Články a komentáře

<p>RAPOTÍN/ŠUMPERK: Téměř půlstoletí pracoval František Kašík v rapotínské sklárně. Oslavit kýžené výročí se mu však nepodařilo, protože podnik před pěti lety uzavřel své brány. Dnes už si rapotínští skláři dobu, kdy jejich řemeslo mělo zlaté dno, připomínají pouze na výstavě ve Vlastivědném muzeu v Šumperku.</p> <p>„Sklářem jsem byl 49 a půl roku, celou padesátku mi osud nedopřál,“ posteskl si František Kašík, když se přišel podívat na výstavu připomínající slávu severomoravského sklářství a umění jeho mistrů. Při pohledu na repliku pece s nástroji, mezi nimiž nechybí ani sklářská píšťala, zavzpomínal na minulost rapotínské hutě, se kterou je propojena i historie jeho rodiny.<br />
„Mí předkové přišli v roce 1888 z Českomoravské vrchoviny. Dědeček patřil ke sklářům, které pozval tehdejší majitel hutě Josef Schreiber,“ líčí František. Vídeňský obchodník Schreiber si sklárnu pronajal v roce 1857, o osm let později ji koupil. Spolu se synovci založil firmu, která rapotínské sklo vyvážela do Anglie i Ameriky. V roce 1871 huť vyhořela a musela se vystavět znovu. Pořídily se pece na plynové vytápění a další moderní vybavení. Začátkem dvacátého století se sklárna specializovala na výrobu svítidel.<br />
„Schreiber se zasloužil o rozvoj sklárny i obce, vystavěl bytovky pro zaměstnance, založil školu, kterou navštěvoval také můj tatínek, narozený v roce 1913. Navzdory tomu, že se čeští skláři ocitli v převážně německém prostředí, nevznikaly národnostní třenice. I ve škole se hovořilo dvojjazyčně, nikdo s tím neměl problém,“ tlumočí František vzpomínky otce.<br />
Za první světové války byla výroba v Rapotíně omezena, po jejím skončení sklárna bojovala se zahraniční konkurencí o odbytiště. Muselo se opět modernizovat, instalovala se elektrická vypalovací pec. Přišla krize, provoz byl přerušen a opět obnoven. Schreiberové překonali i těžké časy druhé světové války, po které byli vysídleni. V zestátněném podniku se začaly vyrábět mísy z tvarovaného skla a Petriho misky.<br />
V roce 1960 se pro sklářské řemeslo rozhodl také mladý Fráňa Kašík. Nebylo se čemu divit, ve sklárně pracoval dědeček, babička i oba rodiče. Po vyučení dvacet let působil jako sklář. Práce byla náročná. Tavicí teploty přesahovaly tisíc stupňů Celsia, poblíž agregátů šplhaly až k sedmdesátce. Navzdory tomu profesi vykonával s láskou a zároveň pokračoval ve studiu. Časem povýšil na mistra, později na vedoucího provozu, vypracoval se až na výrobně-technického ředitele. Pamatuje časy rozvoje podniku zaměstnávajícího stovky lidí. S příchodem nového tisíciletí však nastal soumrak.<br />
„V roce 2000 se sklárna poprvé ocitla v konkurzu. Noví majitelé pak neuváženě investovali, náklady navýšilo také zdražení energií, obojí mělo za následek platební neschopnost. Podnik se sto osmdesátiletou tradicí se uzavřel v únoru 2009,“ vzpomíná František jen nerad. „Sklárna chátrá, výroba by už nešla obnovit,“ líčí se smutkem muž, v jehož rodině byli po generace na sklářské řemeslo hrdí.<br />
Podvečerní procházka Rapotínem mu působí bolest. V domech dosud svítí proslulé rapotínské lustry, už jen ty připomínají někdejší věhlas zdejších sklářů.</p>

<p>JABLONNÉ V PODJEŠTĚDÍ: Vždycky nás zajímá, jak vypadají námi podpořené projekty i ve skutečnosti a ne jen na papíře. Proto se naše dvě projektové manažerky, Veronika s Lucií, vydaly v pátek 30. května na cestu na sever, do Jablonného v Podještědí, aby zde prozkoumaly výstupy projektu Můj pohled z Jablonného.</p> <p>Obklopeny malebnými Lužickými horami se zde zúčastnily vernisáže výstavy historických fotografií z domácích archivů a zhlédly komunitní česko-německé divadelní představení v nedaleké vesničce Petrovice.</p> <p>Dominikánský klášter, který sousedí s dominantou městečka Jablonné v Podještědí, bazilikou minor sv. Vavřince a sv. Zdislavy, v páteční podvečer ožil fotografiemi. Sesbírané rodinné fotografie, které zde byly vystaveny v rámci výstavy „U nás v Jablonném“, dokumentovaly život městečka v průběhu 20. století. Fotografie dědečků a babiček současných obyvatel Jablonného vrátily návštěvníky do období války, na prvomájový průvod či do doby, kdy byl v Jablonném internační tábor pro vojáky z někdejší Podkarpatské Rusi.<br />
Po zhlédnutí výstavy se návštěvníci přesunuli do nedalekých Petrovic na premiéru divadelního představení, jež během posledních několika měsíců secvičili obyvatelé Jablonného a okolí pod vedením zkušené lektorky Martiny Čurdové. Působivý příběh o několika generacích jedné rodiny tzv. Volyňských Čechů dokumentoval jejich cestu z Volyně, přes Argentinu až do Jablonného. Slovy realizátorů projektu „jakákoli podobnost se skutečnými postavami nebyla čistě náhodná.“<br />
Představení se uskutečnilo v petrovickém kostele Nejsvětější Trojice, který byl pro tuto příležitost speciálně uklizen a otevřen. O budoucnosti této nejohroženější památky Libereckého kraje na závěr diskutovali návštěvníci spolu s místními obyvateli v hospodě U Lípy.</p> <p>A jakže se to našim kolegyním líbilo? „Zaujala mě autentičnost celého vyprávění, které bylo postaveno na skutečných událostech,“ sdělila Veronika. „Líbilo se mi, jak byla zapojena opravdu celá komunita, včetně malých dětí i starších lidí. I když bylo představení omezeno technickými možnostmi prostoru, sršela z něj upřímná radost z realizace.“</p> <p>Převzato z webu Nadace VIA

<p>JIHLAVA: Ve čtvrtek 29. května 2014 proběhla v Divadle otevřených dveří DIOD jednodenní kulturní konference nazvaná „Pojďte s námi o kultuře mluvit“. Kromě vystoupení zástupců města Jihlavy, prezentovali své názory také čtyři organizátoři místních kulturních akcí.</p> <p>Kulturní stánek DIOD dostál svému jménu a v odpoledních hodinách posledního květnového čtvrtka otevřel dveře všem, kdo chtěli diskutovat o situaci a vizi jihlavské kultury. Cílem veřejného jednání bylo jednak seznámení účastníků konference s plněním kulturní politiky města, jednak poskytnutí prostoru pořadatelům kulturních akcí, včetně diskuse k návrhům, jak nejvhodněji dále zajišťovat kulturní život ve městě. Setkání do večerních hodin moderoval tiskový mluvčí a asistent primátora, Radek Tulis. </p> <p> Po úvodní zdravici primátora statutárního města Jihlavy Ing. Jaroslava Vymazala se slova ujal náměstek primátora PaedDr. Rudolf Chloupek se zhodnocením dosavadního plnění Koncepce rozvoje kultury v Jihlavě na léta 2012 – 2014. Do pomyslného sloupce „co se podařilo“ zařadil zachování výše dotací, rekonstrukci budovy ZUŠ, na kterou byla poskytnuta městu dotace z regionálního operačního programu, dokončení rekonstrukce kostela Povýšení sv. Kříže, vytvoření nových naučných stezek a modernizace (digitalizace) kina Dukla, včetně nalezení vítěze v rámci zakázky na jeho dlouhodobý pronájem. Co se podle R. Chloupka zatím nepodařilo, je revitalizace parkánu za kostelem sv. Jakuba, přilákání většího počtu turistů a propojování jednotlivých atraktivit města.<br />
