Instituce a kulturní zařízení

Zatímco architektonická a herecká kariéra Davida Vávry je veřejnosti všeobecně známá, jeho výtvarnou tvorbu nemusí mít každý dobře v povědomí. Příznačné pro autorovo vizuální vyjádření jsou především barevné kompozice hravě vykreslující mnohdy nečekané a inspirující zážitky z krajin a architektury. V zachycených momentech z prožitků míst, kterými na svých cestách, ať již po šumných stopách či osobních výpravách projíždí – od moře a vzdálených destinací, přes města, po hory – touží zdánlivě realistickým pojetím vyjádřit nejen to, co je, ale i to, co na první pohled vidět není.

David Vávra (*1957) je osobností renesančního typu - architekt, herec, básník, malíř. Vystudoval architekturu na ČVUT a AVU v Praze a je spoluzakladatelem legendárního divadla Sklep. Známý je jako herec úspěšných filmů, stejně jako průvodce roadmovie České televize: Šumná města a Šumné stopy. Jeho architektonická tvorba se dotkla především Prahy a okolí. Stojí například za rekonstrukcí kulturního domu Dobeška či Švandova divadla. Mimo Prahu je také autorem dostavby Městského divadla v Kladně či konverze a dostavby bývalé továrny Vertex na Centrum volného času, včetně městské knihovny v Hradci Králové.

V roce 1997 obdržel s Františkem Skálou Zvláštní cenu Interiér roku za restauraci Akropolis, v roce 2004 Grand Prix České architektury v kategorii Výtvarné dílo v architektuře za osazení sochy Franze Kafky na Starém Městě a v roce 2008 byl nominován na cenu Klubu za starou Prahu za novou stavbu v historickém prostředí za Lávku s vyhlídkovou věží v Chebu.

Je také autorem návrhů mnoha veřejných interiérů, kromě divadel, také knihoven i muzejních expozic. Má za sebou například expozici architektury, stavitelství a designu Národního technického muzea, expozici Muzea krajky ve Vamberku nebo Afrického muzea Dr. Emila Holuba v Holicích. V roce 2018 byla podle jeho návrhu modernizována galerijní expozice ve Wenkeově domě, kde sídlí Městské muzeum v Jaroměři a po té inicioval a citlivě rekonstruoval celé muzeum ve Wenkeově domě - architektonickém skvostu od Josefa Gočára - které se loni znovu otevřelo pro veřejnost.

Letošním počinem je pak odhalení pomníku Jana Palacha a Jana Zajíce v Děčíně podle autorova návrhu.

Za školou, Uralská 6, Praha 6

https://fb.me/e/1uJ6fXSB0

„Přehlídka bude letos žánrově velmi pestrá. Z celkového počtu 19 přihlášených filmů uvedeme dva dokumenty, jeden reportážní snímek, sedm hraných filmů, jeden animovaný a dva snímky z kategorie experimentální film a videoklip. Do soutěže se také přihlásilo šest filmů studentů filmových škol,“ shrnuje rozmanitou filmovou nabídku koordinátorka přehlídky Tereza Štěpánková z CUAHK.

Program krajské přehlídky České vize začne v Červeném Kostelci hned ráno a je rozdělen do tří promítacích bloků. V každém bloku diváci uvidí několik snímků.

Mezi promítáním nebudou chybět rozborové semináře, díky kterým získají autoři cenné postřehy od filmových profesionálů, kteří letos tvoří odbornou porotu. Účast v porotě letos potvrdili režisér a scenárista dokumentárních a hraných filmů prof. Mgr. Rudolf Adler, režisérka a scenáristka Eva Toulová a režisér a kameraman MgA. Radek Habada.

Nebude chybět ani beseda z filmařského prostředí – tentokrát právě s režisérkou Evou Toulovou a producentem, kameramanem, střihačem a promítačem Pavlem Mědílkem. Ti budou společně povídat o vzniku jejich nového filmu Superžena, který se bude po slavnostním vyhlášení vítězů a za přítomnosti filmové delegace promítat.

