čtvrtek
16. ledna 2025
svátek slaví Ctirad

Instituce a kulturní zařízení

Pozvánka na sborový festival Bohemia cantat

LIBEREC: Bohemia cantat přenesl z Havlíčkova Brodu do Liberce cca před 30 lety sbormistr Jan Staněk (syn dirigenta Ostravského rozhlasového orchestru a hudebního skladatele Pavla Staňka), který zároveň diriguje tři zahraniční a dva domácí sbory a založil vynikající sbor Bohemiachor. Festival dnes vedou sbormistři Libor Sládek a Jiří Zenkl. Hymnu pro něj složil známý skladatel Zdeněk Lukáš. Festival je koncipován tak, že zpěváci se v ateliéru, který si z nabídky před začátkem zvolí, učí písně a potom je zpívají na dvou koncertech v Liberci. Noty (a nahrávky) dostanou před festivalem. Přijet mohou jak lidé se sborovou zkušeností, tak šikovní nesboristé. Atmosféra na akci je nádherná, stejně jako společná zpívání, všude je radost, spolupráce, vznikají nová kamarádství a přátelství.

od 22.08.2024 do 25.08.2024
Autor článku: 
Alena Kulhavá

Zároveň jsou na festival zvaní zajímaví sbormistři, ty nové (letos např. Ráchel Skleničková) si sboristé pomaličku oťukávají. Srdečně vás zveme jak k aktivní účasti na letošním jubilejním 30. ročníku (můžete se ještě přihlásit do některého ateliéru) nebo na koncert v sobotu 24. 8. ve 20 hod. v kostele sv. Antonína nebo 25. 8. v 10.30 hod. v Domě kultury (pokaždé jiný repertoár, má smysl navštívit oba koncerty).

https://www.bohemiacantat.cz/

Náplavka na Radbuze ožívá kulturou

PLZEŇ: Od července 2019 Náplavka na Radbuze představuje příjemné místo u vody přímo v centru města, kde je možné trávit (nejen) letní večery, projít se, posedět, zrelaxovat a užít si kulturu nebo se občerstvit v kavárně. Tento prostor poprvé oživil festival Náplavka k světu. stejnojmenného spolku v roce 2012. Spolek k světu. se vrací na místo činu a malé i velké návštěvníky láká na zajímavý kulturní program – hudbu, divadlo, tanec, párty s DJs, filmy i gastronomii. Akce se budou konat během srpna až do poloviny září. Spolek k světu. aktivit u řeky realizuje víc a sjednotí je pod společným názvem Plzeňské náplavky.

Autor článku: 
Petra Vomelová

S myšlenkou oživit prostor u řeky Radbuzy přišel jako jeden z prvních architekt Jakub Mareš, zakladatel spolku k světu., který pořádá akce ve veřejném prostoru od svého vzniku v roce 2012. Tehdy se také uskutečnil historicky první festival Náplavku k světu. právě na Radbuze. V tomto prostoru se konal až do roku 2016, poté na tři roky zakotvil na Mži, protože se chystala kultivace Náplavky na Radbuze. „Náplavka na Radbuze byl náš vysněný projekt, který vznikl úplně jinak, než jak jsme zvyklí. Vyzkoušeli jsme si roli iniciátora projektu. Šli jsme cestou participace s místními, následně jsme projekt a zadání prověřili formou kulturního festivalu,“ prozradil Mareš. „Teď se na Náplavku na Radbuze vracíme s kulturním programem. Jako architekti, kteří působí ve veřejném prostoru, ale víme, že to není jen o konání kulturních akcí. S městem v tuto chvíli pracujeme na tom, aby byla náplavka udržovaná, aby bylo opravdu příjemné v tomhle prostoru trávit volný čas. Příští rok na náplavce přibude další mobiliář, z čehož máme velkou radost. Do té doby si užijeme kulturu u vody, kde to máme rádi nejen my, ale i návštěvníci a naši známí a kamarádi,“ uvedl Mareš a dodal: „Velmi mě těší, že městu na kultivaci veřejného prostoru v Plzni záleží. Tímto bych chtěl poděkovat zejména primátorovi Romanu Zarzyckému, který projekty ve veřejném prostoru podporuje.“

