než čtyřech letech. Už jsem trochu zapomněla, jakou radost při jejich interpretaci vždy zažívám, ale od prvních tónů naší první zkoušky s Monikou a Vojtěchem byla opět zpět. Program jsme ještě doplnili o dvě slovenské písně z cyklu v Národním tónu a Dvě písně na lidové texty. Dvořákovo zhudebnění lidové poezie je doopravdy kouzelné a doufám, že jak pro nás, tak i pro posluchače bude potěšením,“ říká sopranistka Simona Šaturová.

Moravské dvojzpěvy zaujímají ve Dvořákově umělecké dráze specifické místo. Celkem třináct vybraných písní vydaných Janem Neffem na vlastní náklady přiložil Dvořák k žádosti o státní stipendium, kde byl tehdejším členem komise Johannes Brahms. Brahms následně zaslal písně nakladateli Fritzi Simrockovi. Vytištění písní renomovaným a respektovaným nakladatelem nastartovalo Dvořákovo působení na mezinárodní skladatelské scéně.

Sopranistka Simona Šaturová je velmi žádanou interpretkou mozartovských postav a repertoáru období italského belcanta a rovněž renomovanou koncertní pěvkyní. Absolvovala bratislavskou konzervatoř, pěvecké vzdělání dále prohlubovala na mistrovských kursech Ileany Cotrubas ve Vídni a u Margreet Honig v Amsterodamu. K vrcholům jejích posledních sezón patří například uvedení Mozartovy trilogie (Mozart – Da Ponte) v Théâtre Royal de la Monnaie v Bruselu.

Altistka Monika Jägerová debutovala na českém jevišti v roce 2017 rolí Mrs. Quickly (Falstaff) ve Slezském divadle v Opavě. Intenzivně se též věnuje staré hudbě. Sezónu 2023/2024 zahájila v Markraběcím divadle v Bayreuthu jako Teodata v Händelově opeře Flavio (Bayreuthský festival barokní opery). Kromě zpěvu se nyní věnuje doktorském studiu na Universität Leipzig se zaměřením na historii opery a politické reprezentace v Habsburské monarchii v 19. století.

Slovo dramaturga FOK Martina Rudovského

„Klíčovou postavou Roku české hudby je Antonín Dvořák. A jeho klíčovým opusem zase Moravské dvojzpěvy. Ony to byly, které mu přinesly mezinárodní uznání. "Až si je zahrajete, budete z nich mít radost jako já. A jako nakladatele Vás zvláště potěší jejich neobvyklý půvab,” napsal Johannes Brahms v doporučení svému berlínskému nakladateli Fritzi Simrockovi, který je naštěstí pro celý svět vydal. Na konci února 2024 se jejich provedení ujme vynikající československé duo: Simona Šaturová a Monika Jägerová, a to za stylového doprovodu Vojtěcha Spurného. Ten ještě navíc písňový večer proloží vzácně uváděnými klavírními perlami: Eklogami. I ty má na svědomí náš Antonín Dvořák.“

MORAVSKÉ DVOJZPĚVY

27. února 2024 od 19:30, kostel sv. Šimona a Judy

ANTONÍN DVOŘÁK

Moravské dvojzpěvy op. 32

Moravské dvojzpěvy op. 38

V národním tónu op. 73

Dvě písně na lidové texty

Eklogy

Simona ŠATUROVÁ | soprán

Monika JÄGEROVÁ | alt

Vojtěch SPURNÝ | klavír

Vstupenky: https://www.fok.cz/cs/moravske-dvojzpevy

Ze všech přihlášených porota vybere sedm postupujících, kteří zahrají na finálovém večeru v sobotu 13. dubna 2024 v Domě kultury v Šumperku. „Finalisté se představí odborné mezinárodní porotě sestavené z publicistů, hudebníků, promotérů, a v neposlední řadě také před zkušenými diváky,“ vysvětluje předseda mezinárodní poroty a dramaturg festivalu Blues Alive Ondřej Bezr.

Z tohoto finálového večera postoupí na listopadové Blues Alive 2024 dva vítězové. Šanci podívat se na festival získá rovněž ten účinkující, který dostane nejvíce hlasů od publika. Také další účinkující, kteří na přehlídce Blues Aperitiv zaujmou porotu nebo další zástupce odborné veřejnosti, mohou dostat pozvánku k hraní na vedlejších scénách Blues Alive nebo jiných českých, případně i zahraničních festivalech. Úspěšní absolventi Blues Aperitivu například pravidelně koncertují na letní scéně Blues Alive v rámci červencového festivalu v Boskovicích.

