Co se děje

První akce Ledoborců Kultury proběhne 28. 2. 2021 od 18:00 v kostele svatého Vavřince v Klatovech, kde vystoupí dream-popové duo teepee, deep-housová DJka Jane Doe, tanečnice Kateřina Bednářová a výtvarník Lukáš Lukéro.

Více o akci prozrazuje zakladatel Ledoborců Martin Opatrný: “Málokdy mám chuť stream sledovat až do konce. Chybí mi možnost být u toho a reálně cítit emoční sdělení umělců. Proto se chceme posunout dál a vytvořit stream, který zkrátka dokoukáte. Jak toho docílíme? Budete se vznášet po okolí s drony, pozorovat malíře přímo během tvorby a přitom poslouchat zajímavého interpreta podporovaného scénickým tancem... Samozřejmě z celého srdce doufám, že se brzy budeme moci potkat fyzicky!”

Ledoborci kultury jako kulisu pro streamy vybrali fascinující místa po celé ČR, pozvali skvělé umělce a domluvili se s kluby, jejichž situace je, mírně řečeno, nelehká.

Další z organizátorů Barbora Špádová doplňuje: “Všem nám kulturní prostředí ohromně chybí, proto jsme nesmírně rádi, že se nám daří ke spolupráci získat profesionály napříč obory. Veškeré získané finanční prostředky rozdělíme poctivě všem účastníkům a vybraným klubům.” Prvním prostorem, který Ledoborci kultury podpoří, bude Kulturní centrum Falcon na Klatovsku.

Na jaká místa se můžete těšit?

První z nich je Galerie Klatovy / Klenová a její prostor kostela sv. Vavřince, dále chátrající lesní industriální památka cínového dolu Rolava na Sokolovsku, rozhledna na Červeném vrchu na Lounsku, bunkr Jordán ve vojenském prostoru Brdy nebo Velký strahovský stadion.

"Kultura je vzhledem k situaci zamrzlá, a proto je na čase jí vysvobodit adekvátní akcí. Po vybraných místech v rámci ČR (Galerie Klatovy / Klenová – kostel sv. Vavřince, Cínový důl Rolava na Sokolovsku, Rozhledna na Červeném vrchu na Lounsku, VVP Brdy – Bunkr Jordán, nebo Velký strahovský stadion) se budeme vznášet po okolí s drony, pozorovat malíře během tvorby a přitom poslouchat zajímavého interpreta podporovaného scénickým tancem. Takhle si představujeme stream."

Vystupující ze všech streamů budete moci zažít pohromadě na festivalu UTOpije 2.–5. 7. 2021 v Areálu Úžlebec na Plzeňsku (www.utopije.cz). Držte Ledoborcům palce a podporujte kulturu kolem sebe. Děkujeme!
 

www.ledoborcikultury.cz

Mariánské sloupy, na jejichž špici obvykle stála na srpku měsíce Panna Marie se svatozáří s dvanácti hvězdami, byly obvykle stavěny jako poděkování za to, že se městu morová rána vyhnula, nebo že odezněla. Pardubický monument od neznámého umělce z roku 1698 byl v 18. století doplněn o dvě čtveřice světců (Jan Nepomucký, Josef, Prokop, Ivan, Ludmila, Václav, Vojtěch a Norbert) z dílny místního pardubického sochaře Jana Teplého. Pokud by byl sloup poděkováním za překonání moru z roku 1680, šlo by o poněkud předčasnou poctu, další rána se v Pardubicích objevila v letech 1710—1715 a pak ještě v roce 1758, 1760 a 1770, vlastně velmi nedávno. Následovaly epidemie cholery a španělské chřipky, ale to už nebyly sloupy v módě.

