Instituce a kulturní zařízení

ADOLF LACHMAN
LACHLAND
SVĚT POST-APOKALYPTICKÉHO ROMANTIKA

Galerie Villa Pellé

24. 1. – 24. 3. 2024

Kurátorka Martina Vítková

Výstava potěší nejen znalce proslulých počítačových her Samorost 3 a Machinarium, za jejichž vizuální stránkou stojí tento šestačtyřicetiletý umělec, autor mrazivě detailních, působivě imaginativních kreseb, malíř, sochař a počítačový grafik. Od přízemí až po půdu se galerie promění v krajinu mechu, rzi a motorů, v níž se prolíná biologické s industriálním a kde vládne postapokalyptická příroda. „Lachland je svět, kde nepoznáváme čas, protože v něm ještě nežijeme, ale asi bychom se na něj měli připravit. Země, kde místo pastýřů na loukách parkují paroboti. Navštivte Lachland a upgradujte se na budoucnost!“ usmívá se Martina Vítková, kurátorka výstavy lákavé pro každého gamera od pěti do sta let. V Galerii Villa Pellé potrvá až do 24. března 2024. Na návštěvníky výstavy čeká i řada tematických doprovodných akcí.

„Fantaskní krajina Adolfa Lachmana je světem velkých i malých mužů, jejichž klukovské duše touží po světě, kde není místo pro fádní realitu všedního dne. To neznamená, že ženám je vstup zakázán. Naopak – je dovoleno do něj vstoupit a obdivovat všechny ty tajuplné přízraky a trochu se krásně bát,“ představuje výstavu ředitelka galerie Villa Pellé Vladana Rýdlová. Bránu Villy Pellé do tajemného světa Adolfa Lachmana v zahradě střeží Pokleslý Atraktor – pohyblivá socha, v jejímž základu je skutečný automobil. Výstava v pražské novorenesanční Ville Pellé představí průřez Lachmanovou tvorbou. K vidění budou hyperrealistická plátna, precizní kresby tužkou a propiskou, kresby s digitální postprodukcí, digitální malba, ale i trojrozměrné objekty a autorovy vstupy do prostředí umělé inteligence. Podkroví vily se promění v herní zónu, v jejímž přítmí se mohou návštěvníci ponořit do imaginativního světa neobyčejných počítačových her. 

Adolf Lachman se narodil v roce 1977 v Pardubicích. Vystudoval Výtvarnou školu Václava Hollara v Praze a Akademii výtvarných umění v Ateliéru klasických malířských technik profesora Zdeňka Berana. Věnuje se převážně kresbě, digitální kresbě a malbě a postprodukci v počítači. Vytváří trojrozměrné objekty, v nichž kombinuje nalezené přírodní i průmyslové části. Má za sebou rovněž zkušenosti s komiksovou tvorbou – podle scénáře Štěpána Kopřivy nakreslil komiks Čtyřlístek v Saigonu a pracoval i na nedokončeném komiksu Pérák. Ve svém díle vytváří nový dosud neexistující svět, který sám nazval „postapo“ (postapokalyptickým) romantismem. Zobrazuje v něm vize biomechanického světa, kde se prolínají pokročilé technologie s přírodními fragmenty, motivy krajinných zákoutí na skutečných či fiktivních místech a kde čas nespěchá.

Od roku 2008 je Adolf Lachman členem nezávislého herního vývojářského týmu Amanita Design. Podílí se na vývoji počítačových her, z nichž nejznámější jsou Samorost 3 a Machinarium. Největším projektem v historii studia je hra Machinarium, jež se dočkala řady ocenění.

Doprovodný program k výstavě:

31. 1. 2024 18:00 – komentovaná prohlídka

28. 2. 2024 18:00 – komentovaná prohlídka

6. 3. 2024   18:00 - komentovaná prohlídka spojená s přednáškou Kouzlo herní grafiky

20. 3. 2024 18:00 - komentovaná prohlídka a koncert skupiny Rowná záda

14. 2. 2024 - koncert Floex (čas bude upřesněn)

Tvůrčí dílny pro děti:

4. 2.  - Roboti a paroboti

3. 3. - Vítejte v Lachlandu

Adolf Lachman
Lachland
Svět post-apokalyptického romantika

Galerie Villa Pellé

Otevírací doba: po – zavřeno út – ne 13-18 hodin

Partneři výstavy: Městská část Praha 6, Nadace PPF, Hlavní město Praha, Ministerstvo kultury ČR, Nadace ČEZ, Porte, Taktum, Renomia, X production, st.dio

Partneři doprovodných programů: FINEP, Václav a Petra Jirků

villapelle.cz

Robert Smolík
Výtvarník Robert Smolík, se věnuje především tvorbě loutek, ilustraci & scénografii. Podílel se např. na loutkách pro film Kuky se vrací a za film Čertí brko byl nominován na Českého lva v kategorii filmová scénografie. Spolupracuje s řadou divadel jako Alfred ve dvoře / Motus a souborů, např. Buchty a loutky nebo divadelní skupinou Handa Gote Researchand Development. Smolík bydlí v Jičíně, kde založil společně s Veronikou Svobodovou loutkové divadlo s názvem Škrobotník, Šlundra a Šibrová – Skupina ŠŠŠ. Momentálně působí jako odborný asistent na DAMU na Katedře alternativního a loutkového divadla.

Veronika Vlková
Umělkyně Veronika Vlková se věnuje především ilustraci knih pro děti, které tvoří ve spolupráci s výtvarníkem Janem Šrámkem. Mezi jejich poslední knihy patří oceňované To je metro čéče nebo Apolenka z modrotisku, za kterou dvojice získala cenu ilustrátor roku v Czech Grand Design, 2020. Působí v ateliéru Malba 3 na Fakultě výtvarných umění v Brně.

Jak byste inscenaci Návštěva popsali vlastními slovy? Dětský divák je, jak známo, upřímný a spontánní, ale také přísný soudce, jak děti na netradiční koncept reagují? Není to pro ně moc náročné na soustředění? Kolik repríz máte za sebou? Předpokládám, že každé představení je trochu jiné. Kdy si řeknete, tak dnes se to opravdu povedlo?

Robert Smolík: Nemyslím si, že je správné cokoliv popisovat, ale můžu říct, o co jsme se snažili. A to bylo vytvořit prostor pro soustředění se na tu chvíli, kdy se štětec dotkne papíru a zanechá otisk. Chtěli jsme pro návštěvníky vytvořit místo, kde by tento okamžik mohli zažít znovu poprvé. A zdá se mi, že děti i jejich rodiče na tuto nabídku reagují s vděkem a tichým soustředěním.

