Články a komentáře

<p>MIKULOV: Jihomoravské město Mikulov, v němž žije 7,4 tisíc obyvatel, se může pochlubit bohatou minulostí i současností. Jednou z důležitých kulturních institucí je Městská knihovna, organizační složka města, která je střediskem knihovnických, bibliografických a informačních služeb. Nabízí také celou škálu kulturních aktivit.</p> <p>„Počátky knihovnictví ve městě spadají do roku 1921 a knihovna, včetně čítárny, obsahovala pouze německy psané knihy. Spolu s odchodem německého obyvatelstva tato knihovna zanikla. Česká knihovna byla otevřena v roce 1946 a během let vystřídala řadu sídel. V roce 1971 působila knihovna v dnešním hotelu Réva a měla pobočky v Klentnici a Bavorech. V roce 1985 šlo počtem 25 tisíc svazků o třetí největší knihovnu v okrese.<br />
Po roce 1989 se osamostatnily výše zmíněné pobočky a do vínku dostaly část knihovního fondu z mikulovské knihovny. V roce 1994 získala knihovna novou budovu, jejíž výstavba si vyžádala náklady ve výši tří milionů Kč. V přízemí je umístěno oddělení pro dospělé, v 1. patře najdeme oddělení pro děti, které dostává v současné době novou, moderní podobu. Ve 2. patře byl v loňském roce zrekonstruován bývalý byt na multifunkční prostor pro výstavy, neformální setkávání a besedy,“ říká vedoucí knihovny Mgr. Ilona Salajková.</p> <p>CO SE V KNIHOVNĚ DĚJE</p> <p>V roce 2013 se zde konaly výstavy fotografií Jany Listíkové, Bible včera, dnes a zítra, svojí tvorbu představila místní výtvarnice Zdena Měřičková – šlo o keramiku, obrazy, výstavu fotografií k 80. výročí narození Antonína Salajky, své práce prezentovali postižení dospělí atd. Pravidelně v tomto prostoru pořádají dílny pro děti i dospělé – např. pletení z papírových ruliček, velikonoční, vánoční a valentýnská, drátkování, tvorba z netradičních materiálů či vystřihování z papíru.<br />
O všech akcích informuje knihovna na svých webových stránkách. Na nich se můžeme mimo jiné dočíst o scrapbookingu, technice, jejíž počátky spadají do viktoriánské doby, a dnes se jí zabývají zejména ženy ve velké Británii, Francii, Itálii a USA. Je to technika, která pomocí vrstvení papírů a jiných materiálů, prošíváním, malováním a dalšími způsoby zdobí alba, diáře, kalendáře, lahve, visačky apod. V multifunkčním prostoru proběhla také beseda s místní spisovatelkou Věrou Fojtovou či autorské čtení Františka Prokopa.<br />
"Většina akcí je doplněna hudebním vystoupením studentů a učitelů zdejší Základní umělecké školy, se kterou spolupracujeme. V letošním roce zde zahájil činnost English Club – neformální konverzace v angličtině – a proběhl křest básnické sbírky bořetického rodáka Oldřicha Damborského. Knihovnice navázaly spolupráci s organizací pro mentálně postižené Srdce v domě v nedaleké Klentnici a společně připravujeme tvořivé dílny pro děti i dospělé,“ doplňuje vedoucí knihovny. </p> <p>FOND A ČTENÁŘI</p> <p> Čtenáři mikulovské knihovny mohou vybírat z knihovního fondu o počtu 21 395 knihovních jednotek, z 28 titulů periodik, z nichž je 23 určeno pro dospělé a 5 pro děti. Koncem minulého roku bylo registrováno 631 uživatelů, z toho dětí do patnácti let 163. Počet výpůjček dosáhl čísla 26 160. Celkem přišlo do knihovny 15 258 návštěvníků a 9027 z nich využilo služeb půjčoven a studoven, o internet mělo zájem 3143, kulturní akce navštívilo 1925 a na vzdělávací akce zavítalo 1163 osob. </p> <p>SPOLUPRÁCE S DALŠÍMI SUBJEKTY</p> <p> „Regionální funkce zajišťuje Městská knihovna Břeclav a my z nich využíváme výměnný fond, pravidelně se zúčastňujeme porad a přednášek či besed, dále jde o výjezdní zasedání, které se koná vždy v jiné knihovně. Ta má tak možnost představit své prostory, aktivity a celkovou činnost knihovny. Také my jsme hostily regionální knihovnice a kromě představení knihovny jsme se byly podívat na židovském hřbitově, zhlédly jsme unikátní výstavu Bible včera, dnes a zítra doplněnou odborným výkladem, prošly jsme historické náměstí a podívaly se do Tajemného sklepení, se kterým spolupracujeme v rámci letních aktivit – jde o práci s místní literaturou, pověsti, povídačky, strašidla. Do naší knihovny se také jako do přirozeného centra sjíždí na setkávání neprofesionální knihovníci z okolí,“ doplňuje Salajková.</p>

<p>PRAHA: V prvním týdnu března proběhla v Praze vernisáž výstavy fotografií, která byla vyústěním mezigeneračního projektu CVAK. Mladí aktéři se domluvili s fotografy seniorského věku sdruženými ve fotokroužku K.A.F.E. pražského Centra Elpida a společně pořizovali a konzultovali své fotografické úlovky. Kolektivně pojali i přípravu výstavy. Nejmladšímu účastníkovi projektu je 22, nejstaršímu 77 let. Fotografie vznikaly v pěti smíšených skupinách podle témat: Místo, které mám rád/a, Každodennost, Kořeny, Kdo jsme a Praha 1.</p> <p>Autory a nositele projektu jsme se poprosili o odpovědi na naše otázky:</p> <p>Můžete, prosím, stručně představit pět mladých iniciátorů mezigeneračního projektu CVAK?</p> <p>Jana (24) studentka sociální geografie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Jejím studijním zaměřením i zájmem je studium města. Fotografii se věnuje amatérsky. Ráda fotografuje život ve městě, architekturu ale i vše, co je krásné.<br />
