Co se děje

Valerie, pocházíš z Los Angeles, jaká byla tvoje cesta do Česka a hlavně, jak jsi se dostala do Drozdova u Zábřeha? 
 

Do České republiky jsem se přestěhovala před dvěma lety v roce 2018. S Kubou, mým přítelem, jsme se setkali v Německu, když jsme oba vystupovali v živých show. On dělal trikové ježdění na koních a já jsem zpívala v hudební show.  V létě jsme se zamilovali, nejdřív jsme měli vztah na dálku - dva roky jsme se navštěvovali v Los Angeles, Číně, Německu a Česku. Když jsme se rozhodli, že se konečně přestěhujeme, abychom byli spolu, měli jsme na výběr můj domov Kalifornii nebo Česko. Rozhodli jsme se pro Česko.
Kuba se narodil v Šumperku, ale před několika lety se jeho rodina přestěhovala do Drozdova, takže jsme se tam nakonec usadili také. Probrala jsem si všechny své věci v Kalifornii a zabalila jsem celý svůj život do 3 kufrů! 

Co rozhodlo pro Českou republiku?

Život tady pro nás byl mnohem dostupnější, vízový proces byl mnohem levnější a méně komplikovaný, než ve státech. Když se ohlédnu zpět, myslím, že Jakub věděl, že tady v Česku můžeme být šťastnější. Stavěl nám také krásný domek v Drozdově, o kterém jsem v té době ještě nevěděla.

Jaké byly tvoje první pocity tady v regionu?

Moje první pocity byly: "Co jsem to udělala?". Český jazyk je nesmírně obtížný! Proč na mě lidé zírají v autobusech? Cítila jsem se jako dítě nebo mladý člověk, který se musí znovu učit velmi základním věcem. Jak používat veřejnou dopravu, který odpad jde kam, kde koupit jídlo a na kterých trzích, časy, kdy jsou obchody otevřené a zavřené. Zvykání si na to, že je vše zavřeno v neděli nebo v pondělí.
A kolem mého nového domova jsem žila s rodinou, se kterou jsem nikdy předtím nežila, takže jsem si musela zvyknout na jejich způsoby a pravidla. Byla to spousta změn, ale to, co se mi opravdu líbilo nejvíc, bylo to, že jsem měla pocit, že je všechno pomalejší. Zjistila jsem, že mám mnohem více volného času, až jsem nevěděla, co s tím dělat. Bylo to však pro mě také velmi přínosné a Česká země má velmi krásnou přírodu, zejména v Drozdově.

Je něco, co tě opravdu překvapilo?

Co mě opravdu překvapilo, bylo, o kolik pomalejší a uvolněnější tady lidé vypadají. Češi jsou samozřejmě pracovití, ale jsou také velmi flexibilní, a nejsou tolik ve spěchu/stresu. Aspoň mi to tak připadá. Možná je to jen proto, že jsem nová, že lidé byli ke mně velmi milí, ale já mám v životě určitě mnohem méně stresu, od doby, co jsem se přestěhovala. 

A co tě opravdu vyděsilo?

Nejvíc jsem se bála, že náš vztah nebude fungovat. Bála jsem se, že jsem do takového velkého rozhodnutí vložila veškerý svůj čas, energii a peníze, a pokud by vztah nevyšel, bylo to všechno pryč. Nevěděla bych, co dělat. Pravděpodobně bych musela jet domů a poslouchat od celé mé rodiny a přátel, jaká to byla velká chyba, že to samozřejmě věděli po celou dobu.

Čemu se tady v Česku věnuješ. Jaká je Tvoje práce, jaké máš koníčky?

Pracuji s neziskovou organizací MAS Horni Pomoraví. Jsem rodilá mluvčí, která chodí do škol a se studenty hovoří anglicky. Také zpívám a tancuji! Zpěv je mým koníčkem a povoláním a také ráda chodím na taneční kurzy a představuji si, že jsem Beyoncé. Zajímají a fascinují mne zákony přírody. Co, proč a jak vlastně funguje - třeba je úžasné, když vařím a potřebuji nějakou bylinu, tak prostě otevřu dveře a ze záhonku před domem si utrhnu co potřebuji. Moc se také těším, až se naučím jezdit na koních a na snowboardu.

