Instituce a kulturní zařízení

Nejprve se vraťme do historie, pro někoho dávné, pro jiného spíš děsivě blízké.  V polovině ledna 1945 proběhl v koncentračním táboře v Osvětimi poslední apel, ale celé měsíce již probíhala likvidace tábora. Vše, co šlo odmontovat bylo odvezeno do Německa, co šlo spálit bylo zlikvidováno, práceschopní vězni odvezeni. Na místě zůstali už jen dozorci a tisíce práce již neschopných, nemocných a podvyživených lidí. Ti byli naloženi po hodinách chůze do vagonů a vezeni dál. Psal se 24. leden 1945 a zmrzlou krajinou Chrudimska projížděl zvláštní vlak. Vagony na uhlí byly naplněny na kost vyhublými těly ve vězeňských mundůrech. Živými i mrtvými. Transport provázely pokyny: nikdo nesmí vězňům pomáhat, o typu vlaku si strojvedoucí nesmí dávat avízo. Našlo se mnoho odvážlivců, co zákazy porušili a snažili se pomoci. I tak pro stovky lidí z různých koutů Evropy už bylo v některých případech pozdě. Mrtvá těla byla vyhazována z vlaku, oblečení ale předtím svlékl a použil někdo z žijících.  Obyvatelům vsí se tak naskytl strašný pohled na zubožená nahá těla. Pro mnohé z nich byl tento pohled prvním důkazem o existenci vyhlazovacích táborů. Po válce se těla pietně ukládala na nejbližších hřbitovech. A zpravidla jediným identifikačním údajem zapsaným do kronik a dalších materiálů bylo číslo vytetované na ruku ubožáka. A přesně tak tomu bylo právě ve Srubech. Hřbitov, pomník, čísla. Pomník dlouhá desetiletí opatřený pěticípou hvězdou ale evokoval spíše místo posledního odpočinku ruského vojáka. Od konce roku 2023 je tomu jinak. Na novém pomníku jsou vytesána čísla a k jednomu se dokonce místnímu nadšenci Michalu Köppingovi podařilo dohledat i jméno.  Dnes víme, že číslo 27013 patří Edgaru Grunvaldovi deportovanému z Berlína.

Velké poděkování patří obci Sruby za zafinancování nového pomníku, za hodiny bádání pak Michalu Köppingovi a jeho mamince. Drobnou pomoc zajistilo i Regionální muzeum ve Vysokém Mýtě.

Nezapomínejme!

Laterna magika má světové renomé. Je synonymem pro inovativní divadelní zážitky. Bývá označovaná jako první multimediální divadlo na planetě. Nyní bude vůbec poprvé v historii veřejně vystupovat v Trutnově. „Spojuje tradiční prvky s moderní technologií, vytváří tak jedinečné umělecké projekty, které oslovují diváky všech věkových kategorií,“ vysvětluje ředitel Uffa Libor Kasík.

V inscenaci Krajina těla se povedlo spojit zdánlivě neslučitelné žánry - vzdušnou a pozemní akrobacii, balet, breakdance, současný tanec, fyzické divadlo, pantomimu a filmové technologie. Divák sleduje fascinující svět, kde tělo komunikuje beze slov a vypráví příběh plný emocí a nápadů. „Je to jiný pohled na fyzické a taneční divadlo, než jsme byli zvyklí, pohled básnickou formou. Zároveň experimentuje s dramaturgií,“ říká umělecký šéf souboru, režisér a choreograf Radim Vizváry.

Ústředním motivem inscenace je lidské tělo. Desítka umělců na jevišti poukazuje na jeho krásu, možnosti a hranice. Makrofotografie na obrazovkách umístěných na scéně ho přirovnávají ke krajině. „Krajina těla je pro vnímavého diváka, který má rád poezii a pohybové umění. Stejně jako UFFO je experimentální a boří standardní stereotypy,“ zdůrazňuje Radim Vizváry.

