Instituce a kulturní zařízení

Na přelomu srpna a září 2023 proběhnou ve Studiu ALTA hned dvě představení islandské umělkyně Báry Sigfúsdóttir. Ta představí 31. srpna svou nejnovější performanci Fabulation, která vznikla ve spolupráci s choreografkou Orfee Schuijt (Francie/Norsko). Představení balancuje mezi zdáním a skutečností, zpochybňuje materialitu věcí a soustřeďuje se na minimalistické pohyby, vypráví příběhy tělem.

Den poté, tedy 1. září, se diváci mohou těšit již od 18 hodin na venkovní performanci TIDE, která se bude odehrávat nedaleko od Studia ALTA u dětského hřiště v Thomayerových sadech. Duet Báry Sigfúsdóttir a norského skladatele a trumpetisty Eivinda Lønninga propojuje hudbu a tanec v jediný zážitek, který je založený na improvizaci. Inscenace má za cíl aktivovat citlivost a vnímavost – schopnosti, které lidé v uspěchané době ztrácejí.  

Společně s norskými umělci se představí i ti čeští, konkrétně performeři Jiří Šimek a Peter Šavel. Ti v inscenaci WHOMAN hledají emočně vyspělého muže, který dokáže přijmout všechny stránky své osobnosti. Reprízy inscenace, která rovněž vznikla v rámci projektu CoHouses, se uskuteční 15. a 16. září ve Studiu ALTA, přičemž 15. září bude představení uvedeno již od 18 hodin jako parent-friendly. Tento přístup sdružuje skupinu lidí, kteří chtějí mít aktivní kulturní a společenský život i v období rodičovství, proto nabízí program s možností hlídání dětí a v přístupnějších hodinách.

Projekt CoHouses vyvrcholí 24. září také pro odbornou veřejnost, kdy proběhne moderované setkání umělců a zástupců českých a evropských kulturních domů nazvané Artists and Venues. Jeho cílem je vytvořit prostředí pro sdílení potřeb a očekávání umělců od kulturních center a naopak.

Přelom září a října je věnovaný také uměleckým rezidencím norských umělců Magnuse Myhra a Ludviga Daae, kteří budou v České republice rozvíjet své nové projekty. Magnus Myhr uvede také work in progress v závěrečných dnech jeho rezidence ve Studiu ALTA, a to 24. září od 18.00.

Projekt „Spolupráce kulturních domů: Studio ALTA, Black Box Theatre, Baerum Kulturhus“ je podpořen z finančních mechanismů EHP a Norska 2014-2021.

Z recenzí TIDE

"Není to tanec ani hudba. Je to pohyb, zvuk, dech." – Roos Vlogman, 2017

"Na TIDE je osvěžující jeho soustředěnost, jasnost, věcnost a vytrvalost, které dohromady dokážou uklidnit mysl pozorovatele i jeho dech a soustředit jeho pozornost. [...] Dokáže se smířit s realitou a dosáhnout konečného. [...] Akt transformace, kdy se všední stává magickým, abstraktní konkrétním, stylizované neoddiskutovatelným, detailní praktickým a staré novým." – Pavle Heidler, 2019

Bára Sigfúsdóttir

Islandská choreografka a tanečnice Bára Sigfúsdóttir představuje jedinečný způsob zkoumání a skládání pohybového materiálu, který je výmluvný, výstižný a muzikální. Bára vytváří vizuální a přemýšlivá díla, v nichž je opakovaným motivem postavení jedince ve vztahu ke společnosti a přírodě. Bára věnuje zvláštní pozornost detailům a nuancím našeho těla. Žije v Norsku a své inscenace pravidelně představuje na domácích i mezinárodních scénách.

Orfee Schuijt

Orfee Schuijt je francouzská tanečnice a choreografka působící od roku 2012 v Oslu. Studovala na Academie voor Theater en Dans v Amsterdamu a na Stockholm University of the Arts. V jejích pracích se prolíná psaní, kreslení, choreografie, video i sochařství. Zajímá ji hra s perspektivami a setkávání živých organismů, organického a smyslového, ne-lidského a neživého. Tančila v dílech Eivinda Seljesetha, Yukiko Shinozaki, Heine Avdal a Francesca Scavetta, spolupracovala s Jenny Hval na sérii performativních koncertů spojených s jejími alby a absolvovala s její skupinou mezinárodní turné.

Eivind Lønning

Norský skladatel a hudebník Eivind Lønning je jedním z nejvýraznějších a nejaktivnějších mladých hudebníků na severské tvůrčí hudební scéně a je mezinárodně uznávaný pro svůj citlivý a na textuře založený zvuk. Jeho kompoziční materiál pro trubku nabízí jasné struktury s přísným rámcem, ale zároveň v něm umožňuje improvizaci. Jeho zkušenosti s rozšířenými technikami hry na trubku vytváří skutečně jedinečný repertoár a Eivind za něj získal několik ocenění.

Více informací o projektu CoHouses: https://www.altart.cz/cohouses

Facebooková událost Fabulation: https://www.facebook.com/events/974279720461685/

Facebooková událost TIDE: https://www.facebook.com/events/601819108780377/

Trailery:

Bára Sigfúsdóttir & Orfee Schuijt: Fabulation https://vimeo.com/811422961

Bára Sigfúsdóttir & Eivind Lønning: TIDE https://vimeo.com/456915899

Výstava rozstřílených ukrajinských aut nese název Příběhy z Ukrajiny. Paměť národa je za podpory partnerů dovezla z Kyjevské oblasti, aby lidem v Česku zprostředkovala realistický prožitek toho, jak vypadá válka na Ukrajině. Návštěvníci výstavy si mohou na místě sami spustit vyprávění původních majitelů těchto aut.

