Instituce a kulturní zařízení

„Soubor Tygr v tísni mapuje moderní evropské dějiny a hledá zdánlivě okrajové příběhy, které přispěly k současné podobě světa stejnou měrou jako ikonické historické události. Moving Station se ve svých uměleckých projektech dlouhodobě zabývá zpracováním témat, která jsou aktuálně přítomna ve společenských debatách i životní realitě kolem nás. Proto jsme se rozhodli ke společné práci na Mášině divadelní hře Krajina se sklady. Pro mne osobně je to téma též důležité, já mám tu reálnou „krajinu pod sklady“, jako chebský rodák a dávný učitelský poutník po školách v pohraničí, hodně pod kůží a rozhodně mi není lhostejná,“ uvedl umělecký ředitel Moving Station, Roman Černík.

Krajina se sklady je příběhem komunity a krajiny rakousko‑uherských, československých a posléze českých Sudet. Marie Nováková se inspirovala historickými i současnými problémy a specifickou poetikou západočeského pohraničí, do kterého se hluboce otiskly politicko‑historické turbulence druhé poloviny 20. století a začátku 21. století. Autorka zkoumá, nakolik se paměť místa otiskuje do podob současného života v něm. Inscenace tak s nadhledem, skrze zaslechnuté nebo tušené příběhy, vyvrací zaběhlá klišé a vžité předsudky.

Minimalistická scénografie Anety Kučeříkové klade důraz především na práci s materiálem a jejich vzájemným kontrastem. Její modulárnost umožňuje odhalit další vrstvy
příběhů postav ukrytých ve vrstvách krajiny pod tíhou ocelových logistických hal. Expresivní kostýmy pak stírají hranice mezi živými a mrtvými.

„Za posledních 100 let jsme pohraničí zjizvili jako nikdy předtím a hra je sondou do tohoto stavu. Sondou historickou, ale i sociální a magickou. V našem pohraničí mají i příběhy obyčejných lidí rozměr antických tragédií a sebemenší dobrý úmysl působí jako nadpřirozený zásah. Do sžírajícího světla moderního světa stavíme kraj, který měl být zapomenut spolu se svými osudy a vzpomínkami,“ řekl k tématu režisér Ivo Kristián Kubák.

Autorka Marie Nováková ke svému textu dodává: „Dalo mi to dost práce, přijít na způsob, jak psát o dějinách místa a vyhnout se formě historické fresky. Jak vyprávět o zápasech a vztazích mezi většinami a menšinami, mezi národy, mezi komunitami, o zacházení s domovem nebo ukořistěným územím. A nakonec jsem došla k tomu, že se to nutně musí odehrávat v současnosti. V krásné krajině, která je poznamenaná tím, že odtud neustále někdo odcházel a zase přicházel, nevěděl často, proč přichází a kde se vlastně ocitl anebo proč musí odejít, a ani odejít nechtěl.“

Nezávislý divadelní soubor Tygr v tísni vyhledává v regionech lokálně zakotvená témata z historie i současnosti. Na vybraná místa podniká umělecké výsadky, v rámci kterých zapojuje komunitu a lokální instituce do výzkumného a tvůrčího procesu. Touto metodou nachází společensky podstatná témata s dramatickým potenciálem
a také netradiční prostory. Ty oživuje pokaždé novou divadelní formou, která vychází z genia loci místa. Vůdčími osobnostmi spolku jsou režisér Ivo Kristián Kubák, dramaturgyně a autorka Marie Nováková a režisérka Zuzana Burianová.

Moving Station je plzeňská nezávislá komorní scéna pro současné divadlo, tanec a mezioborové umělecké experimenty. Historie Moving Station začala v roce 2000 uměleckou okupací chátrající nádražní budovy. Po kompletní rekonstrukci v roce 2015 se otevřel prostor pro realizaci projektu umělecké tvůrčí laboratoře nabízející původní
tvorbu, hostování inspirativních umělců a tvůrčích těles českých i zahraničních, tvůrčí pobyty i rozvíjení nových forem dialogu umělců s diváky. Provozovatelem Moving Station je zapsaný ústav Johan, s podporou Statutárního města Plzeň, Ministerstva kultury České republiky a dalších partnerů.