Český mim a performer patří mezi stálé a pravidelné hosty nabitého programu trutnovského Uffa. Zaujal například komediální pantomimou Sólo, nonverbální pohádkou Paperboy a rovněž ústřední rolí v inscenaci Heroes, které sehrál společně s populárním novocirkusovým souborem Losers Cirque Company. „Všechna tato představení měla v Uffu úspěch. Trutnovští diváci jsou díky Liboru Kasíkovi a jeho festivalu Cirk-Uff výjimeční. Jsou zkušení a poučení. Proto si myslím, že Krajina těla je inscenace právě pro ně,“ dodává Radim Vizváry.

Představení Krajina těla zařadilo trutnovské UFFO do kategorie Nové divadlo. Na programu je v pondělí 29. ledna od 19:00 hodin. Vstupenky je stále možné zakoupit přímo na Inforecepci UFFO anebo na webu www.uffo.cz.
 

Celý název „melodramu“ z pera jednoho z našich nejvýznamnějších barokních skladatelů zní Sub olea pacis et palma virtutis conspicua orbi regia Bohemiae corona. Melodrama de sancto Wenceslao, což v překladu znamená „Královská koruna česká zjevená světu pod olivou míru a palmou ctnosti. Melodram o svatém Václavovi“. Od jeho uvedení a od samotné korunovační slavnosti Karla VI. a jeho choti Alžběty Kristýny uplynulo v roce 2023 již tři sta let.

Jan Dismas Zelenka (1679–1745) zkomponoval na zakázku pražských jezuitů holdovací „melodram“, který je někdy nepřesně nazýván korunovační operou, avšak jde o dílo, které nemá v pravém smyslu děj, je především alegorické. Na jeho slavnostním provedení se podílelo velké množství zejména domácích hudebníků. Vedle osmi vokalistů a orchestru na premiéře v pražském Klementinu participovalo včetně tanečníků a komparsu přes 140 osob.

Samotné dílo reprezentuje nejen vrcholnou hudbu barokní éry, ale přesahuje ji svou nápaditostí a novátorskými postupy, jak je pro Zelenkovu tvorbu typické i v mnoha jiných skladbách. Musica Florea provede nyní tento „melodram“ v koncertní podobě. Spolu s kmenovými hudebníky orchestru vystoupí také sbor Collegium Floreum a hostující sólisté: Anna Hlavenková (soprán), Tereza Zimková (soprán), Jiří Kukal (alt), Vincenc Ignác Novotný (tenor) a Miloš Horák (bas).

Zelenkova hudba se svým propracovaným stylem blíží spíše oratoriu než tehdejší italské opeře. Skladba Sub olea pacis et palma virtutis ... regia Bohemiae corona je monumentálním alegorickým dílem, kombinujícím prvky melodramu, oratoria, činohry a soudobé opery a oslavujícím památku největšího českého světce a patrona země, knížete Václava, jednoho ze zakladatelů českého státu. Libreto napsal Matouš Zill, jezuita působící v koleji u sv. Klimenta na Starém Městě pražském (dnešní Klementinum). Dramatické zpracování začíná bojem mezi princem Václavem a knížetem kouřimským, ve kterém Václav zvítězí, aniž by použil meče. Mnoho postav „melodramu“ má alegorický charakter.

Důležitá jsou v titulu slova „regia Bohemiae corona“, tedy „česká královská koruna“. České země uvítaly panovníka v roce 1723 poprvé po jedenácti letech, od poslední korunovace uplynulo dokonce šedesát sedm let. Premiéra se konala 12. září 1723. Zajímavostí je, že jen krátce před touto velkolepou produkcí, 28. srpna, byla na počest královského páru uvedena slavnostní opera, respektive festa teatrale Costanza e Fortezza, jejímž autorem byl habsburský dvorní skladatel Johann Joseph Fux (na libreto Pietra Pariatiho). Ten byl jedním z mistrů, u nichž se Zelenka školil. Zelenkova hudba se sice stylově blíží opeře jeho učitele, avšak ve srovnání s ní je mnohem barevnější. Důmyslně pracuje s instrumentací, hojně využívá též pro něj tak typického velmi aktivního a pohyblivého vedení instrumentálních hlasů. V áriích Zelenka často efektně používá obligátní sólové nástroje jako chalumeau, violoncello či flétny. Rozpětí jeho výrazových poloh je obrovské. Dílo nepochybně patří ke klenotům Zelenkova repertoáru.

