Instituce a kulturní zařízení

O Českých korunovačních klenotech se u nás učí už na základní škole a říká se, že by je každý Čech měl alespoň jednou za život spatřit na vlastní oči. Originál exponátů je však vystavován pouze jednou za přibližně 5 let a kochat se jejich krásou je možné pouze okamžik. Proto vznikla mimořádná putovní výstava České korunovační klenoty na dosah, která návštěvníkům umožní tento poklad do detailu poznat bez jakéhokoli rušení a prohlédnout si jejich mistrovské repliky.

Skleníky v olomouckých Smetanových sadech budou v únoru otevřené vždy o víkendu, v sobotu i v neděli od 9 do 16 hodin. Od března se pak otevírací doba rozšíří na více dní a posléze i prodlouží.

„Olomoucký skleníkový areál ukrývá celou řadu zajímavostí ze světa exotiky. Udržovat a dále rozvíjet zdejší botanické sbírky se daří díky práci našich kolegů ze zahradnického oddělení. Všechny čtyři Sbírkové skleníky – zvlášť v nynějším chladném počasí – stojí za návštěvu. Je to uklidňují výprava do tropů, která se dá stihnout za jediný den,“ uvedla Eva Fuglíčková, ředitelka Výstaviště Flora Olomouc.

Ve sklenících rostou i kyselé „mandarinky“, které se celé krájí do salátů

Velkým zážitkem je nyní návštěva subtropického skleníku, a to díky zdejším citrusům. Jsou v plné síle, celý skleník je plný jejich svěží vůně.

„Právě dozrává poměrně velké množství citrusů. Vedle pomerančů, grepů a citronů mohou návštěvníci vidět i méně známé druhy. Jsou to například cedráty, které často připomínají velké citrony, ale používají se díky své silné vůni například v parfumerii. Nebo mandarinkám podobné kalamondiny, které však mají kyselou dužinu a sladké oplodí. Na Filipínách se používá jejich šťáva k marinování nebo se plody vcelku dávají do salátů,“ popsal Pavel Souček, vedoucí Sbírkových skleníků ve Smetanových sadech.

Za návštěvu stojí i největší z olomouckých skleníků – Palmový skleník, kde nejvyšší palmy měří bezmála deset metrů. Některé z nich nyní kvetou. K vidění je zde také několik metrů vysoký banánovník.

„V Palmovém skleníku právě kvete botanický druh banánovníku, jehož plody obsahují semena, a není proto nejlepší ke konzumaci. Nejde tak o banány, které lidé znají z obchodu. Tento banánovník ovšem máme v našem Tropickém skleníku. Jde o odrůdu „Cavendish“ - jedinou, k nám dováženou odrůdu banánu. Ta neobsahuje semena, celý trs dozrává současně a výborně zvládá přepravu,“ doplňuje Pavel Souček.

Při návštěvě olomouckých Sbírkových skleníků by lidé neměli vynechat ani atraktivní Kaktusový skleník, kde mimo jiné objeví jedny i z největších kulovitých kaktusů v Evropě.

Sbírkové skleníky jsou v únoru otevřeny víkendu vždy od 9 do 16 hodin. Od března se sem lidé mohou vypravit již každý den s výjimkou pondělí.

www.flora-ol.cz

„Když začala válka, cílem Dramoxu na Ukrajině se stalo ukázat, že Ukrajina není jen horor, ale i úžasná kultura. Za poslední rok se nám podařilo upevnit spolupráci s divadly a zároveň přidat nové scény. V nabídce nám tak přibylo 50 nových představení z Chersonu, Kyjeva a desítek dalších měst,“ hodnotí uplynulý rok ředitel Dramoxu Martin Zavadil. „Zároveň  je drtivá většina dostupná pro veřejné promítání, čehož využívají města i organizace.” doplňuje další možnosti Zavadil.

2 roky spolupráce, 120 představení, 60 divadel

V současné době je na streamovací platformě možné zhlédnout více než 120 ukrajinských představení z 60 divadel, každý měsíc přibývají další. Pokud byste chtěli podpořit ukrajinskou kulturu, stačí si předplatit Dramox a pustit si některé z nich. Řada z nich je opatřená českými titulky. Podle Martina Zavadila by si diváci neměli nechat ujít zejména opery: „Ukrajinské opery nabízejí úžasný zážitek, určitě doporučuji cokoliv z Lvovské opery, třeba současné zpracování Don Giovanniho nebo zvířecí operu pro děti i dospělé Lišák Mikita, nebo z Shevčenkova Národního divadla v Kyjevě." Netradiční spojení baletu a motorek nabízí divoká taneční show Giselle z Kyjevského moderního baletu nebo tamní fascinující vizuální a hudební zpracování Malého prince, které doprovázejí folklorní písně i Mozartovy skladby.

Divácký úspěch sklízí i repertoár známého kyjevského divadla Left Bank Theatre, například inscenace Rodinné album (trailer) připomínající 90. léta na Ukrajině nebo oceňované představení Na špatné cestě o hrůzách války. Kdo má rád moderní divadlo, neměl by si nechat ujít ani originální satirickou inscenaci o ukrajinské společnosti a vládě Othello/Ukraine/Facebook (trailer) z divadla Golden Gate Theatre nebo vizuální projekty Divadla 360 stupňů Kamenný pán domu (trailer) a Plášť (trailer zde).