Na pražskou premiéru se mohou diváci těšit 19. října v Divadle VILA Štvanice. Inscenace bude do konce roku uvedena celkem devětkrát.  

Přesné termíny naleznete na webu Tygra v tísni. Vstupenky jsou v prodeji v síti GoOut. Podrobný program k inscenaci, včetně rozhovoru s Marií Novákovou a kapitolami z dějin západočeského pohraničí, najdete zde.

Výstava se v jedné rovině bude snažit ukázat mohutný rozpuk fotbalové vášně, vznik četných lokálních německých sportovních klubů, a také bohatý fotbalový život, který se v kraji rozmohl zejména v meziválečném období. Zároveň představí český fotbal, který se objevil již ve 20. letech 20. století, ale naplno se v kraji rozehrál po druhé světové válce. Kromě významných fotbalových klubů, sportovních úspěchů a statistik na panelech ukážeme znaky mužstev (ve formě historických odznaků), dochované oddílové fotografie, zápasové momentky a představíme několik významných osobností karlovarského fotbalu – jak české, tak i německé.

Výstava potrvá od 16. 10. 2024 do 17. 1. 2025.

kvmuz.cz

Přednáška se zaměří na Žižkovo bojové působení ve středním Pootaví a v přilehlých oblastech především v průběhu roku 1420 (bitva u Sudoměře, obléhání strakonického hradu v dubnu a květnu 1420). Pozornost však hodlá věnovat i dvojímu dobývání hradu Rabí a problematice zranění, které tu vojevůdce v červnu 1421 utrpěl. V souvislosti s tím se dotkne též závěrů nového výzkumu proslulé čáslavské kalvy, považované za autentický ostatek husitského válečníka.

Vstupné 20 Kč.

www.muzeum-st.cz

Výstava je realizovaná u příležitosti Mezinárodního dne archeologie a sta let od zahájení prvního záchranného výzkumu ve staroměstské lokalitě Na Valách. Ten zde v roce 1924 započal muzejní spolek „Starý Velehrad – Staré Město“ pod vedením učitele Antonína Zelnitia. A právě z této etapy výzkumu, z hrobových nálezů z kostelního pohřebiště, šperky pocházejí.   

Poloha Na Valách představovala centrální archeologické naleziště v aglomeraci Starého Města. Amatérské výzkumy zde byly prováděny již od 80. let 19. století (F. Myklík, M. Kříž, I. Tkáč) v blízkosti vodního mlýna a v přilehlých zahradách. V roce 1897, po otevření tzv. Klečkova písečníku, byly narušovány velkomoravské kostrové i žárové hroby, jejichž počet již není možné zjistit. Záchranné výzkumy zahájil až v roce 1924 právě výše zmiňovaný spolek.

Hlavními exponáty výstavy jsou soubory pocházející z hrobů č. 96 a č. 106. V hrobě č. 96 bylo mimo jiné objeveno honosné velmožské nákončí (součást opasku) zdobené 12 sklíčky a polodrahokamy. V hrobě č. 106 byl potom v roce 1928 odkryt celý poklad: „7. dubna na Bílou sobotu zjištěn v hloubce 310 cm dětský hrob č. 106. Kolem hlavy byl rozložen celý poklad tj. 4 dkg zlat: 2 náušnice měsíčkovité, zdobené řetízky, 2 byzantské náušnice tvaru broukovitého a 2 gombíky knoflíčkovitými křížky poseté. Potom 2 a 2 náušnice stříbrné, hrozníčkovité a 2 gombíky stříbrné podoby zlatých. Konečně dva korálky ze sklovité hmoty namodralé, zeleně žlutě a červeně vzorkované. Jedna je oblá a podlouhlá, 3 křížky zdobená. Druhá trojhranná, pouze modrobíle pruhovaná.  Z dítěte zbyly pouze 2 korunky zoubků.“

„Tyto předměty jsou vystavovány pouze při zvláštních příležitostech. V minulých letech je mohli návštěvníci obdivovat před skoro deseti lety v Brně, Praze a Bratislavě na mezinárodní výstavě „Velká Morava a počátky křesťanství“. V objektu nového Cyrilometodějského centra se jedná vůbec o první krátkodobou výstavu,“ doplňuje k výstavě její kurátor a vedoucí památníku Tomáš Chrástek.   