„V posledních letech se výrazně srovnala kvalita finalistů z České republiky, Slovenska, Polska a Maďarska, tedy čtyř zemí, které mezi přihláškami do Blues Aperitivu tradičně převládají. A co nás obzvláště těší: nejenže setrvale narůstá hráčská kvalita a souhra přihlášených souborů, ale také zajímavé autorské výkony. Výrazně ubývá interpretů, kteří se spoléhají jen na věrné obehrávání nejslavnějších bluesových standardů. Sympatické je i výrazné omlazení hudebníků, kteří cítí potřebu po svém naložit s dědictvím bluesové hudby, ale nahlížejí je v moderním stylu, odpovídajícím současnému zvuku hudební scény," uzavírá Ondřej Bezr.

Podmínky zařazení do výběru:

• Zájemci, kteří se chtějí zúčastnit soutěžní přehlídky Blues Aperitiv a v případě vítězství také mezinárodního festivalu Blues Alive, mohou zasílat přihlášky na adresu aperitiv@bluesalive.cz
• Uzávěrka přihlášek je 1. března 2024.
• Přihláška musí obsahovat jméno umělce či název kapely, jmenovité a nástrojové obsazení, technické požadavky, webovou adresu, aktuální fotografii v tiskové kvalitě, stručný profil kapely/interpreta a dva spolehlivé telefonické a emailové kontakty.
• Pro základní výběr je nutné zaslání nahrávek v digitální podobě. Minimálně tři ukázky ve formátu mp3, případně odkaz na digitální přehrávač (typu Bandcamp příp. YouTube, nikoli však streamovací platformy typu Spotify, Deezer apod.), pošlete společně s přihláškou. Neposílejte CD ani další pevné hudební nosiče.
• Přihlásit se mohou i interpreti, kteří absolvovali Blues Aperitiv už v minulosti, ale v posledních 5 letech nezvítězili. 

www.bluesalive.cz

Příběhy obyčejných lidí z generace X, kteří se marně domáhají včerejších jistot. To je téma svérázné grotesky. Hlavní hrdinové měli kdysi image rebelů, postupně ale ztratili svoji výjimečnost a dnes už působí spíš směšně. Neúspěšně se snaží držet krok s dobou. Přijde jim složitá, a tak se snaží vytvořit si vlastní svět. „Sledujeme jejich marné pachtění se po opětovném nastolení ´normálního´ řádu světa,“ popisují tvůrci v anotaci k inscenaci.

Námětem jsou generační rozdíly, izolace a neustálé opakování vlastních postojů. Slovo burgán je v nářečí výrazem pro krmnou řepu. Kdo ji jedl, věděl údajně něco o životě a mohl poučovat mládež. Zestárlé Husákovy děti už v inscenaci ale ani nepoučují. Jen zbytečně hledají včerejší den. „Inspirací nám bylo několik významných chytroprdů, kteří rozdávali během pandemie covid-19 své nevyžádané rozumy,“ přiznává Tomáš Procházka, zakladatel souboru Handa Gote, umělecký ředitel divadla Alfred ve dvoře, loutkář, pedagog pražské DAMU, hudebník a dvojnásobný držitel hudební ceny Vinyla.

Burgán není klasickou činohrou, ale spíš alternativním divadlem. Je v něm méně dialogů, zato hodně gest a pohybů. Ze starých kazeťáků zní písničky. Každý prvek představení je pečlivě promyšlený a navzájem propojený, což divákům umožňuje ponořit se do atmosféry inscenace a prožít ji naplno.

Právě to je pro soubor Handa Gote typické. Experimentuje se zvukem, obrazem, multimédii i výtvarnými artefakty. “Originálně reflektuje problémy společnosti a přináší divadlo překračující radikálně hranice žánrů i uměleckých období a hnutí,“ upozorňuje Procházka.

Burgán je v programu trutnovského Uffa ve čtvrtek 22. února od 19 hodin. Vstupenky je stále možné koupit v Inforecepci Uffo nebo na webu www.uffo.cz.

