Instituce a kulturní zařízení

„Alchymie v tom nejširším slova smyslu je obsahem každého ročníku festivalu – každoročně namícháme návštěvníkům výživný elixír toho nejlepšího barokního a barokem inspirovaného umění. Spojujeme vysoké s nízkým, komické s vážným, život a smrt, jednotlivé umělecké žánry jako divadlo, tanec a hudbu – vždyť co jiného je operní Gesamtkunstwerk než alchymie…“ říká ředitelka festivalu Kateřina Bohadlová.

„Festival nabídne více než 40 bodů programu v celém areálu Kuksu, v interiérech (nejen) hospitálu i pod širým nebem, na levém i pravé břehu Labe,“ popisuje Bohadlová s tím, že některé produkce jsou tradičně zdarma či s dobrovolným vstupným. „Letošní ročník bude hostit řadu zahraničních umělců, již nyní probíhá v Kuksu izraelská taneční rezidence, následovat bude workshop komedie dell’arte s italským lektorem a také italsko-česká hudební rezidence k výročí prvního uvedení benátské opery v Kuksu,“ vyzdvihuje ředitelka festivalu.

Byla to epochální událost dějin hudebního divadla v Čechách. Patnáctého srpna 1724 se v Kuksu odehrálo operní představení Zuřivý Roland Antonia Bioniho a panství hraběte F. A. Šporka se stalo první pravidelnou operní scénou v českých zemích. Po 300 letech se do Kuksu v rámci 23. ročníku festivalu THEATRUM KUKS symbolicky vrátí italští sólisté, studenti benátské konzervatoře Conservatorio di musica Benedetto Marcello, aby společně s českými hudebníky pod vedením Tomáše Hanzlíka nazkoušeli Bioniho dochované dílo. Samotná opera Zuřivý Roland se až na předehru, bohužel, nedochovala.

Operní tradici Kuksu ale připomene třeba i koncert předního kontratenoristy mladé generace Vojtěcha Pelky, poctu hraběti Šporkovi, Antoniu Vivaldimu či alchymistům připravila známá sopranistka Markéta Fassati. Diváci se mohou těšit i na magickou noční varhanní show Vox organi varhanice KATTY s jejím na míru vyrobeným bílým nástrojem.

Divadelní otevření festivalu jako tradičně obstarají se zrodem Theatra spojení Geisslers Hofcomoedianten s premiérou inscenace HORR-BILI-CRIBRI-FAX, která je závěrem jejich válečné trilogie (a na programu bude i Simply Simpicius). Kukský hřbitov ožije také Tancem smrti, jedno z letošních festivalových témat zastoupí interaktivní „laboratoř“ Alchymisti - Zlatodějný teatrolab, na závěr festivalu je pak symbolicky v programu derniéra legendární „Geissleří“ inscenace Magdaléna lascivní a kajícná.

Barokně rozmanitá programová skladba festivalu ale naservíruje také například improshow souboru My kluci, co spolu chodíme, zábavné kraťasy Divadla DNO či loutkovou operu pro teenagery o vyhynutí dinosaurů. Na své si přijdou i ti menší a nejmenší, dojde na kabaret studentů DAMU nebo taneční performanci izraelských umělkyň. Svým nadšením pro folklor roztančí nádvoří Kuksu národopisný soubor Kohoutek, pompézní hudebně-divadelní hostinu Triomphez nachystá v rámci tradičního výletu uskupení Veselé chvíle.

Díky mezinárodnímu programu We can change the world přivezou do Kuksu své nejnovější ekologicky zaměřené inscenace dva zahraniční soubory - italské Teatro dei Navigli s částečně novocirkusovými Obrazy vody a Waggonhalle Marburg (Německo), jež se s nadhledem zabývá otázkami, které přináší klimatická změna, v inscenaci CHANGE?!

„Festival vrchovatě naplní své poslání vrátit do Kuksu alespoň na chvíli živé umění a připomenout jeho slavnou éru evropského kulturního centra. Na týden propojí oba břehy Labe v jeden celek a unikátní historická památka se tak stane místem setkávání lidí, kultur a umění mezi barokem a současností,“ uzavírá Kateřina Bohadlová.

Kompletní program festivalu najdete na webových stránkách www.theatrum-kuks.cz

Mladí dobrovolníci se během týdne aktivně zapojí do revitalizace lesních pramenišť a rašelinných smrčin v oblasti pod Lovčí skálou u Filipovy Huti a u Ptačího potoka, které byly v minulosti uměle meliorovány. Pod dohledem odborníků z NP Šumava budou pomáhat s terénními úpravami, vyvádět a modelovat nové potoky a roznášet materiál na stavbu dřevěných přehrádek. Všechny tyto činnosti významně napomůžou obnově přirozených biotopů, zadržování vody v krajině a podpoře malého vodního koloběhu.   

Doprovodný program nabídne účastníkům kempu exkurze do cenných lokalit Národního parku a řadu zajímavých přednášek zaměřených na například na obnovu biodiverzity, adaptaci na klimatickou změnu, návrat vrcholových predátorů do české krajiny nebo problematiku odlesňování.

