Instituce a kulturní zařízení

Regionální muzeum a galerie v Jičíně spolu se zvukovým tělesem údk:IRMA a malířem Martinem Mulačem chystají dušičkové setkání, jako vzpomínku na básnířku Irmu Geisslovou. Setkání bude rozděleno do dvou částí. V 11 hodin proběhne položení věnce na hrob Irmy Geisslové na jičínském hřbitově. Hlavní program se posléze uskuteční od 18 hodin v jezuitské koleji. Na začátku bude zahájena výstava obrazů Martina Mulače. Při improvizované vernisáži o díle Martina Mulače promluví Jana Schlesingerová a slovem doplní Michal Jelínek. S  filozofickým rozměrem smrti v díle Irmy Geisslové nás seznámí filozof Martin Jabůrek. Zhruba v 19 hodin dojde ke smutečnímu obřadu a k recitaci posledních básní Irmy Geisslové v 20 hodin proběhne poslední koncert projektu IRMA.

Činnost zvukového tělesa údk je zakotvena ve filologickém, literárněvědném, překladatelském či spisovatelském prostředí, odkud čerpá inspiraci pro performativně-hudební vystoupení na pomezí improvizace, ochotnictví a mystifikace. Vychází z naivního přístupu k hudbě, ze zásadní otevřenosti pro neškolenost a z komunitního zázemí tvorby.

Projekt IRMA (31. 1. 2023 – 2. 11. 2024) byl věnován dílu a životu nejvýznamnější české básnířky 19. století, Irmě Geisslové. Formou zvukových aktualizací se scénickými prvky a edukativní složkou představoval autorčiny básně, úryvky z korespondence či jeden z jejích dramatických opusů. Během dvou let projektu se uskutečnily více než dvě desítky vystoupení, vystřídalo se v něm přes pětadvacet hrajících a vzniklo přes tucet různých parahudebních kreací. Vůbec poprvé však bude projekt IRMA uveden v básnířčině osudovém Jičíně, a to příznačně v den svého ukončení.

Součástí programu bude také výtvarná instalace. Jednodenní výstava Bludice představuje již třetí setkání Regionálního muzea a galerie v Jičíně, potažmo Jičína, s výtvarníkem Martinem Mulačem. Výstava navazuje na těsnou spolupráci zahájenou v roce 2021, kdy jsme začali plánovat velkou monografickou výstavu Vzkříšení, která se uskutečnila loňský podzim. Výstava Vzkříšení poprvé uceleně ukázala celou šíři výtvarného zájmu Martina Mulače, jehož tvorbu příznačně charakterizuje baudelairovské hledání krásy v ošklivosti.

Pozornému pozorovateli Mulačovy výstavy Vzkříšení jistě neušlo, že mezi portrétovanými se častěji vyskytuje básnířka a prozaička Irma Geisslová. Právě Irma Geisslová a její básně jsou leitmotivem výstavy Bludice. Už samotný název nás odkazuje k jejím pochmurným veršům. Irma Geisslová vždy patřila k Mulačovým femme fatale, avšak po jičínské výstavě se jeho zájem o Irmu a její dílo ještě prohloubil. Mulač v poslední době vytvořil řadu děl, která ji upomínají. Z desítek skic ve skicářích se začíná zhmotňovat velkorysý cyklus obrazů vytvořený, jak je u Mulače zvykem, v různých technikách.

Nechte mne v míru odejít/Vzpomínka na Irmu Geisslovou se uskuteční 2. 11. V 11 hodin setkání u hrobu Irmy Geisslové, od 18 hodin program v jezuitské koleji. Vstup zdarma.

„Lovec se žánrových mantinelů vymezených pro mysteriózní seriál drží a styl režiséra Jiřího Stracha diváci bezpečně poznají. A troufám si říct, že tentokrát přece jen trochu vybočujeme, a to mírou odvahy. Nebáli jsme se totiž zajít v tomto žánru trochu dál, a místy dokonce lehce koketujeme s béčkovými thrillery. Jsme totiž přesvědčeni, že mystery krimi se už v českém mediálním prostoru dostatečně etablovalo, takže si můžeme hrát i o trochu víc než dříve,“ říká kreativní producent ČT Jan Lekeš.

Pro Jiřího Stracha je to po dvou řadách minisérie Docent, které postavil na realitě policejního vyšetřování, návrat k příběhům, ve kterých figurují těžko vysvětlitelné, až nadpřirozené jevy. „Mysteriózní krimi je pohádka pro dospělé. Má stejné zákonitosti. Přece víme, že žádní démoni, které my v Lovci vraždíme a chceme od nich zachránit svět, neexistují. Podobně jako nějaký hejkal nebo drak. Natočil jsem tedy pohádku pro dospělé, která je postavená na tom, že se diváci mají bát. Kdo má rád tohle tajemno a kdo má rád mystery a komu se líbil Labyrint nebo Ztracená brána, tak ať Lovci dá šanci,“ vyzývá režisér Jiří Strach.