Ondra (22) student Komunikací, multimédií a elektroniky na ČVUT v Praze. Ve volných chvílích se kromě fotografování rád věnuje novým technologiím a sportu. Ve fotografii se zaměřuje na reportážní portrét.<br />
Terka (23) studentka pátého ročníku ČZU v Praze, focení patří spolu s cestováním mezi její oblíbené činnosti i relaxaci. Do projektu se přidala právě díky zálibě ve focení a motivaci se něco nového přiučit.<br />
Marie (25) studentka, kterou zajímají pohledy různých lidí, kteří by se za normálních okolností ani nepotkali, na jednu věc, a proto se připojila k projektu.<br />
Štěpán (25) student, kterému na tomto projektu přišlo zajímavé mezigenerační propojení a obecně ho zajímá pocitový náboj ve fotografii.</p> <p>Kdy projekt zahájil a kolik času uběhlo od nápadu k jeho zahájení?</p> <p> Nápad na projekt se zrodil někdy červnu 2013 a hned týden na to už jsme kontaktovali o.s. Elpida a psali žádost o grant z programu O2 Think Big. Projekt byl zahájen v podobě seminářů v podstatě okamžitě po tom, co nám přišla kladná odpověď od Think Big.</p> <p>Proč 5 mladých lidí věnuje svůj volný čas zrovna seniorům? A jak vlastně byl projekt pro vás časově náročný?</p> <p> Traduje se mezi námi historka o tom, že nápad vznikl ve chvíli, kdy jsme během naší vlastní fotografické procházky potkali starou babičku – fotografku. Ale kdo ví, podobné nápady se samozřejmě rodí postupně a kdo, kde, kdy a jak dal projektu prvotní impulz, už se asi nedozvíme. Hlavní důvod pro vznik projektu bylo to, že stereotypní vnímání seniorů jako neaktivních jedinců nám vadí, a proto jsme se rozhodli ukázat, že i lidé v pokročilém věku dokážou být aktivní, činorodí a kreativní. Zároveň jsme chtěli ukázat, že mezigenerační komunikace nemusí být problém, ale může být velmi podnětná.<br />
Časová náročnost byla pro každého různá. Nejvíce se samozřejmě nadřela Jana – vedoucí celého projektu. Ta měla spoustu práce po celou dobu. Pro většinu ostatních opravdová práce, tzn. nejen fotografování a semináře (což nás samozřejmě všechny bavilo), začala až s přípravami na výstavy. S tím nám naštěstí ohromným dílem pomohlo sdružení Elpida v čele s Janem Bartošem.</p> <p>Kolik seniorů se mohlo do projektu zapojit, a kolik jich projevilo prvotní zájem?</p> <p>Do projektu se mohl zapojit v podstatě kdokoliv. S většinou seniorů, co s námi spolupracovali, jsme se však seznámili prostřednictvím Elpidy a jejich Fotokafé.</p> <p>Co možnost účastnit se projektu znamená pro seniory, je lehké si představit. Co ale bylo pro vás přínosem?</p> <p>Pro nás měl projekt samozřejmě podobný přínos jako pro seniory – ukázat, co v nás je a co všechno dokážeme, a to nejen skrze fotografii, ale i tím, že celý projekt dotáhneme do konce. Také jsme se díky projektu seznámili s mnoha novými a zajímavými lidmi a našli si mezi nimi nové přátele. Zvláště nové kontakty se seniory pro nás byly velmi přínosné, před zahájením projektu se většina z nás stýkala ze starších lidí pouze se svými prarodiči.</p> <p>Skončí projekt výstavou (ami), nebo chystáte nějaké pokračování?</p> <p>Výstavami skončí tento konkrétní projekt financovaný nadací Think Big. Fotografie budou věnované centru Elpida, které s nimi může naložit po svém, a my již teď víme, že pan Bartoš bude chtít ve vystavování fotografií pokračovat a projekt představovat i na dalších místech.<br />
Dále ve sdružení Elpida již i před námi fungoval a nadále fungovat bude fotokroužek K.A.F.E., kde jsou všichni senioři vřele vítáni, ať už s fotografií teprve začínají, nebo fotí celý život.</p> <p>Projekt byl podpořen z Thing Big nadace O2, našli se i další sponzoři, např. z řad výrobců fotoaparátů, MČ Praha 1 apod.?</p> <p> Finančně nám připsěla jen nadace O2 Think Big, ale mnohé další organizace nám pomohly jinými způsoby, např. propůjčením výstavních prostor, zajištěním občerstvení na vernisáži, organizací tiskové konference apod. Poděkovat bychom chtěli hlavně těmto spolupracujícím organizacím: Magistrát hl. města Prahy, Totem-RDC o.s. Plzeň, Vědecká knihovna a Club Activo.s. v Českých Budějovicích.</p> <p>Nepovzbudí vás úspěch akce k dalším podobným?</p> <p>Zatím neuvažujeme o ničem konkrétním, ale díky tomuto projektu jsme načerpali mnoho inspirace a zkušeností a určitě jí v budoucnu nějakým způsobem zúročíme.</p> <p>FB: www.facebook.com/projektCvak</p> <p>Pozn.: Nyní je možné vidět výstavu v Českých Budějovicích, kde měla vernisáž 11. 3. 2014.</p>

<p>DOBRUŠKA: V centru Dobrušky proběhl v několika posledních letech archeologický průzkum, díky kterému vyšly najevo nové poznatky z historie města i z období, kdy zde byla trhová osada Leštná. Archeologové objevy z nádvoří renesančního domu číslo popisné 14 na náměstí F. L. Věka, z objektu muzea a vedlejší synagogy na Šubertově náměstí i z lokality u nové polikliniky vyhodnotili a rozhodli se seznámit s výsledky širokou veřejnost.</p> <p>Výstava nazvaná Archeologické nálezy na Dobrušsku je po celý březen přístupná v malém sále Společenského centra Kino 70.<br />