„Cílem tohoto mezinárodního dobrovolnického kempu je kromě inspirativní mezinárodní výměny především ukázat lidem z různých evropských zemí, jak můžeme být nápomocní při adaptaci na klimatickou změnu a obnově krajiny a na konkrétních příkladech jim předvést, jak se příroda umí zregenerovat i z velice těžkých zásahů, jakým je například plošné odvodňování. Ruku v ruce s tím pak mají možnost se do této obnovy sami aktivně zapojit. Právě možnost přispět vlastní prací a také příležitost vidět, jaké výsledky mají tyto práce dobrovolníků z předchozích let na vlastní oči, byly tím, co účastníci předešlých kempů oceňovali nejvíce,“ říká Stáňa Tomková z organizace Na mysli.

Dobrovolnický kemp je jednou z aktivit organizace Na mysli, která je zaměřena na vzdělávání a osvětu o klimatické změně. Na mysli je zároveň českým koordinátorem aktivit Evropského klimatického paktu. Ten kromě jiného sdružuje také tzv. ambasadorky a ambasadory, kteří s klimatickou osvětou pomáhají. A právě tři z nich se zúčastní i dobrovolnického kempu v NP Šumava.

Více info: namysli.com/hra_o_klima/wilderness-camp/

Dagmar Pecková, umělecká ředitelka festivalu uvedla: „V hudbě život Čechů,“ prohlásil kdysi Bedřich Smetana. Změnilo se něco od té doby? Je jeho tvrzení ještě stále aktuální? Čeští pěvci, instrumentalisté i orchestry šíří slávu naší kultury po celé zeměkouli. Vyslanci klasické hudby reprezentují Českou republiku na nejprestižnějších pódiích světa. A my bychom na ně měli být náležitě hrdí. Letos slavíme hned dvě významná kulatá hudební výročí. Uplyne 200 let od narození velikána, zakladatele české národní hudby a reprezentativní tvůrčí osobnosti českého národa, Bedřicha Smetany. Tím druhým je sto let od založení Roku české hudby, který se slaví pravidelně každých deset let a programově rozvíjí povědomí o české hudbě v zahraničí.

Festival symbolicky zahájila předehra, slavnostní koncert který se konal 6. června při příležitosti otevření nově architektonicky zrekonstruované budovy Staré radnice v Havlíčkově Brodě, která se od roku 2024 pyšní statusem národní kulturní památky.

Slavnostní zahájení festivalu Zlatá Pecka 2024 se uskuteční v neděli 25. srpna od 11 hodin v Kostele Nanebevzetí Panny Marie v Chrudimi, kde mší a požehnáním oficiálně odstartuje hlavní program festivalu. Návštěvníci se mohou těšit na výjimečný duchovní a umělecký zážitek, ke kterému jistě přispěje čtveřice pěvců Ludmila Pergelová, Tereza Papoušková, Daniel Kfelíř a Andrej Vancel. Hlavním celebrantem mše bude biskup Václav Malý.

Nedělní večer bude od 19 hodin věnován nejslavnějšímu českému skladateli 18. století Josefu Myslivečkovi. Před vlastní filmovou projekcí výpravného filmu Il Boemo proběhne diskuse s některými z aktérů filmu za účasti sopranistky Simony Šaturové, jejíž nádherný hlas filmový příběh doprovází. Komfortní prostředí Městského kina v Chrudimi, krásný film a zajímaví hosté, jistě se vyplatí si nalézt čas na příjemný kulturní zážitek.

Orchestr a sbor Opery Jihočeského divadla v Českých Budějovicích a Daniel Kfelíř, takové bude obsazení zahajovacího koncertu nazvaného V hudbě život Čechů!, který bude tradičně pořádán v krásném a akusticky vydařeném Fibichově sále v Chrudimi. Českobudějovická opera se prosadila mezi nejlepší operní domy v České republice, barytonista Daniel Kfelíř patří k vycházejícím hvězdám českého klasického zpěvu, na programu budou nejkrásnější árie z českých oper. Zcela jistě se bude jednat o koncert, na který se nezapomíná.

Festivalový program bude pokračovat až do soboty 7. září, posledním bodem jeho programu bude koncert Zlatá Pecka Gala v pardubickém Domě hudby. Informace najdete na www.zpfestival.cz. 

Hudební festival Zlatá Pecka je pořádán u příležitosti oslav „Smetana 200/ Rok české hudby 2024“. Hudební festival Zlatá Pecka je zapsán jako významná událost do dokumentu Tvář Pardubického kraje. Záštitu Hudebnímu festivalu Zlatá Pecka 2024 udělil hejtman Pardubického kraje Martin Netolický. Hudební festival Zlatá Pecka 2024 se koná pod záštitou Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice Senátu Parlamentu České republiky.

Komorní divadelní „meditace“ přiblíží divákům životy a dílo Sigismunda Ludvíka Boušky, Jana Anastáze Opaska, Josefa Škvoreckého, Karla Kryla, Marie Stryjové a dalších osobností spojených (nejen) s krajem pod Hvězdou. Na inscenaci z autorské dílny režiséra Radovana Lipuse a básnířky, překladatelky a dramatičky Renaty Putzlacher se budou podílet jak hostující profesionální herci: Michal Bumbálek, Zuzana Černá, Martina Longinová, Kajetán Písařovic, Zdeněk Trčálek a Jana Kozubková, tak i místní účinkující Jakub Šafář, František Masopust, Regina Přibylová, Anežka Pumrová, Matyáš Agnolozzi a Tomáš Valášek. Hudbu k představení složil Jan Matásek, scénografii má na starosti David Bazika, kostýmy Eva Kotková, osvětlení Martin Bitala. Inscenace vzniká k 20. narozeninám Agentury pro rozvoj Broumovska a částečně naváže na předchozí inscenaci HRA-NIC-e.

