<p>ZLÍN: Nové CD představil veřejnosti před nedávnem na svém tradičním Jarním koncertě valašský soubor Kašava. Jedna z jeho dvou cimbálových muzik se tentokrát zaměřila na písně z Jižního Valašska. Nahrávka má navíc i dobročinný smysl.</p> <p>Ke slavnostnímu křtu cédéčka si členové Kašavy zvolili koncert, na nějž pozvali i jednoho z nejdůležitějších mužů souboru. Zakladatele a dlouholetého primáše kašavské cimbálovky Antonína Bařinku. Právě jemu se totiž rozhodli nahrávku s názvem „Zahraj ty ně zahraj“, písní z Bařinkova rodného Valašskokloboucka věnovat.<br />
„Naše druhé CD bylo věnováno domovskému Zlínu a jižní Valašsko je další významnou folklorní oblastí, kterou se Kašava od svého založení zabývá,“ vysvětlil druhý důvod volby tématu současný primáš Petr Král. Muzikanti přitom čerpali repertoár především z dvojdílné edice Lidové písně a tance z Valašskokloboucka, vydané v letech 1955 a 1960 kolektivem hudebních a tanečních folkloristů v čele s Karlem Vetterlem.<br />
Svým dílem přispěla na nové CD řada upravovatelů. Největší podíl mají ale Antonín Bařinka a jeho dcera Jitka Bařinková, potom Horymír Sušil a Lucie Uhlíková. „Pozornost si určitě zaslouží také interpretace zápisu hry popovských hudců z pera Hynka Bíma a obnovení píšťalkové muziky inspirované tradiční hudbou. Ta v 50. letech minulého století potěšila posluchače Strážnických slavností,“ přiblížil Král. Kašava se ale podle jeho slov nevyhýbá ani nové písňové tvorbě, takže na nahrávce nechybí ani dnes už zlidovělé písně Horymíra Sušila a Milana Švrčiny, které dál rozvíjejí lidovou tradici konkrétní lokality. „Naštěstí bez ideologického patosu,“ dodává mladý primáš.<br />
Valašskokloboucko je podle folkloristů půvabný kout Valašska ohraničený z jihu a z východu údolím řeky Vláry, ze severu hřebenem Vizovických vrchů a z východu slovenskou hranicí. „Díky dvěma průsmykům, Lyskému a Vlárskému, bylo odjakživa lehce přístupné z Uher. Probíhala tu čilá výměna pracovní síly, zboží, ale také lidových písní i tanců. Právě z Uher se na jižní Valašsko dostala varianta čardáše zvaná stará uherská,“ zmínila mladá členka Kašavy Kristýna Preiningerová. Valašskokloboucko je podle etnografů nejsevernějším místem, kde se vyskytují takzvané novouherské písně s tečkovaným, tedy synkopickým rytmem.<br />
Zpěvnost této folklorní oblasti nezůstala utajena ani skladateli Leoši Janáčkovi. „Jeho doporučení dalo vzniknout jednomu z nejvýraznějších lokálních sběratelských počinů. Učitel Hynek Bím tady v prvních desetiletích 20. století zaznamenal na 600 lidových písní, nejvíce v Popově u Jiřího Košelky, zemědělce, písmáka a muzikanta,“ // uvedla Preiningerová. Právě Košelkovy písně jsou na nové nahrávce významně zastoupeny. Lidé uslyší také nastudování Bímova zápisu tradiční hry popovské hudecké muziky, se všemi typickými disonancemi.<br />
Jedna z hudebních osobností, které chtěla současná cimbálovka Kašavy vzdát novým cédéčkem poctu, je i kloboucký rodák Antonín Bařinka, podle Krále jeden z nejuznávanějších valašských primášů a také trpělivý hudební pedagog. „Jeho citlivé úpravy lidových písní patří k tomu nejlepšímu, co folklorní hnutí na Valašsku přineslo. Díky Bařinkovi se v regionu rozvinuly i dětské cimbálové muziky,“ sdělil Král s tím, že novou desku pojali mladí muzikanti jako dárek k Bařinkovým pětasedmdesátinám.<br />
Jedná se o třetí CD, které tato cimbálová muzika nahrála samostatně, a hudebníci se tentokrát rozhodli, že nahrávkou poslouží nejen milovníkům valašských písní. Prodejem desky chtějí pomoci jednomu malému chlapci.<br />