Nutno poznamenat, že město Jihlava je v otázce koncepčního kulturního plánování na velmi dobré úrovni. Operuje samostatným strategickým dokumentem (koncepcí), v Programovém prohlášení Rady města Jihlavy na léta 2010 – 2014 je oblast kultury uvedena jako jedna z pěti prioritních oblastí, a v neposlední řadě zde funguje odborná Komise pro kulturu.<br />
Vedoucí odboru školství, kultury a tělovýchovy Mgr. Tomáš Koukal tematicky navázal s příspěvkem věnovaným financování místní kultury. Jihlava vynaložila na kulturu 4 % ze svého rozpočtu, přijala 89 žádostí v rámci třech vypsaných okruhů, a to ve výši 8,6 mil. Kč. Největší objem těchto žádostí patřil do hudebního oboru; město Jihlava pro své potřeby totiž monitoruje četnost zastoupených oborů podporovaných akcí. Dále bylo v grantových programech upuštěno od dlouhodobých, tj. tříletých grantů, které se z různých důvodů neosvědčily. Namísto toho může kulturní komise navrhnout „významné akce, které mají patřičnou úroveň, tradici, význam pro prezentaci města a ohlas účastníků i diváků“ do kategorie Vybrané kulturní akce, čímž jim je zajištěn příspěvek z rozpočtu města ve formě přímé dotace. Město není zřizovatelem žádné příspěvkové organizace, která by měla za úkol zajišťovat péči o kulturní program. Ač tato varianta byla na stole, Jihlava se pro ni nakonec nerozhodla a zůstala u otevřené grantové podpory širší škály kulturní nabídky.<br />
Blok řečníků ze strany zastupitelů města uzavřel Mgr. Vítězslav Schrek, dosud úřadující předseda Kulturní komise (2010 – 2014), aktivní hudebník a také iniciátor tohoto setkání. Jeho příspěvek „Vzestupy a pády jihlavské kultury“ byl ohlédnutím za vývojem jihlavské kultury v minulých dvaceti letech a současně bilancí nad vlastní působností na tomto poli. Přes patrný sebekritický podtón se v pozdějších reakcích dostalo panu Schrekovi vícero poděkování.</p> <p>Se svými názory vystoupili v diskusi také lidé angažovaní ve vytváření místní kultury. Doc. PhDr. Jiří Štilec, CSc., zakladatel festivalu Mahler – Jihlava (2002), poděkoval vedení města a zhodnotil vývoj k současnému stavu festivalu jako ohromný skok kupředu. Za organizátory uvedl, že pociťují velkou podporu. Komentoval dramaturgickou snahu propojovat v rámci festivalu „dovážené“ umělce s místními talenty, a napomáhat tím jejich spolupráci. Zazněla také mírná kritika města, kdy Jiří Štilec apeloval na užití zdravého rozumu v případech posuzování změn projektu. Podobně i poslední řečník, Ing. Milan Kolář, který se rozhodl ve svém sdělení s jemnou ironií diskutovat na téma „dobré víry“, narážel na některé byrokratické překážky, které s sebou přináší podmínky správného naplnění grantového řízení a vyúčtování poskytnutého příspěvku.<br />
Miloslava Kumbárová, majitelka soukromé galerie MK, z pohledu více než dvacetileté praxe místní kurátorky s politováním konstatovala změny v zájmu veřejnosti o prezentaci výtvarného umění klasickou formou a několikrát poukázala na přenášení důrazu na poutavou propagaci v médiích, namísto zaručení kvality nabízeného kulturního zážitku.<br />
Zamyšlení nad výtvarnou podobou města ve veřejných prostorách pronesla bývalá náměstkyně primátora a současná vedoucí výpravy v Horáckém divadle Jihlava, ak. mal. Irena Fila Wagnerová. Podle názoru výtvarné odbornice není kulturní prostředí veřejných prostor v dobrém stavu: „Za problém může být považována především ztráta jakékoliv koncepce v této oblasti na pomezí výtvarného umění, architektury a urbanizmu. Stalo se tak i díky zániku tzv. čtyřprocentního zákona o architektuře, který ukládal věnovat 1 až 4 % z celkového rozpočtu stavby na výtvarné řešení.“ Nezazněla však pouhá kritika, bylo uvedeno několik příkladů dobré (např. z Plzně, Liberce, Trutnova), ale i horší (převážně Praha) praxe. Správnou cestou je podle I. F. Wagnerové pořádání otevřených dílen a workshopů, přilákání inspirativních sochařů a současné výtvarné elity do města, uvažování nad brownfieldy, městskými vnitrobloky, hradebními parkány, přemýšlení o vytvoření nabídky rezidenčních pobytů a podněcování spolupráce města se soukromým sektorem i krajem.<br />
V následné diskusi si účastníci vyslechli názory také Marka Hovorky, ředitele Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů, nebo rozhněvanějšího občana, který označil mj. celý systém za špatný. Konstruktivnější se jevil další názor, který obhajoval návrh, že by Jihlava měla upustit od strategie propagace města jako „města festivalů“, neboť městské festivaly dnes nalezneme všude, a více se starat o vytváření „značky“ opřené o historickou jedinečnost města, a to tehdejší přítomnost velikána světové hudby Gustava Mahlera.<br />
Ačkoliv se na některé výtky těžko hledala slova, reagoval na závěr primátor a zdálo se, že Jihlavany povzbudil. Mají být na co hrdí, a navíc jsou v Jihlavě zastupitelé, kteří se nebojí o věcech diskutovat.</p> <p>Všechny debatované příspěvky a použité materiály, včetně zvukového záznamu diskuse, slíbilo město zveřejnit na svých webových stránkách: www.jihlava.cz<br />
https://www.facebook.com/mesto.jihlava?…</p>