www.slovackemuzeum.cz

Hlavní hrdina tohoto díla útržkovitě hromadí své vědomosti a aktuální postřehy uprostřed zdánlivě nekonečného deště, aby před nás položil naléhavou otázku, v jakém poměru je paměť člověka a paměť krajiny. „Vyšli jsme ze společného ohledávání jednotlivých témat. Rekonstrukce života člověka se skládá z rozpomínání a kolektivního uvažování o tom, kam v současnosti ukládáme své znalosti a vzpomínky,” dodává Jana Vaverková.

Inscenace navazuje na site-specific projekty, které Divadlo X10 pravidelně uvádělo ještě ve svém strašnickém působišti. První část proběhne v klasickém divadelním prostředí rozděleném na jeviště a hlediště, ale posléze budou diváci vyzváni, aby se zúčastnili jedné ze tří divadelních procházek v okolí divadla. Národní třída se díky hereckým průvodcům promění např. v alpskou scenérii nebo centrum švýcarské Basileje. Každá za tří skupin prožije trochu jiný divácký trip. Závěrečná část se odehraje opět v prostoru X10, ale již v nově uspořádaném prostoru, ve změněné divácké perspektivě.

Generační divadlo?

Se studenty a studentkami nebo čerstvými absolventy a absolventkami uměleckých škol spolupracuje Divadlo X10 průběžně a cíleně. Poskytuje jim prostor, sehraný herecký tým nebo produkční i dramaturgickou podporu pro formulování vlastních témat a poetiky. „A recipročně tak Divadlo X10 vstřebává inspirativní impulsy od nastupující umělecké generace a získává potenciální budoucí spolupracovníky,“ dodává dramaturg Ondřej Novotný.

Kromě režijního tria (Justina Grecová je zároveň autorkou výpravy) se jako nová posila X10 představí herečka Aicha Roubíčková a doplní tak kmenový herecký tým ve složení Antonie Rašilovová, Lucie Roznětínská, Hynek Chmelař a Matěj Šíma, který je zároveň autorem hudby. Součástí tvůrčího týmu je také autorka ilustrací, které jsou nedílnou součástí scénografického gesta, Františka Iblová.

www.divadlox10.cz

MAX FRISCH: Člověk se objevuje v holocénu

Rekonstrukce paměti. Teatrální.

PŘEKLAD Ivana Führmann Vízdalová

REŽIE A ADAPTACE Jan Doležel, Justina Grecová a Jana Vaverková

DRAMATURGIE Ondřej Novotný

VÝPRAVA Justina Grecová

ILUSTRACE Františka Iblová

HUDBA Matěj Šíma

HRAJÍ Hynek Chmelař, Antonie Rašilovová, Aicha Roubíčková, Lucie Roznětínská, Matěj Šíma

PREMIÉRA 18. 10. 2024

„Příroda nepotřebuje žádná jména. Horniny nepotřebují paměť.“

Hory, krajina, ledovce nebo kaštanové stromy jsou podrobovány proměnám. Svahy se sesouvají, počasí je nejisté a dinosauři už dávno vymřeli. Caduta di massi! Tiché zelené údolí švýcarských Alp rozhodně není mrtvým údolím. Alespoň to tvrdí pan Geiser. Pan Geiser je člověk a člověk se objevuje v krajině. Objevuje se v zeleném údolí švýcarských Alp a má svůj svět plný výstřižků z encyklopedií, přírodovědných vědeckých knih, grafů a informací.  Jak funguje zlatý řez? Romány, ty pro pana Geisera nejsou, naopak obrázky vymřelých obojživelníků ano. Svahy se sesouvají a pan Geiser to ví. Tuší. Paměť není jistá. Člověk žijící v samotě, odloučený od rodiny, uzavřený ve výškách alpských vrchů, oddělen od civilizace. Zelené údolí opravdu ještě nevymřelo. Věci v domě pana Geisera si žijí vlastním životem. Zjevují se a zase mizí. Zahradní zídka i pagoda z Knäckebrotu padá. Svahy se sesouvají. Objevil pan Geiser mloka skvrnitého v koupelně nebo v obývacím pokoji? Zapomíná na to, kam si před chvílí odložil svůj klobouk, ale moc dobře si pamatuje, co přesně se stalo kdysi na výpravě do hor. Ale ani to už není jisté. Člověk je pouhým nespolehlivým fragmentem celku. Stejně tak je jeho paměť fragmentární a roztříštěná. Mlok skvrnitý se nápadně podobá dinosaurovi. Je pan Geiser člověkem, nebo obojživelníkem? Člověk se objevuje v holocénu.