Veronika Vlková: Je to o jednoduchém pozorování člověka při práci, do kterého zároveň vstupují ještě jiné, tajemné nebo vtipné děje. Potvrdila se původní domněnka, že pro malé děti koukat na to, co dospělí dělají, je přirozené. Děti sedí blízko sebe, okolo stolu, kde divná hostitelka pracuje a kde samy postupně pomáhají. Vše se odehrává v tichu a pokud se ho podaří nenarušit zvuky, pak jsem většinou spokojená. Dost mě taky baví, když děti komentují, co vidí. Někdy říkají: „kdy už bude to divadlo?“ A pak na to rychle zapomenou. Repríz bylo cca 50 a pokaždé vznikne úplně jiná nálada, často se chechtáme, jindy mi všechno padá a děti se lekají, někdy je to úplně jemné, jen v úžasu. Některé děti s rodiči se opakovaně vracejí. Za nejméně povedené považuji, když pod okny CEDu byly vánoční trhy a musela jsem přetlačovat píseň Hallelujah od Leonarda Cohena.

Jedním z uměleckých záměrů Terénu je iniciovat tvůrčí setkání autorů performativního umění s umělci z jiných uměleckých oblastí. Návštěva je toho jistě dokladem. Svedla dohromady v autorské inscenaci scénografa v oblasti loutkového divadla a ilustrátorku knih pro děti. Terén ke spolupráci na představení pro děti oslovil nejprve Roberta. Měl jste volnou ruku, koho si přizvat? Znal jste tvorbu Veroniky už předtím? Má podle vás performativní charakter? Kdy jste se rozhodl, že to bude ono?

Robert Smolík: Tvorbu Veroniky jsem až na ilustrace neznal, ale když ji Matyáš Dlab (umělecký ředitel Terénu – pozn. red.) nabídl, jako možnost, hned jsem souhlasil. Jinak on to byl spíše můj požadavek, že chci pracovat s někým mimo divadlo, než že by to vyžadoval Terén, spíše jsme se na tom rychle shodli a stejně tak rychlá byla i domluva s Veronikou.

Ona z mého pohledu má každá tvorba performativní charakter. 

Umělci z různých uměleckých oborů často vzájemně nekomunikují a nezajímají se o sebe. Proč by to měli dělat? Sledujete jako divadelník výtvarníky a sledujete jako výtvarnice dění v divadelním světě?

Robert Smolík: Já si myslím, že umělci se o sebe zajímají až moc. Za sebe musím říct, že sleduji výtvarné umění mnohem víc než divadlo, což je dané tím, že divadlo nesleduji skoro vůbec.

Veronika Vlková: Aktivně sleduji hlavně okrajové projekty a tvůrce na české scéně, která je malá a kde jsme všichni docela propletení.

Veroniko, jak se Vám hrála hostitelka? Nemáte jako výtvarník spíše introvertní sklony? Byl to pro vás oříšek, jak tu křehkost tvoření předvést?

S účastí jsem souhlasila jen pod podmínkou, že nebudu muset hrát. Vystupuju sama za sebe, introvertně. Byla to pro mě samozřejmě výzva, a zároveň jsem ráda, že můžu zkoumat a trošku aspoň pochopit, jak to funguje, například jak moc souvisí můj klid a soustředění se soustředěním dětí a že nejde jen o to, že se udělají nějaké úkony na scéně, ale o zpřítomnění mentálního pole a obrazů tělem a o jakémsi zhypnotizování. To je dobrodružné.

Budete v nějaké formě spolupráce dále pokračovat?

Robert Smolík: No to bychom myslím oba chtěli.

Veronika Vlková: Pár nápadů máme.

Oba tvoříte ve dvojicích muž – žena. Veronika s Janem Šrámkem, Robert s Veronikou Svobodovou. Je to náhoda nebo jak vnímáte výhody takové spolupráce?

Robert Smolík: Takhle jsem o tom nikdy neuvažoval. Já asi spíš vím, že někoho k té práci potřebuju, že bez toho rozhovoru mi to nedává smysl.

Veronika Vlková: To je asi spíš náhoda. Pro mě znamená dobrá spolupráce, když vše vzniká s lehkostí, ať už je to s kýmkoli. Naše propojení s Robertem vnímám hlavně jako příklad dramaturgické geniality Lukáše Jiřičky (dramaturg CED – pozn. red.) a Matyáše Dlaba.

Na čem aktuálně pracujete? Co vás nejvíce zaměstnává v Jičíně, Brně, Praze nebo úplně jinde?

Robert Smolík: Připravuji inscenaci s Aničkou Klimešovou do Naivního divadla a nějaké svoje věci pro ŠŠŠ. Ale na ty nespěchám. Loni jsem dodělal Pitvu po více než šesti letech nesoustavné práce, tak asi tak.

Veronika Vlková: Už rok se snažím dokončit projekt pro děti o umělci Josephu Beuysovi. S Janem se také chystáme na knížku o skejtování. Tento týden budu dělat drobnější ilustrace do knihy o historii budovy sochařského ateliéru v Ořechovce a současných aktivitách centra pro umění a ekologii UMPRUM Kafkárna, na to se těším. Kateřina Vídenová mě oslovila ke spolupráci právě poté, co byli u nás v Brně na Návštěvě.

Roberte, v rodném Jičíně jste byl dlouho aktivní ve Valdštejnské lodžii, poslední roky se spolu s rodinou, přáteli a studenty soustředíte na projekt Balbineum, jehož cílem je oživení jezuitské koleje v Jičíně. Jak si v současnosti stojí?

Projekt Balbineum stále pokračuje, abych to vysvětlil, jde o snahu vytvořit udržitelný program v dlouho uzavřené Jezuitské koleji v Jičíně, letos budeme otevřeni třetí sezónu a snažíme se vytvořit místo pro odpočinek uměním a odpočinek umělců. Takže tam pořádáme dílny, rezidence a výstavy. Taky jsme začali vydávat knihy. Je to časově náročné a uvidíme, jak se to vyvine.

Veroniko, jste známá svými jemnými akvarelovými kresbami, ilustrovala jste řadu knih, zabýváte se také hudbou a vytváříte multimediální performance. Ráda bych se zastavila u oceňované knihy, kterou jste ilustrovala společně s Janem Šrámkem, To je metro, čéče! i Pokrok nezastavíš, čéče! Připomeňme, že Galerie výtvarného umění v Chebu hostí až do 7. dubna výstavu Vašich ilustrací ke knize. Zaujalo mě, že jste dcerou revizorky a řidičky MHD v Brně. To je minimálně krásná souvislost. Pomohlo Vám to nějak při práci na ilustracích?