<p>DOBRUŠKA: Dohruška má necelých sedm tisíc obyvatel a poměrně široké možnosti kulturního a sportovního vyžití. Město provozuje knihovnu, vlastivědné muzeum s dalšími pěti objekty, kulturní dům, společenské centrum kino 70, informační centrum a také krytý bazén s letním koupalištěm, městský stadion Václava Šperla, v zápůjčce má i sokolovnu.</p> <p>K tomu všemu, jak řekl Mgr. Petr Poláček, vedoucí všech těchto zařízení: „Žije v Dobrušce opravdu hodně tvůrčích a kreativních lidí, kteří rádi něco pořádají, a tak se tady koná hodně akcí.“ </p> <p>S jakými předsevzetími jste přišel do Dobrušky?</p> <p>Do Dobrušky jsem se spíše vrátil. Žil jsem deset let v Brně, pak v Praze. Pořádání sportovních a kulturních akcí se prolíná celým mým životem, a tak možnost ucházet se o pozici vedoucího kulturních a sportovních zařízení byla pro mě zajímavá příležitost. V této branži se pohybuji celý život. Bral jsem to taky tak, že Dobrušce, z níž pocházím, zkusím vrátit to, co jsem se naučil. </p> <p>K reorganizaci, tzn. spojení kultury a sportu v Dobrušce do jednoho celku, došlo po vašem nástupu?</p> <p>Ne, výběrové řízení bylo vypsáno na vedoucího kulturních a sportovních zařízení města. Mám blízko jak ke kultuře, tak ke sportu. V dětství jsem prošel hned několika dobrušskými sportovními oddíly a na to jsem navázal i při studiích v Brně, kde jsem se organizačně podílel na akcích pro studenty. </p> <p>Která zařízení tedy pod vás spadají?</p> <p>Do celku patří: informační centrum, městská knihovna, vlastivědné muzeum s dalšími pěti objekty, kulturní dům, společenské centrum kino 70, krytý bazén s letním koupalištěm a městský stadion Václava Šperla. V zápůjčce má město i sokolovnu, do které se podařilo po dvou letech opět vrátit sportovní činnost.</p> <p>Je celek s tak rozdílným zaměřením jednotlivých složek dobře řiditelný?</p> <p>Administrativa v takto velkém celku je značná, ale věděl jsem, do čeho jdu. Jedná se o samosprávu města, a tak je jasné, že spousta věcí se řeší déle a jinak než v soukromém sektoru. Od objednávky, přes schválení radou města po realizaci uplyne více času. „Papírování“ je hodně, ale s tím jsem počítal. Naštěstí jsou kolem mě dostatečně samostatní lidé, kteří vědí, jakým způsobem mají vést své kolegy na jednotlivých zařízeních a já mám tím pádem čas na management a vymýšlení nových věcí, které pak společně dotahujeme do konce. </p> <p>Co se vám za čtyři měsíce podařilo?</p> <p>Vyjasnili jsme si vazby a strukturu, tzn. co, kdo bude dělat, za co ponese odpovědnost. Začaly se měnit i věci, které někdy jsou vidět jindy nikoliv. </p> <p>Máte konkrétní případy?</p> <p>Třeba na bazénu jsme rozšířili provozní dobu sauny a možnost využití pro páry. Akceptovali jsme přitom připomínky i žen a tím optimalizovali návštěvnost. Nový systém zachováme i do budoucna.<br /> Novinky chystáme i na letní koupaliště. Jednou z nich je provoz letního kina v areálu, kde bychom v letních měsících rádi promítali téměř každý večer. Myslím si, že to je zajímavá cesta a lákadlo jak pro samotné Dobrušáky, tak pro lidi, kteří přijíždějí do Orlických hor na rekreaci. Cílem je, aby návštěvníci regionu Dobruškou nejen projížděli, ale aby se zde zastavili za sportem, kulturou nebo zábavou.<br />
Co se týče Společenského centra, dobře fungují představení pražských divadel, na nichž je vždy vyprodáno. Proto chceme jejich počet rozšířit, takže budeme připravovat čtyři na jaře a čtyři na podzim.<br /> O divadlo obecně je v Dobrušce značný zájem. Svědčila o tom i divácká účast na letošní přehlídce Šubertova Dobruška, která byla nejúspěšnější ze všech ročníků. Věřím, že se pro příští rok podaří připravit vlastní představení i místním ochotníkům, což jistě zájem ještě zvýší.<br />
Více je využíván i malý sál centra, kde momentálně pořádá mateřské centrum Hastrmánek zajímavé přednášky na různá témata. Pravidelně, zhruba v měsíčních intervalech se v tomto prostoru konají i výstavy, dále různá setkání a cestopisné přednášky.<br />
Co se týče programu kina, tak se snažíme promítat filmy, na které se chodí. Nabídli jsme filmovým příznivcům nový projekt, kdy mají možnost vybrat si z naší nabídky na internetu jeden český a jeden zahraniční film pro příští měsíc. Nejmodernější promítací technika je zárukou nepřekonatelných zážitků z filmového představení, které jistě umocňují i nová sedadla v hledišti. Navíc se upravuje okolí budovy Společenského centra, kde se 2. 6. slavnostně otevře nová klidová zóna města. I to by mělo zpříjemnit celkový dojem.</p> <p>Můžete zmínit, jak je to s využitím dalších objektů?</p> <p>Na hudební akce je využívána i synagoga s kapacitou kolem 70 míst, kulturák se 150 – 250 místy a samozřejmě společenské centrum, kam se vejde více než 300 lidí. Je důležité zvolit pro daný pořad správnou variantu a pak je na akci dobrá atmosféra.<br />
Městská knihovna pořádá od září do dubna každý měsíc cestopisné přednášky v malém sále kina. Co se týče provozu přímo knihovny, byla sjednocena půjčovní doba v oddělení dospělých a dětí, čímž jsme vyšli vstříc návštěvníkům. Na dětském oddělení se navýšila provozní doba o více než den.<br />
Informační centrum poskytuje kvalitní služby, informuje o akcích, lze tam zakoupit vstupenky i velmi povedené suvenýry. Obě pracovnice přesně vědí, co mají dělat, a svoji práci dělají velmi dobře.<br />
Muzeum otevřelo nové stálé expozice Příběh města Dobrušky a Příběh dobrušské židovské obce, chystá se i nová stálá expozice hrdelního práva v prostorách radnice, která by měla být otevřena v září.<br />
Byl bych velice rád, kdyby se do budoucna oživily prostory u rodného domku F. L. Věka víkendovým programem během turistické sezóny, a to minimálně jednou za měsíc. Atrium u této památky a jeho bezprostřední okolí teď prochází velkou změnou a přímo nabízí k pořádání zajímavých akcí. </p> <p>Jak nahlížíte na udržení provozu ve „starém“ kulturním domě?</p> <p>Provoz zůstane v původní podobě, pravidelně se tam konají akce. Vnitřek se průběžné opravuje, objekt se snažíme udržovat v dobrém stavu a jsem přesvědčen, že za posledních pět let viditelně prokoukl. Vyzkoušeli jsme, že malé podium může být uprostřed hlediště, což dává další zajímavou možnost pro určitá představení. Při návštěvnosti kolem 150 lidí tam lze organizovat zajímavé akce. Jako novinku chystáme Štěpánský koncert 26. prosince. Počítáme s pravidelným využitím kulturáku. </p> <p>Kolik financí jde z rozpočtu města do této oblasti?</p> <p>Rozpočet na celou organizační složku je přibližně 20 mil. Nutno poznamenat, že v této částce je zahrnut kompletní provoz a fungování všech objektů včetně nákladů na jejich údržbu, personální náklady, vytápění, energie apod. Ale to jsme jen u čistých nákladů. Příjmy by měly dle schváleného rozpočtu přesáhnout 7 mil. Je tedy více než patrné, že pokud má město kulturně a sportovně žít, je třeba tuto oblast finančně podporovat.</p> <p>Má kultura a sport v Dobrušce i jiné zdroje?</p> <p>Jsou určité akce – např. Svatováclavské slavnosti, což je historický jarmark spojený s dvoudenním hudebním festivalem, kde stánkaři platí za pronájem prostranství nebo stánkaři s občerstvením – pořádané městem, u nichž se snažíme, aby nám na uspořádání přispěli zajímavějšími částkami než v loňském roce. Nabídli jsme jim formu generálního partnerství.<br />
