pátek
17. ledna 2025
svátek slaví Drahoslav

Instituce a kulturní zařízení

Projednání tzv. velké mediální novely v prvním čtení v Poslanecké sněmovně parlamentu ČR

ČR: Poslanecká sněmovna schválila v prvním čtení tzv. velkou mediální novelu – novelu zákona o České televizi, Českém rozhlase a televizních a rozhlasových poplatcích.

Autor článku: 
Tiskové oddělení kabinetu ministra

V prvním čtení poslanecká sněmovna schválila návrh velké mediální novely. Sněmovní tisk bude nyní projednán na jednání výboru pro mediální záležitosti.

Koaliční návrh upevňuje nezávislost a zajišťuje udržitelné financování médií veřejné služby v souladu s duálním mediálním trhem v České republice, čímž naplňuje programové prohlášení vlády a doporučení Evropské komise zanesené ve Zprávě o právním státu. Cílem novely je také reagovat na technologický vývoj na mediálním trhu.

„Velká mediální novela přináší stabilitu a nezávislost veřejnoprávním médiím. Po obsáhlé mnohahodinové rozpravě na plénu poslanecké sněmovny jsem přesvědčen, že ačkoliv některá řešení v rámci navrhovaných změn vyvolávají diskusi, jsou správná a potřebná. Nezávislá a finančně stabilní média veřejné služby platí za pilíře demokracie a já pevně věřím, že právě námi navrhovaná novela takové pilíře pevně zajišťuje,“ uvedl ministr kultury Martin Baxa.

Novela zákona navrhuje řadu změn. Předně se jedná o navýšení rozhlasových a televizních poplatků za ČT na 150 Kč a ČRo na 55 Kč a rozšíření definice přijímače na ta zařízení, která jsou schopna reprodukovat televizní či rozhlasové vysílání.

Dále se mění systém na výpočet poplatků pro právnické osoby a fyzické osoby podnikatele. Nově bude výpočet poplatků v návaznosti na počet zaměstnanců těchto osob. Novela také přináší výrazné omezení sponzoringu a reklamy ve vysílání ČT a na webových stránkách a aplikacích obou veřejnoprávních médií. 25 % z výtěžku z televizního sponzoringu půjde do Státního fondu kultury.

Další změnu, která vychází z jednání pracovních skupin zahrnujících aktéry soukromých i veřejnoprávních médií, představuje indexace poplatků o 6 % při dosažení kumulované inflace 6% a také memoranda mezi veřejnoprávními médii a ministerstvem kultury, která budou upřesňovat veřejnou službu a roli médií veřejné služby na duálním mediálním trhu.

Více informací naleznete zde: https://mk.gov.cz/novinky-a-media-cs-4/5782cs-vlada-schvalila-navrh-velke-medialni-novely-novely-zakonu-o-ceske-televizi-ceskem-rozhlase-a-televiznich-a-rozhlasovych-poplatcich

Kultura hlásí více než desítiprocentní nárůst návštěvnosti

ČR: Návštěvnost kulturních zařízení vzrostla podle předběžných údajů Národního informačního a poradenského střediska pro kulturu (NIPOS) v roce 2023 o více než deset procent oproti roku 2022 ve všech sledovaných oblastech kultury. Stále však zaostává za hodnotami roku 2019. Nejvíce se hodnotám roku 2019 blíží oblast památek, kde se návštěvnost pohybovala okolo 92 % předcovidových hodnot a meziročně vzrostla z 12,1 na 13,7 mil. návštěvníků.

Autor článku: 
Jana Moravcová

                                                    

Aktuální vydání brožury Kultura v číslech přináší předběžné údaje o výkonech vybraných kulturních zařízení (muzea a galerie, divadla, památky a knihovny) v roce 2023. V meziročním srovnání došlo ve všech sledovaných oblastí k nárůstu návštěvnosti – nejvíce v oblasti muzeí a galerií, kde se návštěvnost oproti roku 2022 zvýšila o 14 % z 11,2 na 12,7 mil. návštěvníků a nejméně v oblasti divadel a knihoven (nárůst o 11 %). Ve srovnání s předcovidovými hodnotami se hodnotám roku 2019 nejvíce přiblížila oblast památek, kde návštěvnost dosáhla na 92 % hodnot roku 2019. Naopak nejvíce za rokem 2019 zaostává oblast divadel (o 16 %), která byla však nejvíce zasažena opatřeními proti šíření pandemie. Ve čtyřech sledovaných oblastech vzrostl počet návštěvníků kulturních zařízení ze 45,8 mil. v roce 2022 na 51,6 mil. v roce 2023.     

V souvislosti s energetickou krizí a nárůstem průměrné roční míry inflace v roce 2023 (meziročně o 11 %) došlo také k navýšení vstupného v kulturních zařízeních. „Průměrná cena vstupenky na divadelní představení vzrostla v roce 2023 v porovnání s předchozím rokem o 13 procent a její procentuální nárůst mírně převýšil úroveň inflace,“ uvádí Juraj Gerbery z Centra informací a statistik kultury NIPOS. Průměrná cena vstupenky na divadelní představení dosáhla v roce 2023 úrovně 313,40 Kč.

Ve sledovaných kulturních zařízeních došlo také k nárůstu pořádaných kulturních akcí. Počet odehraných představení profesionálními divadelními soubory a počet expozic a výstav v muzeích a galeriích vzrostl v obou případech o 2 %. Provozovatelé památek s kulturním využitím uspořádali o 6 % více kulturních akcí než v minulém roce, přičemž přibylo hlavně koncertů (o 11 %). Největší meziroční nárůst kulturních akcí zaznamenaly knihovny, kde jejich počet vzrostl přibližně o pětinu z 59,6 tis. na 71,8 tis. akcí. „Knihovny dnes v některých obcích plní roli kulturních center a počet kulturních akcí v roce 2023 převýšil i předcovidové hodnoty,“ dodává Helena Grycová z Centra informací a statistik kultury NIPOS.

Další předběžné údaje z každoročně sbíraných kulturních statistik jsou ke stažení v aktuálním vydání brožury Kultura v číslech na webu NIPOS.