Jan Dismas Zelenka:

Sub olea pacis et palma virtutis conspicua orbi regia Bohemiae corona (1723)
Orchestr: Musica Florea, sbor: Collegium Floreum,
Sólisté: Anna Hlavenková, Tereza Zimková, Jiří Kukal, Vincenc Ignác Novotný, Miloš Horák
Dirigent: Marek Štryncl
Organizační zajištění: Nadace pro dějiny kultury ve střední Evropě

31. 1. 2024 v 19:30
Kostel U Salvátora, Salvátorská 1045, Praha 1
Vstupenky na GoOut.cz

Koncert je pořádán za laskavé podpory Ministerstva kultury ČR, Magistrátu hl. m. Prahy, městské části Praha 1 a dalších partnerů.

www.musicaflorea.cz

Přichází bouře. Jedna, druhá, třetí... Musíme se otřepat a připravit se na další. Bouře je nepříjemná, dokud trvá – ale po ní přijde duha, vzduch se pročistí, a my se opět
můžeme v klidu nadechnout.

Možná je načase si zvyknout, že občas prostě prší. Když si člověk zacpe uši, blesk ho stejně zabije. Možná jsme zapomněli být schopni odolávat, možná jsme zapomněli, že proti nepohodlí musíme bojovat, ne se před ním schovat. Klid neexistuje, jenom bouře. A proto chceme na našem festivalu rozproudit – především kreativní – bouři.

V rámci letošního ročníku se vedení fakulty rozhodlo propůjčit více důvěry a pravomocí samotnému studentstvu – ředitelkou festivalu se tak stala Mgr. Sonja Špačková, která je studentkou Divadelní produkce.

Festivalovými místy tradičně zůstávají Divadlo Husa na provázku a Sklepní scéna CED; dále školní divadla, kterými jsou Divadlo na Orlí a Studio Marta. Pro tento ročník přijal roli ambasadora festivalu herec Jaromír Nosek, absolvent muzikálového herectví na JAMU, který bude také účinkovat ve festivalovém TV spotu.  

Konkrétní informace vztahující se k programu a dalšímu průběhu festivalu budou následovat. Novinky a aktuality je možné sledovat průběžně na našich sociálních sítích: Facebooku SETKÁNÍ/ENCOUNTER, Instagramu @setkani_encounter a na webu www.encounter.cz.  

Projekt je spolufinancován vládami České republiky, Maďarska, Polska a Slovenska prostřednictvím visegrádských grantů z Mezinárodního visegrádského fondu. Posláním tohoto fondu je prosazovat myšlenky udržitelné regionální spolupráce ve střední Evropě. Festival dále vzniká za finanční podpory Statutárního města Brna a Státního fondu kultury ČR; vzniká pod záštitou hejtmana Jihomoravského kraje.  

Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.  
Všem subjektům děkujeme za podporu.

Na scénu se komedie z pera britského autora Patricka Barlowa vrací v původním obsazení. Charismatického hlavního hrdinu Richarda Hannaye si zahraje Jan Meduna, tři ženské role ztvární okouzlující Eva Leimbergerová a o další téměř čtyři desítky postav se dělí Jan Holík a Tomsa Legierski. Režisérem inscenace je Zdeněk Bartoš. Hra vznikla na základě stejnojmenného filmu Alfreda Hitchcocka z roku 1935, inspirovaného špionážním románem Johna Buchana. Diváci si opět budou moci vychutnat hororové dobrodružství, napínavé akční scény i klasická klišé detektivních příběhů. Pro svou hravost, práci s nadsázkou a specifický humor bývá hra přirovnávána k Monty Pythonům.

