čtvrtek
16. ledna 2025
svátek slaví Ctirad

Instituce a kulturní zařízení

Asociace muzeí a galerií České republiky, z. s., má nové vedení

OSTRAVA: Zasedání nejvyššího orgánu Asociace muzeí a galerií České republiky, z. s. – Sněmu AMG – se uskutečnilo ve dnech 15.16. října 2024Konferenčním centru Národního zemědělského muzea Ostrava. Cílem tohoto významného setkání členů Asociace muzeí a galerií České republiky, z. s., byla příprava koncepcí a strategií na léta 2025–2027 volba nového vedení  Exekutivy AMG a Revizní komise AMG.

Autor článku: 
TZ AMG/ika

14. Sněm AMG se konal pod záštitou hejtmana Moravskoslezského kraje Ing. Josefa Bělici, MBA, a náměstkyně primátora statutárního města Ostravy Ing. Lucie Baránkové Vilamové, Ph.D. Partnerem 14. Sněmu AMG se stala firma Promotion and Education, s. r. o.

Nové vedení Asociace muzeí a galerií České republiky, z. s., vzešlé ze 14. Sněmu AMG:

Mgr. Irena Chovančíková, předsedkyně AMG, ředitelka Masarykova muzea v Hodoníně, p. o.
Ing. Bc. Richard Maxmilián Sicha, I. místopředseda AMG, ředitel Muzea čs. opevnění z let 1935–1938 Pěchotní srub K-S 14 „U cihelny” Králíky
Mgr. Jiří Orna, II. místopředseda AMG, ředitel Západočeského muzea v Plzni, p. o.
Mgr. Magdalena Elznicová Mikesková, DiS., členka Exekutivy AMG, ředitelka Muzea T. G. M. Rakovník, p. o.
Mgr. Václav Houfek, člen Exekutivy AMG, ředitel Muzea města Ústí nad Labem, p. o.
PhDr. Zdeněk Polanský, člen Exekutivy AMG, vedoucí Městského muzea v Horažďovicích
Mgr. Jakub Smrčka, Th.D., člen Exekutivy AMG, ředitel Husitského muzea v Táboře

PhDr. Jana Hutníková, předsedkyně Revizní komise AMG, ředitelka Muzea Českého lesa v Tachově, p. o.
PhDr. Radka Křížková Červená, členka Revizní komise AMG, ředitelka Muzea jižního Plzeňska v Blovicích, p. o.
Mgr. Jiří Střecha, člen Revizní komise AMG, ředitel Poštovního muzea České pošty, s. p. 

Usnesení 14. Sněmu AMG a další materiály jsou zveřejněny na webu AMG

Kompletní informace přiloženy.

 

Související články: 

(HE)ART BEATS! 2024 – Mezinárodní síťovací konference o participaci v umění a kultuře

PRAHA: Současný svět se potýká s radikalizací, společenskou nesnášenlivostí všeho druhu, názory a postoje se vyostřují. Čelíme přírodním katastrofám a válečným konfliktům. Kultura a umění mají obrovský potenciál tyto problémy uchopit, reflektovat a ve společnosti dále komunikovat. Participace, tj. náš aktivní podíl na kultuře a umění v místech, ve kterých žijeme, formuje naši osobnost, společnost i prostředí kolem nás. Jak podpořit tuto jedinečnou roli kultury? Jak se vzájemně inspirovat – doma i v zahraničí? Ve dnech 13.–15. listopadu 2024 pořádá NIPOS – Národní informační centrum pro kulturu Mezinárodní síťovací konferenci o participaci v umění a kultuře (HE)ART BEATS! 2024. Hlavním partnerem je Amateo – mezinárodní nevládní organizace pro participaci v umění.

od 13.11.2024 do 15.11.2024
Autor článku: 
TZ NIPOS

Ve středu 13. listopadu od 20:00 hod. proběhne v rámci konference slavnostní Amateo Award ceremony 2024 – předání ceny organizace Amateo pro inspirativní projekty kulturní participace.

Převážná část konferenčního programu je situována do pražského Vzletu (https://vzlet.cz/), pro realizaci některých workshopů jsme našli partnery v prestižních uměleckých institucích, jako jsou Kunsthalle Praha (https://www.kunsthallepraha.org/), Galerie hlavního města Prahy (https://www.ghmp.cz/) či Národní Galerie v Praze (https://www.ngprague.cz/).

Na konferenci jsou srdečně zváni umělci, studenti uměleckých oborů, lektoři, vědci, zástupci kulturních organizací a institucí, pedagogové různých stupňů škol včetně ZUŠ, studenti pedagogiky, studenti arts managementu a všichni se zájmem o kulturu, umění a naši společnou budoucnost.

Akce je koncipována jako třídenní dialog českých i zahraničních profesionálů z kulturního a kreativního sektoru s odborníky i lidmi z „terénu”, kteří se věnují především společenské a environmentální tematice. Čekají nás interakce, diskuse, workshopy, inspirativní představení.

Plánovaná kapacita konference je 120 osob, konferenčními jazyky jsou čeština a angličtina se simultánním překladem.

Přihlášení a podrobný program zde: https://konference.nipos.cz/2024-heartbeats/

Západočeská galerie v Plzni představuje legendu české grafiky Rostislava Vaňka

PLZEŇ: Výstava legendy českého grafického designu Rostislava Vaňka představuje práce, které se již dávno staly ikonou, ale i ty méně známé nebo i nerealizované, tak jak je vybrali autoři výstavy – další významní čeští grafici – Zuzana Burgrová a Robert V. Novák. Tvorbu Rostislava Vaňka obdivují a respektují, ale zacházejí s ní po svém. Zhlédnout výsledek jejich tvůrčího přístupu mohou návštěvníci ve výstavní síni „13“ od 18. října 2024 do 2. února 2025.

od 18.10.2024 do 02.02.2025
Autor článku: 
Kateřina Štulc Modrá/ika

Výstava ROSTISLAV VANĚK EXTENDED není klasickou retrospektivní výstavou; je výjimečná tím, že přináší pohled na práci ikony české grafiky očima jiných, neméně významných grafiků. Názvem výstavy „Extended“, který si vypůjčili z typografického názvosloví, chtějí autoři reflektovat Vaňkův mimořádně široký záběr. „Šíře záběru Rostislava Vaňka je obdivuhodná. Na jedné straně dokáže zpracovat minimalistickou úpravu knihy, na druhé mimořádně funkční informační systém pro pražskou hromadnou dopravu, který byl naprostým unikátem,“ poznamenává jeden z autorů výstavy Robert V. Novák.