Hodně jsem s postavou Karla vzpomínala na situace z mého dětství z máminy práce. Vybavovala jsem si, když jsem v létě trávila dny s ní v tramvajích a byla ohromená, jak sebevědomě jedná s lidmi a kolik je kolem toho adrenalinu. Fascinující byly také návštěvy depa nebo různí zábavní a strašidelní zaměstnanci dopravního podniku. Když máma chodila na večerní školení jeden její kolega mi kreslil zvýrazňovači z kanceláře postavičky kačera Donalda a Mickeyho Mouse. Určitě se to tam trochu propsalo. 

jasuteren.cz

www.ced-brno.cz

Pravoslav Rada

(14. 10. 1923 – 23. 4. 2011)

Zanechal v českém výtvarném umění výrazné stopy. Jeho tvorba a vliv se netýkaly pouze média keramiky a keramické plastiky, které mu bylo nejvlastnější, ale zasahovaly významně i do užitého umění a designu, architektury, animovaného filmu, loutkového divadla, organizace kulturních iniciativ a akcí, popularizace a vzdělávání. Byl nepřehlédnutelnou osobností, již aktuálně připomíná publikace Pravoslav Rada, kterou v ediční péči Venduly Fremlové a Kryštofa Hejného vydala na sklonku roku 2023 Alšova jihočeská galerie ku příležitosti výročí sta let od narození autora. Právě v souvislosti s tímto jubileem je záhodno připomenout tvorbu Pravoslava Rady také v Praze, kde rodák z Železného Brodu prožil celý život, a kde se odvíjela většina jeho uměleckých aktivit. Výstava v prostorách Novoměstské radnice, v níž se Pravoslav v rámci kolektivních výstav také několikrát prezentoval, není a nemůže být retrospektivní přehlídkou. Je proto zaměřená tematicky a soustředí se na motiv hlavy a tváře, který byl pro Radu zásadní. 

V trajektorii proměn Radovy tvorby a konkrétně tohoto motivu můžeme vysledovat směřování od modelovaných figur a tváří, jejichž kresebnost především v raných fázích připomínala rukopis Vlastimila Rady „s množstvím drobných črtů“ (Kroutvor, 1987), směrem k výrazné stylizaci a ke geometrické či stereometrické jednoduchosti a monumentalitě, od 80. let navíc velmi inovativně kombinované se sítotiskem.

Rada ve svých plastikách používal nejrůznější prefabrikáty a modulární prvky (dlaždice, kabřince apod.) a podobně také pracoval s dekorem – s obtisky, s filmovým tiskem či se sítotiskem. Příznačný je pro něj květinový vzor běžný pro kuchyňský porcelán, který využíval nejen na oblíbených plastikách koček, následně též sériově vyráběných. Mnohem zajímavější je jeho práce s fotografií. Rada často používal neúměrně zvětšené oči, nebo oči nepatřičně posazené vůči sobě navzájem či celku hlavy. Jeho díla jsou blízká dadaistické a surrealistické koláži (např. Hannah Höch) nebo dadaistickým objektům (dada hlavy Raoula Hausmanna nebo Sophie Taeuber-Arp).

Radova práce s motivem hlavy či tváře má mnoho podob. Rada využíval fotografie i ve smyslu podobizny konkrétních lidí – vytvořil několik portrétních dóz, plastik a také hodin, které se týkaly jeho blízkých přátel a souputníků. Mezi nejznámější patří dóza Kamil Lhoták, 1984 (ve sbírce Uměleckoprůmyslového musea v Praze), v níž Rada velmi sofistikovaně citoval významné motivy Lhotákovy malby. Vedle těchto portrétů vznikaly také od 80. let talíře a dózy, které jsou pojednány jako obličej nebo jako celá postava. Radovy talíře – tváře jsou názorným příkladem oživení běžného, každodenního předmětu a jeho posunutí směrem k individualizovanému objektu. Oživení předmětu je akcentováno navíc tím, že tyto realizace, z nichž některé byly zamýšlené jako diptych, tématizují také rozmluvu či dialog, tedy komunikaci obecně včetně vzájemných pohledů. Souběžně s talíři vytvářel Rada také busty, v nichž dále pokračoval i v 90. letech a po přelomu milénia. Busty patří k jeho nejvýraznějším a nejpůsobivějším dílům (např. Černá busta, Bílá busta, 2008), k čemuž přispívá nejen neotřelá kombinace kameniny či porcelánu s výraznými grafickými prvky, ale také to, že pohled busty cílí přímo na diváka.

Tematizace pohledů a dívání se je v díle Pravoslava Rady velmi podstatná. Některé Radovy plastiky s divákem komunikují –upřeně na diváka hledí a tak mu jeho pohled vracejí. Asger Jorn, vůdčí umělecká osobnost skupiny CoBrA, s nímž byl Rada v kontaktu od své návštěvy v Dánsku v roce 1947 až do Jornovy smrti roku 1973, uvedl v programovém prohlášení ke vzniku skupiny mimo jiné: „Usmějte se na svět a svět se bude smát na vás“ (Jorn, 1987, s. 13). Tento výrok je platný i pro Pravoslava Radu. Není výrazem nějakého vágního optimismu, není ani psychologizující poučkou. V kontextu tvorby je výrazem vnímání umění jako hybné síly, zrcadlící vztah k okolnímu světu, který není jednosměrný, ale naopak reciproční.

Vendula Fremlová — kurátorka výstavy

Jorn, A. (1987). Prohlášení umělců z časopisu Helhesten

(Pekelný kůň) 1941—44. In Dánští umělci ze skupiny COBRA.

Praha: Národní galerie v Praze.

Kroutvor, J. (1987). Karikatury Vl

Galerie v přízemí Novoměstské radnice

OTEVÍRACÍ DOBA:

út-ne 10-18 hodin 

mezi 12. - 13. hod 30 minut polední pauza

VSTUPNÉ:

plné 50 Kč

snížené 20 Kč

rodinné 100 Kč

Vstup do Galerie v přízemí je z průjezdu z Vodičkovy ulice po dvou schůdcích. Pro vjezd a výjezd invalidního vozíku je možné si zapůjčit u ostrahy Novoměstské radnice ližiny /vstup do vrátnice z nádvoří vlevo/.

www.nrpraha.cz
www.facebook.com/nrpraha 

„Královéhradecký kraj oplývá velkým počtem historických staveb i uměleckých děl, které jsou chráněny jako kulturní památky nebo národní kulturní památky. Mnohem větší počet již však tento statut nemá, přesto se jedná o místně nebo regionálně významné stavby, plastiky nebo jiné movité věci. O to větší je naše radost, když vidíme zájem o to, nenechat tyto památky zchátrat a zaniknout, ať už jde o malou kapličku v poli či celý zámek. V uplynulých třech ročnících soutěže jsme ocenili obce, spolky i jednotlivé občany a chceme v tom pokračovat i nadále. Práce a náklady spojené s obnovou památek jsou velké, ale stojí za to a pomáhají udržovat naše dědictví stále živé,“ uvedla náměstkyně pro kulturu Martina Berdychová.