O tom, že ráda a krásně zpíváš se dozvěděl celý národ díky loňskému ročníku soutěže Česko hledá Superstar. Jak je to s tím zpěvem, kam by ses chtěla dostat, jaký je Tvůj sen? 

Mým snem je zpívat a zpívat, a to mnoha různými způsoby. Chci být sólovým umělcem a psát a nahrávat své vlastní písně, zpívat s orchestry a s kapelami, chci vytvářet vlastní produkční show a také pořádat živé show a akce. Část mého snu je vydělat z toho dostatek peněz, abych se vždy dokázala postarat o sebe a svou rodinu. Další částí snu je vždy se kreativně inspirovat, a také tím co dělám, inspirovat ostatní. Stačí, aby se člověk alespoň inspiroval, spojil se s vaším uměním a něco z něj cítil. Vždycky říkám, že pokud jsem v představení ovlivnila alespoň jednoho člověka dobrým způsobem, odvedla jsem svou práci. 

Jejich složitou cestu popisuje dárce, pan Milan Hampl z Olomouce: „Čepce náležely mojí prababičce z otcovy strany a byly vytvořeny pro její svatbu. Ludmila Hamplová rozená Jodasová pocházela z Hájů nad Jizerou a v roce 1895 si vzala sedláka Hampla z Roztok u Jilemnice, kam se pak společně s ním odstěhovala,“ osvětluje rodinnou historii pan Hampl a dodává: „v 70. letech minulého století pak čepce putovaly s mým otcem do Olomouce a tam zůstávaly v krabici až dodnes“.

Po smrti své matky se pan Hampl rozhodl čepce darovat do Vlastivědného muzea v Olomouci. Protože však svým tvarem jednoznačně náleží do Pojizeří, spojily se olomoucké muzejnice se svými semilskými kolegy a zprostředkovaly darování do sbírek zdejšího muzea.

První „tvrdý“ čepec patří mezi tzv. „zlatohlavy“, označované také jako „čepce české“. Je bohatě zdobený reliéfní zlatou výšivkou vytvořenou technikou tzv. krumplování zlatou nití. Zdobení je doplněno pajetkami (flitry) a červenými kameny (jednalo se buď o granáty, nebo jejich skleněnou imitaci). Čepec paní Hamplové je opatřen také dlouhými pentlemi.

Druhý „měkký“ čepec je zdobený filigránovou jemnou podbodávanou výšivkou, z droboučkých těsně na sebe našitých nitěných uzlíčků. Náleží k rozšířenějšímu typu trojdílných čepců, složených ze dvou obdélných předních dílů spojených nad čelem švem a okrouhlého dýnka. Kolem obličeje lemuje čepec jemná vrapovaná krajka.

Podle rodinné tradice byly oba darované čepce použity při jedné svatbě. Obecně lze říci, že před svatbou chodily dívky prostovlasé, ale po svatbě musely mít zakrytou hlavu a to buď čepcem, nebo šátkem. Čepec byl ženě obřadně nasazen poprvé na svatbě při tzv. čepení. Při tomto obřadu byly přítomné pouze vdané ženy. Nevěstě nejprve sňaly z hlavy věneček – symbol panenství a za zpěvu písní určených přímo pro tuto příležitost jí nasadily čepec. Krumplovaný čepec nosily nevěsty bohatších vrstev, chudší nevěsty měly čepce pouze měkké. Krumplovaný čepec pak využily ženy i při jiných slavnostních příležitostech, jako byly mše nebo poutní slavnosti.

O odborné vyjádření k čepcům jsme požádali etnografku a zástupkyni ředitele Muzea Českého ráje v Turnově PhDr. Vladimíru Jakouběovou. Podle jejích slov se rozhodně nejedná o dva čepce, které se nosily jako vrchní a spodní. „Pod krumplovaným čepcem se sice někdy nosil tenký spodní čepec, ale byl nezdobený. Jedná se tedy o dva samostatné čepce. Uzlíčkový čepec představoval starší a rozšířenější typ pokrývky hlavy,“ dodává etnografka Jakouběová.