„Druhá polovina 19. a počátek 20. století představují magický čas v kulturních dějinách střední Evropy. Filozofie, literatura, umění, a především hudba těžily ze součinnosti národních hodnot a mezinárodního ducha. Náš program odráží tuto alchymii. Maďarské tance, které složil Vídeňák narozený v Německu a které orchestroval Čech; Sinfonietta od Moravana, který byl velmi obdivován od Londýna po Berlín a který přetvořil folklór na nejvyšší úroveň významu; symfonie, jejíž již světově proslulý skladatel potřeboval k jejímu napsání téměř čtyřicet let. Všechny tyto prvky vytvářejí mezníky intenzivní vnitřní cesty, kterou jsem se snažil přiblížit znamenitému pražskému publiku, kdykoli jsem měl tu čest zde dirigovat,“ říká dirigent s rumunskými kořeny Ion Marin.

Ion Marin je jeden z mála dirigentů, kteří se dostali na světovou špičku v symfonické i operní oblasti. Studoval skladbu, klavír a dirigování na Hudební akademii George Enescu a na salcburském Mozarteu. Jeho vzdělání zahrnuje také studium filozofie a dějin náboženství. V roce 1986 uprchl rumunské diktatuře, což ho přivedlo k novému životu a hudební kariéře ve Vídni. Za působení maestra Claudia Abbada se stal rezidenčním dirigentem Vídeňské státní opery. Jeho symfonické renomé vedlo k tomu, že dirigoval prakticky všechny největší světové orchestry včetně Berlínských filharmoniků, Lipského Gewandhausu, Londýnských symfoniků, Staatskapelle Dresden, Orchestra della Santa Cecilia, Orchestre National de France, Tokyo Metropolitan Orchestra a dalších.

„A tu jednou zřel jsem město v zázračné přeměně. Nad městem vykouzlena zář svobody, znovuzrození. A třesk vítězných trubek, noční stíny a dech zelené hory a vidění jistého rozmachu a velikosti rodil se v mé Sinfoniettě tohoto poznání z mého města Brna,“ to jsou slova skladatele Leoše Janáčka o jeho nejznámějším instrumentálním díle. Najdeme v něm impozantní dechovou sekci, včetně čtrnácti (!) trubek, která podtrhuje oslavný charakter díla, kterým Janáček nadšeně přivítal vznik Československa.

Slovo dramaturga FOK Martina Rudovského

„S Maestrem Ionem Marinem se orchestr FOK poprvé potkal na festivalu Pražské jaro v roce 2021, podruhé na podzim 2022, tehdy s koncertním mistrem Romanem Patočkou coby sólistou. Jsou to setkání inspirativní, plná vzájemného porozumění. Tentokrát jsme jej oslovili s tím, aby si vybral skladby nejosobnější a zároveň se vztahem k české kotlině. Maestro k naší velké radosti vybral strhující Janáčkovu Sinfoniettu, která Smetanovu síň svým hlaholem zaplní do posledního místa, a hudbu Johannesa Brahmse, který podobně jako Maestro zvolil za svůj druhý domov Vídeň. A v echu samozřejmě slyšíme jméno Antonína Dvořáka, který instrumentoval poslední Uherské tance.“

BRAHMS & JANÁČEK

21. a 22. února 2024 od 19:30, Obecní dům

JOHANNES BRAHMS

Uherské tance č. 17–21 (orch. A. Dvořák)

LEOŠ JANÁČEK

Sinfonietta

JOHANNES BRAHMS

Symfonie č. 1 c moll

SYMFONICKÝ ORCHESTR HL. M. PRAHY FOK

Ion MARIN | dirigent

Vstupenky: https://www.fok.cz/cappella-mariana

„Od chvíle, kdy jsem začal pracovat v hradecké filharmonii, jsem hledal novou cestu, jak uchopit koncerty pro mladé publikum a děti s rodiči. Podobně na tom byli i kolegové v Klicperově divadle. Mě zaujala forma, kterou nabízela Komorní filharmonie Pardubice, dramaturgyně Lenka Smrčková z Klicperova divadla si přivezla inspiraci z Ostravy. Přesně v této chvíli se naše cesty sešly, a to dalo vzniknout koncertům v podobě, kterou jsme si prověřili s našimi posluchači. Dirigent tu vystupuje zároveň jako průvodce, který hravou formou seznamuje publikum s hudební teorií, postavy dětí zase interagují s posluchači v sále,“ shrnuje ředitel Filharmonie Hradec Králové Vladimír Šrámek a dodává, že úspěch koncertů byl strhující. Spolupráci mezi oběma institucemi považuje za mimořádně zajímavou a obohacující, protože přináší oběma velký ohlas.

