PLZEŇ: Jiří Koptík je velmi zasloužilý Plzeňák. Jeho rodina zde žije po generace. Je tady zhruba 250 let. Prapředek rodu doputoval z Domažlic a založil tu dynastii kamnářů. Oženil se s mladou vdovou po svém mistrovi. A to byl základ rodu Koptíků v Plzni. Obrazy Jiřího Koptíka vystavené v prostoru plzeňské radnice jsou průřezem tvorby posledních zhruba šesti let, většinou akvarely a olejomalby. Výstavu můžete zhlédnout od 1. do 31. října. Zahájení se uskuteční 30. 9. v 18 hodin.
Pradědeček dle rčení nomen omen byl kamnář. Koptíkovou genealogií se line kamnářské řemeslo po staletí. Jak už bylo řečeno, začalo to v osmdesátkách 18. století a řemeslo se táhlo až k pradědovi - plzeňskému měšťanovi Emanuelovu Koptíkovi. Ten byl poslední. Po něm živnost provozovala prababička Barbora, ale jejich syn už byl poštmistr.
V jeho genealogii není příliš stop po předcích, kteří podlehli múzám. Otec byl nedostudovaný architekt a obklopoval se jinými architekty, ale hlavně malíři a dalšími bohémy tehdejší plzeňské umělecké krajiny. Snad jen jeden z dědečků hrával na baskřídlovku v kapele.
Jiří chodil od dětství do Lidové školy umění v Plzni na výtvarku k Lumíru Topinkovi a k Ladislavu Fládrovi. A do hudebky na piáno k paní Durasové. Pak už byla jenom kytara. Po gymnáziu vedla jeho cesta na plzeňskou konzervatoř.
Po jejím absolutoriu už hrál jako muzikant. Doprovázel šansoniérku Věru Wajsarovou a jejího manžela. Posléze přešel do černodivadelního souboru Imaginativ v Praze, v němž legendární Jiří Srnec spojil prvky černého divadla se živou hudbou, na níž se Jiří Koptík podílel autorsky i interpretačně (inscenace "Imaginativ" a "Causa Franz Kafka"). Souběžně také působil v plzeňských jazzových kapelách jako Bigband Radio Plzeň a P Jazz Combo. Později Jazz kvintet Plzeň. V té době už také skládal muziku. Pohyboval se hlavně v divadelním prostředí a spolupracoval s režiséry při tvorbě rozhlasových her a pohádek.
Kromě své bohaté hudební existence působil také dlouhé roky jako ředitel Divadla ALFA v Plzni. Jakýmsi prologem k tomuto kroku byla skutečnost, že ho v roce 1994 přizval ke spolupráci její tehdejší režisér Tomáš Dvořák. Tam se etabloval a v roce 1998 se stal na devět let jejím ředitelem.
Byla to pro něj úžasná a zajímavá etapa. V divadelním prostředí se setkal mimo jiné se zajímavými výtvarníky a řezbáři, kteří ho inspirovali v jeho výtvarném vývoji. Irena Marečková, Ivan Nesveda, Jaroslav Milfajt i Jiří Srnec mu při společné přípravě inscenací, umožnili nahlédnout do své výtvarné představivosti a tvorby.
Po devíti letech však usoudil, že je čas na změnu a své ředitelské angažmá opustil.
Po odchodu z divadla se více pohyboval mimo Plzeň. Pobýval často na Šumavě i v zahraničí. Důležité pro něj bylo setkání s malířem, grafikem, ilustrátorem a tvůrcem poštovních známek Zdeňkem Netopilem, který pro něj objevil kouzlo akvarelu. Cenná doporučení mu poskytl i neméně proslulý Oldřich Jelínek, známý neznámý karikaturista a mistr dalších výtvarných technik. Oba tito autoři se představili i plzeňské veřejnosti ve výstavní dramaturgii v galeriích X CENTRA.
Velkou část života ovlivňoval Koptíka Jiří Kovařík. Hodně se jím inspiroval při návštěvách v jeho ateliéru a měl tak možnost s ním věci konzultovat. Kovaříkova tvorba ho vždy velmi oslovovala.
Ve své vlastní tvorbě se většinou inspiruje prostředím, ve kterém se zrovna nachází. Prvotně je to Šumava, kde nyní pobývá. Dále pak jižní Čechy. Také moře. Hlavně přímořská krajina. Ať už Středomoří nebo Karibic. Náměty jsou velice různorodé, nevyhýbá se ani jiným formám. Obrazy vystavené v prostoru plzeňské radnice jsou průřezem tvorby posledních zhruba šesti let. Většinou a akvarely a olejomalby.
Jiří Koptík příliš neplánuje svůj tvůrčí život. Témata a inspirace k sobě nechává připlouvat. On vlastně nehledá, neplánuje, avšak jako jazzový improvizátor se neustále snaží nalézat nové podněty.
Helena Fenclová, kokurátorka výstavy
ČR: Původně vystudovaná lékařka v oboru pediatrie v roce 1988 tajně složila v Plzni doživotní řeholní sliby a o půl roku později byla přijata do noviciátu mnišek dominikánek. Od roku 1991 až dosud je ve službách dominikánského řádu a církve. V letech 1998 – 2010 působila na biskupství v Hradci Králové jako asistentka biskupa královéhradeckého a poté jako asistentka arcibiskupa pražského, kardinála Dominika Duky OP v Praze. V této roli měla příležitost naplnit heslo sv. Dominika i kardinála Dominika Duky „In Spiritu Veritatis“ a přispět ke kultivovanosti veřejného a církevního života.
Jak ostatně uvádí ve svém životopise: „Jsem vděčná, že jsem mohla být při realizaci sousoší sv. Vojtěcha a Radima na Libici, na jednom z nejstarších archeologicky probádaných míst naší země, nebo sousoší sv. Vojtěcha, Radima a Radly umístěného v katedrále sv. Víta. Podobně zahájení Via Sancta Mariana, rozjímavého putování z Prahy od Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí do Staré Boleslavi k Palladiu země české na sv. Silvestra 2019, chápu jako dar Ducha svatého. Těší mě také spolupráce s Hnutím na vlastních nohou – Stonožka, kde jsem mohla uplatnit svou původní pediatrickou profesi a starost o ty nejmenší.“
ČR: Divadelní streamovací platforma Dramox spouští tolik očekávanou aplikaci pro Google TV (dříve Android). Po chytrých televizích LG a Samsung tak diváci naladí všechny divadelní záznamy Dramoxu i na televizích Sony, Philips, Hisense, TLC a mnoha dalších. Drtivá většina diváků tedy bude moci během svátků sledovat divadlo online pohodlně z velké televizní obrazovky.
ČR-ZAHRANIČÍ: Předáním Archy I. Ukrajině je završen první milník projektu Archa. Vznikl před více než rokem ve spolupráci Ministerstva kultury ČR, Českého výboru ICOM a Národní knihovny ČR za podpory soukromých dárců. Jeho cílem je pomoc Ukrajině při záchraně jejího kulturního dědictví. Speciální mobilní kontejner bude sloužit ke konzervaci vzácných rukopisů, knih a archivních dokumentů, které byly během konfliktu poškozeny nebo jsou ohroženy vlivem externích podmínek.
Finančními partnery projektu Archa I. jsou MND a.s., Nadace Karel Komárek Family Foundation a Libor Winkler a jeho přátelé.