Zuzana Burgrová ke koncepci výstavy dodává: „Chceme především poukázat na fakt, že tvorba Rostislava Vaňka je natolik kvalitní a propracovaná, že by obstála kdykoli, v kterékoli době. Jeho práce přenášíme z 20. do 21. století a jednoznačně vidíme, že se rozhodně nejedná o žádné retro.“

Autoři na výstavě prostřednictvím výrazně zvětšených segmentů některých Vaňkových návrhů zprostředkovávají návštěvníkům také svůj obdiv k autorovu smyslu pro zkratku a propracovanost detailu. Právě v tomto spatřují jeho nadčasovost a zdroj inspirace pro současné i budoucí grafiky.

Snahou výstavy je také představit návštěvníkům svět grafického designu a upozornit na jeho důležitost. Grafický design nás totiž v celé řadě podob obklopuje v každodenním životě, aniž bychom si to uvědomovali. „Většina smrtelníků si například myslí, že se písmo samo ‚stalo‘, a je to. Člověk píšící na počítači nebo čtoucí knihu vůbec netuší, že tvar každé litery někdo musel vymyslet, nakreslit, a v dnešní době nakonec ještě uvést do provozu jako software. Písmo podléhá mnoha požadavkům, jak estetickým, tak praktickým, a jeho zrození je dřina,“ uvádí na příkladu tvorby písma Robert V. Novák.

Na výstavě je zastoupeno hned několik ukázek z bohaté písmařské tvorby Rostislava Vaňka, ale také jeho plakáty, loga, knihy i volné práce. Výstava v Západočeské galerii je unikátní i použitou technologií. Ukázky práce Rostislava Vaňka jsou tištěny přímo na stěny výstavní síně vertikálním digitálním tiskem a doplněny 3D exponáty.

K výstavě vychází stejnojmenná publikace v grafické úpravě Zuzany Burgrové a Roberta V. Nováka.

prof. Rostislav Vaněk (* 1945, Praha) je český typograf, grafický designér, tvůrce písma a vysokoškolský pedagog. Studoval na SPŠ grafické v Praze, následně na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru Karla Svolinského. Na téže škole působil od roku 1971 jako odborný asistent Eugena Weidlicha ve Speciálním ateliéru propagační tvorby a plakátu. Mezi roky 2001–2014 působil na VŠUP v pozici vedoucího ateliéru Grafický design a vizuální komunikace, ve stejném ateliéru působí na FDU ZČU v Plzni. V roce 2006 mu byl udělen akademický titul profesor.

Prostřednictvím moderní typografie i kaligrafie zasahuje do celé šíře současného grafického designu od knih, plakátů, řešení výstavních prostor, piktogramů až po vizuální komunikaci. Je autorem písem Clara Sans (2012), Meridianus (2014), Haven (2014) aj. Roku 1977 se podílel na vizuálním řešení interiéru budovy ČKD na Můstku, kterou navrhla architektka Alena Šrámková. Je autorem informačního systému pražské MHD, vizuálního stylu a loga ČSOB a ČSA. Do povědomí veřejnosti se dostal především jako autor informačního systému pražského metra, v němž navázal na předcházející systém Jiřího Rathouského. Vytvořil více než 20 československých známek, z nichž polovina získala ocenění v soutěži Nejkrásnější poštovní známka roku. Řadu let působil jako člen organizačního výboru Bienále užité grafiky, později Mezinárodního bienále grafického designu v Brně, a velmi platný člen jeho odborných výběrových a mezinárodních porot.

 

ROSTISLAV VANĚK EXTENDED

výstavní síň „13“, Pražská 13, Plzeň

17. října 2024 – 2. února 2025

Otevřeno denně kromě pondělí od 10 do 18 hodin.

Autoři výstavy: Zuzana Burgrová, Robert V. Novák

Kurátorka výstavy: Petra Kočová

 

DOPROVODNÝ PROGRAM

Komentované prohlídky

Výstavou provází grafický designér Rostislav Vaněk a autoři výstavy Robert V. Novák a Zuzana Burgrová.

  • 7. 11., 17 hodin
  • 12. 12., 17 hodin
  • 16. 1., 17 hodin

Beseda

  • 28. 11., 16:30 hodin, beseda s Rostislavem Vaňkem a autory výstavy

Tvůrčí dílny

  • 23. 1., 16 hodin

www.zpc-galerie.cz  

 

 

 

Cukr, káva, limonáda. Sladká výstava přiblíží kouzlo kaváren a cukráren v Kutné Hoře

KUTNÁ HORA: Fotografie a příběhy dobových kaváren, cukráren a koloniálů, ale i autentické předměty a zajímavosti ze „sladkého“ podnikání. To vše představí nová výstava nazvaná Cukr, káva, limonáda, která začíná od 25. října v Českém muzeu stříbra v Kutné Hoře v historické budově na Hrádku. Výstavu, s níž ve stejný den odstartuje i třídenní festival Čokoládová republika – Festival poctivé české čokolády, je možné zhlédnout nejméně do konce tohoto roku.

od 25.10.2024 do 05.01.2025
Autor článku: 
Magdalena Bičíková, Jana Bryndová

„Děti uvidí, jak kdysi probíhala výroba cukrovinek, a mohou si vyzkoušet práci cukráře nebo hokynáře,“ říká ředitelka muzea Lenka Mazačová. „Ukážeme také nádobí, nejrůznější formy, ale i krásné obaly od cukrovinek, kávy a tehdy oblíbených kávových náhražek. Texty a exponáty doplní mnoho fotografií, obrázků, prospektů a dalších materiálů. Ty pocházejí často přímo od potomků místních cukrářů. Naprostá většina těchto snímků nebyla nikdy dříve prezentována,“ přibližuje Lenka Mazačová.