O tom, že projekt slaví úspěch, svědčí i několikrát vyprodaný sál – už po prvním koncertu z této řady posluchači sdíleli množství pochvalných komentářů a příznivou zpětnou vazbu. Jedna ze škol, které se přijely na koncert podívat, dokonce poslala obrázky od nadšených dětí, které zachycovaly dirigentku s orchestrem a herci na pódiu. Koncert S rytmem v patách potvrdil, že tento druh koncertů si v Hradci Králové našel své pravidelné publikum. Děti si během programu vyzkoušely vytleskávat rytmus v různém tempu a přesvědčily se o tom, jak je důležité pro to, aby hudba měla ten správný šmrnc, aby se netáhla, ale ani nepředbíhala.

Z vybraných klasických skladeb zazněla předehra z Mozartova Únosu ze serailu, ale také Smetanova Vltava, kterou si publikum připomnělo letošní Rok české hudby. Slavný kankán z operety Orfeus v podsvětí vysekla za doprovodu hradecké Filharmonie herečka Martina Czyžová. Společně s ní si zatančily i děti, a to dokonce na pódiu. V sále tak v jedné chvíli bylo opravdu živo. Publikum dojala také Píseň samotářky z muzikálu Bídníci v podání Lucie Andělové a pobavil i herec a saxofonista William Valerián, jenž si s orchestrem zahrál Bizetovu Habaneru z opery Carmen.

Autorkou scénáře koncertů tzv. Oranžové řady – určené mládeži a dětem s rodiči – je dramaturgyně Klicperova divadla Lenka Smrčková, režie představení se ujal umělecký šéf divadla Pavel Khek. Dirigentka Michaela Rózsa Růžičková je pak zárukou, že orchestr bude dobře naladěn. Zároveň ale také ztvárňuje postavu „tety Míši“, za kterou děti v podání herců Lucie Andělové (Emy), Martiny Czyžové (Dominiky) a Williama Valeriána (Matěje) přicházejí na zkoušky orchestru.

Lenka Smrčková zve už nyní posluchače na třetí koncert Oranžové řady. „Poslední letošní díl nese název Hitmakeři klasické hudby. Často známe slavné melodie, ale neumíme říct, kdo je složil či jaký příběh se za danou skladbou nebo jejím autorem skrývá. A právě na to se společně s našimi hrdiny podíváme 13. dubna.“

Do projektu je zapojeno šedesát pět žáků a dvacet pět filharmoniků. Čeká je několik zkoušek v následujících třech měsících, děti navíc pracují na individuální přípravě se svými pedagogy ve školách. Projekt představí také tři vybrané talentované sólisty.

„Dramaturgie programu nabídne průřez tvorbou světových autorů, důraz však klade na českou hudbu, ale také moravskou muzikalitu a vztah k folkloru skrze skladbu Jiřího Pavlici. Ten se koncertu s uvedením své skladby zúčastní osobně,” popsala předsedkyně pořádajícího spolku Martina Hniličková

Vedení orchestru se ujal výrazný představitel mladé generace českých dirigentů, šéfdirigent FBM Robert Kružík, laureát ceny Jiřího Bělohlávka pro umělce do třiceti let. Asistentem dirigenta bude uznávaný klavírista a pedagog Jiří Kadavý.

„Celý náročný projekt má smysl z hlediska budoucnosti. Mladá a nadšená generace dětí je budoucí publikum filharmonie, nebo po několika letech studia, naši noví kolegové,” řekl ke spolupráci se zlínskou filharmonií její šéfdirigent, Robert Kružík.

Projekt se představí zlínskému publiku během premiéry 4. května ve zlínském Kongresovém centru. O den později program zazní v Uherském Brodě.

„Tento projekt je natolik intenzivním propojením teorie s praxí, že může mít zásadní vliv na směrování i smýšlení zapojených dětí a nejen jich. Výchovné koncerty zdaleka nemohou tak zásadně vstoupit do života mladé generace, ale i jejich spolužáků, či rodin. Je to velice intenzivní a nepřenosná zkušenost,” doplňuje ředitelka Živého Zlína Jana Kubáčová.

Program třetího ročníku dá vyniknout také třem sólistům ze ZUŠek ve Zlínském kraji. „Jsou to výjimeční mladí lidé, vítězové řady soutěží na národních i mezinárodních úrovních - klavíristka Julie Poláková, houslista Matouš Pospíchal a akordeonistka Julie Vajdáková,“ popisuje Jana Kubáčová.