Odkaz na trailer představení Rodinné album:

Family Album/Album di Famiglia | The Left Bank Theater | Trailer | Dramox

Odkaz na trailer představení Othello:

Othello/Ukraine/Facebook | Golden Gate Theater | Trailer | Dramox

Odkaz na trailer představení Kamenný pán domu:

The Stone Host | Theater 360 Degrees | Trailer | Dramox

Kontakty s ukrajinskou scénou

Součástí týmu komunikace Dramoxu jsou i Oliya Shylo a Iryna Yatsiuk, které jsou v každodenním kontaktu s ukrajinskými divadly. „Zatímco v prvním roce jsme my oslovovaly divadla, teď nás oslovují sama s nabídkou svých představení, náš katalog jsme tak mohly rozšířit o nové žánry a formáty,” říká Oliya Shylo. Její kolegyně Iryna zase propojuje divadla skrze sociální sítě a navazuje kontakty s univerzitami, které mohou Dramox bezplatně zapojit do výuky. Během druhého roku konfliktu na Ukrajině se podle ní divadla už situaci více přizpůsobila, aktivně propagují svá představení. „Je to známka toho, že ukrajinská scéna chce být zachována a chce se ukázat světu.”

A jaká představení se jim osobně nejvíce loni líbila? Divákům doporučují hlavně inscenace zmiňovaného Left Bank Theatre, například VIŇO běloruského experimentálního režiséra Evžena Korniaga o alkoholu a osamění. Hře může porozumět každý - ve vizuální inscenaci herec vypráví své osudy řečí těla, rytmem a hudbou. Oliya Shylo vyzdvihuje i moderní uvedení Händelovy opery Acis a Galatea z Open Opera, které vyniká módními kostýmy a scénografií a může tak oslovit i mladou generaci.

Již od roku 1994 vyhlašuje Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska, Ministerstvo kultury a Ministerstvo pro místní rozvoj Cenu za nejlepší přípravu a realizaci Programu regenerace městských památkových rezervací (MPR) a městských památkových zón (MPZ). Jejím hlavním posláním je ocenit každý rok města, která na tomto poli dosáhnou nejlepších výsledků. Vítěz získává titul Historické město roku.

Hodnoticí komise složená ze zástupců Ministerstva pro místní rozvoj, Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska a Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Telči navštívila dne 25. ledna 2024 město Moravské Budějovice a rozhodla, že město splnilo všechna kritéria pro postup do celostátního kola.

„Komise nehodnotila pouze to, co se podařilo v roce 2023. Dle pravidel soutěže jsou předmětem hodnocení i proměny města v uplynulému desetiletí. V tomto období doznala velkých změn řada historických objektů a veřejná prostranství v Městské památkové rezervaci Moravské Budějovice“, konstatuje Jan Klimeš, vedoucí odboru péče o památkový fond telčského pracoviště Národního památkového ústavu.

V průběhu minulé dekády byla obnovena vnitřní výmalba kostela sv. Jiljí, nový sanktusník a rehabilitován zvonový systém na věži kostela. Byla vyměněna šindelová střecha na karneru sv. Michaela. Komplexně byl rekonstruován Besední dům v ulici Pucnerova se zachováním historizujícího charakteru (objekt není kulturní památkou). Na nároží téže ulice proběhla obnova omítky vč. sgrafit ve dvoře domu č. p. 60. Velkých změn doznala i budova zámku, kde byly postupně obnoveny omítky v přízemí fasády, všechna okna a provedena rekonstrukce části interiérů s působivou expozicí Muzea řemesel. V areálu zámku byl obnoven objekt tzv. bytu správce zámku a částečně i budova koníren. Na náměstí Míru byla opravena okna, fasády, příp. zčásti partery domů č. p. 5, 26, 28, 30, 31, komplexně rekonstruovaná byla historizující fasáda domů na ul. 1. Máje č. p. 14 a fasády na náměstí ČSA č. p. 35, 53. Z veřejných prostranství doznaly zásadní změny obě hlavní náměstí Míru i ČSA novou dlažbou, mobiliáři, osvětlením a výsadbou zeleně.

Město Moravské Budějovice je jediným městem v Kraji Vysočina, které disponuje platným Plánem ochrany památkové zóny schváleným v roce 2018.

O soutěži a programu regenerace

Soutěž je pořádána třemi institucemi – Ministerstvem kultury, Ministerstvem pro místní rozvoj a Svazem historických sídel Čech, Moravy a Slezska. Cena soutěže Historické město roku za nejlepší přípravu a realizaci Programu regenerace městských památkových rezervací a městských památkových zón byla poprvé udělena v roce 1995. Hodnocení probíhá ve dvou úrovních: v úrovni krajské (koordinované územními odbornými pracovišti Národního památkového ústavu) a celostátní. V krajských komisích i v komisi celostátní jsou vždy zastoupeni pověření představitelé všech tří zřizovatelů soutěže. Vítěz krajského kola obdrží finanční odměnu a pamětní list. V celostátním kole se následně rozhodne o hlavním vítězi, který se příslušný rok bude moci pyšnit titulem Historické město roku. Čeká jej zajímavá finanční odměna ve výši milion korun, umělecké dílo z českého křišťálu a pamětní grafický list od předních českých umělců. Vítěz celostátního kola je každoročně slavnostně vyhlášen v dubnu u příležitosti Mezinárodního dne památek a historických sídel.

Program regenerace MPR a MPZ je nástrojem Ministerstva kultury k podpoře obnovy památek nacházejících se v památkově plošně chráněných územích historických měst České republiky. Byl schválen vládou ČR v roce 1992 a jeho záměrem je napomoci záchraně a rozvoji nejcennějších částí našich historických měst. Předpokladem pro čerpání jeho podpory na obnovu historických objektů je finanční spoluúčast města a vlastníka památky. Soutěž Historické město roku je pořádána za účelem ocenit nejlepší přípravu a realizaci v rámci Programu. 