„Komedie ‚39 stupňů‘ patří bezesporu k tomu nejlepšímu, co na festivalu Divadelní léto vzniklo, a rozhodně není náhoda, že inscenace získala 39. místo v hlasování celostátní divácké ankety i-divadlo! Jsem ráda, že se podařilo zadaptovat ‚39 stupňů‘ pro jeviště Divadla Alfa, doufám, že překvapíme i diváky v dalších městech. Ozvěny Divadelního léta jsou pro nás nejen ohlédnutím za posledním ročníkem open air festivalu, ale i kontaktem s naší věrnou diváckou základnou, kterou chceme nalákat na nový projekt imerzivního divadla, který připravujeme na podzim 2024,“ uvedla předsedkyně spolku PaNaMo Marcela Mašínová.

Vstupenky na Ozvěny Divadelního léta 2024 z předprodeje v síti GoOut rychle mizí, první dvě představení jsou už téměř vyprodaná. Organizátoři plánují postupně uvádět inscenaci nejen v Divadle ALFA, ale také na dalších scénách v České republice.

Premiéra „39 stupňů“ se na Divadelním létě pod plzeňským nebem uskutečnila 15. 6. 2023 v Proluce.

Hra „39 stupňů“ je uváděna po dohodě s agenturou Concord Theatricals Ltd. jménem společnosti Samuel French Ltd. www.concordtheatricals.co.uk.

www.panamo.cz

Příborská farnost se rozhodla obnovit ob­jekt fary, který je situován v prudkém svahu pod kostelem Narození Panny Marie. Ve své poloze se výrazně uplat­ňuje při dálkových pohledech a vytváří charakteristické panorama viditelné především od řeky Lubiny. Prostory v současné době slouží jako obydlí kněze, pro far­ní společenství, zkoušky scholy nebo chrámového sboru. Projekt obnovy je zamýšlen jako víceletý. Do budoucna si klade za cíl opravit dvorní stavení pro nové funkční využití a revitalizovat celý dvorní areál.

„Současná rekonstrukce fary nechala vyniknout původní barokní budovu a napomohla akcentovat důležitou část urbanistické struktury našeho města. I díky úsilí dobrovolných brigádníků z řad farnosti, kteří se podíleli na úpravě terénu okolo objektu fary, likvidaci přebujelé vegetace a demolici pozdější dřevěné přístavby řešeného objektu můžeme konstatovat, že se obálka památkového objektu proměnila k nepoznání. A navíc pamětní deska na fasádě fary připomínající působení zdejšího kaplana A. C. Stojana má opět své důstojné místo,“ uvedla do přihlášky Mgr. Marika Demlová z odboru investic, rozvoje a správy majetku.

„Objekt procházel obnovou od roku 2018 do roku 2023. V uvedeném období činila celková výše finanční podpory z Ministerstva kultury částku 1 197 tis. Kč. Zbylé finance poskytl vlastník objektu Římskokatolická farnost Příbor. Město Příbor se na financování obnovy spolupodílelo v rámci Programu regenerace částkou 271 tis. Kč. Do obnovy se celkově investovalo přes 2 850 tis. Kč,“ doplnila Marika Demlová.

Jeho autor Aleš Kapsa např. pozval k rozhovoru známého horňáckého primáše Miroslava Minkse. Není to ovšem jediný rozhovor v prvním letošním čísle, další se uskutečnil s hercem Adamem Vaculou, který vyrůstal v Uherském Brodě a v současnosti je znám výraznou rolí v televizním seriálu Zlatá labuť. Zjistíte též, jak to bylo s prosincovou generální stávkou v Hodoníně v roce 1920, kdy byl postaven a vysvěcen barokní kostel v Miloticích, či naopak kdy zanikl novogotický kostel v Tvrdonicích. Na jiných místech se nachází medailon výtvarníka Svatopluka Drápala, původem ze Sobůlek, a vzpomínky na výchovu dětí a dětské hry před více než půlstoletím.

Malovaný kraj je celobarevný, má 32 stran a koupit se dá v některých novinových stáncích a knihkupectvích nebo objednat přímo na adrese redakce Malovaného kraje, 17. listopadu 1a, 690 02 Břeclav, tel.: 602 575 463, 724 965 609, e-mail: malovanykraj@seznam.cz.