Informace o tom, co vše bylo v Dobrušce objeveno, a odkud nálezy pocházejí, poskytla archeoložka Muzea a Galerie Orlických hor PhDr. Martina Beková, která zemní práce řídila. </p> <p>Jaké poznatky máte z archeologického výzkumu, který proběhl v říjnu loňského roku na parkovišti u polikliniky? </p> <p>Výzkum jsme zpracovali a je hlavní částí expozice, která bude pro veřejnost otevřena v malém sále dobrušského kina po celý měsíc březen.<br />
Našli jsme tady zaniklý sídlištní horizont patřící k domu, který existoval na zahradách za uliční výstavbou a který musel zaniknout někdy na přelomu 17. a 18. století. To nám říkají nálezy, které jsme tady objevili, a také už není zachycen na mapách stabilního katastru. Našli jsme přímo jeho půdorys, část jeho základů a zádlažbu přízemních prostor. Je z něj velice bohatý keramický inventář. </p> <p>Co považujete za vůbec nejdůležitější?</p> <p>Máme tam objekt, z něhož jsme kopali jenom kousek, protože nebyla více možnost díky požadavkům stavby, který rozhodně patří do druhé poloviny 13. století. Tuto dataci můžeme určit na základě poměrně četných nálezů zlomků keramiky zdobené typicky pro toto období rytou šroubovicí, případně ještě vlnicemi – je to tzv. pozdně hradištní tradice. Je to tedy objekt, který nepochybně patří do tzv. předlokačního období Dobrušky, tedy do doby, kdy město jako takové ještě neexistovalo, patrně zde byla jenom trhová osada Leštná. Nálezem tohoto objektu máme polohu osady určenou.<br />
Kromě objektu jsme našli hojné zlomky keramiky zdobené stejným způsobem pocházející nepochybně ze stejného období, které byly sekundárně uloženy ve vrstvách zániku zděného domu. Je jich tolik a jsou v takové kvalitě, že svědčí o tom, že někde pod domem jsou ukryty další pozůstatky z druhé poloviny 13. století. </p> <p>Jak je výstava koncipována?</p> <p>Na výstavě se snažíme představit nejdůležitější výzkumy, které v Dobrušce v posledních letech proběhly. Je to jednak už zmíněný výzkum na parkovišti u polikliniky, který výstavu inicioval. Pak to jsou vykopávky, které byly vedeny na nádvoří domu číslo popisné 14, tedy nejstaršího renesančního domu v Dobrušce na náměstí. Také tu jsou výzkumy pocházející z rekonstrukce muzea a sousední synagogy, většinou se jedná o mladší situace, které spadají do 17. století. </p> <p>Součástí výstavy bude i Vaše přednáška?</p> <p>Ano, domluvili jsme se s kolegou na přednášce na téma Nové archeologické nálezy na Dobrušsku, která se uskuteční 18. března od 18 hodin.</p>

<p>ČESKÉ BUDĚJOVICE: Je to téměř ideál; dělat něco, co mě těší a zároveň je to k radosti a užitku ostatním. Tato úvodní věta se beze zbytku týká skupiny mladých nadšenců z Českých Budějovic. Rozhodli se uspořádat festival věnovaný literatuře, kterou představí v různých formách na různých místech města. Mimo jiné chtějí utvrdit lidi v přesvědčení, že literatura je i dnes zajímavá a potřebná. Co na tom, že se jim nepovedlo nadchnout radnici, alespoň do té míry, aby jim trochu finančně přispěla. Oni totiž už v počátku cítí podporu od lidí, a tak přípravy pokračují i bez dotace.</p> <p>Základní informace si můžete přečíst v již dříve zveřejněné tiskové zprávě (související článek). Nyní jsem se aktérů zeptala na pár dalších podrobností: </p> <p>Můžete se trochu více představit – kolik vás je, v jakém věku, zda studujete, jaký máte vztah k literatuře a ke knihám vůbec? A také k místu, kde žijete…</p> <p>Úplně na začátku se nás u stolu v Literární kavárně Měsíc ve dne sešlo pět. Student malby, student fotografie, galeristka, provozní v kavárně (absolventka kulturního managmentu) a kolega na volné noze, věkové rozpětí 24 – 56 let. Každý z nás má vztah k literatuře a umění. V domě je totiž i galerie stejného jména, takže se tu scházejí lidé se vztahem ke kultuře obecně. Také jsme všichni původem z Budějovic, i když kluci studují v Brně, Ústí nad Labem a „volná noha“ žije v Praze. Ale jen co nápad vznikl, ozývá se hodně lidí s přáním zapojit se. Jednak jsou to lidé, kteří aktivně píší a pak univerzitní studenti.</p> <p>Chystáte poměrně rozsáhlou akci a termín jste ohlásili na duben – už víte přesné datum, kdy se festival bude konat a jak dlouho potrvá?</p> <p>Festival Literatura(ne)žije! se bude konat v Budějovicích od 23. 4. do 25. 4. 2014</p> <p>Když Vás radnice finančně nepodpoří, pomůže jinak? Např. možností umístit bezplatně inzeráty a avíza v obecních novinách? A jak jinak akci propagujete?</p> <p>V obecních novinách neinzerujeme, akci propagujeme na FB, www stránkami, psaním tiskových zpráv pro média.</p> <p>Podařilo se Vám sehnat sponzora(y) a další spřízněné subjekty, které pomohou jinou formou? Např. zapůjčením prostor či jinou výpomocí?</p> <p>Sponzora nemáme, máme slíbeno zapůjčení stojek, vyrobení kartonových krabic a levnější tisk.</p> <p>Potřebujete vůbec nějaké peníze, nebo se všichni aktéři zapojí dobrovolně, bez nároku na honorář?</p> <p>Peníze potřebujeme, mnoho lidí se zapojí dobrovolně, ale potřebujeme i na honoráře a cestovné, samozřejmě i na propagaci a provozní věci.</p> <p>Co místní knihovna(y), přidala se k vám? </p> <p>Na FB jsou mezi fanoušky knihovníci, ale žádná knihovna nás neoslovila</p> <p>Ještě k radnici, pokud vás opravdu nepodpoří, máte pro to vysvětlení? Nepožádali jste např. o grant pozdě?