Držiteli titulu Historické město roku z minulých ročníků jsou: Vysoké Mýto 2022, Boskovice 2021, Havlíčkův Brod 2020, Štramberk 2019, Brtnice 2018, Slavonice 2017, Jičín 2016, Příbor 2015, Cheb 2014, Chrudim 2013, Jilemnice 2012, Uherské Hradiště 2011, Znojmo 2010, Beroun 2009, Šternberk 2008, Jindřichův Hradec 2007, Polná 2006, Česká Kamenice 2005, Františkovy Lázně 2004, Spálené Poříčí 2003, Prachatice 2002, Nový Jičín 2001, Litomyšl 2000, Kutná Hora 1999, Klášterec nad Ohří 1998, Kroměříž 1997, Třeboň 1996, Kadaň 1995 a Svitavy 1994.

Informace o soutěži naleznete na stránkách Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska. Seznam všech přihlášených měst do soutěže Historické město roku 2023 naleznete zde. Více informací o Programu regenerace městských památkových rezervací a městských památkových zón naleznete na webu MK ČR.

Letošní výstavní plán reflektuje koncepci rozvoje instituce, kterou schválilo Ministerstvo kultury, zřizovatel NGP. Koncepce klade mimo jiné důraz na vytvoření bezpečného a stabilního prostředí pro rozvoj uměleckých projektů. Svou dramaturgií se NGP věnuje rozšíření evropského kánonu dějin o české umění. „Naše dramaturgie do roku 2026 se  zaměřuje na témata solidarity, české exilové umění, zastoupení žen v dějinách umění nebo otázky environmentální krize. Kromě toho probíhá digitalizace našich sbírek a věnujeme se strategickým investicím jako je vybudování nového depozitáře v Jinonicích, který NGP naléhavě potřebuje,“ nastiňuje generální ředitelka  Alicja Knast. Klíčové cíle galerie zahrnují rozšíření znalostí o sbírkách prostřednictvím základního výzkumu a multidisciplinárních projektů, jejichž výsledky jsou prezentovány formou publikací a výstav. Tak jako tomu bylo například u nejúspěšnější loňské výstavy Brandl: Příběh bohéma, která přilákala přes padesát tisíc návštěvníků.

Celkem vloni zavítalo do sbírkových expozic a krátkodobých výstav NGP téměř 434 000 návštěvníků, což je o 15 % více než v roce 2022. Roste i počet členů Klubu přátel, který dosáhl téměř pěti tisíc. Vzdělávací a veřejné programy NGP navštívilo v roce 2023 více než 46 tisíc dětí a dospělých.

Výstavy „Napříč prostorem a časem“

V březnu se ve Veletržním paláci představí skupinová výstava Žádný pocit netrvá věčně. Sbírka solidarity ve Skopji. Ta vychází z unikátní sbírky Musea současného umění ve Skopji, reflektuje pomoc poskytnutou městu po zemětřesení v roce 1963 a přináší pohled na dějiny poválečného moderního umění. Expozice zároveň podněcuje k přemýšlení o historických a současných podobách solidarity a o roli umění v době poznamenané konfliktem, zmarem a nejistotou, ale také soudržností, obnovou a vírou v budoucnost. Což rezonuje s aktuálními světovými i domácími událostmi. Výstavu realizuje NGP ve spolupráci s Muzeem současného umění ve Skopji a Kunsthalle Vídeň.

V dubnu bude veřejnosti znovu zpřístupněn palác Kinských s výstavou Na led! Hokej a bruslení ve výtvarném umění.  Představí historii bruslení 17. a 18. století v Holandsku a jeho postupný přesun i do české krajiny, kde se stalo nedílnou součástí života v zimě. Mapuje také vývoj hokeje a jeho význam jako součásti národní identity, přičemž prezentuje díla z různých sbírek a aktuální tvorbu inspirovanou tímto sportem. K vidění bude zhruba 100 výtvarných prací napříč médii, jak malby starých mistrů jako Pieter Brueghel II., tak nejvýraznějších reprezentantů českého umění 19. století – Augusta Bedřicha Piepenhagena, Karla Purkyně či Antonína Barvitia. Vedle klasických zpracování tématu v malbě i kresbě se prezentují i experimentální výtvarné přístupy Jiřího Koláře, Vojtěcha Tittelbacha či Theodora Rotrekla. Devadesátá léta otevřela nové možnosti, které se v umění s hokejovou tematikou projevily zejména kritickým až ironizujícím nadhledem, jak je vidět v dílech Krištofa Kintery, Jiřího Surůvky či Ondřeje Kohouta. Výstavu uzavírají nové práce devíti současných umělců, kteří je vytvořili při příležitosti letošního hokejového mistroství. Patří mezi ně Jakub Špaňhel, Alena Kotzmannová, Jan Vytiska, Paulina Skavová či Karel Štědrý. Generálním partnerem výstavy, jež vzniká ve spolupráci s agenturou Sport in Art, je Komerční banka.

Na nejprestižnější světové přehlídce umění, Benátském bienále umění, se Česká republika letos prezentuje projektem „Srdce žirafy v zajetí je o dvanáct kilogramů lehčí“ umělkyně Evy Koťátkové. Tato instalace, vybraná odbornou porotou z 20 přihlášených návrhů pro její aktuálnost a schopnost rezonovat v globálním kontextu, zkoumá československou historii z ekologických a dekoloniálních perspektiv. Po dlouhé době se opět dohromady představí Česká a Slovenská republika, NGP zde spolupracuje se Slovenskou národní galerií. Přehlídka potrvá od 20. dubna do 24. listopadu 2024. Česká část výstavy byla podpořena z Národního plánu obnovy.

