Instituce a kulturní zařízení

Hra Lajf popisuje příběh pěti lidí, kteří se do té doby neznali. Ti se na sociálních sítích dohodnou, že společně spáchají sebevraždu. Zdánlivě jde o velmi podobné charaktery. „Jejich motivace jsou ale rozdílné a vzájemně se nechápou. Rozhodnutí jednoho nedává smysl druhému. Nedůvěra, strach a předsudky i v tak vypjaté chvíli by nás měly pobavit a snad i rozesmát,“ popisuje talentovaný scenárista Marek Epstein. Hru Lajf napsal pro vršovickou scénu. „Přijít může každý, kdo někdy přemýšlel o tom, jaký smysl mu život dává, jaký on dává smysl světu, jestli se jeden bez druhého obejde a jestli stojí vůbec za to, aby svůj život dožil. Vzhledem k naší konečnosti si troufám věřit, že se takové zamyšlení může přihodit skoro každému. Zklamu ale ty, kdo čekají jasné odpovědi, rozhřešení a recept na život,“ dodává Epstein.

Jedné z rolí se ujala Kateřina Macháčková, zkušená herečka s aristokratickou noblesou. „Lajf  je -  pro mne, i pro mou postavu - ŽÍT v každém okamžiku,“ říká Macháčková a zve diváky na výborně napsané i nečekané zápletky a na neobvyklá setkání pěti nesourodých lidí v mezní situaci.

Nečekaný konec v režii diváků

Vršovická scéna připravuje na 20. října hned další titul: scénické čtení, ve kterém budou v závěru hlasovat diváci, jak to nakonec dopadne. Režisérem inscenace s názvem Bůh je Josef Kačmarčík. Jde o dílo německého dramatika a právníka Ferdinanda von Schirach. „S tvorbou tohoto autora jsme se už v našem divadle setkali v inscenaci Teror.  Hra vznikla na podobném principu. Opět se jedná o soud, tentokrát o rozhodnutí, zda zcela zdravý muž, jemuž se už nechce žít, má právo na asistovanou sebevraždu,“ vysvětluje Věra Mašková. Dodává, že hra je součástí projektu Otevřená zpovědnice. “Dřívější téma  - zneužívání v církvi - přitáhlo velkou pozornost. Proto jsme se rozhodli v této aktivitě na pomezí divadla a aktu občanské angažovanosti pokračovat. Na jevišti uvidíme herečku Stanislavu Jachnickou, Danu Černou, Danu Sedlákovou, Milana Kačmarčíka, Lukáše Jurka a další. Následovat bude debata s odborníky na danou tématiku jak z řad církve, tak i laické veřejnosti,“ uzavírá dramaturgyně. Projekt se koná ve spolupráci s Náboženskou obcí Církve československé husitské ve Vršovicích za podpory Ministerstva kultury České republiky.

www.vrsovickedivadlo.cz

Víte že…

… Ferdinand von Schirach, příslušník významné německé rodiny, je profesí právník? A to dokonce právník velmi prominentní. Vedle své advokátní praxe se ale už mnoho let věnuje literatuře, která je ovšem s jeho profesí hluboce svázána. Nastoluje ty otázky, na které společnost dosud nemá uspokojivé odpovědi, ani právní ani morální. Po hře Teror přichází s inscenací Bůh, která se věnuje tématu euthanasie. Před etickou lékařskou komisí probíhá slyšení s mužem, který žádá o euthanasii. Je zcela zdráv. Jen se mu už nechce být na světě, protože ho život omrzel. Před komisí defilují právníci, představitelé lékařské profese i znalci v oboru teologie. Všichni se snaží dobrat nejen toho, zda má být v tomto konkrétním případě provedena euthanasie, ale mají zároveň vytvořit precedens pro další rozhodování. Konečný verdikt je ovšem v rukou veřejnosti - v tomto případě samotných diváků.  

… Marek Epstein je podepsán i pod úspěšným titulem Vršovického divadla MANA Mléčné sklo v hlavní roli s Martinem Dejdarem? 

… Lajf a scénická zpovědnice jménem Bůh se dotýká tématu euthanasie? Je to správné? Je to morální? Nebo je to nebezpečné? Speciální kapitolou je pak i téma euthanasie a církev. Máme právo rozhodnout o okamžiku, kdy má lidská bytost opustit tento svět?

… Divadlo MANA je scéna působící v sakrálním prostoru? „To nás pochopitelně zavazuje zabývat se i tématy těžkých životních situací, k nimž nesporně patří i poslední cesta člověka. Strašák, o kterém se hovoří a dokonce žertuje, přestává děsit. Věci, kterým se lze smát, lze také přijmout,“ říká dramaturgyně Mašková.

… Marek Epstein je jeden z nejúspěšnějších scenáristů mladé generace? Sám o sobě skromně říká, že je pouhým „lapačem příběhů“. Scénárista, dramaturg a spisovatel, který je mimo jiné podepsaný pod úspěšným scénářem k filmu Šarlatán režisérky Agnieszky Holland, se narodil v Praze. V dětství se věnoval atletice. Jako sprintér závodil za pražskou Slavii. V roce 2003 absolvoval obor scenáristika a dramaturgie na pražské FAMU. A hned ve stejném roce získal Cenu Sazky v rámci Českého lva za nejlepší nerealizovaný scénář Rebarbora.  Úspěšný byl i o rok později s textem Roming. Ten posléze jako film natočil režisér Jiří Vejdělek. Jejich úspěšná spolupráce pokračovala snímkem Václav. V roce 2008 získal Elsu - cenu za nejlepší televizní scénář k filmu BrainStorm. Vstoupil tak do dalšího úspěšného tvůrčího tandemu s režisérem Jiřím Strachem.  Koncem první dekády nového milénia přednášel na Filmové akademii Miroslava Ondříčka v Písku a napsal další scénáře, podle nichž vzniklo například drama Ve stínu (rež. David Ondříček), komedie Vrásky z lásky (rež. Jiří Strach), Signál (rež. Tomáš Řehořek) a pohádka Anděl Páně 2 (rež. Jiří Strach). 

… Marek Epstein je také autorem více než desítky TV scénářů, mj.  Brainstar, Šejdrem, Poste-restante, Šťastný smolař, Clona, Osmy (cena Prix Europa 2014), Klec, Svatá, divadelních her Veterán či Mléčné sklo i rozhlasových her: Pro nepřekonatelný odpor, Pescho (Grand Prix Nova 2015), Na věky věků. Jeho knižní debut Ohybač křížů vyšel v r. 2006), podepsán je i pod tituly Ocucanej konec, Dravec, Srabáček a ZeMě.

Po zahájení Podzimu s Ukrajinou vystoupí ukrajinistka a překladatelka Rita Lyons Kindlerová.

Představí knižní překlady ukrajinské literatury do češtiny po r. 1989 a vyloží, jak se situace vyvíjela do prvního desetiletí 21. století, především se zaměřením na dílo Oksany Zabužko. 

Dalších šest literárních večerů a setkání českých autorů ukrajinského původu se uskuteční 3., 10., 17., 24. a 31. října + 7. listopadu, vždy od 17 hodin v kanceláři Českého centra Mezinárodního PEN klubu v Kolowratském paláci, Ovocný trh 6, Praha 1 (2. patro).

