Instituce a kulturní zařízení

Filmové projekce i doprovodný program letos v Ostrově navštívilo kolem čtrnácti tisíc návštěvníků. Odborná porota pro seriálovou tvorbu udělila čestné uznání druhé řadě Sex O'Clock s odůvodněním, že: „Sex O'Clock má odvahu otevírat citlivá témata jako je sexuální zneužívání, kriminalita a podobně.“ Seriál uspěl také na základě hlasování dětí a získal tak cenu dětského diváka v kategorii seriálová tvorba.

„Obě letošní ocenění na Festivalu Oty Hofmana nám udělala nesmírnou radost a moc si jich vážíme. Potvrdilo se, že Sex O'Clock dlouhodobě boduje jak u odborné veřejnosti, tak u diváků, na které cílíme,“ říká kreativní producentka Marta Fenclová k uznání odborné poroty a divácké ceně, kterou si letos odnáší. „Ráda bych poděkovala festivalu za vřelé přijetí, vynikající atmosféru a skvělé diskuze s diváky, kterou jsou pro tvůrce vždy velmi podnětné. Ostrov nad Ohří je pro rodinu Anenských a celý tvůrčí tým takový náš Love Island,“ dodává producentka Cinebonbon a režisérka Sex O'Clock Karolina Zalabáková.

Druhá série sleduje příběh opět příběh rodiny Anenských. Ema (Sára Korbelová) sice bude mít miminko, ale to neznamená, že začne být konečně dospělá. Judita (Petra Bučková) zkusí začít znova, vyoutovaný Michal (Jan Révai) se ocitne ze dne na den bez práce a babička Greta (Jana Švandová) nezklame a vytasí se s tajným plánem. K tomu jeden milostný trojúhelník, jedna nová sexy chemikářka a jedna děravá střecha. A samozřejmě Adamova cesta za ztrátou panictví, která se mění v poznání, že mít holku neznamená automaticky šťastný konec, ale je to začátek nové mise, jak si ji udržet. A protože neštěstí nechodí po horách, ale po Anenských, k problémům rozehraným v první sérii přibudou geometrickou řadou další.

Druhou řadu Sex O'Clock uvidí diváci tento podzim na Voyo.

Touha uspořádat festival slam poetry se v komunitě kolem žánru rozvíjela několik let. Mluvené slovo bývá na festivalech běžně vnímáno čistě jako doprovodný program, vznikající produkční tým nicméně věřil, že slam zvládne obstát i jako hlavní hvězda. Kvůli pandemii a související kulturní karanténě se ale nakonec první ročník povedlo uvést v realitu až loni, a to v rámci oslav 20. narozenin české slam poetry. Cílem prvního Boleslamu bylo propojení několika paralelních slamových exhibic do jedné velké, samostatné kulturní akce. Aby tyto exhibice byly nejen co divácky nejlákavější, ale také co nejpestřejší, vytvořila se neuvěřitelně bohatá paleta tematických formátů, které jinde nikdy předtím nebyly k vidění. Ať už se jednalo o kalašnikov slam, smutný a naopak pohodový slam, slam pouze prvních a špatných textů, nebo soutěž Olomouc versus Brno, nové koncepty přinesly zbrusu nový a neopakovatelný zážitek nejen všem příchozím, ale také samotným vystupujícím. První, tak trochu experimentální ročník dopadl nad očekávání a navštívilo ho přes 200 osob.