Sloup byl centrem barokních poutí, jež měly podpořit náboženský prožitek a utužit víru. My bychom dnes rádi putovali ke spáse onačejší, nazýváme ji Pfizer, Astra Zeneca, Moderna a někdo snad i Sputnik. Ať už je cílem primárně zdraví a sekundárně podnikání, kulturní život nebo cestování, po přímluvě a vykoupení toužíme. A tak nám ho může prodat kdokoli. Naše instagramová kultura, krize finančnictví, pseudoobchod se spásou, tyto vize stojí za inscenací Ondřeje Viceny v podzemí Art Space NOV. Modré světlo jako barva víry, důvěry a naděje mezi na míru vyrobeným stolem, zrcadly, bylinkami a obrazy navozuje pocit luxusu. Modrá obrazů vychází spíš z vybledlých výloh s reklamou na dávno prošlý produkt. Co se bude v podzemním obchodě prodávat? Možná měšce a možná vykoupení. Ondřej Vicena staví prostředí pro svůj divnoprodukt — strangemerch.

Napřed si řekněme, co to vlastně je. Na počátku je anglický pojem merchandise pro zboží a obchodovat, merch nebo merchandise je obor zabývající se péčí o zboží. Ve světě sneakers (tenisek), hudby, filmových ság a youtuberů to znamená oblečení a módní doplňky s vlastními potisky napřímo prodávané fanouškům. Fanoušci merch kupují, aby dali najevo náklonnost k určité věci, kapele, umělci, herci, brandu či modelu tenisek a odlišili se od ostatních. Merch zachraňuje hudební průmysl po té, co zkolaboval trh s cédéčky.

Díky designovanému merchi na první pohled odlišíme fanouška Star Wars či Avengers od vášnivého posluchače Metallicy. Měl by svět živého umění přijmout podobnou strategii? Potkávali by se ve městě lidé patřící do okruhu Gampy, VČG, Fonsu a NOVu v teniskách různých barev a designů? S hipsterskými taškami, kšiltovkami a sofistikovaně pojednanými tričky? Nově v roušce s logem favorizované instituce? Je opravdu všechno obchod? Když skrze výstavy představujeme vize a ideály, znamená to – že je prodáváme? Je možné vytvořit prodejem produktů nové kmeny a klany, rytíře a heroldy?

V průběhu 20. století velké hvězdy konceptuálního umění jako Marcel Duchamp, Joseph Beuys nebo členové Fluxus uvedli do oběhu multiply — grafiky, tisky a objekty vytvořené v malé sérii, očíslované a licencované, určené pro sběratele, nikoli pro fanoušky. Rozšířit tyto artefakty mimo oblast VIP bylo proti jejich smyslu. Cestou triček a tašek s vlastním designem se vydal až v 80. letech Keith Häring. Ondřej Vicena posunul myšlenku ještě dál. Vyrábí a nabízí divnoprodukt. Je to umění, multipl 2.0 nebo něco úplně jiného? Inspirován pozdní gotikou navrhnul měšce. Budeme na sebe při placení v supermarketu či ve zdravé kavárně pomrkávat, když z kapes či batůžků vytáhneme Vicenovy měšce? Má vůbec něco takového smysl, když neplatíme zlatými dukáty, ale kartami, mobily a virtuálními bitcoiny?

Vicenův projekt spojuje obskurní gotické peněženky, Flusserovu černou skříňku, morovou historii města Pardubic a megaslavné lokálně usazené rappery Milion Plus. Přijde Nik Tendo do Art Space NOV? A koupí si měšec? Výstava Strangemerch měla nabízet gotický divnoprodukt v předvánočním čase, ale vinou covidu se stane spíše epickým masopustním karnevalem v době morové rány. Čímsi mezi mementem mori, dance macabre a vzýváním spásy. Jenže co to je, co náš sekularizovaný svět dokáže znovu uvést do harmonie?