„Tyto dva čepce jsou pro nás unikátní i tím, že jsou spojené s konkrétním jménem, lokalitou a datem,“ říká historik semilského muzea Tomáš Chvátal. Děkujeme panu Hamplovi i všem ostatním dárcům, díky kterým se rozšiřují muzejní sbírky o další zajímavé exponáty.

„Česká televize ctí nejen filmařské tradice, ale zároveň přichází s novými formáty a hledá originální látky ke zpracování. V hrané tvorbě se snaží popularizovat životy i dobu osobností spjatých s kulturní historií země. Svět první republiky je považován za idylickou dobu, kdy vše mělo svá pravidla a jistou noblesu, a právě toto přispívá i k popularitě seriálů jako jsou Hříšní lidé města pražského nebo Četnické humoresky. Náš nový seriál z této atmosféry rovněž těží, ale zároveň se ji nebojí ozvláštnit,“ říká generální ředitel České televize Petr Dvořák a kreativní producent Jan Lekeš jej doplňuje: „Výběr jednotlivých případů je ovlivněn dobovou atmosférou nedávno prožité světové války, stejně tak jako sociálními a společenskými disproporcemi tehdejší společnosti. Ani náš velký detektiv inspektor Budík není muž bez bázně a hany, ale často dostává od života co proto. Tyto dva protiklady, střet idylického světa s realismem, tvoří hlavní dramatický motor Zločinů Velké Prahy.“

Inspektor Hynek Budík přichází do Prahy z Vídně. Je tedy elegantním, městským člověkem s nejlepším vychováním. Švihácký, charakterní a kultivovaný policista, s lehkou obsesí na kvalitní oblečení a čisté boty. Loajální k nové republice, ale občas nostalgicky vzpomínající na staré časy. „Když jsem se na roli připravoval, přehrával jsem si v hlavě všechny možné detektivky té doby, abych se aspoň trochu přiblížil espritu elegantních vrchních inspektorů a detektivů, které známe z českých, ale třeba i britských detektivních filmů a seriálů,“ uvádí herec Jaroslav Plesl.

Budík společně se svými kolegy, inspektorem Rudolfem Havlíkem ztvárněným Jiřím Langmajerem a policejním agentem Martinem Nováčkem v podání Denise Šafaříka, neřeší v oblasti Velké Prahy pouze kriminální případy, ale i další strasti, které život přinášel ve zdánlivě idylickém období. Divákům se proto v dalších rolích představí také Lenka Vlasáková coby šlechtična a žena inspektora Budíka, Sabina Rojková a Darija Pavlovičová v roli jejich dcer nebo Jiří Bartoška, Lucie Žáčková, Miroslav Táborský a František Němec.

Doba první republiky a s ní spojená atmosféra dá divákům možná vzpomenout na seriály, jako jsou Hříšní lidé města pražského nebo Dobrodružství kriminalistiky. V čem se Zločiny Velké Prahy liší? „Doufám, že budou charakteristické právě tím, že nepředstavují klasický detektivní seriál. Přestože každý z deseti dílů má uzavřený detektivní případ, tak právě prolínání s osudy rodin je výjimečné a myslím, že to je to, co může diváky zajímat. I proto, že příběhy jednotlivých hrdinů jsou v zásadě současné,“ říká režisér Jaroslav Brabec a upřesňuje: „Snažili jsme se, aby Zločiny Velké Prahy byly udělány aktuálně. Tak, aby se na ně diváci byli schopní dívat současnýma očima. Nikoliv jako na nějaký artefakt, ale jako na seriál, který vznikl teď.“