“Loni před festivalem jsme si úvahy o dalším ročníku raději zakázali, abychom to nezakřikli. Výsledný efekt pro celou naši komunitu i boleslavskou kulturní scénu nás pak ale záhy přesvědčil, že druhý ročník bude,” říká ředitel festivalu a přední představitel žánru Václav Šindelář, známý pod uměleckým pseudonymem Anatol Svahilec. Mladá Boleslav se jako festivalové místo ukázala být ideální, a to jak kvůli dopravní dostupnosti, tak také díky podmínkám pro vytvoření několika stagí v různých prostorech ve vzájemné krátké docházkové vzdálenosti. Boleslam chce představit slam poetry místnímu publiku, ale také podpořit cestovní ruch a kulturní scénu v regionu. “Slameři, slamerky i fanouškovská základna existuje všude možně po republice a Boleslam má ambici stát se vedle českého slamového finále pravidelně mimořádnou událostí milovníků i milovnic, stejně jako mistrů a mistryň performativní autorské poezie,” doplňuje Šindelář k motivaci pro organizování dalšího ročníku. Stejně jako loni festival tvoří jen malý tým, rozrostl se nicméně o několik lidí tak, aby byla na základě loňských zkušeností organizace ještě lepší a průběh co nejhladší. Pro zájemce o ubytování z jiných koutů republiky nabízí organizátorský tým i letos možnost noclehu v tělocvičně základní školy. Program je však opět sestaven tak, aby na něj přespolní zvládli bez problému dorazit. V pátek bude festival zahájen v 19 h. Druhý festivalový den odstartuje snídaně v 9:00 a od 10:00 se už můžete těšit na slamové i hudební zážitky na všech 6 stagích, program bude pokračovat až do pozdního večera.

Václav Šindelář zve návštěvnictvo k prozkoumání nového kulturního formátu. “Pokud máte pocit, že zábavný festival je hudební, výtvarný či divadelní, krutě se pletete,” usmívá se.

Všechny potřebné informace včetně programu mohou návštěvníci najít na facebookové události nebo na webových stránkách.

O slam poetry

Žánr vznikl v polovině 80. let 20. století v USA a rychle se rozšířil po celém světě. Je definován jako performativní žánr přednesu autorské poezie a svým formátem osciluje mezi uměleckými obory dramatické recitace, storytellingu a stand-upu. Letos získal cenu Magnesia Litera a pravidelné exhibice se pořádají ve více než 40 městech po celé ČR – včetně všech krajských. Bývá zastupován na největších kulturních festivalech (Colours of Ostrava, Rock for People, MFF Karlovy Vary, Letní filmová škola Uherské Hradiště, Festival Banát a další). Každý rok probíhá také mistrovství republiky za účasti bezmála tisíce diváků. Scénu tvoří zhruba stovka aktivních tvůrců a tvůrkyň působících po celé zemi.

Vstupenky: https://shorturl.at/sBlH8

Festivalová místa

Pluhárna, Havlíčkova 456/1
Altán, Na Výstavišti 115
Škoda nezajít, Staroměstské nám. 87/8
Klementinka, tř. Václava Klementa 601
Divadelní klub, Palackého 263
Městský palác Templ, Krajířova 102

Akce vzniká ve spolupráci s Boleslam, z. s., Detour Production, z. s. a Netradiční spolek, z. s.

https://boleslam.webnode.cz/
 

„Z mezinárodního úspěchu Svaté mám neskrývanou radost. A i s ohledem na aktuální zdravotní stav paní Jiřiny věřím, že toto ocenění pro ni bude tou nejlepší medicínou a posílám přání brzkého uzdravení. V Soulu tento mimořádně působivý příběh o lži a pravdě totiž uspěl v konkurenci tří stovek titulů, které do soutěže přihlásila téměř padesátka zemí, a nechyběli ani zástupci celosvětově úspěšných streamovacích platforem. K ocenění za strhující herecký výkon přidávám gratulaci Jiřině Bohdalové, která i v tomto snímku potvrdila, že její talent je zcela mimořádný,“ říká generální ředitel ČT Jan Souček.