 

Brutal Assault 2024 – Aktuality

JOSEFOV: Brutal line-up je kompletní – odhalujeme experimentální KAL stage! S 18 novými umělci a sestavou nočních DJs  na experimentální stagy Keep Ambient Lodge je sestava více jak 150 umělců Brutalu naplněna: https://brutalassault.cz/cs/a/518/brutal-line-up-je-kompletni-odhalujeme-kal-stage


 

Autor článku: 
Tereza Koudelová

Odhalili jsme running order: https://brutalassault.cz/cs/program

Současně je letos také možnost zakoupit si jednodenní vstupenky: https://brutalassault.cz/cs/a/508/pojedte-na-brutalni-inspekci-pojedte-na-brutal-assault-na-jeden-den


BA Highlights 2024:

1) Cult of Fire s Orchestrem zahrají Bedřicha Smetanu

Jedním z nejočekávanějších vystoupení na letošním ročníku festivalu Brutal Assault bude poklona BEDŘICHU SMETANOVI a jeho dílu v podání světoznámé česko-slovenské black metalové kapely CULT OF FIRE. Tento speciální set tak oslaví 200. výročí narození jednoho z největších skladatelů v historii české vážné hudby. Kapela se za tímto účelem spojila s orchestrem BOHEMIAN SYMPHONY ORCHESTRA PRAGUE, pod vedením Martina Šandy. 

 

2) František Štorm – Endemic Monsters

Jednou z výstav na letošním BA bude výstava Františka Štorma s názvem Endemic Monsters.

Na výstavě s poněkud tajemným a jemně hororovým názvem Endemic Monsters se svým aktuálním dílem představí vynikající malíř, typograf, grafik, designér a hudebník František Štorm. V expozici na nás ale nečekají žádná obludná a nebezpečná monstra. To si jen autorova bezbřehá kreativita utekla do fascinujícího světa endemických tvorů, ohrožených druhů živočichů či rostlin, jejichž jedinečnost spočívá v tom, že se vždy vyskytují pouze na jediném místě na světě – ať v realitě, nebo v autorově fantazii.

 

3) Post-apokalyptické ležení, výstavy a další doprovodný program

Další výstava budou černobílé fotografie Miroslava Hlinky ze série Momenty ticha, které vás zavedou do tajemného světa kostnic. Ani letos nebude pak chybět celá řada dalších uměleckých instalací a dalšího doprovodného programu, který postupně odhalujeme na našich sociálních sítí – jako například ležení post-apo skupiny Convoy, či výstava expresivního malíře Jana Bátorka.

 

4) Voidmonger

Letos Brutal Assault navštíví také Voidmonger, unikátní projekt pojízdného věžového pódia doprovázeného hudební industriální produkcí.

 

5) Workshopy a odborné přednášky

Tradičně bude návštěvníky čekat také celá řada odborných přednášek a hudebních workshopů – ať jsou to bubenické, či kytarové. V neposlední řadě se budou probírat i společenská témata spojená s metalem a jeho subkulturou

 

6) Ekologie

Jako každý rok, veganská ulička a žádné jednorázové plasty jsou samozřejmostí. Letos poprvé bude probíhat také sběr cigaretových nedopalků.

 

7) Alternativní umělci

Sestavu letos oživí také pro Brutal Assault alternativní umělci, jako jsou NEW MODEL ARMY, THE DILLINGER ESCAPE PLAN, JULIA CHRISTMAS či LAIBACH.

 

8) Jazzová vinárna

Josefovská pevnost a Brutal Assault je unikátní svými zákoutími a zajímavými místy. Jedním z nich bude letos akustická sludge jazzová vinárna. Samozřejmostí bude také horror kino a další stálé zázemí, které Brutal Assault nabízí.

 

Další novinky budou následovat. Všechny aktuality naleznete na našem Facebooku: https://www.facebook.com/brutalassault.cz či Instagramu @brutal.assault



Chcete podpořit Brutal Assault? Podívejte se na náš jedinečný kreslený trailer k letošnímu ročníku https://www.youtube.com/watch?v=Vr2SuvPlypQ  - budeme velmi vděční, pokud Vás video zaujme a nasdílíte ho s Vaším publikem.


 

V Plzni se bude hrát a tančit v ulicích. Mezinárodní dixielandový festival přiváží jazzmany z Čech i zahraničí

PLZEŇ: V sobotu a neděli 27. a 28. července se koná devátý ročník Mezinárodního dixielandového festivalu Plzeň, který se věnuje prapočátkům veškeré populární hudby - tradičnímu jazzu.

od 27.07.2024 do 28.07.2024
Autor článku: 
Mirka Veselá

Pořadatel festivalu, orchestr a spolek Pilsner Jazz Band, sází na osvědčený koncept z minulých osmi ročníků. Sobotní program se koná v zahradě společenského domu Měšťanská beseda; v dřevěném secesním altánu se budou střídat dixielandové kapely z Česka i ze zahraničí, prostor zahradní kavárny nabízí mnoho míst k sezení i velký taneční parket. Nedělní program směřuje dixieland tam, kde vznikl: na ulici. Plzeňská Riegrova ulice se pro celý den přemění na neworleanskou Bourbon Street, kde před místními kavárnami a bary na několika místech muzikanti hrají tuto veselou hudbu a pěší zóna poskytuje mnoho prostoru pro přihlížející i tanečníky. Oba festivalové dny zahájí „New Orleans Parade“, průvod všech kapel, tanečníků a kolemjdoucích, kteří pochodují centrem města. Jazz vznikal na počátku XX. století v New Orleans, jinak nazývanému jako dixieland – odtud název tanečního stylu i plzeňského festivalu.

Na programu letos stojí osm kapel, z toho jedna ze zahraničí. Na festivalu poprvé vystoupí Italové a zároveň pro Roaring Emily Jazz Band bude cesta do Čech jejich premiérou. Toto uskupení z Bologni reprezentuje italský tradiční jazz v „pouličním“ obsazení – trumpeta, klarinet, trombon, banjo, suzafon. Z českých hudebních těles zmiňme pořadatele festivalu, orchestr Pilsner Jazz Band, a plzeňskou scénu budou reprezentovat i The Dixie Hot Licks. Na festivalu nemůžou chybět „miláčci publika“: rakovničtí Brass Band. V podobném duchu bude interpretovat dixieland i partička s názvem ŠouflŠou. Z Prahy přicestují Joker‘s Band a světoznámí J. J. Jazzmen se zpěvačkou Barborou Vágnerovou – ti v obměněné sestavě zahrají i na nedělní „Bourbon Street“ pod názvem J. J. Brassband.