Ústřední dvojici si v Lovci zahráli Pavel Kříž a Jana Kolesárová. V takto výrazných seriálových rolích se společně divákům představují poprvé. „Moje postava se jmenuje Tomáš Lang. Je to lovec. Na první pohled není jeho charakter jasný, protože něco skrývá. Líbilo se mi, že dialogy v tomto seriálu nejsou napsané jako klasický slovní ping-pong. Máme tam samozřejmě takové scény, ve kterých je nutné některé věci prostřednictvím dialogu divákům osvětlit, ale Lang většinou moc ukecaný není. To spíš obstarává Alice Černá v podání Jany Kolesárové. Má to svůj důvod. Lovec si s sebou dějem nese smutek a tajemnost,“ naznačuje Pavel Kříž. A jeho herecká kolegyně dodává: „Lovec není typická kriminálka, protože nabízí hodně prostoru pro fantazii. Moje hrdinka v jednotlivých epizodách nepotkává lidi vědomě zlé, ale oběti démona. Ten může být v každém z nás. Mysterium má v Lovci stoupající tendenci a diváka udrží všech osm epizod v silném napětí,“ věří Jana Kolesárová.

Mysteriózní minisérie Jiřího Stracha, tedy Ďáblovu lest a Ztracenou bránu, všechny tři řady jeho seriálu Labyrint i film Santiniho jazyk, nabízí ke zhlédnutí iVysílání České televize.

režie: Jiří Strach // scénář: Tomáš Koňařík, Adam Doležal, David Ziegelbauer, Petr Hudský // námět: Tomáš Koňařík, Adam Doležal, Roland Kubina, David Ziegelbauer, Petr Hudský // kamera: Martin Šec // zvuk: Jiří Hruban, Robert Slezák, Lukáš Ujčík // střih: Vasilis Skalenakis // hudba: Ondřej Brzobohatý // producent Trigon Production: Patrik Pašš // výkonná producentka TV JOJ: Mária Vaneková // kreativní producent TV JOJ: Roland Kubina // výkonné producentky ČT: Romana Špiková, Karolína Vodičková // kreativní producent ČT: Jan Lekeš // hrají: Pavel Kříž, Jana Kolesárová, Jiří Dvořák, Ivo Gogál, Martin Stránský a další

“Naše sny nám dávají smysl a vnitřní oheň, pohánějí nás kupředu a inspirují k tomu,

abychom usilovali o něco, co nás přesahuje. S našimi sny jsou ale propleteny i naše nejhlubší obavy – strach z neúspěchu, odmítnutí a ztráty. Strach z budoucnosti. Každý z nás čelí spoustě nejistot, ale společně je můžeme překonat a přijmout. První krok k tomu je sdílení a společné otevírání nelehkých témat.” popisují tvůrci.

Inscenace JEDEN A JEDEN A JEDEN je první samostatnou premiérou kulturního prostoru ARCHA+, který vznikl na začátku roku 2024 v centru Prahy jako inkubátor pro mladou generaci. Inscenace vznikla na základě OPEN CALLU, který uspořádala ARCHA+ ve spolupráci s Divadlem NIE pro širokou veřejnost a mladé performery ve věku 16-25 let. Tvůrci vybrali z více než 220 přihlášených 70 účastníků a účastnic a po intenzivním workshopu 22 mladých interpretů a interpretek obsadili do připravované inscenace. Vybraní performeři a performerky po dobu několika měsíců společně s profesionálními umělci Divadla NIE staví umělecký formát a otevírají pohled na problematická témata současnosti.

“Často stojíme před rozhodnutím, jestli věci, které v nás dřímají, zvládneme říct nahlas, nebo jestli si je nemáme nechat pro sebe. Ale čas společně strávený s lidmi, kteří jsou ochotni naslouchat, nám s rozhodováním může pomoci. Když nás někdo rozdělí na jednoho a jednoho a jednoho člověka, pak je možné vytvořit místo, kde můžeme být spolu.” popisují performeři a performerky.