Více se o obsahu periodika a jeho zaměření dozvíte na webových stránkách www.malovanykraj.cz či přímo při četbě aktuálního výtisku

Oba díly Gozziho pohádkové komedie je možné vidět jen a pouze v sobotu 24. února 2024, od 18 hodin začíná Láska ke třem pomerančům, od 22 hodin pak LK3P 2: Zelenavý ptáček. Vstupenky lze pořídit jak na celovečerní Gozziho vývar, tak i na jednotlivá představení. Po celý večer je pro diváky připravený doprovodný program, o Gozziho díle a možnostech i úskalích jeho interpretace si budeme povídat s prof. Jiřím Pelánem a tvůrci obou představení. Chybět nebude ani zeleninový vývar…

Láska ke třem pomerančům je osvěžující vizuálně-groteskní divadelní koktejl o šíleně smutném princi a jeho neutuchající lásce ke třem pomerančům. Krabicová hra s živými herci, pohyb, hudba, zpěv, fantastický pohádkový příběh na motivy italské lidové pohádky, dávka groteskního humoru, překvapivá kouzla, a hlavně plno čerstvých vitamínů!

Stejně jako Láska ke třem pomerančům je Zelenavý ptáček velmi volnou adaptací Gozziho předlohy. Je to hodně šílená jízda do kouzelného světa, ve kterém je všecko možné. Tančící voda, zpívající jablka, lidé měnící se v sochy… „Diváci v našem inscenačním pojetí mohou počítat nejenom s variacemi na známé pohádkové motivy, ale i s řadou popkulturních odkazů. Společným jmenovatelem předlohy a našeho uchopení se tematicky stává život v materiálním přepychu a inscenačním výsledkem je bláznivá až lehce surrealistická pohádková jízda pro dospělé na pomezí loutkového a činoherního divadla, ve které materiál ožívá a stává se tak herci rovnocenným partnerem,“ uvedl režisér Petr Hašek.

Benátský básník a dramatik Carlo Gozzi byl obráncem tradiční komedie dell´arte. Byl tvůrcem žánru fiaba teatrale, neboli divadelní pohádky. Reagoval tak na tvorbu svých současníků Carla Goldoniho a Pietra Chiariho, která se odkláněla od tradiční komedie dell´arte a pod vlivem osvícenství mířila čím dál více k realismu a psychologické výstavbě charakterů. Carlo Gozzi naopak prosazoval zachování tradičních prvků, postavy v jeho pohádkových hrách jsou dell´artovskými typy a jejich jednání se vymyká psychologizujícím motivacím, podobně jako je děj pohádek plný nelogických zvratů.

V Gozziho díle je vše možné a určujícím prvkem žánru je zázračnost, velkolepost a kouzelnost. Lidé se mění v sochy či zvířata, paláce ve vteřině vyrůstají z kamene, hrdinové se vydávají na dlouhé a komplikované cesty. Jeho bezmezná říše fantazie je v divadelní praxi těžko inscenovatelná. Carlo Gozzi napsal mezi lety 1761–1765 deset fiabe. První, Láska ke třem pomerančům (1761) byla především satirickou odpovědí Goldonimu a Chiarimu. Oproti tomu Zelenavý ptáček (1765), jedna z jeho posledních divadelních pohádek, představuje už vybroušený příklad svého žánru, doplněný aktuálním filozofickým podtextem, zaměřeným proti tehdy moderním francouzským encyklopedistům.

Geisslers Hofcomoedianten již přes dvacet let tvoří současné hravé divadlo inspirované barokem. Neusilují ale o rekonstrukci původních barokních her a předloze dávají současný rozměr, objevují nadčasová témata, zapomenuté příběhy, odkazy slavných divadelních osobností a paralely mezi minulostí a současností. Od roku 2014 pravidelně hrají na jevišti Divadla VILA Štvanice, kde také od roku 2015 pořádají festival pro rodiny s dětmi VILOmeniny. Od svého počátku jsou součástí festivalu barokního divadla a hudby THEATRUM KUKS, každé léto vyrážejí na turné napříč Českem a pod hlavičkou Festivalu zámeckých a klášterních divadel oživují místa s divadelní historií.

