Instituce a kulturní zařízení

Opera Národního divadla uvede 2. března koncert Smetana Gala, na němž zazní průřez všemi Smetanovými operami pod taktovkou hudebního ředitele Opery ND Roberta Jindry. Dále vystoupí dirigenti Tomáš Netopil, Jiří Rožeň a Rastislav Štúr. Mezi sólisty budou mimo jiné Kateřina Kněžíková, Štěpánka Pučálková, Slávka Zámečníková, Aleš Briscein, Pavel Černoch, Peter Kellner, Svatopluk Sem nebo Adam Plachetka. Česká filharmonie v předvečer Smetanových narozenin vydává své nejnovější CD s nahrávkou Smetanovy Mé vlasti řízenou Semjonem Byčkovem. Plány všech velkých kulturních institucí zahrnují také řadu zahraničních aktivit. Opera Národního divadla, Česká filharmonie i Pražský filharmonický sbor vyrazí na slavné festivaly v Savonlinně, Lucernu či Londýně. Putovní výstava Národního muzea po Českých centrech připomene významné české skladatele. Další výstavní projekt ve spolupráci s Metropolitní operou v New Yorku zpřístupní divadelní kostýmy slavných českých primadon. Institut umění – Divadelní ústav připravuje výstavu věnovanou scénografickému ztvárnění Smetanových oper. Ta bude uvedena během letošního roku ve Washingtonu a v Litomyšli. Rok české hudby 2024 a související projekt Smetana 200 podpořilo Ministerstvo kultury České republiky celkovou částkou 200 milionů Kč, z nichž byla na podporu aktivit příspěvkových organizací alokována přibližně polovina.

„Těším se například na slavnostní galakoncert k výročí narození Bedřicha Smetany v Národním divadle, na projekty České filharmonie se Sejmonem Byčkovem v Karlových Varech, na open air koncert na Hradčanském náměstí a na neodmyslitelnou Libuši. Nemohu samozřejmě vynechat výstavy v produkci Národního muzea nebo prezentace spolupráce v rámci amatérské činnosti. A Smetanova Litomyšl – to je přímo povinnost! Milá a netrpělivě očekávaná,“ říká ministr kultury Martin Baxa.

Národní divadlo během Roku české hudby uvede celkem 16 českých oper, 3 nové produkce a 2 světové premiéry. „Na čtyřech divadelních scénách nyní nabízí dva umělecké soubory Opery Národního divadla a Státní opery komplexní představení klenotů českého hudebního dědictví od tradičních kusů až po novodobou operní tvorbu, a to i v rozhlasových a televizních přenosech a záznamech,“ říká generální ředitel Národního divadla Jan Burian. Na květen 2024 se navíc chystá premiéra nové inscenace opery Tajemství v režii Ondřeje Havelky a pod taktovkou Roberta Jindry. Díla dalších českých skladatelů připomene mimo jiné březnová premiéra Rusalky v režii dua SKUTR a v hudebním nastudování Tomáše Netopila. V červnu se vrátí Dvořákova Armida v režii Jiřího Heřmana a na programu nebudou chybět ani Janáčkova Její pastorkyňa, Káťa Kabanová nebo Příhody lišky Bystroušky. Raritou je chystaná premiéra Fibichovy Šárky na podzim 2024. V létě Opera Národního divadla vycestuje na slavný operní festival ve finské Savonlinně, kde provede Prodanou nevěstu a galakoncert, na němž vystoupí i specialistka na janáčkovské role sopranistka Karita Mattila.

„Národní divadlo vždy iniciovalo také novou původní tvorbu současných českých skladatelů. Prostorem pro představení české nové opery bude i letošní ročník festivalu Opera Nova, jehož uměleckým kurátorem byl jmenován mezinárodně uznávaný mladý český dirigent Jiří Rožeň. V rámci tohoto mimořádného počinu a inovativního festivalového konceptu uvedeme během června 2024 ve světové premiéře dvě nová díla vzniklá na objednávku Národního divadla. Operou Kafkův dopis otci skladatele Jiřího Trtíka připomeneme na jevišti Nové scény 100. výročí úmrtí Franze Kafky a uvedeme také scénické oratorium Lidožrouti Šimona Vosečka,“ dodává Burian.

„Pro Českou filharmonii je česká hudba jedním z pilířů její umělecké činnosti, kterou rozvíjí doma i za hranicemi. A právě zahraniční aktivity jsou jedním z klíčových příspěvků, které chce Česká filharmonie letošnímu Roku české hudby přinést. Za absolutní vrchol oslav považujeme Týden české hudby v Carnegie Hall, který proběhne v prosinci,“ přibližuje plány prvního českého orchestru jeho generální ředitel David Mareček. „Na možnost vystoupit v jednom z nejslavnějších sálů světa čekají i ty nejlepší světové orchestry několik let a Česká filharmonie zde získala rovnou třídenní rezidenci. To je mimořádné ocenění nejen kvalit orchestru a jeho hráčů, ale obrovská příležitost pro prezentaci celé České republiky a jejího kulturního bohatství,“ doplňuje Mareček.

V rámci Týdne české hudby v Carnegie Hall vystoupí také Pražský filharmonický sbor a Pavel Haas Quartet. Oba soubory provedou programy složené výhradně z hudby českých autorů. Pražský filharmonický sbor nejprve doplní Českou filharmonii v Janáčkově Glagolské mši a o den později se představí ve vlastním a cappella koncertu. Vedle New Yorku zavítá Pražský filharmonický sbor také na slavný festival BBC Proms. „Na prahu své 90. sezony se sbor představí na těch nejprestižnějších pódiích, mezi které můžeme počítat i londýnskou Royal Albert Hall. Společně s Českou filharmonií a pod taktovkou Jakuba Hrůši uvedeme Janáčkovu Glagolskou mši a věřím, že to bude pro posluchače mimořádný zážitek právě i díky sboru, jeho uměleckým kvalitám a schopnostem toto dílo autenticky interpretovat,“ říká David Mareček, který je od roku 2021 pověřen vedením Pražského filharmonického sboru, a dodává: „Spolu se svým hlavním sbormistrem Lukášem Vasilek však připravuje Pražský filharmonický sbor program i pro domácí pódia. Už 21. dubna uvedeme ve Španělském sále Pražského hradu koncert jednoduše pojmenovaný Slavné operní sbory a na září tohoto roku chystáme v Rudolfinu společný koncert s amatérskými pěveckými sbory z celé České republiky.“