Umělecký tým: Divadlo NIE & Katja Ebbel, Václav Kalivoda, Barbora Látalová, Anna Moberg, Iva Moberg, Kjell Moberg & Amelie Siba

Produkce: Iva Moberg

Producent: ARCHA+

Režie a koncept: Kjell Moberg

Pohybová spolupráce: Barbora Látalová

Hudební spolupráce: Anna Moberg, Václav Kalivoda, Amelie Siba

Skladba “Mami, tati”:  Slávek Pham, Skladba “A tak se spoléhám”: Vincent

Světelný design: Filip Horn

Scénografie: Katja Ebbel

Na výrobě scénografie spolupracovali: Katja Ebbel, Alexander Moberg, Alfred Grorud Soma, Linnea Grorud Soma

Účinkující:

Josef Arnot, Lucie Djakoualnová, Simona Horičková, Michaela Hřebejková, Kateřina Kadlecová, Václav Kalivoda, David Mirský, Anna Moberg, Alena Novotná, Tomáš Sedláček, Aneta Skalická, Ida Raiterová, Matyáš Pavlík, Slávek Pham, Karolína Peterková, Mojmír Pěnička, Josefina Rajnišová, Kateryna Savluk, Julie Scholzová, František Souček, Matilda Šilpochová, Viktorie Trávníčková, Lukáš Vejšický

Divadlo NIE
Projekt vznikl ve spolupráci se souborem Divadlo NIE, jedním z kritiky nejuznávanějších mezinárodních divadel dneška, které se věnuje převážně tvorbě pro mládež a dospělé. Divadlo NIE ve svých inscenací kombinuje fyzické divadlo, směs jazyků, živou hudbu, storytelling a propojuje umělce z Česka, Norska a dalších evropských zemí.

ARCHA+

Nový projekt ARCHA+ působí od ledna 2024 v prostorách původního Divadla Archa. Jeho cílem je plnit funkci společenské laboratoře a stát se bezpečným místem pro dialog a tvorbu mladé generace.

Zároveň si prostor drží funkci stagiony a nadále hostí festivaly, česká i zahraniční divadla a koncerty. Dramaturgický výběr hostů je převážně směřován na mladé tvůrce 
a publikum. Od sezóny 2024/25 dostane prostor i vlastní tvorba ARCHY+. Stavět bude na základních tématech, která vzešla z průzkumu zájmů mladé generace. Patří mezi ně zejména hledání vlastní identity, vztah k technologiím a inovacím a environmentální témata. Cílem ARCHY+ je nejen tvořit pro mladou veřejnost, ale zejména ve spolupráci s ní.

Projekt je realizován s finanční podporou hl. m. Prahy, Ministerstva kultury ČR, Prahy 1, Státního fondu kultury ČR, IDU, Perform Czech. Financováno Evropskou unií Next Generation EU.

Expozice představuje především bohatou galerijní sbírku a prostřednictvím tří set exponátů nabízí vhled nejen do nedávné historie umění, ale i do spletitých vazeb vizuální kultury s nejrůznějšími oblastmi života.

„Stěžejním tématem je civilizační svár, který se ve vývoji Zlína manifestuje. Na jedné straně je výrazná stopa modernizace a průmyslového rozvoje, který zanechala firma Baťa; na straně druhé tradiční a sentimentální pohled spojený s přírodou a venkovem. Součástí expozice jsou také interaktivní prvky, například mobilní imersivní aplikace, která umožní návštěvníkovi zažít díla novým způsobem díky zvukovým, filmovým a animovaným prvkům nebo virtuální prohlídce,“ představuje koncept expozice Václav Mílek, ředitel Krajské galerie výtvarného umění ve Zlíně.

Mezi vystavenými exponáty jsou nejen obrazy slavných umělců, jako je například Bohumil Kubišta, Josef Čapek, Jindřich Štýrský či Toyen, ale také díla méně známých tvůrců. Sekce architektury představuje modely ikonických staveb Zlína, které ukazují, jak se z malého venkovského městečka stalo centrum moderní architektury. Oddíl průmyslového designu se věnuje klíčovým osobnostem, jakými jsou Vincenc Makovský, Zdeněk Kovář nebo František Crhák, a to včetně jejich vlivu na vývoj designu.

Autorem prostorového řešení expozice je vizuální umělec, architekt výstav a kurátor Zbyněk Baladrán, který má na kontě desítky realizací. „Sbírka se nachází v původní tovární budově, která určuje charakter prostoru. Rámuje a určuje svou historickou a silnou moderní povahou vše, co se do budovy umísťuje. Přišlo mi, že je nutné lehce na racionalitu takové moderny navázat, ale nenapodobovat v detailu. Jediná skutečná aluze na polovinu 20. století je rekonstrukce způsobu vystavování na heraklitu, což byl skvělý kurátorský nápad. Snahou je – alespoň v místech, kde je to možné - ponechat jistou otevřenost pro obměnu i dalšími třeba textovými zásahy. Důležité je pro můj přístup také to, že architektura nezastiňuje artefakty,“ popisuje svůj záměr k pojetí expozice Z. Baladrán. Za vyhotovením grafického návrhu a designu k nové expozici stojí další zvučné jméno Lukáše Kijonky. Designér a art director při své práci spojuje teoreticky kritickou praxi s řemeslným procesem výroby. Součástí expozice je také na míru vyvinutá aplikace s rozšířenou realitou z dílny reklamní agentury Little Greta. Tento moderní produkt ještě více upevní reputaci krajské galerie jako inovátora mezi paměťovými institucemi.