Prostředky se jistě dají sehnat i jinde než v rozpočtu města. Naši partneři mohou využít reklamu svých firem v našich zařízeních a podobně. </p> <p>Plánujete na letošní rok kromě již zavedených a oblíbených akcí nějaké změny?</p> <p>Změny mohou lidé sledovat v Dobrušském listu nebo na webu města. Jednotlivé akce dostávají postupně novou podobu. Zmiňoval jsem už Svatováclavské slavnosti, které budou mít letos hodně zajímavý hudební program – v pátek vystoupí jako hlavní kapela YoYo Band, v sobotu se vystřídá několik žánrů – dechovka, cimbálovka, dixiland, ska-reggae, rock’n‘roll, blues. Hlavním sobotní tahákem bude kapela Legendy se vrací, což je parádní hudební zážitek a show.<br />
Další velkou akcí pořádanou ve spolupráci s městem je Dobruška fest – festival outdoorových her a aktivit. Letos se uskuteční od 13. do 15. června na městském stadionu. Jak už z názvu vyplývá, jde o nenáročné a většinou velmi zábavné hry, které lze provozovat na zahradě, takže jsou vhodné pro rodiny s dětmi, seniory, vlastně pro kohokoliv. V pátek je připraven program pro školy, v sobotu turnaje v některých hrách a hudební festival. Rozpočet akce přesahuje 200 tis., zde se město se podílí cca 1/6, zbytek je hrazen ze soukromých zdrojů.<br />
Oblíbené Letní muzicírování zůstane ještě letos na náměstí s tím, že po revitalizaci Archlebových sadů chceme řešit přesun, neboť tam vznikne stálý prostor na taková vystoupení.<br />
A byť nejde o akci pořádanou naší organizační složkou, rád bych zde zmínil ještě jednu blížící se událost, kterou město Dobruška pořádá. Jde o Den bezpečnostních a záchranných složek. Letos proběhne opět na náměstí F. L. Věka v pátek 6. června od 9 hodin a lze se těšit na přehlídku opravdu té nejlepší možné techniky, jakou armáda, policie, hasiči a záchranná služba disponují.</p> <p>A další novinky?</p> <p>Za kulturu a sport jsme rádi, že před schválením je tzv. protialkoholická vyhláška, která zakáže pití alkoholu na veřejnosti. Očekáváme, že v odpočinkových zónách např. u knihovny, společenského centra a na dalších místech se nebudou na lavičkách povalovat a popíjet různé osoby, které tím znepříjemňují život ostatním. Je to jeden z počinů, na kterém jsme se podíleli, abychom eliminovali negativní dopady takového chování. </p> <p>Někdy mám pocit, že akcí je na tak malé město přespříliš – jakým způsobem se sestavuje kalendář?</p> <p>Váš názor nesdílím. Kalendář je připravován napříč všemi zařízeními. Akce pořádané městem se zcela určitě nepřekrývají. Samozřejmě nemůžeme ovlivnit, pokud pořádá akci nějaká organizace, ale i tak se snažíme komunikovat. V Dobrušce je opravdu hodně tvůrčích a kreativních lidí, kteří rádi něco pořádají, a tak se akcí koná hodně. Nemyslím si ovšem, že by docházelo k nějakému zásadnímu překrývání. </p> <p>Na co vy sám rád chodíte?</p> <p>S partnerkou máme rádi filmy, tak často zajdeme do kina. Stejně je tomu tak i u divadelních představení a koncertů. Mě pak baví i jakékoliv aktivity spojené s pohybem, zvláště venku.</p>

<p>BYSTŘICE NAD OLŠÍ: V pátek 23. května se v Bystřici sešlo několik set návštěvníků, aby byli svědky slavnostního otevření výstavy. A o jakou výstavu šlo? Na desítkách panelů jsou zde zmapovány počátky školství na Těšínsku a posléze v Bystřici až po současnost. Výstavu připravilo Muzeum Těšínska společně s bystřickou základní a mateřskou školou v budově staré české obecné a měšťanské školy.</p> <p>Školní vyučování v obci je datováno podzimem roku 1784 v dřevěnici, která byla nedaleko evangelického kostela. Z této první školy, která se nedochovala, jsou v depozitáři Muzea Těšínska uloženy trámy, na nichž čteme: „Za Kněze Andrege Paulini, Rect Pawla Kalita, Foyta Jan Hetsko, Mistra Adama Lamatz.“ Na druhém pak: „Poďtež ditky poslaucheyte mne Bazni Hospodinowe wyučowati was budau. Žalm 34. V. 12. Wystawena škola tato w augustu RP 1784.“<br />
Výstavu zhlédly již stovky návštěvníků a to nejen z Bystřice, ale i z okolních obcí a měst, Českého Těšína, Ostravy, Hranic na Moravě, Prahy apod. Zápisy v pamětní knize svědčí o jejich nebývalém zájmu. Je zde možnost prohlédnout si dobovou třídu, ve které je vše, od umyvadla, kamínek s uhlákem, obrazy, pomůckami k výuce, tabulkami, kalamáři, psacími potřebami, tabulkami na které děti psaly, tabulí a nechybí ani rákoska.<br />
Výstava bude veřejnosti přístupna do 8. června a je možné ji navštívit denně od 9 do 16 hodin v budově staré školy v Bystřici nad Olší.<br />
Výstavou zahájily dvoudenní oslavy 230. let školství v obci. V podvečer následovala v místním evangelickém kostele, zcela zaplněném, prezentace knihy „Od češtiny k české škole“, kterou připravil kolektiv autorů a byla slavnostně představena široké veřejnosti. Příjemná atmosféra doladěná melodiemi Beatles v podání ostravského Janáčkova komorního orchestru a v hlavní roli škola, učitelé, školáci, bývalí kantoři i absolventi tak strávili nádherné a nezapomenutelné chvíle.<br />
Dvouhodinový program uváděl starosta obce Ladislav Olšar. Poděkoval všem učitelům od mateřinky až po vychovatelky v družinách i dalším pracovníkům, kteří se o výchovu a vzdělání dětí starají.<br />
Prezentace knihy, která svým rozsahem, podrobností popisu vývoje školství v Bystřici, obrazovou galerií nemá v širokém okolí obdoby, se ujali – emeritní biskup Slezské církve evangelické augsburského vyznání Mgr. Stanislav Piętak, paní ing. Kateřina Chybidziurová z MěÚ z Jablunkova, ředitel ZŠ a MŠ v Bystřici Mgr. Jan Čechura a ředitel Muzea Těšínska PadDr. Zbyšek Ondřeka, který mimo jiné vyjádřil přání, aby všechny okolní obce na Těšínsku našly odvahu a přistoupily ke své historii stejně, tak, jak k tomu s odvahou přistoupili v Bystřici.<br />