K oslavám Roku české hudby se připojí také instituce, jejichž aktivity nejsou primárně zaměřeny na hudbu, ale mají k ní blízko. „Národní muzeum si jako instituce uchovávající mimo jiné také naši hudební historii Rok české hudby připomíná v Českém muzeu hudby výstavou Na turné mapující dějiny a současnost hudebního cestování. Prostřednictvím dvou výstavních projektů také uctíme odkaz skladatele Bedřicha Smetany. V březnu se v Muzeu Bedřicha Smetany otevírá výstava s názvem Obnovená krása divadelních kostýmů Smetanových oper. Návštěvníci v ní mohou nahlédnout do kouzelného světa operních kostýmů a do tajů restaurátorské práce odborníků Národního muzea. Koncem roku představí Národní muzeum ve své Historické budově výstavu Má vlast. Ta bude bohatou mozaikou složenou z exponátů od hudebních nástrojů a historických artefaktů až po skladatelovy osobní předměty. Rok české hudby ale připomene také v zahraničí. V květnu Národní muzeum ve spolupráci s Českým centrem a Metropolitní operou v New Yorku otevře zbrusu novou výstavu s názvem České primadony v MET. Výstava představí české pěvkyně, které během své kariéry vystupovaly v jednom z nejprestižnějších světových operních domů – v Metropolitní opeře v New Yorku,“ upřesňuje plány Národního muzea jeho ředitel Michal Lukeš.

Institut umění – Divadelní ústav kromě smetanovské výstavy připravuje také další projekty, které nejsou zaměřeny jen na klasickou hudbu. „O propojení české hudby se světovou scénou usilujeme též prostřednictvím vypsaných výzev. Proexportní hudební kancelář IDU Soundczech vypisuje v rámci Roku české hudby 8 programů na podporu tvorby, rozvoje a exportu české hudební scény v částce 8 mil. Kč, do kterých se přihlásil rekordní počet zájemců. Jde o celkem 323 přihlášených projektů“, uvádí ředitelka IDU Pavla Petrová. Mezi další významné počiny, které v rámci Roku české hudby propojí českou hudbu se světovou scénou, patří koncert FLOEX ENSEMBLE na Classical:NEXT v německém Hannoveru, česko-islandský projekt FYIELD a jejich live session na KEXP, nejpopulárnější indie rádio stanici na světě, který se uskuteční v americkém Seattlu, česko-korejský SONGWRITING CAMP, který přinese spolupráci K-popových producentů s českou scénou, a showcase festivalu LET IT ROLL na prestižní konferenci SXSW v americkém Austinu.

Oslavy 200 let od narození Bedřicha Smetany zahrnují také taneční soutěž Proč bychom si netančili, kterou pořádá Národní informační a poradenské středisko pro kulturu. „Na začátku soutěže pro mladé neprofesionální tanečníky stálo zadání vytvořit choreografii na některou z polek Bedřicha Smetany v klasické či moderní úpravě. Krajská kola probíhají na začátku roku, celorepublikové finále pak proběhne 11. května v pražské Divadle Archa. Vítěze vybere odborná porota, která zasedá ve složení Lenka Lázňovská, Markéta Perroud/Dagmar Chaloupková, Eva Josefová Tanerna, Sára Koluchová, Eva Blažíčková, Jana Vöröšová/Martin Smolka / Petr Wajsar / Aliaksand Yasinski,“ přibližuje ředitelka NIPOS Lenka Lázňovská.

K prezentaci koncertů, divadelních představení, výstav i všech dalších aktivit nadále slouží profily Roku české hudby na sociálních sítích Facebook a Instagram a také kalendárium na webových stránkách www.rokceskehudby.cz. Tamtéž se lze přihlásit také k odběru newsletteru, který pravidelně informuje o proběhlých i nadcházejících událostech.

„Moc se těším a je pro mě velká čest vystoupit na tomto koncertě se skvělými hudebníky Kristinou Fialovou a Martinem Kasíkem v krásném spojení nástrojů klarinetu, violy a klavíru. Společně zahrajeme slavné ‚Kegelstatt trio‘, které Mozart hrál se svým přítelem Antonem Stadlerem a studentkou Franciskou von Jacquin. Společně s Kristinou Fialovou zahrajeme nepříliš známou skladbu od skladatelky Rebeccy Clarke, kterou jsme společně natočily na CD Lady Viola. Na koncertě zazní rovněž Sonatina pro klarinet a klavír Bohuslava Martinů a Tři studie pro klarinet sólo Karla Husy. Tyto skladby patří k mým nejoblíbenějším a posluchači si je mohou mimo jiné poslechnout i na mém debutovém albu, které vyšlo loni v červnu u vydavatelství Supraphon,” říká klarinetistka Anna Paulová.

Anna Paulová je držitelkou řady cen z národních a mezinárodních soutěží, za všechny jmenujme například titul laureáta na Mezinárodní hudební soutěži Pražské jaro v květnu 2015 a 1. cenu na Soutěži Nadace Bohuslava Martinů 2016. Je zakládající členkou Mucha tria (s Ludmilou Pavlovou a Johannou Hanikovou). O roku 2020 je stipendistkou Akademie komorní hudby.

Kristina Fialová je odbornou kritikou oceňována především za dokonalou techniku, ohnivý temperament a sofistikované hudební cítění. Je vítězkou řady mezinárodních soutěží – např.: Michal Spisak Competition Katowice, Talents for Europe, ACT London, Forbest Competition, Alexander and Buono International String Competition, Val Tidone Competition, Danish soloist competition, Johannes Brahms competition ad. Mnoho skladatelů Kristině věnovalo své skladby, které provedla ve světové premiéře – např. Petr Fiala, Jiří Teml, Karel Pexidr, Rune Glerup, Sylvie Bodorová.