</p> <p>O grant jsme požádali včas, zamítnutí jsme dostali bez vysvětlení. Sama jsem se na komisi obrátila s prosbou, zda by nám mohli uvést důvody, abychom příště měli šanci uspět. </p> <p>Avizujete, že festival by mohl vyústit v pouliční knihovničku – můžete nám přiblížit Vaši představu, jak by měla fungovat?</p> <p>Pouliční knihovničku umístíme do jedné z ulic blízko centra. Půjde o volně přístupnou polici s knihami, kterou budeme na noc zamykat.</p> <p>Myšlenka na výměnu knih mezi lidmi není nová, ale zatím se neujala. Přitom nepotřebných knih, mají lidé doma hodně a je jim líto je vyhodit. Přemýšlíte jak to zařídit i do budoucna, aby se tento výměnný obchod, ujal?</p> <p>Ano přemýšleli. Sběr knih chceme dělat zatím jednou ročně, abychom knihovničku doplňovali. Za velmi podstatné totiž považujeme její udržování v kultivovaném stavu, aby lidi neodrazovala.</p>

<p>JABLONEC NAD NISOU: „Hračky, které jsem si vždy jako malý kluk přál, jsem začal sbírat až v dospělosti. Pomalu jich přibývalo i díky lidem, kteří mi je darovali, a bylo mi líto nepodělit se s ostatními o vzpomínky z doby nedávno minulé. A tak vzniklo toto muzeum hraček v Jablonci nad Nisou,“ prozradil jeho majitel Jiří Vavřín.</p> <p>Mezi hračkami se s ním potkáte když vypráví dětem o historii transoceánské lodi Queen Mary, jejíž model z filmu Amerika je mezi exponáty.<br />
Muzeum se nachází poblíž centra města, nedaleko informačního centra v prvním patře bytového domu má ve čtyřech místnostech rozlohu devadesáti čtverečných metrů. Majiteli nepřináší žádné zisky, spíše je prodělečné a doplácí na ně z podnikání.<br />
Předměty, které byly určeny pro zábavu a vzdělání nejmenší generace, se objevují v archeologických vykopávkách a svědčí to o jejich používání po staletí. Mohly být přírodního původu jako kamínky, kousky dřívek, kosti, hračky, které nemusely být nijak nebo částečně přizpůsobovány ke hře dětí. Později začaly být tyto předměty různě kombinovány a jejich tvary či společné kompozice nejrůzněji upravovány pro dětské fyzické i rozumové schopnosti. Určitě mohlo jít o napodobování činnosti dospělých jako byl lov zvěře nebo také různé společenské obřady.<br />
Autor Muzea Hraček zaujatě vypráví příběhy jednotlivých předmětů a vdechuje jim i kus kouzla, kterým dovede děti překvapit. Kolotoč se roztočí po vyslovení zaklínadla nebo po určitém mávnutí ruky. „Kouzlo vám neprozradím, neměl bych pro návštěvníky žádné překvapení,“ říká, a aby měl v zásobě různé příběhy nebo informace z minulosti neustále hledá v pramenech o hračkách a hlavně studuje historii. „Snažil jsem se shromáždit hračky převážně z období od roku 1940 do roku 1989, z doby našich babiček a dědečků, ale u nás máme i starší unikáty.“<br />
Zaměření muzea je různorodé a ty své hračky si zde najdou jak kluci tak děvčata. Kluci budou nadšeni ze sbírky modelů aut, stavebnic nebo vláčků. Pro děvčata jsou pak připraveny panenky nebo kočárky.<br />
Jablonecko bylo krajem, kde se vedle skla a bižuterie vyráběly i hračky; většinou ze dřeva, které poskytovalo možnost snadného opracování i složitějších tvarů, už třeba jen pomocí ručního nářadí nebo jednoduchého soustruhu. Dřevo až do devatenáctého století patřilo k základní surovině pro jejich výrobu.<br />
Postupem času přibývaly hračky z kovu, porcelánu, textilu a jiných materiálů. S nástupem moderních syntetických materiálů po druhé světové válce se začínají objevovat nejrůznější hračky z umělých hmot. Ve dvacátém století došlo k masové produkci. Hračka je předmět určený ke hře dětí, ale občas i dospělých. Slouží k upoutání pozornosti dítěte, jeho zabavení, či případně k rozvíjení jeho motorických a duševních schopností. V poslední době přišla revoluce v oblasti hraček v podobě elektroniky i pro ty nejútlejší.<br />
„V našem muzeu si mohou návštěvníci prohlédnout historické hračky, s nimiž si hráli rodiče a prarodiče dnešních dětí. Na své si tu přijdou chlapci i děvčata, nechybí zde dokonce ani ukázka staré školní třídy. Nezapomněli jsme ani na mini školu, a tak jedna ze čtyř místností je koncipována jako stará školní třída s učebnicemi a pomůckami z období kolem roku 1950. Jsou tu penály, různá pera na inkoust, pastelky a celé třídě vévodí katedra s paní Souškou a tabule o dvou křídlech. Katedra slouží k luštění hlavolamů. Na stěně jsou dva obrazy malíře pravěkých zvířat Zdeňka Buriana, které dříve visely snad v každé třídě. Lavice měly otvor na kalamáře s inkoustem. Lotříci, kteří seděli za některou z dívek si neodpustili namáčet jejich copy do inkoustu,“ prozrazuje majitel návštěvám, aby připomenul, že naši předkové nebyli žádní andílci. Děti tak mají možnost usednout do školních lavic svých babiček a dědečků.<br />
„Byla by také škoda, abychom si nepřipomínali dovednosti lidí, kteří se podíleli na vytváření těchto hraček. Jsou zde zastoupeni také místní výrobci z okolí Jablonce nad Nisou, kteří dnes již neexistují. Přijďte si zavzpomínat na své mladí a ukázat svým potomkům s čím jste si hráli vy i vaši předkové. Naše expozice je vhodná pro všechny věkové kategorie a jediným omezením je bariérový přístup, nachází se v prvním patře domu bez výtahu. Těšíme se na vaši návštěvu,“ vzkazuje naším prostřednictvím skromný a svým duchem bohatý člověk pan Jiří Vavřín.</p>