Výstava je nejen o kavárnách, ale i o dalších podnicích, jejichž společným jmenovatelem je cukr, káva nebo limonáda. „Jádrem je období první republiky a dnešního člověka ihned zaujme pestrost a množství tehdejších živností. Překvapí i kvalita cukrárenských výrobků a světový dosah některých kutnohorských podniků. Trochu trpký je pak pohled na přeměnu osobitých a malebných kaváren či cukráren v podniky stejného ražení typu Jednota nebo Pramen po roce 1948. I ty ovšem návštěvníkům připomeneme,“ popisuje Eva Altová, kurátorka výstavy.

Hořkosladké podnikání první republiky

Výstava ukazuje i kuriozity z tehdejšího podnikání v Kutné Hoře, kdy se živnostníci potýkali s byrokracií. „Pro současného podnikatele bude zajímavý pohled na tehdejší potíže, které si dnes už těžko dokážeme představit,“ poznamenává Lenka Mazačová a dodává, že někdy šlo o nekonečný boj. „Například když si cukrář musel pracně vydobýt právo servírovat ke svému dortu i šálek kávy,“ popisuje Mazačová a dodává: „Velkým lákadlem na výstavě bude model kutnohorské továrny na čokoládu Lidka z roku 1928. Ten ukazuje ve své zmenšené podobě všechna oddělení výroby.“

Čokoládové mámení

Součástí kutnohorské výstavy Cukr, káva, limonáda je i program pro děti a komentované prohlídky. Při nich se návštěvníci dozvědí další detaily a sladké pikantnosti z tohoto oboru. První je připravená už v pátek 25. října, tedy v den, kdy souběžně s výstavou začíná I. ročník festivalu Čokoládová republika – Festival poctivé české čokolády. Ten až do neděle 27. října slibuje tři dny plné sladkostí, vůní, ochutnávek, koncertů a přednášek po celém městě. Festival bude probíhat v centru Kutné Hory, kromě výstavy v Českého muzea stříbra se tak čokoládové akce uskuteční i ve Spolkovém domě, Sankturinovském domě, Dačického domě, v kostele sv. Jana Nepomuckého, v Muzeu čokolády a v celé řadě místních kaváren a restaurací. Další komentovaná prohlídka výstavy je na Hrádku v plánu v neděli 27. října.

www.cms-kh.cz

https://www.facebook.com/muzeumkh

Cukr, káva, limonáda, od 25. října 2024  Hrádek (Barborská 28, Kutná Hora)

Otevřeno říjen 9-17 hodin, listopad-prosinec 10 – 16 hodin. Vstupné 40 Kč, snížené 30 Kč.

Komentované prohlídky

27. 10. od 14 hodin, komentovaná prohlídka výstavy s její autorkou Mgr. Evou Altovou

28. 10. od 15 hodin, komentovaná prohlídka výstavy s její autorkou Mgr. Evou Altovou

Čokoládová republika – Festival poctivé české čokolády 25. – 27. 10. 2024.

www.cokoladovarepublika.cz

 

Víte, že…

… část exponátů pochází z muzejní sbírky Českého muzea stříbra, některé předměty však zapůjčilo i Městské muzeum a knihovna Čáslav nebo Národní technické muzeum v Praze? Většinu předmětů, které se přímo vztahují k místním podnikům a tvoří srdce výstavy, zapůjčili potomci kutnohorských cukrářů.

… impulzem k uspořádání výstavy bylo setkání Lenky Mazačové s Ladou Bartošovou, ředitelkou místního Muzea čokolády a organizátorkou čokoládového festivalu? Myšlenka propojení kávy a sladkého vedla k tématu kaváren, cukráren, koloniálů, a následně i k širšímu zaměření na lokální výrobu a prodej těchto produktů.

… v Kamenném domě, dalším památkovém objektu Českého muzea stříbra, stále probíhá výstava Kutnohorská varhanářská škola, která je zde k vidění až do 30. listopadu 2024? Na Hrádku pokračuje i populární egyptologická výstava Ve stínu pyramidy a interaktivní výstava Kutná Hora husitská

… husitské válečníky ve výstavním sále Hrádku vystřídá tradiční vánoční výstava (3.12. 2024 - 5. 1. 2025), tentokrát s názvem Ježíšek nebo děda Mráz? „Na konci října bude v ČMS probíhat Den Středočeského kraje. A nezapomeneme oslavit ani předvánoční čas akcí Advent na Hrádku, kterou plánujeme na 7. prosince,“ dodává Mazačová.

… Tylův dům bude po přestavbě bezbariérový? Celková rekonstrukce Tylova domu, která byla zahájena letos v září, bude hotová v roce 2026. České muzeum stříbra zde bude mít nové lektorské pracoviště. „Čeká nás příprava expozic k osobnosti Josefa Kajetána Tyla a také k neméně slavnému kutnohorskému dinosaurovi. Po rekonstrukci objektu zde bude sídlit i pobočka Vzdělávacího institutu Středočeského kraje. Zajímavou novinkou bude též zpřístupnění sklepních prostor v domě,“ říká Mazačová.

 

 

 

 

Do Mělníka dorazí Král železný a zlatý!

MĚLNÍK: Ve čtvrtek 24. října bude v Regionálním muzeu Mělník zahájena výstava k poctě Přemysla Otakara II. v rámci oslav 750 let města Mělník. Nejedná se však o prezentaci předmětů z depozitáře ani historických faktů k této významné osobnosti českých dějin, výstava bude populárně naučná. Proběhne totiž ve spolupráci se skupinami historického šermu Rytíři Mělničtí a Ordo Military a příběh vladaře přezdívaného král železný a zlatý a jeho dobu představí prostřednictvím kostýmů a rekvizit z natáčení historického filmu Zbojník, režiséra Leoše Kastnera.

od 25.10.2024 do 25.11.2024
Autor článku: 
Kristýna Frelichová

Nezávislý snímek, který se podle kritiků může směle rovnat s velkofilmem Jan Žižka Petra Jákla, budou mít návštěvníci možnost i zhlédnout, a to v rámci doprovodného programu 28. 10. přímo v sále muzea. Příběh, který pojednává o postavě Oldřicha ze Sukořína, syna Držky z Roupova, který se vrací po sedmi letech z deváté křížové výpravy, se odehrává v roce 1278 na jižním Plzeňsku, tedy v období aktivity Braniborů v českých zemích. Na tvorbě spolupracovali například historik profesor Josef Žemlička, odborník na dobové kostýmy Vojtěch Vrobel či plzeňská Fakulta designu a umění Ladislava Sutnara.