3. října ukrajinista a muzikolog Petr Kalina představuje svůj překlad románu Sofije Andruchovyč Amadoka, který letos vyjde v nakladatelství Větrné mlýny, pohovoří také o předchozím románu této autorky Felix Austria.

10. října představí svou tvorbu básnířka, spisovatelka a překladatelka Marie Iljašenko, překladatel a publicista Alexej Sevruk pohovoří o kritikou oceněném románu Evropanka evokujícím ukrajinské nedávné dějiny pomocí navzájem propletených příběhů.

17. října vystoupí česko-ukrajinská básnířka a překladatelka Iryna Zahladko, držitelka nejvýznamnější ukrajinské literární ceny pro mladé autory a autorky. Dále se představí Tim Postovit, básník a slamer.

24. října přivítáme překladatelku Jiřinu Dvořákovou, která pohovoří o překladu románu Jevhenije Kononenko Kamenopád. Spolu s autorkou budou mluvit nejen o obsahu knihy, ale i o jejích zdrojích inspirace.

31. října se předství překladatel Miroslav Tomek a pohovoří o románu Serhije Žadana Jazz na Donbase, který letos na podzim vychází česky a považuje se za autorovu nejzdařilejší prózu. Diskuse o knize se zúčastní i redaktorka Veronika Chaloupková.

7. listopadu se uskuteční debata s názvem Jak se překládá v kolektivu? a zúčastní se jí Jekaterina Gazukina, Tereza Chlaňová a Alexandra Vojtíšková. Spolupráci na překladech demostrují  na příkladu knih Jetotak Tarase Prochaska, Bod nula Artema Čecha a Za všechna jablka světa Maksyma Dupeška.

Naší snahou je obeznámit veřejnost s činností a snahami Ukrajinského PEN klubu a s kulturními aktivitami současné Ukrajiny, které právě v této těžké době nabývají na významu a intenzitě. Nabízíme náš vhled do současného kulturního prostředí Ukrajiny, které v podstatě neznáme. Kulturní a literární odkaz Ukrajiny nám stále splývá s Ruskem, které celá desetiletí emancipaci ukrajinské kultury potlačovalo. Tvorbu současných ukrajinských spisovatelů a překladatelů až na výjimky v podstatě neznáme. Starší generace se asi učila o Tarasu Hrihorovičovi Ševčenkovi, mladší už o Juriji Andruchovičovi nebo Oksaně Zabuško – ale dál? Šíření současné ukrajinské kultury u nás významným způsobem přispívá k lepšímu pochopení nezbytnosti svobody Ukrajiny a zachování její celistvosti.

Podzim s Ukrajinou se koná s podporou Ministerstva kultury ČR, matematika a sociálního inovátora Karla Janečka a Asociace soukromého zemědělství ČR. Připravilo ho České centrum Mezinárodního PEN klubu ve spolupráci s Českou asociací ukrajinistů a všechny pořady jsou součástí cyklu Literatura bez hranic jako způsob vzájemného dorozumění - projekt Celoroční činnost PEN klubu. 

Ondřej Vaculík, předseda Českého centra Mezinárodního PEN klubu

Více o účinkujících:

Rita Lyons Kindlerová vystudovala ukrajinštinu a novořečtinu na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Dle Národní knihovny České republiky převedla k roku 2017 jako překladatelka z ukrajinštiny do češtiny jak díla ukrajinských literátů, mezi které náleží Jurij Vynnyčuk, Oksana Zabužko, tak i ukrajinského arcibiskupa Svjatoslava Ševčuka nebo výtvarnice Oksany Buly. Rita Kindlerová byla vyznamenána ukrajinskou mezinárodní literární cenou Hryhorije Skovorody "Zahrada božských písní" za rok 2012. Členka Výboru pro mezinárodní literární a umělecké Prize Panteleimon Kuliš.

Marie Iljašenko je česká básnířka, spisovatelka, překladatelka a redaktorka ukrajinského původu, držitelka ceny Toma Stopparda (2023)^. Narodila se v Kyjevě ukrajinskému otci a matce s polskými a českými kořeny. V roce 1991 se její rodina přestěhovala do Police nad Metují. Vystudovala literární komparatistiku a východoevropská studia na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Byla jednou z editorek časopisu Plav a editorkou Labyrint Revue. V roce 2015 vydala knihu básní Osip míří na jih, která byla nominována na cenu Magnesia Litera 2016 v kategorii Objev roku za „Kulturní, historický a společenský vklad, jenž se prosévá celou knihou, vypovídá vedle uvedeného také o židovských, starozákonních, středo- či východoevropských podnětech“. Byla též nominována na Drážďanskou cenu lyriky (2014) a Cenu Václava Buriana (2016). Její básně byly přeloženy do angličtiny, němčiny, polštiny, maďarštiny, ukrajinštiny a dalších jazyků. Knižně publikovala v Polsku. Píše také povídky, eseje a pravidelnými sloupky přispívá na server iLiteratura.cz. Za esej Jsem všudejzdejší byla v roce 2023 oceněna cenou Toma Stopparda. Překládá z polštiny a ukrajinštiny především současnou poezii a jako editorka uspořádala knihu reportáží o válce na Ukrajině Chleba z minového pole (Slovart, 2022). Žije v Praze a pracuje jako nakladatelská redaktorka a překladatelka.

Petr Kalina vystudoval hudební vědu a ukrajinistiku na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity, kde pusobí jako odborný asistent. Z ukrajinštiny překládá prózu i poezii a za své dosavadní překlady byl na Ukrajině opakovaně oceněn (např. Gogolova cena, 2016; Skovorodova cena, 2017; Cena Serhije Vasylkivského, 2020) a roku 2015 byl jmenován akademikem Mezinárodní literárně-umělecké akademie Ukrajiny. Jako muzikolog odborně reflektuje nejruznejší aspekty hudby slovanských národů. Na své domovské fakultě je garantem studijního programu Ukrajinská studia.

Alexej Sevruk vystudoval ukrajinistiku a všeobecnou slavistiku na FF UK v Praze. Tamtéž obhájil disertaci o takzvaném suržyku v současné ukrajinské literatuře. Spisovatel, publicista a překladatel žije v Česku od svých dvanácti let. Spolu s Miroslavem Tomkem z ukrajinštiny přeložil román Moskoviáda Jurije Andruchovyče a sbírku povídek Big Mac Serhije Žadana. Samostatně pak Žadanovu básnickou sbírku Dějiny kultury začátku století. Naopak do ukrajinštiny převedl experimentální prózu Patrika Ouředníka Europeana. Debutoval sbírkou povídek Divadlo tančících loutek (2016). Loni vydal román Evropanka.

Iryna Zahladko je česko-ukrajinská básnířka a překladatelka, vystudovaná teoretická fyzička, od roku 2019 žije v Praze. Vydala dvě knihy v ukrajinštině, jednou v polštině a Tváření (Protimluv, 2023) a Jak se líčit v nemoci (Bílý Vigvam, 2024). V roce 2017 získala cenu Smoloskyp – nejvýznamnější ukrajinskou literární cenu pro mladé spisovatelky a spisovatele. Má za sebou publikace v řadě časopisů, vydávání zinů, organizování festivalů, kurátorství výstav, slamy, performance a různé kolaborace s autorstvem napříč českou a ukrajinskou uměleckou scénou.