„Vztah měst a řek prošel v poslední době dramatickou proměnou. Dlouho zanedbávané a nepovšimnuté, dnes znovu objevované a vysoce ceněné prostory u vody se stávají vyhledávaným místem k odpočinku, setkávání a zábavě. Stále více měst začíná využívat opomíjený potenciál těchto míst. Cílem našich snah je celkové propojení říčních břehů v kontextu blízké návaznosti na městské centrum a vytvoření relaxační zóny pro obyvatele města,“ podotkl Mareš, jehož spolek k světu. letos opět pořádá svůj tradiční kulturní festival Náplavka k světu., tentokrát na Úslavě na Doubravce a jehož Ateliér k světu. společně s dalšími ateliéry a profesionály stojí za návrhem na kultivaci Centrálního nábřeží na Mži. „Aktivit na plzeňských náplavkách je v plánu hodně, do budoucna vyhlásíme výzvu pro pořadatele, kteří by zde chtěli organizovat akce. Vše bude zastřešené pod projektem Plzeňské náplavky,“ prozradil Mareš. Některá města nemají ani jednu řeku, Plzeň je městem čtyř řek – Mže, Radbuzy, Úhlavy, Úslavy, každá je něčím specifická, každá má svůj příběh. Na březích těchto toků se konají kulturní akce, pracuje se na jejich rekultivaci. Pod hlavičkou Plzeňské náplavky tato místa sjednotíme a pořadatelům vytvoříme podmínky, aby tyto zajímavé veřejné prostory ožily kulturním životem a také aby pro návštěvníky bylo snadné se zorientovat a maximálně si užít potenciál, který tato místa skýtají,“ je přesvědčená Eliška Bartáková, radní pro oblast kultury a památkové péče města.

 „V tuto chvíli bychom rádi všechny pozvali na pestrý program na Náplavce na Radbuze, který jsme s kolegy připravili na srpen a září,“ zve za spolek k světu. Lucie Chmelíková. Koncerty různých žánrů nejen lokálních kapel, ověřené a oblíbené Dance o páté, kouzlení, divadelní představení pro děti, divadelní performance, ozvěny Animánie nebo festivalu IRMF, je toho hodně a myslím, že si vybere každý,“ dodala Chmelíková, která se hodně těší na zářijový festival TUTO Jídlo.

Více informací a kompletní program na webu a na FB profilu.

 

 

Kniha Život v éteru slaví rok, vycházejí rozhovory s rádiovými osobnostmi i archivní fotky

ČR: Život v éteru je kniha o Radiu 1. Vyšla v srpnu 2023 a představuje počátky soukromého rozhlasového vysílání v Československu i současnost stanice, která je unikátem i ve světovém měřítku. Radiem 1 prošla řada kulturních osobností, ať jde o moderátory (Honza Dědek, Saša Michailidis) nebo o hudebníky a DJs. Úspěšná kniha oslaví 7. srpna rok od svého vydání. V současnosti je v knihkupectvích i obchodech s hudbou v prodeji její druhý dotisk.

Autor článku: 
Ondřej Hampl

7. července 2024 začal narozeninový odpočet, kdy na webu Protišedi vycházejí každý den nové nevydané fotky a texty, rozhovory a další materiály. „I když se knize přidávaly stránky, stejně se nemohlo vejít vše. Web je v tomto nafukovací, takže mě těší možnost zpřístupnit i texty a fotky, na které se v knize už nedostalo,“ říká její autorka Jana Kománková, kulturní novinářka a DJ Radia 1. „Knihkupectví mají i teď knížku ve výlohách, i skoro po roce chodí maily od potěšených čtenářů, na Databázi knih má kniha 100 % a některá média zařazují knížku mezi doporučené čtení na dovolenou, takže dává smysl nabídnout něco dalšího.“ Život v éteru je i audiokniha, i ona na posluchačských portálech získala plný počet hvězdiček od uživatelů.

„Další edici nebo druhý díl nyní neplánuji, přišlo by mi to jako ředění,“ říká autorka. „To dám raději materiál volně na web.“ Ke knize bude ještě beseda na píseckém festivalu Cool v plotě a z úspěchu jejího křtu vycházejí poslechové pořady Radio 1 nablízko, které se každé dva měsíce konají v Čítárně Unijazz.

K oslavám patřívají i soutěže o ceny a Život v éteru není výjimkou. „Soutěží se o knihy včetně limitované edice s bílým hřbetem, která se nedá koupit, ale třeba i o unikátní arch z tiskárny nebo nepotištěnou maketu, na které jsme testovali, jak se knížkou bude listovat,“ dodává autorka, která knihu vydala díky úspěšné crowdfundingové kampani, ve které se vybralo 180 % cílové částky.

Oslavy potrvají až do 7. srpna. A co bude potom? „Začala jsem pracovat na projektu Češi v Berlíně. Sbírám vzpomínky umělců i úplně běžných lidí, které zlákala tahle kreativní metropole, a ráda bych z nich udělala podobnou knížku. Jsou to často fascinující příběhy a zachytit je je úžasné lákadlo.“ Kniha by měla vyjít v roce 2025 opět nákladem protisedi.cz.

http://zivotveteru.cz

Ve vánoční Čarodějnické pohádce pro neslyšící budou mladí kouzelníci zachraňovat Říši čar a kouzel

ČR: Letošní pohádka v českém znakovém jazyce bude prostřednictvím čarodějnického příběhu poukazovat mimo jiné i na důležitost sourozeneckých vztahů. Na základě loňské zkušenosti se zpracování ujali režisér Ivo Macharáček a scénárista Michal Čunderle, kteří slibují plno efektních vizuálních triků. Snímek, jenž se právě natáčí, obohatí vánoční program České televize a jako vždy bude doprovázen dabingem pro slyšící diváky.