Ondřej Vicena (1988) prošel na pražských uměleckých školách řadou pozoruhodných ateliérů, na Akademii výtvarných umění školou Tomáše Svobody, pobýval v atelierech hostujících profesorů, Rakušana Markuse Huemera a Brita Johna Hilla, ve škole německé kurátorky Ruth Noack. Na Uměleckoprůmyslové škole studoval sochařství u Dominika Langa a Edith Jeřábkové nebo supermédia Davida Kořínka. Pracuje s estetikou současné postinternetové doby. Jeho výstavy jsou charakterizovány jako bipolární interaktivní open space. Účastnil se úvahy o východoevropské identitě, výstavy Michala Novotného Orient 2 v prostoru bratislavské Kunsthalle, tato výstava charakterizovala dvě polohy zraněné identity - sebepodcenění a aroganci. V Meetfactory vyprávěl příběh zrušené smíchovské sklárny Invald, v cyklu Start up Galerie hlavního města Prahy vystavěl 4D kočár, v Roudnici koncipoval Ateliér duše. Jindy se zamýšlel nad životem a smrtí v 80. letech, v galerii Futura zvizualizoval úzkost a van Goghovy vrány. Prostor mezi podivností a krásou, místo pro fetiš a reprezentaci moci a luxusu umělec obvykle promýšlel do prostředí bílé kostky, jak si poradí s gotickým podzemím?

Výstava potrvá zřejmě do konce března 2021.

Videozáznam vernisáže: https://youtu.be/wfpm0sf5QJw

Procházka výstavou: https://youtu.be/vzpOruGxHFw 

www.artspacenov.cz

https://www.facebook.com/artspacenov/

Na portálu Moje česká škola najdou krajanští učitelé a rodiče materiály, informace, rady a networking na jednom místě. Nemusí tak pracně pátrat po materiálech po mnoha webech a ušetřený čas mohou věnovat učení dětí. Na webu jsou postupně shromažďovány odkazy na kvalitní knihy, hry, videa, audia, časopisy, mobilní aplikace – zkrátka osvědčené materiály, které dětem pomohou naučit se či zlepšit v češtině a mít kontakt s českou kulturou.

„O potřebě sdíleného portálu jsme hovořili již několikrát během nejrůznějších setkáních, která proběhla v uplynulých letech v zahraničí i v Praze. Současná krize spojená s pandemií nás všechny poučila, co znamená být na čas izolován a oddělen od běžného svobodného světa. Škola k tomuto světu patří také. Věřím proto, že by se mohlo jednat o jednu z velmi užitečných alternativ sloužící k zachování silné české vazby u našich dětí, ať již žijeme ve světě kdekoliv,“ doplňuje okolnosti vzniku portálu Jiří Krátký, zvláštní zmocněnec pro krajanské záležitosti MZV ČR.

Portál by měl výhledově umožňovat i setkání s učiteli či dalšími odborníky v oboru (např. logopedy, psychology). Počítá rovněž i s vytvořením vlastních vzdělávacích materiálů či navázáním spolupráce s vybranými českými nakladatelstvími.

„Funguje mnoho skvělých krajanských projektů, ale dosud žádný neřeší problém roztříštěnosti vzdělávacích materiálů pro rodiče a učitele. Existují dobré podklady pro učení, ale málokdo o nich ví. To chceme za pomoci přehledného rozcestníku změnit a časem přidat i vlastní nově vyvíjené materiály,“ říká Anna Paap z Mnichova, místopředsedkyně spolku, která se věnuje výuce českého jazyka a problematice bilingvismu. „Krajanští rodiče se často cítí při výchově dětí osamoceni nebo tápou, kam se obrátit a jak postupovat. Mnohdy ani netuší, že mají nějak dokládat povinnou školních docházku svých českých dětí žijících v zahraničí nebo třeba že mají právo obrátit se s prosbou o materiály na svoji kmenovou školu. Naším projektem se jim snažíme podat pomocnou ruku,“ doplňuje. 