Sobotním programem bude provázet bubeník rakovnické kapely, showman a textař Pavel Sklenička.

Sobotní i nedělní program začíná ve 14:00 průvodem všech kapel z náměstí Republiky, od 15:00 se v sobotu hraje v zahradě Měšťanské besedy (v případě velké nepřízně počasí se program koná ve Velkém sále) a v neděli v Riegrově ulici. Oba dny zakončí večerní jam session.

Vstup je zdarma, na sobotní program je možnost si zakoupit vstupenku, která dodá dobrý pocit z podpory festivalu i garanci místa u stolu. Více informací na www.dixielandfestival.cz.

 

Záštitu nad festivalem převzal primátor města Plzně Roman Zarzycký, festival byl letos podpořen městem Plzní a obvodem Plzeň 3, Plzeňským krajem a Nadací 700 let města Plzně.

Čtyři nerozlučné sestry, jedno osudové setkání. Rodinná sága Ahoj krásko odkazující v mnohém na román Malé ženy, je jednou z neoceňovanějších knih roku 2023

ČR: Rozkol, který všechno promění a zasáhne i další generaci. Rodinná sága Ahoj krásko zasazená do současného Chicaga navazuje v mnohém na nesmrtelnou klasiku Malé ženy. Příběh z pera spisovatelky Ann Napolitano o čtyřech sestrách, do jejichž kruhu proniká osamělý cizinec, okouzlil literární veřejnost a získal titul kniha roku 2023 podle The New York Times, Washington Post, Time, Vogue, Glamour, Harper´s Bazaar, New York Post, She Reads a Bookporter. Oprah Winfrey si titul vybrala do knižního klubu. Produkční společnost manželů Obamových chystá tuto knihu převést do seriálové adaptace pro Netflix. Příběh osudů americké rodiny vyšel v nakladatelství Metafora z Nakladatelského domu GRADA.

Autor článku: 
Tereza Schillerová/ika

„Měly bychom ho pozvat k nám domů na večeři!“

William Waters vyrůstal v rodině zasažené tragédií, bez lásky a zájmu rodičů. Když v prvním ročníku na univerzitě potká energickou a ambiciózní Julii Padavanovou, rozzáří se mu celý svět. S Julií do Williamova života vstoupí i její rodina, především její tři mladší sestry: Julii nejbližší Sylvie, snílek a knihomolka, a dvojčata, bohémská výtvarnice Cecelie a laskavá pečovatelka Emeline. Všichni Padavanovi přijmou Juliina nového přítele s otevřenou náručí.

Do osudu všech zúčastněných však zasáhnou životní komplikace, které způsobí katastrofální rodinný rozkol. Ten mezi členy domácnosti zasadí velké nesváry, mnohé z nich dokonce rozdělí a zasáhne i další generaci. Dokáže takovou ránu vůbec někdy něco zacelit? 

Napolitano považuje svůj čtvrtý titul za ten nejosobnější, jaký kdy stvořila. „Když jsem psala tuto knihu, měla jsem pocit, jako by se její děj odehrával přímo uvnitř mě samotné,“ vysvětluje spisovatelka. „Jako by mě spalovala horečka. Začala jsem cítit, že bych prostřednictvím čtveřice živých sester mohla uzdravit sebe i Williama,“ říká.

 

datum vydání: 2. dubna 2024

počet stran: 416

formát: 145x205

vazba: brožovaná s chlopněmi

cena: 489 Kč

 

ANN NAPOLITANO…

…je americká spisovatelka s diplomem z newyorské univerzity MFA. Vyučovala tvůrčí psaní na Brooklyn College, na New York University i v rámci programu Gotham Writers Workshop. Bodovala už se svým debutem Na dosah ruky, který se dočkal mimo jiné divadelního zpracování. Na úspěch navázala s titulem Milý Edwarde, jenž vystřelil na prodejní žebříčky The New York Times, a ani tentokrát dílo nezůstalo bez adaptace – loni podle Anniny předlohy natočil Apple TV+ vysoce hodnocený seriál.

Ahoj krásko je zatím její poslední počin a už sbírá jedno ocenění za druhým. Oprah Winfreyová ho zařadila do svého prestižního Oprah´s Book Club, produkční společnost manželů Obamových podle něj natáčí seriál pro Netflix a v neposlední řadě se kniha může pyšnit druhým místem v Goodreads Choice Award´s. Napolitano svým rodinným příběhem skládá poctu románu Malé ženy Louisy May Alcottové a už nyní je literární veřejností považován za jejího novodobého nástupce.

 

Ohlasy na knihu

„Skvělé, brilantně zpracované dílo. Práce Ann Napolitano... nepodléhá svodům laciné sentimentality a nikdy se nespokojí s jednoduchými odpověďmi na citové problémy, kterým čelí její postavy.“ – The New York Times Book Review

„Napolitano nás nutí přemýšlet o pestré mozaice rodinné lásky, která nás i přes smutek a ztráty nepřestává spojovat. Pomáhá nám vidět i sebe sama – a jeden druhého – v plnosti a celistvosti.“ – The Washington Post

„Ti, kdo ocenili román Malé ženy si zamilují asociace na rodinu Marchovu – zde v podobě čtyř sester Padavanových. Milovníci rozsáhlých rodinných ság mohou s pohnutím sledovat jejich životní cestu od chvíle, kdy nejstarší dcera Julia potká Willa, muže, jejž dostihne jeho tragická minulost a bezmála zničí celou rodinu.“ – Harper’s Bazaar

„Ahoj krásko nám přináší příběh rodiny – takové, do jaké jsme se narodili, ke které se připojíme sňatkem, i té, již nakonec sami vytvoříme – a o tom, jak navzdory bolesti a rozbitým vztahům můžeme vždycky nalézt naději... Napolitano píše s vervou a soucitem o přechodu od idylického mládí k labyrintu dospělosti: o lásce a ztrátě, o nebezpečných slovech a tajemství, které lidi spojuje, ale i rozděluje. Kniha Ahoj krásko je prodchnuta emocionalitou, a právě to ji činí tak silným a strhujícím dílem.“ – Amazon, Editors’ Picks

„Ann Napolitano zkoumá v tomto působivém příběhu o čtveřici sester z Chicaga a mladém muži, který vstoupí do jejich života, význam lásky a rodiny... Své postavy dokázala obdařit skutečným životem a proniká i do nitra jejich myslí, když postupně nalézají smysl svého života. Tato kniha pohne každým čtenářem.“ – Publishers Weekly

 

Ukázka

„Kolik máš sourozenců?“ zeptala se ho Emeline nebo Cecelia. Dvojčata nebyla úplně stejná, ale Will je od sebe nebyl schopný rozeznat. Obě dívky měly tutéž olivovou pleť a světle hnědé vlasy.