Autor článku: 
Vendula Krejčová

Čarodějnická pohádka je již devátou, kterou pro neslyšící Česká televize natáčí. „Původní myšlenka se zrodila před více než deseti lety mezi tvůrci pořadu Televizní klub neslyšících. Nejdřív měly podobu speciálů, postupně se ale etablovaly v samostatný formát a nyní jsou hrdým pandánem vánočních pohádek pro slyšící premiérovaných tradičně ve stejný den. Podstatné je, že se od prvopočátku na jejich tvorbě podílejí neslyšící herci,“ vysvětluje kreativní producent Luděk Horký s tím, že pohádky ve znakovém jazyce sbírají skvělé ohlasy také u slyšících diváků i u Asociace organizací neslyšících, nedoslýchavých a jejich přátel. Zároveň upozorňuje na jejich důležitost: „Pohádky jsou velmi starý slovesný žánr, který má dar lidi v nejširším slova smyslu spojovat. Skrze jejich motivy se propojují nejen vzdálené generace, nýbrž i různé kultury. Tak proč by nemohly propojovat i světy neslyšících a slyšících? A věřte, že je co propojovat!“

Příběh vypráví o věčně rozhádaných sourozencích, mladých čarodějích, Klotyldě a Barnabášovi, kteří dělají jeden průšvih za druhým. A kvůli jednomu z nich dokonce budou muset zachraňovat svého otce Zachariáše i celý kouzelnický svět před zlým Vzdorodějem. „Chtěli jsme původní námět, který bude moderní, vizuálně zajímavý a umožní nám vykročit blíže k fantasy žánru. Zároveň ale musel být dobře uchopitelný ve znakovém jazyce, tudíž Říše čar a kouzel byla ideálním prostředím,“ vysvětluje výběr motivu režisér Ivo Macharáček, autor loňského filmu pro neslyšící Dvě Mařenky a obou dílů Tajemství staré bambitky. „Hlavním poselstvím Čarodějnické pohádky je, že i když mezi sebou mají sourozenci rozepře, tak v těžkých chvílích dokáží držet spolu a najít vzájemnou podporu a porozumění. A to je i náš vzkaz pro diváky: pevné sourozenecké vztahy jsou v životě velmi důležité a na to by se nemělo zapomínat,“ dodává.

Pohádka se natáčí nejen v ateliéru na Kavčích horách, ve kterém vznikly například interiéry kouzelnické vily, ale nabídne i atraktivní scény v exteriérech. Herci se proháněli na košťatech po Brdských lesech a také zavítali do Průhonického parku, kde ve stromech zasídlila Berta, přísná čarodějnická teta. „Díky zvolenému tématu můžeme nejen neslyšícím divákům přinést více vizuální zábavy. Kromě létání na košťatech a fantasy atmosféry se mohou těšit například na různé triky a kouzla. To vše podpoří zajímavé světelné efekty a neotřelé prostředí,“ popisuje režisér Ivo Macharáček. Pětidenní natáčení zakončí štáb 6. srpna. Česká televize Čarodějnickou pohádku odvysílá na Štědrý den.

režie: Ivo Macharáček // scénář: Michal Čunderle // námět: Michal Čunderle, Ivo Macharáček // kamera: Jan Kvasnička // dramaturgie: Markéta Hoskovcová, Radek Hosenseidl // kreativní producent: Luděk Horký // výkonný producent: Petr Nezval // hrají: Alan Ptáček, Kristýna Černá, Samuel Pavelka, Sergej Josef Bovkun, Diana Maroufová, Bohumil Vojtek, Andrea Krajčíková Kalců, Jindřich Mikulík, Stela Skýpalová, František Půlpán

Úsvit věků – netradiční akce v Archeoparku Chotěbuz-Podobora s pestrým programem

CHOTĚBUZ-PODOBORA: Přijměte pozvání Muzea Těšínska na sobotní akci Úsvit věků. Pravěká a středověká osada, která se uskuteční v Archeoparku Chotěbuz-Podobora od 9:00 do 17:00.

Z bohatého doprovodného programu si vyberou malí i velcí návštěvníci, bližší informace na letáku v příloze nebo zde https://www.muzeumct.cz/aktuality/928-usvit-veku-praveka-a-stredoveka-osada-10-8-2024.