MARTIN JANÍČEK: VNITŘNÍ SYSTÉM

MÍSTO KONÁNÍ: Gočárova galerie v Automatických mlýnech
VERNISÁŽ VÝSTAVY: 24. 1. 2024 v 17:00 hodin
TERMÍN KONÁNÍ: 24. 1. 2024–31. 3. 2024
KURÁTOR VÝSTAVY: Filip Jakš

Instalace v prostoru hlubokého sila evokuje situaci ze sci-fi příběhu. Vysoký strop i osvícené technické relikty utváří dojem beztížného neprostoru, cesty vakuem za světlem a zvukem. Působí jako artefakty neznámé události v útrobách čtyř obřích motorových jednotek. Naše představivost utváří možné scénáře vědeckofantastického příběhu, čemuž napomáhá technický charakter předmětů i jejich zašlý vzhled. Důležitým prvkem je zde snaha o přenesení diváka do paralelního archeologického vnímání – jako by si v budoucnosti snažil utvořit náhled na zapomenuté události. K tomuto pohledu nás navádí i archetypální vnímání artefaktů zbavených původního kontextu. „Jde o technické prvky z bývalého mlýna, které v budově galerie zůstaly v původním stavu zakonzervovány. Objekty mají nejen svou paměť a status památky, ale fungují i esteticky – jsou to dokonalé formy z hlediska čisté funkčnosti,“ představuje koncept výstavy kurátor Filip Jakš a doplňuje: „Martin Janíček v nich vidí i potenciál světelných a zvukových objektů. Každý z předmětů reaguje totiž na světlo a zvuk a dá se použít jako rezonátor, nebo svítící objekt.“

Martin Janíček dává součástkám dříve ukrytým v útrobách mlýnských strojů nový smysl a ukazuje specifický pohled na jeho vnitřní systém. Původní funkce předmětů v mlýnském provozu už není důležitá, v nové konstelaci hrají zcela nové role a vzájemně na sebe reagují. Světlo a zvuk pomáhají posunout jejich význam – tvoří prostorovou kompozici. „Ústředním motivem jsou zde modré elektrické rozvodné skříně z bývalého velínu mlýna – odtud se posílaly impulzy a zprávy. Dráty z nich jsou momentálně odstřižené. Tep vln a podnětů nyní směřuje k naší vlastní představivosti,“ popisuje instalaci Martin Janíček.

Martin Janíček (1961) je audiovizuální umělec, který se zapsal do povědomí účastí na nezávislé výstavě Malostranské dvorky v r. 1981. Ke studiím na AVU se dostal až v r. 1990, kde v ateliéru Milana Knížáka začal kombinovat zvuk a své původní sochařství. U Miloše Šejna obhájil roku 1997 svou diplomovou práci a pracoval u něj jako odborný asistent až do r. 2002. Absolvoval stáž v Glasgow a jako hudebník i výtvarník vystupuje a vystavuje po celém světě. Jeho práce vychází z přirozených zvukových vlastností materiálů, jimž dává charakter zvukových objektů. Často nejprve studuje krajinu, nebo nalézá přirozené světelné a zvukové vlastnosti technických předmětů i míst v nichž vystavuje, čímž často zapadá do charakteristiky site-specific artu. Účastnil se sound artových symposií Hermit v Plasích, land artových symposií Bohemiae Rosa pořádaných Milošem Šejnem, spolupracoval s Tomášem Žižkou v o.s. mamapapa (1998-2012). V roce 2022 rozezvučel balkon centra současného umění DOX v rámci programu Offspring Pražského jara. V jedné z jeho novějších výstav Nefunkční systém (Památník ticha, Praha, Bubny, 2017) použil vývody vzduchotechniky na střechách budov jako komentář k záměrnému rozdmychávání nepřátelského klimatu ve společnosti. Motivy hukotu rour a inspiraci technickým systémem rozvíjí i v instalaci pro Gočárovu galerii v Automatických mlýnech.