Idea seriálu: Michal Dlouhý // námět: Jan Otčenášek, Michal Dlouhý // scénář: Petr Zikmund, Jan Drbohlav, Zdeněk Zapletal, Ivan Hejna// režie: Jaroslav Brabec// hlavní kameraman: Pavel Berkovič // střih: Filip Issa // zvuk: Václav Vondráček // hudba: Jan Ponocný // architekti: Václav Vohlídal, Jana Boháčková // kostýmní výtvarnice: Simona Rybáková // výkonná producentka: Ilona Jirásková // kreativní producent: Jan Lekeš // hrají: Jaroslav Plesl, Jiří Langmajer, Denis Šafařík, Lenka Vlasáková, Sabina Rojková, Darija Pavlovičová, Ildikó Vargová, Lucie Žáčková, Mira Štěpánová, Jiří Bartoška, Miroslav Táborský, Ondřej Malý, František Němec, Jiří Lábus, Josef Carda a další

“S orchestrem chceme poukázat na to, že i v těžké době, je potřeba hledat cesty, jak dostat živou kulturu k publiku. Cítíme, jak je nezbytné hledat i cesty k sobě navzájem, a to v jakékoliv době”, vysvětluje záměr orchestru jeho zakladatelka Petra Soukupová a dodává: „Myslím, že v každé době je málo pozitivních zpráv, natož pak v této. Rádi bychom tak k co nejvíce lidem dostali obyčejnou radost prostřednictvím naší hudby. Snad potěší.“ 

Samosprávy měst a obcí se až do pátku 29. 1. 2021 mohou stále připojovat. Stačí poslat email na adresu naslysenou@policesymphony.cz a v něm klidně jen “Jdeme do toho”, ostatní informace obdrží obratem. Součástí příprav je i podpora na sociálních sítích, kterou orchestr pro jednotlivé obce předpřipravil a poskytne tak možnost přihlášeným, aby se dál o událost podělili s obyvateli a přizvali je k poslechu.

Necelý týden před spuštěním se k projektu “Na slyšenou” přidalo 40 měst a obcí. S desítkami dalších koordinátoři z řad členů orchestru jednají. “Připojují města napříč celou Českou republikou”, říká k dosavadnímu průběhu příprav členka orchestru a jedna z koordinátorek projektu Pavlína Nosková: „Oslovování měst a obcí jde zatím naprosto bez problémů, nesetkáváme se s žádnými negativními ohlasy. Nejčastěji jsme dotazováni na repertoár. Slíbit můžeme Krkonošské pohádky, lyrikálové Hladiny s Honzou Sklenářem, zazní hitovka Warvick Avenue v podání Karolíny Soukupové a Mišíkův Sluneční hrob“, shrnuje dosavadní komunikaci Pavlína.

Orchestr se touto akcí hlásí k iniciativě #kulturunezastavis, založenou pražským souborem Cirk La Putyka. Iniciativa si klade za cíl přinášet živou kulturu publiku v období pandemické krize. Bezpečně a s respektem k vládním nařízením. V průběhu pandemie se tak umělcům staly podiem mnohdy ulice, dvorky, vitríny obchodů a hledištěm okna a balkony bytů, nemocnic nebo domovů důchodců. K iniciativě se připojili profesionální nebo amatérské soubory a instituce napříč Českou republikou například v happeningu “Majáky české kultury”.

www.kulturunezastavis.cz

POLICE SYMPHONY ORCHESTRA založila v roce 2010 v Polici nad Metují tehdy čerstvě patnáctiletá Petra Soukupová se svým bratrem Jakubem. Dnes orchestr působí pod vedením dirigenta Joela Hány a sdružuje mladé muzikanty a další pomocníky z celého Královéhradeckého kraje. Spolupracuje s předními českými umělci. Např. zpěváci Ondřej Ruml, Jan Cina, Vendula Příhodová, Jan Maxián, klavírista Ivo Kahánek, dirigent Václav Zahradník, sólisté baletu Národního divadla, herec Miloň Čepelka, moderátorka Lucie Výborná a mnoho dalších. Dosud odehráli přes 130 koncertů v ČR i v zahraničí pro více než 170 000 diváků, a to včetně mnoha beneficí, na kterých dokázali vybrat více než 1,8 milionu Kč.