Vystavena bude věrná replika pozlacené helmice s orlími pery a varkoče Přemysla Otakara, ve kterých padl v bitvě na Moravském poli. Návštěvníci budou moci obdivovat repliky zbraní či dokonce historickou válečnou polní kuchyni.

Vernisáž s rytířským překvapením se koná ve čtvrtek 24. 10. 2024 od 17:00 hod. v malém sále muzea.

Doprovodný program s promítáním filmu Zbojník se koná 28. 10. v rámci Dne Středočeského kraje. Účastníci se mohou těšit na setkání se členy skupiny historického šermu Ordo militari - aktéry historického filmu Zbojník a komentovanou prohlídku výstavy. Nejen děti budou mít možnost si kopie středověkých kostýmů a zbraní vyzkoušet. Od 16:00 hodin se pak výstavní sál promění na domácí kino, ve kterém si diváci užijí film s jedinečnou atmosférou obklopeni kostýmy a rekvizitami z natáčení.

www.muzeum-melnik.cz

Ústřední hudba naší armády poprvé v Turnově! Na Hudbě z ráje

TURNOV: Opravdu výjimečný zážitek čeká návštěvníky koncertu 23. října 2024 od 18:00 v Kulturním centru Střelnice v Turnově. Zpěvačky dvou rozdílných žánrů – jedna královna popu (a rocku) Bára Basiková a druhá sopranistka Karolína Cingrošová – vystoupí za doprovodu šedesátičlenného symfonického dechového orchestru Ústřední hudby Armády České republiky. Právě jejímu veliteli a hlavnímu dirigentovi podplukovníku Jaroslavu Šípovi, který se chopí taktovky, jsme položili několik otázek.

23.10.2024
18:00
Autor článku: 
Václav Srbek

Děkujeme, že jste s Ústřední hudbou přijali pozvání na festival Hudba z ráje. Co vás k tomu vedlo?

Pozvání jsem dostal od Karolínky Cingrošové, se kterou orchestr Ústřední hudby AČR již dlouhodobě spolupracuje v rámci různých vystoupení po celé republice. (To zdrobnění jejího jména si dovolím, protože ji znám už od dob jejích studií na konzervatoři.) A právě díky naší spolupráci tento festival znám a často ho i přes Facebook sleduji. Rád jsem toto pozvání přijal, protože věřím, že můžeme naším koncertním vystoupením přispět k dobrému jménu festivalu.

Jak byste představil ÚH AČR?

Ústřední hudba AČR je vrcholovým koncertním tělesem, které reprezentuje naši armádu na mnoha akcích, a to jak v České republice, tak v zahraničí. Toto těleso bylo původně založeno s cílem prezentovat českou kulturu v oblasti velkých dechových symfonických orchestrů. Dnes, a to i díky tomu, že vojenské orchestry jsou v republice jen dva, má náš orchestr, kromě koncertních vystoupení, kterých absolvujeme ročně okolo padesáti, za úkol také vystupovat v rámci různých slavnostních nebo pietních aktů na úrovni Armády ČR, předsedy vlády ČR nebo prezidenta republiky. Často vystupujeme na hudebních festivalech, jako je právě Váš festival, a disponujeme mnoha malými soubory jako jsou například Big Band, Brass Band, Malý taneční orchestr, Malý dechový orchestr anebo žesťový a dechový kvintet. Spolupracujeme také s mnoha předními sólisty a interprety, a to jak z oblasti vážné, tak populární hudby. 

Jaké je to účinkovat konkrétně s Bárou a Karolínou? Jaké jsou to zpěvačky?

Jak jsem již v úvodu říkal, s Karolínou už spolupracujeme dlouhodobě. To samé platí i ohledně Báry Basikové. Dokonce byla první zpěvačkou z oblasti pop music, která měla tu odvahu vystoupit s velkým vojenským dechovým orchestrem. Obě zpěvačky s námi účinkovaly v rámci koncertů ke Dni rodin, Bára mnohokrát s orchestrem zpívala v pražském Rudolfinu, a dokonce i v přímém přenosu do České televize. U obou zpěvaček platí, že jejich kvalit, jak lidských, tak i uměleckých, si velmi vážím a vždy s nimi rád vystupuji. V současné době spolupracujeme s Karolínkou na projektu, který nahráváme v rámci Roku české hudby. Jedná se o skladby ze slavných českých operet od autorů, jako byli Piskáček, Nedbal anebo Friml, mimochodem žáci A. Dvořáka. A s Bárou jsme zase natáčeli skladby pro její nové vánoční CD.

Jak jste vybíral repertoár na tento koncert v Turnově?

Repertoár vždy vybírám tak, aby byl pestrý. Věřím tomu, že můžeme oslovit posluchače mnoha žánrů od klasické hudby přes operetu, muzikál až po filmovou hudbu. Výběrem skladeb tento koncert hned v úvodu věnujeme Roku české hudby a pak budeme vycházet z repertoáru, který má jak Karolínka, tak i Bára s orchestrem vyzkoušený. Zde je důležité hledisko, že Ústřední hudba je v podstatě "atypický" typ orchestru, který potřebuje svá vlastní aranžmá. Je ale schopen interpretovat jak těžká symfonická díla, tak i "odlehčený" typ hudby, protože máme rytmickou sekci. Věřím tomu, že posluchači si odnesou z koncertu jedinečný zážitek.

A vzpomenete si, jestli jste s Ústřední hudbou vůbec někdy hráli v Turnově?

Vůbec si nevybavuji, že bychom v Turnově účinkovali. Mám pocit, že to opravdu bude první koncertní vystoupení ÚH AČR v tomto městě za její více než sedmdesátiletou historii. Budeme v Turnově poprvé od jejího vzniku.

Vstupenky na tento koncert lze zakoupit on-line na:  Bára Basiková, Karolína Cingrošová - 23.10.2024 18:00 (colosseum.eu)

 

Šikovné ruce v akci. Nejen teenageři si mohou zahrát řemeslnou „únikovku“

STARÉ MĚSTO: Současná i tradiční lidová řemesla k našim životům neodmyslitelně patří. Kdo se chce podívat a nechat se okouzlit jejich rozmanitostí, ať si sbalí svačinu a zamíří i s dětmi na celý den do Starého Města. V neděli 20. října se v Event centru a Památníku Velké Moravy od 10 do 17 hodin uskuteční akce Tradice a řemesla na Slovácku. V projektu, který připravily NF Řemeslo pomáhá a MAS Buchlovice, bude představeno na tři desítky profesí, které zastupují firmy či lidoví řemeslníci. Odbornými garanty s pedagogickým zastoupením se staly čtyři střední školy Zlínského kraje.