„Je to vzácný a nádherný návrat do inspirativního prostředí broumovského kláštera. Jsem moc rád, že máme díky podpoře Jana Školníka a dalších, možnost připomenout s úžasnými kolegy – nejen z Broumova, ale i Brna, Kolína, Litomyšle, Ostravy, Prahy či Uherského Hradiště – některé statečné a výjimečné osobnosti spojené se zdejším klášterem a krajem. Jsme v plné práci, dej Bůh, ať naše snaha v požehnané a dobré dílo zraje,“ uvedl režisér inscenace Radovan Lipus.

Premiéra se bude konat ve čtvrtek 15. srpna od 19 hodin v Opatských sálech broumovského kláštera, následovat budou reprízy: 16. 8. od 19 hodin a 17. 8. od 14 hodin. Premiéra i tyto dvě reprízy jsou již vyprodány, proto tvůrci přidali třetí reprízu – v neděli 18. 8. od 14 hodin. Vstupenky za 330 a 150 Kč lze už nyní zakoupit v předprodeji na smsticket.cz nebo na pokladně prohlídkového okruhu broumovského kláštera. Na místě pak bude vstupné za 390 a 190 Kč. Inscenaci připravuje Agentura pro rozvoj Broumovska ve spolupráci se Vzdělávacím a kulturním centrem Broumov. K inscenaci vznikly také originální autorské tisky od Jakuba Horského z grafického studia Upupæpop, které je možné zakoupit v kanceláři Agentury pro rozvoj Broumovska.

Partnerem inscenace je Benediktinské opatství sv. Václava v Broumově, partnery jsou Hobra-Školník a Podnikatelský klub Broumovska. Inscenaci podpořili: Státní fond kultury ČR, Královéhradecký kraj a Město Broumov. Diakonie Broumov poskytla materiál na výrobu kostýmů. Mediálními partnery jsou Český rozhlas Hradec Králové a Naše Broumovsko.

Slavnostní zahájení FIFELI proběhne v pátek 30. srpna 2024 od 18:00 v kině Máj. V distribuční předpremiéře uvedeme snímek Amerikánka režiséra a producenta Viktora Tauše. Amerikánka vypráví svůj příběh netradičním stylizovaným jazykem, který připomíná surrealistický gejzír pestrých vzpomínek plný barev, života a snů. Ačkoli ve filmu není jediná realistická scéna, intenzivní pocit reality mysl diváka ani na chvíli neopustí. „Je to skutečný příběh desítek tisíc dětí, které vyrůstaly v dětských domovech v komunistickém Československu. A byť ve filmu na první poled není skutečné nic, všechno, co uvidíte, skutečné je. Všechno. Příběh. Postavy. Jizvy. Všechno je autentické. Je to příběh holky, kterou nedostali, emotivní odysea, která je oslavou vnitřní síly vyvěrající z naděje,“ říká o svém filmu Amerikánka jeho tvůrce Viktor Tauš, který přijede na FIFELI svůj film spolu s dalšími tvůrci osobně uvést. „Do koncepce letošního tématu ‚Úhel pohledu‘ tento film skvěle zapadá a věříme, že diváci si odnesou nejen filmový zážitek, ale také pohled na sociální rozměr filmu a tematiku potřeb dětí v ústavní péči, čímž získává úloha festivalu další rozměr,“ doplňuje Hana Galiová, ředitelka festivalu.

Festival zakončí nový film Martina Pavola Repky Od marca do mája, který obdržel Zvláštní uznání poroty soutěže Proxima na festivalu v Karlových Varech. Diváci uvidí také nový český loutkový film Velký Pán Radka Berana a očekávanou novinku Ještě nejsem, kým chci být Kláry Tasovské. Akce nabídne řadu světových titulů – mezi nimi íránskou klasiku Kde je dům mého přítele? Abbáse Kiarostamiho, hypnotický snímek Memoria thajského režiséra Apichatponga Weerasethakula či kultovní film Agnès Vardy Cléo od pěti do sedmi. Program najdete na oficiálních stránkách festivalu.

O hudební složku festivalu se postarají kapely Midi Lidi a Dukla. Elektropopová kapela Midi Lidi je známá svými originálními českými texty, v nichž přešlapuje mezi absurditou i dojemností každodenního života. V roce 2021 vydala kapela dvě nová alba: Nikdo se ti nebude smát, když budeš mít lidi rád a Heal The World, konečně!. Kapela Dukla, pražská formace, hraje kytarový pop inspirovaný novou vlnou, post-punkem a devadesátkovými kytarovkami. Má na kontě řadu singlů, několik EP a album Honza, nominované na hudební ceny Apollo za desku roku 2020. Letos kapela vydala nové album Stejný lepší.