„Sourozenců? Žádného,“ odpověděl, ale samozřejmě si hned vzpomněl na zarámovanou fotografii zrzavého batolete v obýváku svých rodičů.

Julia už věděla, že je jedináček – byla to jedna z věcí, na které se ho zeptala hned zkraje jejich prvního telefonátu –, ostatní tři dívky ale jeho odpověď až komicky šokovala.

„To je strašné!“ zděsila se Cecelia nebo Emeline.

„Měly bychom ho pozvat k nám domů na večeři,“ usoudila Sylvie a ostatní dívky přikývly. „Vypadá osaměle.“

A tak William po čtyřech měsících na univerzitě shledal, že začal chodit se svou první dívkou a že našel i novou rodinu.

www.grada.cz

 

Klíčová výtvarná výstava letní sezóny je tu

SEMILY: Díla třiceti tří výtvarných umělců jsou vystavena v prostorách semilské Pojizerské galerie na rozsáhlé souborné výstavě květinových zátiší pod názvem Za tichem květin. Několik let sestavovaný výběr, kdy byla některá díla pro účely výstavy zakoupena na uměleckých aukcích, prezentuje obrazy spojené často s velmi silnými příběhy. Například obraz od malířky židovského původu Heleny Wiesnerové byl malován v roce 1943 během internace malířky v nacistickém táboře Terezín. Práce na takových obrazech pomohla autorce přežít.

od 12.07.2024 do 15.09.2024
Autor článku: 
Miroslav Šnaiberk
Na výstavě najdete díla slavných mistrů, jakými byli například Václav Špála či Otakar Kubín, ale i obrazy dnes již téměř zapomenutých a znovu objevovaných malířů jakými byli Charlotta Burešová, Václav Vojtěch Novák nebo Fedor Kracík. Mezi vystavujícími jsou také malíři pojizerští a polabští, ať už žijící (Ludmila a Vlasta Matoušová, Jiří Urban, Jaroslava Bičovská a další), či nežijící (František Jiroudek, Vladimír Komárek, Jiří Salaba, Čeněk Choděra a další). 
   
Ředitel Muzea a Pojizerské galerie Semily a zároveň kurátor výstavy Miroslav Šnaiberk k výstavě říká: „Sestavit takovou výstavu chce čas, kdy jsme hledali potřebná díla nejen po galeriích, ale i aukcích a v soukromých sbírkách. Výsledkem je dle mého názoru velmi zajímavá a pestrá kolekce děl.“ K výběru současných autorů pak dodává: „Na výstavě jsou zastoupeni i mladí progresivní umělci jako Martin Mulač, Michal Rapant, Alexandra Jiřičková, Martina Meletzká, Barbora Bieylonovič, Eva Pejchalová či Martin Mrkva, kteří dokazují, že žánr květinového zátiší má jako výrazový prostředek stále co říci a není mrtvým tématem. Ostatně můžeme vnímat květinu jako okno do duše autora.“ 
   
Na výstavě je k vidění i videoprojekce akvarelové malby, součástí doprovodných akcí je pak akvarelový plenér pro začínající i pokročilé malíře a na konci výstavy se 14. září v 18:30 uskuteční setkání s autory a komentovaná prohlídka. 
 
Část vystavených děl je také určena k následnému prodeji, kdy 10% z prodané částky poputuje na nákup děl do výtvarné sbírky semilského muzea.
 
Výstava je k vidění od 12. července do 15. září 2024.

 

Strašidla na prázdninách

ÚSTÍ NAD LABEM: Strašidla na prázdninách / 16. 7. / 18. 7. / 30. 7. / 1. 8. / 10.00–16.00

Program pro rodiny s dětmi o ústeckých strašidlech, hravé aktivity a dílničky. 10.00–14.00 komentované prohlídky výstavou Ústecká strašidla.

Divadelní představení Lenčiny zpívánky pro děti 3–7 let:

18. 7. / 11.00 / Šplouchálku, kam se stěhuješ?

1. 8. / 11.00 / Strašidel se nebojíme!

Vstupné: děti 90 Kč, doprovod zdarma

16.07.2024
10:00 - 16:00
Autor článku: 
Muzeum města Ústí nad Labem

Znovuzrození historie: Kulturní centrum Řehlovice, křižovatka umění a kultury

ŘEHLOVICE: Kulturní centrum Řehlovice je významným místem setkávání umělců a komunity z Česka i Německa. Zaměřuje se na propojení umění a kultury prostřednictvím různých projektů, včetně divadelních produkcí, výtvarného sympozia Proudění – Strömungen a dalších kulturních akcí. Důležitým prvkem je také podpora česko-německého dialogu, který reflektuje geografické i historické souvislosti místa. S úctou k historii a snahou o zachování autentické architektury se Kulturní centrum Řehlovice, nedaleko Ústí nad Labem, stalo nejen místem inspirace, ale i tvůrčího rozvoje pro širokou veřejnost. Lenka Holíková, zakladatelka a ředitelka centra, mě provedla všemi jeho objekty v letošním nejdelším dni roku, 20. června. Po prohlídce jsme v centru vedly rozhovor nejen o tom, jak Lenka s neúnavnou energií a podporou svých spolupracovníků a dobrovolníků již 25 let proměňuje téměř zchátralý statek v oázu kreativity a kulturního dění.

Autor článku: 
Hana Galiová

Lenko, co tě přivedlo do Řehlovic a jaká byla tvá motivace vybudovat tu kulturní centrum?

V prvopočátku jsem samozřejmě netušila, že tady vybudujeme kulturní centrum, ale zdejší prostor byl inspirující. Pracovala jsem v té době na Fakultě užitého umění a designu v Ústí nad Labem a nezapomenu, jak mě paní ve vrátnici přesvědčovala, že jestli jsem z Řehlovic, musím jít za paní Rauerovou. To jsem udělala a ona mi začala vyprávět velký příběh o historii místního statku.