Ceny pro film Svatá v Jižní Koreji převzal scenárista Marek Epstein a Jiřinu Bohdalovou zastoupil kreativní producent ČT Jaroslav Sedláček. Herečka se ze slavnostního ceremoniálu omluvila a organizátorům, porotě a publiku poslala tento vzkaz: „Moc vás zdravím do Soulu a moc mě mrzí, že tam nemůžu být s vámi. Bohužel mi lékař dlouhé lety zakázal vzhledem k věku a taky vzhledem k prodělané plicní embolii. Ale nezakázal mi pracovat, a tak – půl roku po této zdravotní komplikaci – jsem natočila Svatou. Ani nevíte, jak mi ta vaše cena vrací chuť do života a snad ještě i do další práce. A to taky díky vám. Děkuju, vaše Jiřina Bohdalová.“

Scénář k filmu Svatá dostala Jiřina Bohdalová k devadesátým narozeninám od scenáristy Marka Epsteina. Natáčelo se loni během srpna a září hlavně na Kavčích horách.

„Mám radost, že se nám povedlo natočit film, kterému rozumí i na druhém konci světa. Motiv gulagů zřejmě v Koreji rezonuje více – vždyť je mají dodnes takřka za plotem, u severních komunistických sousedů. Více ale zaujalo to hlavní téma o pravdě, jejím hledání, ztrácení a nalézání. To je téma tak bytostně lidské, že dokáže být empaticky vnímatelné vskutku multikulturně,“ dodává režisér Jiří Strach.

Drama Svatá má už na svém kontě ocenění Silver Award v kategorii Fiction Film na festivalu Heart of Europe ve Varšavě. A v říjnu může se svou nominací uspět také v soutěži Prix Europa, a to v kategorii Video Fiction. Při svém televizním uvedení si letos 19. května na ČT1 nenechal Svatou ujít víc než milion a dvě stě tisíc diváků. Vedle Jiřiny Bohdalové v příběhu excelují také Lenka Vlasáková a Pavla Beretová.

Tři příběhy z pohledu tří postav, které jsou spolu provázané. Kromě rozpadu vztahu kvůli sociálním sítím, jako je například platforma OnlyFans, hledají svou sebehodnotu a vypořádávají se s předsudky, které přicházejí zejména od neznámých lidí. „Při tvorbě seriálu Vlastně se nic nestalo jsme chtěli jít po maximálním možném realismu, aby se divák cítil být součástí diskuse o věcech, které v průběhu série postavy řeší,“ odhaluje režisér Jan Vejnar.

Jelikož se ústředním tématem série staly proměny intimity v digitální době, natáčení všech intimních scén probíhalo pod dohledem intimacy koučky. „Vzhledem k tomu, jak dostupný je tento obsah v dnešní době, je často jednodušší zavírat se do virtuálního světa a žít v něm trochu jiný život, o kterém ten druhý nemusí vůbec vědět. To se týká vztahu našich hrdinů Žofie a Romana. V Andreině lince nás jednak zajímalo posouvání vlastních hranic, ale také to, jak vás vnímá vaše okolí pouze na základě toho, že se věnujete určité profesi, v našem případě právě sexfluencerství,“ popisuje tvorbu seriálových postav scenáristka Darja Miková.

Komplexnost scénáře byla jedním z hlavních důvodů, proč herce námět seriálu zaujal. Představitelka Andrey Elizaveta Maximová zdůrazňuje: „Oslovila mě kontroverzní témata vykreslená z pohledu mladých lidí – OnlyFans, vytváření a konzumace erotického obsahu na internetu a odkrývání vnitřních pochodů a motivací sexfluencerů.“ Denisa Barešová ztvárňující Žofii chválí, že se tvůrci vydali nejen cestou vztahů: „Za mě je mnohem zajímavější, kdo má jaké hranice intimity, jak moc a jakým způsobem s nimi nakládá a jak dokáže soudit druhé bez toho, aby byl obeznámen s jejich životními příběhy.“ Jiří Chadraba jako seriálový Roman ocenil zejména reálnost scénáře: „Seriál řeší témata, která jsou stále citlivým tabu. A právě proto musel vzniknout. Oslovil mě nejen otevíráním těchto kontroverzí, ale i svou aktuálností. Některé scény jsou jako nahrané na diktafon u dnešních párů doma.“

Seriál bude premiérově uveden 27. září v rámci festivalu Serial Killer v soutěžní kategorii Quick Killer. O dva dny později bude dostupný v iVysílání a jeho dvoudílnou podobu odvysílá 5. a 6. listopadu program ČT1. „Divákem může být kdokoliv, jelikož cesty vztahů a jejich rozpadu jsou univerzální a nadčasová věc, na kterou se může napojit každý,“ vysvětluje kreativní producent Jakub Mahler.