Klavírista Martin Kasík zvítězil v soutěžích Pražského jara 1998 a Young Concert Artists v New Yorku 1999. Tato vítězství mu otevřela cestu na světová pódia – Carnegie Hall, sál Berlínské filharmonie, Wigmore hall, Tonhalle Zürich, Gewandhaus Leipzig, Concertgebouw Amsterdam, De Doelen Rotterdam, Finlandia hall Helsinki, Auditorio de Barcelona, Suntory Hall Tokio, Kennedy Center Washington aj.

Součástí večera z cyklu Obrazy a hudba je přednáška kurátorky Moniky Švec Sybolové k obrazu Františka Kupky: Klávesy piana. Jezero, 1909. Národní galerie poskytuje návštěvníkům koncertů Obrazy a hudba, kteří se prokáží zakoupenou vstupenkou, 50% slevu na vstupném do stálé expozice, v níž je vystaveno umělecké dílo, které je předmětem doprovodné přednášky.

„Na Kupkově obrazu, který tvoří výtvarný pendant únorového večera v Anežském klášteře, vidíme, jak v horní části na jezeře pluje bárka s výletníky, v dolní části pak klaviaturu, na níž rozeznáváme hrající ruku klavíristy. Tóny, které z ní stoupají, čeří vodní hladinu stejně jako plující loďka. Podobně hledíme na pódium se špičkovými hudebníky: za klavírem Martin Kasík, s violou Kristina Fialová a s klarinetem Anna Paulová. Stoupá z nich hudba, až uši přecházejí. Cesta plná světla vede od Rebeccy Clarke k Amadeovi, od Karla Husy k Bohuslavu Martinů, Kupkovu pařížskému souputníkovi.“

ANNA PAULOVÁ

29. února 2024 od 19:30, klášter sv. Anežky České

WOLFGANG AMADEUS MOZART

Trio Es dur K 498 „Kegelstatt“

REBECCA CLARKE

Preludium, allegro a pastorále pro violu a klarinet

BOHUSLAV MARTINŮ

Sonatina pro klarinet a klavír H 356

KAREL HUSA

Tři studie pro klarinet sólo

Anna PAULOVÁ | klarinet

Kristina FIALOVÁ | viola

Martin KASÍK | klavír

Vstupenky: https://www.fok.cz/cs/paulova

Začíná výstava fotografických děl dětí ze sociálně znevýhodněného prostředí s názvem Můj svět. Čtyřiadvacet vybraných snímků, zachycujících svět sociálně vyloučené lokality očima dětí z Krásné Lípy a Šluknova, mohou návštěvníci vidět od dnešního dne do příští soboty (20. února–2. března) ve smíchovské 400 ASA Gallery v Praze. „Společně se spolkem 400 ASA jsme se rozhodli dát těmto dětem prostor se vyjádřit, být kreativní, poznat něco nového poznat a inspirovat se, a to prostřednictvím fotografie,“ uvádí Žofie Látalová z obecně prospěšné společnosti Nová škola, která výstavu koordinuje. Fotografie vznikly v rámci fotografických dílen pod hlavičkou projektu Džas dureder, v překladu z romštiny Jdeme dál.

Spolu s Karlem Cudlínem a Martinem Wágnerem ze spolku 400 ASA tyto dílny vedl i Jan Mihaliček, který k tomu říká: „Naše dílny nebyly jen o technice fotografování, ale především o poznávání, objevování a setkávání. Každý z nás představil jiný pohled na svět a dal účastníkům možnost vidět své okolí novýma očima.“ Zapojené děti se během sedmi workshopů učily pracovat se světlem a stínem, vyzkoušely si portrétní fotografie nebo makrofotografie. Vyrobily si také vlastní aparát, který zachycuje obraz na fotografický papír, tzv. cameru obscuru. „Zkoumaly svět kolem nich z dálky i zblízka. Přemýšlely o tom, jak se jejich svět mění v čase. Tato výstava je to svědectvím o tom, jak tyto děti vidí svůj svět,“ dodává fotograf.

Některé rodiny dětí, jejichž fotografie jsou v nyní v pražské galerii k vidění, se potýkají s problémy v oblasti bydlení nebo jsou oběťmi obchodníků s chudobou. A velmi často na ně dopadají negativní vlivy života v odlehlých a strukturálně zatížených částech Česka, jakou Šluknovsko je. „Necítí přijetí většinové společnosti, ve škole zažívají spíše neúspěch. Pro motivaci dítěte ‚jít dál' je přitom právě toto zásadní. Prostřednictvím těchto dílen a této výstavy jsme těmto dětem chtěli dát možnost obojí zažít,“ vysvětluje koordinátorka akce. „Výstava je důkazem toho, že i děti žijící v takto náročných podmínkách nám mají hodně co říci,“ uzavírá Látalová.

Romský název projektu „Džas dureder“ znamená v češtině „jdeme dál“. Vychází z přesvědčení, že pro motivaci jakýchkoliv dětí a tedy možnost „jít dál“ je třeba, aby zažívaly úspěch a cítily přijetí. Romské a další sociálně znevýhodněné děti však zažívají ve škole od počátku školní docházky často pravý opak. V rámci projektu proto navazujeme na dlouholeté zkušenosti Nové školy, o. p. s., že při dostatečné podpoře dětí v přípravě na školu ve školním i domácím prostředí a při dostatečné, vstřícné a respektující komunikaci s jejich rodiči, je možné to zvrátit. Tím se úměrně zvyšuje motivace dětí k práci ve škole a k setrvání ve vzdělávání. V rámci projektu se tak podařilo zorganizovat i workshopy s fotografy spolku 400 ASA, jejichž cílem nebylo naučit starší žáky profesionálně fotit, ale seznámit je se základy řemesla a zajímavými osobnostmi, které jim pomohou znázornit svět kolem nich prostřednictvím fotografie. Žáci si vyzkoušeli dlouhodobější systematickou práci směřující ke konkrétnímu a hmatatelnému cíli.

Obecně prospěšná organizace Nová škola od roku 1996 u nás podporuje inkluzivní vzdělávání menšin, cizinců či jinak sociálně či kulturně znevýhodněných dětí a mládeže. Stála u zrodu zavádění romských pedagogických asistentů do ZŠ. Asistenty nadále podporuje prostřednictvím akreditovaných kurzů a projektů. Usiluje o koncepční řešení otázek spojených s inkluzivním vzděláváním – je členem ČOSIV (České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání). Více na www.novaskolaops.cz.