Nemohla jsem pak vůbec spát a představovala si, kdo všechno tím místem prošel, a jak se za nějakých 40 let zničilo. Měla jsem pocit, že prostor musíme zachránit a dát dohromady, ale ne obvyklými prostředky, rozhodli jsme se místo vzkřísit výtvarnými počiny. To byl jeden z velkých impulzů.

 

Když jsi mě celým statkem provázela, tak jsi hezky pojmenovala, že jeho záchrana je dlouhodobější koncept na další staletí. Aby se místo rozvinulo a udrželo a měnilo…

Když sem přijdou lidé a říkají, že před námi je spousta práce, nevnímám ji jako jeden velký celek. Těším se z každého malého pokroku a vím, že další část může počkat. Práce probíhá postupně a kreativně se vyvíjí. Kdyby bylo všechno jednou hotové, asi bych se nudila. Velkou radost mi dělá, když se k nám vracejí naše skupiny, protože tento prostor je pro ně inspirující a něco jim říká. To je to, co nás opravdu těší.

 

Když mluvíš o skupinách, jací lidé nebo skupiny sem jezdí, jaká setkání se tu konají?

Pojítkem všeho dění je, že jsme se vydali cestou umění a kultury. To je červená linka, která se táhne všemi našimi projekty. Je jedno, jestli jde o divadelní soubor nebo skupinu ze ZUŠ z Litoměřic. Přinášejí zajímavé programy a projekty, jež nás oslovují, jako je současné divadlo a site-specific divadlo. Obojí odpovídá naší představě. Naší vlajkovou lodí zůstává česko-německé výtvarné sympozium Proudění – Strömungen, které pořádáme už skoro 24 let. Měli jsme možnost dělat zde i komerční festivaly nebo sportovní akce, ale jsme rádi, že jsme si udrželi zaměření na kulturu, což je v celém prostoru patrné.

 

S tím souvisí otázka na česko-německé vztahy. Proč jsou pro vás důležité, co vás k tomu vedlo?

Úplně od začátku jsme chtěli, aby to tu bylo česko-německé. Geograficky jsme na místě, které má svoji historii, a o to důležitější je o ní mluvit. Ale na začátku jsem čelila reakcím typu: „Ty tady chceš dělat česko-německé aktivity? Tady Němce rádi nemáme.“ Když tu bylo auto s německou značkou, někdo mu rozbil okýnko. To se stalo před 25 lety, krátce poté, co jsem se vrátila ze studií v Německu, a říkala jsem si: „Kde to jsme, někde ve středověku?“ Divila jsem se a nemohla jsem to pochopit. Od té doby naštěstí nemáme žádné další problémy.

 

Jak to funguje v praxi?

Všechno je česko-německé úplně od začátku, protože nám jde o to, aby tento prostor sloužil jako místo setkávání. Samozřejmě, že realizujeme i projekty, kde zapojujeme celou Evropu nebo její část, například lidi z Ázerbájdžánu nebo Arménie. Nicméně hlavním cílem je, aby se tu setkávali lidé ze širokého spektra od konzervativních po liberální. Všichni se tu navzájem respektují bez jakéhokoli posměchu, nezažila jsem, že by se někdo někomu posmíval.

 

Jak se vyvinuly vztahy s obcí? Jak vás berou místní?

Musím opět vzpomenout paní Rauerovou, která se o nás pochvalně zmínila panu starostovi. Od obce jsme dostali podporu hned na první sympozium, kdy ještě o nás nikdo moc nevěděl. Také jsme spolupracovali moc dobře s místní základní a mateřskou školou. Dělali jsme s nimi adventní večery, pálili u nás keramiku, kterou tu vystavovali a podobně. Jsem velmi ráda, že od začátku našeho působení tady máme podporu z vedení obce, což nám velmi pomohlo.

 

Jaké jsou největší výzvy, kterým tady čelíte, buď dlouhodobě nebo na každodenní bázi?

Samozřejmě jednou z velkých výzev byla sanace objektů a jejich udržení tak, aby nedošlo k zřícení staveb. Když jsme statek koupili, všechno bylo ve strašném stavu. Návštěvníci často komentují, že to tu vypadá jako ruiny, ale ve skutečnosti byly ty rozvaliny ještě mnohem větší. Podařilo se nám zastavit jejich postupné chátrání. Všude, kde to bylo možné, jsme instalovali nové střechy, abychom zastavili další rozpadání a zachovali původní architekturu. Myslím si, že například tyto oblouky, kde teď sedíme, už nikdo nikdy nepostaví. Nemám nic proti moderní architektuře, naopak. Mám ji velmi ráda, ale sklobeton a ocel nenahradí původní materiály. Líbí se mi stará historická architektura ve spojení s tou moderní. Strašně ráda jezdím do Holandska, kde to umějí, také v Itálii dokážou staré památky krásně zrekonstruovat do moderní podoby.

 

Chcete tady také udělat nějaké místo, kde skloubíte staré a nové?

Uvažujeme o několika možnostech. Rádi bychom například využili prostor vzadu v pivovaru nebo i ve špýcharu, kde jsme spolu byly. Snažíme se, aby první dojem z místa byl stále spojen s historickým rázem. Ale když pak člověk vstoupí do prostoru, je překvapený, že se ocitl na moderním místě, chráněném a plném světla, a má hned chuť se kreativně zapojit, vzít si plátno a začít malovat. Nejde jen o setkávání lidí, ale především o jejich tvorbu. Ve společnosti totiž často chybí místo, kde máš prostor pro svou kreativitu. Sem přijdete a od prvního okamžiku se ponoříte do vlny tvorby nebo něčeho kreativního. Je to díky prostředí a lidem, s nimiž se zde potkáváte, kteří vás inspirují.

 

To jsou radosti, které provoz centra přináší a motivují jít dál. Byl naopak nějaký okamžik, když jsi si říkala, že toho máš plné zuby, vzdáváš to, budeš dělat něco jiného nebo někde jinde?

Ne, tohle vůbec nenastalo.

 

Tak to je krásné.