Tim Postovit je český básník, slamer, překladatel a lektor ukrajinského původu. Po absolutoriu střední zdravotnické školy nastoupil na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, kde studoval obor rusistika. Pracoval jako lektor českého jazyka, překládá texty z ruštiny a pořádá autorská čtení. Některé jeho překlady publikoval čtvrtletník Revolver Revue. Z nich lze zmínit například projekt Újezdní básně. V roce 2019 debutoval se svou oficiálně první sbírkou Magistrála, básně z ní nakladatelství Host uveřejnilo v ročence Nejlepší české básně. Postovitovy texty vyšly například na serveru Literarni.cz, v Deníku referendum, magazínu Legalizace, Vogue a dalších. V roce 2021 vyšla jeho druhá kniha Motýlí pavilon (Host). Žije v Praze. Tim Postovit patří také mezi přední české slam poetry performery. V roce 2019 se stal společně s Šimonem Felendou mistrem České republiky v duoslamu.

Jiřina Dvořáková

Ukrajinskou filologii vystudovala na Univerzitě Palackého v Olomouci, na sekci ukrajinistiky vedené prof. Josefem Anderšem. Věnuje se různým typům překladů z ukrajinštiny (právo, historické dokumenty, tlumočení), včetně uměleckého překladu. Z ukrajinské prózy vyšly např. romány Tady na Jihu od Olese Uljanenka (Větrné Mlýny, 2016), Katovo poslední přání od Jevhenije Kononenko (Volvox Globator, 2020), Dcerka Tamary Dudy (Host, 2024). Rovněž přeložila několik dětských knížek: Tak to vidím od autorské dvojice Romana Romanyšyn a Andrij Lesiv (Argo, 2019), Neobyčejná povolání Ally Huntičenko (Host, 2021), Kdo roste v zahradě Kateryny Michalicyny (Host, 2023) a Vřesová můrka Oksany Buly (Host, 2023). Podílela se také na vydání českého překladu knihy o ukrajinských dějinách Brány Evropy (Jota, 2023), jejímž autorem je renomovaný ukrajinsko-americký historik Serhii Plokhy.

Jevhenije Kononenko

Spisovatelka, překladatelka, autorka několika románů, novel, ale i řady kratších textů pochází z Kyjeva, kde vystudovala katedru teorie pravděpodobnosti na matematicko-strojní fakultě Ševčenkovy univerzity, a také francouzskou filologii. Do ukrajinské literatury se zapsala nejprve jako překladatelka z francouzštiny, později začala vydávat vlastní tvorbu. Mezi její výrazná prozaická díla patří např. Imitacija (2001), Bez mužyka (2005), Rosijskyj sjužet (2012) či Nostaľhija (2013). Do češtiny byl kromě několika kratších próz přeložen román s historickým námětem sovětských represí Ostanně bažaňňa (2015), a to pod názvem Katovo poslední přání (2020, Volvox Globator). Po propuknutí ruské agrese vydala tři esejistické knihy, včetně díla o významné ukrajinské literární ikoně Lesje Ukrajince. Aktivně překládá z francouzštiny, mj. knihy Simone de Beauvoir a Annie Ernaux. Literární styl autorky je čtivý, s náznaky ironie, vyznačuje se jemnou propracovanou psychologizací. Díla jsou často zaměřena na ženy, mají detektivní náměty. Této charakteristice odpovídá i román Kaminna orhija z roku 2021, který bude uveden v českém překladu pod názvem Kamenopád.

Miroslav Tomek je překladatel a publicista. Překládá především z ukrajinštiny a běloruštiny, věnuje se také popularizaci ukrajinské kultury. Do češtiny převedl například román významného ukrajinské spisovatele a básníka Serhije Žadana Internát (Internat, 2017, česky 2023) či knižní esej běloruského filozofa Ihnata Abdziraloviče Odvěkou cestou (Advěčnym šljacham, 1921, česky 2021). Pracuje v Českém rozhlase.

Veronika Chaloupková je redaktorkou nakladatelství Argo.

Jekaterina Gazukina vystudovala ukrajinistiku a obor tlumočnictví a překladatelství ruština na FF UK. Již od studií se věnuje překladům prózy, dramat i dětské literatury. Společně s Alexandrou Vojtíškovou (Stelibskou) přeložila román současného ukrajinského spisovatele Tarase Prochaska Jinací (Pavel Mervart, 2012). Ten pak vyšel znovu ve výboru Prochaskova díla Jetotak (Pavel Mervart, 2021), na jehož překladu se také podílela. Od téhož autora překládá tetralogii dětských knížek o krtcích, na které s autorem spolupracovala Marjana Prochasko. Česky zatím vyšla první část pod názvem Odkud se bere sníh (Baobab, 2023). Společně s Terezou Chlaňovou přeložila divadelní hru Anny Jablonské Pohani (2014) a román Vladimira Rafejenka Dlouhé časy (Větrné mlýny, 2019). Posledním počinem je překlad knihy Maksyma Dupeška Za všechna jablka světa (Pavel Mervart, 2024), na němž spolupracovala s T. Chlaňovou i A. Vojtíškovou. Za své překlady získala několik ocenění.

Tereza Chlaňová vystudovala anglistiku a ukrajinistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Vyučuje v Ústavu východoevropských studií FF UK převážně ukrajinskou literaturu 19. a 20. století, vede překladatelské semináře. Publikuje články o ukrajinské literatuře. Je editorkou knihy Putování ukrajinskou literární krajinou (Pavel Mervart, 2010). Překládá z ukrajinštiny (Halyna Petrosaňaková, Jurij Vynnyčuk, Vasyl Stus, Vasyl Holoboroďko, Hryhorij Čubaj, Volodymyr Rafejenko, ve spoluautorství s M. Lipavským např. poezii Jurije Darahana). Příležitostně překládá i z ruštiny v tandemu s J. Gazukinou (divadelní hra Anny Jablonské Pohani, román V. Rafejenka Dlouhé časy, Větrné mlýny, 2019). Je editorkou a spolupřekladatelkou sbírky povídek Tani Maljarčuk Bestiář (Větrné mlýny, 2018) a sbírky esejí ukrajinského spisovatele Artema Čecha Bod nula (Fra, 2023). V roce 2023 pro Městská divadla pražská přeložila divadelní hry V. Rafejenka (Signály života) a O. Mychajlova (Pták na půdě).