Na youtubovém profilu iVysílání bude k dispozici bonusové video, kde herečky ze seriálu čtou reálné nenávistné komentáře, které dostávají OnlyFans tvůrci na svých sociálních sítích, a to tichým uklidňujícím hlasem ve stylu ASMR, jejž diváci uslyší také přímo v seriálu.

režie: Jan Vejnar // scénář: Jan Vejnar, Darja Miková // dramaturgie: Jan Smutný, Jakub Mahler // střih: Jakub Vansa // kamera: Šimon Dvořáček // zvuk: Jiří Gráf // výkonné producentky: Romana Špiková, Karolína Vodičková // kreativní producent: Jakub Mahler // hrají: Denisa Barešová, Elizaveta Maximová, Jiří Chadraba, Simona Lewandowska, Lukáš Hejlík a další

V neděli 13.10. proběhne od 13 hod. výlov muzejních rybníků. Horní Falc je známá rybníkářská oblast a chov kaprů je od středověku výnosným odvětvím. Vylovené ryby se budou nejprve počítat a vážit a ty menší přemístíme do rybníků na přezimování. Ve mlýně Rauberweiher si můžete prohlédnout výstavu o historii rybníkářství. Muzejní hostinec nabídne tentokrát rybí speciality. Dílnička pro děti: budou se vyrábět rybky, které si jako suvenýr můžete odnést domů.

V neděli 20.10. pořádáme tradiční Posvícenský trh. Řemeslníci z Bavorska i z Čech přivezou široký sortiment zboží. Keramiku, košíky, výrobky ze dřeva, zboží pletené i šité. Pořídit se zde dá spousta užitečných věcí jako přírodní mýdla, svíčky nebo originální šperky. Je po sklizni a farmáři nabídnou čerstvé dobroty z ovoce a zeleniny. Místní zahradnický spolek zde bude vyrábět podzimní dekorace z přírodních materiálů. Součástí akce je také velká výstava jablek za přítomnosti odborníků - pomologů. Děti se mohou těšit na malý kolotoč a nebudou chybět ani posvícenské sladkosti.

Prohlídku skanzenu lze spojit s příjemnou procházkou podzimní přírodou. Každou neděli peče muzejní pekař kváskový chléb a nabídne i různé druhy pečiva ke kávě. V muzejním hostinci si můžete dopřát posezení a správnou bavorskou svačinu s pivem.

Akce jsou v ceně muzejní vstupenky a parkování je k dispozici zdarma.

www.freilandmuseum-oberpfalz.de

Po více než dvou letech spolupráce s Reflexem se autoři podcastu Hodina Dějepichu, Tereza Kujová a Jan Studnička, rozhodli směřovat své projekty mimo mediální dům CNC. Na konci září tak pod vlajkou Reflexu vychází poslední díl oceňovaného podcastu Hodina Dějepichu. Fanouškům a posluchačům to autoři sami oznámili v jedné z epizod.

"Rozhodnutí ukončit naši spolupráci s Reflexem bylo náročné. Za ty více než dva roky jsme společně vytvořili skvělý podcast, na který jsme pyšní. Od října se plně přesouváme na Forendors. Již rok tam tvoříme pořad Stanice hrůzy. Za poslední rok jsme tak měli srovnání tvorby na vlastní pěst i se zázemím velkého mediálního domu. A rozhodli jsme se vykročit pouze na vlastní nohu. Ke konci září tak oba s Honzou Reflex opouštíme a budeme se naplno věnovat naší společné autorské tvorbě. Budeme pokračovat ve Stanici hrůzy a 4. 10. přidáme první epizodu novinky HistoRIP," říká Tereza Kujová.