“My jsme ta auta dovezli původně čtyři z jednoho vrakoviště poblíž Kyjeva, dohledali jsme jejich majitele a natočili jsme je. Zajímavé na tom je to, že většina těch aut posloužila jejich majitelům v prvních měsících toho konfliktu, že s nimi odvezli svoje rodiny, blízké a sousedy do bezpečí a potom ta auta dopadla takhle,” popsal Viktor Portel, kurátor výstavy a dodal, že z původních čtyř vraků do Brna dorazí jen tři. “To čtvrté, paradoxně ten nejluxusnější teréňák, se už prostě za toho půl roku putování po českých krajských městech rozpadlo,” vysvětlil Portel.

Příběhy z Ukrajiny budou moci Brňané vyslechnout v audiovizuální formě. U vraků budou stát informační panely a přímo na autech si bude moci každý návštěvník individuálně stisknout tlačítko, jímž spustí vyprávění fragmentu vzpomínek jejich původních majitelů. Volně přístupná výstava bude v rámci ŠTETL FESTU na Moravském i Římském náměstí stát od 31. srpna do konce září 2023.

Nezisková organizace Post Bellum v roce 2019 založila pobočku ve Lvově s cílem natáčet vzpomínky pamětníků pro archiv Paměť národa. Dokumentaristé na Ukrajině zaznamenali desítky příběhů především z doby stalinistických represí, disidentů a politických vězňů. Po vypuknutí konfliktu českou Paměť národa požádali o pomoc, a tak vznikla sbírka Paměti národa na pomoc Ukrajině. Díky obrovské podpoře dárců obránci Ukrajiny obdrželi již tisíce neprůstřelných vest a helem, tuny zdravotnického materiálu a pozorovací optiku, v neposlední řadě i plně vybavené sanitní a hasičské vozy. Díky tomu se prokazatelně podařilo zachránit desítky lidských životů. Všechny zaslané prostředky jsou nesmrtícího charakteru. Více o sbírce na webu ukrajina.pametnaroda.cz.

Druhý ročník kulturně společenského festivalu NeverMore 68 se uskuteční v den výročí 55 let okupace tehdejšího Československa 21.8. od 16.00 do 22.00 hodin na Výstavišti a chybět by neměl nikdo, komu není lhostejná svoboda a budoucnost nejen naší země. Vedle samotné připomínky vpádu vojsk Varšavské smlouvy na naše území budou jedním z hlavních letošních témat dezinformace. Nadcházející ročník připravilo Výstaviště Praha ve spolupráci s Ústavem nezávislé žurnalistiky, spolkem Díky, že můžem a Českým rozhlasem Radiožurnál s tím, že na akci přijala pozvání řada dalších významných médií a spolků spolupodílejících se na diskusních panelech i doprovodných aktivitách. Chybět nebude Deník N, mladší generací zastoupí magazín Refresher, ze spolků a organizací pak Gulag.cz, Proti ztrátě paměti, Dekomunizace, z.s., Muzeum na demarkační linii v Rokycanech nebo Političtí vězni.cz. Studio Lunchmeat pak zajistí tematickou projekci na Maroldovo panoráma a v rámci hudební části se mohou návštěvníci těšit na I Love You Hunny Bunny nebo uskupení Tamara. NeverMore 68, to jsou koncerty, diskuse, výstavy, světelná a zvuková instalace a zejména vzájemný dialog a oslava svobody a pravdy.

Výstaviště Praha přebírá štafetu Českého rozhlasu

NeverMore 68 je kulturní festival, jehož hlavním cílem je pro letošní rok nejen připomenout památku 55. výročí invaze vojsk Varšavské smlouvy na území tehdejšího Československa, ale také apelovat primárně na mladší generaci stejně jako další vnímavé posluchače a diváky v otázce dezinformací, které dnes představují jednu z nejsilnějších geopolitických zbraní. Dezinformace jako téma se objeví napříč diskusními panely v hlavním stanu u Skateplazy na konci Bruselské cesty, který bude mít pod svou taktovkou Ústav nezávislé žurnalistiky a spolek Díky, že můžem. Jednu z hlavních rolí zde však zastoupí také Český rozhlas, který patří k symbolům událostí roku 1968. Právě Český rozhlas letos symbolicky předává žezlo festivalu NeverMore 68 Na Výstavišti jako hlavní destinaci připomínek dramatických událostí naší nedávné minulosti.

Výstavy, hudba i světelná a zvuková instalace

Celé odpoledne nabídne na Výstavišti bohatý kulturní program, a to diskuse, výstavy, koncerty i večerní tematickou světelnou a zvukovou instalaci na Maroldovo panoráma od studia Lunchmeat. Mezi spolky a organizacemi, které jsou zapojeny do programu i panelových diskusí, se dále návštěvníci setkají se zástupci Gulag.cz, Proti ztrátě paměti, Dekomunizace, z.s., Muzeum na demarkační linii v Rokycanech nebo Političtí vězni.cz. Hudební část akce přinese koncerty I Love You Honey Bunny nebo skupiny Tamara.

„Pro mě je ta akce každopádně hodně důležitá, protože 23. 8. 1989 hrál na Výstavišti můj táta v kapelách Potěmkinova Vesnice a Paprsky inženýra Garina. Navíc byl tehdy přesně stejně starý jako já teď. Vzhledem k blízkosti výročí koncerty tehdy přirozeně přerostly v manifestaci a organizátoři akce měli v následujících měsících problémy. Naštěstí přišla revoluce a na Výstavišti se tak dnes můžeme v rámci NeverMore 68 setkat naprosto svobodně bez strachu z následné represe,“ komentuje Martin Šolc z I Love You Honey Bunny.