Akreditace k zakoupení zde.

https://fifeli.cz/

Návštěvníky botanické zahrady čeká po celý srpen netradiční zážitek. Každý pátek a sobotu si mohou užít promítání letního kina. A tentokrát je čekají nejoblíbenější snímky posledních let – v pátek 9. 8. Mamma Mia! Here we go again s Meryl Streep v hlavní roli a v sobotu se dočkají fanoušci Toma Cruise v pokračování ikonického filmu Top Gun – Maverick. Promítání se koná v dolní části expozice Stráň od 20:30. Jako bonus k hlavnímu promítání botanická zahrada připravila projekci krátkometrážních dokumentárních filmů z produkce mezinárodního filmového festivalu o životním prostředí EKOFILM. A protože víkend v botanické zahradě bude ve znamení oslav svátku patronky Vinice sv. Kláry, letní kino si návštěvníci mohou užít v piknikovém duchu s lahví vína z místní vinařské produkce. Přijít je možné se standardní vstupenkou do botanické zahrady využitou během běžné otevírací doby od 9.00 do 19.00 hodin a na film lze prostě v areálu zůstat. Po 19. hodině platí snížené vstupné 150 Kč/dospělí, 100 Kč/děti do 15 let a senioři. Po 19. hodině je možné využít pouze dva vstupy – ze sídliště Bohnice a areálem výstavního objektu z ulice Nádvorní, kde je běžně v provozu pouze východ. Občerstvení je zajištěno v Café Ornament a u stánku pivovaru Budvar. Ke sledování filmu bude možné využít lehátka, lavice nebo si přinést vlastní piknikovou deku.

SOLÁŇ: Přijměte pozvání do Zvonice na Soláni na 16. Mezinárodní folklorní festival Léto na Soláni 2024, který se uskuteční 10. srpna. Druhá srpnová sobota bude na Soláni setkáním milovníků folkloru, hudby, tance a řemesla. Slavnostní zahájení festivalu se uskuteční ve 13.00 hodin na hlavní scéně Soláň v amfiteátru u horského hotelu Čarták.  Součástí festivalu bude opět tvořivá dílna pro děti a lidový a řemeslný jarmark.

Přijďte a navštivte příjemné prostředí Soláně, kde se celé festivalové dění bude odehrávat.

Těšíme se na vás!

Kolektiv IC Zvonice Soláň

Dle nejnovějších údajů ze Satelitního účtu kultury, který vydává NIPOS ve spolupráci s ČSÚ, pracuje v kultuře přibližně 221,6 tis. osob. Data vycházejí z Výběrového šetření pracovních sil ČSÚ a zachycují průměr let 2021–2023. Údaje zahrnují všechny pracovníky v kulturních organizacích a dále ty, kteří se věnují kulturním a kreativním povoláním mimo kulturní organizace (např. knihovník na vysoké škole). Dále pak také podnikatele, kteří jsou zaměstnaní ve vlastním podniku nebo se věnují kulturním a kreativním činnostem jako osoby samostatně výdělečně činné. V kulturních organizacích pracuje přibližně 180,7 tis. osob. Zbylých 40,8 tis. osob sice vykonává kulturní povolání, ale pracuje pro organizaci či subjekt s jinou než převažující kulturní ekonomickou činností.

V kultuře pracuje 133,5 tis. zaměstnanců, z toho 111,3 tis. pracuje na plný pracovní úvazek. Podnikatelů v kultuře působí přibližně 87 tis. a zbylých přibližně 1,2 tis. osob jsou pomáhající rodinní příslušníci. Tyto počty vychází z vymezení kulturních a kreativních činností, tak jak je definuje Evropská komise a Eurostat. Týká se činností a povolání, které bychom mohli zařadit do tří sektorů – tzv. tradičního a uměleckého sektoru (např. scénické a výtvarné umění), audiovizuálního a mediálního sektoru (např. film a videohry) a kreativního sektoru (do této kategorie spadá pouze design, architektura a reklama). Podrobné vymezení kulturních činností a povolání je uvedeno v přílohových tabulkách Satelitního účtu kultury.

Regionální srovnání – odvětví

Údaje z účtu kultury se zaměřují na výkony celé České republiky a vzhledem k tomu, že čerpají převážně z výběrových šetření, není možné získat data v tak podrobném členění, aby byla vypovídající i na regionální úrovni. K porovnání regionálních odlišností lze použít o něco starší, ale stále relevantní, data ze Sčítání z let 2011 a 2021. Tato data mohou kromě rozdílu mezi regiony více napovědět také o proměně struktury kulturních a kreativních činností a povolání v čase. Nevýhodou těchto dat je to, že nejsou k dispozici v potřebném statistickém detailu tj. na čtyři místa klasifikace CZ-NACE a CZ-ISCO. Některé ekonomické činnosti, které v dostupném statistickém členění obsahují jen část kulturní složky, je třeba buďto vyloučit nebo kulturní podíl odhadnout koeficientem z jiného datového zdroje. Proto se tato data budou lišit od celostátních údajů, které vycházejí z podrobnější úrovně klasifikací a pro zobrazení regionálních rozdílů budou použity ve většině případů pouze procentuální odhady.

Největší procentuální nárůst počtu pracovníků v kulturních a kreativních odvětvích zaznamenal mezi lety 2011 a 2021 Středočeský kraj s přibližně třetinovým nárůstem počtu osob pracujících v kulturních a kreativních organizacích. Na druhém a třetím místě se umístil Liberecký a Olomoucký kraj (nárůst o 22 a 21 %) a až na čtvrtém místě kraj Hlavní město Praha, kde došlo k pětinovému nárůstu počtu pracovníků v kulturních a kreativních odvětvích. Jak je patrné z Grafu 2, počet pracovníků v kulturních a kreativních odvětvích vzrostl ve sledovaném období v každém kraji, nejméně pak v Karlovarském (o 6 %) a Moravskoslezském (o 9 %).