"Spolupráce s Reflexem byla pro nás všechny obohacující. Nyní však cítíme, že nastal čas posunout se s našimi projekty novým směrem a realizovat nové tvůrčí vize. Hodina Dějepichu ukončí své působení závěrečnou epizodou 30. září 2024. Děkujeme všem, kteří podcast sledovali a podporovali," doplňuje za autorské duo Jan Studnička.

HistoRIP: Podcast je mrtev, ať žije podcast

Tereza a Honza už nyní připravují pro fanoušky a podporovatele nový historický podcast s názvem HistoRIP. Tento zábavný průzkum zapomenutých nebo přehlížených historických událostí najdou fanoušci na Forendors. Nová epizoda vyjde každé pondělí. Předplatitelé se na Forendosr navíc dočkají i bonusových epizod, záznamů z živáků a budou mít přístup na HistoRIP Discord. Během září mohou navíc získat předplatné podcastu za sníženou cenu. Pro všechny, kdo oba autory na jejich cestě chtějí podpořit, je to jedinečná příležitost. Připojit se k předplatnému novinky HistoRIP fanoušky nyní vyjde na 120 korun, od října pak bude standardní cena předplatného 150 Kč.

Autoři nyní novinku představují v krátké nulté epizodě. Dostupná je na všech platformách. První regulérní díl podcastu HistoRIP vychází v pátek 4. října a druhý již v pondělí 7. 10. Nové epizody najdou podporovatelé každé pondělí na Forendors. Ochutnávky jednotlivých epizod pak budou dostupné na ostatních podcastových platformách vždy v úterý.

První krátkou informační epizodu HistoRIP už Tereza a Honza publikovali. Najít ji můžete už nyní na Forendors, Spotify a YouTube.

Kde HistoRIP najdete?

Forendors: https://www.forendors.cz/historip

Spotify: https://open.spotify.com/show/5czGhW84uFmKneTQ6LUN7Y?si=9d6c54c3d1df4a0e

YouTube: https://www.youtube.com/@HistoRIPpodcast

Instagram: histoRIP.podcast

Discord pro podporovatele na Forendors

O Forendors.cz

Forendors je online platforma, která podporuje férové šíření autorské tvorby. Platforma pomáhá tvůrcům najít cestu, jak mohou monetizovat svůj kreativní obsah. Prakticky to funguje tak, že si na Forendors mohou fanoušci na měsíční bázi předplácet či jednorázově koupit obsah od tvůrců videí, podcastů, fotografií či textů. Tvůrci a jejich podporovatelé se pak navíc mohou na platformě i v mobilní aplikaci spojit pomocí přímých zpráv.

Start up v roce 2021 společně založili David Slačálek a Denisa Hrubešová. Našli si už dva investory. Prvním byl podnikatel Petr Bureš, druhým se na jaře 2023 stala společnost Quanti.

Wavy x Faro jsou dvě sady multifunkčních keramických produktů, které vznikají jednou technikou extrudování, přičemž výrobní proces umožňuje vznik nezaměnitelných forem. Za Dávidovými návrhy květináčů Wavy Planters, které jsou modulární a vhodné pro různé druhy rostlin, stál přirozený pohyb rostlin za světlem. Vyniknou jak v interiéru, tak v exteriéru. Wavy Planters nepotřebují misku pod květináč a jsou plně funkční v jednom kuse, což umožňuje praktičtější zalévání. Varianta s přihrádkami umožňuje oddělené pěstování více druhů rostlin v jednom květináči. Wavy Planters se hodí kamkoli a dokážou přinést hravost a citlivost do jakéhokoli prostoru. Díky síle a trvanlivosti jejich materiálu vydrží mnoho let.