Akce je přístupná široké veřejnosti a vstup na soutěžní snímky je zdarma.

Blíže o programu: https://www.cuahk.cz/akce/ceske-vize-2024/

---

Celostátní přehlídka České vize v Ústí nad Orlicí, která se odehraje v červnu, je vyvrcholením celostátního postupového systému přehlídek v Praze, Zruči nad Sázavou, Kroměříži, Svitavách a Červeném Kostelci. Tříčlenná porota každé přehlídky uděluje vždy několik ocenění – v kategorii hraného nebo dokumentárního filmu, reportáže a publicistiky, animovaného filmu, experimentu a videoklipu a snímků studentů filmových škol.

KPorota

Prof. Mgr. Rudolf Adler
Režisér a scénárista dokumentárních a hraných filmů. Autor rozhlasových her, odborných a teoretických studií o dokumentárním filmu. Profesor FAMU Praha natočil více než sto filmových a televizních dokumentů převážně se sociální, etnografickou a portrétní tematikou. Za svoje filmy a rozhlasové hry získal řadu ocenění na domácích a zahraničních festivalech. V posledních letech se věnuje aktivně i praktické dramaturgii. Je autorem studijních skript FAMU „Cesta k filmovému dokumentu“ a dalších teoretických studií. Účastní se práce v porotách a organizačních výborech festivalů a přehlídek. V letech 1990-94 byl vedoucím katedry dokumentární tvorby na FAMU, kde dosud působí jako pedagog.

MgA. Radek Habada
Režisér, kameraman a fotograf. Vystudoval střední školu sdělovací techniky v Panské a režii na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Už v průběhu studií začal spolupracovat s QQ Studiem v Ostravě i s Českou televizí, později spolupracoval i s televizemi Nova a Prima. Zkusil si různé televizních žánrů včetně dokumentů, hudebních pořadů, reality show a dalších. Na televizní práci má rád pestrost a nepředvídatelnost. Jak říká, i u cyklického pořadu vysílaného několik sezón se vždy najde něco nečekaného, člověk pozná hodně zajímavých lidí, osudů a pořád se učí něčemu novému.

Eva Oramus Toulová 
Režisérka a scenáristka. Vystudovala FAMU pod vedením Věry Chytilové a v roce 2014 debutovala celovečerním filmem Šťastná. Následoval celovečerní kinodokument Camino na kolečkách natáčený na 640 km dlouhé trase Svatojakubské poutě ve Španělsku. Snímek získal několik mezinárodních cen včetně dvou prestižních ocenění v Barceloně a Venezuele, byl uvedený v kinodistribuci, na několika televizních stanicích a dočkal se i pokračování v podobě filmu Černobyl na kolečkách. Z hrané tvorby byl jejím komerčně nejúspěšnějším filmem Casting na lásku. V letošním roce uvádí do kin další dva hrané snímky Superžena a Láska na zakázku. 

„Jsem pyšný na to, že v našem kraji žijí nebo z našeho kraje pocházejí takové osobnosti, které svým úsilím, oddaností a nadšením, ale i každodenní prací a svým životem výrazně přispěly k rozvoji našeho regionu a přináší pozitivní změny a naději do životů nás všech. Bylo mi ctí vyjádřit jim naši hlubokou úctu a vděk,“ řekl hejtman Královéhradeckého kraje Martin Červíček.

Dvacet osobností vzešlo z desítek nominací od představitelů kraje, městských a obecních samospráv, ale i z řad veřejnosti. Jednotlivé nominace zhodnotila Rada Královéhradeckého kraje a následně výběr schválili krajští zastupitelé.

Nejvyšším krajským oceněním je Řád Královéhradeckého kraje, po něm následují Medaile Královéhradeckého kraje I. stupně a Medaile Královéhradeckého kraje II. stupně. Předání ocenění se uskutečnilo v rámci slavnostního galavečera v hradecké Petrof Gallery.