Projekt v minulosti podpořily tak významné osobnosti jako je Magdalena Kožená, generální ředitel České filharmonie, David Mareček, či světově uznávaný dirigent Tomáš Netopil. Tento ročník také podpořilo Ministerstvo kultury České republiky, Zlínský kraji i město Zlín. Záštitu mu poskytla také ředitelka národního festivalu ZUŠ Open, Irena Pohl Houkalová.
 

www.kulturazlin.cz

„Potřeba bytů pro obyvatele města, ať již se jednalo o městské úředníky, profesory učitelského ústavu, nynějšího gymnázia, či lékaře a později i pro důstojníky přidělené do muniční továrny, podnítila v Poličce po 1. světové válce čilý stavební ruch. Nejzřetelnější byl na téměř nezastavěném území „za rybníkem“, jižně od města, kde dosud stála pouze budova c.k. učitelského ústavu a několik stodol.“ vysvětluje hojnou stavební činnost v Poličce historik umění PhDr. David Junek. „Nesporný rozhled představitelů města, jejich odvaha, iniciativa i šťastná ruka vedly k modernizaci města při dodržení vysokých urbanistických a estetických hledisek. Výsledky byly pozoruhodné – vzorová nová čtvrť za rybníkem s činžovními domy, školou, evangelickým kostelem a divadlem,“ dodává.  

Při příležitosti Mezinárodního dne průvodců můžete tyto pozoruhodné výsledky obdivovat v rámci komentované procházky s poutavým výkladem PhDr. Davida Junka. Sraz je v sobotu 24. února ve 14.00 hod. v parku na mostu ke gymnáziu.

Více na www.cbmpolicka.cz

Masopust představoval v minulosti období mezi dvěma postními dobami. Byl oficiálním svátkem hodování, během kterého bylo třeba se dosyta najíst, protože následovalo období čtyřicetidenního půstu. Doba Masopustu nastává po svátku Tří králů a její konec je závislý na datu Velikonoc, končit tedy může od poloviny února až do počátku března o Masopustním úterý před Popeleční středou. Probíhaly během ní taneční zábavy, zabijačky a také svatby. Toto období vrcholí na Tučný čtvrtek, kdy bývala zabíjačka a hostina a v poslední tři dny (neděle, pondělí, úterý), které se nazývají Končiny, Ostatky, Fašank nebo přímo Masopust, se konají různé rituální úkony, průvod masek, scénické výstupy a taneční zábavy. Počátky Masopustu a Masopustních obchůzek je třeba hledat v předkřesťanském kultu zimního slunovratu. Původně šlo o pohanské svátky – antické slavnosti, tzv. saturnálie, což je jeden z nejvýznamnějších a nejradostnějších svátků římského náboženství slavený na zimní slunovrat k poctě Saturnově. Karneval tedy souvisí patrně s předkřesťanskými oslavami obnovy přírody na začátku jara. (Zdroj: Zuškoviny, 6. číslo, 17. ročník, 2023)

Jarka Holasová je učitelkou literárně-dramatického oboru v ZUŠ F. A. Šporka, Jaroměř. LDO ve škole v září 1988 zakládala. Zároveň hraje loutkové pohádky podle klasických autorů v mateřských školách. Je členkou Odborné rady pro loutkové divadlo NIPOS-ARTAMA jako lektorka praktických dílen spolupracovala s různými organizátory dalšího vzdělávání pedagogů v Česku a ve Slovinsku. Je členkou Spolku pro podporu tradic loutkářství a Volného sdružení východočeských divadelníků, se svými žáky založila školní měsíčník „ZUŠkoviny“, který řídí doteď. Pod jejím pedagogickým vedením se školní loutkářské soubory pravidelně a často úspěšně účastní krajských přehlídek dětského, loutkového a studentského divadla.

Masopustní veselice se konají na mnoha místech naší země a mají různý průběh, délku, charakter… Jak probíhá ta vaše? Jaké tradiční masopustní postavy, maškary a děje u vás nesmějí chybět?