O projekt nové expozice krajské galerie se zásadně zasloužila a k jejímu zdárnému dokončení a otevření přispěla radní Zlínského kraje zodpovědná za kulturu Zuzana Fišerová. „Věřím, že návštěvníky osloví nejen samotná umělecká díla, ale také promyšlené pojetí celé výstavy. Chceme-li, aby se k nám lidé rádi a opakovaně vraceli, musíme jít s dobou a přinášet nové podněty,“ sdělila krajská radní.

Projekt „Nová expozice Krajské galerie výtvarného umění ve Zlíně“, registrační číslo projektu: CZ.06.04.04/00/22_033/0000411, byl spolufinancován Evropskou unií.

Spolek JEDNOU chce dát příležitost novým tvářím v oblasti umění. Texty Všechno své si nosím s sebou tria autorek Bohadlová – Gricová – Žežulová a Vyhubyt Tomáše Ráliše přináší do ostravského prostředí téma krize bydlení a bezpečí domova. Ve třetím textu Barbory Rokytové dochází k úplnému rozpadu hodnot a vykořeněnosti postav: „Svět je celkem dost v pohodě. Vlastně jen celkem v pohodě. Spíš jen v pohodě. Možná je tak trochu míň v pohodě. Je až lehce v prdeli.“ Všechny tři texty získaly nominaci na ocenění v soutěži Evalda Schorma.

Palčivé problémy společnosti budou tematicky na loňský ročník NE_SMRTELNÉHO ČTENÍ navazovat svým konceptem i datem 2. listopadu. Tentokrát nebudou chybět i skutečné urny, do kterých se bude hlasovat o nejlepší ukázku. Hlasování slouží pro dramaturgický plán spolku v příštích letech. Který text vyhraje, ten by měli diváci vidět v příštích letech pod repertoárem spolku jednou z. s. Úkolem spolku je inscenaci v dalších letech zaštítit produkčně.

Markéta Bocková si vybrala ke spolupráci herce ze tří různých divadelních scén: Lucii Kraftovou, Kristýnu Panzenberger Krajíčkovou, Sáru Erlebachovou a Ondřeje Vyhlídala. Během čtení ukázek se budou herci pohybovat mezi vámi, takřka na dotek ruky. Mezi každou ukázkou proběhne krátká občerstvovací pauza, kdy si můžete objednat něco z doporučených nápojů a dezertů z kavárny s 50% slevou.

Režisérka o letošním čtení říká: „Všechny letošní texty se nějakým způsobem dotýkají tématu domova a jeho hledání, rozpadu nebo ztráty. Všechny zároveň mají svou vlastní svébytnou poetiku, která toto téma otevírá s vtipem, nadhledem a mírou absurdity. V rámci scénického tvaru se právě o tuto linku chceme opřít, a čtení pojmout také jako prostor hry s textem a jeho scénickou interpretací. Diváky prosíme v průběhu večera o zachování dekora a příhodné smuteční oblečení.“

O dramaturgii tří ukázek se postará Klára Pavlištíková, studentka třetího ročníku divadelní vědy z Univerzity Palackého, hudební složku tentokrát reprezentuje zpěvačka Joa Ferfecki s kytaristou Antonínem Růžičkou. Za vizuálem události stojí student třetího ročníku produkce Vojtěch Šmíd a produkčně-organizační složku zastupuje Tereza Agelová a Vendula Holčáková. Projekt je realizován s finanční podporou statutárního města Ostrava. Dále byl projekt rovněž podpořen Nadací Via v programu Místo, kde žijeme. Každou korunu, kterou nám diváci darují, nám Nadace Via zdvojnásobí až do výše 20 000Kč. Vybranou částku chceme využít na důstojné honoráře všech členů a pro pokračování tohoto projektu v příštím roce.

„Oblast audiovize se za poslední léta proměnila a na to bylo třeba reagovat. Po téměř dvou letech intenzivní práce je tu zákon, který na tuto výraznou proměnu reaguje a audiovizi zajistí finanční prostředky a předvídatelnou budoucnost,“ podtrhuje důležitost novely ministr kultury Martin Baxa a dodává: „Osobně považuji za velmi důležité, že novela zákona vznikla po podrobné diskusi, kterou naše ministerstvo vedlo s hráči na trhu audiovize. A děkuji svým kolegyním a kolegům poslankyním a poslancům za konstruktivní přístup v průběhu projednávání v Poslanecké sněmovně.“

Zlepší financování kinematografie, televizní tvorby a tvorby VOD platforem formou pobídek, jejichž výše se bude nově odvíjet od výkonu audiovizuálního průmyslu. V oblasti podpory je důležitým momentem harmonizace současného nerovného zpoplatnění jednotlivých aktérů audiovize (komerční televize, kina, kino-distributoři, české a zahraniční VOD). Přináší nastavení povinných 2 % parafiskálního poplatku pro všechny aktéry a motivaci VOD platforem k investici do tvorby místního obsahu stanovením zákonného procenta z obratu.