Alexandra Vojtíšková vystudovala ukrajinistiku a obor tlumočnictví a překladatelství ruština na FF UK. Věnuje se překladům prózy a publicistických textů. S Jekaterinou Gazukinou spolupracovala na překladu románu současného ukrajinského spisovatele Tarase Prochaska Jinací (Pavel Mervart, 2012) a výboru jeho díla Jetotak (Pavel Mervart, 2021). Z ruštiny přeložila román Kamenné sny Akrama Ajlisliho (Větrné mlýny, 2015). Letos vychází překlad románu Maksyma Dupeška Za všechna jablka světa (Pavel Mervart, 2024), na němž spolupracovala s Jekaterinou Gazukinou a Terezou Chlaňovou.

www.penklub.net 

Pražská část navíc přinese odpoledne aktuálně zařazenou debatu o současné situaci na Slovensku za účasti řady předních tamějších představitelů a představitelek nezávislé kultury. Plzeňské části debat se zúčastní i sociální antropologové ze spolku Socionaut, kteří pomohou reflektovat současný stav a zapojí i publikum nenásilným zážitkovým notýskem přímo na místě nebo v online prostoru. Nebude chybět ani tradiční večerní necenzurovaný kulturní kabaret - Open mic, pětiminutová stand up vystoupení. Vstup na konferenci je po registraci zdarma, průběh bude také přenášen online na YouTube kanále konference Culture Get-Together. Video pozvánka ke zhlédnutí zde. Více informací, přesný program i možnost registrace zde.

„Letos se ideově vracíme k prvním ročníkům. Zaměříme se na budování prostoru pro dialog mezi představiteli měst a pořadateli i na sdílení příkladů dobré spolupráce v kontextu městské kultury,” vysvětluje Adriana Světlíková, ředitelka organizace Nová síť, jejíž cílem je podpora živého umění a otevřené kultury. „Cílem je inspirovat a sdílet postupy i řešení, které umožní změnu zavedené praxe k lepšímu,” dodává dále Petr Pola, programový ředitel Nové sítě.

První den konference proběhne 1. října poprvé v Plzni. „Velice mě těší, že 5. ročník celostátní konference CULTURE GET-TOGETHER se poprvé odehraje v Plzni, symbolicky v prostorách Nového divadla, které letos slaví 10 let své existence. Za velmi přínosnou považuji diskuzi na téma městská kultura a sdílení příkladů dobré kulturní praxe z Plzně, Hradce Králové a Zlína v kontextu tématu městské kultury s cílem se vzájemně informovat, inspirovat a sdílet zkušenosti. Zajímavým aspektem bude pohled sociokulturních antropologů na kulturní dění a život v dané lokalitě i koncept tzv. ideálního města k žití, které budou sestavovat účastníci konference,“ uvedla Mgr. Eliška Bartáková, radní města Plzně pro oblast kultury a památkové péče. Ve třech blocích se formou diskuse i dialogu s publikem představí příklady dobré spolupráce v oblasti živé kultury ze tří měst. Debat se zúčastní za Hradec Králové například ředitelka neziskové organizace kontrapunkt Barbora Hodonická, ředitelka Centra uměleckých aktivit Martina Erbsová, za Zlín vedoucí odboru kultury a památkové péče Eva Ryndová, dramaturg zlínského spolku Zvěřinec Jan Tomšů, ředitelka příspěvkové organizace Živý Zlín Jana Kubáčová, z Plzně pak vedoucí odboru kultury magistrátu města Květuše Sokolová nebo spolumluvčí platformy Za Plzeň kulturní Roman Černík. Každý blok bude doplněn přítomností sociálních antropologů ze spolku Socionaut a jejich vhledem do situace daného města. Úvodní keynote speech přednese Karolína Koubová, bývalá primátorka města Jihlava a současná doktorandka Divadelní fakulty AMU v Praze. Den pak zakončí v prostoru Moving Station Kulturní open mic na téma Jak si vede?, necenzurovaný kabaret pětiminutových příspěvků od nečekaných hostů a hostek.

Pražská část konference 3. října v CAMPu se zaměří na Prahu a Bratislavu. Dopolední blok na srovnání podmínek a možností pro živou nezávislou kulturu obou metropolí s Jiřím Sulženkem a Ninou Vrbanovou - vedoucími odborů kultury a cestovního ruchu obou měst a dále například s zástupci Kreativní Prahy z.ú. nebo s ředitelem Paláce Akropolis v Praze Petrem Boháčem.

Odpoledne pak od 13 do 15 hodin proběhne debata pro širokou veřejnost na aktuální téma Jak se vede kultuře na Slovensku? Zúčastní se jí spoluzakladatel a dramaturg prostoru A4 v Bratislavě Slavo Krekovič, koordinátor slovenské sítě pro nezávislou kulturu Anténa Ľudovít Nápoký, správce Nadace města Bratislava Štefan Jurča, slovenská divadelní režisérka a iniciátorka vzniku asociace nezávislých divadel na Slovensku Júlia Rázusová a další.  

Konference Culture Get-Together je otevřena všem odborníkům a odbornicím v kultuře, zástupcům a zástupkyním veřejné správy, pedagogům a pedagožkám, umělcům a umělkyním i široké veřejnosti se zájmem o současnou situaci v oblasti živého umění a kulturní praxe. Cílem konference je motivovat ke spolupráci v kultuře zástupkyně a zástupce v oblasti převážně nezávislých scénických umění, samospráv a státního sektoru, ale také otevírat aktuální či tzv. nepopulární témata.

Více informací, přesný program i možnost registrace zde.

Konferenci pořádá Nová síť z.s., servisní organizace pro živou kulturu.

Program zahájila v BIO Central od  15 hodin mimořádná projekce celovečerního dokumentárního filmu „Křídla pro Coldplay“, která popisuje dvouletou spolupráci skvělé umělkyně Míly Fürstové s legendární kapelou na vizuálním pojetí desky Ghost Stories. Podle režiséra snímku Petera Hirjaka je Mílina cesta obrazem odvahy a pracovitosti talentované ženy, která šla odhodlaně za svým snem: „Holka z vesničky na Vysočině dala ikonická Křídla světoznámé kapele a ta zase dala křídla Míle. Její tvorbu objevily miliony lidí po celém světě nejen díky obalu desky. Coldplay k vizualizacím svých koncertů na největších stadionech po celé planetě, používají Mílina grafická díla.“ Po snímku následovala krátká beseda s výtvarnicí Mílou Fürstovou a režisérem filmu Peterem Hirjakem.

Další program už se odehrál přímo v muzeu a v centru pozornosti byla nejen končící výstava, ale i samotná autorka. Muzejní program nabídl možnost prohlídky výstavy, setkání s autorkou i performance tanečnic ze ZUŠ Střezina, které představily své choreografie inspirované Mílinou tvorbou.

Závěr patřil originálnímu videomappingu na muzejní budovu. Unikátní projekci nazvanou „Krajinou snění“ vytvořila Anežka Hlinková pro galerii Třeboň 105 k tamní výstavě Míly Fürstové „Lásky čas“. V audiovizuální podívané promítané pod širým nebem tak ožila autorčina díla napříč celou tvorbou – od drobných motivů přes ilustrace až po grafiky vytvořené pro kapelu Coldplay.

Podle vedoucího výstavního oddělení muzea Stanislava Hrbatého byla tato výstava v mnoha ohledech výjimečná: „Od začátku jsme zaznamenávali značný zájem odborné i laické veřejnosti o Mílinu tvorbu. Cestu k nám si našly desetitisíce lidí z celé České republiky i ze zahraničí a dařila se rovněž setkání přímo s autorkou, přestože trvale žije v Anglii. Jsme moc rádi, že při této příležitosti nebude Míla Fürstová chybět.“

Výstava „Taj jemnosti aneb Návraty domů“ je prodejní a na webu www.taj-jemnosti.cz je k dispozici nabídka děl včetně unikátů.