 

10.08.2024
Autor článku: 
Lenka Bichlerová

 

 

Na třetím koncertu hudební série Limity hudby zazněl projekt AVA kolektiv

OSTRAVA-PORUBA: Další hudební neděle v porubské Galerii Dukla, tentokrát pod taktovkou skupiny producentů, promotérů a zvukových nadšenců, kteří si říkají AVA kolektiv. Ambientní poslechová akce, na které se návštěvník ponořil do tónů města a proletěl tak zvukovou krajinou, proběhl v neděli 11. 8. od 15:00 do setmění. To vše v oblaku propojení a klidu, vodní dýmky a čaje, který připravila Čajovna na větrném kopci.

11.08.2024
15:00
Autor článku: 
Jana Fousková

Na třetím pokračování hudební série Galerie Dukla Limity hudby zazněla brněnská promotérská jednotka AVA kolektiv. Neotřelá, mimo oficiální struktury, jdoucí po vlastní cestě, taková je AVA. „Prostor, ve kterém koncertují, vnímají jako nástroj, se kterým aktivně pracují a přetvářejí jej v důležitou součást zážitku,“ popsal tvorbu AVA kolektivu dramaturg programu Patrik Slezák.

Na začátku procesu tvorby AVA kolektivu stojí prostor, který „Aváci“ nechávají promlouvat. Nahrávají specifické zvuky daného místa, které kombinují a dávají tak prostor do hlubších souvislostí, vdechují mu život. Výběr míst, na kterých AVA operuje, je opravdu barvitý a s nejrůznějšími přesahy, ať už jsou to místa dávno zapomenutá, nebo pulzující životem.

Jedním z hlavních cílů AVA kolektivu je propojování lidí a scén. „My chceme lidi, který sem přijdou, doopravdy poznat a věříme, že je to vzájemný. Je to party a je to i rituál,“ vysvětlil Snediggen Snurssla aka Buky, jeden z členů AVA kolektivu. Za hudební tvorbou AVA kolektivu tedy nehledejme pouhé zpestření běžných klubových aktivit, ale silný prožitek navozený zvuky, tedy jazykem, daného místa a až komunitní atmosférou, kterou AVA dokáže navodit.

 

 

 

 

V Japonsku se odehrála premiéra inscenace CASLAVSKA TOKYO 1964 v koprodukci plzeňského Divadla ALFA a tokijského Divadla PUK.

TOKIO: Loutkové představení CASLAVSKA TOKYO 1964 se japonským divákům představilo během prvního srpnového víkendu. Inscenaci, která je fiktivním přímým přenosem z letních olympijských her v roce 1964, připravil režisér Jakub Vašíček se třemi herci Divadla ALFA, třemi herci Divadla PUK a hudebníkem Danielem Čámským. Česká premiéra pod názvem Čáslavská – Tokio – 1964 proběhne v září na Mezinárodním festivalu DIVADLO Plzeň a v Divadle ALFA.

Autor článku: 
Daniela Vítová

Plzeňské Divadlo ALFA v Japonsku často hostuje a s tokijským Divadlem PUK spolupracuje už od roku 2018. První nápad na společné představení vznikl v roce 2021, kdy Alfě v Japonsku kvůli covidovým opatřením chyběli herci a soubor museli doplnit japonští loutkáři. „Bylo to velmi inspirující, začali jsme proto rozvíjet nápad společného představení. Trvalo to 3 roky. Nejprve jsme vybírali autorský tým, potom téma, které je pro nás a Japonce přirozené a společné, načerpávali jsme znalosti a zkušenosti, a hlavně se učili společně dorozumět a komunikovat,“ řekl Jakub Hora, ředitel Divadla ALFA.

Inscenaci moderují dva sportovní komentátoři, herci Daniel Horečný a Tomoya Arita. Divákům přibližují atmosféru olympiády a komentují čtyři gymnastické disciplíny, které v loutkovém podání běží na dobových televizních obrazovkách. Celý děj se soustřeďuje na souboj dvou gymnastek, strojové reprezentantky Sovětského svazu Larisy Latyninové a sympaticky uvolněné Věry Čáslavské.

„Po šedesáti letech, symbolicky v době konání letních olympijských her, si díky tomuto česko-japonskému loutkovému představení připomeneme sportovní fenomén - legendární gymnastku Věru Čáslavskou a její úspěchy na olympiádě v Tokiu 1964, kdy svými výkony i osobností uchvátila nejen japonské publikum, ale prostřednictvím televizních přenosů doslova celý svět. Divadla ALFA a PUK naprosto originálně zpracovala sportovní tematiku i dobové reálie včetně osobního života této světové legendy a držitelky japonského Řádu vycházejícího slunce,“ dodala Mgr. Eliška Bartáková, radní města Plzně pro oblast kultury a památkové péče.