Honza Kistanov za LUNCHMEAT pak dodává ke světelné a zvukové instalaci na Maroldovo panoráma: „Dění roku 1968 je pro nás stejným dílem fascinující i mýtické. Atmosféru doby známe většinou ze vzpomínek našich rodičů nebo z filmů. Jedno i druhé ovšem zkresluje. Proto jsme se vydali do archivu Českého rozhlasu poslechnout si, co se skutečně dělo a jaká panovala ve společnosti nálada v rámci všech probíhajících změn. Společně s hudebníkem Aid Kidem jsme poté vytvořili zvukovou koláž mapující dění mezi lednem 1968 a lednem 1969, a to po celém Československu. Debaty s předními politiky, záznamy z jednání a krajských komisí, rozhovory s lidmi na ulici nebo např. rozhovor s členkou ÚV KSČ Dočkalovou končící přáním pražskému jaru v hanáckém nářečí. To vše doprovázené světelnými atmosférami, které interagují se stávajícím itinerářem a stávajícími budovami na výstavišti.“

Speciální host akce Alexej Makarov

Pozvání na akci přijal i speciální host Alexej Makarov, ruský historik, archivář a spolupracovník ruského sdružení Memorial. Alexej Makarov se specializuje na studium sovětské historie v období 1953–1987, konkrétně Sovětský svaz v době „tání“ a „stagnace“. Ve své praxi se zaměřuje také na disidentské hnutí a samizdat. Současná politická i mediální situace v Rusku a řadu dalších otázek vztahujících se nejen k tehdejší okupaci Československa a informování o daných událostech v ruských učebnicích zodpoví pan Makarov v rámci jednoho diskusního bloku v odpoledních hodinách v podcastovém stanu.

Dezinformace v hlavní roli podcastového stanu

Mezi diskutujícími hosty v podcastovém stanu, který zajišťuje ve spolupráci s Výstavištěm Praha Ústav nezávislé žurnalistiky a spolek Díky, že můžem, se dále v třicetiminutových blocích představí Český rozhlas Radiožurnál, magazín Refresher, který cílí zejména na mladší publikum a Deník N. Každé médium se bude ve svém diskusním bloku věnovat tematice dezinformací z mnoha úhlů pohledu stejně jako tématu okupace z roku 68 a současné analogii s událostmi na Ukrajině.

V rámci výstav budou připraveny nejen tematické fotografie, ale také těžká technika včetně tanku T 55, který byl součástí okupačních vojsk.

Záštitu nad akcí NeverMore 68 převzali Mgr. Jana Černochová, ministryně obrany ČR a JUDr. Jiří Pospíšil, náměstek primátora hl. m. Prahy.

Vstupné na akci je zdarma.

www.navystavisti.cz

„Podporujeme řemesla a řemeslníky v našem regionu. Vytvořili jsme například mapu, která zájemce vede po řemeslech v Královéhradeckém kraji. Naším cílem je nejen zvýšit povědomí o činnosti jednotlivých řemeslníků, kteří udržují mnohdy téměř zaniklé umění našich předků stále živé. A to platí i pro ocenění Mistr tradiční rukodělné výroby Královéhradeckého kraje, které má za cíl nejen ocenit, ale i podpořit řemeslníka v jeho práci. Letos jsme také zdvojnásobili finanční odměnu na 10 tisíc korun za zisk ocenění,“ uvedla náměstkyně pro kulturu Martina Berdychová.

Cenu Mistr tradiční rukodělné výroby Královéhradeckého kraje uděluje Rada Královéhradeckého kraje za významný přínos v oblasti tradiční lidové kultury, a to tvůrcům v oborech tradičních lidových řemesel a těm, kteří se významně zasloužili o jejich udržování a rozvoj za předchozí kalendářní rok. Letos odborná porota vybrala a krajští radní schválili Martina Mádleho a Michala Rudolfa.

Podkrkonošské košíkaření

Martin Mádle se zaměřuje na výrobu předmětů určených převážně k hospodářskému užití, které jsou pevné a bytelné. Jedná se zejména o koše (houbáky, bramboráky, česáky, koše na dřevo), nůše, ale také různé tácy a misky. Díky jeho práci tak pokračuje tradice krkonošského a podkrkonošského košíkaření, které pro pletení používá proutí z takzvaných babek, tedy palic vrb.

Pruty nejsou na rozdíl od proutí pěstovaného na polích úplně stejné, takže dá práci je seřezat. S přípravou pomáhá Martinovi nejen manželka Hana, ale i dcery Anna a Lucie. Košíky a další pletené výrobky prodává čerstvý nositel ocenění Mistr tradiční rukodělné výroby v provozovně Proutěný ateliér ve Dvoře Králové nad Labem. Prodejna slouží zároveň jako dílna, návštěvníci tak mohou vidět výrobu napřímo.   

Splétání pletiv (košíkářství) se obecně pokládá za jednu z nejstarších výrobních činností. V 19. století patřilo k vyspělým řemeslům. Košíkáři se mohli v oboru vyučit i být členem cechů. Původně se využívalo divoce rostoucí proutí, s rozvojem košíkářství se začalo s pěstováním vlastního proutí na vrbovištích (prutníky). Pro vlastní spotřebu nebo pro formu domácké práce se používalo proutí neloupané, které stačilo před pletením zvláčnit máčením. Z loupaného proutí se zhotovovaly předměty náročnější na techniku a estetickou úroveň. Pletly se nákupní košíky, tašky, demižony, cestovní koše, misky, dětské kočárky, hračky.