V půlce května se ve Valdštejnské jízdárně otevře výstava Od Michelangela po Callota. Umění grafiky manýrismu. Ta prezentuje manýrismus jako umělecký styl, jehož rafinovaná elegance, fantazie a symbolika vynikají právě v grafickém umění. Expozice mapuje vývoj manýristické grafiky, její experimenty a propojení s ostatními formami umění. Návštěvníci uvidí více než dvě stovky  exponátů včetně kresby Michelangela Buonarrotiho. Grafické práce představí mistři ryteckého umění – Parmigianino, Schiavone, Cornelis Cort, Hendrick Goltzius, Aegidius Sadeler, Jacques Bellange, Jacques Callot a mnozí další. Výjimečná spolupráce s Musée du Louvre obsahuje zápůjčku unikátních děl, včetně Michelangelovy kresby, jež u nás zatím nebyla veřejně vystavena.

Listopad bude ve Valdštejnské jízdárně patřit výstavě École de Paris: Umělci z Čech a meziválečná pařížská škola. Představí jména jako Georges Kars, Othon Coubine a François Maurice Eberl, kteří zaznamenali úspěch na pařížské umělecké scéně. Nabídne dosud neznámá díla a práce jiných světoznámých umělců včetně Modiglianiho a Soutina. Reflektuje charakteristická témata pařížské školy spojená s životem v této meziválečné metropoli a časově se vymezuje vznikem Československa a koncem první republiky.

Jaro roku 2025 by mělo patřit sbírkové expozici Umění Asie: napříč prostorem a časem, která se návštěvníkům otevře v Salmovském paláci. Přinese instalace umění z Asie a islámského světa s důrazem na kulturní vztahy s Evropou. Zaměří se na nový přístup ve vnímání asijského umění, odhalí historii jeho sběratelství v českých zemích a téma dekolonizace ve středoevropském prostoru. Multikulturní perspektiva a mezioborová prezentace umožní návštěvníkům pohlédnout na umění bez eurocentrického pohledu a zapojit se do interaktivních prvků, slibujících multisenzorický zážitek. Expozice otevírá dialog mezi starší a moderní uměleckou tradicí a propojení výtvarného umění napříč různými obory.

V rámci projektu Surrealismus 100: Praha, Tartu a jiné příběhy NGP také  představí český surrealismus v Estonsku. Letos si připomínáme sté výročí vydání Prvního manifestu surrealismu. Praha, kam se výstava přesune v rozšířené podobě v roce 2026, byla hned po Paříži druhým významným centrem tohoto směru. Český surrealismus bude prezentován od jeho založení až po sametovou revoluci, vystavena budou díla Toyen, Štírského, Makovského, Istlera, Medka, Medkové, Švankmajera a dalších umělců.

Kromě výstavních projektů se bude NGP věnovat i řadě dalších zásadních činností: vědecké a ediční práci, digitalizaci sbírek a rozvoji investičních projektů. Ze strategických investic jde především o Centrum péče o sbírky v Jinonicích, budoucí nový depozitář NGP. V tomto roce je cílem získat stavební povolení a připravovat dokumentaci pro provedení stavby a výběr zhotovitele. Zahájení stavby depozitáře se předpokládá  v roce 2026. Letos také proběhne projektová příprava na 1. etapu rekonstrukce výstavních prostor paláce Kinských. K plánovaným investicím patří modernizace chladicího systému a osvětlení Veletržního paláce. Pro  bienále umění byl dočasně upraven a zastřešen česko-slovenský pavilon v Benátkách, jehož rekonstrukce bude pokračovat do začátku roku 2026.

Pěvkyně se srdcem rockerky Eva Urbanová, která zazářila v nejslavnějších světových operních domech, si vybrala pro svůj koncert s názvem Grande Finale výjimečné datum. Hosty koncertu čekají nápaditá aranžmá známých skladeb, které zazpívá sopranistka se svými hosty. „Poprvé vystoupím v samostatném koncertě v O2 areně. Musím říci, že mám stejnou trému, jako při premiéře v Metropolitní opeře v Lohengrinovi. Již několikrát jsem zde vystoupila, ale jako host a převážně s operním repertoárem. Nyní budu mít možnost se předvést ve své srdeční poloze, kterou jsou rockové a popoperní písně od mých oblíbených zpěváků a skupin. Příprava je velmi náročná jak pro mne, tak pro celý tým a pevně věřím, že celý koncert bude pro všechny silným zážitkem a do jisté míry i překvapením. Věřím, že příjemným překvapením! Všechny milovníky hudby na koncert srdečně zvu, “ říká Eva Urbanová.

Pozadu nezůstane ani režie Michala Cabana, která bude na míru připravená jediné výpravné show. Pěvkyně, muzikanti a hosté vystoupí na pódiu, které bude spolu s panely připomínat loď. „Jako velkolepá elegantní loď vplouvá scéna do diváckého moře zaplněné O2 Areny a na své palubě veze hudbou a zpěvem nabitý koncert, který ožívá pod rukama více než šedesáti hudebníků, zpěváků a hostů. Hudební zážitek, který rozkývají bohaté taneční scény v podání Jednotky Rychlého Nasazení, vzduch rozvíří vír akrobatického Dua Sunriders a dalších vzdušných mužů a žen, a to vše na horizontu stejně barevné, magické a vizuální vůní nabité scénické projekce. A na kapitánském můstku tomu všemu velí... Eva Urbanová...,“ popisuje režisér a spolutvůrce scény Michal Caban. V přípravě jsou také kostýmy, kterých během večera vystřídá Eva Urbanová hned několik.