„Považuji za úspěch, že se nám podařilo do Olomouce vrátit festival klasické hudby, který bude těžit z toho nejlepšího, na co byli olomoučtí posluchači zvyklí. Spolupráce s Olomouckými barokními slavnostmi je logickým vyústěním vývoje festivalové činnosti obou subjektů, kdy v posledních letech naše festivaly stály na rozhraní svého dalšího vývoje. Společným projektem se vracíme k tradičnímu názvu Olomoucké hudební jaro, ve kterém stavíme na programovému konceptu, který má dva pilíře. V tom prvním se opíráme o velikány českého skladatelství v čele s Antonínem Dvořákem. Ve druhém potom o genia loci města Olomouce, kterým je baroko, a to zejména ve spojení s umělci, kteří mají k Olomouci svůj osobní vztah a příběh,” vysvětluje ředitel Moravské filharmonie Olomouc Jonáš Harman.

„Není náhodou, že právě v roce 400. letého výročí narození zakladatele kroměřížské zámecké kapely, biskupa Karla z Lichtensteinu-Castelcorna, došlo k transformaci dvou zásadních olomouckých festivalů. Podařilo se tak zachovat a dát novou perspektivu nejen kulturní nabídce, která svou dramaturgickou i interpretační úrovní může směle konkurovat té evropské, ale také společenským událostem, které mají dlouholetou tradici“ dodává k festivalu i celé spolupráci Karel Valenta, manažer festivalu.

Pomyslný novodobý nultý ročník festivalu začíná 19. dubna koncertem s podtitulem Milovník krásy, jehož dramaturgie je věnována 400. výročí narozenin Karla Karla z Lichtensteinu-Castelcorna, olomouckého biskupa, a především mecenáše umění. I další koncerty zůstávají věrné vztahům umělců k Olomouci. Antonín Dvořák, který v Olomouci rovněž profesně působil, bude připomenut hned dvěma koncerty, a to 30. dubna a závěrečným koncertem 10. května. Po celý festival dále zazní díla mimo jiné od Philippa Jacoba Rittlera, Antonia Vivaldiho, Carla Ditterse z Dittersdorfu, Josefa Suka nebo třeba Bohuslava Martinů. Řada děl zazní ve svých novodobých premiérách. Mše Missa Sancti Theodori Josefa Nešvery, kapelníka katedrály sv. Václava v Olomouci, tak bude uvedena po více než 130 letech.

Kromě orchestru Moravské filharmonie Olomouc se mohou posluchači těšit na další renomované interprety. Vystoupí například Societas Incognitorum, Concerto Aventino či Musica figuralis. Zajímavostí je pak vystoupení Symfonického orchestru Českého rozhlasu, pro něhož se bude jednat o premiérové účinkování v Olomouci. Koncert bude dirigovat jeden z nejvýraznějších českých dirigentů své generace, Petr Altrichter.

Koncerty proběhnou na řadě zajímavých olomouckých míst. Hudba bude znít v kostele sv. Mořice, katedrále sv. Václava nebo ve Slavnostním freskovém sále ZŠ Komenium, ale také na domovském pódiu Moravské filharmonie, v Redutě.

Festival Olomoucké hudební jaro proběhne od 19. dubna do 10. května 2024 v počtu sedmi koncertů. Podrobný program jednotlivých koncertů a prodej vstupenek je k dispozici na webu www.festival-olomouc.cz.

„Chceme divákům ukázat vývoj tanečního divadla prostřednictvím mladých talentů, které teprve začínají svou cestu uměleckým světem. Na gala večeru se tak představí většinou juniorská tělesa složená z čerstvých absolventů, ba dokonce ještě studentů konzervatoří, plných mladistvé energie a entuziasmu,“ uvádí Antonín Schneider, manažer Tanečního centra Praha, k programu slavnostního večera. „Po delší době přijedou do Prahy naši hosté z Palucca Hochschule für Tanz. Tato škola je špičkovou evropskou taneční institucí, která pod vedením vynikajícího kanadského tanečníka a uměleckého manažera Jasona Beecheyho získala v posledních letech zcela novou – moderní tvář eklektického uměleckého vzdělávání. Jejich soubor studentů ve věku kolem dvaceti let je opravdu skvělý, já si vážím naší dlouhodobé reciproční spolupráce a těším se na to, co zatančí na slavnostním gala.“

V rámci bohatého programu festivalu Mezinárodní týdny tance proběhnou do konce dubna také různé semináře a workshopy, happeningy tanečních pedagogů v Domě tanečního umění Praha, které povedou hosté například z Japonska či Kalifornie, chystá se i velký taneční gala večer v Litvínově (25. dubna) či Den otevřených dveří v Domě tanečního umění Praha, který proběhne symbolicky na Mezinárodní den tance (29. dubna).