Štípané holubičky

Michal Rudolf se vyučil řezbářem, poté pracoval jako umělecký řezbář a restaurátor v Ateliéru pro práce chrámové v Červeném Kostelci. Od roku 2008 se samostatně věnuje řezbářství s důrazem na udržování tradic a lidového řemesla. Specializuje se na výrobu štípaných holubiček, a kromě nich vyrábí také perníkové formy, vyřezává betlémy či sakrální motivy.

V České Skalici vede Michal Rudolf individuální kurzy řezbářství. Při folklorních a řemeslných akcích předvádí výrobu a zájemcům předává znalosti o řemesle formou interaktivního workshopu. Od roku 2017 se aktivně účastní folklorních akcí v oblasti východních Čech, ale také v polském příhraničí. V soukromém životě navazuje na rodinnou tradici hudebníků a udržování lidových nástrojů a písní.

Štípané holubičky patří k velmi starým zvykoslovným předmětům s vysokou řemeslnou a estetickou úrovní zpracování, původ ale není zcela jasný. Někteří je považují za symbol Ducha svatého a zhmotnění boží ochrany, jiní naopak odkazují na předkřesťanský původ. V místnosti se zavěšovaly nad stolem, v okně nebo nad kolébkou. Jejich výroba byla v minulosti hodně rozšířená nejen na Moravě, ale i v celé řadě dalších lokalit.      

Apollon Quartet

Další příležitostí ukázat komorní tvorbu rezidenčního skladatele Jana Kučery bude koncert renomovaného souboru Apollon Quartet, který se na festivalu představí v premiéře. Kromě tradičního repertoáru přiveze i skladby Davida Balakrishnana a zabrousí tak do “současnějších vod“. Kvarteto vystoupí ve složení: Štěpán Pražák a Radek Křižanovský / housle, Pavel Ciprys / viola a Pavel Verner / violoncello.

Program koncertu:

L. van Beethoven: Smyčcový kvartet f moll

Jan Kučera: Smyčcový kvartet č. 1

A. Dvořák: Smyčcový kvartet Es dur „Slovanský“

D. Balakrishnan: Waterfall with Blenders

D. Balakrishnan: Skylife

Ohlédnutí za koncertem Daniela a Lukáše Klánských / Martínkovice, 12. 8. 2023

V sobotu 12. 8. proběhl v martínkovickém kostele sv. Jiří a Martina další z koncertů festivalu Za poklady Broumovska. Za přítomnosti rezidenčního skladatele Jana Kučery se představili sourozenci Daniel a Lukáš Klánští – basbaryton a klavír. V jejich podání zazněly procítěné milostné písně Ludwiga van Beethovena či anglického skladatele Ralpha Vaughana Williamse. Hlavním bodem programu však byla premiéra písňového cyklu Jana Kučery Písně trpělivé a píseň Mnichova řehole. Publikum odměnilo interprety dlouhotrvajícím potleskem a sám skladatel Jan Kučera s potěším řekl: „Z provedení jsem nadšený, vlastně jsem cyklus vcelku slyšel poprvé až na dnešním koncertě. Dal jsem interpretům plnou důvěru, a to nejen proto, že se známe velmi dlouho a jsou to moji přátelé. Byl jsem velmi mile překvapen, jak přesně pochopili význam písní, jejich výraz a atmosféru. A to je obrovsky důležité, neboť písně pracují i s určitou dramatičností, divadelní dramatikou a bylo vidět, že Daniel Klánský mohl nejméně v jedné z písní uplatnit svůj komediální talent.“

Také Daniel Klánský neskrýval radost z povedeného vystoupení, které okomentoval slovy: „Koncert jsme si velmi užili, neboť jsme mohli předvést písně jak z našeho již zažitého repertoáru, tak z toho nového. Byl pro nás obrovský zážitek premiérovat písňový cyklus Jana Kučery, který umí ve svých skladbách skvěle podtrhnout jak humor, tak určité zamyšlení nad životem, a to je pro nás jako umělce zážitek.“

Na koncert přišlo 153 návštěvníků a vybralo se přes 15 tisíc korun. Výtěžek putuje na obnovu skupiny broumovských kostelů.

18. ročník festivalu Za poklady Broumovska se koná pod záštitou ministra kultury Martina Baxy, kardinála Dominika Duky a hejtmana Královéhradeckého kraje Martina Červíčka. 

Festival se v roce 2023 koná za finanční podpory Ministerstva kultury ČR, Královéhradeckého kraje, Státního fondu kultury ČR a města Broumov, které jsou hlavními partnery. Generálním partnerem je společnost RSJ. Významnými partnery jsou společnosti Hobra-Školník, Alukov, Kasper, Wikov, Dobrovolný svazek obcí Broumovsko, Z-Trade a Svíčky.cz. Partnery festivalu jsou královéhradecká diecéze a místní farnosti, Benediktinské opatství sv. Václava v Broumově, Agentura pro rozvoj Broumovska, Region Broumovsko, velvyslanectví Polska, Rakouské kulturní forum, společnost Petrof, penzion Jízdárna Hejtmánkovice a místní živnostníci a podnikatelé, kteří přebírají patronát nad koncerty ve svých obcích. Mediálními partnery 18. ročníku festivalu jsou Český rozhlas Hradec Králové, Stanice D-dur, Rádio Černá hora, Classic Praha, KlasikaPlus.cz, Opera+, časopis Harmonie, Naše Broumovsko, PROPAMÁTKY, scéna.cz, Katolický týdeník a Místní kultura.