<p>PRAHA: Pražské věže lákají nejen svým nádherným výhledem do okolí, ale rovněž i výstavami, které v nich probíhají. V současné době si v nich můžeme prohlédnout výstavu Kdo se bojí, nesmí do Prahy aneb strašidelné příběhy z pražských pověstí. Tato výstava bude otevřena až do 29. června 2014 a je možné si ji prohlédnout na šesti místech: v hlavní budově Muzea Prahy, na Prašné bráně, na Staroměstské mostecké věži, na Malostranské mostecké věži, v Mikulášské zvonici a v Podskalské celnici na Výtoni. Příběhy jsou představeny formou komiksu.</p> <p>Více mi o výstavě prozradily Pavla Tomšíková a Jana Viktorínová.</p> <p>Podle čeho jste vybírali výtvarníky, kteří se nakonec podíleli na realizaci této výstavy? </p> <p>Oslovili jsme širší okruh studentů a absolventů oboru ilustrace a grafického designu na Fakultě umění a designu Západočeské univerzity v Plzni. Shodou okolností měly o spolupráci větší zájem dívky. Vybrali jsme na základě dodaných referencí šest mladých výtvarnic. Každá z nich dostala ke zpracování konkrétní příběhy z nejstarších sbírek pražských pověstí. Komiksy každé z autorek jsou soustředěny vždy do jednoho objektu výstavního projektu.</p> <p>V rámci výstavy vyšla i stejnojmenná doprovodná publikace. Co se v ní čtenáři dozvědí a kde všude bude možné ji zakoupit?</p> <p>Doprovodná publikace obsahuje úvodní text seznamující se zdroji pražských pověstí a s problematikou nadpřirozených postav v nich, a jsou v ní shromážděny všechny komiksy prezentované na výstavě „Kdo se bojí, nesmí do Prahy“. Publikaci je možné zakoupit v muzejním obchodu v hlavní budově muzea, na Svatomikulášské zvonici a v Podskalské celnici na Výtoni. Její cena je 250 Kč.</p> <p>Výstava je doplněna o zábavnou a poučnou hru určenou především dětem. Hra je provede všemi výstavními objekty. Jak hodnotíte celkový zájem dětí o historii naší země? </p> <p>Návštěvnost dětí a rodin s dětmi u nás v muzeu se stále zvyšuje, z toho lze soudit, že obecně mají děti o historii zájem.</p> <p>Dříve byl komiks považován spíše za pokleslý umělecký žánr. Jak na vás působí v kombinaci se starobylými příběhy?</p> <p>Doby, kdy byl komiks považován za pokleslý umělecký žánr, nevhodný pro zpracování seriózních témat, jsou dávno pryč. Stačí se podívat na knižní produkci posledních zhruba 30 let. Komiksové pojetí dokáže zprostředkovat i složitější témata, zejména dětem.</p> <p>Jaký příběh, který je možný vidět na výstavě, se vám osobně nejvíce líbí? </p> <p>V pražských pověstech jsou zachyceny hodnoty a názory našich předků. Zaujal mě například příběh o jeptišce zjevující se v malostranském domě U Ježíška. Za svého života se zpronevěřila svému slibu panenské čistoty, byla proto na příkaz představené zaživa zazděna a nyní musí bloudit po domě a čekat na své vysvobození.</p> <p>Pražské věže jsou samy o sobě výjimečná místa, která stojí za to navštěvovat pravidelně. Na jaké další akce, které se zde budou konat, byste ráda naše čtenáře pozvala?</p> <p>Rádi bychom vás pozvali na Letní slunovrat, který se uskuteční v červnu na Staroměstské mostecké věži, v týdnu před vysvědčením proběhne pro školáky akce „Mami, tati nevybuchni, mám na vysvědčení PĚTKU“ na Prašné bráně, 17. listopadu se uskuteční na Svatomikulášské městské zvonici akce „Proč nebýt práskačem“ a 5. 12. „Mikuláš na zvonici“. K Pražským věžím se řadí i Petřínská rozhledna, kde bude 1. května druhý ročník akce „Den s Máchou“ a 1. 6. „Hrajeme si celý den na Petříně“. </p> <p>Více informací na: www.muzeumprahy.cz</p> <p>***<br /> Na věže s průvodcem</p> <p>Zajímá vás historie a baví vás poznávat Prahu z neobvyklých úhlů? Navštivte pražské věže či jiná místa spolu s odborným průvodcem v rámci vlastivědných vycházek, které pravidelně pořádá Pražská informační služba. Díky těmto vycházkám s dlouholetou tradicí objevíte Prahu jako město, jehož historie se dotýká i současnosti.</p> <p>Více informací na: http://www.praguewelcome.cz/</p>

<p>TEPLICE: Město proslulo koncem 19. století nejen lázeňskou tradicí, ale i bohatým kulturním životem. Řadilo se k největším městům rakousko-uherské monarchie a bylo významným průmyslovým centrem. Přesto v něm chybělo muzeum, kulturní instituce v té době již obvyklá ve všech větších městech. Od roku 1873 zde existovalo pouze soukromé muzeum chomutovského rodáka A. H. Fassla. Kromě Fasslovy sbírky, na tehdejší dobu pozoruhodně velké, se v Teplicích nalézalo pouze několik malých soukromých kolekcí (Claryho, Czermacka aj.).</p> <p>Kulturní a společenské poměry ve městě ovlivňovali především představitelé německých zámožných rodin – průmyslníci a příslušníci inteligence – lékaři, učitelé, vyšší úředníci. Průmyslníci prezentovali své úspěchy na průmyslových a živnostenských výstavách, které se konaly i v Teplicích, poprvé v roce 1875. Při dalších výstavách již byly představeny předměty sběratelské hodnoty a v roce 1884 zde byla prvně formulována myšlenka založení muzea v Teplicích. Podnět k tomu vzešel od předsedy výtvarné sekce této výstavy, majitele teplické továrny na hasičské stříkačky, čerpadla a stroje Reginalda Czermacka, který byl sám vášnivým sběratelem starožitností. Czermack se v roce 1885 stal jedním ze zakladatelů Horského spolku v Teplicích, jehož činností bylo také shromažďování předmětů muzejní povahy. Uvažovalo se o odkoupení Fasslových sbírek a jejich převedení do majetku města. Avšak ani po intervencích teplického rodáka, historika a poslance zemského sněmu a říšské rady, dvorního rady Dr. Hermanna Hallwicha, neučinilo městské zastupitelstvo kroky k realizaci odkupu.<br />