Výchozí informace pro obsah i formu portálu poskytly členkám spolku jak osobní zkušenosti, tak průzkum mezi téměř 400 krajany ze 40 zemí světa provedený v květnu–červnu loňského roku. Průzkum ukázal nejen na důležitost přehledné vzdělávací platformy, ale připomenul i novou (tj. formující se po roce 1989) tvář krajanství vůbec. Novodobý (postmoderní) dospělý krajan žije v zahraničí trvale, nebo krátkodobě. Ve své lokalitě může mít řadu krajanských spolků, nebo může bydlet v místě zcela bez české komunity. Je aktivní, nebo pasivní, organizovaný i neorganizovaný. U dětských krajanů se pak objevují ještě další kategorie proměnných, jako jsou délka pobytu v zahraničí a potenciální návrat zpět do České republiky, původ rodičů a prarodičů, a nakonec zcela klíčová – angažovanost a ochota rodičů český jazyk a kulturu dítěti předávat. 

„Když jsem se s rodinou přestěhovala do Dánska, zažila jsem dosud nepoznaný pocit ryzího sentimentu vůči vlastní zemi, jazyku a kultuře. Pouto, které chci, aby měly i moje děti. Vztah, který ale není samozřejmý a na němž se musí celý život pracovat a opečovávat jej. Role vzdělávání, informování a propojování pak v tomto směru vnímám jako zcela zásadní a hlavně smysluplné,“ říká Markéta Ševčíková z Kodaně, zakladatelka a předsedkyně spolku. „Věřím, že nezáleží na tom, ve které části světa žijeme, ale neměli bychom zapomenout, odkud pocházíme,“ dodává.

Realizační tým projektu dosud funguje na dobrovolnické bázi. „Aktuálně hledáme partnery z řad individuálních i firemních donorů, kteří chtějí pomoci krajanským učitelům a rodičům. Třeba proto, že mají vlastní krajanskou zkušenost, například díky pracovnímu nebo studijnímu pobytu v zahraničí, a ví, co krajanský život obnáší,“ říká Hana Valentová, místopředsedkyně spolku.

Profesionální grafiku a design stránek bylo možné zajistit díky podpoře společnosti T-Mobile, v rámci grantové výzvy T-Mobile Pomáháme 2020.  „Ambicí našich loňských grantů bylo podpořit projekty, které díky digitálním technologiím umožní lidem „být spolu“. Mysleli jsme zejména na sociální izolaci a samotu způsobenou covidem. Projekt Moje česká škola však bude mít zásadní přínos i poté, co pandemie skončí. Umožní dětem krajanů žijícím po celém světě být také „spolu“ – sdílet společné kořeny a udržovat si vazbu na svoji domovinu,“  říká Petr Jonák, ředitel korporátních a vnějších záležitostí T-Mobile.

Více informací o projektu Moje česká škola najdete na stránkách: www.mojeceskaskola.cz. Výsledky z dotazníkového šetření naleznete zde. 

----------------

O spolku Moje česká škola

Ve spolku Moje česká škola vytváříme portál pro rodiče a učitele dětí českých krajanů. Chceme vybudovat místo, kde na jednom místě najdete přehledně informace a materiály, které vám pomohou učit děti česky a udržovat kontakt s českou kulturou a národní identitou.

„Otevřít knihovnu, i když jen bezkontaktně, nebylo vůbec nic jednoduchého. Bylo v tom hodně úsilí, plánování a nutná úprava interiéru, abychom zajistili maximální bezpečí pro čtenáře i zaměstnance. Nakonec jsme vytvořili tzv. knihoboxy, kam připravujeme objednané knihy, časopisy, noviny nebo deskové hry. Čtenáři pak jen přijdou a vyzvednou si, co mají připraveno. Boxy a celý prostor v pravidelných intervalech pečlivě uklízíme a dezinfikujeme,“ říká ředitelka Knihovny Třinec, Martina Wolna.

Přestože na území České republiky panují přísná opatření, v Třinci knihovna funguje. Statistiky jsou sice poloviční oproti loňskému lednu, ale i to považují knihovníci a knihovnice za úspěch a mají z čísel radost. „Samozřejmě to není ideální stav, ale v určitých ohledech vnímáme dokonce nárůst zájmu. Všímáme si například, že čtenáři mnohem více využívají on-line čtenářské konto, naučili se využívat bibliobox a máme mnohem více prodloužených výpůjček nebo vypůjčených e-knih. To je skvělé, protože vzhledem k situaci zároveň čtenáře nabádáme, aby do knihovny nechodili, když to není nutné,“ přibližuje Martin Čadra, vedoucí knihovnických a informačních služeb pro dospělé.