Hlavními změnami, které přináší, jsou:

• vytvoření udržitelného systému a transformaci Státního fond kinematografie na Státní fond audiovize;
• rozšíření možností podpory o "small screen", tj. tvorbu pro televize nebo streamovací platformy;
• rozšíření možností podpory o vývoj počítačových her a animovanou tvorbu;
• změna systému filmových pobídek tak, aby byl flexibilnější.

Expozice představuje především bohatou galerijní sbírku a prostřednictvím tří set exponátů nabízí vhled nejen do nedávné historie umění, ale i do spletitých vazeb vizuální kultury s nejrůznějšími oblastmi života.

„Stěžejním tématem je civilizační svár, který se ve vývoji Zlína manifestuje. Na jedné straně je výrazná stopa modernizace a průmyslového rozvoje, který zanechala firma Baťa; na straně druhé tradiční a sentimentální pohled spojený s přírodou a venkovem. Součástí expozice jsou také interaktivní prvky, například mobilní imersivní aplikace, která umožní návštěvníkovi zažít díla novým způsobem díky zvukovým, filmovým a animovaným prvkům nebo virtuální prohlídce,“ představuje koncept expozice Václav Mílek, ředitel Krajské galerie výtvarného umění ve Zlíně.

Mezi vystavenými exponáty jsou nejen obrazy slavných umělců, jako je například Bohumil Kubišta, Josef Čapek, Jindřich Štýrský či Toyen, ale také díla méně známých tvůrců. Sekce architektury představuje modely ikonických staveb Zlína, které ukazují, jak se z malého venkovského městečka stalo centrum moderní architektury. Oddíl průmyslového designu se věnuje klíčovým osobnostem, jakými jsou Vincenc Makovský, Zdeněk Kovář nebo František Crhák, a to včetně jejich vlivu na vývoj designu.

Autorem prostorového řešení expozice je vizuální umělec, architekt výstav a kurátor Zbyněk Baladrán, který má na kontě desítky realizací. „Sbírka se nachází v původní tovární budově, která určuje charakter prostoru. Rámuje a určuje svou historickou a silnou moderní povahou vše, co se do budovy umísťuje. Přišlo mi, že je nutné lehce na racionalitu takové moderny navázat, ale nenapodobovat v detailu. Jediná skutečná aluze na polovinu 20. století je rekonstrukce způsobu vystavování na heraklitu, což byl skvělý kurátorský nápad. Snahou je – alespoň v místech, kde je to možné - ponechat jistou otevřenost pro obměnu i dalšími třeba textovými zásahy. Důležité je pro můj přístup také to, že architektura nezastiňuje artefakty,“ popisuje svůj záměr k pojetí expozice Z. Baladrán. Za vyhotovením grafického návrhu a designu k nové expozici stojí další zvučné jméno Lukáše Kijonky. Designér a art director při své práci spojuje teoreticky kritickou praxi s řemeslným procesem výroby. Součástí expozice je také na míru vyvinutá aplikace s rozšířenou realitou z dílny reklamní agentury Little Greta. Tento moderní produkt ještě více upevní reputaci krajské galerie jako inovátora mezi paměťovými institucemi.

O projekt nové expozice krajské galerie se zásadně zasloužila a k jejímu zdárnému dokončení a otevření přispěla radní Zlínského kraje zodpovědná za kulturu Zuzana Fišerová. „Věřím, že návštěvníky osloví nejen samotná umělecká díla, ale také promyšlené pojetí celé výstavy. Chceme-li, aby se k nám lidé rádi a opakovaně vraceli, musíme jít s dobou a přinášet nové podněty,“ sdělila krajská radní.

Projekt „Nová expozice Krajské galerie výtvarného umění ve Zlíně“, registrační číslo projektu: CZ.06.04.04/00/22_033/0000411, byl spolufinancován Evropskou unií.

galeriezlin.cz

K vidění bude například Skříňka na vzpomínky od studia Picky Parents a Kláry Šumové, porcelánové vánoční ozdoby navržené Monikou Martykánovou či kovem zdobené kraslice Jaroslavy Příhodové. Michal Cimala vyřezal masky z lopat na chléb, Tereza Sluková a Milan Pekař přispěli Truhlou na vzácnosti, Klára Hegerová oživila kabelu zvanou cígr a Robert Vlasák vymodeloval Nobjekt. Výstava živých řemesel a lidového umění Tiše usilovat o krásu se koná popáté a navazuje na ideu projektu Krásná práce. Tedy představit české řemeslo a lidové umění v nových souvislostech.