Jak je vidět z Grafu 3, nejvíce jsou pracovníci v kulturních a kreativních odvětvích koncentrování do Hl. města Prahy, a to ve třetině případů. Tento podíl se mezi lety 2011 a 2021 nezměnil. Druhé místo obsadil Středočeský kraj, kde podíl pracovníků v kulturních a kreativních oblastech v rámci celé ČR vzrostl z 12 % v roce 2011 na 14 % v roce 2021. Na třetím místě se umístil Jihomoravský kraj, kde se koncentruje přibližně 11 % pracovníků kulturních a kreativních odvětví v obou sledovaných letech. Nejmenší podíl pracovníků v kulturních a kreativních odvětvích v celé ČR má Karlovarský kraj, kde pracovalo v obou sledovaných letech přibližně 2 % osob z celkového počtu pracovníků kulturních a kreativních odvětvích. Tato data reflektují jak kulturní povolání, tak jiná než kulturní povolání v rámci kulturních organizací (tedy např. jak herce, tak účetní v divadelních institucích). Nezahrnují však kulturní a kreativní povolání mimo kulturní organizace.

Regionální srovnání – povolání

Z dat sebraných v rámci Sčítání 2011 a 2021 lze získat také údaje o konkrétních kulturních povoláních. Ani zde se to však neobejde bez komplikací – část kulturních povolání není možné na dostupné úrovni klasifikace oddělit od povolání ne-kulturních, protože tvoří dohromady jednu kategorii. Z dostupných údajů lze vyčlenit šest typů kulturních povolání, jejichž přehled nabízí Graf 3. Z těchto vybraných povolání měli v roce 2021 největší zastoupení výkonní umělci a příbuzní specialisté, kterých se v roce 2021 v ČR vyskytovalo přibližně 32 tis. a jejichž počet vzrostl v porovnání s rokem 2011 o 29 %. Naopak nejmenší zastoupení z vybraných povolání měli technici v oblasti telekomunikací a vysílání, jejichž počet se v roce 2021 pohyboval kolem 7 tis. Celkově vzrostl počet pracovníků v těchto vybraných povoláních o necelých 21 tis. osob a jediným povoláním, kde počet pracovníků klesl, byli pracovníci v oblasti tradičních a uměleckých řemesel, jejichž počet poklesl z 18,5 tis. na 17,4 osob.

Co se týče regionálního srovnání, stejně jako u kulturních a kreativních ekonomických činností (odvětví), také u povolání dominují tři kraje – Hlavní město Praha, Středočeský a Jihomoravský. Velké zastoupení kulturních a kreativních povolání se vyskytuje také v Moravskoslezském kraji, kde se vybraným povoláním věnuje 21 tis. osob. Největší nárůst mezi lety 2021 a 2011 zaznamenal kraj Hlavní město Praha, kde vzrostl počet pracovníků v kulturních a kreativních povoláních o 16 % ze 49,4 tis. osob v roce 2011 na 57,2 tis. v roce 2021. Přibližně o 15 % vzrostl počet pracovníků věnujících se těmto povoláním ve Středočeském kraji a o 9 % v Jihomoravském kraji. Nejmenší zastoupení měla vybraná kulturní a kreativní povolání v Karlovarském kraji (6 tis. osob) a v kraji Vysočina (9 tis. osob).

Výskyt jednotlivých povolání v krajích kopíruje celkový trend ČR s výjimkou pracovníků věnujících se uměleckým a tradičním řemeslům. V rámci uměleckých řemesel má velmi silné postavení Liberecký kraj, který je známý svou sklářskou tradicí. V roce 2011 zde byl v porovnání s ostatními kraji největší počet takto zaměřených pracovníků (2,8 tis.). V roce 2021 pak tento počet výrazně poklesl na 1,7 tis. osob a prvenství ve výskytu pracovníků uměleckých a tradičních řemesel převzal Středočeský kraj s 2 tis. osobami věnujícími se této činnosti. Kraj Hl. město Praha se ve výskytu pracovníků uměleckých a tradičních řemesel umístil s takřka 1,4 tis. pracovníky až na pátém místě, přičemž třetí a čtvrté místo náleží Jihomoravskému kraji (1,6 tis. osob) a Moravskoslezskému kraji s více než 1,4 tis. pracovníky.

Data zahrnují jak povolání vykonávaná v kulturních organizacích, tak kulturní a kreativní povolání mimo kulturní instituce. Velká část osob, které se věnují kulturním a kreativním povoláním totiž nepracuje v kulturních organizacích – buďto vykonávají svá povolání v instituci, která se primárně nevěnuje kultuře (např. architekti stavebních firem) nebo jejich kulturní odvětví nelze relevantně vymezit prostřednictvím statistických klasifikací – to jsou např. pracovníci uměleckých řemesel. V rámci vybraných šesti povolání pracovalo v roce 2021 mimo kulturní organizace či mimo statisticky vymezené kulturní a kreativní odvětví 35,3 tis. osob, což představovalo přibližně třetinu z celkového počtu.

Platy v kulturních a kreativních povoláních napříč kraji

Podle posledních údajů zveřejněných v Satelitním účtu kultury se průměrná mzda (plat) v kultuře v roce 2022 pohybovala kolem 38,2 tis. Kč a zaostávala tak za celoročním průměrem roku 2022, který činil 39,9 tis. Kč o 4 %. Mzda se však výrazně liší podle zkoumaných oblastí. Zatímco v tradičním uměleckém sektoru (divadla, muzea, knihovny aj.) se pohybovala okolo 30,8 tis. Kč a zaostávala o 23 %, v audiovizuálním a mediálním sektoru (film, videohry, tisk aj.) dosahovala výše 47,4 tis. Kč a převyšovala průměr o 19 %.