Na nedostatek práce si však knihovníci stěžovat nemohou, v některých ohledech mají totiž práce více než předtím. Týká se to například akcí pro veřejnost, které se přesunuly do on-line prostoru a zajistit je technicky bývá komplikované. Třinečtí knihovníci se však nevzdávají a hledají způsoby, jak být široké veřejnosti k dispozici. Díky tomu neztrácí kontakt s dětmi, rodinami, dospělými čtenáři nebo seniory. Během ledna uspořádala Knihovna Třinec on-line setkání klubu MRKni (Máme Rádi Knížky) a únorové středy patří on-line besedám nebo diskuzím. Například tuto středu 17. února od 16:00 se mohou fanoušci knihovny těšit na virtuální povídání o otužování a knize Zachariáš a studená voda, kterou napsal Daniel Rušar. Knihovníci nezapomínají ani na seniory, kterým pomáhají s registrací na očkování nebo výběrem termínů na PCR testy. 

https://www.knihovnatrinec.cz/udalost/knihovna-trinec-live-s-danielem-rusarem-martinem-cincalou/

„Název projektu nemá evokovat slavný román Charlese Dickense, ale jednu z myšlenek knihy Návrat krále od J. R. R. Tolkiena: „Naděje se rodívá, když už nám nic nezbývá.“ Právě v takové situaci se ocitla většina organizátorů kulturních a společenských akcí v době covidové,“ vysvětluje jednatelka domu kultury Hana Písková.

Dům kultury Šumperk, který chtěl v lednu zahájit programově pestrý rok, musí stejně jako ostatní kulturní instituce vyčkat na zlepšení epidemické situace. Velká část jarních koncertů již má nové termíny, které se v tuto chvíli jeví jako reálné. V Šumperku letos vystoupí nejen osobnosti jako Marie Rottrová, Laco Deczi, Michal Pavlíček nebo Ondřej Havelka & Melody Makers. Prostor dostanou ale i ty nejlepší místní kapely. Na konci června se v Pavlínině dvoře uskuteční v rámci ŠPEKfestu jednodenní festiválek, na kterém přislíbily účast skupiny Happy To Meet, VLNY a TH!S s Vojtou Kotkem.

„V přípravě letošní koncepce jsme intenzivně reagovali na vládou stanovená opatření v minulém roce. V případě, že dojde k postupnému uvolňování opatření, jsme připraveni a můžeme ihned zvát návštěvníky. Plán oproti minulému roku obsahuje více akcí pro užší divácké skupiny, protože trend uvolňování jednotlivých opatření se bude týkat především počtu osob. Příznivci domu kultury se však nemusí bát, že přijdou o velká jména. I na to jsme mysleli a část větších koncertů hodláme situovat do prostor Pavlínina dvora,“ zakončil dramaturg šumperského domu kultury Ondřej Procházka.

http://dksumperk.cz/

Soutěž si klade za cíl upozornit veřejnost na výjimečné výkony muzejních institucí při tvorbě výstav, prezentování sbírek v odborných publikacích nebo při záchraně a zpřístupňování objektů kulturního dědictví. Ocenění se udělují ve třech kategoriích – Muzejní výstava roku, Muzejní publikace roku a Muzejní počin roku. Autorem výstavy Bílá místa konce války 1944-45, a to nejen po obsahové stránce, ale i samotné instalace, je muzejní historik Tomáš Chvátal. Do soutěže jsme se přihlásili v kategoriích Muzejní výstava roku a Muzejní publikace roku se stejnojmennou knihou vydanou v loňském roce.