Do příběhu vstupuje také šampion japonské gymnastiky Jukio Endo, kterého vázal s Čáslavskou celoživotní přátelský vztah. V inscenaci se objeví i tajemný budhistický mnich, slovenský trenér a řada olympijských výprav z celého světa. Vedle loutkového zpola fiktivního příběhu olympiády se v inscenaci odráží i život Věry Čáslavské a její osudy v době před a po protestu proti sovětské okupaci Československa.

 

„Inscenace ukazuje, že lidskost a přátelství dokážou překonat všechny hranice a že lidé, kteří mluví zcela jinými jazyky, se mohou navzájem dobře chápat. Vidíme to jak v obsahu představení, tak i na samotném procesu zkoušení," řekl Jakub Hora, ředitel Divadla ALFA. „Ani jeden z herců a tvůrců nemluvil jazykem toho druhého, angličtina byla jen malou pomůckou. Přesto máme na světě inscenaci, kde se čeština a japonština plynule propojily a herci, kteří mluví vzájemně cizími jazyky, našli nakonec jazyk společný."

Pro inscenaci je typické pestré střídání loutkářských a divadelních prostředků, od marionet, přes japonské styly kuruma ningyo a bunraku až ke stínovému a objektovému divadlu.

Představení zatím vidělo v Tokiu kolem 1000 diváků. „Reakce jsou velmi dobré a japonští diváci napjatě sledují celý příběh, třebaže polovina textu se odehrává v češtině. Diváci mnohokrát tleskají během představení a na konci je vždy dlouhý aplaus," uvedl Jakub Hora.

Premiéru navštívil také syn japonského, dnes již zesnulého, šampiona Jukia Endo. Podívat se přišli i přímí účastníci LOH v Tokiu 1964 a řada pamětníků.

Česká premiéra se pod názvem Čáslavská – Tokio – 1964 uskuteční nejprve 12. září v rámci Mezinárodním festivalu Divadlo Plzeň na jevišti Divadla ALFA, a pak samostatně 16. září rovněž v Divadle ALFA. Po premiéře se inscenace vydá na festivaly do Sofie a Lublaně.

 

CASLAVSKA TOKYO 1964 / Čáslavská – Tokio – 1964

Režie: Jakub Vašíček

Text a dramaturgie: Tomáš Jarkovský

Výprava: Kamil Bělohlávek

Hudba: Daniel Čámský

Překlad a dramaturgie: Yoko Yamaguchi

Spolupráce na překladu: Nanako Ishida a Robin Heřman

Spolupráce na dramaturgii: Petra Kosová

Asistent režie: Yoshihiro Shibasaki

Animace a výroba videa: Alina Sivets, Yoshihiro Shibasaki, Jakub Hora

výroba: Dílny Divadla PUK a Dílny Divadla Alfa

 

Hraji: Tomoya Arita, Haruhi Shoji, Mamika Kawajiri, Kristýna Franková, Martina Hartmannová, Daniel Horečný, Daniel Čámský.

 

V inscenaci jsou použity dobové fotografie z archivu japonských fotografů, z archivu Nadace Věry Čáslavské a filmové záznamy Krátkého filmu Praha, Československé televize a Českého olympijského výboru.

V inscenaci je živě použita skladba Modlitba pro Martu.

Inscenace vznikla za podpory Ministerstva kultury ČR, Národní plán obnovy.

 

Vstupenky je možné zakoupit ve všech prodejních místech systému Plzeňská vstupenka.

 

Škola v Oknech má ráda výzvy, podobně jako ultramaratonec Jan Venca Francke. Extrémní závod přes zamrzlou Aljašku „dal“ kvůli ní

OKNA: Do historie malé státní MŠ a ZŠ Okna na Českolipsku se letos nepochybně zapíše Aljaška. Jak to? Právě zimní divočinou jednoho z nejodlehlejších míst planety vede extrémní závod Iditarod Trail Invitational, kterého se rozhodl zúčastnit jeden z tatínků, jehož děti do ZŠ chodí. Chtěl se pokusit jako první člověk o přechod Aljašky na lyžích a jako motivaci pro sebe sbírat za každý ujitý kilometr peníze pro školu, která nutně potřebuje rozšířit kapacity. Pojďte se s námi v letních parnech osvěžit příběhem z krajiny ledu, sněhu a extrémních výzev spojujících sportovce, dobrodruha a nadšence Jana Vencu Franckeho se „školou s okny dokořán“. Celý společný projekt představuje okenský učitel Milan Bárta a na vlastní závod jsme se samozřejmě zeptali i hlavního aktéra.

Autor článku: 
Irena Koušková

Pane Bárto, hned první otázka pro nedočkavé čtenáře, povedlo se panu Franckemu závod dlouhý 1600 km, který se jel od 25. 2. do 25. 3. v nepředstavitelných podmínkách zmrzlého severu, úspěšně a ve zdraví dokončit?