Vstupenky na projekci v Bio Central jsou k dispozici na www. biocentral.cz za 160 Kč, vstup do muzea je zdarma.

Ve středu se v úvodu své návštěvy náměstek Chrást účastnil spolu s generálním ředitelem Národního muzea Michalem Lukešem a zástupci Nadace Karel Komárek Family Foundation jednání se zástupci Národní památky Kyjevsko-pečerská lávra. Tématem setkání byla výměna informací o postupu projektů z iniciativy Podpora ukrajinské kultury Ministerstva kultury ČR, zejména projektu ARCHA III. ARCHA je mimořádnou ukázkou propojení veřejného a soukromého sektoru při záchraně ukrajinského kulturního dědictví. Díky soukromým dárcům získá Ukrajina technologicky špičková mobilní a snadno „přenosná“ pracoviště s nejmodernější technikou pro konzervaci i digitalizaci.

Na závěr těchto jednání podepsal náměstek ministra kultury Ondřej Chrást společně s Maksymem Ostapenko, generálním ředitelem Kyjevsko-pečerské lávry společnou deklaraci k iniciativě Podpora ukrajinské kultury a Archa III. Cílem této inciativy je výroba speciálního transportéru, který umožní digitalizaci a 3D sken kulturně a historicky hodnotných statků.

„Kultura a kulturní statky na Ukrajině jsou už od roku 2024 terčem ruských invazních vojsk. Projekt ARCHA, který je zaměřený právě na záchranu ukrajinských kulturních statků, je unikátní spoluprací, která propojuje veřejný a soukromý sektor, a pracujeme na něm už od roku 2023. Těší mě, že se doposud dvoučlenná rodina mobilních pracovišť k rekonstrukci a digitalizaci ARCHA I a ARCHA II rozroste o ARCHU III, a to díky Nadaci Karel Komárek Family Foundation, která s ideou třetího mobilního pracoviště přišla a bude ho financovat. Za to jí patří velký dík. Toto pracoviště umožní 3D skenování cenných předmětů,“ řekl náměstek ministra kultury Ondřej Chrást a dodal: „Projekty Archa se nám daří úspěšně posouvat dopředu, mobilní konzervační zařízení pro listinné dědictví Ukrajiny by mělo být přesunuto na Ukrajinu již v následujících měsících.“

Náměstek ministra kultury dále ve Lvově absolvoval několik akcí u příležitosti mezinárodního festivalu České sny, který je letos ve znamení probíhajícího výročí 200. narození Bedřicha Smetany – Smetana 200 a který Ministerstvo kultury významně finančně podpořilo. České sny ve Lvově se vyvinuly právě v mimořádný Týden česko-ukrajinského partnerství, který není věnován pouze hudbě, ale podporuje také dialog o vzdělávání, zdravotnictví, udržitelnosti a spolupráci napříč obory.  

Ve čtvrtek navštívil náměstek ministra kultury Ondřej Chrást centrum umění Ya Gallery, následovalo jednání s umělci zapojenými do iniciativy ArtTherapy, která je také součástí iniciativy Podpora ukrajinské kultury. Jde o vzdělávací kurzy pro zajištění arteterapeutické asistence pro ukrajinské občany postižené válečnými traumaty. Tyto služby budou poskytovány ukrajinskými umělci, kteří absolvují odbornou přípravu pod vedením ukrajinských psychoterapeutů. Koncovými beneficienty budou především klienti center zaměřených na rehabilitaci osob zraněných ve válce – včetně veteránů.

Po poledni se delegace ministerstva kultury setkala s představiteli místní samosprávy, konkrétně s místostarostkou pro humanitární záležitosti Irynou Kulynych, s níž byla projednána spolupráce na projektu arteterapeutické pomoci obětem válečného traumatického syndromu, a o něco později s představitelkami Lvovské regionální správy (obdoba českých krajských úřadů). V odpoledních hodinách pak náměstek Chrást v Akademii výtvarných umění ve Lvově představil projekty z iniciativy Podpora ukrajinské kultury.

„Ukrajina se brání ruské invazi už přes dva a půl roku. Válka má vliv na všechny oblasti společnosti, samozřejmě i na kulturní sektor. Je obdivuhodné, jak se Ukrajinci ze všech sil snaží na jedné straně ochránit své bohaté kulturní dědictví a na straně druhé kulturu dále rozvíjet i v tak složité a drastické době,“ řekl náměstek Chrást a závěrem dodal: „Jsem hrdý na to, že česká a ukrajinská kultura staví na dlouhodobých a pevných základech, zůstává stále v intenzivním kontaktu prostřednictvím spolupráce českých a ukrajinských umělců i spolupráce celé řady našich institucí.“

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Co je projekt ARCHA:

Projekt Archa je součástí iniciativy Ministerstva kultury ČR Podpora ukrajinské kultury. Koordinací iniciativy je za MK ČR náměstek ministra kultury Ondřej Chrást.

Projekty jsou konzultovány s Ministerstvem kultury a strategické komunikace Ukrajiny a vznikají na základě poptávky přímo z Ukrajiny. Vše zastřešuje Ministerstvo kultury ČR a Český výbor ICOM. Na projektu se podílejí soukromí dárci a iniciativa Zapojme Ukrajinu. Příspěvkové organizace Ministerstva kultury ČR – Národní knihovna ČR a Národní muzeum jsou realizátory všech tří Arch financovaných ze soukromých zdrojů. 

Všechny projekty s hlavičkou „Archa“ jsou unikátními a technologicky špičkovými projekty, jedná se ve válečném prostředí o mobilní a snadno „přenosné“ pracoviště s nejmodernější technikou pro konzervaci i digitalizaci. Projekty jsou konzultovány s Ministerstvem kultury a strategické komunikace Ukrajiny a vznikají na základě poptávky přímo z Ukrajiny.

Projekt ARCHA III:

Projekt Archa III rozšiřuje původní záměr dvou pracovišť, konzervačního a digitalizačního, o pracoviště pro 3D skenování a je iniciativou Nadace Karel Komárek Family Foundation. Hlavním cílem je vytvoření mobilní digitalizační stanice – transportéru – pro 3D skenování cenných historických a kulturních předmětů. Transportér s posádkou tří osob se bude moci operativně pohybovat po celé Ukrajině. Vybavený dvěma digitalizačními stanovišti umožní zpracovávání menších exponátů uvnitř dodávky a zároveň exponátů citlivých na přepravu, nebo větších exponátů přímo v muzeích. Muzea tak budou schopna digitalizovat své cenné objekty – historické předměty, přírodní exponáty a další – v místech nejvyšší potřeby a vytvořit tak 3D kopie exponátů, které mohou být následně použity pro další studium a zachování cenných předmětů v případě ztráty originálů. Realizace projektu je naplánována na dva roky, s oficiálním zahájením na jaře roku 2025. Projekt Archa III významně přispěje k ochraně a zachování kulturního dědictví Ukrajiny a poskytne místním muzeím nejmodernější technologie pro 3D digitalizaci jejich sbírek. Tento projekt je kompletně financován Nadací Karel Komárek Family Foundation a bude ho realizovat Národní muzeum.  