Vstupenky na zahajovací gala představení jsou v předprodeji na webové stránce Divadla na Vinohradech: https://www.divadlonavinohradech.com/divadelni-hra/Gala-MTT-2024

Mezinárodní týdny tance jsou nejstarším českým, a zřejmě i středoevropským, festivalem současného tance, který vznikl z tradice pravidelných seminářů a představení Tanečního centra Univerzity Karlovy se zahraničními umělci a pedagogy v první polovině osmdesátých let. Centrum bylo od roku 1972 prvním pedagogickým a uměleckým pracovištěm u nás, kde se systematicky vyučovaly moderní taneční techniky a jazz, které se následně uplatňovaly v umělecké praxi. Získávalo pro tento účel mnoho důležitých kontaktů ve všech významných evropských zemích a USA. Mezinárodní týdny tance byly vždy jakousi burzou těchto kontaktů a výjimečnou přehlídkou současné taneční tvorby. Cílem festivalu je prezentace a konfrontace výsledků práce v posledních sezonách. Účastníci se vzájemně inspirují, tříbí své názory a navazují pracovní kontakty. Také diváci mohou srovnávat, hodnotit a získat přehled o tom, co se v tanečním oboru děje.

První oblastí je další fáze digitalizace, která by měla umožnit strojovou výměnu informací o ochraně památkových rezervací, památkových zón nebo o vymezení ochranných pásem podle zákona o státní památkové péči mezi Ústředním seznamem kulturních památek ČR na jedné straně a Registrem územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN) a katastrem nemovitostí na straně druhé. S ohledem na postupující digitalizaci veřejné správy je důležité, aby se i památkové rezervace, památkové zóny a ochranná pásma podle zákona o státní památkové péči staly účelovými územními prvky a mohly být zapisovány do RÚIAN. Platné znění zákona o státní památkové péči vedení těchto předmětů ochrany v registru neumožňuje a je důležité, aby v rámci informovanosti veřejné správy a vzájemného zpřístupnění údajů byla zřetelná veřejnoprávní omezení, která dopadají na vlastníky nemovitostí nebo jiných územních jednotek. Novela zákona o památkové péči by měla platit od 1. 1. 2025.

Navrhovaná úprava je opakovaně podporována Českým úřadem zeměměřickým a katastrálním, který je správcem základního registru RÚIAN a rovněž byla projednána s Národním památkovým ústavem, příspěvkovou organizací Ministerstva kultury, který vede Ústřední seznam kulturních památek České republiky. „ Jsem rád, že se podařilo schválit ve třetím čtení změny zákona o státní památkové péči, které přesně zapadají do naší snahy zjednodušovat a zpřehledňovat služby pro občany a sdílet digitální data mezi agendami.  Zavedení evidence památkově chráněných území v základním registru povede k jejich sdílení celou veřejnou správou, umožní moderní způsob jejich aktualizace a zajistí jejich aktuálnost,“ uvedl ministr kultury Martin Baxa.