Opravdu to nenastalo. Jsem ráda, že ráno vstanu a vidím odvedenou práci. Samozřejmě, když jsem tady, je práce všude, kamkoliv se jenom hnu, a říkám si, co ještě musím. Ale často odjíždím a mám pak odstup. Ten je pro mě důležitý, abych viděla, že to, co dělám, je pro mě správně.

 

Dá se z těch všech věcí vypíchnout nějaký speciální moment, něco, kde jsi byla opravdu hrdá nebo dojatá, nebo že se něco povedlo, něco, co se zarylo do paměti?

Není to o konkrétní věci, ale o radosti z tady a teď. Momentálně se těším z nového prostoru v patře a z obnovy zahradního přístupu, který byl nedávno v dezolátním stavu, a teď je to útulný mini park. Také se těším na to, co přinese příští rok.

 

Jaké tedy máte plány na letošek, nebo co se u vás už v tomto roce odehrálo, nebo ještě odehraje?

Letos jsme věnovali hodně energie oslavě 25 let našeho centra. Pozvali jsme spoustu přátel, kteří přijeli z velké dálky i z blízkého okolí. Věnovali nám tři dny svého času a společně jsme slavili. I když nám počasí nepřálo, podařilo se udělat skvělou akci. Dále jsme tu měli každoroční setkání s Diakonií. Tato událost začínala kdysi se 40 lidmi a každý rok počet účastníků roste. Letos se sešlo už kolem 150 lidí, kteří zde měli možnost strávit několik hodin společně. Navíc jsme hostili setkání dobrovolníků a v současnosti jsou tu studenti scénografie z DAMU. Brzy začne náš další projekt Řehsign, jenž přináší zajímavé diskuzní platformy. Letos se zaměříme na audio zpracování nedaleké dálnice a těším se na výsledný podcast.

 

Působíte jen v Řehlovicích nebo i jinde?

Díky covidu jsme se rozhodli rozšířit naši činnost do Litoměřic a začali jsme provozovat Galerii Gotické dvojče. Každý rok jsme tam pravidelně pořádali výstavy, ale během pandemie galerie ztratila své využití. V té době si nikdo nedokázal představit, že by galerii vedl. My jsme však tento prostor měli rádi a řekli jsme si, proč to nezkusit sami. Znamená to pro nás sice spoustu práce navíc, ale najednou zjišťujeme, že galerie funguje jako naše výkladní skříň. To je kategorie věcí, které začneme dělat, a vůbec nevíme, jak budou pokračovat, navazujeme na něco, reagujeme na něco a pak se ukáže, že je to takhle správně.

 

Co v galerii vystavujete?

Za posledních 25 let jsme získali bohatou sbírku umělců, českých i německých, která nám umožňuje vybírat a vystavovat ještě dalších 10 let, to ale úplně nechceme. Snažíme se o vyváženost. Pracujeme s Litoměřicemi a rádi v galerii prezentujeme místní i zahraniční umělce, kumštýře z celé České republiky. Teď nám končí výstava Kapky na kameni, kterou jsme dělali ve spolupráci s Městskou galerií v Litomyšli. Je o velmi zajímavých ženách minulého, předminulého století, z geografické polohy celého bývalého Československa. Prezentuje Češky, Slovenky, ale i Ukrajinky, které žily na Podkarpatské Rusi. Každá je svým způsobem výjimečná, od sportovkyň, vědkyň až po zpěvačky, umělkyně. Výstavu inspirovala stejnojmenná kniha, která bohužel zapadla v covidu. Expozice na ni s velkým ohlasem upozorňuje. Chceme ji přesunout do Řehlovic. V galerii Gotické dvojče teď chystáme novou výstavu První setkání Svatopluka Klimeše a Brigitte C. Reichl, která potrvá až do 21. září 2024.

 

Jaké máte plány a vize do budoucna, chystáte například nějaký větší projekt?

U nás je fajn, že se nám skupiny vracejí. Máme jaro až do podzimu krásně pokryté, v zimě už tady nikdo být nemůže, protože na ni nejsme uzpůsobení. Vidíme, že potřebujeme více ateliérů a více sdílených dílen, na to se teď chceme zaměřit. Byla vypsána nová projektová výzva, uvidíme, jestli se nám to podaří. Chceme, aby kreativita měla podporu a zázemí ještě větší.

 

Třeba na rezidenční pobyty?

Třeba i na rezidenční pobyty, ale chceme hlavně nabídnout řemeslné dílny, kam by lidé mohli docházet pravidelně, kde by si mohli zkoušet řemeslo. Poslouchala jsem nedávno podcast, kde se mluvilo o tom, jak jsme strašně přehlcení mobily a počítači, dostáváme záhul na mozek, všude je tolik vjemů. Těžko říct, kdy z toho bude nějaký kolaps. Neurolog v rozhovoru říkal, že jediná pomoc je práce rukama, buď na zahradě nebo řemeslo, že si mozek odpočine, a to nás může zase zachránit.

 

Více na: https://kcrehlo.cz/

Ve výběrovém řízení na nové umělecké vedení HaDivadla se rozhodne mezi dvěma tvůrčími týmy

BRNO: V nejbližších týdnech proběhne uzavřené výběrové řízení na nové umělecké vedení brněnského HaDivadla – scény Centra experimentálního divadla – pro období 2025–2028. Nadcházející Sezona 50: Obzory (2024/25) tak bude posledním rokem působení současného uměleckého šéfa Ivana Buraje. Rozhodnutí o novém vedení divadla by mělo padnout začátkem září 2024.

05.09.2024
Autor článku: 
Tereza Teerink Turzíková / HaDivadlo

Po téměř desetiletém působení na pozici uměleckého šéfa brněnské avantgardní scény HaDivadla bude režisér Ivan Buraj odcházet do pražského Divadla v Dlouhé. Se svým dlouholetým působištěm se tak rozloučí v rámci výroční Sezony 50: Obzory, během níž bude uvedena jeho poslední režie jako uměleckého šéfa. Burajův odchod byl souboru oznámen již v minulém kalendářním roce a o potřebě zvolit nové umělecké vedení a včas tak zajistit předávání divadla se v kolektivu diskutuje již delší dobu.