Hudební videoklipy ve znakovém jazyce jedinečnou formou interpretují známé písně. Díky vizuální formě tohoto jazyka potěší nejen neslyšící, ale zaujmou také slyšící diváky. V rámci projektu “Hudební videoklipy pro neslyšící” zveřejnila skupina slyšících a neslyšících tlumočníků z Brna, Hands Dance, sedm nových videoklipů. Světové songy jako je Yesterday, Bohemian Rhapsody nebo Tichou noc vidělo už tisíce fanoušků a počet zhlédnutí stále roste.

Umělecké tlumočení do znakového jazyka

Skupina Hands Dance se uměleckému tlumočení hudby a divadelních inscenací do znakového jazyka věnuje více jak šest let. Jedná se o speciální formu tlumočení, která se liší od běžného tlumočení do českého znakového jazyka, které můžeme vidět například v televizi. “Díky uměleckému tlumočení se my neslyšící, můžeme seznámit nejen s textem, ale také vnímat rytmus, tempo a celkovou atmosférou písně,” uvádí Veronika Slámová, zakládající členka Hands Dance a předsedkyně divadelního spolku OUKEJ, který celý projekt zastřešuje a jehož je skupina součástí.

Umělecké tlumočení zohledňuje rozdíly mezi světem slyšících a neslyšících, a to především odlišnosti jazykové a kulturní. Primárním jazykem neslyšících je znakový jazyk, český jazyk je pro ně druhým – cizím jazykem. Z toho důvodu se může stát, že neslyšící v písni neporozumí některým specifickým jazykovým obratům, jako jsou například metafory nebo rčení. Funguje to samozřejmě i naopak. V českém znakovém jazyce je možné nalézt jazykové prostředky, které nejsou srozumitelné lidem slyšícím, kteří plně neovládají znakový jazyk. “Při překladu písní vždy přemýšlíme a diskutujeme o tom, jak text ve znakovém jazyce zpracovat tak, aby byl nejen adekvátně přeložený, ale také aby byl pro neslyšící celkově srozumitelný."

Projekt "Hudební videoklipy pro neslyšící”

V době koronavirové krize, kdy se nemohou konat kulturní ani hudební vystoupení, se mnoho akcí přesouvá do online prostředí. Tato nepříznivá situace se však pro řadu umělců stala motivací a výzvou pro projekty, které by jinak neměly příležitost vzniknout. Skupina Hands Dance se rozhodla svým uměním přispět ke zpřístupnění kultury také osobám se sluchovým postižením. Proto během roku 2020 realizovala projekt Hudební videoklipy pro neslyšící, který se uskutečnil za finanční podpory Ministerstva Kultury v rámci programu “Kulturní aktivity” na podporu zpřístupňování umění prostřednictvím digitálních médií. „Mnoho našich vystoupení bylo zrušeno nebo přesunuto. Když jsem uviděla výzvu z Ministerstva kultury, hned jsem věděla, že ji musíme využít.” přiznává s úsměvem Radka Kulichová, další ze čtyř zakládajících členů skupiny. „Byli jsme rádi, že díky natočeným videoklipům můžeme potěšit své fanoušky a doufáme, že se skrze sociální sítě dostane naše činnost i k širší veřejnosti, která nás, ale ani kulturu neslyšících zatím nezná,” dodává Kulichová.

Vznik prvních tří videoklipů

Skupina Hands Dance na aktuální situaci pohotově zareagovala již na jaře 2020, když se připojila k celorepublikové výzvě Není nutno nezpívat - karanténa hraje sestřičkám, kterou iniciovalo hnutí Piána na ulici. V určitý čas měli lidé známou píseň zazpívat společně se Zdeňkem Svěrákem a Jaroslavem Uhlířem, jejichž zpěv byl vysílán v ČT1 a také zněl z několika českých rádií. Hands Dance téměř přes noc píseň Není nutno přeložili do českého znakového jazyka, a ze svých domovů vytvořili videoklip k této písni, aby se k výzvě mohli připojit i neslyšící lidé.