Festival Za poklady Broumovska je hudební festival s jedinečnou atmosférou. Každé léto otevírá brány unikátní skupiny broumov­ských kostelů, které rozeznívá podvečerními koncerty renomovaných umělců z České republiky i ze zahraničí. Genius loci broumovského regionu, benediktinská his­torie a architektura zasazená do nádherné krajiny, to vše ve spojení s klasickou hudbou vytváří jedinečnou atmosféru festivalu, který se prostřednictvím špičkové hudby dostává do srdcí hudbymilovných posluchačů. Festival udržuje dlouhodobé cíle v podobě podpory mladé nastupující generace umělců, upozorňování na kritický stav kostelů a popularizace klasické hudby ve všech jejích podobách široké veřejnosti. Vstupné na vybrané koncerty je dobrovolné a přispívá k péči na záchranu kostelů broumovské skupiny.

„S Filharmonií Bohuslava Martinů jsme pro návštěvníky připravili opět jedinečný koncert pod širým nebem v industriálním prostředí bývalých továrních budov. Lidé budou mít možnost poslechnout si slavné i méně slavné operní předehry, árie i duety od Rossiniho, Verdiho, Gounoda, Offenbacha a dalších,“ pozvala na akci Petra Kubíková, ředitelka příspěvkové organizace 14|15 Baťův institut.

Operní melodie zazní v podání orchestru zlínské filharmonie vedeného slovenským dirigentem Rastislavem Štúrem. Sólových partů se zhostí dvě mladé mimořádně talentované pěvkyně Lada Bočková a Arnheiður Eiríksdóttir.

„Někdejší absolventka Konzervatoře Brno a JAMU sopranistka Lada Bočková je od září 2020 členkou operního souboru Theater Bonn, kde s velkými úspěchy provedla již řadu operních rolí – La Calisto, Gretel, Laudine, Clorinda a mnoho dalších. Mimo svou domovskou scénu hostuje např. v Aalto Theater Essen, Státní opeře Praha nebo v Národním divadle moravskoslezském a v rámci koncertní činnosti vystupuje s předními českými i zahraničními orchestry. Islandská mezosopranistka Arnheiður Eiríksdóttir vystudovala zpěv na konzervatoři v Reykjavíku a poté pokračovala na vídeňské Universität für Musik und darstellende Kunst. Ještě během studií se představila jako Cherubín, Meg Page (Verdi: Falstaff) a Andronico (Händel: Tamerlán) v zámeckém divadle ve vídeňském Schönbrunnu, jako Dorabella v Daegu Opera House v Jižní Koreji a jako Jeníček (Humperdinck: Perníková chaloupka) v Islandské opeře. Od sezony 2020–21 je sólistkou Opery Národního divadla v Praze,“ doplnil Tomáš Koutný, dramaturg Filharmonie Bohuslava Martinů.

Vstupenky jsou již v prodeji online, na recepcích 14l15 BAŤOVA INSTITUTU a také na pokladně Filharmonie Bohuslava Martinů v Kongresovém centru Zlín.

V případě nepřízně počasí bude akce přesunuta do Kongresového centra Zlín.

Akce je realizovaná s finanční podporou statutárního města Zlína.

Více informací na www.filharmoniezlin.cz a www.14-15.cz

Projekt ZAHRADOU… představuje Miloše Šejna jako umělce-operatéra, který se vydává do hlubin přírodního rámce. S pečlivostí chirurga a s citlivostí šamana nahlíží a studuje jemnost tkání a žil, jež vyživují fenomenální podstatu prostoru v konkrétní roční době a v podmínkách konkrétní časové a klimatické situace. Akt propojení je metodou nápodoby, imitace přírodního koloběhu. Rozhraní lidského těla a přírodního rámce se náhle vytrácí v prospěch intenzivní přítomnosti. Právě přítomnost je tu nonverbálně tematizována jako cosi jinak těžko zachytitelného, po čem zůstávají pouze dílčí stopy a otisky, jen střepy nesložitelného celku. Pohyb je náhle pociťován jako cosi, co spojuje a propojuje dosud oddělené světy a vlastně je znovu-jinak-vytváří. Figura a místo splývají. Postrádají formu tradiční reprezentace, a tomu odpovídá podoba uměleckých výstupů. Dalo by se o nich uvažovat jako o aktech rozmanitého „setkání“ či „setkávání“. Vědomí ve své bystrosti a pohotovosti se tu setkává s tajemstvím mimovolného nevědomí.

Broumovská výstava je výběrem starších i novějších autorských realizací-stop, které tematizují kontakt a dotyk s jevy, jež můžeme směle zahrnout pod zastřešující pojem „zahrada“. Zahrada je typem kulturní krajiny. Jsou tu patrné stopy lidské vůle. Zásahy, které dávají přírodnímu rámci praktickou či estetickou skladbu a tvar. Zahrada však může být vnímána i v rozšířeném poli jako vztahové pole paměti a jejího převrstvování, kde se vše proměňuje ve znaky a symboly, jež prostupují časem, tím komplikují své významy a stávají se mnohoznačnými. Tak tomu bývá třeba v klášterních zahradách, jejichž minulost je jiným druhem přítomnosti.  

Kurátorem výstavy je Petr Vaňous.