Jarka Holasová: U nás se už za tu dobu, co s masopustním průvodem chodíme, ustálil čas na masopustní úterý. Některé roky nám to překazily jarní prázdniny, potom jsme vyšli už na Tučný čtvrtek. Mezi maškarami nechybějí klibna, bába s nůší, velký a malý medvěd, smrtka a pak různí řemeslníci a profese jako řezník, kuchařky, kominík, pekař... Většinou se namaškaříme za babky a dědky nebo kluky a holky z Ladových obrázků. Kostýmy spidermanů a princezen zůstávají doma ve skříni. Každoročně vyrážíme podpořeni muzikanty z hudebního oboru a lidovými písničkami v jejich podání. Děti z dramaťáku potom předvádějí scénicky zpracovaná lidová říkadla a masopustní zvyky. Prodáváme klibnu, která umí různé kousky, na povel se dokáže změnit ve velblouda nebo zatančit letkis, letos poprvé bude mít šest nohou. Aby narostlo hodně brambor a vysoký ječmen, musí si každá hospodyně skočit s medvědem mazurku. Za tu všechnu legraci nám už v prvním ročníku (rok 2006) chtěli diváci platit. Druhý rok jsme tedy vzali s sebou do průvodu na případné příspěvky charitativní kasičky. A tak vznikla tradice našich Masopustních ohlédnutí v Domově sv. Josefa v Žirči, kam každoročně s masopustním programem zajedeme a finanční dary z jaroměřského průvodu předáme. Jde jen o malý příspěvek klientům nemocným roztroušenou sklerózou, ale hlavně o veselé chvilky strávené s nimi.

Kostýmy, hudba, divadelní výstupy, scénky… Liší se jednotlivé ročníky něčím? Připravili jste si tentokrát něco nového?

Jarka Holasová: Máme základní masopustní „výbavu“, která se postupně rozšiřuje, co se týče repertoáru i kostýmů. V dramaťáku to funguje jako to kdysi bývávalo… všichni umějí všechno, v rolích se střídají, podle toho, kdo je zrovna po ruce nebo kdo zrovna může. A role a funkce si děti postupně předávají, to mě na tom hodně baví. Holčička, která začínala jako babka s nůší, když vyroste, chodí v kostýmu smrtky nebo prodává koně. Medvědem bývá nejvyšší kluk, většinou po tanečních, což tančící hospodyně také rády ocení. Program je připraven v základních bodech, ale improvizovat je také hodně potřeba. Nejdříve bavíme pana starostu, protože nám ferulí udělí tzv. povolení. Za ty roky na nás před radnicí už diváci čekávají. A potom se vydáme i po obchodech. Před lety se k nám přidal místní spolek Pronáměstí, který připívá k atmosféře stánky s občerstvením a veselými diváky.

Zažili jste jistě už masopust mrazivý, deštivý, covidový… Děti na poslední chvíli onemocní, musí se improvizovat. Vzpomínáte si na nějakou opravdu veselou nebo náročnou chvíli?

Jarka Holasová: Ona je to celé veselá chvíle… a protože je masopust, vše je dovoleno! Takže si to s vrchností i pěkně hlasitě vyříkáváme. Leckterý řidič je zaskočen, když uprostřed silnice zastavuje provoz smrtka nebo strážníkům městské policie věští budoucnost cikánka. Za tu dobu nám pršelo jednou, zachraňovalo nás podloubí. A když byla covidová distanční výuka, vymysleli jsme Masopust z obýváků, rodiče posílali své domácí videopříspěvky a vznikl dlouhý, ale moc pěkný pořad.

Masopust z obýváku - YouTube

Ještě se musíme zastavit u multižánrového alternativního festivalu Jařinec, který se letos na jaře (10. – 12. 5. 2024) bude konat v souměstí Josefov-Jaroměř už popáté. Také na něm má literárně dramatický obor ZUŠ F. A. Šporka zásadní podíl…

Barbora Maksymovová: Již popáté a určitě ne naposledy! Multižánrový rodinný festival Jařinec organizují absolventi Literárně-dramatického oboru ZUŠ F. A. Šporka v Jaroměři. Všichni jsme spolu chodili na dramaťák k Jarce Holasové, které se podařilo udělat z nás velkou partu přátel, která se i v profesním životě rozhodla věnovat divadlu v různých formách. Stále nás ale spojuje Jarka, ZUŠka a Jaroměř, kam chceme každoročně dovést zajímavé projekty, inscenace, workshopy a kapely, které nás během roku zaujmou a myslíme si, že by o ně Jaroměř neměla být ochuzena. Jařinec je specifický i svou lokací, celá sobota a nedělní dopoledne se odehrává v umělecké kolonii Bastionu IV., jenž má své kouzlo a díky němuž má Jařinec pohodovou a rodinnou atmosféru mezi pávy.

Jaká je dramaturgie letošního ročníku? Opět se soustředí hlavně na loutkové a experimentující divadlo amatérů i profesionálů? V minulých letech vystoupili například fyzický básník Petr Váša, divadelní soubor Geisslers Hofcomoedianten, písničkářky Bára Zmeková a AN-NA nebo třeba klezmerová kapela Mi Martef. Na co se můžou těšit návštěvníci tentokrát?