Druhou oblastí změny návrhu zákona o státní památkové péči je úprava regulace nakládání s archeologickými nálezy typicky učiněných při záchranných archeologických výzkumech, a to do doby jejich odevzdání kraji. Cílem novely v oblasti archeologie je především posílení práv kraje tak, aby mohl upravit požadavky na zpracování archeologických nálezů a dokumentace k nim a způsob jejich předání kraji. Podle nové úpravy by mohl kraj jako vlastník  archeologických nálezů svým nařízením upravit požadavky na zpracování a předání nálezů, tj. předpokládaný základní způsob ošetření movitých archeologických nálezů, způsob jejich evidence, obsahové náležitosti základní dokumentace o předávaných movitých archeologických nálezech, lhůty pro předání informací o movitých archeologických nálezech, lhůty pro předání movitých archeologických nálezů či územní obvody pro předávání movitých archeologických nálezů, pokud jménem kraje nebudou movité archeologické nálezy přebírány na jednom místě. Nově by kraj měl mít rovněž zákonnou možnost kontrolovat činnost oprávněných organizací působících na jeho území, resp. provádějících archeologické výzkumy na jeho území. Novela dále také upravuje možnost odnětí oprávnění k provádění archeologických výzkumů.

„Podpora fanoušků na sociálních sítích byla opravdu mimořádná a dokazuje, že StarDance je oblíbená u diváků všech věkových kategorií. I proto s nabídkou účasti v soutěži oslovujeme osobnosti bez věkových limitů. Hledáme ty, kteří vynikají ve svých oborech. V letošním finálním výběru se tedy objevily skvělé herečky, fenomenální sportovkyně a originální kuchařka. Pánská sestava je neméně atraktivní. Všichni z letošní pětice už ve svých kariérách dosáhli fantastických úspěchů. Palce budu držet úplně všem,“ říká kreativní producentka StarDance Lucie Kapounová.

Herec Filip Blažek je nezapomenutelný díky své roli ve filmové pohádce Nesmrtelná teta i postavě jednoho z vyšetřovatelů pražské mordparty ve třech řadách seriálu Případy 1. oddělení. „Rád se celý život hýbu a tanec je docela těžká disciplína. Hecnu se tedy a naučím se ho. Nabídku jsem dostal už dříve, měl jsem ale plno práce. Letos jsem v diáři neměl naplánovaná natáčení ani divadla, tak jsem na StarDance kývl.“

Spisovatel Patrik Hartl je jedním z nejčtenějších autorů současnosti. Věnuje se filmové i divadelní režii. „Už třicet let jsem se nehnul od notebooku a pocítil jsem intenzivní potřebu to letos v létě změnit. Potřeboval jsem si odpočinout od vymyšleného světa svých příběhů a něco sám zažít. Udělat třeba něco, co je možná i nesmyslné, ale z čeho budu mít radost. A v tu chvíli mi zavolali z České televize. Hned jsem věděl, že StarDance mě probudí k životu.“

Herec Oskar Hes na sebe upozornil v minisérii Rédl, dvoudílném televizním filmu Dukla 61 a nedávno také výkonem v dramatu Bratři. „StarDance mi připadá jako skvělá příležitost něco nového se naučit, dostat se za dva měsíce do formy, kterou jsem v poslední době ztratil. Aktivně se teď moc nehýbu. Bude to pro mě něco jako zábavný taneční tábor a moc se těším, až to celé začne. Tanec je mi velmi blízký.“

Sportovec Jiří Ježek je nejúspěšnějším cyklistou paralympijské historie. Doma má z her pod pěti kruhy celkem jedenáct medailí, z toho šest zlatých. „Ve StarDance chci překonat sám sebe, nikdy jsem pořádně netancoval. Soutěží prošlo spoustu mých kamarádů a všichni říkali, že je to nádherná zkušenost, hlavně díky skvělé partě, která se kolem toho pořadu utvoří. To chci zažít.“

Hudebník Ondřej Ruml je držitelem Zlaté desky za album s písněmi Ježka, Voskovce a Wericha a v Městských divadlech pražských exceluje v titulní roli muzikálu Lazarus. „V showbyznysu působím asi patnáct let a StarDance je jeden z nejlepších formátů televizní zábavy, který u nás máme. V soutěži budu muset překonat sám sebe. Těším se na to!“

„Program se sice soustředí na ženskou autorskou tvorbu a témata, neměl by ale uniknout žádnému milovníkovi či milovnici současného divadla,“ říká ředitelka festivalu Barbora Šupová. „V dramaturgii se letos výrazněji objevují akcenty, které ve světě rezonují napříč uměleckými disciplínami v reakci na národní politiky. Jde zejména o tělesnost, mystické rituály či magii,“ slibuje Šupová. „Tvůrčí týmy se ale zabývají také historickými odkazy v kontextu současnosti, nechybí proto dva divadelní portréty významných politických aktérek. V historii pátrají a hledají nové významy také oba projekty, které v rámci programu představí ukrajinské umělkyně,” přibližuje.