Začátkem června nastoupil do funkce ředitele Centra experimentálního divadla (CED), pod něž HaDivadlo spadá, bývalý šéf produkce Divadla Na zábradlí Jan Búrik. V této pozici tak vystřídal Miroslava Oščatku, bývalého dramaturga Divadla Husa na provázku. Příprava výběru a oslovení uměleckých týmů byly pro Búrika jedním z prvních úkonů v nové funkci. Na základě debat o možných kandidátech se současným vedením HaDivadla se ředitel CED rozhodl o uspořádání uzavřeného výběrového řízení, v němž se bude volit mezi dvěma tvůrčími týmy.

Prvním z kandidujících je režisérka na volné noze Anna Klimešová, která ke spolupráci oslovila dramaturgy Petra Erbese a Borise Jedináka z Divadla Na zábradlí. Klimešová absolvovala Katedru alternativního a loutkového divadla na DAMU. Má za sebou řadu realizací jak na etablovaných kamenných scénách tak i v nezávislém divadelním sektoru. Žánrová pestrost jejích divadelních výstupů se zrcadlí na škále od činoherních inscenací, přes pohybové či komunitní projekty po loutkové inscenace pro děti i dospělé. V rámci CED režírovala již v Huse na provázku (Pozdravuju a líbám vás všecki, 2023) a Terénu (Die Reise, 2022). Tvůrčí duo Jedináka a Erbese realizovalo v Huse na provázku inscenace Setkání spiklenců (2021) a Reality (2024).

Druhý tým tvoří trojice studujících Divadelní fakulty JAMU Jan Doležel, Justina Grecová a Jana Vaverková. Ti jsou spoluautory kolektivní bakalářské inscenace Mé jméno budiž Gantenbein (2023) nebo happeningu 1000 stop zmizelých (2023) a s HaDivadlem spolupracovali na Dni ukrajinské kultury Palianytsia (2022). Využívají autorské i interpretační inscenační principy s důrazem na dramaturgii prostoru a aktivnější pozici diváctva. Své výstupy staví na principu nehierarchické tvorby. Tento princip by chtěli nabídnout k uplatnění i při vedení divadelní instituce. Doležel navíc v HaDivadle dlouhodobě působí jako asistent režie, inspicient a divadelní lektor, jako asistentka režie s HaDivadlem spolupracovala také Vaverková.

Jan Búrik přibližuje motivace pro oslovení těchto tvůrčích osobností: „Anna Klimešová je přední zástupkyní mladé generace, která se již etablovala na domácí divadelní scéně jako tvůrkyně s výrazným autorským vkladem a obrovským žánrovým rozptylem, který dokazuje její umělecké, ale i řemeslné kvality. Tvůrčí trio Jana Doležela, Justiny Grecové a Jany Vaverkové reprezentuje tu opravdu nejmladší generaci tvůrců. Budoucí absolventi JAMU se zabývají nehierarchickým přístupem k tvorbě a ve své koncepci budou chtít nabídnout tento styl práce i pro nastavení uměleckého směřování a provozu divadelní instituce. Při studování vypracovaných uměleckých koncepcí a pohovorech s týmy bude jistě zajímavé tyto rozdíly sledovat a následně z nich vybrat tu nejlepší variantu pro rozvoj této progresivní divadelní scény.“

Do 15. srpna 2024 by kandidátské týmy měly odevzdat vypracovanou Uměleckou koncepci rozvoje HaDivadla pro roky 2025–2028, která bude předložena pětičlené komisi sestavené ředitelem CED Janem Búrikem. „Složení komise jsem dlouho a pečlivě zvažoval. Pro výběr nového uměleckého týmu pro HaDivadlo jsem se snažil vybrat osobnosti z českého divadelního a akademického světa, které jsou spojením odbornosti, profesionality, zkušeností a znalostí středoevropského, českého a brněnského divadelního kontextu. Zároveň jsem se snažil najít i členy, kteří jsou s prací obou týmů z praxe více seznámeni a budou tedy pro komisi dalším zdrojem informací pro její rozhodování,“ uvádí Búrik ke složení výběrové komise.

Na základě žádosti kolektivu HaDivadla Jan Búrik navíc přislíbil zástupcům hereckého souboru možnost seznámit se s uměleckými koncepcemi a účastnit se pohovorů s tvůrčími týmy a následné diskuze jako poradní hlasy komise. Zaměstnanci HaDivadla si při volbě těchto poradních hlasů odhlasovali dlouholetou členku souboru Marii Ludvíkovou a herečku Saru Venclovskou.

V HaDivadle se dlouhodobě zajímáme o pohyb směrem k demokratizaci a otevírání kulturních institucí. Živě diskutujeme myšlenku aplikace participativních prvků (sebe)vedení, ať už ve vztahu s diváctvem nebo i zaměstnanci. Proto vítáme alespoň možnost poradního hlasu členstva souboru ve výběrovém řízení na post uměleckého vedení divadla. Je to důležitý první krok na cestě partnerštějšího vztahu CED a divadel v něm sdružených, obzvlášť vzhledem k tomu, že doposud nebyly vyjasněny pravomoci ředitele CED ve vztahu k výběru vedení jednotlivých scén,“ doplňuje současný umělecký šéf Ivan Buraj.

Rozhodnutí o novém uměleckém vedení HaDivadla proběhne 5. září 2024. S příchodem výroční Sezony 50: Obzory by tak mělo být jasné, kdo se ujme vedení souboru s dlouholetou tradicí a neopomenutelným místem na domácí scéně divadelní alternativy.

 

Složení výběrové komise

 

MgA. Lenka Havlíková

Ředitelka Divadla X10, předsedkyně Asociace nezávislých divadel, předsedkyně Rady CED, dramaturgyně a kulturní manažerka

 

MgA. Petr Michálek

Rektor JAMU, kulturní manažer, herec, bývalý ředitel Městského divadla Zlín

 

doc. Mgr. Bohumil Nekolný

Pedagog DAMU, odborník na kulturní politiku, dlouholetý konzultant Institutu umění –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Divadelní ústav

 

doc. Mgr. Petr Štědroň Ph.D.

Ředitel Divadla Na zábradlí, ředitel Pražského divadelního festivalu německého jazyka, člen rady CED, dramaturg, pedagog, překladatel

 

MgA. Jan Búrik

Ředitel Centra experimentálního divadla

 

+ 2 zástupci hereckého souboru HaDivadla (poradní hlasy): Marie Ludvíková a Sara Venclovská

Cenu památkové péče získala obnova zámeckého areálu Karlova Koruna, oprava vodojemu i středověkých náhrobků.