„Jde o šestiletého Kubíka, který je od narození těžce postižený. Náklady na jeho rehabilitaci jsou opravdu vysoké. Chtěli bychom jeho rodičům dát z každého prodaného cédéčka 35 korun,“ řekla Preiningerová. Peníze použije Kubíkova rodina na koupi vertikalizačního stojanu a takzvaného motomedu. První rehabilitační stroj chlapci zajistí lepší prokrvení mozku a pomůže při správném usazení vnitřních orgánů. Druhým je speciální kolo, které samo šlape a může hendikepovanému dítěti protahovat svaly.<br />
Lidé si mohou CD Zahraj ty ně zahraj objednat na webových stránkách souboru Kašava
ČR-ZAHRANIČÍ: Vousatý, šlachovitý muž se stále usměvavýma modrýma očima, kterého můžete potkat v každé roční době při koupání na pražském Džbánu, nebo někde na kole. Taky ale na kajaku, na kterém v posledním desetiletí postupně splouvá nejdelší evropské řeky od pramene až k ústí. Začal Labem, Dunajem a Odrou, pokračoval Rhônou, Rýnem, Vislou a Seinou a příští rok se chystá na některou z řek vysoko na severu. Pobýval totiž celkem 15 let ve Švédsku a v Dánsku a sever je jeho druhým domovem. Čtrnáctkrát běžel slavný lyžařský Vasův běh ve Švédsku a přešel na lyžích grónský pevninský ledovec. A spoluzaložil Arktický festival, kterého se letos konal už 6. ročník. Kdo by za tou tváří drsného sportovce a polárníka hádal i Zdeňka Lyčku – diplomata, dokonce velvyslance, a také překladatele z dánštiny? O tom všem bude tento rozhovor.
ČR: Z redakce Místní kultury Vám naposledy přejeme hezké vánoční svátky a šťastné vkročení do Nového roku. Proč naposledy? Po více než třiceti letech se náš časopis dočká nového názvu PRO KULTURU a s ním také proměny webových stránek www.pro-kulturu.cz, které, jak věříme, budou přehlednější a lépe uzpůsobené pro prohlížení na chytrých telefonech.
Co se však nezmění, bude chuť i nadále vytvářet spolu s Vámi obsah časopisu. Uvítáme Vaše tipy, společně vkládané pozvánky, příspěvky a příběhy a také nové čtenáře, sledující i followery na sociálních sítích.
Pojďte s námi tvořit Pro kulturu – portál dobrých témat a zpráv!
Vaše redakce
ČESKÉ BUDĚJOVICE: V prosinci před šestadvaceti lety byla v centru Českých Budějovic v blízkosti dominanty města Černé věže s napětím a očekáváním otevřena nová umělecká Galerie Hrozen. Jejím zakladatelem a majitelem, duší celého podniku, byl grafik a ilustrátor Václav Johanus (1947-2024). Jeho životní cesta se bohužel náhle v únoru t.r. uzavřela. Působnost galerie byla v průběhu roku ukončena a Galerie Hrozen tak po čtvrtstoletí intenzivní činnosti završila svoji bohatou historii.
ČR: Původně vystudovaná lékařka v oboru pediatrie v roce 1988 tajně složila v Plzni doživotní řeholní sliby a o půl roku později byla přijata do noviciátu mnišek dominikánek. Od roku 1991 až dosud je ve službách dominikánského řádu a církve. V letech 1998 – 2010 působila na biskupství v Hradci Králové jako asistentka biskupa královéhradeckého a poté jako asistentka arcibiskupa pražského, kardinála Dominika Duky OP v Praze. V této roli měla příležitost naplnit heslo sv. Dominika i kardinála Dominika Duky „In Spiritu Veritatis“ a přispět ke kultivovanosti veřejného a církevního života.
Jak ostatně uvádí ve svém životopise: „Jsem vděčná, že jsem mohla být při realizaci sousoší sv. Vojtěcha a Radima na Libici, na jednom z nejstarších archeologicky probádaných míst naší země, nebo sousoší sv. Vojtěcha, Radima a Radly umístěného v katedrále sv. Víta. Podobně zahájení Via Sancta Mariana, rozjímavého putování z Prahy od Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí do Staré Boleslavi k Palladiu země české na sv. Silvestra 2019, chápu jako dar Ducha svatého. Těší mě také spolupráce s Hnutím na vlastních nohou – Stonožka, kde jsem mohla uplatnit svou původní pediatrickou profesi a starost o ty nejmenší.“