Eva Urbanová se velmi brzy po startu své kariéry stala první dámou české operní scény. Již více jak třicet let patří k hvězdám pražského Národního divadla a sklízí ovace v zahraničí. V roce 2003 byla jmenována Rytířem řádu umění a literatury Francie. Zazářila v nejslavnějších světových operních domech – v newyorské Metropolitní opeře, v londýnské Royal Opera House v Covent Garden, v milánské La Scale. Svým výjimečným sopránem okouzlila publikum v newyorské Carnegie Hall, v Paříži, San Franciscu, Torontu, Montréalu, Vídni, Berlíně a v Los Angeles. Tam se seznámila se slavným španělským tenoristou Plácidem Domingem, který si Evu Urbanovou pozval v roce 2012 jako hosta na svůj koncert v pražské O2 Aréně. Mimořádně úspěšná byla Evina spolupráce s Karlem Gottem. Absolvovali dvě beznadějně vyprodaná turné v Čechách, na Moravě a na Slovensku. Nejen na společných koncertech s Karlem Gottem se Eva Urbanová představila jako operní diva se srdcem rockerky. Miluje a kdykoli je to možné, zazpívá si písně své nejoblíbenější skupiny Queen. A také písně z repertoáru finské symfonicko-metalové skupiny Nightwish. S oblibou na svých koncertech uvádí i písně z repertoáru americké zpěvačky Jennifer Rush, italského tenoristy Andrei Bocelliho, řeckého klávesového mága Vangelise nebo mezinárodního nadžánrového mužského kvarteta Il divo.

Eva Urbanová pro web mistnikultura.cz

Roky končící čtyřkou mají v české hudbě mimořádný význam. Až podivuhodně často na ně vycházejí výročí narození, úmrtí, či vytvoření stěžejních děl nejvýznamnějších českých skladatelů. Nejen Bedřicha Smetany. K hudbě, jakého z těchto jubilantů, máte nejvřelejší vztah?

Jako česká operní pěvkyně mám nejraději Bedřicha Smetanu, Antonína Dvořáka a Leoše Janáčka. V jejich dílech mám možnost si zazpívat ty nejkrásnější operní role.

Řada hvězd domácí hudební scény odstartovala svou kariéru v základních uměleckých školách a amatérských souborech. (Nedávno jsme přinesli např. rozhovor s houslovým virtuosem Ivanem Ženatým, který začínal vystupovat s Podkrkonošským symfonickým orchestrem, a dodnes si s tímto tělesem složeným z nadšených neprofesionálů rád zahraje.) Započala vaše hudební cesta podobně? Spolupracujete nebo jste spolupracovala s nějakým amatérským tělesem?

Já jsem svou hudební kariéru začínala na 5. lidové umělecké škole v Plzni, kde mne učila zpěv paní Ludmila Kotnauerová. Pod jejím vedením jsem se dostala do všech operních domů na světě, kde jsem měla možnost vystupovat. Současně mi nezakazovala vystupovat s amatérskou kapelou RH+, kde jsem zpívala své oblíbené rockové skladby a kde jsem se průběžné zbavovala trémy, která mne na začátku pěvecké kariéry trápila. Velmi často jsem účinkovala s dětskými pěveckými sbory, na které velmi ráda vzpomínám.

Pocházíte z Plzeňska? Jste patriotka? Sledujete tamější regionální hudební, potažmo místní kulturní scénu? Na co byste čtenáře pozvala?

Z Plzeňska nepocházím. Narodila jsem se ve Slaném a ve Zvoleněvsi u Slaného jsem bydlela do 16 let. Teprve potom jsme se stěhovali do západních Čech. I když na Plzeňsku nežiju od dětství, tak ano, jsem místní patriotka. Příznivcům Roku české hudby bych doporučila divadlo J. K. Tyla v Plzni, které bude při této příležitosti uvádět kompletní dílo Bedřicha Smetany. 

V médiích se necháváte slyšet, že duší jste stále rockerka. Platí to pořád? Můžou vás posluchači v této poloze někde slyšet? Máte příležitosti skloubit obojí? Jak klasiku, tak rock?

Ano, to souhlasí. Duší jsem stále rockerka. Stále účinkuji v opeře i na koncertech, kde zpívám jak operní repertoár, tak i se skupinou Barock rockové skladby. Na jednom pódiu však obě polohy nikdy nezpívám. Na tzv. „nevážných“ koncertech spojuji jen pop-operní písně a rockové skladby. Tam operní árie opravdu nepatří.

Chystáte se na svůj velký koncert v pražské O2 Areně. Na jaké své další vystoupení v této sezoně se skutečně těšíte?

Již 2. března 2024 vystoupím na slavnostním koncertě k Roku české hudby v Národním divadle v Praze s proroctvím z opery Libuše. Těším se na hudební festival do Litomyšle na Její pastorkyni Leoše Janáčka, kde si zazpívám svoji milovanou Kostelničku. Zážitek očekávám určitě na letním festivalu v Savonlinne ve Finsku, kde budu společně s operním souborem Národního divadla v Praze vystupovat v Kátě Kabanové Leoše Janáčka v roli Kabanichy. Těším se na nové nastudování opery Šárka Zdeňka Fibicha, kde budu účinkovat v roli Vlasty, které připravuje Národní divadlo v Praze, a ráda se vrátím do Národního divadla v Brně, kde zpívám v úžasné inscenaci opery Richarda Strausse Salome, kterou skvěle režíroval David Radok, a já tam ztvárňuji roli Herodias.