Asi bych měl přiznat, že jsem zpočátku nevěřil, že se to dá zvládnout. Ale po půlce jsem si říkal, že to Venca už dá, protože ten tlak od dětí, které posílaly vzkazy, obrázky, mluvené zprávy, byl enormní. Poslední etapy jsme ve škole prožívali jako play off v hokeji či fotbale. Třeba jsme s učiteli chystali divoké předtančení na školní ples, to chybělo pár desítek kilometrů, tak jsme speciální verzi natočili i pro Vencu. Když se blížil do cíle, ležel jsem v posteli a ve školním chatu jsem zjišťoval, kdo vše je připojený a sleduje to na mapě také. A teď k otázce: Ano, Venca to dokázal. Ale nebyl první. O dva dny dříve došel jiný závodník.

 

Jakou částku se podařilo pro školu vybrat a jak s ní naložíte? Pokračujete ve sbírce na rozšíření učebních kapacit dál? Jak vůbec došlo k tomu, že si na nové prostory přivyděláváte jako státní škola sami? Zřizovatel vás nepodpoří?

Vybralo se přes sto tisíc a staví se za ně další venkovní učebna. Na novou školní budovu to nestačí. Žádnou sbírku momentálně neděláme, spíše bychom potřebovali nějakého nadšeného miliardáře. Našim zřizovatelem je obec, malá obec. A my jsme ji tak trochu přerostli přes hlavu. Dokončuje se sice projekt na nové zázemí pro druhý stupeň (momentálně ho máme v bývalé hospodě), ale kde se vezmou peníze na realizaci, to je zatím ve hvězdách.

 

Jste „škola s okny dokořán“, jak píšete na svém webu. Vaše děti i učitelé musí umět pořádně šlapat, vyrážejí totiž pravidelně i na sto kilometrů vzdálená místa… Jak byste ZŠ Okna představil?

Chodíme každý rok stokilometrovou pouť. Od prahu školy na Říp, do Staré Boleslavi atd. Před pěti lety jsem potřeboval změnu a po více než dvaceti letech odešel z gymnázia a pokusil se najít klid na vesnické škole. Abych naplnil úvazek, vzal jsem i vlastivědu a trochu mě ubíjely učebnice: levý přítok, pravý přítok, sever, jih, východ… tak mě jako milovníka putování po svatojakubských cestách napadlo projít s dětmi Česko pěšky. Nadchly se kolegyně, část dětí, rodiče a od té doby poznáváme „okolí“ školy každým rokem. Kromě toho se účastníme výzvy Deset tisíc kroků, v níž jsme letos i jako malá škola skončili třetí. A teď jsem se vrátil z Rumunska, kde jsme s kolegyněmi, dětmi a rodiči také leccos nachodili třeba po Fagaraši a Parangu.

No a nejsme škola tělocvikářů, ti s námi nechodí. (smajlík) Já jsem původně chemikář, paní ředitelka je prvostupňová atp.

 

Jaká další dobrodružství s dětmi podnikáte?

Pro děti byl letos největším dobrodružstvím Okenský výsadek. S GPS trackery jsme je se zavázanýma očima, bez mobilů, vysadili v noci v lese a měly se vrátit zpět do školy. Tam jsme s rodiči sledovali na velké obrazovce jejich snažení. Naučily se hodně věcí, o trackerech, ale hlavně o sobě. Řada našich dětí ušla několikrát trasu maratonu. Ale u nás se také hodně zpívá, recituje. Rozhodně jsem nenašel klid na vesnické škole. (úsměv)

 

Pane Francke, nakonec jste jako teprve druhý závodník v historii dokončil na lyžích ultramaraton Iditarod, legendární závod psích spřežení přes zimní Aljašku, což je tisíc mil zamrzlou divočinou. Je závod na lyžích obtížnější?

Těžko se tomu věří, že uprostřed aljašské zimy jsou běžky nejnáročnějším způsobem pohybu, ale je to tak. Měl jsem skvělou možnost si to vyzkoušet na vlastní kůži a sám jsem byl překvapen, jaká sakra dřina to je. Fyzicky náročné, v botách se lehce dělají omrzliny, lyže velice často sundáváte, nandáváte, často padáte a místo kochání se sledujete špičky běžek. (smajlík)

 

Poprvé jste závod před dvěma lety nedokončil, jak jste se na něj tentokrát ve svých rovných 40 letech připravoval a dá se něco poradit případným následovatelům? Máte podporu rodiny?