V roce 1894 vyvinul R. Czermack nové úsilí za podpory H. Hallwicha a poslance říšského sněmu, pozdějšího starosty města Teplice, ing. Adolfa Siegmunda. Začali jednat s A. H. Fasslem a navrhli odkoupení jeho sbírek za 10 000 zlatých. Czermack již na jaře 1894 vypracoval stanovy Muzejní společnosti. které byly schváleny výnosem místodržitelství z 29. 9. a 22. 10. 1894. Zároveň rozesílal nabídky ke vstupu.<br />
Dne 3. listopadu 1894 se v claryovském zámku sešli představitelé teplické společnosti a proběhlo zde zakládající shromáždění Muzejní společnosti. O vánocích vyzvali obyvatelstvo k vytváření a poskytování sbírek, které měly být prozatímně uloženy v budově gymnázia.<br />
Ještě v roce 1894 vyšly stanovy. Cílem Muzejní společnosti bylo zřídit muzeum, rozšiřovat znalosti o přírodě, historii a umění shromažďováním a vystavováním památek každého druhu a podporovat řemeslné a průmyslové aktivity. Budoucí muzeum k tomu mělo přispívat stálými expozicemi, výstavami a odbornou prací se sbírkami. V roce 1897 získala Muzejní společnost subvence a mohla tak odkoupit Fasslovy sbírky. Ve Školní ulici čp. 17 pronajala celé patro a 2. prosince 1897 slavnostně otevřela muzeum pro veřejnost. Správa muzea byla v rukou výkonného výboru Muzejní společnosti. Prvním kustodem byl jmenován A. H. Fassl.<br />
Vrcholným orgánem Muzejní společnosti se bylo valné shromáždění členů, konané každoročně. V čele společnosti působilo 10 – 15 členné předsednictvo, volené na dva roky. Členové se dělili na zakládající (platili vstupní příspěvek min. 100 zl. ročně), podporující (25 zl.), řádní (5 zl.)<br /> a mimořádní (1 zl.). Většina členů pocházela z řad úředníků, notářů, průmyslníků, bankéřů, učitelů, lékařů, majitelů dolů či obchodníků. Předsedou Muzejní společnosti byl zvolen kníže Carlos Clary Aldringen, který tuto funkci vykonával do roku 1904.<br />
V roce 1939 byla teplická Muzejní společnost připojena k říšskému muzejnímu svazu. Právní existence Muzejní společnosti trvala do roku 1941, kdy se ustavil nový muzejní spolek.</p> <p>Regionální muzeum v Teplicích, p.o.<br />
Zámecké náměstí 14<br />
415 01 Teplice<br />
tel. 417 537 869<br />
mobil. 731 495 326<br />
www.muzeum-teplice.cz, www.facebook.com/muzeum.teplice</p>

<p>UHERSKÉ HRADIŠTĚ – Galerie Joži Uprky v Uherském Hradišti je vlastně evropským unikátem. Je totiž největší expozicí jednoho malíře 19. a 20. století. Nadace Moravské Slovácko v čele se sběratelem Petrem Vašátem a podnikatelem a donátorem Zdeňkem Zemkem ji s podporou města otevřelo v roce 2012 v barokních prostorách bývalé jezuitské koleje v Uherském Hradišti. V polovině února 2014 hlásí galeristé, že zájem o Uprku roste, a představují veřejnosti další plány, ale především nová díla, která stálé výstavě v Hradišti přibyla.</p> <p>Obrazy poskytly jako dlouhodobou zápůjčku také Západočeská galerie v Plzni, Slovenská národní galerie a pražská Národní galerie. Ze Slovenska rozšířily expozici ceněná díla s názvem Jeseň, Odvážanie perin, Sedliacka svatba a Lanžhoťan. Z Prahy pak do Hradiště přicestovalo Uprkovo Vláčení, Hudci a Lanžotský šohaj, tedy díla vrcholného období jeho tvorby.<br />
„Snad se nám podaří vyvrátit klišé, že velké galerie nespolupracují se soukromými institucemi a s regiony,“ řekla na tiskové konferenci i za svého pražského kolegu ředitelka Slovenské národní galerie Alexandra Kusá.<br />
Ze Severočeské galerie výtvarného umění v Litoměřicích zdobí nyní Jezuitskou kolej studie Jezdce k monumentálnímu dílu Joži Uprky Jízda králů ve Vlčnově. „Koupili jsme také obraz tematicky zajímavý, s prvky imprese Vinobraní na Slovácku,„ řekl Vašát.<br />
Portrét Františka Xaverského zapůjčili sběratelé pro změnu ze soukromé sbírky. „Obraz je zajímavý tím, že podle zápisu na zadní straně byl pořízen farářem Adolfem Běhalem z nedalekých Bílovic, a to přímo u Uprky v jeho sklepě v Hroznové Lhotě,“ zmínil Vašát.<br />
Naopak neúspěšní byli Vášát a Zemek ve snaze o získání obrazu menších rozměrů Vrzgač a známějšího s názvem Naše mamičky. „Oba pravděpodobně skončily u zahraničních klientů. To nás na jednu stranu mrzí, ale současně to ukazuje, že zájem o Uprku roste i mimo Českou republiku,“ konstatoval Vašát. Podle něj v poslední době také výrazně stoupla cena Uprkových děl, za která sběratelé neváhají platit v řádech milionů.<br />