Inscenace je volnou adaptací jedné z posledních próz Maxe Frische Člověk se objevuje v holocénu (1979). Režijně-dramaturgický kolektiv vychází ze společného ohledávání jednotlivých témat. Rekonstrukce života člověka se skládá z rozpomínání a kolektivního uvažování o tom, kam v současnosti ukládáme své znalosti a vzpomínky. Digitální prostory ve fyzickém světě divadla. Inscenace pracuje s charakteristickými znaky prostoru Divadla X10, ale zároveň spolu s diváky vychází ven do ulic, do prostoru veřejného. Diváci mají jedinečnou možnost vydat se na horskou túru nebo prohlídku po švýcarské Basileji a prozkoumat spolu s herci okolí Národní třídy z jiné perspektivy.

Premiéra pořadu nabídne posluchačům mnoho různých rovin života předků v nedalekém Provodově a Malenisku. “Moje texty vznikají neustálým přepisováním - asi jako u každého. Nějakou situaci vidím před očima, snažím se ji popsat a pak zjednodušit, sestříhat. Někdy propojím dva texty dohromady. Zkracuji, jako když se píše telegram,” říká Jan Slovák. Své básně, které jsou situovány většinou do rodného Provodova a okolí, věnuje často krajině, přírodním živlům, ale i místním legendám a pověstem.  “Myslím, že inspirace je pro mě to, co vidím jakoby omylem. Nepřipraveně. Koutkem oka. Nečekaně. A moje metoda psaní je taková, aby tam dostaly prostor ty věci, o kterých nevím,” prozradil.

Trio Ligneus tvoří první hráči Filharmonie Bohuslava Martinů. Seskupení Ligneus, které v překladu znamená “dřeva”, hraje ve složení Alžběta Jamborová - hoboj, Jiří Kundl - klarinet, Michal Kubáč - fagot. V minulosti je s autorem pojí uvedení úspěšného komponovaného pásma Muž, který sázel stromy. Skladby vybírali hudebníci na míru jadrným textům. “Posluchačům můžeme slíbit atmosféru, která je vtáhne do specifického života obyvatel charismatického Provodova. Hudba souzní s poutavým vyprávěním autora,” přiblížil večer fagotista Michal Kubáč. V podání hudebníků zazní skladby zlínského autora Aleše Pavlorka, skladatele Vojtěcha Spurného, ale také Jaroslava Krčky, Bohuslava Řehoře, francouzského autora Henriho Tomasiho a dalších.

Vstupenky jsou v předprodeji na www.kulturazlin.cz nebo v showroomu na nádvoří zlínského zámku.

Ukázka z knihy Stará svěcení:

Kus cesty od Rysova je kamenné pole. Na něm žijí tři ještěrky. Jedna má stříbrnou hlavu, druhá stříbrnou nožku, třetí stříbrný ocas. Jednomu člověku se podařilo všechny tři ještěrky chytit. Po týdnu se mu ztratily, a tak se vypravil znovu je hledat. Vrátil se na Pradliska teprve po dlouhém bloudění. A vypráví se, že z hlavy mu doma vypadly stříbrné oči. Ty oči potom pověsili vedle oltáře na Maleniskách.

www.kulturazlin.cz

Partnerem 14. Sněmu AMG je Promotion and Education, s. r. o.

Slavnostní zahájení 14. Sněmu AMG proběhne v úterý 15. října 2024 od 13.00 hodin v Konferenčním centru Národního zemědělského muzea Ostrava.

Veškeré informace a podkladové materiály jsou zveřejněny na webu AMG.