Projekt ARCHA I:

Cílem je vybudovat a provozovat mobilní konzervační pracoviště určené pro záchranu listinného dědictví Ukrajiny. V tomto kontextu má mimořádný význam zřízení specializovaného konzervačního pracoviště určeného pro záchranu písemného dědictví. Toto pracoviště se bude zaměřovat na restaurování a konzervaci vzácných rukopisů, knih, archivních dokumentů a dalších tištěných materiálů, které byly během konfliktu poškozeny nebo jsou ohroženy vlivem externích podmínek. Takové konzervační centrum zajišťuje, že tato cenná část ukrajinského dědictví bude uchována pro budoucí generace v co nejlepším stavu. Náklady na jeho realizaci jsou 10,5 milionu Kč. Zařízení zajistí Národní knihovna ČR díky příspěvkům MND a.s., Nadace Karel Komárek Family Foundation (ty společně přispěly částkou 5 mil. Kč) a pana Libora Winklera a jeho přátel. Zařízení bude na Ukrajinu předáno do konce roku 2024.

Projekt ARCHA II:

Projekt je zaměřen na digitalizaci písemného dědictví Ukrajiny. Digitalizace těchto dokumentů, kterou by konzervační pracoviště provádělo, je klíčovým krokem k jejich dlouhodobé ochraně. Vytvoření digitálních kopií nejen snižuje riziko ztráty původních materiálů, ale také umožňuje širší přístup k těmto zdrojům, což je důležité jak pro vědecké bádání, tak pro vzdělávání veřejnosti. Konzervační pracoviště je tak nezbytnou součástí celkového úsilí o obnovu a zachování ukrajinského kulturního dědictví, čímž přispívá k posílení národní identity a kulturní soudržnosti. Hlavním partnerem bude tamní Národní knihovna Jaroslava Moudrého a také Ukrajinská knihovnická asociace. Celkové náklady na projekt činí asi 12,5 milionu Kč; dosud se podařilo získat zhruba 3 miliony Kč, další finance jsou v jednání. I tento projekt realizuje Národní knihovna ČR.

Co nabízí Free Cinema?

1. Jak vidět film? – Přednáškový cyklus o dějinách a analýze filmu, vhodný jako příprava na umělecké školy i pro nadšence toužící po hlubším porozumění kinematografii. Přednášky vedou přední osobnosti české kinematografie jako například Květa Chaloupková, Valeria Recmanová, Václav Kadrnka, Jan Vejnar, Petr Horák, Jiří Forejt a další.

2. Jak stvořit film? – Praktický kurz, kde si účastníci vytvoří vlastní film od nápadu po postprodukci, s odborným vedením z FAMU a podporou distribuce na festivalech a v kinech. Během kurzu se uchazeči dostanou od hledání námětu, zhotovení literárního a technického scénáře až k samotné realizaci, práci se zvukem, kamerou, střihem a postprodukcí. Kurz Jak vidět film? je k tomuto kurzu zdarma.

3. Jak hrát ve filmu? – Kurz zaměřený na filmové herectví, s praktickými cvičeními a možností zapojení do studentských filmů. Absolventi si z kurzu odnesou množství vlastních natočených etud pod dohledem režisérky Viktorie Rampal Dzurenko, získají nové přátelé a kontakty do budoucna. Kurzisté mají v ceně kurz Jak vidět film, zároveň se filmoví herci okamžitě mohou uplatnit v krátkých filmech studentů z kurzu Jak stvořit film.

Vzdělávací aktivity Free Cinema budou zahájeny 15. října 2024 premiérou krátkých filmů z předchozího ročníku. Přehlídka začíná v 19:30 v prostorách Kina Kavalírka. Vzdělávací aktivity začnou v říjnu 2024 a potrvají do května 2025.

 
Free Cinema se věnuje filmové výchově, produkci krátkých filmů a inovativní práci s publikem. Za více než jedenáct let uspořádala množství přednášek, workshopů a projekcí, které oslovily tisíce diváků. Pořádá jednorázové i celoroční kurzy pro filmové amatéry a podporuje rozvoj filmové výchovy na českých školách. Pedagogové si tak mohou vybírat z široké nabídky projektových dnů a praktických workshopů pro studenty. Sestavujeme též lukrativní program pro školy, jehož součástí je klasické filmové představení s hudebním doprovodem, ruchy a akrobaty. Free Cinema vytváří kurátorská řešení na klíč: pro festivaly, kina, kulturní centra i galerie.

http://www.freecinema.cz/

10 let, 75 výstav, více než 80 autorů. To je bilance Galerie Václava Chada na zámku ve Zlíně. Za dobu svého působení se stala pevnou součástí zlínské kulturní scény, a to zejména díky promyšleně připraveným výstavám, které prezentovaly široké spektrum uměleckých směrů a přístupů. U příležitosti svého jubilea připravila galerie výstavu s přehlídkou autorů, kteří zde za celé desetiletí svou tvorbou rezonovali. Nechybí mezi nimi jména jako Adolf Born, Jindřich Štreit, Adriena Šimotová nebo Stanislav Libenský a Jaroslava Brychtová.

„Výstava je naším poděkováním všem umělcům, kteří v průběhu let sdíleli své neobyčejné vizionářství s Galerií Václava Chada. Každý z více než osmdesáti vystavujících autorů zanechal nesmazatelnou stopu a přispěl k vytváření bohaté mozaiky uměleckých objevů, které galerie nabídla širokému publiku,“ uvedla její kurátorka Miroslava Ptáčková. Výstava však není pouze retrospektivou oslavující minulé úspěchy. „Vyjadřuje také naději do budoucnosti – že galerie bude i nadále místem, kde se setkávají kreativní duše a kde umění inspiruje k hlubšímu zamyšlení. Tato výjimečná platforma se neustále rozvíjí a jejím posláním je i nadále přinášet tvůrčí odvahu a nebojácnost, stejně jako to dělal Václav Chad, po němž galerie nese své jméno.“

Výstava „Opět spolu – 10 let Galerie Václava Chada“ je přístupná v prvním poschodí zlínského zámku až do 8. listopadu 2024. Otevřena je od středy do pátku a v sudé neděle, vždy od 13 do 17 hodin. Vstupné na výstavu je ve výši 70 Kč. Pro děti od 6 do 15 let, studenty do 26 let, seniory od 60 let a držitele Senior pasu platí snížené vstupné 50 Kč, děti do 6 let a držitelé průkazů ZTP a ZTP/P mají vstup zdarma. Zvýhodněné rodinné vstupné (pro 2 dospělé a 2 děti do 15 let) činí 150 Kč. Držitelé Rodinného pasu (2 dospělí a 2 děti do 15 let) zaplatí 135 Kč. Školní skupiny platí vstupné 40 Kč, pedagogický doprovod je zdarma.