Další dva videoklipy vznikly v červnu 2020 jako náhrada za živé vystoupení na konferenci Lang Skills pořádanou Střediskem Teiresiás. Pro tyto účely byla záměrně vybrána píseň od českého písničkáře Pokáče - Hrdinský čin, která využívá český a anglický jazyk a pojednává o nedorozumění mezi Čechem a anglicky mluvícím turistou. Také v uměleckém tlumočení byly využity dva jazykové kódy - český znakový jazyk a mezinárodní znakový systém. Druhou vybranou písní je Bohemian Rhapsody od britské skupiny Queen v unikátním překladu do českého znakového jazyka.

Výběr písní a spolupráce s neslyšícími kameramany

Písně pro zbývající čtyři videoklipy byly pečlivě vybírány a realizovány za technické podpory dvou neslyšících kameramanů. Tato spolupráce je v souladu se zaměřením skupiny Hands Dance - “neslyšící pro neslyšící”. Skupina vsázela na fakt, že neslyšící kameraman dokáže lépe zachytit a vystihnout atmosféru písně tlumočené do českého znakového jazyka. Důraz byl kladen i na vytvoření dramaturgicko-režijního plánu, pečlivě se připravoval nejen samotný překlad, ale také výběr prostředí, kostýmy a celkový koncept videoklipu. “Během výběru jsme se snažili vybrat písně, které jsou známé, vizuálně dobře zpracovatelné a zajímavé svým obsahem. Bylo velice těžké vybrat pouze čtyři písně, pro které se vytvoří videoklip,” přibližuje Radka Kulichová.

Tichá noc

Přesto, že bylo těžké rozhodnout, které písně se budou ve videoklipech realizovat, jedno bylo zřejmé, jedna píseň musí být vánoční. Skupina Hands Dance už pravidelně zveřejňuje před vánocemi videoklip s koledou ve znakovém jazyce. Jako pátou vánoční píseň skupina vybrala světově známou píseň Tichá noc. A tentokrát se mohla, díky dotační podpoře Ministerstva kultury, pojmout realizace vánočního videoklipu velkolepě. Natáčelo se v nádherném exteriéru klášteru Rosa Coeli v Dolních Kounicích a ve videoklipu kromě téměř všech členů skupiny Hands Dance uvidíte také zpěváky z vokálního seskupení Bohemia Voice, jejichž verze Tiché noci ve videoklipu zní. A právě videoklip písně Tichá noc zatím sklízí největší úspěch, tři týdny po zveřejnění měl na facebooku přes třicet tisíc zhlédnutí.

Ztvárnění světových hitů

Pro ztvárnění dalších třech videoklipů vybrali tlumočníci z Brna známé světové songy: Yesterday (The Beatles), Billie Jean (Michael Jackson), Hit the road Jack (Ray Charles).
V každém videoklipu najdeme nějakou zajímavost. Z písně Yesterday na diváky přímo sálaji silné emoce a po zhlédnutí videoklipu nezůstane jedno oko suché. V písni Billie Jean je ukázáno, jak jedna osoba dokáže jednoduchou změnou postoje znázornit více postav, díky střihu a kostýmu jsou tyto proměny dovedené k dokonalosti. A v písni Hit the road Jack uvidíte, jak může vypadat hádka dvou neslyšících. Píseň je srozumitelná i těm, kteří znakový jazyk neovládají. Většina videoklipů měla premiéru koncem roku 2020, a také tyto písně se vždy po zveřejnění dočkaly rychlého sdílení na sociálních sítí, a to nejen mezi fanoušky Hands Dance.
Díky finanční podpoře se uskutečnil projekt, jež interpretoval hudební videoklipy do intermediální podoby, kdy díky vizuálnímu ztvárnění dostala hudba další rozměr. Je to obohacující kulturní zkušenost pro slyšící i neslyšící diváky. Zároveň je to motivace pro další tvorbu skupiny Hand Dance, neboť ohlasy na všechny zveřejněné videoklipy jsou velmi pozitivní.