Barbora Maksymovová: S radostí můžu oznámit, že dramaturgii pro letošní ročník máme již kompletně potvrzenou a lákadel je opravdu hodně! Celý náš program si opět držíme v alternativní rovině. Určitě srdečně zveme na loutkové pohádky od souborů TMEL, DAMÚZA nebo od žáků z jaroměřské ZUŠ. Dále naše pozvání přijal spisovatel Pavel Novotný, sbor Veselé chvíle, jazzová kapela Hlas kontrabas, indie rockový Island Mint a trocha balkánské hudby dorazí s kapelou Yamaha oriental. Každý rok také zasazujeme do dramaturgie důležitou událost pro naše město. Minulý rok jsme sázeli dub s cílem vysadit dalších 150 do historické pozice na jaroměřské bažantnici, na místo, kde před 150 lety stálo 700 dubů a byly vykáceny za účelem zřízení fondu ke kulturním a jiným potřebám. V letošním roce považujeme za zásadní výročí 650 let od první písemné zmínky o školství v našem městě. Plánujeme součinnost s místními školami, pro které dovezeme do Městského divadla profesionální představení, nicméně výsledek spolupráce bych ráda nechala jako překvapení.

Obnova josefovského opevnění získala na sklonku loňského roku cenu Národního památkového ústavu Patrimonium pro futuro. Před pár dny jsme přinesli tiskovou zprávu, že se chystá rozsáhlá revitalizace josefovské pevnosti. Máte jako ZUŠ s tím spojené nějaké plány, sny a vize?

Vlastimil Kovář: Myšlenka revitalizace tzv. „čtvercáků“, obrovské budovy čtvercových kasáren, přišla už před několika lety. Možnost zachránit jedinečnou součást josefovské pevnosti navrhl sám Královéhradecký kraj. K hledání vize, jakým způsobem oživit prostor kasáren, byli pozváni nejprve zástupci z kulturní oblasti města, později celá veřejnost. Nápadů se sešla obrovská kupa a i naše ZUŠka několika přispěla.

Případné nové prostory by pomohly s tím, že nám současná školička začíná být malá. Zároveň by pro svou specifičnost otevíraly další možnosti využití ve výuce všech uměleckých oborů školy. Naše soubory pořádají často víkendová soustředění a ono je sice spaní ve škole vždycky jedinečný zážitek, ale pokud bychom měli kvalitní zázemí ve „čtvercácích“, bylo by to ještě lepší. Také bychom mohli pro Literárně dramatický obor, který patří mezi nejlepší u nás, mít odpovídající zázemí s divadelním prostorem a se skladem kulis, loutek. Protože všechny kulisy si naši dramaťáci vyrábějí v rámci výuky, mohli by mít i opravdové dílenské zázemí. Ve výtvarném oboru, který sdílí jednu učebnu, bychom mohli mít učebny zvlášť pro plošnou tvorbu, zvlášť pro sochařinu, keramické studio a ještě k tomu učebnu pro počítačovou grafiku. A také výstavní prostor by se nám hodil. Všechny tyto oblasti se na naší zušce vyučují a vězte, že srovnat je do jedné místnosti je často velmi těžké.

A hudební obor, kde funguje řada souborů, zaplňuje náš koncertní sál do poslední minuty. Kdybychom mohli mít zkušebnu zvlášť pro sbor, zvlášť pro velký dechový orchestr a big band, ale také smyčcový orchestr a zkušebnu pro rockové kapely – to by bylo jedinečné. Každý ze souborů totiž pro svoji práci potřebuje odlišně vybavený prostor, především co se týká akustického nastavení. Také bychom mohli mít učebnu – nahrávací studio, která by sloužila nejen pro potřeby zušky, ale mohl by se v ní vyučovat předmět elektronické zpracování hudby. Prostory by mohly ožít nejen výukou, ale i akcemi, koncerty, představeními, festivaly, výstavami pro veřejnost. Tím vším by bylo možné velkorysý objekt kasáren naplnit a oživit. A zabralo by to jeho nepatrnou část. Takže plány, sny a vize máme.