České malířství 19. století je základem sbírek Západočeské galerie a v posledních letech se nové nákupy zaměřují zejména na díla vhodná pro zařazení do stálé expozice v nově plánovaných prostorách ZČG v městských lázních. Oba zmiňované obrazy se v připravované expozici zásadně uplatní.

Zátiší s pávem je unikátní práce předního představitele programového realismu v českých zemích, Karla Purkyně. Jedná se o jedno z pěti známých Purkyňových zátiší. V kontextu malířova díla patří mezi jeho nejvýznamnější obrazy. Vyniká pastózním malířským rukopisem a výrazným koloritem, který vyzdvihovala již dobová kritika. Obraz bezesporu patří mezi nejkrásnější česká zátiší 19. století.

„Obraz Zátiší s pávem je vynikající ukázkou malířského mistrovství Karla Purkyně. Dílo bylo mnohokrát publikováno a reprodukováno a je mimořádné nejen svou kvalitou, ale má i uměleckohistorický význam pro další poznání a hodnocení tvorby Karla Purkyně, která vzhledem k předčasnému úmrtí v pouhých čtyřiatřiceti letech nebyla příliš obsáhlá. ZČG má ve své sbírce již sedm Purkyňových děl, ale jedná se především o díla malých nebo středních formátů,“ vysvětluje ředitel Západočeské galerie v Plzni Roman Musil.

Lovecké zátiší Jaroslava Čermáka je jedním z klíčových a v českém prostředí do nynější doby v podstatě neznámých děl tohoto malíře, který je právem označován za prvního českého umělce evropského významu v 19. století. Pravidelně vystavoval na Pařížském salonu, kde byla jeho díla vysoce ceněna, a proslavil se především obrazy  s jihoslovanskou tematikou.

„Lovecké zátiší Jaroslava Čermáka patří kvalitou malby i svým tématem k nejvýznamnějším obrazům tohoto českého umělce. Západočeská galerie vlastní již šest Čermákových olejomaleb, dvě kresby a  jednu grafiku, převážně s černohorskými náměty. Toto mistrovské zátiší, které vyniká hladkou, staromistrovskou malbou, a je dokladem toho nejlepšího z tehdejší evropské salonní produkce, je naprosto zásadním obohacením kolekce jeho děl v Západočeské galerii,“ doplnil Roman Musil.

„Poděkování patří především Plzeňskému kraji a Ministerstvu kultury ČR, neboť bez jejich finančního příspěvku by se nám tato unikátní díla do našich sbírek nepodařilo získat,“ uzavírá ředitel Západočeské galerie v Plzni Roman Musil.

„Pro Plzeňský kraj je velmi potěšující zprávou, že Západočeská galerie získala do svých sbírek tak významná díla, jakými jsou Purkyňovo Zátiší s pávem a Čermákovo Lovecké zátiší. Obě patří ke špičce českého umění 19. století a potvrzují jeho vysokou kvalitu. Vždyť je to právě Jaroslav Čermák, který vystavoval na Pařížském salonu a posunul svou tvorbou české umění na evropskou úroveň. Jsem hrdý na to, jaká díla by se měla objevit v nových prostorách galerie, kde je v plánu stálá expozice děl ze sbírek ZČG, jejichž základem je právě české malířství 19. století,“ uvedl Libor Picka, člen rady Plzeňského kraje pro oblast kultury, památkové péče a cestovního ruchu.

V roce 2023 získala Západočeská galerie do svých sbírek na 93 děl; z toho 89 děl zakoupila v hodnotě 6 055 000 Kč a darem obdržela 4 díla v hodnotě 115 000 Kč.

Karel Purkyně (1834–1868)

Syn významného českého fyziologa a přírodovědce Jana Evangelisty Purkyně. Jako výrazná osobnost nastoupil roku 1851 na pražskou Akademii, ale setrval zde pouhý rok. Poté cestoval po Německu, navštěvoval soukromou školu Johanna Baptista Berdellého v Mnichově, kterého velmi obdivoval. Díky finanční podpoře otce mohl v létě následujícího roku odjet do Paříže, kde pokračoval ve studiu v  ateliéru Thomase Couturea, jehož práce se špachtlí a štětcem v hutných barevných pastách ho inspirovala. Po návratu do Prahy roku 1857 začal vystavovat své obrazy na výročních výstavách, kde byly přijímány pražskými konzervativními kruhy velmi kriticky; pastózní rukopis, temná barevnost a  realistický, až surový pohled na model neodpovídal dobovým požadavkům na uhlazenou akademickou malbu. Roku 1861 odjel do Vídně, kde absolvoval malířský kurs u Karla Rahla a zároveň kopíroval slavná díla ve vídeňských galeriích. V letech 1862–1868 byl též činný jako umělecký kritik v  časopisech a novinách Květy, Národní listy a Politik.

Purkyně se malbě zvířat, konkrétně zátiším s loveckými trofejemi, věnoval od začátku šedesátých let. Vytvořil celý soubor prací, na nichž jedinečným způsobem zachytil bažanty, koroptve, sovy, páva, straku nebo sojku, ale i zajíce. Své obrazy komponoval jako celek v jednotném řádu; přitom zůstal až naturalisticky věrný přírodě, což mu dobová kritika vyčítala. Silnými pastami vytvářel plasticitu těl zobrazovaných tvorů, a zároveň tvrdým štětcem strukturoval jejich povrch, což byly podstatné znaky jeho tvorby.