Ve středu 10. února 2021 navštívila semilské muzeum devítičlenná komise, která hodnotí přihlášené projekty. Obvykle bývají výsledky vyhlášeny v Den muzeí 18. května, ale vzhledem k epidemiologické situaci není tento termín jistý. Konkurence je vždy značná, ale i z důvodu vynaložené práce a snahy upozornit na výstavní projekty přesahující hranice regionu jsme se do soutěže přihlásili. S ohledem na složitá protikoronavirová opatření jsme také požádali prostřednictvím města Semily Ministerstvo kultury ČR o grantovou podporu na virtualizaci této výstavy formou 3D prohlídky tak, aby se její podoba uchovala natrvalo. Za ideálního stavbu bychom pak v budoucnosti rádi vždy virtualizovali zásadní výstavy s regionálně historickou tematikou. Tak nám držte palce!

Miroslav Šnaiberk

Ředitel Muzea a Pojizerské galerie Semily, p.o.

Debatu moderuje Filip Nerad, redaktor Českého rozhlasu. Projekt Jazzman versus špioni vznikl ve spolupráci Českých center, Institutu mezinárodních studií Univerzity Karlovy a Ústavu mezinárodních vztahů.

Právě premiérovaný podcast „Jazzman versus špioni. Umění jako tajná zbraň mezinárodní politiky“ se zabývá rolí kulturní diplomacie. V rámci projektu proběhne i veřejná debata se zaměřením na českou kulturní diplomacii.  Exkluzivním hostem únorového setkání je Tomáš Petříček, ministr zahraničních věcí ČR, pozvání do pomyslného virtuálního studia přijali také Petr Drulák z Ústavu mezinárodních vztahů, autorka podcastu Jitka Pánek Jurková, ředitelka Českého centra Brusel, a Eliška Tomalová, vedoucí Katedry evropských studií IMS FSV UK.

TOMÁŠ PETŘÍČEK, MINISTR ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ ČR:

„Málokdo si možná uvědomuje, co se skrývá pod ‚kulturní diplomacií‘ a že ji máme denně kolem sebe. Pro každý národ, pro každou zemi je to možnost, jak se představit světu, jak vyprávět své příběhy. Záměr realizovat tematický podcast je skvělou příležitostí, jak ukázat sílu kultury a vědy, které ovlivňují i mezinárodní vztahy. Jsou to totiž i naši herci, režiséři, zpěváci či vědci, kdo dělají výbornou reklamu Česku ve světě. I díky nim je leckde naše zahraniční politika o něco snazší.“

JITKA PÁNEK JURKOVÁ, ŘEDITELKA ČESKÉHO CENTRA BRUSEL:

„Podcast se v pěti dílech zabývá příběhy, které o sobě státy skrze kultury vyprávějí, praxí kulturní diplomacie a změnami, které pro umění v diplomacii přinesla pandemie. Zaměřujeme se ale samozřejmě také na českou kulturní diplomacii, její ambice a vyhlídky. Těším se na debatu s širokým publikem o tom, co od české kultury v mezinárodních vztazích očekává.“

V debatě padnou otázky typu „Co v mezinárodních vztazích zmůže měkká síla?“ „Dokáže Česká republika využívat svého potenciálu v oblasti kulturní diplomacie?“ „Jaké jsou trendy veřejné a kulturní diplomacie a jak je ovlivnila pandemie?“ Moderace únorového setkání se ujal Filip Nerad, redaktor Českého rozhlasu. Debatu organizují Česká centra, Institut mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a Ústav mezinárodních vztahů.

Informace o debatě:

Kultura, věda a image státu: Veřejná a kulturní diplomacie ČR“, se uskuteční v živém vysílání ve středu 17. 2. 2021 od 11:00 na FB Českých center a partnerů.

FB událost: https://www.facebook.com/events/2757739541154357.