Kniha je k dostání v informačním centru v obci. Oslavy měly pokračování v sobotu 24. května, kdy se v místním školním areálu konaly radovánky.<br />
Na školní nádvoří přiběhly děti z mateřské školy, které nám připomněly, že se blíží prázdniny a pestré cvičení s rodiči sklidilo velký potlesk. A pak postupně žáci 1. až 9. ročníku předvedli svá vystoupení. Předlohou jim byly rytmy a kroje ze všech kontinentů. Vyvrcholením pak bylo vystoupení chlapců ze 6. až 9. ročníku, kteří předvedli perfektní gymnastická cvičení. Nádhera – jak v pohádce… napsal do pamětní knihy jeden z návštěvníků – a kdo se této skvělé akce zúčastnil mu dal jistě za pravdu.</p> <p>Petr Majer<br />
kronikář obce Bystřice</p>

<p>KRÁLOVÉHRADECKÝ KRAJ: Na celostátní udělování titulu „Nositel tradice lidových řemesel“ Ministerstvem kultury navázaly některé kraje ČR a začaly udělovat obdobná ocenění. Prvním z nich byl již v roce 2002 a od té doby se uděluje každý rok.</p> <p>„Rada Královéhradeckého kraje zřídila svým usnesením č. 3M/657/2002 ze dne 23. 9. 2002 cenu Rady Královéhradeckého kraje nazvanou Zlatý kolovrat. Cena je určena tvůrcům v oblasti tradičních lidových řemesel, případně těm, kteří se o jejich udržování a rozvoj zasloužili. Cena se uděluje každoročně. Poprvé byly ceny předány v roce 2002. Udělování ceny probíhá v souladu s vládní Koncepcí účinnější péče o tradiční lidovou kulturu v České republice“, tento text si můžeme přečíst na webových stránkách Muzea východních Čech v Hradci Králové.<br />
V roce 2002 získalo ocenění 7 osob a to v oborech řezbářství – betlémy, paličkovaná krajka, zdobený perník, repliky lidové výšivky, zvykosloví, zdobené kraslice a Františka Kateřina Vorlová obdržela ocenění za dlouholetou práci v oblasti lidové tvorby a lidových řemesel. Cena měla podobu reliéfní dřevořezby, od roku 2003 ji vystřídala keramická plaketa. S cenou je spojena také finanční odměna ve výši 5 tisíc Kč. V dalších letech získali titul 2 až 3 nositelé. Některé nositele ceny Zlatý kolovrat vám v seriálu postupně představíme.</p> <p>Vamberecká krajka je stále pojem</p> <p>První písemná zmínka o vamberské krajce se datuje rokem 1642, ale její počátky jsou mnohem starší, produkovaly se zde krajky tzv. přezné, z lněných nebo kopřivových přízí. S příchodem belgické šlechtičny Magdaleny Grambové, rodem Reichlovny z Meldeka, která jako majitelka zdejšího panství přivedla s sebou belgickou učitelku, se krajkářky naučily paličkovat vzory flanderského typu. Jejím přičiněním se stal Vamberk střediskem krajkářské výroby. Typickou je tzv. vláčková krajka, dále nitěná – přezná, pásková, varianty bruselské nebo valencienské krajky atd. Jako materiál sloužily bavlněné, lněné nebo hedvábné příze. Krajky se vyráběly po domácku – v polovině 19. století se krajkářstvím živilo kolem dvou tisíc domácností, počátkem 20. století se počet snížil na zhruba šest tisíc osob, během 2. světové války šlo o cca 900 krajkářek a na konci minulého století se počet amatérských krajkářek pohyboval kolem padesáti.<br />
V roce 1889 byla ve Vamberku zřízena První česká odborná krajkářská škola, řídilo ji kuratorium města Vamberka. Měla, a dodnes má, za úkol udržovat tradici ručního paličkování krajek a vychovávat nové krajkářky. Dnes nese název Krajkářská škola Vamberk, a je organizační složkou města Vamberka. Školu navštěvují v zájmových kurzech děvčata i dospělé ženy.<br />
Vamberecká krajka je využívána na obrazové krajky, módní doplňky (např. šály, kabelky, límce), šperky (náušnice, náhrdelníky, brože atd.), je součástí luxusních společenských šatů. Své obdivovatele má interiérová krajka, ručně paličkované ozdoby ubrusů nebo prostírek. V roce 2013 se na veletrhu HOLIDAY WORLD představil projekt Vamberecká duha (finančně podpořený Královéhradeckým krajem). Jde o dílo 254 krajkářek o rozměrech délky 4,70 m a výšce 2,08 m složený z 374 motivů za použití 14 barev. Celá krajka váží 3,47 kg a aspiruje tak na zápis do Guinessovy knihy rekordů.<br />
Klub přátel vamberské krajky si vzal za své motto „Národ, který připustí, aby zanikly jeho jedinečné dovednosti předávané z generace na generaci, ztratí svoji identitu a sám zanikne.“ Jeho cílem je, aby vamberská krajka zůstala zachována jako jedinečná světová identita českého národa, a aby stále byla součástí oficiálních kulturních prezentací ČR ve světě. Vamberecká krajka slavila velký úspěch na světové výstavě EXPO Brusel v roce 1958, kde získala zlatou a stříbrnou medaili, následovala další ocenění, např. v roce 1967 na světové výstavě v Monrealu.<br />
Muzeum krajky bylo ve Vamberku založeno v roce 1929. Návštěvníci mohou nyní navštívit novou expozici, která je rozčleněna do několika částí. Videoprojekce nabídne vznik paličkované krajky i její historii. V další části je prezentována paličkovaná krajka a také její současné moderní využití. Pro letošní sezonu jaro – léto vytvořily krajkářky novou kolekci. Průvodce vás nechá nahlédnout do uměleckého ateliéru krajkářek a sami si můžete paličkování vyzkoušet. Součástí muzea je také prodejní galerie.</p> <p>V hlavní roli ručně paličkovaná krajka</p> <p>Miroslava Šustrová získala Zlatý kolovrat v roce 2011 v oboru paličkovaná krajka. Do Vamberka její rodiče přišli za prací, ona sama je rodilou Vamberačkou a své město miluje. „Do Krajkářské školy ve Vamberku jsem začala chodit jako desetiletá holčička s kamarádkou, jejíž maminka učitelka mě upozornila na uvolněné místo. Tehdy totiž paličkováním prošla téměř všechna děvčata ze základní školy a díky velkému zájmu byly třídy plné. Nebudu-li počítat vzorníky, na kterých se paličkování učí, byl mojí první opravdovou krajkou kapesníček a poté kulaté dečky, to vše pod vedením učitelek v Krajkářské škole. Mojí první samostatnou krajkou byl malý šperk, který jsem hrdě nosila na svetříku,“ říká M. Šustrová.<br />