Připravoval jsem se hlavně praktikováním stoicismu, abych si tam mentálně ulehčil od spousty nepříjemných situací. Někdy to i fungovalo. Fyzicky jsem nic výjimečného nedělal. Řekl bych, že pro případné následovatele neexistuje žádná užitečná rada, protože na takovýto závod se nelze zcela připravit a každému vyhovuje něco jiného, takže ideálně razit svoji vlastní stopu. Ale k zahození určitě není respekt, pokora, nadhled, nic neočekávat a přijímat vše, jak je, protože spousty věcí stejně nemáme ve svých rukách. Kdyby nebyla podpora rodiny, tak by to nemohlo fungovat, vzájemná tolerance a podporování je u nás samozřejmostí.

 

Jste autorem knihy Sám sobě psem aneb Zážitky ryzí z extrémních krizí. Z toho by se dalo soudit, že v ní kromě líčení extrémně těžkých momentů nechybí ani humor… Jaká situace tohoto druhu se vám vybaví? A naopak šlo někdy opravdu o život?

Však díky humoru lze přežít situace zdánlivě nepřežitelné. Je potřeba se smát a je potřeba se smát sám sobě. Vybaví se mi třeba velký vichr na mořském ledu a jeden závodník, který inkasoval lekci fyziky, když konal velkou potřebu obličejem po větru, protože mu nebylo příjemné, když mu foukalo do obličeje. O život občas jde, někdy i nevědomky. Třeba naposled, když na mě zaútočil los, stačilo trošku smůly a vše mohlo být jinak.

 

Jaká je vaše profese? Co takový koníček obnáší? Chystáte se vyrazit za dva roky znovu? Co vás bude motivovat po škole Okna tentokrát?

S ženou provozujeme sezónní bistro v našem rodinném kempu Karolínka u Máchova jezera. Ale nejvíce mě baví pracovat rukama a sám. Tato má kratochvíle obnáší spousty pokusů a omylů, sbírání zkušeností a hodně ukládání do prasátka, protože čím extrémnější, tím dražší. Ale hlavně to pro mě znamená nadšení a radost. Na závod se chystám celkem brzy, ale o tom až potom. Nicméně v roce 2027 se pojede jižní varianta, a ta je ještě o kousek náročnější, takže asi bych to chtěl zkusit. Dokud mé činy inspirují děti k pohybu a zájmu o zážitek, tak to bude vždy motivace, ať v Oknech nebo někde jinde.

 

Je zřejmé, že vás láká hledat hranice svých možností. Jak si zvyšujete adrenalin v běžném životě?

Jako introvert a milovník obrovského osobního prostoru si adrenalin, a ne vždy chtěně, zdvihám v práci při provozování našeho bistra. Komunikace a vycházení s lidmi je někdy adrenalinová záležitost, ale zároveň i trénink sebeovládání.

 

https://skola.obecokna.cz/

https://janfrancke.com/

 

 

 

Škola Svítání přes léto nespí. Děti se baví Sportiádou, tábory či družinou

PARDUBICE: Největší letní událostí školy je bezpochyby již 15. ročník Sportiády s podtitulem Rozhoupej loď, která vyvrcholila v pátek 2. 8. ve škole v Pardubičkách. Sportiáda je zaměřena na sportovní dovednosti plné soutěží v podobě variace Bocci, agility se psem, dračí lodě apod. Škola se aktivně zúčastní akce Sportovní park v parku Na Špici. Návštěvníci mohou finančně pomoci rozhoupat loďku v Automatických mlýnech a tím tak budovat bezpečný přístav pro žáky školy.

Autor článku: 
Sylvie Adamcová

„Akce letní sportiády propojuje světy dětí se zdravotním postižením a jejich zdravých kamarádů. Učí se přijímat své rozdílné schopnosti a vzájemně se podporovat, protože vyhrát mohou pouze ti, kteří dovedou spolupracovat,“ komentuje ředitelka školy Miluše Horská. V červenci měly děti možnost chodit do družiny, která fungovala v podobě příměstského táboru s velkým množstvím aktivit – sázení květin, koupání v aquaparku, malování na obličej, návštěva kouzelníka, opékání buřtů apod. Během srpna čekají děti ještě dva týdenní tábory v Zderazi a Sedloňově. „Tábory mají u nás dlouholetou tradici a jezdí na ně osvědčená a správná parta lidí, která chce umožnit dětem spoustu zážitků a rodičům pár dní zaslouženého odpočinku,“ komentuje tábory učitelka Andrea Vakulenková, která má jeden z táborů na starost.

V pátek 2. 8. vypukla akce Sportovní park, která potrvá deset dnů. „Tušíme, že návštěvníků bude nespočet, a proto zároveň předpokládáme, že spousty z nich za sportem povede cesta do parku přes Automatické mlýny. Tam narazí na umělecké dílo v podobě papírové loďky. Jde nám o to, že loďku může rozhoupat opravdu kdokoliv a tím finančně pomoci budovat bezpečný přístav pro naše žáky,“ doplňuje ředitelka školy.