Své otázky můžete klást nyní i během živého vysílání prostřednictvím aplikace Slido zde: https://www.sli.do/JazzmanVersusSpioni
 

Diskuze doprovází nový podcastový projekt Českých center, Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a Ústavu mezinárodních vztahů „Jazzman versus špioni: Umění jako tajná zbraň mezinárodní politiky“, jehož již publikované díly si můžete poslechnout zde:

Spotify: https://bit.ly/JazzmanVersusSpioni  

Apple Podcasts: http://bit.ly/JazzmanVersusSpioni-ApplePodcasts 

Google Podcasts: http://bit.ly/JazzmanVersusSpioni-GooglePodcasts

 

ČESKÁ CENTRA

Česká centra (ČC), příspěvková organizace Ministerstva zahraničních věcí ČR, jsou stěžejním nástrojem veřejné diplomacie zahraniční politiky České republiky a posilují dobré jméno ČR ve světě. Jakožto kulturní institut jsou členem sítě zahraničních evropských kulturních institutů – EUNIC. Prezentují naši zemi v široké škále kulturních a společenských oblastí: od umění přes kreativní průmysly až po propagaci úspěchů české vědy a inovací. Věnují se výuce češtiny v zahraničí. Zapojují se do mezinárodních projektů a slouží jako platforma pro rozvoj mezinárodního kulturního dialogu. V současnosti působí v zahraničí celkem 25 poboček na 3 kontinentech – kromě Českých center spravují také Český dům v Moskvě, Jeruzalémě a Bratislavě.  www:czechcentres.cz                                                                                                                    

INSTITUT MEZINÁRODNÍCH STUDIÍ

Institut mezinárodních studií (IMS) je součástí Fakulty sociálních věd UK. Institut nabízí bakalářské, magisterské a doktorské studijní programy zaměřené na teritoriální studia a moderní dějiny. Jeho vědečtí pracovníci a studenti se zabývají především vnitřním, mezinárodně provázaným kulturněhistorickým, socioekonomickým a politickým vývojem Severní Ameriky, Evropy (včetně Evropské unie) a postsovětského prostoru/Eurasie. Pozornost je na IMS věnována moderním dějinám stejně jako aktuálním politickým a společenským otázkám. Institut mezinárodních studií je od svého založení v roce 1994 významnou součástí mezinárodní akademické obce. IMS byl prvním nositelem Jean Monet Centre of Excellence v postkomunistické Evropě a v České republice je dosud jediným koordinátorem prestižního programu Erasmus Mundus (European Poiltics and Society).  www: ims.fsv.cuni.cz

ÚSTAV  MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ

Ústav mezinárodních vztahů (ÚMV) je nezávislá výzkumná instituce vytvářející spojnici mezi akademickým světem, veřejností a mezinárodně-politickou praxí. ÚMV zajišťuje aktivity spojené s výzkumem mezinárodních vztahů, napomáhá při formulaci a provádění zahraniční politiky České republiky a zvyšuje veřejné povědomí o problematice mezinárodních vztahů. Ročně vydává desítky špičkových vědeckých publikací, organizuje mezinárodní konference (např. Czernin Security Forum či Prague European Summit) a jeho výzkumnice a výzkumníci se v médiích pravidelně vyjadřují k aktuálnímu dění na poli zahraniční politiky, mezinárodních vztahů a bezpečnosti.  https://iir.cz/

Anotace:

Babi Vlasta se zděšeně podívala na svého muže a řekla: „No slyšel jsi to? Ten chlap se už k té naší dceři nastěhoval. Ona vůbec nemá rozum, vždyť to je úplně nevhodná partie!“ Děda Kája ji vzal okolo ramen, usmál se a řekl: „Ale prosím tě, vhodná partie nebo ne. Hlavně že to není komunista.“

Alžběta a Viktor vyrůstají v rodině tichých antikomunistů. Jejich rodiče žijí život malého člověka na ulici s poetickým jménem Topolová a manévrují mezi svým svědomím a politickým systémem, do kterého se narodili. Děda Kája býval nejlepší partie z Frýdlantu a má věčnou duši dobrodruha. Babi Vlasta má zelené oči a bojí se víc živých než mrtvých. Co mají všichni společného? Každodenní trable, komunisty a šedé pondělky přežívají jen díky pragmatické životní filozofii a velké porci humoru.