Barevnost a motivy tradičních portugalských kachliček azulejos inspirovaly Šimona k jejich transformaci do funkčního a odolného nábytku, vhodného jak do interiéru, tak do exteriéru. Kolekce Faro nabízí stylové taburety a stolky, které fungují samostatně ale i jako set. Základ každého kusu nábytku tvoří extrudovaná část, na které lze pohodlně sedět, nebo na ni umístit barevnou skleněnou desku a proměnit ji na stolek. Jsou vhodné do podniků, kaváren, restaurací, studií, loungi, ale také do bytových prostor, na balkony, terasy a kamkoli, kde je žádaný čerstvý závan oceánu z portugalského Faro.

Hravý balanc síly a citlivosti dvou unikátních projektů, vytvořených jednou technikou – Wavy x Faro, bude odprezentovaný na vernisáži v pátek 4. 10. v 18.00 hod. v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze. Designérské duo všechny srdečně zve na oslavu vzájemné spolupráce s dětským šampaňským v obklopení keramiky! Produkty Wavy x Faro budou pro veřejnost k vidění a posezení v Openstudiu Uměleckoprůmyslového muzea v Praze během celého trvání Designbloku 2024. Každý den od středy 2. 10. 2024 do soboty 5. 10. v čase od 10.00 do 21.00 a v neděli 6. 10. od 10.00 do 19.00.

O designérech:

Dávid Valovič
Dávid Valovič je absolventem Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze, kde studoval pod vedením Maxima Velčovského a Milana Pekaře. Dlouhodobě se věnuje experimentování s materiály, jako jsou keramika, sádra, sklo a porcelán. Jeho tvorba byla součástí prestižních výstav a ocenění, včetně vítězství v kategorii produktový design na Diploma Selection Designbloku 2021 – projekt „What Are You Standing On?”, který je trvale umístěn v Chancery House v Londýně. Dávidova díla vynikají inovativním přístupem k výrobě, vyprávěním příběhů a detailním pozorováním okolního světa. Rád nechává vyniknout materiál v jeho přirozené podobě. Na Designblok 2024 se vrací společně se svým bratrem Šimonem, kde představí sérii produktů Wavy x Faro.

Šimon Valovič
Šimon Valovič je studentem ateliéru Produktového designu na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. V designérské praxi se zaměřuje na praktická, estetická a zejména funkční řešení. Rád pracuje s materiály, které má zrovna k dispozici, a jeho cílem je čím dál více propojovat upcyklaci s produkty každodenního využití. Ve své tvorbě se věnuje také práci se sklem, litinou, keramikou a výrobou šperků. Jeho projekt Faro vznikl jako součást bakalářské práce během pobytu v Portugalsku a spojuje místní kulturu s funkčním designem. Na Designbloku svou práci představí poprvé.

https://www.designblok.cz/cz/designblok

Rok úspěchů a ocenění

Transformace Automatických mlýnů pod vedením architekta a majitele veřejných prostranství areálu a budovy sila Lukáše Smetany vzbudila pozornost nejen návštěvníků, ale i odborné veřejnosti. Areál získal řadu prestižních ocenění, včetně Ceny Inženýrské komory, ocenění Best of Reality 2023 a ceny za Výjimečný počin v oblasti architektury v rámci České ceny za architekturu. „Vůbec jsem netušil, že sklidíme takový úspěch a mlýny budou odborníky i veřejností kladně hodnoceny, přestože jsme teprve v polovině plánované výstavby,“ komentuje úspěch Lukáš Smetana.

Areál Automatických mlýnů se uchází o další prestižní ocenění, včetně České ceny za architekturu 2024. Její vítěz bude znám v listopadu. Kromě toho mlýny, které zahrnují dvě galerie, vzdělávací a informační centrum, usilují také o titul Stavba roku, evropskou cenu Miese van der Rohe a figurují mezi finalisty soutěže REGIOSTARS 2024, pořádané Evropskou komisí.