Rada Královéhradeckého kraje proto již počtvrté schválila a vyhlásila pravidla pro vyhlášení a udílení Ceny za příkladnou realizaci obnovy architektonického dědictví v regionu, významný počin a dlouhodobý přínos památkové péči v Královéhradeckém kraji. Tato cena je udělována každoročně a od třetího ročníku nese souhrnný název Hereditas obligat.

Cena je udělována ve čtyřech samostatných kategoriích, a to:

• Stavební obnova chráněné stavby, která spočívá v dokončení stavebních prací nebo ucelené etapy stavební obnovy prohlášené nemovité kulturní památky, nemovité národní kulturní památky, případně stavby nacházející se na území památkové rezervace nebo památkové zóny;
• Restaurování prohlášené památky, která spočívá v dokončeném restaurátorském zásahu ať již celé movité či nemovité kulturní památky nebo její ucelené části (např. restaurování sochy, obrazu, nástěnné malby atd.);
• Záchrana neprohlášené památky, která spočívá v obnově, ucelené etapě obnovy nebo restaurování státem nechráněného uměleckého či řemeslného díla, jakož i stavby, která se nachází mimo území památkové rezervace nebo památkové zóny;
• Popularizace památkové péče, která spočívá v dlouhodobé cílené činnosti popularizační, přednáškové, výzkumné, projekční, publikační apod. v oblasti památkové péče.

Nominaci na držitele ocenění může podat jakákoliv fyzická nebo právnická osoba v souladu s pravidly, a to do 28. února 2024. Stačí poslat nominaci na příslušném tiskopisu, a to buď písemně na adresu Krajského úřadu Královéhradeckého kraje, odboru kultury, památkové péče a cestovního ruchu, případně elektronicky na e-mail pamatky@kr-kralovehradecky.cz. V prvních třech kategoriích je cena udělována za poslední tři kalendářní roky, čtvrtá kategorie nemá časové omezení.

Pravidla a tiskopisy nominace jsou ke stažení na webu Královéhradeckého kraje: https://www.khk.cz/cz/krajsky-urad/kultura/cena-za-prikladnou-realizaci-obnovy-architektonickeho-dedictvi-v-kralovehradeckem-kraji--vyznamny-pocin-a-dlouhodoby-prinos-pamatkove-peci-322813/

„Chceme zahájit jednání v rámci Královéhradeckého kraje a předložíme zastupitelstvu návrh na spolupráci při záchraně pevnosti Josefov s možností čerpání dotací v rámci dvou ministerských programů. Momentálně jednáme s městem o podílu a o financování v následujících 10 letech. Pokud se na tomto domluvíme a krajští zastupitelé vysloví souhlas, budeme připraveni podepsat dohodu o spolupráci mezi ministerstvy, krajem a městem Jaroměř,“ informoval hejtman Martin Červíček.

V případě, že by došlo ke stoprocentnímu vyčerpání všech avizovaných prostředků v rámci obou dotačních programů, tak by odhadovaná spoluúčast žadatele na dofinancování projektů činila okolo 800 milionů korun pro město a kraj dohromady.

Město Jaroměř by již do konce ledna mohlo podat první žádosti o dotaci z Havarijního programu ministerstva kultury.

„V dotačním programu ministerstva kultury jsou alokované prostředky na dva ministerstvem určené objekty v Josefově – vojenskou nemocnici a čtvercové kasárny. Žadatelem o dotaci bude město Jaroměř jako vlastník těchto nemovitostí, v prvních žádostech se předpokládá financování oprav střech a krovů. Zapojení do obou ministerských dotačních programů bude na základě konkrétních projektů, které připravíme v jednotlivých letech, a to za předpokladu odsouhlasení zastupitelstvem kraje,“ popisuje náměstkyně hejtmana Martina Berdychová.

Čtvercové kasárny jsou největším kompaktním městským objektem na území městské památkové rezervace v Josefově. Tento rozsáhlý areál je dlouhodobě nevyužívaný, veřejnosti nepřístupný a nachází se v neutěšeném stavu. Královéhradecký kraj ve spolupráci s městem Jaroměř a dalšími zapojenými subjekty jedná o novém využití tohoto prostoru. Záměr revitalizace má ambice stát se impulsem pro veřejný, společenský i kulturní život.

Původně jezdecké, poté dělostřelecké, a nakonec pěchotní čtvercové kasárny jsou jedním z objektů pevnosti Josefov, jejíž podstatná část byla vybudována v letech 1780–1790. Pevnostní město, které v roce 1793 získalo své jméno na počest císaře Josefa II., je od roku 1948 součástí Jaroměře. Velkým zásahem do života Josefova byl odchod armády v 90. letech 20. století. Mnoho objektů, včetně čtvercových kasáren, zůstává od této doby bez využití.

Ve školním roce 2024/2025 bude otevřeno 16 mentorských skupin. Role mentorů se ujmou virtuosní klavíristé Ivo Kahánek, který stojí u projektu od pilotního ročníku, a Karel Košárek, který se tentokrát bude věnovat i čtyřruční hře. Mezi mentory klasické hudby budou též přední sopranistka Kateřina Kněžíková, koncertní mistr České filharmonie Jan Fišer, inovativní klarinetista Irvin Venyš, a vyhledávaný violista Jiří Kabát, jenž povede již podruhé komorní soubory s převahou smyčců Specifický obor dvouplátkových nástrojů podpoří hráči České filharmonie fagotista Tomáš Františ s hobojistou Pavlem Borovkou. Poprvé bude otevřen obor trubka pod vedením Svatopluka Zaala z PKF – Prague Philharmonia.  Dirigent a virtuosní hráč na lesní roh Radek Baborák se bude věnovat nejen svému sólovému nástroji, ale i souborům. Vyhledávaná skladatelka Beata Hlavenková tradičně povede sekci autorské hudby bez omezení žánrů, zákonitostem a tajům muzikálového zpěvu se bude věnovat Radka Fišarová. Uznávaný choreograf a baletní mistr Jan Kodet se bude věnovat choreografické práci s vybraným tanečním souborem. Výtvarný obor opět představí nové tváře v roli mentorů – přední malířku Eriku Bornovou, oceňovanou ilustrátorku a tvůrkyni komiksu Lucii Lomovou a v neposlední řadě progresivního architekta Petra Jandu. S Divadelním soubory bude pracovat výrazná divadelní režisérka nové generace Anna Klimešová.

Do Akademie MenART se mohou přihlásit žáci základních uměleckých škol, 2. stupně ZŠ, nebo studenti středních škol a gymnázií, kteří touží zdokonalit své umělecké dovednosti ve spolupráci s uznávanými profesionály společně se svými pedagogy. Dvojice studentů a pedagogů absolvují víkendová setkání s mentory během celého  školního roku. Skupiny pracují společně, s důrazem na individuální přístup a potřeby každé dvojice student–pedagog.