V sobotu 24. února se rovněž v Historické budově uskuteční akce Zvířátka v zimě – kreativní dílna s povídáním o tom, jak přežívají zvířata v zimě, jak jim pomoci a co rozhodně nedělat. Akce potrvá od 10 do 15 h.

Ve středu 28. února opět zveme zájemce do genealogické poradny pod vedením Bc. Petry Nevelöšové, která poradí začátečníkům i pokročilým s tvorbou rodokmenu. Zájemci si musí rezervovat místo předem na e-mailu petra.nevelosova@muzeumct.cz nebo tel. č. 558 761 219. 

Skončený rok 2023 patřil také připomínkám výročí 300 let od smrti geniálního architekta Jana Blažeje Santiniho-Aichela. Na území naší republiky najdeme až 80 staveb, u nichž je potvrzeno jeho autorství. Dvě z nich patří mezi památky UNESCO – poutní Kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře a Kostel Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jana Křtitele v Sedlci u Kutné Hory. Proč jste si k pokračování knižní edice Čti česky vybrali právě tuto osobnost české i světové kultury?

Radka Polenská, místopředsedkyně spolku: Z požadavků, které MŠMT klade na certifikované školy v zahraničí, vyplynul náš obnovený ediční plán, který se soustřeďuje jednak na národní pověsti, a jednak na krajská města a kraje ČR. V čítankách doplněných pracovním listem a výkladovým slovníčkem se snažíme propojit historii, zeměpis, kulturní bohatství a osobnosti toho kterého místa. Se Santinim se náš záběr rozšířil i o významné osobnosti inspirující vícejazyčné děti v jejich snaze zvládnout češtinu jako jejich mateřský nebo nově nabytý jazyk.  

J. B. Santini představoval speciální výzvu! V první fázi to byl nápad naší kolegyně ze spolku Mgr. Lenky Kropáčové, která žije v Plasích, kde pomáhá organizovat místní kulturní dění. To ona našla výzvu Santini od Ministerstva kultury ČR a přišla s tím, že by obce, v nichž jsou příslušné Santiniho stavby, uvítaly podobnou čítanku, jakou jsme udělaly o Praze a Brně.

Oslovil nás mj. fakt, že Santini je mimořádná, solitérní historická osobnost. Výzvou byla také skutečnost, že jsme tentokrát neměli k dispozici původní text určený ke zjednodušení od Ludmily Bakonyi Selingerové alias Pohádkové Lídy, která s námi spolupracovala na předchozích čítankách Stověžatá Praha a Betálné Brno.

Lenka napsala žádost o grant, který byl na ministerstvu přijat právě pro svou jinakost. No a já vytvořila text, který se kolegyním líbil a pustily jsme se do jeho cizelování.

Jedná se o poměrně náročné téma. V čem jste našli klíč a inspiraci k jeho předání dětem, navíc s omezenými čtenářskými zkušenostmi?

Radka Polenská: Klíčem pro nás od počátku bylo to, co spojuje Santiniho s naší obvyklou cílovou skupinou. I vícejazyčné děti potřebují vzory. Santini-Aichel takovým vzorem je: český architekt s německými a italskými kořeny, hovořil minimálně čtyřmi jazyky, žil a tvořil v mezinárodní komunitě. Pobýval neustále na cestách, a to navzdory faktu, že byl fyzicky postižený. Zanechal za sebou pavučinu 80 originálních staveb, které podtrhují krásu české a moravské krajiny. Ty promlouvají nadnárodním jazykem a originalitou barokně gotického slohu.

Náš tradičně tříčlenný tým pracuje metodou intuitivního zjednodušování textu. Já dodávám informace a vtípky, střežím obsah. Souvětí s čárkou je pro mne jasnou výzvou k převodu do jasnějších vět jednoduchých. Specialistkou na formu je kolegyně Jana Nahodilová, MPhil., která vede Českou a slovenskou školu Okénko v Londýně. Ta chrání lexikum. Slovní zásoba dětí je z pohledu jejich vícejazyčnosti několikanásobná, ale zároveň je ohniskem konkrétního jazyka omezená. Pro zjednodušování použité slovní zásoby využíváme český národní korpus, ale především naše letité zkušenosti z výuky i z výchovy vícejazyčných dětí. Ivana Rocca Kovářová, místopředsedkyně spolku a ředitelka české školy v irském Dublinu, má dar jednoduše vyjádřit komplikované téma a provázat tak formu s obsahem. Při práci na Santinim jsme tým rozšířili o Inge Němcovou, která se stala patronkou pracovních cvičení a výkladového slovníčku. Pro tentokrát jsme se totiž nemohly vyhnout ani tak obtížným tématům, jako jsou náboženství, církev a víra nebo smrt. Inge se nelekla ani numerologie. Odbornou garantkou celého textu byla Mgr. Radka Ranochová, Ph.D.        

Neodmyslitelnou součástí veškeré práce spolku je výrazná grafika Elišky Vojtěch, která se stala spolkovou značkou. Zejména v čítankách je Eliščin přínos zásadní. Drobné obrázky rozbíjejí delší text, dotvářejí vtipy a jasně zobrazují, co by si děti jen těžko představovaly z popisu, naučily jsme se využívat její svébytné spojení obrazové i textové grafiky s fotografiemi. To vnáší do cvičení lehkost a usnadňuje orientaci v textu. 

Vaše čítanka je mezioborová. Jak tedy vypadá?

Radka Polenská: Santini propojil dva významné historické slohy za pomoci přesných matematických propočtů, ale cíle měl duchovní. Byl to hluboce věřící člověk, který považoval sebe a své dílo za prostředek k oslavě lidského umu jako Boží prozřetelnosti.

Je fantastické, s jakou lehkostí využíval fyzikálních a přírodních zákonů. On přesně věděl, proč, kdy a kam bude dopadat světlo vstupující do místnosti. Uplatňoval ve své práci znalosti stavitelů velkých katedrál, numerologii, mystérium kabaly a pravidla optiky. Je nesmírně inspirativní všímat si toho, jak umístil stavbu do krajiny. A tak, když „jenom“ následujete jeho osobního a profesního příkladu, propojí se vám příběh se zeměpisnými a matematickými cvičeními.