Tyto rozdíly odráží také průměrná výše platu či mzdy v rámci konkrétních kulturních povolání. Z Informačního systému o průměrném výdělku (ISPV) lze získat data o průměrném výdělku v ČR za rok 2023 a to až na čtyři místa klasifikace CZ-ISCO. Kulturní povolání vybraná pro tento článek pro analýzu dat ze sčítání obyvatel je možné v rámci tohoto datového zdroje pro celou ČR analyzovat o něco podrobněji a to jak v rámci platové, tak v rámci mzdové sféry. Zde opět platí, že u povolání, která najdeme nejčastěji v audiovizuálním a mediálním sektoru (grafici, novináři či moderátoři), se výdělky pohybují nad průměrem ČR, který činil dle údajů ISPV v platové sféře 47,5 tis. Kč a v mzdové sféře 45,5 tis. Kč. Naopak výdělky v rámci povolání, která najdeme spíše v tradičním a uměleckém sektoru (hudebníci, knihovníci či pracovníci uměleckých řemesel), se pohybovaly pod průměrem mzdové i platové sféry.

V rámci statistiky platů a mezd ISPV je možné získat údaje také na krajské úrovni. Z kulturních povolání vybraných pro tento článek lze však z tohoto zdroje použít ve všech krajích pouze data o platech knihovníků. Ten se v roce 2023 pohyboval okolo 35,6 tis. Kč a za celostátním platovým průměrem zaostával o 25 %. Plat knihovníků se ve všech krajích kromě Hlavního města Prahy pohyboval mezi 34 a 36 tis. Kč. V Hl. městě Praze sice dosahoval výše 41,3 tis. Kč, ale ve vztahu k průměrnému platu v roce 2023 v tomto kraji zaostával přibližně o 24 %. Nejblíže měl plat knihovníků v roce 2023 k průměrnému platu v Ústeckém kraji, kde zaostával za krajským průměrem o 17 %.

Z údajů zveřejněných ve výstupech z Informačního systému o průměrném výdělku lze částečně získat také data o pracovnících uměleckých a tradičních řemesel. Ta jsou však k dispozici pouze na druhé úrovni klasifikace CZ-ISCO a tradiční a umělecká řemesla jsou na této úrovni sloučena s polygrafií a k dispozici jsou navíc jen data za 6 vybraných krajů. V rámci srovnání průměrné mzdy v takto vymezené skupině povolaní a krajů překvapivě nedominuje Hl. město Praha, ale Jihočeský kraj, kde pracovníci tradičních a uměleckých řemesel a polygrafie se 44,5 tis. Kč mají nejenom nejvyšší průměrný plat z celé skupiny, ale dokonce převyšují i průměrnou mzdu v kraji o 7 %. Nejnižší plat v rámci srovnávané skupiny dosahují pracovníci řemesel a polygrafie v Karlovarském kraji a to 30,8 tis. Kč, což je přibližně 80% úroveň krajské průměrné mzdy.

Dlouhé, krátké, pohodové nebo trnité. Takové mohou být cesty. Cesty Českem i ty životní. Ačkoli si těhotenství a porod častěji spojujeme s radostným očekáváním, ne vždy život tyto představy naplní. Některé životní cesty začínají velmi komplikovaně zdravotními problémy nebo závažnou diagnózou, jiné končí předčasně v těhotenství či těsně po narození. Nadační fond Be Charity představuje projekt Cesty na podporu perinatální paliativní péče v českých porodnicích, aby tak pomohl rodinám, které si procházejí cestou těžké nemoci nebo ztráty dítěte v perinatálním období (* perinatální období – doba krátce před porodem a po něm). Myslí ale také na podporu žen, jejichž těhotenství končí velmi předčasně například opakovanými zamlklými potraty. V roce 2023 zemřelo v Česku při porodu 48 dětí. Tento rok také museli lékaři provést 554 potratů ze zdravotních důvodů (data Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR).

Hlavní částí kampaně k projektu Cesty na podporu perinatální paliativní péče v českých porodnicích budou skutečné cesty. Dobrovolníci, mezi kterými jsou nejen známé osobnosti, ale také podporovatelé a přátelé Be Charity (podrobnosti budou brzy zveřejněny na sociálních sítích Be Charity a www.becharity.cz), ujdou celkem 2010 kilometrů v 84 etapách severní a jižní stezky Via Czechia. Každý je patronem a půjde jednu etapu, případně se může rozhodnout i pro vícedenní putování jako Pavlína Saudková, která v rámci Cest přejde Šumavu. Nejkratší etapa má 14 kilometrů, nejdelší pak 36 kilometrů. Vychází se z nejvýchodnějšího bodu České republiky 18. srpna 2024, na nejzápadnější bod České republik by patroni měli dorazit 29. září 2024.

„Rodinám, kterým zemře dítě během těhotenství, při porodu, nebo se narodí s těžkou zdravotní diagnózou, může pomoci perinatální paliativní tým. Chceme proškolit pracovníky porodnic k této specializované podpůrné péči pro pomoc rodinám, které procházejí jedním z nejnáročnějších životních období,“ říká Pavlína Saudková a dodává: „S Be Charity už dlouho podporujeme konkrétní děti s handicapem, nejčastěji s dětskou mozkovou obrnou. A v jejich příbězích se velmi často setkáváme s komplikovaným těhotenstvím nebo těžkým porodem, proto nám dává velký smysl začít s pomocí takovým rodinám už na začátku jejich nelehké cesty.“

VEŘEJNÁ SBÍRKA

Veřejná sbírka Cesty na podporu perinatální paliativní péče v českých porodnicích na Darujme.cz (www.darujme.cz/cesty2024) bude spuštěna v den první etapy Cest 18. srpna 2024. Každý si tak může „adoptovat kilometry“ a přispět z pohodlí svého domova. A to až do 31. října 2024.

