Patron trhovosvinenských ochotníků by letos byl stoletý
<p>TRHOVÉ SVINY: Otto Schwarzmüller, po němž se jmenuje ochotnický divadelní soubor v Trhových Svinech, by letos 2. února oslavil 100 let. Zemřel 26. května 2003 v 89 letech. Narodil se na české straně Gmündu rodičům Jiřímu a Kristě (za svobodna Krísové) Schwarzmüllerovým. Tato část rozděleného města se dle poválečné mírové smlouvy v roce 1920 přejmenovala na České Velenice. Bydlel na Vitorazské třídě, kde měl jeho otec holičství.</p> <p>Ve Velenicích jako žák vypomáhal při učitelském divadle, které hrávalo ve Společenském domě Beseda; tady vypomáhal i hercům z hostujících divadelních společností. Za odměnu mohl pobývat s herci a jejich dětmi. Tak začala jeho láska k divadlu.<br />
Po vyučení převzal Otto otcovu živnost a stal se holičem. Roku 1940 se přestěhoval do Trhových Svinů, které byly posledním větším sídlem nejblíže k jeho rodnému městu, a kde se v březnu téhož roku oženil se svou celoživotní partnerkou Blaženou, roz. Steinbauerovou. Otevřel si zde holičství.<br />
Brzy po příchodu do Trhových Svinů začal působit ve Vzdělávacím, zábavním a ochotnickém spolku Tyl jako herec, výtvarník a později i jako režisér. V květnu 1960 jej požádali z ONV v Českých Budějovicích, aby dočasně přijal místo ředitele nově stavěného kulturního domu. Samozřejmě, že byl u stavby od jejího prvopočátku. Měl i několik připomínek ke stavbě a k samotnému projektu. Na jeho popud bylo například zešikmeno hlediště, a tím docílen větší výhled a pohodlí diváka. Po půl roce převzal ředitelství František Ebenhöh, který setrval v této funkci do roku 1965. Když z ONV opět přišli za Ottou Schwarzmüllerem, doporučil jim Karla Haška.<br />
Ochotnické divadlo bylo jeho celoživotní láskou. S velkou péčí budoval a ošetřoval také svou zahradu, která byla jeho druhým koníčkem. Do poslední chvíle hrál divadlo, kde působil jako herec, režisér, kulisák a smírčí článek ve vášnivých debatách při přípravách představení. Představení Limonádový Joe v roce 2003 bylo posledním, ve kterém vystupoval.</p> <p> Jubilejní rok 2014, v němž si také připomeneme 10 let od pojmenování ochotnického souboru Divadlem Otty Schwarzmüllera, oslaví herci způsobem, který by Ottu skutečně potěšil – přípravou nového představení, tentokrát klasického divadelního kusu. Můžeme se totiž těšit na Lucernu Aloise Jiráska, v níž i Otto před léty exceloval v roli starého vodníka Ivana. Určitě ochotníkům seshora přeje štěstí, kterého na jevišti před publikem není nikdy dost.</p> <p> Článek byl též uveřejněn ve zpravodaji občanů města Trhových Svinů a okolí Trhovosvinenské listy č. 1/2014.</p>
Mohlo by vás také zajímat...
ČR-ZAHRANIČÍ: Vousatý, šlachovitý muž se stále usměvavýma modrýma očima, kterého můžete potkat v každé roční době při koupání na pražském Džbánu, nebo někde na kole. Taky ale na kajaku, na kterém v posledním desetiletí postupně splouvá nejdelší evropské řeky od pramene až k ústí. Začal Labem, Dunajem a Odrou, pokračoval Rhônou, Rýnem, Vislou a Seinou a příští rok se chystá na některou z řek vysoko na severu. Pobýval totiž celkem 15 let ve Švédsku a v Dánsku a sever je jeho druhým domovem. Čtrnáctkrát běžel slavný lyžařský Vasův běh ve Švédsku a přešel na lyžích grónský pevninský ledovec. A spoluzaložil Arktický festival, kterého se letos konal už 6. ročník. Kdo by za tou tváří drsného sportovce a polárníka hádal i Zdeňka Lyčku – diplomata, dokonce velvyslance, a také překladatele z dánštiny? O tom všem bude tento rozhovor.
ČR: Z redakce Místní kultury Vám naposledy přejeme hezké vánoční svátky a šťastné vkročení do Nového roku. Proč naposledy? Po více než třiceti letech se náš časopis dočká nového názvu PRO KULTURU a s ním také proměny webových stránek www.pro-kulturu.cz, které, jak věříme, budou přehlednější a lépe uzpůsobené pro prohlížení na chytrých telefonech.
Co se však nezmění, bude chuť i nadále vytvářet spolu s Vámi obsah časopisu. Uvítáme Vaše tipy, společně vkládané pozvánky, příspěvky a příběhy a také nové čtenáře, sledující i followery na sociálních sítích.
Pojďte s námi tvořit Pro kulturu – portál dobrých témat a zpráv!
Vaše redakce
ČESKÉ BUDĚJOVICE: V prosinci před šestadvaceti lety byla v centru Českých Budějovic v blízkosti dominanty města Černé věže s napětím a očekáváním otevřena nová umělecká Galerie Hrozen. Jejím zakladatelem a majitelem, duší celého podniku, byl grafik a ilustrátor Václav Johanus (1947-2024). Jeho životní cesta se bohužel náhle v únoru t.r. uzavřela. Působnost galerie byla v průběhu roku ukončena a Galerie Hrozen tak po čtvrtstoletí intenzivní činnosti završila svoji bohatou historii.
ČR: Původně vystudovaná lékařka v oboru pediatrie v roce 1988 tajně složila v Plzni doživotní řeholní sliby a o půl roku později byla přijata do noviciátu mnišek dominikánek. Od roku 1991 až dosud je ve službách dominikánského řádu a církve. V letech 1998 – 2010 působila na biskupství v Hradci Králové jako asistentka biskupa královéhradeckého a poté jako asistentka arcibiskupa pražského, kardinála Dominika Duky OP v Praze. V této roli měla příležitost naplnit heslo sv. Dominika i kardinála Dominika Duky „In Spiritu Veritatis“ a přispět ke kultivovanosti veřejného a církevního života.
Jak ostatně uvádí ve svém životopise: „Jsem vděčná, že jsem mohla být při realizaci sousoší sv. Vojtěcha a Radima na Libici, na jednom z nejstarších archeologicky probádaných míst naší země, nebo sousoší sv. Vojtěcha, Radima a Radly umístěného v katedrále sv. Víta. Podobně zahájení Via Sancta Mariana, rozjímavého putování z Prahy od Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí do Staré Boleslavi k Palladiu země české na sv. Silvestra 2019, chápu jako dar Ducha svatého. Těší mě také spolupráce s Hnutím na vlastních nohou – Stonožka, kde jsem mohla uplatnit svou původní pediatrickou profesi a starost o ty nejmenší.“
Místní kulturu vydává Národní informační a poradenské středisko pro kulturu - NIPOS
ISSN 1803–2818