20.10.2024
10:00 - 17:00
Autor článku: 
Petra Benešová/ika

Tradice a řemesla na Slovácku. Edukativní a zábavný festival stavebních řemesel pro rodiny s dětmi, studenty, odbornou ale i laickou veřejnost.

Zedník, pokrývač, štukatér, IT specialista, kosmetička, záchranář, malířka kraslic, umělecký rytec, obráběč kovů, zemědělec, včelař, krejčí/švadlena, obuvník a další profesionálové svého oboru vás vezmou na procházku za prací, která neodmyslitelně patří k životu na Slovácku. "Naším cílem je představit dětem, jak se u nás na Slovácku žilo, bydlelo, jaké tradice se dochovaly a na co pomalu zapomínáme. Společně si užijí spousty zábavy a tvořivosti na jednom místě. Nejen pro teenagery je připravena zajímavá řemeslná úniková hra," prozradila Petra Benešová," zástupkyně Nadačního fondu Řemeslo pomáhá.

Akce je určena pro všechny bez rozdílu věku za cenu 80,- a zvýhodněné rodinné vstupné. K ruce vám budou profíci řemeslníci a specialisté ke všem prezentovaným profesím. Ti, kteří splní celou řemeslnou stezku, získají odměnu za vykonanou práci. "Pro každou profesi chystáme kartu s indiciemi, které rozkryjí požadavky na kompetence žáků, navedou je na spoustu otázek mířených na profesionály a nastíní jim kariérní dráhu. Domů si pak odnesou návod, jak se zorientovat v nabídce studijních oborů ve vztahu ke svým schopnostem," doplnila Benešová zbrusu nový koncept veřejné rodinné akce.

Pořadatelé a spolupořadatelé akce: Nadační fond Řemeslo pomáhá, MAP ORP UH, MAS Buchlovice a město Staré Město / SOŠG Staré Město, SŠ služeb Uherské Hradiště, SOŠ – COPT Uherský Brod, SŠPHZ Uherské Hradiště a Svaz průmyslu a dopravy ČR.

https://www.remeslopomaha.cz/

 

 

 

Od Smetany po současnost: PRO MOU VLAST míří premiérově na jeviště

PRAHA: Pražský komorní balet (PKB) vstupuje do finální fáze příprav nové inscenace PRO MOU VLAST renomovaného choreografa Petra Zusky. Po intenzivních týdnech zkoušek se blíží dlouho očekávaná premiéra, která se uskuteční v neděli 20. října 2024 v 19:00 hodin na prknech Divadla na Vinohradech.

20.10.2024
19:00
Autor článku: 
Johana Mravcová

Petr Zuska ve svém nejnovějším díle, rozděleném do dvou částí UPDATE 24 a FRAGMENT 24, předkládá svébytnou uměleckou reflexi české identity a jejích proměn v toku času. UPDATE 24, jak název napovídá, staví na choreografově dřívější tvorbě, nyní obohacené o mužskou roli a rozšířené o hudební doprovod zahrnující píseň Boba Dylana i Zuskovu vlastní skladbu.

FRAGMENT 24 se inspiruje Smetanovým cyklem symfonických básní Má vlast a Starými pověstmi českými od Aloise Jiráska, přičemž tato klasická díla propojuje se současným pohledem na národní identitu. „Má vlast a Staré pověsti české sdílejí řadu společných témat. Ve svém díle čerpám z obou těchto pramenů, které obohacuji o svůj současný, autorský pohled,“ vysvětluje Petr Zuska. „Touto choreografií vzdávám hold Bedřichu Smetanovi u příležitosti dvoustého výročí jeho narození, stejně jako všem, kteří před ním i po něm projevili aktivní zájem o svou vlast, přispěli k jejímu rozkvětu a neváhali pro ni přinést oběti.“

Inscenace PRO MOU VLAST kombinuje současný tanec s pečlivě vybraným hudebním doprovodem, čímž vytváří pozoruhodnou mozaiku českých dějin, kultury a současnosti. Mimořádný projekt divákům nabídne nejen vizuální požitek, ale i prostor k zamyšlení nad tím, co znamená být součástí národa v dnešním globalizovaném světě.

Ladislava Dunovská, ředitelka Pražského komorního baletu, k nadcházející premiéře poznamenává: „Petr Zuska mistrně propojuje klasické prvky s moderním výrazem, čímž vytváří umělecký zážitek, který rezonuje s dnešní dobou a zároveň vzdává hold našemu kulturnímu dědictví. Dílo plné hluboké symboliky obsahuje skutečně působivé pasáže. Uvedení představení PRO MOU VLAST je součástí oslav Roku české hudby a zároveň poctou dvoustému výročí narození Bedřicha Smetany. Děkujeme za finanční podporu Ministerstva kultury České republiky, která umožnila vznik tohoto představení.“

Premiéra PRO MOU VLAST je realizována v koprodukci se souborem Balet Praha Junior.

Vstupenky na nedělní premiéru i první reprízu, která je v plánu na 17. listopadu 2024, jsou k dispozici na webových stránkách Divadla na Vinohradech: https://www.divadlonavinohradech.com/vstupenky-na-predstaveni/P-R-O-M-O-U-V-L-A-S-T

 

Update 24

Hudba: indické, irské, marocké a izraelské balady, Bob Dylan, Markéta Dobiášová a Petr Zuska

Choreografie: Petr Zuska

Kostýmy a scéna: Pavel Knolle a Petr Zuska

Světelný design: Petr Zuska a Tomáš Průcha

 

Fragment 24

Hudba: Bedřich Smetana

Choreografie: Petr Zuska

Scéna a kostýmy: Pavel Knolle a Petr Zuska

Světelný design: Petr Zuska a Tomáš Průcha

Projekce: Viktor Svidró

 