Miloš Šejn (nar. 10. 8. 1947 v Jablonci nad Nisou), absolvoval SUPŠ v Turnově (1962–1966) a dějiny umění, estetiku, výtvarnou výchovu na FFUK v Praze (1970–1976; katedra Zdeňka Sýkory). Vedl ateliér Konceptuální tvorby na Akademii výtvarných umění v Praze (1990–2011) a působil též na Akademiích v Aix–en–Provance, Carraře, Haagu, Ljubjani, Neapoli, Stuttgartu a Vídni. Od roku 2016 vede ateliér Prostorové tvorby na Art & Design Institutu v Praze. V roce 1991 získává profesuru pro obor malířství. Od roku 1988 je členem Měkkohlavých, později Umělecké besedy a Klubu konkretistů. Žije a pracuje v Jičíně a Praze. Od druhé poloviny 60. let pracuje v oblastech vizuálního umění, fotografie, filmu a performance, od roku 1992 dosud vede multioborový projekt Bohemiae Rosa, zaměřený na výzkum vztahů lidského těla a místa. V současnosti se zaměřuje na okamžité kreativní možnosti, vycházející ze vztahů historické humanizované krajiny a celistvé přírody. Vědomě laboruje oblastmi expresívního jazyka mezi textem, výtvarnou stopou, tělovým pohybem, hlasem a expanzí do prostoru. Paralelně pracuje s možnostmi pohyblivého obrazu. Performuje formou osobních rituálů, site specific projektů, divadelních událostí, kolektivních realizací a festivalů u nás i v zahraničí (D, F, FIN, HRV, I, IRL, IS, N, NL, PL, SK, SVK, SWE…). Kromě klasicky chápaných „výtvarných děl“, prezentovaných v mnoha předních sbírkách (MFA Houston, ZKM Karlsruhe, SKD Dresden, MSUM Ljubjana, NG Praha, GHMP…) je autorem řady krajinných projektů a realizací v Evropě i zámoří.  Vystavuje od roku 1970 (Monde et Jeunesse, Nouvele Theatre, Luxembourg), samostatně pak od roku 1977 (KKS, Hradec Králové), rituály a performance od 1967 (Dotkl jsem se…), filmy od roku 1969 (Tráva), chodecké plastiky od 1969 (Tři dny bloudění bažinami Dyje), site specific projekty od roku 1989 (The Diomede Islands, Here and There, MoMA PS1). Z výstav a jiných veřejných akcí: 1986 (Fotografie/Kresby/Knihy, DU města Brna, sam.), 1991 (Milanopoesia, Spazio Ansaldo, Milan, kol.), 1991 (Čára, Pi-Pi-Art Praha, sam.), 1995 (MŠ, ifa Galerie, Berlin, sam.), 1996 (MASSIVFRAGIL x RAUM, Ludwig Forum f¨ür Internalionale Kunst, Aachen, kol.), 1996 (L’art Au Corps…, MAC Musées d´Art Contemporain Marseille, kol.), 2000 (Media Model, Mucsarnok Kunsthalle, kol.), 2001 ( WRO Media Art Biennale, Wroclaw, kol.), 2002 (ARTEAST 2000+, ZKM, Karlruhe, kol.), 2005 (Colorvm Nartvrae Varietas, Saarländisches Künstlerhaus Galerie, Saarbruecken, sam.), 2010 (ATT VARA LANDSKAP, Uppssala Art Museum, sam.), 2012 (Faciality, Manggha Museum of Japanese Art & Technology in Kraków, sam.), 2014 (Sluneční hora, Horka u Olomouce, real.), 2019 (GREEN LINE, Nebelschütz, Jauer river valley, Germany, real.), 2021 (Occurrences, MWW, Wroclaw, kol.), 2021 Emergency Exit, Museum of Contemporary Art Metelkova, Ljubljana, kol.), 2022 (AQVA, Galerie moderního umění v Hradci Králové, sam.), 2022 (KINETISMUS, Kunsthalle Praha, kol.), 2022 (23 Dresdner Schmalfilmtage, Motorenhalle, Dresden, kol.).

Více o autorovi na: www.sejn.cz www.artfacts.net

Podnázev “dílna“ pro mikulovské občany zdomácněl stejně jako čtyřtýdenní formát tvůrčího pobytu výtvarníků v ateliérech mikulovského zámku a nově také v nedaleké budově „Hasičky“. Mikulovské výtvarné sympozium za dobu své třicetileté existence potvrdilo, že je svým formátem zcela výjimečné v kontextu celé České republiky a stalo se pevným bodem na mapě tradičních zásadních událostí ve světě výtvarného umění.

„Již 30 let budí Mikulovské výtvarné sympozium “dílna“ v našem městě emoce, víří diskuse, fenomenálně oživuje město, a to je dobře. Je to známka zdravé společnosti, která si uvědomuje své hodnoty, která se rozvíjí, která je živá. Bez umění by Mikulov nebyl, čím je dnes. Určitě by byl zábavným místem s památkovou rezervací v překrásné barokní krajině, ale stačilo by nám to? Dílna letos slaví pomyslné 30. narozeniny. Stojí na prahu nové dekády a já bych ji přála, aby jedinečnost a krása celého projektu i nadále rezonovala daleko za hranicemi našeho města.“ uvedla místostarostka Petra Korlaar, do jejíž gesce akce spadá.

VYSTAVUJÍCÍ UMĚLCI

Pozvání k tvorbě na jubilejní třicátý ročník přijali umělci, kteří stáli u samotného zrodu této výjimečné akce – členové skupiny Tvrdohlaví. Pod kurátorským vedením Jaroslava Róny a teoretičky Barbory Půtové se do ateliérů na mikulovském zámku vrátili: František Skála, Petr Nikl, Stefan Milkov, Zdeněk Lhotský a jejich zahraniční host Laco Teren. Tradičně výčet jmen doplnil i zástupce z řad studentů v roli technického asistenta Michael Jan Bublík, který je studentem ateliéru Socha 1 pražské Akademie výtvarných umění.