Medailonek autorky:

Lucie Addicks vystudovala obor fyzikální chemie na VŠCHT v Praze a má doktorát z chemie na NTNU v Trondheimu. Žije už mnoho let v Norsku (v Oslu) v mezinárodní rodině se třemi dětmi. No Norska přijela v roce 1998 původně jen na diplomku a už zde zůstala. Pracuje v nadnárodní společnosti v ropném průmyslu a během své více než 20 let trvající kariéry projela kus světa a měla možnost potkat neskutečné množství zajímavých a nadaných lidí mnoha národností. Začínala jako junior inženýr a v současné době řídí 'global business unit' s pobočkami v Oslu, Koreji a UK. Už odmalička hltá filmy, knížky a dobrou muziku. Vždycky chtěla psát příběhy a teď, když jsou děti už docela odrostlé a víceméně nezávislé, má na psaní konečně čas. V současné době dokončuje překlad své první knihy do angličtiny a plánuje její vydání v zahraničí.

Všem mým filmovým hvězdám

Autorka: Lucie Addicks

Žánr: román

Počet stran: 480
Rozměry: 130 x 200 mm

Vazba: brožovaná

ISBN: 978-80-7650-195-9

V prodeji od 23. 11. 2020

Věkové určení: 18+

Cena: 359 Kč

Pointa.cz | Všem mým filmovým hvězdám

Zimní Scola Telcz 2021 se zaměří na virtuální obraz města Telče a zachycení jeho kulturní, sociální, historické a prostorové podstaty v individualizovaných mentálních mapách. Studenti, kteří budou pracovat ve skupinách po 2 nebo 3, se rozhodnou, zda se chtějí zaměřit na konkrétní nebo abstraktní popisy města a jeho promítnutí na virtuální (případně také tisknutelnou nebo online) mapu Telče. Pro přiblížení a pochopení lze použít důležitá architektonická díla, historické cesty, události nebo shromážděné příběhy, subjektivní pocity, umělecká díla, popularitu míst a pohledů, hustotu pořízených fotografií, zvuky, materiály, propojení, křižovatky a další neomezené analytické metody městské konfigurace. Překročení obvyklých hranic ve vnímání města umožní vytváření virtuálních mentálních map, které odhalí možná zkreslení obrazu města světového dědictví UNESCO a očekávání jeho návštěvníků.

Zároveň si vás dovolujeme pozvat na veřejnou prezentaci výstupů jednotlivých studentských týmů, která se bude konat ve středu 17. února od 15 hodin na adrese:

https://donau-uni.zoom.us/j/95520015076?pwd=RWp0LzZXSXpzUlcwL25KMlhLNUF6dz09

Meeting ID: 955 2001 5076
Passcode: scolatelcz

SCOLA TELCZ je multidisciplinární škola šesti vzdělávacích a výzkumných institucí – Masarykovy univerzity, Dunajské univerzity v Kremži, Českého vysokého učení technického v Praze, Slovenské technické univerzity v Bratislavě, Národního památkového ústavu a Ústavu teoretické a aplikované mechaniky AV ČR – zabývajících se problematikou uchování kulturního dědictví a památkovou péčí.

Záměrem školy je rozvíjení ucelených konceptů podložených reálnými potřebami obyvatel, státní správy a samosprávy, a to na příkladech řešení úprav konkrétních objektů, urbanistických projektů či požadavků na změny stávající situace. Historicky se věnovala tématům jako renovace a revitalizace památkových objektů bývalého městského domu a sýpky, bývalé synagogy nebo jezuitské zahrady v Telči. O tom, že to nejsou jen aktivity „do šuplíku“ svědčí příklad galerie Gamoneum, která byla otevřena v loňském roce v telčské synagoze, a která vznikla právě na základě návrhů zpracovaných v rámci zimního workshopu SCOLA TELCZ v roce 2018.

Více informací o ST naleznete na www.scola-telcz.net,  www.facebook.com/SCOLATELCZ