Akademie nově zahajuje spolupráci s Pedagogickou fakultou Univerzity Palackého v Olomouci, kde proběhne úvodní setkání 7. ročníku. „Z navázané spolupráce s MenARTem máme velkou radost, těší nás zejména možnost propojit oborové didaktiky a náš výzkum s příklady dobré praxe v oblasti práce s talenty a podpory expresivní činnosti mladých lidí,“ upřesňuje význam spolupráce Petra Šobáňová, proděkanka fakulty, kde se tradičně věnují také pregraduální přípravě učitelů výtvarné a hudební výchovy pro základní umělecké školy.

Během šesti předchozích ročníků prošlo Akademií MenART přes 600 studentů a 372 pedagogů ze 346 škol ze všech krajů ČR. Mnoho stipendistů dosáhlo vynikajících výsledků v přijímacích zkouškách na umělecké školy v ČR i v zahraničí, pokračuje na umělecké cestě a sbírá úspěchy též na soutěžních pódiích. Stipendisté mají nejen možnost získat zkušenosti od mistrů svého oboru, ale také vystoupit na prestižních festivalech. Mimořádný prostor pro podporu nejmladší generace ve svých programech otevírají naše největší hudební festivaly Pražské jaro a Smetanova Litomyšl a též Smetanova výtvarná Litomyšl. Mladé talenty rovněž představuje a význam a přínos uměleckého vzdělávání skvěle vyzdvihuje festival ZUŠ OPEN.

Podrobnosti a přihlášky: Zájemci najdou detailní informace na oficiálních stránkách www.menart.cz. Uzávěrka přihlášek je 31. 3. 2024.

Akademie MenART má ve vínku dvě hlavní motta: Inspirativní setkání jsou v životě zásadní. Za každým úspěšným umělcem stojí osvícený pedagog. Zakladatelka akademie MenART Dana Syrová doplňuje: „Jako velmi cennou vnímám pozitivní energie, která se v MenARTu díky přístupu týmu a mentorů soustředí. Jde nám o sdílení zkušeností a rozvoj nejmladší generace. Všichni cítíme, že nastavený způsob práce přináší své ovoce a předává chuť pokračovat v další cestě, která je individuální a velmi rozmanitá.“

„U Stipendijní akademie MenART stojím od jejího založení a s každým novým ročníkem s radostí sleduji, jak obrovskou základnu talentovaných mladých klavíristů v českých ZUŠkách máme. Během svých studií jsem potkal mnoho lidí, kteří mi zcela nezištně a s úsměvem pomohli na cestě k profesionalismu. Je mi velkou ctí a radostí, že nyní mohu již pošesté v rámci Stipendijní akademie MenART posílat jejich dar dál svým mladým kolegům,“ říká zakládající mentor a klavírista Ivo Kahánek.

Podobný názor má i choreograf Jan Kodet, který se do MenARTu vrací opakovaně: „Jsem potěšen, že mohu být součástí tohoto skvělého projektu. Vím, a sám si dobře pamatuji, jak moc mne nejen v dětství, ale i později ovlivňovala setkání s inspirativními osobnostmi. Budu moc rád, když se i mně podaří podpořit, poradit či zapálit pro tanec další generaci a předat tak dále vášeň a radost, bez nichž se neobejde žádná umělecká disciplína.“

„Akademie MenART je unikátní projekt. Být jeho součástí je úžasnou a dobrodružnou příležitostí pro sdílení zkušeností a probouzení nových vizí mezi žákem, učitelem a mentorem. Naše pozice se často stírají a otevíráme společně nové prostory, srdce, zájem, touhu, radost, odvahu…vše co k hudbě patří. Při našich prvních setkáních vlastně nikdo netuší, co vše s v nás skrývá…,“ doplňuje Radka Fišarová, která v MenARTu vede muzikálový zpěv.

Podobný názor má i klavírista Karel Košárek: „Od dětství jsem měl velké štěstí na pedagogy a inspirující osobnosti. Tito lidé mi pomáhali najít si vlastní cestu v interpretaci, chápání hudby a v mnoha dalších směrech. S některými dokonce časem přerostl původní vztah učitel – žák do celoživotního přátelství. Akademie MenART je pro mě mimo jiné příležitostí, jak svým mentorům alespoň symbolicky poděkovat a být pro mladé talenty tím, čím oni byli pro mě.“

Stálou mentorkou Akademie je skladatelka a interpretka Beata Hlavenková. Ke své práci v MenARTu podotýká: „Jednou z věcí, kterou během svého mentorování velmi zdůrazňuji, je, že hudba má mnoho tváří a žádná není něčemu nadřazená ani podřazená. Sděluji mladým hudebním adeptům, že je dobré respektovat všechno, co zní a co je dobré. V tomto ohledu vítám i velkou podporu ředitelky MenARTu Dany Syrové, která vnímá tuto žánrovou rozmanitost.“

Akademie MenART v kostce

Stipendijní akademie uměleckého vzdělávání MenART nabízí roční stipendijní program určený studentům nadaným v uměleckých oborech a jejich pedagogům. Umožňuje jim po dobu jednoho školního roku pracovat v úzkém kontaktu s mentory – výraznými osobnostmi české umělecké scény. Cílem je podpora talentu a inspirace pedagogů díky sdíleným příkladům dobré praxe. MenART realizujeme v oboru hudebním (klasická sekce a sekce bez žánrového omezení), výtvarném, literárně-dramatickém a tanečním. Program je akreditován MŠMT v systému DVPP. Během uplynulých šesti ročníků prošlo Akademií MenART přes 660 stipendistů a 371 pedagogů z celé ČR.

MenART též nabízí webináře určené zejména pedagogům, rodičům i pokročilým studentům. S ohledem na velký zájem nabízí jednodenní semináře MenART+. Ve spolupráci s Atriem Žižkov pořádá cyklus Hudební Odyssea, kde se na podiu setkávání mentoři se svými chráněnci napříč ročníky. České centrum v Bruselu vyzvalo Stipendijní akademii MenART a v prosinci 2022 společně uspořádaly slavnostní závěrečný koncert k českému předsednictví v Radě Evropské unie.

Krátké ilustrační video z práce a atmosféry v Akademii MenART ze zahájení VI. Ročníku v Kroměříži je k dispozici na https://www.youtube.com/watch?v=7LBAd5rElpA&t=3s.