„30. jubilejní ročník Mikulovského výtvarného sympozia “dílna“ se nesl ve jménu tvůrčích aktivit bývalých členů umělecké skupiny Tvrdohlaví. V Mikulově se sice s odstupem několika desetiletí nesetkalo celé uskupení, to však nezabránilo plnému prosazení svobody, nezávislosti a pracovního nasazení. Setkání po letech právě na tomto sympoziu, kde byli někteří z členů Tvrdohlavých zejména v 90. letech opakovaně zastoupeni, může evokovat „kolo pohybu“. Opětovné setkání implikuje myšlenku věčného návratu, tvoření a opakování.“ komentovala výběr umělců teoretička jubilejního ročníku Barbora Půtová.

UMĚLECKÁ SBÍRKA

Sympozium dalo za vznik umělecké sbírce, která je majetkem města Mikulova, a která je svým rozsahem – co se týká počtu umělců a děl, a také svojí kvalitou, mimořádná i ve srovnání se sbírkotvornými státními institucemi a předčí i mnohé regionální. I letos sbírku doplní díla, která vznikla v rámci sympozia a umělci je darují městu Mikulovu do jeho sbírky.

Depozitář sbírky je umístěn v prostorách zdejšího muzea na mikulovském zámku a význam této sbírky dokazuje i množství výpůjček uměleckých děl výstavy v renomovaných galerijních institucích napříč republikou. Mikulovská městská umělecká sbírka poskytuje ojedinělou reprezentaci města Mikulova v českém i mezinárodním kontextu stejně jako sympozium samotné, které zásadně obohacuje duch města, které se pro většinu pojí s vinařstvím nebo cyklistikou.

MVS / Mikulovské výtvarné sympozium “dílna“

Mikulovské výtvarné sympozium “dílna“ se pořádá každoročně již od roku 1994. Hlavní aktivity tohoto projektu – setkání umělců, jejich umělecká tvorba a realizace doprovodných programů pro veřejnost – probíhají během čtyř týdnů v období hlavních letních prázdnin. Účastníky sympozia jsou umělci, které navrhuje kurátor z řad umělců předchozích ročníků a návrh koncepce ve výsledku schvaluje Poradní sbor sympozia.

Sympozium každoročně rozšiřují doprovodné programy pro širokou veřejnost – kromě menších výstav jsou to autorská čtení, rodinné výtvarné dílny, hudební vystoupení, divadelní představení ad. Doprovodné programy “dílny“ se již tradičně staly součástí kulturních kalendářů regionu. Mikulovské výtvarné sympozium za dobu své existence potvrdilo, že je zcela výjimečné v kontextu celé České republiky a stalo se pevným bodem na mapě tradičních zásadních událostí ve světě výtvarného umění.

Výstava všech uměleckých děl, která vznikla v rámci 30. ročníku Mikulovského výtvarného sympozia “dílna“ jsou k vidění v prostorách mikulovského zámku až do 26. 11. 2023. Celkem v rámci dílny vzniklo 55 děl, vystaveno je jich 53.

Město Mikulov a Regionální muzeum v Mikulově děkují všem, kteří se zasloužili o průběh letošního jubilejního sympozia.

www.artmikulov.cz

Nepočítáme-li pravidelnou účast slovenských interpretů na festivalu, letos bude mít UNIfest ve své zatím krátké historii prvního zahraničního hosta. Budou jím Green Milk from the Planet Orange, progresivní avantgardní rocková skupina s vlivy math-rocku i psychedelie, pocházející z Tokia. Byla založena v roce 2001, hraje především v Japonsku, ale opakovaně vyráží i na turné jak po USA, tak i po Evropě. České publikum ji mohlo vidět například na jubilejním 20. ročníku festivalu Eurotrialog v Mikulově. Její intenzivní a divokou hudbu mnozí označují jako „jazz-core“ a není divu, že toto trio spojuje přátelství s českými Už jsme doma.

Mezi dalšími hlavními hvězdami festivalu jsou například WWW Neurobeat. Klasikové českého hip hopu vznikli na samém počátku 90. let, kdy patřili k průkopníkům svého žánru. Po dlouhé pauze se soubor pod vedením rapera Ondřeje Anděry obnovil v roce 2006 a předestřel velmi originální vizi alternativního hip hopu s prvky industriálu, jehož podstatnou složkou jsou básnické texty Lubomíra Typlta. WWW Neurobeat se stali stálicí české alternativní scény a pravidelně bodují v nejrůznějších odborných i posluchačských anketách a žebříčcích.

Do dramaturgie UNIfestu se výrazně odráží i obsah magazínu, jehož redakce za kvalitu přehlídky ručí. Není tedy divu, že mezi hvězdy festivalu budou letos patřit dvě zpěvačky, jejichž tváře zdobily v souvislosti s jejich novými alby jarní titulní stránky časopisu. Marie Puttnerová debutovala vynikající deskou Lajla tóv, na které mimo jiné velmi osobitým způsobem zpracovala texty básníků Jana Zahradníčka a Vlastimila Třešňáka. Písničkářka Jana Vébrová se vrátila na hudební scénu po dlouhých jedenácti letech s mimořádně silným albem Kameny ze dna, natočeným ve spolupráci s výkvětem českých alternativních a jazzových hudebníků.