No a pro „výklad” jsme angažovaly dva létající zvířecí prostředníky. Moudrého sýčka Josefa Strýčka a polétavého popletu netopýra Pýra. Pýr klade dětsky naivní otázky všeho druhu a sýček trpělivě vysvětluje pojmy i fakta. Pokud se podaří, že Santiniho osobnost a dílo pochopí netopýr Pýr, pak by to měly zvládnout i děti z prvního stupně ZŠ v České republice.

S jakou odezvou se setkaly předchozí knižní počiny této edice – Pověst o Horymírovi a Šemíkovi a Stověžatá Praha? Původní idea celého projektu byla vytvořit sérii Města, ve které hlavní hrdinové Eliška a Vítek putují po zajímavých městech v ČR a Evropě. Připravujete čítanku o Brně?

Ivana Rocca Kovářová, místopředsedkyně spolku a ředitelka České školy Dublin: Na naše čítanky máme spoustu pozitivních ohlasů. Učitelé a rodiče si je mohou na našich webových stránkách stáhnout zdarma, čehož hojně využívají. Čítanky vyzkoušela ve své výuce celá řada českých škol v zahraničí, ale své místo nacházejí i v práci místních škol v ČR. Obě řady čítanek budou mít plánovaná pokračování. Ta s názvem Betálné Brno je těsně před dokončením, jen na chvíli musela ustoupit intenzivní práci na Santinim. Momentálně s Eliškou Vojtěch dolaďujeme grafiku a, jak název napovídá, děti se v ní dozvědí i něco málo o brněnském hantecu. Vyjít by měla na přelomu února a března. Svého následovníka dostane i Pověst o Horymírovi a Šemíkovi. Jako další v pořadí chystáme pověst Rytíři z hory Blaník.

Vraťme se v čase ještě o kousek zpět a pojďme ke kořenům. Jak a proč vůbec vznikl váš spolek?

Markéta Ševčíková, zakladatelka a předsedkyně spolku: Myšlenka na vznik našeho spolku přišla v průběhu roku 2019. Žila jsem v té době s rodinou druhým rokem v Kodani a dcera měla začít chodit v České republice do 1. třídy. Začala jsem zjišťovat, co vše je třeba pro vzdělávání v českém systému udělat, a také se objevily první projevy toho, co život s dětmi v zahraničí udělá. Jak rychle mohou ztrácet jazyk, vztahy, kulturní kontinuitu.

V Dánsku funguje skvělý spolek, který pořádá akce pro děti, ale není zde žádná víkendová česká škola, kam by děti chodily za klasickou výukou.

Dostala jsem se tak ke dvěma bodům – jak získat relevantní informace, jako člověk/krajan, který není nikde organizován (kromě Facebooku, kde různé skupiny zabývající se bilingvní výchovou sice existují, ale informace rychle mizí a nejsou strukturované). A také co udělat pro to, aby naše děti zůstaly hrdými a vědomými Čechy, byť vyrůstají v mezinárodním prostředí. 

Napadl mě tak portál, kde by byly všechny informace na jednom místě a člověk by věděl, kam má v případě potřeby sáhnout. Co má dělat, když s dětmi do zahraničí odjíždí, když tam žije, či když se vrací zpět. Pokud potřebuje rady logopeda nebo psychologa, kde relevantní osoby najde. Existuje mnoho užitečných odkazů, které jsou pro české děti žijící v zahraničí skvěle využitelné, ale kde je všude hledat? 

Šlo mi o to, aby prvotní rešerši informací, rad či materiálů udělal odborník. Zájemce – ať už rodič nebo učitel, který se k podobným k informacím dostane přes svoji mateřskou organizaci – je může dále využít. Vzdělávací texty, jako čítanky zjednodušeného čtení, pak přišly samy, záhy po založení spolku, jako skvělý učební materiál. Stejně tak i soutěže mají perfektní sekundární přesah.  

Oslovila jsem svoji dobrou kamarádku a profesionálku, Hanku Valentovou, která mne v mojí myšlence podpořila a navrhla oslovit pana Jiřího Krátkého, zvláštního zmocněnce pro krajanské záležitosti na MZV. Pan Krátký byl skvělý, v nespočtu ohledech mi dal plno zajímavých rad a doporučení, včetně tipu na Aničku Paap, která se stala třetí osobou našeho zakládajícího týmu.

A tak náš spolek vznikl – já, Hanka a Anička. Tři nadšenkyně, které v myšlence viděly smysl a neváhaly tomu obětovat mnoho času. Portál teď vypadá velmi jednoduše, ale jsou za tím nekonečné hodiny a hodiny on-line callů, realizace úžasného on-line dotazníkového šetření, na které odpovědělo téměř 400 Čechů z celého světa, včetně mentoringové spolupráce s Jirkou Sekerou a Evou Pavlíkovou z Česko.Digital. Velkou roli sehrála také naše dvorní grafička, Eliška Vojtěch, která nám udělala úžasné logo a vizuální identitu – podíváte-li se na logo pořádně, obsahuje vše zásadní, co je s českou kulturou spojené – lidový modrotisk, stavebnice Merkur, Wichterlova kontaktní čočka, Baťova bota a Čapkův robot. 

Co vám chybělo v dosavadních portálech pro krajany?

Markéta Ševčíková: Jednak vůbec existence všech těchto informací na jednom místě. Také asi stručnost, jednoduchost a networking. Mám akademické zázemí, a tak i na portál jsem šla formou maximálního rešeršování tématu. Při přípravě portálu bylo zajímavé sledovat, jaké je nastavení krajanské komunity po celém světě – USA a Kanada je nejdál – s ohledem na dějiny emigrace jsou řekněme „nejvyspělejší“, tj. nejotevřenější, informace rádi sdílejí a spolupracují. Evropa je v tomto ohledu trochu uzavřenější, i když se samozřejmě najdou výjimky a situace se v posledních dvou letech hodně změnila.   