Patron Akademie MenART: RSJ, Nadační fond rodiny Malých

Mecenáš: Julius Prüger, Libor Winkler

Za finanční podpory: Hlavní město Praha, Ministerstvo kultury ČR, Národní plán obnovy – Next Generation

Partneři a podporovatelé: Erste Premier, Aveton, Centrální depozitář cenných papírů, Ivana Janečková, Nadace Albatros

Za podporu klasické sekce: Nadace Stadler-Trier, Concertino Praga

Zvláštní poděkování za podporu mladých talentů: Pražské jaro, Smetanova Litomyšl, Smetanova výtvarná Litomyšl, Bohemian Heritage Fund, Město Litomyšl

Mediální partneři: Harmonie, KlasikaPlus

V mimořádné spolupráci: ZUŠ OPEN, Atrium Žižkov

Spolupráce: Univerzita Palackého v Olomouci

Spolupracující instituce: AZUŠ, UMPRUM, HAMU, DAMU, ZUŠ Jana Hanuše Praha 6, konzervatoř Praha

Leoš Janáček, významný český operní skladatel, strávil většinu svého života v Brně. Jeho vliv na město je patrný skrze Janáčkovu akademii múzických umění, Janáčkovo divadlo nebo festival Janáček Brno. S nápadem vytvořit poutavou show na téma Janáčkova Brna přichází umělecký šéf Tamuza Tomáš Tlučhoř.

„V bohaté brněnské kulturní nabídce chyběla hudební show na téma Janáčkovo Brno. Vytvořili jsme proto představení ve vysoké operní kvalitě ale s neoperním inscenačním přístupem, které by mělo oslovit zahraniční turisty hledající odkaz Leoše Janáčka i místní obyvatele,“ prozrazuje Tlučhoř.

Scénáře i režie se chopila Hana Mikolášková, známá svými úspěšnými hudebními projekty jako je například oceňovaný operní pastiche pro děti Hurvínek prodává nevěstu v koprodukci Národního divadla Brno a Divadla Spejbla a Hurvínka. Mikolášková se ve svém scénáři zaměřuje na klíčové momenty v životě Leoše Janáčka, od studií v klášteře na Starém Brně až po divoké vztahy se ženami. Výběr z Janáčkových děl bude představen prostřednictvím tří operních sólistů a klauna představujícího postavu samotného Janáčka.

„Chceme vytvořit koktejl z Janáčkovy hudby, temperamentu a smyslu pro humor. Leoš Janáček není pro nás pouze monument a fenomén; je nesmrtelný, stále živý, provokativní a aktuální,“ představuje Mikolášková projekt.

Výtvarné řešení scény a kostýmů vypracoval scénograf David Janošek, hudebního nastudování se ujal Tomáš Krejčí, poradce pro pohybovou spolupráci byl Roman Blumaier, producentem Tomáš Tlučhoř a na celou show dohlížel dramaturg Miroslav Ondra. „Spojení Janáčkovy hudby, brněnské klaunerie a honosného kabaretu je vzrušující hudebně i divadelně. Věřím, že si na své přijdou jak milovníci Janáčka, tak návštěvníci kabaretu hledající zábavu a nové poznatky,“ dodává dramaturg Ondra. Na premiéře excelovali Helena Fialová na klavír, Miroslav Sýkora v roli Janáčka, Eva Esterková jako lyrický soprán, Lucie Kašpárková dramatický soprán a Aleš Janiga coby baryton. Zhruba hodinové představení bude pravidelně hráno v Cabaretu des Pechés v paláci Jalta na Dominikánském náměstí od 17:00.

Více na webu: cabaretjanacek.cz

Vstupenky: https://cabaretjanacek.cz/vstupenky/

Leoš Janáček/Hana Mikolášková

Cabaret Janáček

Scénář a režie: Hana Mikolášková

Hudební aranžmá a nastudování: Tomáš Krejčí

Výběr z děl Leoše Janáčka: Hana Mikolášková a Tomáš Krejčí

Dramaturgie: Miroslav Ondra

Pohybová spolupráce: Roman Blumaier

Scénografie: David Janošek

Produkce: Tomáš Tlučhoř

Osoby a obsazení

Leoš Janáček: Ondřej Klíč /  Miroslav Sýkora / Tomáš Žilinský

Lyrický soprán: Eva Esterková / Katarína Haščáková / Marta Chila Reichelová

Dramatický soprán: Iveta Jiříková / Lucie Kašpárková / Zuzana Čurmová

Baryton: Aleš Janiga / Jiří Miroslav Procházka / Denis Zjatik

Klavírní doprovod: Katarína Duchoňová / Helena Fialová / Tomáš Krejčí

Premiéra: 18. 1. v Cabaretu des Pechés v 19:00

Nejbližší reprízy:

• 25.1. v 17:00
• 26.1. v 17:00
• 27.1. v 17:00
• 30.1. v 17:00
• 3.2. v 17:00
• 9.2. v 17:00
• 10.2. v 17:00
• 17.2. v 17:00
• 21.2. v 17:00
• 23.2. v 17:00

„V rámci pravidelných připomínek Mezinárodního dne památky obětí holocaustu letos opět ve spolupráci s Židovským muzeem v Praze uvádíme putovní výstavu. Tentokrát ve foyer kina můžete zhlédnout ukázku dětských kreseb s názvem Motýla jsem tu neviděl,“ uvedl organizátor Zdeněk Holoubek z Domu kultury Vsetín. Vystavovaná díla pochází ze sbírky kreseb nejmenších vězňů z Terezínského ghetta, kde bylo během války vězněno okolo 11 tisíc dětí a mladých lidí.

„Židovská samospráva usilovala o to, aby dětem v ghettu vytvořila snesitelné podmínky. Nejdůležitější otázkou i nadále zůstávala výuka, tolik potřebná pro uchování a další rozvíjení etických, estetických a intelektuálních hodnot,“ uvádí Židovské muzeum. Součástí výuky byly také hodiny kreslení vedené Friedl Dicker-Brandeisovou. Sbírka kreseb, které děti v ghettu namalovaly, vznikla během necelých dvou let (1942–1944) a s počtem 4 500 prací je ojedinělou a nejrozsáhlejší na světě. „Výstava bude k vidění od 24. ledna v kině Vatra vždy v otevírací době,“ doplnil za Dům kultury Vsetín Zdeněk Holoubek.

www.dkvsetin.cz

V loňském roce Muzeum Kroměřížska navštívilo přibližně 35.000 lidí, z nichž přes 27.000 zamířilo do hlavní budovy na Velké náměstí v Kroměříži, necelých 7.000 do Muzea v přírodě Rymice a přes 1.000 do Větrného mlýna Velké Těšany. V porovnání s rokem 2022 se jedná o nárůst počtu turistů. Tehdy přišlo celkem 28.000 lidí.