Další vzdělání získala na Střední odborné uměleckořemeslné škole při Školském ústavu umělecké výroby v Praze a absolvovala Doplňkové pedagogické studium na Vysoké škole pedagogické v Hradci Králové. Pracovala jako mistr odborného výcviku pro učební obor ruční krajkářka v podniku Vamberecká krajka Vamberk, poté vyučovala na pobočce Školského ústavu umělecké výroby v Letohradě. Od roku 1999 vede zájmové kurzy v Krajkářské škole ve Vamberku. Kreslí vlastní návrhy krajek, účastní se řady soutěží, vystavuje při Mezinárodním setkání krajkářek a na Krajkářských slavnostech ve Vamberku. S jejími pracemi se mohli seznámit zájemci nejen u nás (např. v Poslanecké sněmovně nebo 2 x v Senátu Parlamentu ČR v Praze, na výstavách v Brně, v Hradci Králové a jinde), ale i v zahraničí (v Dánsku, Itálii, Francii, Španělsku atd.). Je také uvedena v životopisné encyklopedii předních žen a mužů ČR nazvané WHO IS…? A to za rok 2008.<br />
M. Šustrová se krajce věnuje již 38 let a za ta léta naučila této technice mnoho žákyň. Paličkovat umí i její dcera, ale její životní cesta jde jiným směrem. O své celoživotní lásce – vamberské krajce říká: „Krajka je velmi kreativní, dovede být vznešená i prostá, slouží a zároveň zdobí. Tisíce podob může mít. Ručně paličkovaná krajka má svá jasná pravidla a řád, ale zároveň vám dovolí experimentovat, můžete si s ní hrát, můžete zkoušet a vymýšlet nové postupy a motivy, učit se a poznávat. Zkrátka tvořit.“</p>

<p>VOLYNĚ: Divadelní Piknik Volyně, celostátní přehlídka amatérského činoherního a hudebního divadla byla v neděli 18. května 2014 slavnostně zakončena oceněním nejlepších inscenací a výkonů.</p> <p>Letošní 23. ročník přehlídky lze označit za velice úspěšný. Z devatenácti soutěžních inscenací bylo devět nominováno či doporučeno k účasti na celostátní festival amatérského divadla Jiráskův Hronov.<br />
O první části přehlídky, která se uskutečnila ve dnech 8. ‒ 11. května 2014 jsme na těchto stránkách informovali v příspěvku nazvaném Divadelní Piknik Volyně v plném proudu. První část přehlídky přinesla pestrou a zajímavou programovou skladbu divadelních inscenací. Nejinak tomu bylo i v druhé části, v níž se představilo deset souborů, z toho jeden jako host mimo soutěž.<br />
I druhá část přehlídky zahájila inscenací v hudebním žánru. Byla jí Nemrtvá nevěsta podle scénáře režiséra Ondřeje Buchty, kterou nastudoval se souborem Divadla Stodola Jiříkovice. Inscenace je působivá především díky výtvarnému pojetí a zdařilé choreografii. Tam, kde se divadelně opírá o hudební čísla, ať zpívaná či taneční, funguje kompaktně a propracovaně. Tam, kde se inscenace spoléhá na hereckou činoherní složku, postrádá potřebnou dávku stylizace jak ve slovním, tak i gestickém projevu.<br />
V dalším programu následovaly inscenace činoherního divadla, byť velmi rozmanitého z hlediska žánru a zvolených hereckých prostředků. Hříčku Petra Kolečka Zakázané uvolnění uvedlo Divadlo Prkno z Veverské Bítýšky v režii Víta Jakubce. Hra pro tři ženy je příležitostí k hereckému koncertu, kterého jsem byl svědkem při jiném představení téhož souboru na jiném místě. Ve Volyni se herecký koncert konal pouze částečně, a to vlivem nešťastně zvoleného hracího prostoru kukátkového jeviště namísto kontaktního uspořádání jeviště a hlediště.</p> <p> Brněnské Divadelní studio Dialog, které vstoupilo pohotově z místa náhradníka do programu přehlídky po odřeknutí účasti ostravského Divadla Aureko II, obohatilo programovou skladbu o žánr kabaretu. Pro svou inscenaci Bílý králík čerpalo ze života a díla u nás nepříliš známého maďarského spisovatele a humoristy Frigyese Karinthyho. Přehlídkové představení bylo zatěžkané tzv. „přitlačením na pilu“ a někdejší lehkost, hravost a výjimečné herecké a režijní zpracování vzaly za své.<br />
O ryzí autorský vklad obohatilo přehlídku Divadlo Ojebad Praha uvedením inscenace Praha – Hronov zpáteční. Inscenace je vynalézavou adaptací novely Benedikta Jerofjeva Moskva ‒ Petuški zpáteční. Text je důsledně přenesen do českých reálií. Syrový obraz ruského nihilismu utápějícího se v alkoholismu je však zjemněn a zněžněn do lyričtější podoby. Inscenace je založena na přesvědčivém osobnostním herectví Otty Linharta, hlavního představitele hry. To však, bohužel, nelze tvrdit o jeho spoluhráčích.<br />
Divadlo SoLiTEAtr Praha přispělo do přehlídkové palety inscenací hrou amerického autora Johna Patriicka Shanleye Pochyby. Komorní inscenace je založena především na herecké práci. Ta je u všech čtyř protagonistů hry na nadstandardní úrovni. Stejně tak tomu je u dalších dvou přehlídkových inscenací, a sice u divadelní adaptace filmové předlohy Kočár do Vídně souboru Triarius z České Třebové a inscenace zřídkakdy uváděné hry Sławomira Mrożka Letní den, kterou do Volyně přivezl divadelní soubor Netrdlo při MKS a o.s. Thália Vyškov.</p> <p> Ani druhá část přehlídky se neobešla bez představení více než problematického. Byla jím inscenace hry Petra Strnada Srdeční záležitosti divadelního souboru Na Tahu z Červeného Kostelce. Režisérka Jana Jančíková a dobře herecky vybavený kolektiv se potýkaly s předlohou prostou dramatických situací, v nichž by postavy hry mohly jednat na základě smysluplných motivací, dostávat se do konkrétních vztahů.</p> <p> Říká se: Konec dobrý, všechno dobré. Tak tomu bylo i při posledním soutěžním představení Divadelního klubu Jirásek Česká Lípa. Jeho inscenace Jak se vám líbí podle W. Shakespeara a Václava Klapky je návratem k představení, jež před třiceti lety svým principem scénování i scénickým tvarem znamenalo nejen jeden z vrcholů tehdejšího amatérského divadla, ale i nepřehlédnutelnou kvalitu a impuls v celém jednom proudu divadelního jazyka té doby, jenž bychom mohli nazvat alternativním. Slovy profesora Císaře: „Bylo by omylem srovnávat ono dávné představení s dnešním. Jestliže ono první představení odkazovalo řadou svých prvků k ´normalizačním´ společenským kontextům a zněla v něm výrazně oslava svobody a odpor k útlaku, pak v současném představení z tohoto referenčního aspektu zůstává především to, čím tento Shakespearův text inspiroval moderní sociologii: všichni hrajeme ve společnosti své role, jimž nelze uniknout. Hlavní, nejpodstatnější dnešní smysl tohoto představení v rovině estetické, divadelní; jeho poetika a zejména způsob herectví zůstává vysoce inspirativní záležitostí. Zvláště proto, že Václav Klapka nastudoval tento scénický tvar s mladou generací českolipského souboru, což přesvědčivě demonstruje nosnost a použitelnost tohoto scénického principu.“<br />