V souvislosti s výstavou Vnitřní systém se představuje nový celoroční projekt zaměřený na zvukový design s názvem Disegno auditivo. Na 4 výstavy v prostoru výstavního kabinetu v silu budou během roku reagovat 4 zvukoví umělci a umělkyně. Tento nehmotný projekt nám ukáže, jakými různými způsoby může zvuk reagovat na tvar a jakými zvuky umělec interpretuje produkt. Plán připravil kurátor Gočárovy galerie Filip Jakš a v průběhu roku 2024 budou uvedeny kompozice těchto umělců: Martina Janíčka, Poliny Katschenko, Ladislava Železného, a Františka Kyncla. Ke každé výstavě vznikne jedna zvuková skladba v délce zhruba 20 minut a koncem roku se tak můžeme těšit na originální album.

Název projektu Disegno auditivo odkazuje k renesančnímu pojmu disegno, který byl používán jako označení pro výtvarné umění. „Převést do současné češtiny jej můžeme jako pojem náčrt. Na akademiích kolem r. 1600 se uvažovalo, že jde o představu, jež hledá své naplnění ve výtvarném tvarosloví: náčrt vnitřní (disegno interno) se realizuje v náčrtu vnějším (disegno esterno). Z tohoto slova se vyvinul dnešní pojem design, který v nás dnes tolik neakcentuje původní ideu, jež se skrývá za tvarem,“ vysvětluje název projektu kurátor Filip Jakš.

Více informací o jednotlivých doprovodných programech najdete na: www. gocarovagalerie.cz

Gočárovu galerii zřizuje Pardubický kraj.

Divadlo v Kochánkách se nachází v domě, který byl v roce 1905 postaven z peněz vybraných ve sbírce mezi místními obyvateli. V současné době je v něm školka, zkušebna Spolku Kašpar a byt principála Jakuba Špalka. Příběh divadla se začal psát před deseti lety, na podzim roku 2013. Pořádají se zde komorní divadelní představení pro děti a dospělé, která se hrají na jaře a podzim ve zkušebně, přímo doma u divadelního režiséra Jakuba Špalka a jeho ženy, herečky Evy Špalkové (Elsnerové). V létě se představení konají pod širým nebem na zahradě pod třešní u mateřské školy. Vstupenky se prodávají v místním krámku i na pokladně Divadla v Celetné, které je pražskou domovskou scénou Spolku Kašpar. Rezervovat si je můžete také online e-mailem přímo u principála Jakuba Špalka.

Kapacita divadla je zhruba 50 lidí a pravidelně bývá vyprodáno. Kašpar přiveze do Kochánek ročně cca čtyři tituly, plus na jaře a na podzim se o víkendu občas hrají pohádky.

„Je to hrozně práce nachystat to všechno, ale ten zájem místních a jejich rozzářené obličeje, když vám na odchodu děkují, to je tak slastný pocit. Hrozně si vážím, jak to tady místní vzali za své. Vždyť chlapi by si mohli doma pustit fotbal a otevřít pivo… Ten zájem mě dojímá.“ říká Jakub Špalek.

Na začátek výročního roku si Kašpar pro Kochánky přichystal hru PROTOKOL, ze jejíž text jeho autor Tracy Letts obdržel Pulitzerovu cenu. Hra vypráví příběh o městské radě jednoho provinčního amerického městečka a o dávném a velmi špinavém tajemství, které se v rámci zasedání odhalí.

V únoru pak Kašpaři přivezou lidové vyprávěnky Zdeňka Galušky plné moravského folklóru, vína a humoru v představení SLOVÁCKO SA NESÚDÍ. A jihočeští loutkáři přijedou do Kochánek se ZAPOMENUTOU POHÁDKOU a ZVĚDAVÝM SLŮNĚTEM.

26. a 27. LEDNA 2024 – Tracy Letts PROTOKOL

16. a 17. ÚNORA 2024 – Zdeněk Galuška SLOVÁCKO SA NESÚDÍ

17. ÚNORA 2024 – Teátr Pavla Šmída ZAPOMENUTÁ POHÁDKA

18. ÚNORA 2024 – Studio dell’arte O ZVĚDAVÉM SLŮNĚTI

www.divadlovceletne.cz