„Z těchto rostoucích čísel máme velkou radost. Dokonce jsme překonali předkovidovou návštěvnost z roku 2019, kdy tyto naše tři objekty navštívilo přes 22.000 turistů. Nejnavštěvovanějšími výstavami se loni staly Dotýkat se exponátů přikázáno! a Učitel a žák. Max Švabinský a Antonín Marek Machourek. Ze stálých expozic k největším tahákům patří Poklady staré půdy, Památník Maxe Švabinského a Historie ukrytá pod dlažbou města,“ zhodnotila ředitelka muzea Martina Miláčková. „K nejúspěšnějším akcím v Kroměříži patřila Noc muzeí, program pro děti V muzeu to mravenčí a vánoční akce. V Muzeu v přírodě Rymice to byl Den řemesel a vánoční jarmark,“ dodala ředitelka.

Na tento úspěch chce muzeum navázat i v letošním roce. Hned první dvě nové výstavy jsou věnovány umění. Evropu z výšky si budou moci zájemci prohlédnout na putovní výstavě dronových fotografií Tomáše Neuwirtha Evropa z ptačí perspektivy (2. 2.–17. 3. 2024). Zachycuje známá i méně známá místa z 12 zemí. „K vidění budou i takové turistické perly, k jakým patří například klášter Mont Saint Michel nacházející se na přílivovém ostrově v Dolní Normandii ve Francii nebo alpské jezero Bled se stejnojmenným ostrovem a kostelem ve Slovinsku,“ zve na výstavu ředitelka Muzea Kroměřížska Martina Miláčková. Druhou umělecky laděnou výstavou jsou Barevné světy Tomáše Vosolsobě (1. 3.–2. 6. 2024).

Do časů našich předků návštěvníky vrátí výstava Někdo to rád sušené (12. 4.–22. 9. 2024). „Představí unikátní historické exponáty, které budou doplněny hravými interaktivitami, například modelem zmenšené tradiční sušárny ovoce,“ upřesnila kurátorka Martina Václaviková. Výstavu doplní edukační program pro školy.

Muzeum myslí také na děti, jimž přes letní prázdniny nabídne Zábaviště pro sviště (14. 6.–1. 9. 2024). Jedná se o interaktivní výstavu, kterou doplňují ilustrace Venduly Hegerové. „Herny jsou zaměřené na různá témata tak, aby se zde zabavilo každé dítě. Spojuje se zde chytrá zábava, tvoření a pohyb. Děti se mohou těšit na sviští dráhu, fotokoutek Zvěřinec, balonkoviště či obří leporelo,“ naznačila jedna z kurátorek Kateřina Mozgová.

Milovníky zvířat nadchne výstava Naše koně (20. 9.–1. 12. 2024). Přibližuje zajímavou historii chovu moravského teplokrevníka, plemene úzce spojeného s naším regionem. Návštěvníci se mimo jiné seznámí se způsoby sedlání i zapřahání a uvidí také typický kočár. Audiovizuální část je pak provede osudy těchto jedinečných koní i jejich majitelů.

Podzim v muzeu bude patřit stěžejní akci letošního roku, jíž bude výstava Hradisko u Kroměříže. Pevnost z doby bronzové (11. 10. 2024–16. 3. 2025), která je vyvrcholením několikaletého výzkumu této evropsky významné lokality. „V době bronzové zde vzniká nížinné opevněné sídliště, které se stává politickým, náboženským a obchodním centrem střední Moravy. Dokládají to tři bronzové poklady. Poslední z nich je jedním z nejbohatších moravských hromadných nálezů. Obsahuje přes 850 předmětů o celkové váze 40 kg. Veřejnost poprvé uvidí všechny tři depoty pohromadě,“ uvedla jedna z kurátorek Lenka Pěluchová. Výstavu doprovodí stejnojmenná publikace, kterou muzeum vydalo v prosinci loňského roku, a rovněž edukační program pro školy.

Poslední počinem letošního roku bude výstava Ondřeje Olivy Objekty (13. 12. 2024–2. 3. 2025), který se snaží vytvářet vizuálně zajímavá díla, jež jsou svým tvarem čitelná i pro běžného diváka. V současné době vytváří pro Kroměříž památník biskupa Karla z Lichtensteinu-Castelcorna.

I letos se návštěvníci mohou těšit také na jednorázové akce. Muzeum se opět připojí například k Noci muzeí či Noci vědců. Muzeum v přírodě Rymice znovu ožije Dnem řemesel nebo vánočním jarmarkem.

www.muzeum-km.cz

Cyklus všech Smetanových oper

Celý cyklus Smetanových oper byl zahájen v sobotu 13. ledna, za přítomnosti ředitele divadla Martina Otavy a radní města Plzně Elišky Bartákové, Prodanou nevěstou. Zde diváci také poprvé slyšeli slavnostní fanfáry složené dramaturgem opery DJKT Vojtěchem Frankem k Roku české hudby. Příležitost vidět v Plzni všechny Smetanovy opery měli diváci naposledy před 40 lety.

„Je jen málo výjimečných roků, které tolik znamenají pro českou kulturu a umění, zejména pro klasickou hudbu. Jsou jimi tzv. čtyřkové roky, kdy si každých deset let připomínáme významná tuzemská hudební výročí. Nejinak tomu bude i letos v rámci projektu Rok české hudby 2024, v němž oslavíme také 200 let od narození světoznámého hudebního skladatele Bedřicha Smetany, který zanechal významnou stopu i v kulturním dění a historii našeho města,“ připomněla radní Eliška Bartáková.

Divadlo J. K. Tyla uvede všechny Smetanovy opery ve spolupráci s Národním divadlem moravskoslezským v Ostravě. Inscenace Prodaná nevěsta, Dalibor, Hubička a Čertova stěna v nastudování plzeňského operního souboru mohou diváci navštívit v průběhu roku několikrát, celou etapu uzavře ostravské divadlo, které v rámci epilogu Roku české hudby v lednu 2025, uvede ve Velkém divadle Branibory v Čechách, Dvě vdovy a Tajemství. „Pomyslným vrcholem celého cyklu bude jediné galapředstavení slavnostní opery Libuše v lochotínském amfiteátru v rámci Noci s operou,“ doplňuje ředitel divadla Martin Otava. Viola – devátá nedokončená Smetanova opera zazní na slavnostním koncertě V hudbě život Čechů, naplánovaném na 28. února na Nové scéně. Nejmenší diváci se mohou seznámit s tvorbou Bedřicha Smetany návštěvou inscenace Prodáváme nevěstu, která se vrátí na Malou scénu 5. října 2024.

 „Jsem velmi rád, že Divadlo Josefa Kajetána Tyla přistoupilo k oslavám Roku české hudby a 200. výročí narození Bedřicha Smetany takto impozantním způsobem. Potvrzuje to mimořádné kvality našeho plzeňského divadla a jsem si jist, že se nejen Plzeňané mají na co těšit. Koneckonců tento můj názor jednoznačně potvrzuje i podpora, která byla divadlu udělena v rámci dotačního titulu Ministerstva kultury Rok české hudby – Smetana 200 odbornou komisí ve výši 3,5 milionu korun na 8+1 Smetanovu operu v DJKT,” řekl ministr kultury Martin Baxa.