Festival Jařinec pořádá Kolegium hraběte Šporka. Spolek byl založen jako občanské sdružení v říjnu 2008 s cílem podporovat rozvoj kulturních a uměleckých aktivit mládeže v Jaroměři a okolí a získávat granty a finanční příspěvky, o které nemůže žádat základní umělecká škola. Asi největší akcí, kterou uspořádal, byl mezinárodní projekt nastudování dětské opery Brundibár Hanse Krásy a Adolfa Hoffmeistera v roce 2009, tedy před patnácti lety. Můžete přiblížit aktuální činnost spolku?

Vlastimil Kovář: V každém školním roce jsme pod hlavičkou Kolegia, které funguje při ZUŠ F. A. Šporka, Jaroměř, uspořádali několik akcí. Spolek totiž může realizovat akce, které jsou mimo možnosti zušky. Byli jsme třeba s žáky na velkém projektu v Turecku, vystupovali jsme v Albánii, také v rumunském Banátu. Tradičně na podzim jsme pořádali jazzový minifestival JAZZOMĚŘ. V současné době tvoří páteř činnosti aktivity spojené s pořádáním multižánrového festivalu Jařinec, které se začínají rozprostírat nejen na dny, kdy festival probíhá. Jednou z nich je projekt ke znovu osázení Dubiny, místa, z něhož byly před desítkami let pokáceny desítky vzrostlých dubů a prostředky z jejich prodeje potom město investovalo do jaroměřského školství a kultury. A byla to dobrá investice. Tak ji chceme naší činností za pomoci ostatních aspoň trochu vracet.

www.zus-jaromer.cz

Kolegium hraběte Šporka | Facebook

Pražská výtvarnice a ilustrátorka, pro jejíž dílo je typická vystřihovaná grafika, kresba a práce s textilem, má v sobě hluboce zakořeněný vztah k folklóru a tradici našeho kraje. Od studentských let působila ve folklórním souboru Hradišťan a po přestěhování do Prahy se stala členkou Slováckého krúžku. „Jako vsetínská rodačka sleduje po celý svůj život tradici lidového umění Valašska a Slovácka, a právě to se jí stalo zdrojem inspirace pro její originální výtvarnou tvorbu. Kromě vystřihovaných grafik a ilustrací s motivy starých obyčejů a folklóru tvoří Kornelie Němečková také koláže a tapisérie, které můžete najít doslova po celém světě,“ říká autorka výstavy a historička umění PhDr. Milada Frolcová.

„Paní Němečková vytvořila také animované filmy, ilustrovala knihy, časopisy, plakáty či přebaly gramofonových desek. Za emisi poštovních známek získala v osmdesátých letech 20. století dokonce i ocenění. Divákům však nejvíce utkvěla v mysli tradiční znělka Zpívánek,“ doplňuje Frolcová.

Kornelie Němečková se narodila ve Vsetíně roku 1932, ale více než sedmdesát let žije v Praze. Po válce začala studovat nejprve na sociálně zdravotní škole, posléze na Střední uměleckoprůmyslové škole (1949–1953) v tehdejším Gottwaldově, dnešním Zlíně, obor modelářství a návrhářství obuvi. Zde se také seznámila se svým budoucím manželem, známým sochařem Zdeňkem Němečkem, a ještě během studií se vzali. U obuvi však dlouho nevydržela. Láska k folklóru ji přivedla k práci s dětmi (výtvarné kroužky), módnímu návrhářství a volné tvorbě. Titěrná práce s papírem a jednoznačnou barevností pro ni představovala protipól k rozměrnějším tapisériím. Mohla se hravou formou podvědomě vracet k rodnému regionu: jarnímu ránu zalitému sluncem, lidové muzice, čirým potůčkům, čarovnému lesu, zimnímu sáňkování a bruslení, švitořícím ptáčkům, zajícům a veverkám, folklórním tradicím a životu prostého člověka.

Pro dětského návštěvníka bude k výstavě, která potrvá do 21. dubna 2024, připraven program s tvořivou dílničkou Zvídálkové, vzhůru do muzea! s názvem Kouzla, nůžky, papír, teď! zaměřený na výrobu vystřihovánek. Uskuteční se v neděli 17. března, od 13 do 17 hodin.

„K výstavě nabízíme i výukový program pro děti, v rámci kterého si povíme o životě autorky křehkých pohádkových vystřihovánek, připomeneme si s dětmi nejznámější písničky a samozřejmě si zkusíme vyrobit jednoduchý vystřihovaný obrázek,“ dodává muzejní edukátorka a lektorka MgA. Petra Tománková.

www.slovackemuzeum.cz, www.facebook.com/slovackemuzeum