Pražský komorní balet je největší český nezávislý soubor, který vznikl v roce 1964 a v tehdejším Československu patřil k prvním představitelům současných proudů v moderním tanci. Soubor založil a dvě desítky let pak vedl choreograf Pavel Šmok, jeden z tuzemských protagonistů moderního tance. Experimentální studio Balet Praha (později jen Balet Praha) založili v roce 1964 právě Pavel Šmok spolu s Lubošem Ogounem a Vladimírem Vašutem. Na tento projekt v roce 1975 navázal Pražský komorní balet. Za téměř šest dekád existence se soubor stal významným nezávislým a obecně respektovaným reprezentantem českého tanečního umění doma i v zahraničí a získal řadu ocenění. Pražský komorní balet dál hrdě nese dědictví Pavla Šmoka a připravuje premiéry, které přinášejí radost publiku v Praze i po celé České republice.

www.prazskykomornibalet.cz

Studentky a studenti JAMU otevírají téma hledání sexuální identity v inscenaci úspěšného broadwayského muzikálu

BRNO: Tvůrčí tým absolvujících studentek a studentů oboru muzikálového herectví na JAMU v čele s režisérem Lukášem Kopeckým aktuálně nastudoval úspěšný a oceňovaný broadwayský muzikál Fun Home, který vznikl dle předlohy populárního autobiografického komiksu americké kreslířky, karikaturistky Alison Bechdel (*1960). Autorky, jejíž umělecká tvorba vnesla výraznou stopu lesbické reprezentace a témat do americké popkultury konce 20. století. Na co se mohou návštěvníci premiéry jejich zpracování s názvem Rodinný ústav (Fun Home) v Divadle na Orlí 16. října těšit?

16.10.2024
Autor článku: 
Radoslav Pospíchal

Příběh muzikálu diváka zavede do období dospívání ústřední postavy, mladé Alison, v malém Pensylvánském městě, kde vyrůstala se svojí rodinou. Dějová linie se točí především kolem jejího vztahu s otcem Brucem, povoláním učitelem, který zde současně provozoval rodinný pohřební ústav. Příběh nezkoumá pouze vztah dcery s tatínkem, ale i celkovou rodinnou dynamiku, která je ovlivněna zatajováním a přetvářkou.

Muzikál, stejně jako jeho komiksová předloha, tematizuje sexuální orientaci, genderovou identitu a postavení žen v heteronormativních rodinách. Stranou by neměl stát ani fakt, že v kontextu mainstreamové světové muzikálové tvorby se lesbická hrdinka, jakožto ústřední postava, objevuje poprvé až právě v tomto původním americkém muzikálu z roku 2013 (off-broadwayová premiéra).

„Stačí se podívat na současné Slovensko, jakožto na krajinu blízkou našim srdcím, a člověku musí být jasné, jak důležité je hovořit o těchto věcech. Pak je tu ještě otázka genderu - trvalo skutečně mnoho let, než lesby získaly ‚svůj‘ muzikál. Pro mě osobně je inscenace o křehkosti vztahu mezi otcem a dcerou, který si člověk dopředu zkrátka nenarýsuje. Nese silné poselství o jinakosti, přijetí a bezpečném sebeurčení, nadto nabízí krásné herecké a pěvecké party; snad pro tyto přednosti si jej vybrali i ročníkoví pedagogové a mě oslovili, zda bych se této příležitosti nezhostil, za což jsem jim vděčen“, uvádí k tématu a poselství inscenace režisér Lukáš Kopecký.

Kopecký je absolventem Divadelní fakulty JAMU a v Divadle na Orlí jde o jeho již třetí muzikálovou režii (PA – PAPAPA – PA – PA z roku 2015 a Offline v roce 2019).  V minulosti režijně spolupracoval např. se Slováckým divadlem či Městským divadlem v Mostě.

„Každá ze zmíněných spoluprací se studenty byla inspirativní a radostná. Tentokrát ji charakterizovala ještě větší otevřenost (vzhledem k tématu) a osobní angažovanost (hodně jsme diskutovali). Velice mě těší, že studenti nejsou lhostejní a do občanského a profesního života vstupují s potřebou o věcech přinejmenším diskutovat. Jsou velice vyzrálí a byli mi skutečnými partnery v tvůrčím dialogu“, rozvádí spolupráci s nynějšími studenty Kopecký.

Návštěvníci se rozhodně mohou těšit na hudební zpracování, které má na svědomí Jeanine Tesori, jenž pracovala i na muzikálech Shrek The Musical, Violet, či hudbě k filmu Shrek Třetí. Scénář a texty písní napsala Lisa Kron. V roce 2015 bylo muzikálové zpracování přesunuto na Broadway a 5x oceněno prestižní cenou Tony.

Předlohu - autobiografickou grafickou novelu Fun Home: A Family Tragicomic (2006) Bechdel stavěla na svých deníkových vzpomínkách a doprovázely ji např. i její tehdejší dětské obrázky. Přes svůj úspěch u literární kritiky (zařazena mezi 10 nejlepšími knihami roku dle Time) však komiks provázely i mnohé zákazy a kontroverze. Naposled se o knihu vedly spory na střední škole ve Winsconsinu v roce 2023, kde měla být vyřazena ze školní knihovny. Bechdel stojí mimo jiné i za populárními komiksovými stripy Dykes to Watch Out For/Lesby, na které si dát pozor.

Premiéra inscenace proběhne 16. října v 19:00, repríza 17. října a poté 25. a 26. listopadu vždy ve stejný čas v Divadle na Orlí. Bližší informace s možností zakoupení vstupenek naleznete na webu GoOut Brno

Kompletní tvůrčí tým a herecké obsazení najdete ZDE

www.jamu.cz

Studio Paměť: Ostrov undergroundu v centru Prahy zahájil desátou sezonu

PRAHA: Nebylo jim ještě ani třicet let a začali společně ve svém volném čase provozovat klub, sklepní prostor v pražské Soukenické ulici, který si za předchozích majitelů získal pověst místa alternativní, „undergroundové“ kultury, ojedinělého útočiště nekomerčních kulturních aktivit. S Oskarem Hulcem a Milanem Dederou se setkáváme u příležitosti výročí deseti let od založení Spolku pro oživení Paměti právě po noci, kdy opět sklepní prostory komorního klubu zatopila do pěti čísel voda. Ano, není to poprvé, co se podnik potápěl a opět vynořil nad hladinu. Jak se plave v rozbouřených vodách menšinové kultury současným provozovatelům?