Co máme také stále v hlavě, je vytvoření sdíleného HUBu pro všechny solitérní učitele, kde by bylo možné nabídnout různé vzdělávací materiály. Učitelé, kteří nejsou nikde organizovaní (tj. nemají k dispozici materiály ze své mateřské organizace) se pracně připravují na své hodiny, upravují podklady podle momentální úrovně svých žáků a je škoda, že tyto – po nocích vyprecizované zdroje – zůstávají v šuplíku. Zjišťovaly jsme, kdo by s námi do spolupráce na HUBu šel, velmi pozitivní odezvu jsme měly právě z USA a Kanady, ale zatím jsme to z časových důvodů nebyly schopny uskutečnit. 

Krajánek ve světě už existuje od r. 2018… V čem je práce vašeho spolku jiná?

Markéta Ševčíková: Krajánek odvádí neuvěřitelný kus práce – vydává časopis, organizuje online distanční výuku, tábor. Na poli krajanské komunity mají zcela nezastupitelnou roli! Řekla bych, že hlavním rozdílem je to, že Krajánek cílí přímo na děti – my cílíme primárně na rodiče a další vzdělavatele.

O co je největší zájem ze strany krajanů? Jakým způsobem s nimi spolupracujete?

Markéta Ševčíková: Krajané si rádi stahují naše čítanky zjednodušeného čtení. Ty jsou nejen využitelné pro české děti žijící v zahraničí, ale i pro děti cizinců, které pobývají v Čechách a mají problémy s českým jazykem. Texty jsou psané zjednodušenou formou, což vyhovuje oběma skupinám. Krajané se také rádi zapojují do soutěží, reagují na příspěvky na našem Facebooku. Neváhají odpovídat na dotazníková šetření – i letos chceme jeden průzkum uskutečnit. Poté uvidíme, jak se nálada mezi krajany s ohledem na vzdělávání změnila.  

Ve spolku jste samé ženy, často vícečetné matky bilingvních dětí, s učitelskou zkušeností. Některé z vás žijí v zahraničí. Můžete krátce rozvést, jak je někdy složité udržet u dětí ve vícejazyčném prostředí znalost češtiny a nebo ji dokonce dále rozvíjet?

Ivana Rocca Kovářová: Určitě neplatí, že stačí na děti mluvit česky a vše půjde samo, protože „děti jsou jako houby“. To je názor, se kterým se stále často setkávám a mnoho rodičů pak bývá zklamáno, že to zase tak jednoduché není. Důležité je minoritní jazyk děti nejen učit, ale umožnit jim v něm každodenně žít. Není to vždy jednoduché. Když chybí podpora širší rodiny nebo dokonce partnera, pak může rodiče podržet krajanská komunita v zemi, kde žije. Mně se u mých tří dětí osvědčilo je češtinou co nejvíce obklopit, dokud byly ještě malé, než nastoupily do školy. Češtinu vnímaly odmalička jako něco naprosto běžného a přirozeného, česky jsem na ně mluvila v jakékoliv situaci i před lidmi, kteří mluví jiným jazykem. Samozřejmě jsme četli české knížky, dívali jsme se na českou televizi, ale také u nás například prakticky neustále hrál český rozhlas. Snažila jsem se vybudovat pevné základy, na kterých půjde stavět, až do světa dětí stále více začne zasahovat angličtina ze školy a od kamarádů. Dnes je mým dětem 13, 11 a 10 let, mluví, čtou a píší česky, italsky (jazyk otce) a anglicky (jazyk prostředí) a hlavně se cítí jako doma ve všech třech kulturách, což považuji za obrovské bohatství. 

www.mojeceskaskola.cz

„Audio zpracování psaného slova je skvělou šancí pro ty, kterým na čtení v dnešní zrychlené době nezbývá čas nebo těm, kteří ještě nebo už sami číst nemohou, jako děti nebo senioři. Poslech audioknih posiluje fantazii i schopnost porozumět mluvenému slovu. Kvalitní audioknižní vydání pozvedá knihu na další úroveň a přináší zcela nový zážitek,“ uvádí ředitel knihovny a náruživý posluchač audioknih Jan Kaňka.

Audioknihy jsou v současné chvíli nejprogresivněji rostoucím segmentem knižního trhu. U čtenářů nabývají na stále větší oblibě, což dokazují nepřetržitě rostoucí roční počty nových titulů. Zákazníci přitom stále více upřednostňují digitální prodej. Tyto trendy následuje i knihovna a vychází vstříc požadavkům a potřebám svých čtenářů.

„Online formát považujeme za nezbytný zejména pro mladší generaci, která už téměř nevlastní zařízení, na kterých by si audioknihy na discích mohla přehrát a fyzické nosiče v dnešní době považuje víceméně za anachronismus,“ doplňuje Libuše Pavlicová, vedoucí útvaru odborných činností krajské knihovny.

Hlavní výhodou audioVýpůjček je okamžitá dostupnost odkudkoliv a kdykoliv a také skutečnost, že jeden titul si může na rozdíl od fyzického nosiče ve stejné chvíli vypůjčit větší množství čtenářů.

V nabídce je momentálně téměř 400 titulů nejrůznějších žánrů pro děti i dospělé. Mezi nimi jak klasika, tak i horké novinky a bestsellery nejžádanějších autorů, na které by čtenáři ve fyzické formě čekali v pořadníku. Jmenovat lze na příklad díla Jo Nesba, Michaely Klevisové, Scarlett Wilkové, Kateřiny Karolové, Helen Fieldsové, Jana Vojáčka, Ladislava Zibury, Jany Poncarové a dalších autorů. Kompletní nabídku čtenáři najdou v katalogu knihovny na kfbz.cz/eaudio.

Stažení audioVýpůjčky probíhá prostřednictvím stejné aplikace Palmknihy jako u již zavedených eVýpůjček. Čtenáři si ze svého čtenářského konta prostřednictvím aplikace audioknihu stáhnou z katalogu knihovny do svého chytrého telefonu nebo tabletu a ihned mohou poslouchat. Proces je velmi jednoduchý a rychlý. Připojení k internetu je nezbytné jen ke stažení knihy, k samotnému poslechu již není třeba.