Tři roky po svém vzniku bude v Česku poprvé uvedena intenzivní, emotivní a bezeslovná „divadelní seance“ Four More, polského Teatr a Part, která je nadšeně přijímána diváky i kritiky. Scénická skladba pro čtyři nahé performerky protkaná feminismem a symbolismem se představí 28.4. a festival tedy pomyslně uzavře. Režisér Marcin Herich se inspiroval výtvarným uměním, zejména známým linorytem Albrechta Dürera „Čtyři čarodějnice“, a pohybuje se na pomezí reality a iluze.

Upřímným pokusem dát smysl přítomnosti, přehodnotit minulost a nastolit vize budoucnosti je performance People of the Sun, která bude v české premiéře uvedena ve čtvrtek 25.4. Kyjevská dvojice Mariia&Magdalyna kombinující hudbu, performance a literaturu představí „divadelní mši“ jejíž základem je průzkum války, lásky a smrti na základech poezie ukrajinského básníka 60. let Mykoly Vinhranovského a díla současného ukrajinského spisovatele Tarase Prokhaska.

V premiéře se 27. 4. představí i další ukrajinský projekt „feministické radikální liturgie a liberálního exorcismu“ ukrajinské umělkyně Kashy Potrohosh s názvem VENUSES/ VENUŠE/ ВЕНЕРИ. Stará lidová zaříkadla, recepty či zaklínadla obsahující těžký, morbidní misogynní narativ, autorka přetváří na feministické kletby. Předcházet jí ve stejný den bude taneční performance Rhytm of the Rolling Hill z USA pod vedením zkušené choreografky Markéty Fagan, která v minulosti spolupracovala na projektech Apple TV, Spotify či se zpěvačkou Dua Lipa.

Dvojitá porce pohybového umění také celou přehlídku v pondělí 22.4. otevře. Česko-španělsko-uruguayská choreografka, která tvoří na několika kontinentech, Agáta Jarošová představí work-in-progress inscenace Vlasy, ve kterém nachází různé způsoby dialogu s elementem vlasů, který nese společenskou a intimní symboliku. Následovat ji bude Martina Hajdyla Lacová s velmi limitovaným projektem Bodies in Progress. Ten se bude uvádět exkluzivně pouze v období, kdy je interpretka v pokročilém stádiu těhotenství. Každé uvedení je tedy neopakovatelnou událostí. „Jaký vliv má na ženu zkušenost sdílené existence,“ pokládá si otázku Hajdyla, která se zdatně pohybuje na mezinárodní evropské scéně.

Silný ženský historický příběh nabízí a přehodnocuje oblíbené slovenské divadlo NUDE, které 23.4. uvede v české premiéře svou novinku Emily. Autorská popová mozaika Michala Beleje je volně inspirovaná životem a smrtí nejradikálnější postavy ženského feministického hnutí ve Spojeném království Emily Davison. Belej v inscenaci hledá hranice mezi aktivismem a terorismem, maskulinitou a feminitou, obětí a manipulátorem. Další historickou osobnost oživí také český tým pod vedením Kristýny Štarhové a Pavla Šimáka, který bude 26.4. reprízovat multimediální projekt – docu, rap, pohyb – A neříkej mi Maruško! o Marii Kudeříkové, která své krátké mládí obětovala boji s nacistickou mocí.

VENUŠINY DNY 2024
22.-28.4.