Sbory Bedřicha Smetany

Na koncertě sborů, jenž se odehraje 9. května ve Velkém divadle, zazní v podání spojených sborových těles z Čech a Moravy, sboru opery DJKT a dětského sboru opery DJKT– Kajetán díla, která tvoří těžiště Smetanovy sborové tvorby. Méně známé sbory pak zařadí DJKT na program podzimního Operního matiné; sbory s doprovodem orchestru provede Plzeňská filharmonie.

Písně Bedřicha Smetany

Česká hudba bude tvořit také páteř oblíbených Operních matiné. Smetanovi budou věnována matiné dvě. „Na prvním únorovém matiné zazní písňový cyklus Večerní písně, zbylé písně pak diváci uslyší na podzimním matiné. Takže se Plzeňané dočkají nejen všech Smetanových oper, ale i všech jeho sborů a písní,“ upozorňuje Otava.

Další velikáni české opery

K nejhranější čtveřici českých autorů patří u nás i ve světě vedle Bedřicha Smetany také Antonín Dvořák, Leoš Janáček a Bohuslav Martinů. Divadlo proto několikrát během roku 2024 zařadilo do programu také Dvořákovu Armidu, Janáčkovu Věc Makropulos a Zápisník zmizelého či Juliettu Bohuslava Martinů.

Širokou nabídku doplní také Mozartova opera La clemenza di Tito, jejíž světová premiéra se odehrála právě v Praze u příležitosti korunovace Leopolda II. českým králem, nebo Rekviem Antonína Rejchy v katedrále sv. Bartoloměje. „Rejchovo Rekviem je unikátní dílo světové úrovně,“ vysvětluje Otava a dodává, že se jedná „o monumentální skladbu, dokončenou v roce 1808, která předběhla svou dobu romantickým výrazem, komplexností struktury i silou sdělení. Tato kompozice mimořádných kvalit byla objevena teprve v druhé polovině 20. století v Národní knihovně v Paříži, kde Rejcha dlouhá léta působil“.

V programu plzeňského divadla bude zastoupena i současná česká operní tvorba, a to inscenacemi Jsem kněžna bláznů Lenky Noty a Quo vadis Sylvie Bodorové. Quo vadis byla napsána přímo pro plzeňské divadlo a v červnu bude hostem prestižního festivalu Smetanova Litomyšl.

Dracula poprvé mimo Prahu a program ostatních souborů

Hudební tvorbu českých osobností připomenou i ostatní soubory. Martin Otava upozorňuje zejména na dílo skladatele Karla Svobody: „Po rok a půl dlouhých jednáních se nám podařilo jako prvnímu mimopražskému divadlu získat licenci k uvedení nejslavnějšího českého muzikálu Dracula, který představíme v červnu v Amfiteátru Lochotín.“ Dále se soubor do programu připojí s původním českým muzikálem Kozí válka s hudbou Dalibora Bárty a vítězným dílem 3. ročníku soutěže INTRO s názvem I Like Zima, které nastuduje Muzikálové studio DJKT. Balet přispěje novými inscenacemi Malý princ Gabriely Vermelho, Geiko Jana Matáska a Špalíčkem Bohuslava Martinů. Ze stávajícího repertoáru pak oceňovanou taneční adaptací komedie Zkrocení zlé ženy skladatele Jana Kučery a emotivním Srdcem podle skutečné události Jan Rejenta a Pavla Lochmana. Do Roku české hudby se zapojí i soubor činohry; kromě Zeyerova Radúze a Mahuleny s původní hudbou Josefa Suka uvede ve spolupráci s operou také dva scénické melodramy Jiřího Antonína Bendy – Medea a Ariadna na Naxu. O ty projevil zájem také prestižní mezinárodní festival v Bayreuthu, jejich tamní uvedení je naplánováno na květen roku 2025.

„Jedním z mých dlouhodobých cílů je podporovat původní tvorbu, a to u všech čtyř souborů,“ dodává Otava. „Právě velká část našeho příspěvku k Roku české hudby tvoří díla vytvořená přímo pro naše divadlo. Kromě opery Quo vadis jsou to i balety Zkrocení zlé ženy, Srdce, Malý princ a Geiko či muzikál Kozí válka, jehož děj se dokonce odehrává nedaleko Plzně. Z pohádek pak balet Malá mořská víla a muzikál Plzeňský pověsti.“

Výstava Slavní čeští skladatelé

Od 17. ledna do března bude ve foyer Nové scény k vidění putovní výstava k Roku české hudby 2024 prezentující čtyři skladatele, kteří se stali světovým fenoménem – Bedřicha Smetanu, Antonína Dvořáka, Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů, a kteří dohromady tvoří obraz české hudby 19. a 20. století s významným přesahem do zahraničí. Výstavu pořádá Odbor kultury Magistrátu města Plzně ve spolupráci s Národním muzeem – Českým muzeem hudby, Divadlem Josefa Kajetána Tyla a Plzeňskou filharmonií.

Vybraná představení s neobyčejnou atmosférou

„Jako osobní tip bych divákům doporučil, aby si v programu vyhledali představení s označením TOP RČH. Série těchto představení přinese speciální atmosféru – dobově oblečený jevištní personál, znělku složenou přímo pro naše divadlo k Roku české hudby, speciální doprovodné akce,“ láká na návštěvu divadla jeho ředitel.

Výhodné vstupenky

Diváci si Rok české hudby v Divadle J. K. Tyla mohou užít zakoupením výhodných balíčků – Můj Smetana, ve kterém najdou všechny Smetanovy opery i operní fragment Viola, Klasik, jenž nabízí čtyři opery – Dalibor, Hubička, Prodaná nevěsta a Čertova stěna, pro opravdové operní fajnšmekry je určen Lahůdkový balíček, který obsahuje dvě mimořádná díla – Zápisník zmizelého a Jsem kněžna bláznů. Stejně jako v balíčku Můj Smetana i zde je součástí slavnostní koncert V hudbě život Čechů. Pro nejmenší diváky je připraven balíček se šesti představeními opery, baletu i muzikálu od českých autorů – Kocour v botách, Co takhle svatba, princi?, Malá mořská víla, Plzeňský pověsti, Kytice a I Like Zima.

Vstupenky i výhodné balíčky mohou diváci zakoupit v pokladně předprodeje Smetanovy sady 16, 301 00 Plzeň, on-line na webových stránkách djkt.eu nebo v síti Plzeňská vstupenka. Vstupenky na Noc s operou – Libuše a Dracula open-air na Lochotíně budou v prodeji od 15. března 2024, předprodej pro jednotlivá představení bude spuštěn v obvyklém termínu.

www.djkt.eu
facebook DJKT