AudioVýpůjčky jsou po stažení dostupné 31 dní, poté ze zařízení samy zmizí. Současně lze mít v aplikaci celkem 5 elektronických výpůjček a je jen na čtenáři, jak si audioknihy nebo eknihy nakombinuje.

Více podrobností, včetně návodů, najdou čtenáři na webu knihovny kfbz.cz/eaudio. V případě zájmu čtenářům rádi a ochotně pomohou knihovníci.

www.kfbz.cz / www.facebook.com/zlinknihovna

Skleněná trofej autorky Hany Vopravilové, designérky a studentky ateliéru Skla UJEP v Ústí nad Labem, a Nadace Lasvit, má své první majitele. Tímto počinem poukazuje nový výstavní projekt Art Grand Slam kulturní platformy Sport in Art na propojování sportu a umění napříč kulturními odvětvími. Jádrem prvního ročníku projektu je výstava Uvnitř pohybu kurátora Petra Vaňouse, která je nyní k vidění v pražské SmetanaQ Gallery. Na konci června pak poputuje do Českého centra Paříž, města, kde se uskuteční největší sportovní akce na světě – letní olympijské hry. „Projekt Art Grand Slam se zaměřuje na výběr děl předních současných českých vizuálních umělkyň a umělců, kteří se ve své práci dotýkají tématu v podmnožině pohybu a sportu. Vnější radost a vitalita je kontrolována temnějším pohybem vnitřních nároků, představ, tužeb, snů a ambicí. Prostřednictvím děl vizuální kultury se dostáváme do samotného jádra problému, v němž vzniká a zaniká základní projev lidského života – pohyb,“ přibližuje téma a ideu projektu jeho kurátor Petr Vaňous.

Sport lze ale spatřit nejen ve výtvarném umění. Na další umělecké kategorie a formy ztvárnění upozorňuje nová kulturní cena. V prvním ročníku byli oceněni za současné umělecko-sportovní počiny Bratři v tricku za inscenaci Běžkařská odysea, ve které čerpají ze svých zkušeností pouličního divadla, a která je tradičně plná sebeironie, žonglování, předmětové manipulace, střídmé akrobacie i laskavého humoru. Fotograf Matěj Skalický vytvořil vizuálně silný soubor velkoformátových fotografií starých sokolských žíněnek. Umělec Martin Kafes33 Hirth stojí za vizuální podobou renovovaného basketbalového hřiště v Písku dedikovanému Vítu Krejčímu. Na první pohled zaujme charakteristická barevná paleta i rukopis tohoto grafika a streetartového umělce. Roman Vávra je režisérem oceněného dokumentární filmu Případ Modrý, ve kterém příběh svého otce, kdysi nejlepšího hokejového brankáře světa, Bohumila Modrého, vypráví jeho dcera. V díle se spojuje empatické listování rodinným albem s příběhem Československa. Monografie Petra Volfa Sochař pohybu Zdeněk Němeček představuje život a dílo tohoto českého sochaře specializujícího se na sportovní tématiku. Dokládá umělcovu výjimečnost v domácím i mezinárodním srovnání a představuje jeho, dnes již ikonickou, tvorbu, která byla po dlouhou dobu opomíjená. Dílo oceněného výtvarníka Jakuba Janovského pak mohou návštěvníci zhlédnout přímo na výstavě Uvnitř pohybu, jíž je součástí.

Kromě Janovského práce najdou v galerii návštěvníci tvorbu dalších devíti renomovaných umělců a tří zástupců nejmladší generace. Ze zavedených jmen současné české výtvarné scény jsou na výstavě zastoupení Michael Rittstein, Milena Dopitová, Dalibor David, Paulina Skavová, Michal Cimala, Pavel Šmíd, Alena Anderlová, Lubomír Typlt, Jakub Janovský a Jitka Petrášová. Trojice mladých autorů vzešla z veřejně vypsané soutěže, tzv. open callu, kterým projekt Art Grand Slam podporuje mladé umělce do 30 let v kariérním posunu i inspiraci k novým tématům. Kurátora Petra Vaňouse nejvíce zaujali Veronika Čechmánková videoartem Dialogue with the Previous, který se poeticky dotýká proměny tradičních symbolů v čase a pohybu člověka; čerstvý laureát Ceny kritiky za mladou malbu pro rok 2024 Lukáš Slavický, jenž v triptychu Glory Glory složeném z obrazů a videa reflektuje podobnosti profesionálního sportu a umělecké praxe; a autorská dvojice z platformy INSTITUT INSTITUT Tereza Sikorová a Tomáš Moravanský s filmovým experimentem Dead in the Pool umístěným na městskou plovárnu. Právě Veronika Čechmánková zároveň získala letní rezidenční tvůrčí pobyt v Českém centru Paříž. Naopak všechny tyto vítěze open callu ocenila mladá a nekonvenční automobilová značka CUPRA v podobě zapůjčení auta pro výjezd do jedné z předních evropských galerií pro načerpání inspirace a rozvíjení networkingu se zahraničními umělci i institucemi.

Výstava Uvnitř pohybu je veřejnosti přístupná do 17. března 2024 v prostorách SmetanaQ Gallery na Smetanově nábřeží v Praze. Galerie je otevřena od úterý do neděle, vždy od 11 do 18 hodin. Vstup je zdarma.

Členové a členky poroty:

Jiří Hnilica | ředitel Českého centra Paříž

Michal Novotný | Ředitel Sbírky umění po roce 1945

Anna Strnadová | kurátorka Sbírky grafiky a kresby v Národní galerii – Oddělení grafiky a kresby 20.-21.století

Anna Švarc | architektka pražského metra

Rudolf Kasper | galerista a sběratel umění

Richard Drudy | kurátor GASK

Bára Alex Kašparová | vydavatelka a šéfredaktorka kulturního měsíčníku Artikl, kurátorka Curator Contemporary

Roman Franta | malíř

Markéta Musilová | galeristka a kurátorka SmetanQ Gallery

Anna Hrabáčková | vedoucí oddělení, programová konzultantka, agenda vizuálního umění, Česká centra

Art Grand Slam je výstavní projekt inspirovaný pohybem a sportem, jehož první ročník se uskuteční v Praze v roce 2024. Je určen profesionálním umělcům, ale i mladým autorům do 30 let. Součástí je vyhlášení nejlepších umělecko-sportovních počinů předchozího roku, a to v šesti kategoriích. Hlavní část projektu Art Grand Slam je založena na výstavě, která bude mít každý rok nového kurátora, a to především z důvodu zabránění umělecké a tématické stagnaci. Kurátor z tohoto důvodu vybírá i podtitul výstavy, která se v první řadě věnuje sportu, ale zvoleným podtitulem má možnost upozornit na důležitá témata v celospolečenském rozsahu. Pro první ročník výstavního projektu byl zvolen kurátor Mgr. Petr Vaňous PhD., uznávaný odborník, který zrealizoval již mnoho výstavních projektů v Čechách i zahraničí. Petr Vaňous vybral pro první ročník téma nazvané „Uvnitř pohybu“. Projekt organizuje kulturní platforma Sport in Art.