Jedinečná hradišťská expozice, která mapuje dílo originálního výtvarníka Moravského Slovácka minulého a předminulého století se dnes rozkládá na ploše více než kilometru čtverečního. Ve dvanácti sálech barokních prostor se nachází celkem 127 nejdůležitějších Uprkových obrazů, olejů, akvarelů kreseb a grafik.<br /> „Je to vlastně průřez Uprkovým celoživotním dílem,“ řekl podnikatel Zdeněk Zemek, předseda správní rady nadace, který Galerii Joži Uprky dlouhodobě podporuje.<br />
Nadace se bude snažit i dál shánět další Uprkova díla. „Naším cílem ale není shromáždit je všechna. Chceme hledat a vystavit především ta výjimečná,“ nechal se slyšet Zemek.<br />
Nadace Moravské Slovácko provozuje kromě Galerie Joži Uprky v Hradišti i expozici Malíři Slovácka v nedalekém Veselí nad Moravou, která nabízí na tři stovky výtvorů nejméně desítky Uprkových žáků a následovníků.<br />
„Otevřením expozice ve Veselí se nabízí nová zajímavá turistická trasa pro milovníky výtvarného umění. Z Hradiště do Veselí a potom do muzea Uprky v Kněždubu se zakončením na slavném kopci u svatého Atonínka, který se často objevuje na Uprkových plátnech,“ pozval starosta Veselí nad Moravou Miloš Kozumplík.<br /> Jeho pozvání doplnil i starosta Uherského Hradiště Květoslav Tichavský s tím, že letošní úspěšná tradiční akce Brány památek dokořán, kterou město pořádá, bude věnována právě Uprkovi.<br />
Po velké pražské výstavě ke 150. výročí Uprkova narození v roce 2012 teď nadace jedná o uspořádání podobné akce ve Spojených státech. Jasno by podle Vašáta mělo být do poloviny tohoto roku. “Krajané mají o výstavu opravdu velký zájem. Zatím nevíme, kde přesně se bude konat, ale pravděpodobně to bude v Chicagu," poznamenal Vašát s tím, že akci podporuje i současný velvyslanec Gandalovič.<br />
Uprka se celý život věnoval slováckému venkovu a folkloru. Ve svých obrazech zachycoval motivy z každodenního venkovského života, práci, slavnosti i lidové zvyky. Ve své době byl tak proslulý, že jeho obraz Pouť u svatého Antonínka byla na pařížském Salonu v roce 1894 oceněna zvláštní cenou poroty.</p>

<p>LIBEREC: Reichenberg, jak se Liberec kdysi jmenoval, byl jen vesničkou, bohatým se stal v devatenáctém století díky obrovskému rozmachu průmyslu. K průmyslníkům patřila i rodina Liebiegů, která se zde usídlila začátkem devatenáctého století a již od počátku, kdy začaly prosperovat její textilní továrny výrazně ovlivnila rozvoj města.</p> <p>Liebiegové nejenže vyráběli zboží, ale byly osobnostmi společenského a politického života. Postavili dělnické městečko, Libereckou výšinu, zasloužili se o železnici z Pardubic.<br />
Heinrich Liebieg byl na konci devatenáctého století také vášnivým sběratelem umění. Unikátní sbírku rakouského i německého malířství, též francouzského předimpresionistického krajinářství, kterou shromáždil, celou odkázal městu. Po druhé světové válce se obrazy staly součástí Severočeského muzea a v roce 1953 připadly nově vzniklé Oblastní galerii, situované do vily Johanna Liebiega.<br />
Hledat v Liberci historické památky, které by návštěvníkům připomínaly slavnou historii města, je opravdu obtížné. Nejstarší památkou je Větrná ulička, kde lze najít fasádu ze sedmnáctého století.<br />
Novodobým skvostem Liberce se od 28. února stala Galerie – Lázně.<br />
Postavení a činnost galerie byly podřízeny po dlouhá léta politickému systému, teprve po roce 1989 došlo k výrazné změně, ale teprve s nástupem Jana Randáčka v roce 2008 začalo zcela nové období. Mladý ředitel s profesí kunsthistorika rozjel výstavy, které zasluhují ocenění i pro svůj mezinárodní význam. Nikdo nepřišel dosud s projektem spolupráce s nedalekým žitavským muzeem. Jeho odvážné rozhodnutí vybudovat z Lázní císaře Franz Josefa I. galerii je unikátním činem. Město dlouho rozhodovalo, co s Lázněmi; dříve skutečný dvacetimetrový bazén se stal kulturním skvostem. Liberec vedle knihovny z roku 2000 dostává další budovu vynikajícího významu, která se jistě stane chloubou nejen města, ale i republiky.<br />
Němci v Liberci chtěli dokázat určitou nadřazenost Rakousko-Uherska. Město bylo třetím největším plátcem daní v království českém, budovaly se zde moderní továrny, budovy a např. i dopravu v takovém rozsahu jako nikde. Věhlasná se stala průmyslová výstava v roce 1907. Záliba Němců budovat nové, přinesla také bourání historických objektů, takže město se nemá téměř čím chlubit. Zato instituce a nádherné stavby, které vznikly, učinily z města sídlo boháčů a průmyslníků.<br />
Budova lázní nedoznala žádné zvláštní péče ani před léty. Dvacetimetrový bazén sloužil převážně k výuce dětí v plavání. Tříletá rekonstrukce vytvořila z této historické budovy skvost města, kam lidé budou rádi chodit nejen na vernisáže, ale běžně i na výstavy a různé jiné kulturní akce. Oblastní galerie má příznivé ceny vstupného a nabízí různé tvůrčí workshopy. S přesunem do Lázní byla rovněž upravena otvírací doba. Dospělí návštěvníci budou platit 80 korun, ale každý čtvrtek je volný vstup do všech expozic a na všechny výstavy. Čtvrtek bude také dnem, na který připadnou všechny vernisáže, komentované prohlídky nebo přednášky. Soboty pak budou patřit výtvarným dílnám pro děti nebo kurzům pro dospělé.<br />
Galerie je pro návštěvníky otevřená denně mimo pondělí od 10 do 17 hodin a každý čtvrtek do 19 hodin.</p>