Tisková zpráva a Program sněmu přiloženy.

http://www.cz-museums.cz

Projekt Gotická stezka Mühlviertel – jižní Čechy (AT-CZ) se zaměřuje na zpřístupnění a propagaci gotického kulturního dědictví a gotického umění široké veřejnosti – odborné i laické. Projekt navazuje na stávající koncept Gotické cesty, který vznikl v Horním Rakousku a snaží se tuto Gotickou cestu jednak oživit a zároveň rozšířit do jižních Čech. Na obou stranách hranice se nachází množství velmi vzácných, ale mnohdy opomíjených nebo doposud nepříliš objevených gotických památek. Projekt usiluje o komplexní rozvoj konceptu Gotické cesty do podoby uceleného turistického produktu ve formě přeshraniční turistické trasy, moderní udržitelné nabídky pro turisty a doprovodné pestré kulturní nabídky tak, jak je to běžné v zahraničí, tedy udržitelná kapitalizace kulturního dědictví ve smyslu zvýšení příjmu z turismu a zlepšení ekonomiky území.

Způsob realizace upřesňuje projektový manažer Regionální rozvojové agentury jižních Čech Luděk Fráně: „Projekt obsahuje velké množství dílčích aktivit. Stěžejním tématem je intenzivní propagace Gotické stezky a gotických památek pomocí různých moderních, digitálních metod, jako jsou např. virtuální prohlídky nebo 3D-modely jednotlivých objektů. Projekt se věnuje i odborným aspektům gotiky, z toho důvodu vznikne elektronická databáze s informacemi a fotobankou k jednotlivým kulturním objektům nebo populárně-naučná publikace. Bude vytvořen etapový průvodce a v terénu bude vyznačena nově vzniklá Gotická stezka“.

Na české straně projekt zahrnuje zpřístupnění gotických kostelů, které se často nacházejí v odlehlých příhraničních oblastech. Kostely budou zabezpečeny, aby se zabránilo vykradení či poškození. Toto zahrnuje instalaci mříží, sítí proti ptákům, opravy vstupních dveří apod. Takto bude opraveno či zabezpečeno celkem 5 gotických kostelů v jižních Čechách. Všechny kostely by pak měly být otevřeny veřejnosti v předem daný čas, a to minimálně v letní sezoně (květen až říjen). Dále pak v pobočce Alšovy jihočeské galerii ve Wortnerově domě v Českých Budějovicích vznikla stálá expozice gotického umění. Bude probíhat také spolupráce a zápůjčky exponátů s rakouským Kefermarktem. Postupně vzniknou 3D kopie vybraných gotických uměleckých děl (madony, obrazy), které budou umístěny na místech, pro které byly původně vytvořeny. Zároveň vznikne i propojená pestrá kulturní nabídka (koncerty, přednášky, výstavy) a součástí projektu jsou i různé vzdělávací aktivity (pracovní listy, workshopy, exkurze).

Projekt je spolufinancován z rozpočtu Jihočeského kraje. Příprava začala před třemi lety.

 „Zapadá to do konceptu cestovního ruchu Jihočeského kraje, aby nebyl jen místem, kudy turisté projíždí, ale zdrželi se. A jednou z možností je zpřístupnění památek, aby měli motivaci jich víc vidět, strávili více času, a tím podpořili podnikatele v cestovním ruchu,“ upřesňuje náměstek jihočeského hejtmana František Talíř.

Vedoucím partnerem projektu je Regionální rozvojová agentura jižních Čech – RERA a.s. Ředitel agentury Tomáš Cílek doplňuje: „Jsme velmi rádi za spolupráci se strategickými partnery projektu, tedy s Jihočeskou univerzitou – Filozofickou fakultou a rakouskými institucemi Verband Mühlviertel Alm, Regionalverein Mühlviertler Kernland, OÖ Landes-Kultur GmbH a Diözese Linz. Projekt je realizován v rámci Programu spolupráce Interreg VI-A Rakousko – Česko 2021-2027. Realizace projektu je naplánována od ledna 2024 do června 2027.“

Objekty zpřístupněné za oblast jižních Čech:

Cetviny, bývalý dominikánský klášter a Wortnerův dům v Českých Budějovicích, kostel sv. Víta v Českém Krumlově a Kláštery v Českém Krumlově, Dolní Dvořiště, Frymburk, Horní Planá, Hořice na Šumavě, Chvalšiny, Kájov, Kaplice, Přední Výtoň, Rožmberk nad Vltavou, sv. Tomáš, Svéráz, Vyšší Brod, Loučovice, Zátoň, Zlatá Koruna, Horní Stropnice, Nové Hrady, Žumberk, Trhové Sviny, Kuklov.

www.rera.cz

Jsou mladí a jsou vážně dobří. Bývají́ označováni za nejnadějnější akordeonisty mladé generace a na českých i zahraničních pódiích vyvolávají nadšení. Své umění prokázali na celé řadě mezinárodních soutěží i v rámci renomovaných festivalů. Jako duo společně vystupují od roku 2019.

Martinovi je 22 a má za sebou už řadu vítězství na mezinárodních soutěžích po celé Evropě. V současnosti studuje na Hudební akademii v polských Katovicích pod vedením Marcina Jabłońského a Piotra Chołołowicze. Martin koncertoval s Václavem Hudečkem, Lubomírem Brabcem a několika českými filharmoniemi, byl také prvním akordeonistou, který sólově vystoupil na festivalu klasické hudby Dvořákova Praha. V roce 2022 účinkoval za doprovodu Symfonického orchestru Karlovarského kraje na Festivalu Antonína Dvořáka a v listopadu 2023 absolvoval koncertní turné do Japonska. Ve dvanácti letech se představil ve finálovém kole soutěže Eurovision Young Musicians v Kolíně nad Rýnem.

Viktorovi je 14 a nejen, že sbírá úspěchy na soutěžích po celé Evropě a v ČR, je také mladý skladatel. V současnosti je žákem Markéty Laštovičkové na Základní umělecké škole v Havlíčkově Brodě a od září 2024 zahájí studium na Janáčkově konzervatoři v Ostravě taktéž u Marcina Jabłońského. Viktor měl možnost zahrát na galakoncertu v Senátu Parlamentu ČR a reprezentoval jako sólista Českou republiku na vystoupení v Evropském parlamentu v Bruselu. Představil se na Koncertu naděje, který vysílala ČT Art, či na Koncertě malých géniů ve Znojmě. Pravidelně spolupracuje s Českým rozhlasem v rámci projektu edukačních koncertů Vlnohraní. Kromě toho několikrát vystoupil po boku violoncellisty Tomáše Jamníka či zpěvačky Radky Fišarové a na festivalu Zlatá Pecka v roce 2022 doprovázel pěvkyni Dagmar Peckovou.

„Oba chlapce dobře znám, vystupovali už na našem festivalu Klášterní hudební slavnosti a hned jsem věděl, že si u nás ještě zahrají,“ říká Roman Janků, pořadatel Klasika Viva.

Do Šumperka připravujeme také další koncerty : 13.11. – Adam Plachetka, 8.12. – Epoque Quartet, 19.12. – Cello Republic, 25.12. – J. J. Ryba: Česká mše vánoční, 5.1.25 – Novoroční koncert

Vstupenky na koncert jsou dostupné na www.klasikaviva.cz nebo v běžných předprodejích. Pro pravidelné návštěvníky koncertů je stále otevřen Klub přátel KLASIKA VIVA. Jeho členové mohou díky členské kartičce kupovat vstupenky na koncerty KLASIKA VIVA se slevou. Členství v Klubu lze zařídit na https://klasikaviva.cz/klub-pratel-kv/. Žáci ZUŠ mají na koncert vstup zdarma.

Vedle dějinné linie předestře výstava také tematické celky zaměřené mj. na architekturu piaristických staveb a jejich výtvarnou výzdobu. Představí také významné osobnosti, jimiž byli např. rektorové koleje Florus Stašek (1782–1862), autor jedněch z prvních daguerrotypií v Čechách, či František Ambrož Stříteský (1912–1989), poslední litomyšlský rektor, odsouzený v roce 1950 Státním soudem za velezradu na 25 let vězení.

Vernisáž výstavy, nad níž převzali záštitu Ministerstvo kultury České republiky, náměstek hejtmana Pardubického kraje Roman Línek a starosta města Litomyšl Daniel Brýdl, se uskuteční v sobotu 26. října v 15 hodin.