WEB |  www.artgrandslam.org

Česká centra, příspěvková organizace Ministerstva zahraničních věcí ČR, jsou stěžejním nástrojem veřejné diplomacie zahraniční politiky Česka a rozvíjejí kulturní vztahy mezi zeměmi. Jakožto kulturní institut jsou členem sítě zahraničních evropských kulturních institutů EUNIC. Prezentují naši zemi v široké škále kulturních a společenských oblastí: od umění přes kreativní průmysly až po propagaci úspěchů české vědy a inovací. Věnují se výuce češtiny v zahraničí. Zapojují se do mezinárodních projektů a slouží jako platforma pro rozvoj mezinárodního kulturního dialogu. V současnosti působí v zahraničí celkem 26 poboček na 4 kontinentech. Kromě Českých center spravují také Český dům v Jeruzalémě a Bratislavě. Více na www.czechcentres.cz

Partneři projektu:

Hlavní mediální partner: CUPRA

Partneři: Centre tchèque Paris, Česká centra, Sport in Art, SmetanaQ, Lasvit, F.H. Prager, FUD UJEP, TUL,

Mediální partneři: CzechCrunch, Reportér, Radio 1, Artmap, Artikl, Uni - kulturní magazín, Otevřené ateliéry Praha

Pod záštitou: hl. m. Prahy, městské části Praha 1, Ministerstva kultury

Vzdělávací aktivity Středočeské akademie pro kulturní a kreativní odvětví (zkráceně SAKKO) se zaměří na oblasti digitálních dovedností, finanční gramotnosti a manažerských a komunikačních kompetencí. Konat se budou od února do prosince vedle krajské knihovny v Kladně také v 5 knihovnách v Benešově, Mladé Boleslavi, Příbrami a Kutné Hoře.

Kompletní přehled workshopů s jejich termíny najdete na www.sakko.cz.

Workshopů se mohou zúčastnit jak zaměstnanci kulturních institucí, tak OSVČ. Účast na workshopech je bezplatná.

„Díky projektu dostávají lidé pracující v kultuře a kreativních odvětvích unikátní příležitost rozšířit si své znalosti a dovednosti. V loňském roce nám na kvalitu i výběr kurzů přišla velmi pozitivní zpětná vazba, proto mě těší, že jsme i letos získali finanční podporu,“ říká ředitel Středočeské vědecké knihovny Roman Hájek.

Projekt Rozvoj měkkých dovedností pracovníků v kulturním a kreativním sektoru ve Středočeském kraji II  je realizován za finanční spoluúčasti EU prostřednictvím Národního plánu obnovy a Ministerstva kultury ČR a bude podpořen také z rozpočtu Středočeského kraje.

www.svkkl.cz

První workshop se uskutečnil již koncem ledna a představil jednak činnost redakce PROPAMÁTKY, která inspiruje při záchraně památek a také pomáhá hledat potřebné finanční zdroje a dalším tématem byly sakrální památky a hledání jejich nového využití. 

Únorový workshop je plánován na pondělí 26. února 2024. Přednášející Ing. arch. Pavel Prouza, Ph.D.  představí ve dvou samostatných přednáškách obnovu pivovaru v Lobči.  Ve 14.00 hod bude tématem především stavební obnova a řešení technických a památkářských problémů, od 17.00 hod. bude přednáška zaměřena více na provoz a ekonomiku pivovaru.

Technická památka Parostrojního pivovaru v Lobči u Mšena (okr. Mělník) je svědkem pětisetleté tradice vaření piva na Kokořínsku. Objekt je velmi hodnotnou industriální stavbou s dlouhou a složitou historií. První písemná zmínka o pivovaru pochází z roku 1586 a renesanční jádro stávající stavby bylo vybudováno kolem roku 1600. Původní způsob výroby piva se v řemeslném vrchnostenském pivovaru dochoval až do 90. let 19. století, kdy byla tehdejším vlastníkem provedena zásadní přestavba na parostrojní pivovar. Vrcholné období rozvoje pivovaru lze datovat do let 1905-1921. K zastavení výroby došlo v roce 1943. Po znárodnění byl pivovar roku 1949 jako výrobní podnik zrušen a poté sloužil jako skladovací prostory.
Záchrana objektu se datuje od roku 2007, kdy zapomenutý pivovar objevili architekti Jana a Pavel Prouzovi. Roku 2009 prohlásilo Ministerstvo kultury pivovar kulturní památkou, v roce 2013 se stal součástí Evropských stezek průmyslového dědictví (ERIH). V roce 2015 vyla obnovena výroba piva a pivovar byl otevřen pro veřejnost.

Za svůj nevšední a v památkové praxi vzácně citlivý a vnímavý přístup k této industriální památce sklidili současní vlastníci pivovaru řadu uznání. Záchrana, obnova a zprovoznění pivovaru byly oceněny prestižní památkářskou cenou Patrimonium pro futuro v roce 2015 a také cenou Europa Nostra Awards 2023.

Vstup na workshop je zdarma. Prosíme zájemce o účast na této akci, aby se předem nahlásili Iloně Ampapové z územního odborného pracoviště Národního památkového ústavu v Telči (mobil: 724 663 511 nebo e-mail: ampapova.ilona@npu.cz) do pátku 23. února 2024 do 12.00 hodin.

http://www.npu.cz