Závěr přehlídky patřil hostujícímu souboru Geisslers Hofcomoedianten a jeho inscenaci v režii Petra Haška Romeo a Julie (ve)dle Romia a Julliety, kterou podle hry Williama Shakespeara pro potřeby krumlovského zámeckého divadla sepsali Eggenberští dvorní komedianti a uvedli ji poprvé v roce 1688. Geisslers Hofcomoedianten ji hrají v překladu Jany Altmanové, ve vlastní úpravě Jakuba Maksymova a Petra Haška. </p> <p> Na slavnostním zakončení přehlídky bylo na návrh odborné poroty ve složení Kateřina Baranowska, Jaromír Hruška, Petr Christov, Milan Schejbal a Jan Šotkovský uděleno 17 čestných uznání a 21 cen. Čestné uznání za inscenaci Dlouhý štědrý večer získalo Dividýlko Na dlani mladá Boleslav, ceny za inscenace získaly soubory Ty-já-tr/HROBESO Praha za inscenaci Revizor a Tyl Rakovník za inscenaci Šakalí léta.</p> <p> K účasti na Jiráskově Hronově 2014 byly nominovány tyto inscenace:<br />
- Dlouhý štědrý večer Divadýlka na dlani Mladá Boleslav;<br />
- Il Congelatore – Zmrazovač Kočovného divadla Ad Hoc;<br />
- Pochyby Divadla SoLiTEAter Praha;<br />
- Revizor DS Ty-já-tr/HROBESO Praha;<br />
- Šakalí léta DS Tyl Rakovník.</p> <p> Doporučeny k širšímu výběru do programu Jiráskova Hronova 2014 byly tyto další inscenace:<br />
- Charmsovy pašije Ruského kroužku při V. A. D. Kladno;<br />
- Jak se Vám líbí Jak se Vám líbí Divadelní klub Jirásek Česká Lípa;<br />
- Praha – Hronov zpáteční Divadla Ojebad Praha;<br />
- Všechno není košer Rádobydivadla Klapý.</p> <p> Výsledková listina Divadelního Pikniku Volyně 2014 <p> Zpravodaje Divadelního Pikniku 2014 s recenzemi inscenací

<p>HRADEC KRÁLOVÉ: Nokturno v galerii uspořádané 10. dubna 2014 pro veřejnost symbolicky uzavřelo Galerii moderního umění v Hradci Králové. Důvodem je kompletní rekonstrukce budovy v hodnotě 83 miliónů Kč, na níž podstatná část nákladů přijde z evropských fondů, ale svým dílem samozřejmě přispěje i zřizovatel, tj. Královéhradecký kraj.</p> <p>Návštěvníci závěrečné akce, na níž byl projekt představen, dostali jedinečnou příležitost ovlivnit budoucí podobu nové stálé expozice, když mohli v každém patře galerie hlasovat pro dílo, které by v ní po otevření nemělo chybět.<br />
V secesní budově bývalého Záložního úvěrového ústavu na královéhradeckém Velkém náměstí, postavené v letech 1911 – 1912 podle návrhu architekta Osvalda Polívky, spoluautora Obecního domu v Praze, sídlí galerie od roku 1990. V době svého vzniku (r. 1953) se však nacházela v Rychnově nad Kněžnou a o deset let později se pak přestěhovala do biskupské rezidence v Hradci.<br />
Že jsou prostory v přízemí upraveny pro pořádání krátkodobých výstav a ve čtyřech patrech je instalována stálá expozice nazvaná České výtvarné umění 20. století, platilo tedy právě do 10. dubna 2014, kdy se expozice uzavřela.<br />
Stavební práce by měly začít letos v červenci a dle plánu skončit v srpnu 2015. Až objekt opustí stavbaři, už budou významné změny patrné. Pak však ještě nastoupí restaurátoři, kteří ošetří některé umělecko-řemeslné prvky (vitráže, štukovou výzdobu), vyžadující po rekonstrukci odbornou péči.<br />
Interiér budovy tedy projde kompletní opravou tak, aby vzniklo nové galerijní prostředí splňující požadavky nejen této instituce, ale také památkářů. Rekonstrukce by měla přinést změnu prostorového uspořádání, modernizaci vnitřních částí objektu a zlepšení depozitářů.<br />
Vnikne odpočinková zóna pro návštěvníky, ve které se počítá s malou kavárnou, šatnou či prodejnou. Při tom všem bude vstupní hala i první patro ctít původní návrhy, zůstanou obložení, štukové stropy i vitráže. Dojde také na generální opravu původních fasádních výplní, opravu střech, balkonů, teras a fasády.<br />
Velkých změn se po zásluze dočkají také prvky pro konání výstav – mimo prostředky z evropských fondů bude financováno zcela nové výstavní osvětlení a výstavní panely. Dle informací poskytnutých v den uzavření instituce, získá galerie nové prostory v posledních dvou patrech – plocha se zvětší hlavně v pátém nadzemním, tzn. v podkroví. Takže zatímco stálá expozice bude o něco málo menší, více možností naopak vznikne na proměnné výstavy, které budou probíhat v nejvyšším poschodí, kde výstavní sály umožní variabilní zvětšení nebo zmenšení prostor podle požadavků jednotlivých výstav. </p> <p>Očekávaný výsledek vyjádřil celkem lakonicky ředitel galerie Tomáš Rybička, když konstatoval: „Naše Galerie moderního umění bude konečně moderní.“</p>

<p>ČR: Není to tak dávno, co jsme ohlašovali nové turné Edity Adlerové „Modrý samet s Georgem Gershwinem“ a už tu máme další premiéru! Opět pod hlavičkou agentury ANDANTE Ivy Klusalové vyjíždí na své cesty po republice Čardášová princezna („Die Csardásfürstin“, „Csárdáskirálynő“) – v hlavní roli s Editou Adlerovou. 19. června bude ve Františkových Lázních.</p> <p>Přiveze sedmdesát minut krásné hudby z dárkového balíčku nejslavnějších operet. S třešničkou na dortíku závěrem: připijte si s námi – hudbě na zdraví! Pojďte se bavit, pojďte si připomenout lesk sladké Vídně a hrdé Budapešti. Kouzlo noblesy, šarmu, padnoucích smokingů, dam v klouboucích, krajkových rukaviček,vůně květů fialek…</p> <p>Jak uvedla manažerka turné Iva Klusalová, která má ve své režii i premiéru v Divadle Boženy Němcové ve Františkových Lázních – dne 19. června 2014 a exkluzivní zastoupení koncertů, pořad bude mít skvělé obsazení. Kromě zmíněné star Edity Adlerové – mezzosoprán, sólistky Le Grand Théâtre du Puy du Fou ve Francii, to bude Michal Pavel Vojta – tenor, sólista Le Grand Théâtre du Puy du Fou ve Francii a Milan Pelikán – tenor, kterého znáte z pódia Národního divadla v Praze… A nesmíme zapomenout na skvělou klavíristku Marcelu Šestákovou.<br />
V programu zazní nejslavnější operetní autoři, kteří budou v programu zastoupeni (mimo jiných): Johann Strauss, Franz Lehár, Emmerich Kálmán, Jacques Offenbach, atd.<br />