„Výstava, která představí moderní podobu zvykoslovných předmětů a předmětů lidové religiozity je zcela ojedinělá a v Česku se koná úplně poprvé,” vysvětlila Klára Hegerová, zakladatelka úspěšného projektu Krásná práce. Lidová víra měla vždy velký společenský význam a byla jí připisována mimořádná důležitost. Předměty s ní spojené vybízí k tichému zastavení se uprostřed světa a navrací punc tradičním řemeslům a lidovému umění, které s citem a respektem k minulosti přenáší do současnosti.

S touto myšlenkou rezonuje téma zvykoslovných předmětů, které přibližuje výstava Tiše usilovat o krásu. Zvykoslovné předměty se vždy pojily s různými obřady, zvyky, pověrami, někdy i magickými praktikami. Na výstavě si lze některé raritní příklady prohlédnout. Třeba muší ráj, jak se říkalo slaměnému podstropnímu závěsu na ochranu rodiny, hrnce koutňáky, v nichž ženy po porodu dostávaly slepičí polévku na posilněnou, nebo rodeník designérky Jany Linhartové, což byla keramická pečící forma ve tvaru novorozeněte – přijetím pečiva ve tvaru dítěte potvrzoval muž své otcovství.

Většina zvykoslovných předmětů ale už dnes ztratila svůj původní význam, a snad kromě kraslic a některých forem tradičního pečiva se ani nevyskytují. Oslovení designéři se pokusili vzkřísit tento zajímavý výtvarný jev lidového umění a převést hodnoty, jako je vděčnost, pomíjivost či přání být milován, do všedních předmětů. Vzniklé objekty mohou kromě své praktické či dekorativní funkce vybídnout i k zamyšlení, a vrátit tak obřady a symboly do dnešní doby posedlé výkonem, prací a hromaděním věcí. Současná forma zvykoslovného předmětu totiž naplňuje potřebu individuálnějšího, pomalejšího a zodpovědného přístupu k životu.

Pro letošní přehlídku vzniklo ve spolupráci mistrů tradičních řemesel a designérů 40 speciálních děl. Studio Picky Parents společně s designérkou Klárou Šumovou vytvořily s přispěním řezbářských mistrů Štěpána Holoubka a Kláry Paclíkové bohatě zdobenou Skříňku na vzpomínky pro uložení prvních vypadlých zoubků či kreseb dětí. Módní studio Sisters Conspiracy navrhlo šaty pro rituál návratu sama k sobě. Jsou pro ženu, která se chce zastavit, zklidnit a chvíli jen být. Zdobí je dekor rytmu srdce, které se rozpadá na kusy a zase skládá.

Designérka Monika Martykánová chtěla vrátit hodnotu a výjimečnost vánočnímu rituálu zdobení stromečku. Vánoční ozdoby proto ručně ozdobila cukrářským sáčkem, ovšem jako polevu zvolila porcelán. Tereza Bušková a Mariana Novotná vytvořily monumentální plastiku z těsta The Mother of Prague, která odkazuje na tzv. Matičky, charakteristické zvykoslovné pečivo z Kravařska.

Výdumky neboli kraslice designérky Jaroslavy Příhodové zase působí svým minimalismem až futuristicky. Jsou zdobeny kovem a skrývají zcela nečekaný obsah, třeba lidské vlasy. Sochař, malíř a designér Michal Cimala se spojil s řezbářem Jaroslavem Frenclem a navrhl dřevěné masky vyřezané do starých lopat na vkládání chleba do pece. Inspiroval se přitom tradičními maskami zimního času, tajemné postavy provázející advent mají svůj původ ještě v předkřesťanských dobách.

Oltářem pro keramickou dílnu navazuje designérka Tereza Sluková na cechovní ochranné předměty, které měly zajistit zdar díla. Vedle Milana Pekaře je rovněž autorkou domácího relikviáře – keramické Truhly na vzácnosti. Grafická designérka Klára Hegerová navrhla ve spolupráci se špičkovým českým brašnářem Matějem Michalčákem novodobý Cígr. Tak se označovala plochá kabela zdobená milostnými symboly, v níž si v jižních Čechách odnášely dary nastávající nevěsty, ale i do nich dostávaly milodary svobodné matky. Vystavený cígr je novodobá varianta určená pro samoživitele. Intermediální sochař Robert Vlasák vymodeloval v 3D softwaru a následně odlil z šedé litiny artefakt nazvaný Nobjekt. Nobjekty byly původně navrženy pro psychologický výzkum, nemají připomínat nic, ale vzbuzovat pocit klidu a nerušenosti.