Umění Davida Černého v Automatických mlýnech

Jedním z dalších významných počinů, který během prvního roku fungování Automatických mlýnů obohatil areál, je umístění technologicko-uměleckého díla od známého českého umělce Davida Černého. Jeho dílo „Loďka“ je fascinujícím objektem, který svým pohybem odporuje fyzikálním zákonům a poutá pozornost návštěvníků. Tato inovativní instalace podtrhuje nejen kulturní, ale i technickou stránku areálu, který se stal místem, kde se setkává umění, architektura a technologie.

Oslavy prvního výročí

Oslavy prvního výročí znovuotevření Automatických mlýnů proběhnou 28. a 29. září 2024. Návštěvníci se mohou těšit na pestrý program zahrnující komentované prohlídky, ranní jógu, food&drink zónu, koncert kapely Ruari, předpremiéru dokumentu „Josef Gočár a Automatické mlýny“ a večerní hudební vystoupení na střeše budovy sila. Většina akcí bude během celého víkendu zdarma. V sobotu se navíc návštěvníci můžou bezplatně podívat i na výstavu Mucha dnes v krajské Gočárově galerii.

Celý program najdete zde: 1. rok od Grand Openingu Automatických mlýnů – Automatické mlýny (automatickemlyny.eu).

Plány do budoucna

Lukáš Smetana pohlíží do budoucna s jasnými plány na další rozvoj areálu: „V příštím roce chci začít s další etapou výstavby, která bude zahrnovat restauraci a rezidenční část. Na tomto projektu od začátku spolupracuji s architektem Zdenkem Balíkem.“ Celkem bude postaveno pět objektů, které jsou tvarově sice různorodé, ale sdílejí společný materiálový jazyk – cihlu. Každý z objektů bude mít v přízemí komerční prostory. To umožní obohatit současný kulturně-společenský areál o restauraci, kavárnu, pekárnu, drobné obchody a služby. „Každý z objektů je svébytný, výškově si nijak nekonkurují a dominantou areálu dál zůstane národní kulturní památka,“ upřesňuje Lukáš Smetana.

Mezi plány druhé etapy výstavby patří objekt Konírny, částečně podsklepená dvoupodlažní budova. V této budově vznikne restaurace, která díky své centrální poloze ve vnitřním areálu zaujme významné místo.

Další budova bude částečně podsklepená a nabídne pět nadzemních podlaží. V přízemí se počítá s provozovnou pekárny, zatímco nad ní vzniknou tři byty.

Budova s pracovním názvem Květy bude mít tři nadzemní podlaží a nabídne komerční prostory a byty.

Jedna z budov nazvaná Bába a Panna, která zahrnuje komerční prostory, kanceláře a byty. Tento podsklepený objekt nabídne šest nadzemních podlaží. Z pohledu nově vzniklého náměstí bude lemovat a uzavírat prostor areálu. Administrativní část bude sloužit jako štít, který bude chránit vedlejší bytový dům před ruchy z náměstí.

V plánu je také výstavba budovy, která nabídne tři identické „věže“ se čtyřmi nadzemními podlažími, propojené společným přízemím. V přízemí bude parkoviště sloužící nejen obyvatelům této budovy, ale i návštěvníkům celého areálu.

Pro realizaci těchto plánů se hledají partneři, a to jak pro samotnou výstavbu, tak i hlavní partner celého areálu. Projekt Automatických mlýnů tak bude pokračovat v posilování svého postavení jako důležitého kulturního a společenského uzlu v České republice.

https://automatickemlyny.eu/

Pradědeček dle rčení nomen omen byl kamnář. Koptíkovou genealogií se line kamnářské řemeslo po staletí. Jak už bylo řečeno, začalo to v osmdesátkách 18. století a řemeslo se táhlo až k pradědovi - plzeňskému měšťanovi Emanuelovu Koptíkovi. Ten byl poslední. Po něm živnost provozovala prababička Barbora, ale jejich syn už byl poštmistr.