Také menší písničkářská scéna bude patřit vesměs ženám. Na UNIfestu vystoupí „utajený poklad“ českého alternativního folku Katka Šarközi, jež se na hudební scéně pohybuje už od druhé poloviny 80. let, kdy hrála na nejprogresivnějších dobových festivalech typu Lipnice nebo Valašského špalíčku, a od té doby ze scény nezmizela, jakkoli stojí celý život – už proto, že její tvorba rozhodně není prvoplánová – mimo mediální výsluní. Na téže scéně ovšem vystoupí i mladá krev českého písničkářství. Barbora Hora ve svých anglických textech zpracovává intimní témata vztahů k druhým, rodině i sobě, pro její tvorbu jsou charakteristické minimalistické, ale do detailu promyšlené kytarové linky a autentický vokální projev. Ivy Z, jejíž mateřskou kapelou jsou zasnění a melancholičtí Billow, začala sólově vystupovat teprve předloni a svůj styl sama výstižně označuje jako sad & weird lo-fi pop. Ať už s kytarou nebo s předem vytvořeným elektronickým doprovodem, vždy jde o intenzivní zážitek, a mrazivě sugestivní a emotivní projev. A Natálie Schejbalová alias Tali je nejznámější díky svým aktivitám na české scéně slam poetry. Jako absolventka konzervatoře a VOŠ Jaroslava Ježka se ale věnuje i písničkářství, jež je plné slovních hříček i poezie. Na UNIfestu představí svou jak slamerskou, tak i písničkářskou polohu.

UNIFest zakončí afterparty ve vnitřním sále Kaštanu, kde zahraje Sketa Fotr, dnes už v podstatě legenda českého rockového šramlu, městské country anebo třeba pub rocku – jak kdo chce. Každopádně parta okolo frontmana Martina Růžičky zaručuje skvělou závěrečnou show, po které se nebude nikomu chtít jít spát.

Vstupenky zakoupíte v prodejních sítích GoOut a smsticket.

FB událost: https://www.facebook.com/events/2565261043614861

YouTube:

Green Milk from the Planet Orange: https://youtu.be/EsI_AyS0WIk

WWW Neurobeat: https://youtu.be/Kd6lC14gy4c

Marie Puttnerová: https://youtu.be/uMo8hOtuCrU

Jana Vébrová: https://youtu.be/FIvjRYiTuq

https://kastan.cz/

https://www.magazinuni.cz/

Vstupenky:

https://goout.net/cs/unifest-2023/szegcvv/

https://www.smsticket.cz/vstupenky/36327-unifest-2023-www-neurobeat-marie-puttnerova-ivy-z-aj-kastan-scena-unijazzu-praha

ČR: Detektiv ze staré školy a mladá, na první pohled nepřístupná vyšetřovatelka – kromě policejního odznaku spojí nesourodou dvojici kriminalistů hlavně práce na oddělení kontroly termínově ohrožených případů útvaru S. Mezi seriálovými policisty známém jako OKTOPUS. Kapitána Dítěte hraje Miroslav Krobot a kapitánku Fáberovou, která se na kdysi nevyřešené kauzy podívá novýma očima, pak Marika Šoposká. První ze třinácti dílů má premiéru v pondělí 28. srpna ve 20:10 hodin na ČT1.  

„U Oktopusu jsou unikátní dvě věci. Jednak je to vůbec první kriminální seriál postavený jen na vyšetřování odložených případů. Druhé unikum představuje postava detektiva Dítěte, kterého hraje Mirek Krobot. Nechtěli jsme znovu tvořit Kuneše, hlavní postavu dvou sérií Rapla, ale vymysleli jsme skoro jeho protipól. Kapitán Dítě nejezdí autem, ale vlakem. Bydlí u železnice, nestřílí, nemá rád zbraně, za nikým se nehoní. Používá hlavu. Je to také beznadějný karbaník. Jeho protikladem je postava Mariky Šoposké, která je mladá, hezká, chytrá a prostě to s Dítětem nemá lehké,“ poodhaluje charakteristiku ústředních hrdinů kreativní producent Josef Viewegh.

Režisérem seriálu OKTOPUS je Jan Pachl, autor letos uvedené minisérie Volha a krimiseriálů Cirkus Bukowsky a Rapl. „Tentokrát jsme hledali formát, kterým bychom se zásadněji odlišili v současné záplavě detektivek. Perspektiva vyšetřování v Oktopusu je zcela obrácená, čas plyne výrazně pomaleji než v okolním světě, nehraje se o minuty, ale o roky. Práce našich detektivů tak vzdáleně připomíná archeologii, kdy se pod zašlými nánosy prachu odkrývají nevyřešené zločiny,“ vysvětluje Jan Pachl.

„Kapitán Dítě je povahou hráč, potřebuje výzvu, vzrušení, chce zažívat napjaté situace. Tuhle vlastnost postrádám, takže pro mě bylo zajímavé dostat se do jeho způsobu myšlení. Na druhou stranu je to výtečný analytik, výborný detektiv, který má právě díky svému hráčství smysl pro logické myšlení,“ říká o své roli Miroslav Krobot. A Marika Šoposká ke své postavě dodává: „Doteď jsem kriminalistku nikdy nehrála a chtěla jsem si takovou roli zkusit. Na kapitánce Fáberové mě lákalo, že to není naivka, princezna. Opravdu není nijak zvlášť roztomilá ani sympatická. Spíš naopak. Což není úplně charakter, který by mi režiséři nabízeli moc často. Nosnou linkou detektivek jsou hlavně případy samotné, ale v Oktopusu jsou zajímavé také vztahy mezi jednotlivými postavami. Hlavně tedy mezi Dítětem a Fáberovou. I její pokusy si nějaký vztah vybudovat,“ prozrazuje Marika Šoposká.

scénář: Jan Pachl, Petr Hudský // dramaturgie: Petr Pauer, Josef Viewegh // kamera: Marek Janda // hudba: Michal Pavlíček // střih: Petr Pauer // režie: Jan Pachl // kreativní producent: Josef Viewegh // výkonný producent: Kateřina Popovičová // hrají: Miroslav Krobot, Marika Šoposká, Kryštof Hádek, Zuzana Stivínová, Jaromír Hanzlík, Pavlína Mourková, Tereza Dočkalová, Jiří Dvořák, Pavel Nový, Pavel Novotný a další