K vidění budou také nápadité práce nejmladší designérské generace – studentů z Fakulty užitých umění a designu v Ústí nad Labem, z pražské Vysoké školy uměleckoprůmyslové a Ateliéru designu Fakulty architektury pražského Vysokého učení technického, Vyšší odborné školy oděvní a Střední umělecké školy textilních řemesel v Praze. Studenti vytvořili svatební šaty z ovčí vlny, truhličky na odkládání mobilních telefonů či takzvané Hospodáříčky – objekty  nazvané stejně jako bytosti, které se podle lidové tradice vyskytují poblíž lidského obydlí, aby přinesly prospěch. Designu celé expozice se ujaly Natalie Costantinová a Aneta Honzová a pro mobiliář použily české cihly.

Pro návštěvníky, kteří by se chtěli zapojit a naučit se něco nového, budou připraveny v průběhu výstavy workshopy. Zájemci si budou moci uplést slaměné ošatky s Renatou Němečkovou nebo vánoční ozdoby ze slámy s Markétou Bartákovou – oceněnou Ministerstvem kultury titulem Nositel tradice lidových řemesel. Byla by také škoda si nechat ujít workshop výroba vizovického pečiva s mistryní zvykoslovného pečiva Miluší Šímovou a Ivana Langrová zájemcům ukáže, jak na plstění figurek z ovčího rouna. Vernisáž výstavy 1. listopadu ozvláštní módní přehlídka a unikátní vystoupení souboru Bánovské Zpěvule, které přijedou na vernisáž 330 km, aby zazpívaly pásmo písní o lidové magii a zaříkávání. Kolekci nazvanou Tradice vytvořili studenti Vyšší odborné školy oděvního návrhářství v Praze.

Adresa: Galerie 1, Štěpánská 47, Praha 1

Otevírací doba: PO–⁠PÁ: 9:00–⁠18:00, SO–⁠NE (včetně svátků): 10:00–⁠18:00

Vstupné: 100 Kč, děti do 15 let a senioři nad 65 let zdarma

Výstava Tiše usilovat o krásu navazuje na ideu projektu Krásná práce. Představuje řemesla a lidové umění v nových souvislostech. Staré zapomenuté techniky vrací s hlubokým respektem do přítomnosti. Zakladatelka projektu Krásná práce Klára Hegerová usiluje o to, aby se české rukodělné výrobky staly vzorem pro nový životní styl. Obnovuje hodnoty návratu k přírodě, potřebu vlastního zakotvení, pocit hrdosti na naše tradice s důstojností, která jim náleží. Výstava Tiše usilovat o krásu předkládá alternativu k pojetí dnešních zvykoslovných předmětů a nabízí určitý nadhled ve vztahu k původní lidové tvorbě.

Klára Hegerová absolvovala obor Grafický design na Fakultě užitého umění a designu v Ústí nad Labem a získala Fulbrightovo stipendium, se kterým odjela studovat na School of Visual Arts v New Yorku. Po návratu vystudovala obor Dějiny a teorie designu na pražské UMPRUM. V současnosti se v rámci doktorandského studia věnuje historii československého korporátního designu.

Objevte kouzlo indického svátku světel na filmovém festivalu. „Z organizačních důvodů jsme museli termín trochu posunout a vychází zrovna na nejdůležitější indický svátek Diwali (2. listopadu). Proto jsme do programu zařadili také nesmrtelný hit Kabhi Kushi Kabhie Gham, který oslavy toho svátku ukazuje opravdu opulentně a zároveň si ho indické rodiny dodnes pouštějí právě v těchto svátečních dnech“, říká umělecký ředitel festivalu Radim Špaček.

Kromě této klasiky se můžete těšit na aktuální snímky vyprávějící zajímavé příběhy, na které budete ještě dlouho vzpomínat. Pestrou paletu žánrů budou představovat například životopisné drama Srikanth podle skutečného osudu o nevidomém chlapci, který se chce stát indickým prezidentem a zatím to dotáhl na bohatého podnikatele a vlivného filantropa. „Mým osobním tipem je drsný thriller Joram o útěku venkovského muže před politickými gangstery a zkorumpovanými policisty, po celou dobu se svým miminkem v náručí“, doplňuje Špaček. Laapataa Ladies je emocemi nabitý příběh dvou nevěst, omylem zaměněných ve vlaku. Crew je naopak akční komedie o trojici letušek, které se vydají na dráhu zločinu. A nakonec oceňované drama 12th Fail – opět podle skutečného osudu – popisuje strasti mladých studentů s přijímačkami na střední školu, kdy tento film tematizuje prorostlost státních institucí i soukromých podniků korupcí a nečestným jednáním (celý program na www.bollywood.cz).