Pohyby loďky jsou navrženy tak, aby přinutily dárce se zamyslet nad světem kolem nás. Na podstavci loďky je umístěna dotyková obrazovka, kde návštěvníci najdou veškeré informace a návod k platbě. Na displeji stačí navolit částku v rozmezí 50 až 5 000 korun, přiložit platební kartu k terminálu a začne sluchový i vizuální zážitek. Příspěvkem nám každý pomáhá nezapomínat, že pro někoho se zkrátka život houpe jinak.

Dílo papírové loďky vytvořil světoznámý umělec David Černý, který zároveň stojí například za sochou „Věrka“, která je momentálně umístěna před Českým domem v Paříži v rámci Olympijských her. Socha loďky vznikla pod taktovkou a finančním zastřešením pardubické firmy JHV – ENGINEERING, s. r. o. Škola Svítání prošla před dvěma roky rekonstrukcí za 147 milionů korun. Nicméně získané dotace nepokryly veškeré náklady na rekonstrukci a vybavení školy, proto hledá další zdroje. „Byli jsme nuceni si vzít úvěr ve výši 40 milionů korun, abychom mohli projekt dokončit. Zbývá splatit posledních 30 milionů korun. Vyhlásili jsme i veřejnou sbírku, do které se může zapojit každý z nás. Když nás budou miliony, stačí přispět od koruny," uzavírá ředitelka školy.

V Hybernii rozkvetla Modrá květina – unikátní audiovizuální výstava ukáže trochu jinak historii Prahy

PRAHA: První divadlo v Česku se proměňuje o prázdninách ve výstavní prostor. Vstupní foyer Divadla Hybernia nově nabízí nevšední zážitek – jedinou multimediální výstavu v Praze s názvem Modrá květina, propojující ojedinělou budovu divadla s historií města. Prostřednictvím originálních audiovizuálních prvků ve 2D a 3D provedení promítaných přímo na zeď, zavede diváka populární formou do historických momentů, jež významně město v minulosti ovlivnily. Sama budova divadla, která byla původně kostelem, se stane součástí expozice a jako průvodce se představí osoba mnicha. Výstavu umělkyně Marie Krajplové je možné navštívit od 12. srpna sedm dní v týdnu od 10 do 18 hodin.

12.08.2024
Autor článku: 
Hana Tietze/ika

Raně barokní atmosféru Divadla Hybernia umocní audiovizuální výstava ve vstupním foyer s názvem Modrá květina: Magický vizuální zážitek. Expozice připomene středověkou povodeň, která zničila část města, morovou epidemii, třicetiletou válku a další události, které podobu města utvářely. Vše je doplněné o zvuk, animace, efekty a další neočekávané reálie. „Expozice přináší unikátní spojení symboliky, křesťanství a archetypů do prostoru Divadla Hybernia. Obraz, hudba a vizuální efekty společně vytvářejí zážitek, který oslavuje život ve své dynamice a plynulosti. Prolíná se tam historie města a divadla i neviditelné principy,“ upřesňuje Marie Krajplová, umělkyně a autorka Modré květiny.

Modrá květina je podle autorky vyprávění napříč časem a prostorem. Příběhem provází žena – mniška (hraje ji herečka Kateřina Marie Fialová), která prochází historií a v každé části ji zastupuje jeden element. Diváci uvidí během promítání symboly květiny, ptáka, ruky, mnicha a různé elementy. Ty se na konci spojí v Modrou květinu, která je symbolem naděje. „Hybernia bývala klášter a kostel, chtěla jsem proto vytvořit pro diváka pocit, že se právě v klášteře nachází. Vybrala jsem klíčové momenty z historie, které kdyby se nestaly, vypadaly by dějiny města jinak,“ upřesňuje Marie Krajplová. Na výstavě autorka vytvořila šest velkých gotických oken z obrazovek televizí, za nimi se bude měnit roční období. Pro projekt získala také některé dohledatelné artefakty, například staré kresby a rytiny z období let 1400 až 1945.

Návštěvníci mohou výstavu projít s komentářem a spojit jí s prohlídkou celé historické budovy divadla se zakončením na střeše, kde je terasa s krásným výhledem na Prašnou bránu a historické domy. „Multimediální výstava z autorského pera talentované autorky Marie Krajplové vhodně doplňuje program divadla a využívá potenciál umístění budovy. Diváky čeká nádherný vizuální zážitek na téma historie domu U Hybernů a jeho okolí. Výstava začala 14. července a je celoroční,“ upřesňuje Eva Homindová, ředitelka Divadla Hybernia.

Případné změny v návštěvních hodinách výstavy najdou diváci na webových stránkách divadla www.hybernia.eu.

Stránky

Přihlásit se k odběru RSS - Instituce a kulturní zařízení