Autor článku: 
Irena Koušková

Jste ostrůvek nezávislé kultury v komerčním centru města, kousek od Dlouhé ulice. To s sebou nese určité těžkosti a výzvy…

Milan: Ano, náš základní argument pro všechna jednání o provozování Studia Paměť vychází z prostého faktu, že jsme protipólem komerčním aktivitám, útočiště nezávislé kultury v centru, přitom cenově a kulturní nabídkou dostupní pro lidi, kteří se zajímají o méně mainstreamová témata. Udržet klub takových rozměrů je dnes docela unikátní. Naše kapacita činí 30 osob. Jsme místo nesmírně důležité pro spoustu začínajících umělců nebo těch, kteří se věnují okrajovým žánrům. Stage s touto velikostí, jež by dlouhodobě fungovala, skoro neexistuje. Přitom nabízíme zcela mimořádný zážitek v komorní atmosféře.

Navíc jsme aktivní v komunitních akcích Petrské čtvrti. Zastřešujeme společně s Tour de Petrská např. Zažít město jinak nebo Burzu desek na náměstí v našem bezprostředním sousedství.

Cítíme k tomuto prostoru a místu jistou zodpovědnost. Chceme, aby fungovalo dál, klidně bez nás, ale čelíme samozřejmě nejrůznějším tlakům, které se zatím vždy podařilo ustát. Další sklad tu zatím město mít nechce.

 

Začínáte 10. sezonu, opět s dramaturgií postavenou zejména na současném autorském divadle a soulové/bluesové hudbě. Jak vypadalo Studio Paměť před vámi? Na co jste navazovali?

Oskar: Budu teď mluvit především za sebe jako garanta divadelního programu. V sezoně 2014/2015 jsme vystřídali Divadlo na tahu Andreje Kroba. Žádnou tlustou čáru za jejich érou jsme ale dělat nechtěli, naopak jsme si přáli navázat na ducha klubu a vytvořit takový program, který osloví jak starší generaci vzpomínkovými večery na legendární interprety, tak náročnějšího mladého diváka neotřelou dramaturgií a autorskými projekty, ale konaly se tu a konají i absolventské večery studentů. V současnosti je Paměť domovskou scénou divadla Ojebad a Nejhodnějších medvídků.

Studio původně zakládali v devadesátkách manželé Vovsovi spolu se Sabinou Adamczykovou a jejich občanským sdružením Paměť – Společnost pro šíření a záchranu kulturních hodnot. Zvlášť Saša Vovsová byla duší celého podniku, sedávala u baru s whisky v ruce a mimoděk spoluvytvářela pohodovou atmosféru celého prostoru, kterou si prý držíme i my. (úsměv) Jsme zkrátka stále ostrov undergroundu a paměti v centru. Jen možná ten underground už definujeme jinak.

 

Šli byste do toho dnes znovu?

Oskar: S Milanem cokoli. Oba jsme vystudovali Arts management na VŠE, známe se dlouho a dokážeme si spočítat, že je Paměť náš velký koníček, který sponzorujeme vlastním časem a energií. Na provoz si vyděláme hlavně vstupným. Máme vícezdrojové financování, podporu jsme získali od Státního fondu kultury, z grantů…

Já mám na starosti divadelní program, zůstalo to v rodině, můj otec je divadelní kritik Vladimír Hulec. Milan v Paměti výrazně rozjel koncept hudební. Od čeho jsme naopak ustoupili, je provozování kavárny s celodenním provozem. Divadelní kavárna a bar jsou k dispozici v době konání akce. Před covidem jsme jich uspořádali i 4–5 týdně, teď už méně.

Jestli tu výzvu vzít znovu? Asi to bude znít jako totální klišé, ale když lidé věří tomu, co dělají a chtějí to dělat nezištně, tak se to nakonec povede. Prostě jsme věřili a byli citliví ve vnímání svých oborů, okolí, na poptávku. Jestli něco poradit mlaďochům v podobné situaci, jako jsme tehdy byli my, tak nebýt přehnaní, klidná síla je důležitá, což vlastně navazuje na ducha undergroundu. Zdá se mi, že mladí jsou dnes často moc „vyhajpovaný“. (úsměv)

 

Co je vlastně pro vás ta „Paměť“?

Milan: No, asi jsme trochu staromilci. Mám rád hudbu 60. a 70. let, takže v návaznosti na otázku můžeme mluvit o paměti hudby. Např. jsme tu dělávali každý rok v lednu vzpomínkový večer na tvorbu Nerez. Zdeněk Vřešťál pro nás vymyslel speciální set, který jinde kapela nehraje. S touto myšlenkou jsme je oslovili a povedlo se. Vzpomínku na Zuzanu Navarovou pro nás připravila i Markéta Burešová společně s Máriem Bihárim. To, co vzniklo tady, už skromné rozměry našeho klubu přerostlo a úspěšné pořady vyprodávaly zavedené prostory typu Malostranská beseda a další větší sály. Hudebních poct je X, ale my se je snažíme dělat jinak, nápaditě, aby měly osobitý styl a vlastní invenci protagonistů.

Přitom si můžeme dovolit oslovovat menšinové publikum. Udělali jsme tu např. poctu polským rockovým hudebníkům ze 60. a 70. let a připomněli beatové skupiny, což velmi kvitovala početná polská komunita, která v Praze žije. V tom jsme právě jedineční, to je ta P/paměť, propojování starých věcí a nového publika.

 

Zdejší prostor byl dříve využíván nejvíce jako nezávislá galerie a později jako divadelní scéna. Vy jste hodně posílili hudební složku, vzniklo dokonce vydavatelství Memory Records Prague…

Oskar: Milan se organizačně podílel už na škole na prestižní celorepublikové soutěži hudebních skupin Global Battle of the Bands (Pozn. red.: The Global Battle of the Bands je mezinárodní hudební soutěž, do které se zapojují kapely ze všech kontinentů z celého světa. Je otevřena amatérským i profesionálním kapelám všech hudebních žánrů a věkových kategorií; existují pouze dvě hlavní podmínky účasti: žádné převzaté písně a žádné předem nahrané skladby). 

Milan: Ano, tam někde vznikl nápad založit vlastní hudební vydavatelství. Memory Records Prague má ale stále rozměry koníčku, děláme to proto, že nás muzika baví, ne kvůli komerčnímu potenciálu.