Atmosféru Indie a zvlášť svátku Diwali bude po dobu konání festivalu zvýrazňovat výzdoba prostor kina od Sanu Babu a doplňovat jídlo z indické restaurace nebo nabídka tradičního nápoje „masala chai“. Tradicí se stala zejména taneční bollywoodská párty. Ta letošní bude pod taktovkou DJ Deepaka v klubu Chapeau Rouge 2. listopadu.

Festival má také facebookovou událost, kam se s blížícím se termínem přispívají zajímavosti a detaily k filmům: https://www.facebook.com/events/770789468423969.

Festival indického filmu

31. 10. – 2. 11. 2024

Praha, Kino Světozor, www.kinosvetozor.cz

www.bollywood.cz                   

Na výjimečném benefiční koncertě ve prospěch realizace stavby nového lůžkového hospice v Hradci Králové, zazní Mascagniniho Inntermezzo Sinfonico z opery Sedlák kavalír, dále Dvořákův Houslový koncert A moll, Smetanova Vltava z cyklu Má vlast a Suita z Tachajwanských lidových písní. „Naším cílem je neustále přinášet našim návštěvníkům a posluchačům originální a zajímavé koncerty s vynikajícími umělci. Jedním z nich je bezpochyby Tchajwanský národní symfonický orchestr. Díky úspěšnému vyjednání finančních podmínek se nám podařilo propojit tento mimořádný hudební zážitek s podporou důležitého projektu – výstavby Lůžkového hospice s odlehčovací službou v Hradci Králové, a to formou benefičního koncertu“, řekl k hudební benefici ředitel královéhradecké Filharmonie Vladimír Šrámek.

Přijďte podpořit projekt, který jednou může pomoci v kterékoliv rodině. „Stojíme na prahu té nejvýznamnější etapy projektu – samotné výstavby, do které se můžeme pustit díky získání dotace z Národního plánu obnovy, podpory kraje, města, biskupství a donátorů. Nyní zahajujeme kampaň na získání prostředků na dofinancování projektu. Děkujeme za příležitost benefice ve Filharmonii Hradec Králové, ale i nabídku jistě krásného koncertu pro návštěvníky. Děkujeme všem, kteří nás v této etapě podpoříte“, sdělila Anna Maclová, ředitelka Diecézní charity Hradec Králové.  Koncert se pořádá za finanční podpory Statutárního města Hradec Králové, Královéhradeckého kraje a Ministerstva kultury ČR.

Benefiční koncert pro výstavbu Lůžkového hospice se uskuteční v úterý 5. listopadu 2024 v 19.00 hodin v sále Filharmonie Hradec Králové na Eliščině nábřeží. Vstupné je dobrovolné, veškerý výtěžek poslouží k realizaci hradeckého hospice. Vstupenky získáte zdarma na www.hkpoint.cz a v Infocentrech Hradce Králové.

Výstavbu Lůžkového hospice s odlehčovací službou připravuje Oblastní charita Hradec Králové. Vzhledem ke svému poslání a již poskytované domácí hospicové péči na Královéhradecku tak Charita reaguje na potřebnost této služby vyjádřené mimo jiné i ve strategických materiálech Královéhradeckého kraje i Statutárního města Hradec Králové. Zařízení bude kromě lůžkové části hospice a odlehčovací služby zahrnovat také ambulanci paliativní péče, zázemí pro Domácí hospicovou péči, Poradnu hospicové péče a sklad zdravotnického vybavení. Jeho zprovozněním se zvýší dostupnost a kvalita poskytování odborné paliativní a hospicové péče nevyléčitelně nemocným. Vytvoří se vhodné podmínky pro jejich doprovázení i v posledním období života v domácím prostředí nebo ve specializovaném lůžkovém zařízení, nezapomínajíc ani na jejich blízké. Lůžková odlehčovací služba umožní rodinám dočasné převzetí kompletní péče o nemocného. Zařízení bude umístěno v obci Stěžery u Hradce Králové. Pozemek k výstavbě daroval Královéhradecký kraj. Předpokládané datum dokončení je v prosinci 2025.

Tchajwanský národní symfonický orchestr byl založen roku 1979 jako první tchajwanský profesionální orchestr nástrojů tradiční čínské hudby, jejíž hranice však svým novátorským přístupem dalece přesahuje. Každý rok potěší téměř sto tisíc milovníků hudby při více než stovce vystoupení různých formátů a forem. Od svého založení vydal orchestr více než sto nahrávek, které jsou pravidelně oceňovány v rámci Golden Melody Awards for Traditional Arts and Music. Vystoupení tchajwanského orchestru jsou velmi dobře přijímána na mezinárodní hudební scéně. V rámci svých mezinárodních aktivit hostoval orchestr ve více než dvaceti zemích Evropy, Asie i Ameriky. V listopadu 2018 vystupoval TCO jako první tchajwanský orchestr v newyorské Carnegie hall.

www.fhk.cz