KRÁLOVÉHRADECKÝ KRAJ: Známe výsledky letošního ročníku Ceny Hereditas obligat, kterou Královéhradecký kraj udílí za obnovu a záchranu architektonického dědictví na svém území. Odborná porota letos z 12 nominací vybrala opravu zámeckého areálu Karlova Koruna či bývalého vodojemu, restaurování historicky cenných náhrobků a cenu za popularizaci památkové péče získal Jiří Němeček.

Autor článku: 
Lukáš Vaníček

„Už počtvrté jsme vyhlásili Cenu Hereditas obligat, abychom vzdali hold mimořádnému úsilí všech, kteří věnují svůj čas a dovednosti k zachování našeho bohatého architektonického dědictví. Jsou to nesčetní jednotlivci, spolky, obce nebo i firmy, kteří k těmto snahám významně přispívají. Královéhradecký kraj si jejich dobrovolného úsilí hluboce váží a bude tyto aktivity pro zachování našeho kulturního dědictví i nadále podporovat,“ uvedla náměstkyně pro kulturu a památkovou péči Martina Berdychová.

Královéhradecký kraj udělil cenu ve čtyřech samostatných kategoriích a všichni ocenění získali finanční odměnu ve výši 50 tisíc korun.

 

Stavební obnova chráněné stavby spočívá v dokončení stavebních prací nebo ucelené etapy stavební obnovy prohlášené nemovité kulturní památky, nemovité národní kulturní památky, případně stavby nacházející se na území památkové rezervace nebo památkové zóny. Cenu získala společnost Kinský dal Borgo, a. s., a to za obnovu zámeckého areálu Karlova Koruna.

Barokní areál Karlovy Koruny, vystavěný podle návrhů Jana Blažeje Santiniho Aichela, zahrnuje budovu Jízdárny, Konírny, Kočárovny a Domku u červené brány (bývalý Lovčí dům). Náročná oprava těchto budov trvala tři roky a na financování se podílela Evropská unie. Snaha majitelů o zachování původního účelu budov se podařila a návštěvníci si je mohou prohlédnout v rámci nového prohlídkového okruhu.

„Budovám jsme nevraceli jenom původní vzhled, snažili jsme se i o původní účel. V budově koníren vznikla stáj pro až šest koní a nyní zde stojí dokonce koně Kinských, takzvané plemeno chlumeckých plaváků. Myslím si, že je to historický okamžik, jelikož koně zde po desítky let nebyli. Chov byl přerušen druhou světovou válkou a komunistickým režimem. Považuji to za velké vítězství, že jsme sem koně vrátili,“ uvedla k obnově ředitelka kulturních památek Kinský dal Borgo, a. s., Martina Kubešová.

 

Kategorie Restaurování prohlášené památky spočívá v dokončeném restaurátorském zásahu, ať již celé movité či nemovité kulturní památky nebo její ucelené části (např. restaurování sochy, obrazu, nástěnné malby atd.). Zde odborná porota ocenila Římskokatolickou farnost – děkanství Chlumec nad Cidlinou za restaurování renesančních náhrobků v kostele sv. Voršily.

V kostele sv. Voršily se nachází osm kamenných renesančních náhrobků, které byly do roku 1836 uloženy v kostelní kryptě, poté v presbytáři. Soubor náhrobků patří k nejpočetnějším v Pocidliní a je z nich možné vyčíst, kdo si je nechal zhotovit. Vedle sebe je tak možné najít náhrobek hejtmana chlumeckého panství či cechovního mistra. Uložení náhrobků v kryptě si však vybralo svou daň a před havarijním stavem je zachránily včasné restaurátorské práce.

„Velice zajímavým náhrobkem je Václav Zachař starší z Pašiněvsi, kde má v erbu na loďce plujícího rytíře s veslem. Tento erb byl králem dán jeho předchůdci Janu Zachařovi, který kdysi byl v severských státech a jako první si přivezl do Čech kajak a pravděpodobně jím brázdil jižní Čechy, takže je vlastně prvním českým vodákem,“ doplnil k náhrobkům správce chlumecké farnosti Arnošt Vidourek.

 

Za záchranu neprohlášené památky si Cenu Hereditas obligat odnesl Jaroslav Kopecký za opravu vodojemu ve Svobodě nad Úpou. Třetí kategorie památkářského ocenění spočívá v obnově, ucelené etapě obnovy nebo restaurování státem nechráněného uměleckého díla nebo stavby, která se nachází mimo území památkové rezervace nebo památkové zóny.

Ve Svobodě nad Úpou se nachází objekt, kterému se říká stará vodárna, ale ve skutečnosti se jedná o přerušovací komoru na přerušení tlaku v potrubí. Komora byla součástí vodovodu, který se stavěl v letech 1915 až 1917 z Rýchor do Trutnova. V 80. letech se komora přestala používat a začala chátrat. Objekt zakoupil Jaroslav Kopecký a na své náklady ho opravil. Bylo nutné opravit střechu, u které chyběla část věže, a zbavit celý objekt křovin.

„Byl jsem pracovník VAKu a rozhodl jsem se, že objekt koupím a pomalu jsem ho začal opravovat. Jsem typ člověka, který má rád staré věci, myslím si, že staré dědictví pokračuje. Někdo sbírá stará auta, já jsem si koupil starou vodárnu, kterou dávám dohromady, aby to tu vypadalo hezky,“ uvedl Jaroslav Kopecký.

 

Za popularizaci památkové péče ocenila odborná porota Jiřího Němečka.

Jiří Němeček jako učitel dějepisu vždy tíhnul k historii. V roce 1990 založil Společnost ochránců památek ve východních Čechách a do roku 2011 byl jejím předsedou. Za tuto dobu Společnost iniciovala a podílela se na řadě oprav různých objektů a vydala desítky odborných a popularizačních publikací.

„V polistopadovém nadšení jsem založil společnost s cílem pomáhat památky zachraňovat. Založili jsme nakladatelství Balustráda a vydali jsme téměř 40 publikací, které se týkaly historie a památek, protože je to dědictví po našich předcích a toho bychom si měli vážit. To byl jeden z cílů naší společnosti,“ dodal Jiří Němeček.

Stránky

Přihlásit se k odběru RSS - Instituce a kulturní zařízení