<p>PŘEROV NAD LABEM: Dvoupatrová renezanční stavba v Přerově nad Labem je dlouhou dobu terčem pozornosti nejen médií, ale i Středočeského kraje, který se spolu s obcí snažil zachovat objekt ke kulturnímu využití. Od roku 1982 vlastnil budovu Československý rozhlas, který ji zrekonstruoval a využíval jako archiv pro své nahrávky. Po roce 2006 se archiv přestěhoval do Prahy a Český rozhlas se v následujících letech pokusil zámku zbavit.</p> <p>V letech 2009 – 2012 se snažil vlastník zámek prodat bývalému redaktoru Československé televize Martinu Švehlovi, k čemuž pro odpor veřejnosti i řady autorit nedošlo. Středočeský kraj projevil zájem o zámek nejprve formou bezplatného převodu, poté i za úplatu – s prvotní vyjednávací cenou do 10 milionů.<br />
Pak osud zámku zkomplikovaly soudní spory – o zámek se totiž přihlásila Československá církev husitská. Soudní spor skončil až v červnu 2013, kdy církev žalobu stáhla – Český rozhlas obnovil snahy o prodej zámku a s nabídkovou cenou přes 19 milionů oslovil na podzim 2013 kraj. Těsně před svolaným jednáním o zámku, které se mělo uskutečnit v sídle Středočeského kraje 21. ledna, však byla schůzka zrušena s tím, že církev opět požádala o vydání zámku v rámci církevních restitucí. Budoucnost zámku je tedy ve hvězdách.</p> <p>Zeptali jsme se Zdeňka Štefka, radního pro kulturu a památkovou péči Středočeského kraje, na původní záměry kraje.</p> <p>Zámek je velmi zajímavou kulturní památkou a i přirozeným centrem kultury Přerova nad Labem. Jeho nejvýznamnější majitel Ludvík Salvátor založil v jeho sousedství nejstarší etnografické muzeum v českých zemích – současný skanzen, který spadá pod naší příspěvkovou organizaci – Polabské muzeum. Ačkoliv starost o zámky a hrady by měla patřit do celostátní působnosti, je dlouhodobý zájem kraje o osud zámku pochopitelný. V roce 2009 byl mimo snahy kraje zámek od Českého rozhlasu koupit zpracován i koncept jeho využití – propojenost objektu se skanzenem by umožnila vytvořit cennou expozici „V zámku a podzámčí“. Neměly chybět expozice věnované princi Salvátoru Toskánskému, výstava o vývoji správy Polabí a další výstavy z depozitářů muzea. Zámek by poskytoval muzeu i určité další zázemí, konferenční a multifunkční sál, čehož by s přilehlými pozemky tradičně mohlo využívat i město, které jiný podobný objekt postrádá. Atraktivita Přerova nad Labem a tedy i návštěvnost muzea i města by pak jistě šla nahoru.</p> <p>Co tehdy bránilo realizaci koupě?</p> <p>Především cena – Český rozhlas požadoval necelých 20 milionů, kraj měl výchozí vyjednávací cenu 10 milionů, takže rozhlas zřejmě upřednostňoval movitějšího soukromníka. Nezapomínejte, že další podobnou částku by musel kraj do objektu ještě vložit, a pak každoročně nést náklady na provoz ve výši minimálně půl milionu korun. A navíc investovat do soudních tahanic.</p> <p>jak se vyvíjela pozice kraje za nové krajské vlády?</p> <p>Nová krajská vláda začala realizovat úsporná opatření, aby kraj v době krize a určité rozestavěnosti řady projektů ekonomicky postavila na pevnou zem. Každá investice tak musela mít logické zdůvodnění a finanční krytí – nemohli jsme se opět příliš rozkročit. Při projednávání plánu investic na rok 2013 byl záměr nákupu zámku v plánu ponechán, nicméně s předpokládaným plněním v roce 2014. Opakovaně jsem v roce 2013 jednal i s představiteli města, pokoušeli jsme se dát dohromady koncepci využití zámku a podklady pro případnou spolupráci s městem, aby celé náklady, a to nemyslím jen finanční, nenesl v případě koupě kraj. Po oficiálním oslovení kraje ze strany Českého rozhlasu jsme také nabídli schůzku, ke které ale z výše uvedených důvodů už nedošlo.</p> <p>A kraj by zámek skutečně koupil?</p> <p>Na základě jednání s Českým rozhlasem bych předložil materiál do Rady kraje, která by o dalším postupu rozhodla. V aktuálním plánu investic 2014 však již částka na nákup zámku nefiguruje (předpokládaná suma byla přesunuta do roku 2015) a také kupovat další a další objekty s následnými nutnými investicemi a provozem není právě prioritou vedení kraje. Takže bych tomu moc naděje za současného stavu a aktuální cenové nabídky nedával.<br />
Situace v památkové péči není sice zrovna růžová, je podfinancována z celostátní i krajské úrovně, ale podobně je na tom i celková ekonomická situace země a kraje. Máme tu řadu žádostí nejen o rekonstrukce kulturních památek (převis žádostí nad možnostmi v aktuálním Fondu kultury a obnovy památek je 10:1!), ale i o převzetí celých objektů či o vznik nových příspěvkových organizací. Takže ve zdůvodnění by muselo jednoznačně být, proč preferovat zrovna zámek v Přerově. Bezpochyby bych uváděl propojenost s přerovským skanzenem, spolupráci a spolupodílnictví města i samotný historický rozměr zámku.</p> <p>Takže se nyní musí čekat, jak dopadnou restituce a pokud dobře, v jaké finanční kondici bude kraj a jaké bude mít priority… Co byste zámku přál?</p> <p>Ať už bude nakonec jeho majitel kdokoliv, tak aby se nestal uzavřeným panským sídlem, ale aby sloužil veřejnosti, městu i turistům, nabízel nejen muzejní expozice, ale byl i živým kulturním centrem regionu.</p>