Jaroslav Čermák (1830–1878)

Studoval v ateliéru historické malby Christiana Rubena na pražské Akademii, v letech 1850–1854 pak pokračoval v malířských studiích u profesora Louise Gallaita na Akademii v Bruselu a od roku 1852 v  Paříži, kde se nakonec usadil. Často cestoval, roku 1858 poprvé navštívil slovanský jih, od roku 1862 jezdil do Dalmácie a Černé Hory. V letech 1863–1865 se účastnil bojů Černohorců proti Turkům. Mezi léty 1865–1867 pobýval v Itálii, poté se vrátil do Paříže; na léto zajížděl do Roscoffu v Bretani. V  Paříži i v Belgii se pravidelně účastnil salonních výstav; byl nejúspěšnějším českým umělcem ve Francii ve druhé třetině 19. století.

www.zpc-galerie.cz  

Něco cítit nemusíme jen k osobám, ale také k situacím, místům, městům či konkrétním prostorům. Pro umělce takovým prostorem může být třeba výstavní galerie. A proč v případě Zdenky Marie Novákové stará láska nerezaví. To je snadné, není to totiž její první výstava v jičínské zámecké galerii. Jičínský palác, chcete-li zámek, znala Zdenka Marie Nováková už jako malá holka. V šedesátých letech se zatajeným dechem sledovala jeho rekonstrukci a následné otevření galerie. Do prozářeného prostoru se okamžitě zamilovala a už v této době vyklíčila v mladé umělkyni ctižádost v rodném městě vystavovat. První výstava Novákové proběhla v Jičíně na počátku osmdesátých let, poté následovaly další, z nichž poslední se uskutečnila v roce 2009.

Neutuchající a nevyčerpatelný zdroj inspirace Novákové přináší příroda a hudba. S oběma podněty pracuje po celou svou kariéru, avšak z počátku převažovala spíše inspirace přírodou a to přírodou a krajinou rodného Jičínska s jeho skalními útvary, lesy, květy, rybníky... Ve svých starších dílech také více pracuje s realitou, která vychází právě ze zobrazování konkrétního, nutno však dodat, že i v těchto dílech tíhne spíše k abstraktnímu vyjádření. Nemaluje faktický svět, spíše pocity a dojmy, které v nás vyvolává. Toto konstatování je zjevné zejména, když se díváme na její obrazy inspirované hudbou. Hudební skladatel pracující s prchavým okamžikem přenáší právě své osobní prožitky a nesnaží se o pouhou nápodobu vnějšího. Nováková inspirací hudbou přenáší právě tyto pocity a prchlivé okamžiky na plátno.     

Již na začátku jsme zmínili, že zámecká galerie pro Zdenku Marii Novákovou není neznámým místem. Jelikož prostor zná a je si vědomá jakési jeho výlučnosti, rozhodli jsme se nerozbíjet jej množstvím panelů, ale nechat ho zahrát v jeho plné kráse. Po obvodních stěnách rozvěsíme přibližně dvě desítky pláten, které odkazují k fascinaci hudbou. Centrální prostor zaplníme pouze vitrínami, které nenaruší celek. V nich pak budou představeny drobnější práce inspirované opět hudbou a přírodou.         

Výstava se koná od 4. února do 24. března 2024.

ÚTERÝ 6. 2. v 18.00 PAVEL NOVOTNÝ: PRARADY A JINÉ PÍSNĚ

Uvedení multimediální knihy a autorské „čtení“ s nehudebními nástroji Silvrexem, Žárobednou či Troubelem.

Pavel Novotný (liberecký básník, germanista, překladatel, radiofonický tvůrce) uvede svou multimediální knihu Prarady a jiné písně, která koncem minulého roku vyšla v nakladatelství Protimluv a představuje průřez jeho písňovou tvorbou z let 2002–2022. Autor s sebou vezme i některé ze svých nehudebních nástrojů, například Silvrex, Pružeň, Žárobednu, Europu, Troubel, lakovací pistoli nebo kamení. K mání bude jak nová kniha, tak její limitovaná verze s fyzickými nosiči (CD). V pořadu vystoupí také nakladatel a houslista Jiří Macháček. Jako vědec se Pavel Novotný zabývá literární montáží, akustickou literaturou a také fonickou poezií (nedávno například vydal textově-zvukovou publikaci Česká fonická poezie), do češtiny přeložil mimo jiné poezii Hanse Magnuse Enzensbergera nebo Gerharda Rühma. Pořádáme ve spolupráci s nakladatelstvím Protimluv.

STŘEDA 14. 2. v 18.30 IAN MIKYSKA & MOŽNÁ HOSTÉ

Koncert jednoho z nejvýraznějších mladých českých skladatelů

Ian Mikyska patří mezi nejvýraznější mladé skladatele a aktivní organizátory dění v oblasti soudobé a experimentální hudby. Věnuje se ale také překladům poezie a prózy, kompozici a improvizačním projektům v různých žánrech. Jeho práce jsou obvykle v určitém smyslu založeny na zvuku, často propojují několik médií a opakovaně zkoumají souvislosti mezi vnímáním a konceptem, mezi myšlenkami a zážitkem přítomného okamžiku, často poukazují na pomíjivost našeho bytí, ekologická témata, meditativní praktiky a naše každodenní zkušenosti vůbec.