KURZY

První kurzy pro dvacet pět zdravotníků z pěti nemocnic ve Středočeském kraji se budou konat v Praze od října 2024 do května 2025 a budou vedeny zkušenými lektory České společnosti paliativní medicíny.

Témata kurzů: Paliativní péče v nemocnici – základní principy, čtyři roviny péče, kazuistiky a identifikace otázek, specifika perinatální paliativní péče. Komunikace – kroky k dobré komunikaci basic (komunikace závažných zpráv, práce s emocemi, hodnotová anamnéza, informační preference, základní psychologická problematika dokumentace, adaptace na perinatologii). Etický rámec – kroky k řešení etických otázek (základní koncepty a terminologie v bioetice, rozhodování o péči, adaptace na perinatologii). Právní rámec – kroky k právní jistotě v paliativní péči (základní pravidla, legislativní a normativní rámec, specifika pro perinatologii, zástupné rozhodování). Týmová spolupráce, sebepéče a psychohygiena. Kazuistický workshop – souhrnný kurz s vlastními kazuistikami účastníků.

V dalších měsících má nadační fond Be Charity uspořádat kurzy pro další porodnice a neonatologická centra v celé České republice.

Podpůrná perinatální paliativní péče je pro rodiny:

• s dětmi se závažnou vrozenou vadou, např. vadou srdce
• dětí při porodu před 24.tt s vysokým rizikem úmrtí
• dětí s postnatálním onemocněním např. stavy v důsledku nedostatku kyslíku při porodu
• dětí s postnatálním onemocněním a komplikacemi, které způsobují přes nejistou prognózu velké utrpení dítětě
• mrtvorozených dětí s nízkou porodní hmotností pod 500g
• rodiny, které se po diagnóze onemocnění plodu rozhodly pro ukončení těhotenství

Jak podpůrná perinatální paliativní péče vypadá 

• péče o dětského pacienta = management bolesti a symptomů, podpora vztahu s rodinou, péče o tělo dítěte po smrti včetně posmrtných lékařských vyšetření
• péče zaměřená na rodinu = individuální péče s ohledem na hodnoty, potřeby a kulturní zázemí rodiny, psychosociální a spirituální podpora rodiny, péče o pozůstalé, sociální praktické poradenství
• plánování péče = tvorba plánu prenatální péče a porodu, plán péče o novorozence a matku po porodu, plánování terminální péče a péče po smrti
• právní, sociální a komunikační podpora pro rodinu
• péče o poskytovatele = možnost formální i neformální profesní opory, debriefing po úmrtí pacienta

(Zdroj: Současný stav a možnosti rozvoje perinatální paliativní péče v České republice, analýza Centra paliativní péče, 2023)

O NADAČNÍM FONDU BE CHARITY

Posláním a účelem nadačního fondu je podpora dlouhodobě nemocných či jinak znevýhodněných osob a jejich rodinných příslušníků. Be Charity považuje za jedno z nejdůležitějších poselství přímou pomoc, neustálý kontakt a možnost kontinuální podpory osob s handicapem. Pravidelná pomoc konkrétnímu dítěti/dospělému je jednou z nejlepších možností, jak lze zmírnit jejich tíživou situaci. V současné době je v databázi fondu 106 dětí, jejichž zákonní zástupci mohou opakovaně žádat o podporu. Převážná část z nich jsou děti s dětskou mozkovou obrnou narozené předčasně, případně se závažným zdravotním problémem, který se objeví v prvním roce jejich života. Mnoho z nich bojuje s těžkými epileptickými záchvaty. Některé pravděpodobně zůstanou na invalidním vozíku, ale rehabilitace je mohou ochránit před nepříjemnými bolestmi a operacemi, jiné mají šanci, že budou chodit, nebo dokonce v dospělosti vést plnohodnotný život. Část „našich“ dětí se potýká s handicapem v následku těžkých úrazů.

Nadační fond Be Charity pomáhá i nemocnicím. Část výtěžků putuje i do specializovaných nemocničních oddělení – oddělení akutní dětské rehabilitace a spinální jednotka FN Motol Prof. PaedDr. Pavla Koláře, Perinatologické centrum Gynekologicko-porodnické kliniky U Apolináře Prof. MUDr. Antonína Pařízka, CSc. či paliativní oddělení a oddělení následné péče Nemocnice milosrdných sester sv. Karla Boromejského. Fond spolupracuje i s kardiologem prof. MUDr. Janem Markem, Ph.D., FESC, vedoucím konzultantem v dětském kardiocentru v Great Ormond Street Hospital for Children v Londýně, profesorem na University College London a na Karlově Univerzitě v Praze – vzhledem k jeho oboru nabídl pomocnou ruku spolku Srdíčkáři, tedy dětem s vrozenými srdečními vadami.