Novinkou a zajímavostí večera je uvedení francouzského skladatele 19. století jménem Erik Satie. Do programu slavných melodií budou zařazeny dvě jeho skladby jako překvapení a osvěžení pro posluchače.</p> <p>Na závěr programu jako bonus zazní překrásný duet z opery La Traviata – „Libiamo Ne' lieti Calici“ od Giuseppe Verdiho. A samozřejmě nebude chybět ani závěrečný přípitek HUDBĚ na zdraví!</p> <p>Na krátký rozhovor si našla čas i paní Jitka Tužarská z františkolázeňského divadla, která nám odpověděla na několik otázek:</p> <p>Vaše divadlo Boženy Němcové uvádí oproti divadlům v jiných oblastech operetní repertoár velmi často. V čem vidíte příčinu úspěšnosti tohoto žánru u Vás ve Františkových Lázních?</p> <p>Ve Františkových Lázních jsou klienty lázeňských zařízení většinou němečtí hosté, kteří preferují operetní koncerty nejlépe s programem J. Strausse, F. Lehára a ostatních operetních velikánů. Takže vycházíme samozřejmě repertoárově vstříc.</p> <p>V čem se odlišuje zahraniční publikum od našich posluchačů?</p> <p>Zahraniční publikum je trochu jiné. Více se snaží o zapojení do programu, ať už potleskem nebo účastí přímo na jevišti. No a kdo by neznal tak typické vlnění řad a zpěv spolu s umělci.. Není tolik ostychu.„</p> <p>Lázeňská klientela se samozřejmě obměňuje, ale její část jezdí do "Frantovek“ pravidelně. A pravidelně navštěvuje i Vaše krásné divadlo. Nekonkurují Vám lázeňské domy se svými vlastními programy pro hosty?</p> <p>Samozřejmě konkurují, ale dohodli jsme se. Vše je o dobrých vztazích a dohodách. Lázeňské domy budou dělat pořady komornějšího rázu. A naše divadlo zase jiné druhy pořadů – jako je například Čardášová princezna.</p> <p>(Rozhovor redakčně upraven a zkrácen) </p> <p>Takže popřejmě Čardášové princezně, která již dnes má před sebou nasmlouvány koncerty do konce roku 2014, Praha, Pelhřimov, Mariánské Lázně, Luhačovice a další… – aby vyjela důstojně a úspěšně, aby ji publikum skvěle přijalo, a aby zněl sály divadel dlouhý potlesk závěrem.</p> <p>Mediální partner turné: portál Místní kultura – www.mistnikultura.cz<br />
Generální partner turné: Hotel Polonia Mariánské Lázně – www.hotelpolonia.cz</p> <p>www.hudbapribram.cz<br />
https://www.facebook.com/…tura.andante</p>

<p>ČR: Nedílnou součást kulturního dědictví každé země představuje tradiční a lidová kultura. UNESCO vydalo na svém zasedání Generální konference v roce 1989 dokument „Doporučení k ochraně tradiční lidové kultury“ a tím vyzvalo státy, aby věnovaly zvýšenou péči dosud živému kulturnímu dědictví. Na ně navazuje dokument UNESCO „Žijící lidské poklady“, který se věnuje podpoře a ochraně tradiční lidové výroby.</p> <p>K nejohroženějším oblastem patří lidová řemesla. V České republice je práce těchto řemeslníků oceňována Ministerstvem kultury, některými kraji a také městem Uherské Hradiště.</p> <p>Celostátní ocenění</p> <p>Ministerstvo kultury na základě uvedených dokumentů připravilo projekt „Nositelé tradice lidových řemesel“. Nominaci na titul chystá Národní ústav lidové kultury ve Strážnici, který shromažďuje dokumentaci k jednotlivým návrhům a předává ji nominační komisi jmenované ministrem kultury. Návrhy většinou přicházejí z pracovišť péče o lidovou kulturu v regionech. V každém kraji je určeno jedno pracoviště, které působí při muzeu. (Jejich seznam je zde />
První řemeslníky ocenil tehdejší ministr Pavel Dostál v roce 2001 v Olomouci. Titul „Nositel tradice lidových řemesel“ získalo pět lidových řemeslníků, a to v oborech výroba dřevěných hraček, lidová fajáns, zdobení dřeva vybíjením, pletení z proutí a v oboru lidová hrnčina. Ročně může Ministerstvo kultury udělit pět titulů, ale např. v minulém roce získala titul pouze Jarmila Vitanovská z Troubek, která se věnuje šití a vyšívání hanáckých krojů. Tímto jmenováním dosáhl počet oceněných čísla 53. Titul uděluje ministr kultury u příležitosti zahájení národních Dnů evropského dědictví, pořádaného Sdružením historických sídel Čech, Moravy a Slezska. Nositelé titulu musí zachovávat tradiční postupy a své znalosti předat dalším, aby tak řemeslo nezaniklo. Pro své výrobky obdrží ochrannou známku kvality, získávají finanční prostředky na vybavení dílen nebo na další vzdělávání. Expozice oceněných nositelů můžete navštívit ve skanzenu v Chanovicích (okres Klatovy) a v Národním ústavu lidové kultury ve Strážnici (okres Hodonín).<br />
Časopis Místní kultura se věnuje oceněným od roku 2005; v čísle 5 vyšel medailon věnovaný Zdeňku Bukáčkovi, který získal titul v roce 2002 v oboru soustružená hračka. </p> <p>Uherské Hradiště a Cena Vladimíra Boučka</p> <p>Ing. arch. Vladimír Bouček stál u vzniku Vzorkových dílem v Uherském Hradišti, které byly organizací zřízenou Ústředím lidové umělecké výroby (ÚLUV). ÚLUV vznikl na základě dekretu prezidenta republiky z října 1945. Jeho základními kameny byly Svaz českého díla a jeho Krásná jizba a začleněna byla různá družstva působící v této oblasti – např. Slovač Uherské Hradiště, Chodovia Domažlice, Valaška Valašské Klobouky. V. Bouček zpracoval zásady novodobých forem péče o tradiční lidovou kulturu a byl významnou osobností Uherského Hradiště. Město uděluje Cenu Vladimíra Boučka každoročně od roku 2005 a jde o formu veřejného uznání mistrů lidové umělecké výroby v regionu. O udělení ceny rozhoduje uherskohradišťské zastupitelstvo na základě doporučení poradní komise složené z představitelů města, odborných pracovníků, etnografů, zástupců odboru kultury a cestovního ruchu, zástupců odboru architektury, plánování a rozvoje Městského úřadu.<br />
V prvním ročníku získal Cenu František Mikulec v oboru textilní technika – těžká krojová krejčovina. V letošním roce obdržela cenu Zdeňka Rajsiglová za slámové kraslice a manželé Zlatuše a Petr Hejdovi, obuvníci, brašnáři a řemenáři. Čestné uznání za významný přínos v oblasti soudobé řemeslné tvorby a výtvarných dovedností inspirovaných tradičními textilními technikami získala Jana Kubínová. Od roku 2005 byla udělena necelá dvacítka Cen Františka Boučka a také několik čestných uznání. V roce 2010 ho obdržela Arnoštka Eberhardová za přínos a popularizaci tradiční lidové kultury a za výtvarný projev v oblasti odívání, stolování, dekoračních tkanin, módních doplňků a hračkářské tvorby.<br />
Několik držitelů Ceny V. Boučka se může pochlubit i celostátním titulem Nositel tradic lidových řemesel. </p> <p>S prací oceněných se mohou zájemci setkat na výstavě „Nositelé ceny Vladimíra Boučka“ ve Slováckém muzeu v Uherském Hradišti. Výstava potrvá do 31. 12. 2014.</p>