Vystavující – více než 80 autorů, kteří rezonovali v galerii:

Bachůrek Dominik, Baklík Petr, Beran Alex, Beránek Jiří, Born Adolf, Brunton Vladimír, Chad Václav, Christo Karolína, Chmelař František, Cigler Václav a Motyčka Michal, Czepcová Irena, Červenka Rudolf, Doubnerová Jiřina, Dvorská Šípová Zuzana, Fibichová Zdena, Fusková Zdeňka, Gabriel Michal, Gottlich Miroslav, Hábl Patrik, Hanke Radim, Havlíčková Taťána, Hudeček Otakar, Jarcovják Lubomír, Jarcovják Vladimír, Janouškovec Pavel, Karlík Viktor, Kodovská Marie, Koblasa Jan a Sonia Jakuschewa, Kosková Hammid Petra, Kosek Pavel, Kovařík Slavoj, Koval Miroslav, Kovalová Anežka, Kožušková Lívia, Křižka Martin, Kubelková Zuzana, Lakomá Adéla, Lhotáková Gabriela, Libenský Stanislav a Brychtová Jaroslava, Macháček Zdeněk, Macho Palo, Minxová Anna, Navrátil František, Nepraš Karel, Nikl Petr, Nováková Eva, Padrtová Ludmila, Pášma Michal, Petr Jakub, Ptáčková Miroslava, Prchalová Vendulka, Preisner Pavel, Prokop Tomáš, Prokopjuk Rostislav, Rajlich Jan, Rajlich Jan ml., Regal Jan, Rozkopal Zdeněk, Schmidtová Milada, Schmidtová Natálie, Seydl Zdeněk, Sudek Josef, Slovenčík Jan, Slovenčík Svatopluk, Spružinová Michaela, Stanický Petr, Stöhr František, Šestáková Ivana, Šimorda Miroslav, Šimotová Adriena, Štefánková Barbora, Štreit Jindřich, Švanda Martin, Tománek Zdeněk, Trčková Lenka, Valenta Milan, Valner David, Volráb Marian, Zlín Karel, Žák Václav

Výstava je realizována za podpory Státního fondu kultury ČR, Zlínského kraje a Statutárního města Zlína.

Další podrobnosti o zlínském zámku i Galerii Václava Chada najdete na www.gvch.cz.

Pro účast na školení je nutné se předem přihlásit zde. Počet účastníků je omezen, proto je vhodné se přihlásit co nejdříve.

Během školení se účastníci seznámí s dotačním programem podrobněji, naučí se, jak správně vyplnit a odeslat žádost o dotaci, a budou mít prostor pro případné dotazy. Cílem školení je usnadnit proces žádání o podporu v oblasti kultury a zajistit, aby byla žádost podána v souladu s požadavky programu.

Pokud by někdo potřeboval individuální konzultaci, je možné kontaktovat referentky z oddělení kultury. K dispozici jsou na e-mailu placha.veronika@jmk.cz a holubova.hana@jmk.cz nebo na telefonech 541 65 2910 a 541 65 2370. Osobní konzultace jsou možné kdykoliv po předchozí domluvě.

www.jmk.cz

Začínala sedmdesátá léta minulého století. Husákův režim utahoval šrouby, a třebaže profesoři na gymnáziu byli většinou fajn, jisté výhybky ve výuce dělat museli. Co se literatury týče, měl jsem naštěstí kamaráda, který doma tu a tam sáhl do knihovny a zalovil v zadních, na první pohled neviditelných řadách. Půjčil mi třeba Londonovo Doznání, od Mňačka Jak chutná moc nebo Zbabělce od Josefa Škvoreckého. Londona jsem dočetl až o dvacet let později, neboť u kamaráda doma zjistili, že knížka zmizela a bylo zle. Tenhle zdroj vyschl.

V případě Zbabělců jsem měl větší štěstí a dočetl jsem je, spíš dohltal, celé. Dodnes si vybavuju šok, který mi způsobil jazyk, jímž Škvoreckého hrdinové mluví. Byla to moje řeč, ale v knihách jsem se s ní nikdy před tím nesetkal. Nic proti Čapkovi, Vančurovi, Poláčkovi – stále je ctím, Čapkovými články občas listuju před spaním, ale tohle bylo něco úplně jiného. A pak ono nečernobílé vidění událostí na sklonku války. Ve škole, v rádiu, v televizi nám tenkrát tyhle věci líčili poněkud jinak. Ani slovo o tom, že krutí a nelidští nemusí být jen nacisté, že s osvobozením nutně nemusí přicházet svoboda…

Josef Škvorecký psal Zbabělce v letech 1948 a 1949. Kdyby se je v té době pokusil vydat, vystavil by sám sobě cejch nepřítele lidu, ne-li rovnou vstupenku do kriminálu. Zbabělci skončili v autorově šuplíku, stejně jako Konec nylonového věku, Tankový prapor a desítky povídek. Utajený spisovatel – kvalitu jeho textů v té době znalo jen pár spřízněných duší (mezi nimi František Halas, Jindřich Chalupecký, Jiří Kolář, Jan Zábrana) –, se tak mohl stát nakladatelským redaktorem. A coby vystudovaný anglista čeřit vody stalinistické literární žumpy prosazováním, někdy i překlady Hemingwaye, Faulknera, Bradburyho nebo Chandlera. Mimo jiné byl i jedním z těch, kteří stáli u zrodu dodnes ceněného časopisu Světová literatura.

Ale jednou to přijít muselo.

Když Škvorecký koncem padesátých let v Československém spisovateli nabídl k vydání Konec nylonového věku, cenzura knihu zatrhla. Neradostné vyhlídky někdejší zlaté mládeže v éře nastupující vlády dělnické třídy podle cenzorů rozhodně nebyly tím, o čem by se mělo číst. Jenže nadaný autor měl v šuplíku i jiné texty, tak to v nakladatelství zkusili znovu. A cenzura, snad v domnění, že za autorem někdo musí stát, když mu pořád něco chtějí vydávat, polevila v ostražitosti.

Tak vyšli Zbabělci.

Skandál.

Ředitele a šéfredaktora nakladatelství to stálo místa, cenzorka slízla mastnou pokutu a Škvoreckého postavili na pranýř. V rodném Náchodě – knižní přejmenování na Kostelec nebylo nic platné – mu vmetli, že město zhanobil. A proti autorovi vyrukovali stalinističtí kulturtrégři.

„Román je celým svým duchem hluboce cizí naší krásné demokratické a humanistické literatuře. Veliká historická událost národních dějin, kterou naše literatura zobrazila v řadě svých vynikajících děl s nejpravdivějším a nejkrásnějším patosem, mu posloužila jen jako křiklavě pomalovaná kulisa k líčení milostného tažení páskova. Na něm je založena celá kompozice románu. Vyzývavé hromadění výrazových hrubostí spolu s erotickým exhibicionismem příběhu dokazují, že tu neběží o žádnou uměleckou originalitu, ale o lacinou pomlouvačnou senzaci, o cosi jako československý bestseller,“ hřímal v roce 1959 na konferenci Svazu československých spisovatelů rudý sekerník české literatury Ladislav Štoll.

Spisovatel Karel Nový tenkrát v anketě Literárních novin přirovnal Škvoreckého ke kotěti napadenému prašivinou a doporučil urychlenou léčbu zvěrolékařem.

Režim měl na spisovatelskou prašivinu standardní lék – zákaz publikování. Ten trval několik let. Škvorecký ale psal a překládal dál, často společně s přítelem Janem Zábranou, texty však podepisoval pouze Zábrana.