S občanským sdružením Etincelle, které podporuje lidi s lehkým mentálním nebo kombinovaným postižením, Be Charity participuje na zaměstnávání jejich klientů (například kavárna Mezi řádky, Bez konce, farma, mandl, úklidová služba). Společným cílem je vytvořit pracovní příležitosti pro lidi, kteří jsou trvale odsouváni mimo běžnou společnost. Chceme ukázat, že tito lidé dokážou být prospěšní sobě i ostatním. A že: Normální je být různí.

K tomu, abys žil svobodně a šťastně, musíš obětovat nudu!

Mladý racek Jonathan je blázen do létání. Nepotřebuje se pachtit za potravou, jako to dělá většina jeho souputníků. Baví ho létat. Vysoko, daleko, střemhlav, prostě podle svého! Přes všechny pochybnosti o sobě a odmítnutí ze strany hejna, se mu díky vytrvalosti dostává svobody, poznání a radosti z bytí.

Legendární novela Richarda Bacha byla vydána před více než 50 lety, nicméně její odkaz spatřují tvůrci inscenace neustále aktuální: „V dnešní době, kdy často nevíme, čemu věřit, se více než kdy předtím otevírá možnost, která tu vždy je – důvěra v sebe sama. Důvěra je jako vnitřní kompas, který nás při dobrém záměru dovede dál, než sahají naše sny. Tímto přístupem se rád nechávám řídit jak při vzniku konceptu představení, tak při práci s tanečníky, kteří sami intuitivně reagují na podněty vycházející z předlohy. Postupně tak vzniká společné napojení na podstatu díla, která nás vede až k prvnímu uvedení.“ vysvětluje Ondřej Vinklát.

Premiéra se uskuteční již na konci léta ve Dvoraně Rudolfina. Na jedné scéně se setkají nejlepší tanečníci současnosti a přední čeští herci Jiří Lábus a Vilém Udatný. S oběma umělci soubor váže dlouholetá spolupráce a přátelství. „S Ondřejem Vinklátem jsme se seznámili před několika roky v Národním divadle po představení Romeo a Julie. Ondra mi tehdy řekl, že mě obdivuje od svých sedmi let, a já jemu složil poklonu, že ho obdivuji od sedmi hodin večer, kdy vkročil na scénu. A ten obdiv trvá,“ říká Jiří Lábus a dodává:

„Na DEKKADANCERS se mi líbí, že se nebojí nevyzkoušených věcí, nechtějí ustrnout na místě. Často se vyjadřují k tématům, která jsou aktuální a pro společnost důležitá. Jejich tvorba nikdy není zábavou pro zábavu. Má přesah a důležitou výpovědní hodnotu. To vše ve formě, která není nudná, ale je nanejvýš zábavná.“

Hudbu k inscenaci složil Ivan Acher. Přímo na scéně ji živě zahraje 6 hudebníků České filharmonie pod vedením dirigenta Filipa Urbana. „Ve spojení s tanečním divadlem bude knižní předloha fungovat bezvadně. Její odkaz je v zásadě prostý, ale ve spojení s tancem a hudbou se nám ho podaří dostat právě do míst, kde se jeho síla znásobí. S choreografem Ondrou Vinklátem se dorozumíváme na stratosferických frekvencích, takže Racek bude v dobrých rukou. Pokud k tomu připočteme možnosti dvorany Rudolfina, kde jsem měl možnost premiérovat už svoji skladbu s Agon Orchestra, a byl jsem nadšený z dozvuku toho prostoru, tak myslím, že i s Českou filharmonií se máme na co těšit,“ nastiňuje spolupráci Ivan Acher.

DEKKADANCERS & Česká filharmonie

Jonathan Livingston Racek

• Režie a choreografie: Ondřej Vinklát
• Scénář: Ondřej Vinklát, Tomáš Vondrovic
• Režie mluveného slova: Tomáš Vondrovic
• Předloha: Richard David Bach
• Tanečníci: Natalia Metodijeva, Tereza Kučerová, Adriana Štefaňáková, Klára Jelínková, Florian Garcia, Patrik Čermák, Albert Kaše
• Herci: Jiří Lábus, Vilém Udatný
• Hudba: Ivan Acher 
• Dirigent: Filip Urban
• Zvuk: Jan Středa
• Scéna a kostýmy: Eva Jiřikovská 
• Světelný design: Lukáš Brinda

Délka: 60 minut / vhodné od 8 let / česky (s titulky)

Premiéra: 28. 8. 2024

DEKKADANCERS

Skupinu v roce 2009 založili tanečníci a choreografové Viktor Konvalinka a Tom Rychetský, společně s fotografem Pavlem Hejným. V roce 2015 se vedení ujímá tzv. druhá generace DEKKADANCERS – Štěpán Pechar, Ondřej Vinklát, Marek Svobodník. Dnes skupinu vede dvojice Pechar – Vinklát. DEKKADANCERS mají na svém kontě řadu produkcí a představení napříč žánry – od celovečerních tanečních inscenací, až po rozmanité projekty, jako jsou módní přehlídky, hudební videa a koncerty. V tvorbě často sází na humor a nadsázku, které jsou spojovacím bodem jejich inscenací a choreografií. Mimo vlastní produkce, tvořili pro řadu českých souborů a divadel (např. DJKT, Jihočeské divadlo, Divadlo F. X. Šaldy ad.), ale také zahraničních např. pro mnichovský Bayerische Staatsballett (Š. Pechar, O. Vinklát, M. Svobodník), nebo Divadlo K. S. Stanislavského a V. I. Němiroviče-Dančenka v Moskvě (O. Vinklát).

dekkadancers.net