Náš koncept spočívá v tom, že jsme jediné české vydavatelství, které se věnuje soulové hudbě v češtině. První desku jsme vydali Jaromíru Löfflerovi, který mimo jiné zpíval i s kapelou Flamingo, v níž účinkovala také česká lady soul Marie Rottrová. V roce 1968 ale emigroval do Švýcarska. Jeho nahrávky tady byly zakázané, a my jsme je vydali po padesáti letech na desce. Supraphon to udělal jen online, ale nikdy na vinylu. Dostat se ke kvalitní kopii nebylo mimochodem vůbec jednoduché, pomohl až jeden sběratel.

Jsme vinylový label. Děláme to trochu jinak než ostatní, podobně jako naše vzpomínkové večery. Jako v 60. letech, kdy si lidi hrající soul vzali písničku z Ameriky, přetextovali ji do češtiny a vydal se cover. Také my teď vezmeme písničku, co se nám líbí, s Oskarem ji přetextujeme a nahrajeme s kapelou labelu a vydáme na desce. Ano, máme labelovou kapelu. Naše výstupy se dají koupit v obchodech s deskami. Navíc exportujeme hudbu v češtině do zahraničí. Hlavní potenciální zákazníci jsou v zahraničí v obchodech s hudebními nosiči. Děláme to pro komunitu sběratelů po celém světě, pro lidi, co jsou stejně úchylní jako my. (smích)

Když jsem říkal, že nemáme velké komerční cíle, tak třeba právě té první Löfflerovy desky se prodalo cca 300 kusů. Vydáváme covery současných soulových umělců tvořících převážně v Americe. Je skvělé, že s nimi můžeme být v kontaktu. Např. velmi známý zpěvák a muzikant Aaron Frazer pak cover sdílel na Instagramu a info o naší nahrávce se rozšířilo přes jeho fanoušky do zahraničí.

Oskar: Milan prostě patří do komunity sběratelů a je to DJ. Cíle své dovolené si vybírá podle blešáků s deskami, networking dělá v obchodech. (smích)

Milan: Proto pořádáme také Burzu desek jednou ročně na Petrském náměstí. Už to nejsou jen elpíčka starých mániček. Rád chodím třeba na blešák na Kolbence a lovím staré hudební poklady. Mám asi 5 tisíc desek. Jako teenager jsem poslouchal rap a hiphop. Tahle hudba ale má kořeny v soulu, blues, funku, rozšířil jsem si obzory a zjistil, že je svým způsobem strašně autentická. Soul je vlastně tematicky naprosto jednoduchý – zlomená srdce, láska, ale s prožitkem takové autenticity, že je to stejné jako v rapu. Vyprávíš o svém životě silnou starou hudbou v novém kabátě, blues a rap.

 

Jak vypadá pro změnu vaše divadelní dramaturgie?

Oskar: V programové nabídce se snažíme o vyváženost, aby divadlo a hudba byly zastoupeny půl na půl. Stálou scénu tu má DS Ojebad se svými improvizacemi i Nejhodnější medvídci René Levínského, matematika, ekonoma a dramatika. Prostor u nás dostávají i další mladá divadla a studenti.

Výjimkou zde nejsou ani literární večery a setkání s nejrůznějšími známými osobnostmi. Měli jsem tu všestranného Přemysla Ruta, znovu po 20 letech, pořádali jsme poctu hudebníkovi Jiřímu Bulisovi. Navštívil nás scénograf Tomáš Bambušek, z fotografů např. Bohdan Holomíček.

 

Kdybyste měli možnost sami natočit desku, nazkoušet divadelní představení, přivézt do klubu kteroukoli osobnost, s kým a jak, o čem?

Oskar: Kohokoli? Pak bych chtěl mít v Paměti Filipa Topola.

Milan: Někoho ze současného soulu – třeba Aarona Frazera. V dnešní době už není nereálné skoro nic. Přál bych si, aby tu vystoupila kapela z Ameriky, aby měla zvuk, o který se snažíme. To by byl můj sen. Komorní koncert pro pár lidí nějakého soulového nebo jazzového velikána, třeba Gregoryho Portera… My nemáme malé ambice v hudbě. Tady vystupují i lidi zvyklí na velká pódia, např. Vladimír 518, PSH, ale my to tolik nerozlišujeme.

 

Vlastně se mi nevybavuje nikdo, kdo by tu dělal český neosoul…

Milan: Ano, žádné větší jméno, jen okrajové kapely. Líbilo by se mi udělat cover s Ewou Farnou, projevem by na to měla, ale musím přiznat, že u nás tenhle styl nejede. Když se dělá alternativa, je to elektronická indie hudba, 80kový synth-pop, divný rap. Alternativa v soulu, kterou známe odjinud v zahraničí, tady vůbec neexistuje. Lidi ji neposlouchají. Je to dáno i tím, že tahle hudba u nás nemá své kořeny. Na rozdíl třeba od české country. Proto zkoušíme zařazovat i domácí country a folk, tedy žánr, jenž se podle mě začíná vracet, znám spoustu mladých folkařů. Pro ně chystáme tzv. songwriter´s Night, kde zatím vystoupili např. Severní nástupiště, Člověk krve, Michal Bystrov, Jiří Burian, Jiří Šlupka Svěrák…

 

Měla jsem u vás možnost slyšet a užít si znamenitý koncert Justina Lavashe, původem Angličana, kytarového virtuóza a osobitého zpěváka s výrazným bluesovým hlasem. Na jakou další lahůdku buď hudební, nebo divadelní byste naše čtenáře pozvali?

Oskar: Pozval bych na pátek 15. 11. na premiéru u nás nazkoušeného představení "S.d.Ch.: Umění kultury. Jako proměny horského hermafrodita. Inspirované hermetické drama ve čtyřech aktech." Jedná se o divadelní hru zahalenou do žánru absurdní grotesky, která klade palčivou otázku, kdo je tu vlastně umělec.

Milan: Pozval bych na koncert Gwyna Ashtona, velšského kytaristy, zpěváka a bluesmana, který si zahrál i před B. B. Kingem a ve středu 16. října se představí u nás ve Studiu Paměť.

 

http://www.studiopamet.cz

 

 

 

 

 

 

Stránky

Přihlásit se k odběru RSS - Instituce a kulturní zařízení