NEDĚLE 18. 2. v 10.00 GUERILLOVÁ PTAČÍ KRMÍTKA

Ptačí dílna pro rodiny ve Fiducii

Téma městské zvěře rezonuje v poslední době ostravskou kulturní krajinou více než dříve. V Galerii PLATO je zvěři věnována aktuální výstava, před její budovou pak stojí vánoční stromeček pro městská zvířátka, na který se létají přikrmovat i různé druhy ptáků. A právě ptactvo je předmětem rodinné dílny ve Fiducii. Guerilla gardening i guerilla knitting už jsou termíny více méně zavedené, my ale představíme pojem nový, guerilla krmítking. Pro ptáky budeme vyrábět vlastní autorská krmítka, něco si povíme o trendu a významu celoročního krmení ptáků ve městech a posléze společně vyrazíme do ulic a krmítky osadíme různá místa v centru Ostravy. Ptačí dílnu pro rodiny ve Fiducii vede Hynek Chmelař.Vstup na dílnu je volný pro všechny zájemce, materiál zajištěn. 

PONDĚLÍ 26. 2. v 17.30 VITRÍNKA VOLUME 8 – UMĚLECKÉ VAZBY
Knižní výstava v galerii Vitrínka ve vstupní chodbě antikvariátu
Vystavíme knihy, jejichž nevšední vazby vytvořili jak významní čeští umělci a knihvazači, jako byl František Bílek či Jenda Rajman, tak anonymní tvůrci. Budete si moci prohlédnout vazby ručně malované, pergamenové či jinak originálně pojaté.  

PONDĚLÍ 26. 2. v 18.00 JAKUB ČUŠKA: OBRAZY A AKVARELY

Vernisáž výstavy v Galerii Dole 

V tvorbě olomouckého malíře Jakuba Čušky (*1989) dominuje procesuálnost v nakládání s médiem malby. Důležitou roli přitom hraje náhoda a improvizace. Ačkoli se na obrazech často objevuje lidská figura, nejde primárně o ni samotnou. Autor ji pojímá spíše jako znak či symbol, jehož prostřednictvím může uvažovat o situaci člověka v současném světě. Stejně dobře se ale dá využít pro introspektivní meditaci. Patrné je to především na akvarelech, které Jakub Čuška vnímá jako své osobité deníkové záznamy. Absolvent ateliéru Malba 4 na Akademii výtvarných umění v Praze (2020) v Galerii Dole představí obě polohy své tvorby.

Výstava potrvá do 2. dubna 2024. Kurátorem výstavy je Martin Mikolášek. 

ČTVRTEK 29. 2. v 18.00 OSTRAVSKÝ HLAVÁK – JAKÝ BYL, JE A BUDE?

Historie, současnost a budoucnost hlavního nádraží a jeho okolí v terénní přednášce Martina Strakoše a Romany Rosové

Ostravské hlavní nádraží je cennou stavbou bruselského stylu a klíčovou vstupní branou do města. Město Ostrava před časem zadalo projektovou přípravu radikální proměny přednádražního prostoru architektonickému ateliéru CASUA architekta Olega Hamana. Ateliér vytvořil několik možných variant řešení, žádná však nemohla potlačit negativní vliv určitých daností, vybraných městem a Správou železnic, včetně plánovaného vyústění podchodů z nástupišť v prostoru pergoly v přednádraží. Uvedené změny zatím zůstávají na papíře a veřejnost o nich příliš neví. Přitom je důležité pojmenovat hodnoty zmíněné lokality, poukázat na kvalitu architektury současné výpravní budovy i přednádražního prostoru a zdůraznit potřebu komplexního řešení celku, včetně hledání vhodného projektu, nejlépe prostřednictvím architektonické soutěže. Propojení výpravní budovy s přednádražím a vyřešení napojení hlavního nádraží na centrum Přívozu představují důležité výzvy pro kvalitu budoucího řešení zmíněné lokality, o níž si budeme na místě povídat s historikem architektury Martinem Strakošem a historičkou Romanou Rosovou z Národního památkového ústavu. Pozor! Sraz u hlavního nádraží.

VSTUPNÉ DOBROVOLNÉ
Místo si můžete rezervovat na tel.: 596 117 312 nebo osobně v antikvariátu (Mlýnská 2, Ostrava 1) vždy v pracovní dny od 10 do 18 hodin.
Náš klubový web: www.klubfiducia.cz

Naše další webové stránky: 
www.antikfiducia.com, www.e-antikvariat.com, www.antikvariaty.com
klubfiducia.cz
krasnaostrava.cz
ostravskesochy.cz
ostravskepamatky.cz
ostravskestezky.cz

naše stránky na Facebooku: antikfiducia, krasnaostrava, ostravajevcentru

naše skupiny na Facebooku: Čtenářský klub Ostrava, Ostravské výlety, Ostravské sochy, Dětské studio Fiducia

Program klubu Fiducia pro vás připravuje naše dramaturgická rada:
Ilona Rozehnalová, Monika Horsáková, Martin Mikolášek, Roman Polášek, Martin Popelář, Martin Režný, Petr Stach, Iva Málková, Libor Magdoň, Milena Vitoulová, Martin Strakoš, Pavel Hruška, Jiří Sovadina, Petr Šimíček, Marcela Lysáčková, Max Lysáček, Kristína Pupáková, Jiří Šigut.

Akce Antikvariátu a klubu Fiducia podporují:
Ministerstvo kultury ČR, Statutární město Ostrava, Nadace české architektury, Moravskoslezský kraj, MUDr. David Feltl, tiskárna Printo, Portaflex, Městský obvod Moravská Ostrava a Přívoz.