Jak známo, zakázané ovoce chutná nejvíc – ostatně to byl o pár let později právě ten důvod, proč jsme s kamarády „lovili“ v zadních řadách knihoven našich rodičů – takže čtenářský zájem o Škvoreckého to spíš posílilo. Jakmile se s nastupujícími šedesátými léty poměry uvolnily a klatba pominula, stal se jedním z nejpopulárnějších autorů.

Asi ho příliš netěšilo, že vlastně všechno, co v šedesátých letech doma vydal, bylo poměřováno právě Zbabělci. „Je to zajímavé, ale Zbabělci to nejsou,“ četl nebo slýchal poměrně často. Jistá tvůrčí krize se dostavila, se svým novým románem Lvíče se trápil mnohem déle, než by si přál, ale je otázkou, do jaké míry s autorovou duší zacvičily klatba, pranýřování a hledání schůdnějších témat na přelomu padesátých a šedesátých let.

Pořád tu ale ještě byl Škvoreckého šuplík, ve kterém čekal třeba Tankový prapor. A kdyby nic jiného, úvahy o tvůrčí krizi spolehlivě vyvrátila novela Bassaxofon, která autorovi vynesla asi největší ohlas ve světě.

Do mnohem větší krize pak nejen autora, ale celé Československo v roce 1968 uvrhly sovětské tanky. Stejné tanky, na které už v pětačtyřicátém roce s nedůvěrou hleděl Danny Smiřický, hlavní hrdina Zbabělců.

„Bylo mi šestačtyřicet a měl jsem na vybranou. Buď spáchat sebekritiku a začít psát podle stranické linie, což jsem přirozeně nechtěl, nebo jít zase do undergroundu, jako jsem byl už v padesátých letech. To se mi nechtělo, protože jsem na to byl už dost starý. Taky jsem se mohl odmlčet a nepsat, což mi ale není dáno, protože když nepíšu, nejsem na světě šťastný. Tak jsem se rozhodl, že to risknu, půjdeme na Západ a já se pokusím se tam nějak uživit a pokračovat v psaní,“ vzpomínal v devadesátých letech Josef Škvorecký, proč se s manželkou, spisovatelkou a nakladatelkou Zdenou Salivarovou rozhodli odejít z republiky.

Roky přibývaly, rodiče už před námi knížky neschovávali, vlastně už ani nebylo proč. Zajímaly nás nové věci, samizdat, exilová vydání. Jako svátost jsem tenkrát opatroval Příběh inženýra lidských duší, který kamarád přivezl přímo z Toronta od Škvoreckých. Z exilového nakladatelství 68 Publishers, které tam počátkem sedmdesátých let založili.

A zase šok.

Ten jazyk už jsem znal. Danny sice dospěl, stal se profesorem na univerzitě v Kanadě, ale byl to pořád on. Kluk vracející se ve vzpomínkách do Kostelce, kde se i za války hrál jazz a holky byly mladé a krásné. Ale taky zralý muž pohybující se v komunitě emigrantů, což rozhodně nebyla selanka, jakou jsme si vykreslovali doma, když nám nedali devizový příslib potřebný k výletu za železnou oponu. Ani tam si Danny nebral servítky.

„To je charakteristický rys psaní Josefa Škvoreckého: umí být ironický až jízlivý, často bývá skeptický, ale nikdy zlý. Na své hrdiny vždycky nahlíží laskavě,“ říká literární historik Michal Přibáň, jeden z editorů Škvoreckého spisů a autorův přítel, kterému v těchto dnech v nakladatelství Host vychází první část obsáhlé monografie Errol. Josefa Škvoreckého život první 1924 – 1969.

Měl jsem to štěstí, že když Škvorečtí na jaře roku 1990 poprvé přijeli z exilu, mohl jsem je několik dní doprovázet s rozhlasovým mikrofonem z Prahy do Náchoda. Byly to hektické dny. Každý je chtěl pozdravit, podat jim ruku, nechat si podepsat knížky… Večer co večer Josef Škvorecký padal únavou.

„Jsem unavenej, ale krásně unavenej,“ dodával.

Jeho čtenáři na něj nezapomněli.

Doba vyhrabávání knížek ze zadních řad v knihovnách, doba samizdatu a exilových nakladatelství skončila. Ivo Železný vydával jednoho Škvoreckého za druhým a my ho mohli číst a vrátit tam, kam patří.

Čteme ho ještě?

„Josef Škvorecký byl v devadesátých letech vůči nakladatelům velkorysý. Ochotně poskytoval práva k vydávání svých knih, takže své čtenáře poměrně rychle uspokojil. Porovnáme-li to třeba s Milanem Kunderou, který nechával české čtenáře na své knihy dlouho čekat, čímž se učinil vzácnějším, může to být jedno z vysvětlení, proč je dnes o jeho knihy větší zájem. Nicméně ten Škvoreckého přístup je mi jako nedočkavému čtenáři sympatičtější,“ říká Michal Přibáň.

Vracet se ke Škvoreckému rozhodně není na škodu. Už proto, že „hořkej svět“ a černobílé vidění tu budou stále. Stále budou přicházet hlasatelé té jedné jediné, správné pravdy. Jeden z mnoha důvodů, proč nestrkat Škvoreckého knihy někam do zadních řad knihoven.

„Mimořádné události si žádají mimořádné pořady. Rozhodli jsme se proto uspořádat benefiční koncert, během kterého budou moci diváci přispívat na pomoc obětem povodní, které jsou mnohdy ničivější než ty v roce 1997. A vzhledem k tomu, že platí ,Kdo rychle dává, dvakrát dává´, rozhodli jsme se s kolegy koncert nabídnout divákům už tuto neděli,“ říká generální ředitel České televize Jan Souček.

Bez nároku na honorář vystoupí krátce po dvacáté hodině známá a zvučná jména především mainstreamové scény: David Koller s Kollerbandem, Tomáš Klus, Janek Ledecký, Aneta Langerová, Adam Plachetka, Jiří Pavlica a Hradišťan, Kateřina Kněžíková, Lenka Dusilová, Karel Plíhal a další.

Večerem v klubu Doupě provede moderátorská dvojice Ester Janečková a Daniel Stach. Kromě hudebních hostů nabídne Česká televize během přenosu vystoupení ředitele humanitární a rozvojové sekce Člověka v tísni Jana Mrkvičky.

Výtěžek mimořádného benefičního koncertu poputuje do sbírky SOS Povodně neziskové organizace Člověk v tísni. Za vybranou částku zajišťuje organizace okamžitou materiální pomoc, připravuje potravinové balíčky a nabízí potřebnou asistenci po opadnutí vody, zejména zvlášť zranitelným skupinám obyvatel. Poskytuje zasaženým lidem psychosociální podporu a dlouhodobě se zaměřuje na prevenci katastrof.

Sbírku mohou diváci podpořit zasláním dárcovské SMS ve tvaru DMS SOSPOVODNE 30, 90 nebo 190 na číslo 87 777 nebo darem v libovolné výši na sbírkový účet 72027202/0300. Průběžný stav sbírky, včetně možností přispění, nabídnou informační lišty během přenosu.

Sedmdesátiminutový koncert připravuje Centrum divadelní, hudební a zábavní tvorby spolu s tvůrčí producentskou skupinou Jiřího Hubače.