22. 4. od 19 h
VLASY. Agáta Jarošová (CZ/ES) work-in.progress
BODIES IN PROGRESS. Martina Hajdyla (CZ)
23. 4. EMILY. Divadlo NUDE (SK) česká premiéra
25. 4. PEOPLE OF THE SUN. Mariia&Magdalyna (UA) česká premiéra
26. 4. A NEŘÍKEJ MI MARUŠKO! Kristýna Štarhová a Pavel Šimák (CZ)
27. 4. od 19 h
RHYTHM OF THE ROLLING HILL. Markéta Fagan (USA) premiéra
VENUSES/ VENUŠE/ ВЕНЕРИ. Kasha Potrohosh. (SK/UA) premiéra
28. 4. FOUR MORE. Teatr A Part. (PL) česká premiéra

Projekt je podpořen z programů Evropské unie, Národního plánu obnovy, Ministerstva kultury ČR, Hlavního města Prahy a MČ Praha 3

Venuše ve Švehlovce, Slavíkova 22, Praha 3
https://www.venuse-ve-svehlovce.cz/
https://www.facebook.com/VenuseveSvehlovce
https://www.instagram.com/venuse.ve.svehlovce/

První stezka, Z okraje do středu, vede z vyloučené lokality na Cejlu do centra města. V živém dialogu kluka a holky, Broni a Broni, upozorňuje na místa, kde docházelo nebo stále dochází ke střetu kultur či názorů na využití veřejného prostoru města. Stezka startuje v Muzeu romské kultury, provede účastníky Káznicí, mezi murály Městské galerie na Bratislavské a končí v Domě umění města Brna.

Druhá stezka, (Ne)Galerie, začíná před vitrínovou galerií Umakart a končí v Artotéce Moravské Galerie. Prostřednictvím neformálního dialogu dvou studentek, Broni z Brna a Sloni ze Slovenska, seznamuje návštěvníky s místy pro prezentaci výtvarných děl, které se vymykají zažitému způsobu vystavování v galeriích. Účastník stezky se dozví např. o nejmenší, nejdrzejší, pojízdné či opuštěné galerii. A na závěr procházky si z Artotéky může vypůjčit některé z děl.

Cílová skupina: Stezky jsou vhodné pro školní skupiny od 2. stupně ZŠ, rodiny, jednotlivce i širokou veřejnost. Na konci každé stezky účastníky čeká soutěž o ceny, které poskytly brněnské galerie. Stezky je možné samostatně navštívit kdykoliv mimo pondělí až do konce června 2024 zdarma.

S sebou: sluchátka/přenosný reproduktor, nabitý chytrý telefon s nainstalovanou aplikací Echoes a v ní stažené stezky Tour de galleries.

Data premiérových procházek s tvůrci stezek v Brno Art Week:
Pondělí 22. dubna 15:00–17:00 Z okraje do středu (sraz u Muzea romské kultury v Brně)
Úterý 23. dubna 10:00–12:00 (Ne)Galerie (sraz před galerií Umakart, Lidická 40)

Jak spustit stezku najdete na: FB Tour de Galleries
Celý program festivalu Brno Art Week: brnoartweek.cz

Ve stejný den jako vernisáž výstavy, jen o hodinu dříve, pořádá muzeum další ze svých čtvrtečních přednášek, která nese název Po stopách Přemysla Otakara II. jižními Čechami. Otisky českého krále v dějinách města Písku a Českých Budějovic jsou všeobecně známy, ale přednášející Blanka Rozkošná bude panovníka sledovat také v dalších jihočeských městech, například ve Vodňanech, Táboře, Dolním Bukovsku či na hradech – Orlíku, Zvíkově, Újezdci, Hluboké nad Vltavou a dalších. Přednáška se koná 18. dubna v 16 hodin.

A poslední pozvání se týká druhé komentované prohlídky výstavou Betonový Písek, která připomíná osudy cementárny kdysi stojící v místech dnešního sídliště Jih. Historici Jan Kouba a Bohumír Bernášek prozradí řadu zajímavostí v pátek 19. dubna v 16 hodin. V neděli 21. dubna pak výstava končí. Pokud ji do té doby přesto nestihnete navštívit a téma vás zaujalo, zapište si termín 21. května, kdy se autoři výstavy vydají po stopách továrníka Josefa Vlka přímo do ulic města.