V jeho genealogii není příliš stop po předcích, kteří podlehli múzám. Otec byl nedostudovaný architekt a obklopoval se jinými architekty, ale hlavně malíři a dalšími bohémy tehdejší plzeňské umělecké krajiny. Snad jen jeden z dědečků hrával na baskřídlovku v kapele.

Jiří chodil od dětství do Lidové školy umění v Plzni na výtvarku k Lumíru Topinkovi a k Ladislavu Fládrovi. A do hudebky na piáno k paní Durasové. Pak už byla jenom kytara. Po gymnáziu vedla jeho cesta na plzeňskou konzervatoř.

Po jejím absolutoriu už hrál jako muzikant. Doprovázel šansoniérku Věru Wajsarovou a jejího manžela. Posléze přešel do černodivadelního souboru Imaginativ v Praze, v němž legendární Jiří Srnec spojil prvky černého divadla se živou hudbou, na níž se Jiří Koptík podílel autorsky i interpretačně (inscenace "Imaginativ" a "Causa Franz Kafka"). Souběžně také působil v plzeňských jazzových kapelách jako Bigband Radio Plzeň a P Jazz Combo. Později Jazz kvintet Plzeň. V té době už také skládal muziku. Pohyboval se hlavně v divadelním prostředí a spolupracoval s režiséry při tvorbě rozhlasových her a pohádek.

Kromě své bohaté hudební existence působil také dlouhé roky jako ředitel Divadla ALFA v Plzni. Jakýmsi prologem k tomuto kroku byla skutečnost, že ho v roce 1994 přizval ke spolupráci její tehdejší režisér Tomáš Dvořák. Tam se etabloval a v roce 1998 se stal na devět let jejím ředitelem.

Byla to pro něj úžasná a zajímavá etapa. V divadelním prostředí se setkal mimo jiné se zajímavými výtvarníky a řezbáři, kteří ho inspirovali v jeho výtvarném vývoji. Irena Marečková, Ivan Nesveda, Jaroslav Milfajt i Jiří Srnec mu při společné přípravě inscenací, umožnili nahlédnout do své výtvarné představivosti a tvorby.

Po devíti letech však usoudil, že je čas na změnu a své ředitelské angažmá opustil.

Po odchodu z divadla se více pohyboval mimo Plzeň. Pobýval často na Šumavě i v zahraničí. Důležité pro něj bylo setkání s malířem, grafikem, ilustrátorem a tvůrcem poštovních známek Zdeňkem Netopilem, který pro něj objevil kouzlo akvarelu. Cenná doporučení mu poskytl i neméně proslulý Oldřich Jelínek, známý neznámý karikaturista a mistr dalších výtvarných technik. Oba tito autoři se představili i plzeňské veřejnosti ve výstavní dramaturgii v galeriích X CENTRA.

Velkou část života ovlivňoval Koptíka Jiří Kovařík. Hodně se jím inspiroval při návštěvách v jeho ateliéru a měl tak možnost s ním věci konzultovat. Kovaříkova tvorba ho vždy velmi oslovovala.

Ve své vlastní tvorbě se většinou inspiruje prostředím, ve kterém se zrovna nachází. Prvotně je to Šumava, kde nyní pobývá. Dále pak jižní Čechy. Také moře. Hlavně přímořská krajina. Ať už Středomoří nebo Karibic. Náměty jsou velice různorodé, nevyhýbá se ani jiným formám. Obrazy vystavené v prostoru plzeňské radnice jsou průřezem tvorby posledních zhruba šesti let. Většinou a akvarely a olejomalby.

Jiří Koptík příliš neplánuje svůj tvůrčí život. Témata a inspirace k sobě nechává připlouvat. On vlastně nehledá, neplánuje, avšak jako jazzový improvizátor se neustále snaží nalézat nové podněty.

Helena Fenclová, kokurátorka výstavy