Zajímá Vás, jak ve znakovém jazyce žena vyhazuje svého muže z bytu (Hit the road Jack) nebo jak to dopadne, když dva komunikují každý jiným jazykem (Hrdinský čin)? Podívejte se na naše videoklipy:

Hudební videoklipy pro neslyšící můžete vidět na facebooku, instagramu a YouTube kanálu Hands Dance:
● Facebook: Hands Dance https://www.facebook.com/HandsDanceBrno
● instagram: hands_dance https://www.instagram.com/hands_dance/
● YouTube: Hands Dance Brno
https://www.youtube.com/channel/UCSiJ3RVWnOvtIDF9sno6TwA/videos

Ze všech přihlášených kapel porota vybere sedm postupujících a dva náhradníky, kteří se naživo představí na finálovém večeru 11. září 2021 ve velkém sále Domu kultury v Šumperku. “Pak už je vše na kapelách, jak se budou prezentovat před odbornou mezinárodní porotou sestavenou z publicistů, hudebníků a před diváky,” vysvětluje předseda mezinárodní poroty a dramaturg festivalu Blues Alive Ondřej Bezr.

Z tohoto finálového večera získají postup na listopadové Blues Alive 2021 dvě vítězné kapely. Šanci podívat se na festival získá rovněž ten, která dostane nejvíce hlasů od publika. “Místa a časy vystoupení vítězů na Blues Alive 2021 budou záležet na možnostech, daných epidemiologickými okolnostmi a z nich vyplývající podobě letošního ročníku festivalu,” říká Ondřej Bezr. “Zkušenost z minulých ročníků navíc dává naději více než třem souborům,” dodává Bezr. Také další účinkující, kteří na přehlídce Blues Aperitiv zaujmou porotu, mohou dostat pozvánku k účinkování na vedlejších scénách Blues Alive, jiných českých festivalech či na přehlídkách v Polsku.

"V posledních letech sledujeme v Blues Aperitivu velmi pozitivní trend. Nejenže setrvale narůstá hráčská kvalita a souhra přihlášených souborů, ale také jejich zajímavé autorské výkony. V několika posledních ročnících soutěže bylo pro porotu skutečně velmi těžké rozhodnout o vítězích, neboť kvalita všech finalistů, ať už pocházeli z České republiky, Slovenska nebo Polska, byla velice vyrovnaná," uzavírá Ondřej Bezr

Podmínky zařazení do výběru:

• Kapely, které mají zájem zúčastnit se festivalu, mohou zasílat přihlášky od tohoto okamžiku na adresu horakova@dksumperk.cz.
• Uzávěrka přihlášek je 31. května 2021.
• Přihláška musí obsahovat název kapely, jmenovité a nástrojové obsazení, technické požadavky, webovou adresu, aktuální fotografii v tiskové kvalitě, stručnou biografii a další informace o kapele a dva spolehlivé telefonické a emailové kontakty na členy kapely.
• Pro základní výběr je bezpodmínečně nutné zaslání nahrávek souboru, bez nich není možné zařazení přihlášky do soutěže. Minimálně tři ukázky ve formátu mp3, případně odkaz na digitální přehrávač (typu Bandcamp příp. YouTube, nikoli však streamovací platformy typu Spotify, Deezer apod.), pošlete společně s přihláškou na výše uvedenou adresu.
• Přihlásit se samozřejmě mohou i kapely, které absolvovaly Blues Aperitiv už v minulosti, ale na Blues Alive nepostoupily.

Více informací na: www.bluesalive.cz.

„Festival již 19. rokem prezentuje divadlo, které je v pravém slova smyslu ‚off‘,“ vysvětluje umělecký ředitel Malé inventury Petr Pola. „Divadlem autorským a nezávislým, divadlem odvážným a experimentujícím. Novým divadlem, které své diváky oslovuje a inspiruje k novým myšlenkám. Tento rok se k tomu přidává další význam ‚off‘, živé divadlo pro živé diváky. Ano, nejen letos ‚milujeme offline‘!“

„Divadelníci v minulém roce nezaháleli. Nezávislou scénu v Praze sledujeme po celý rok a proti předpokladu se sešla řada velmi kvalitních divadelních projektů,“ doplňuje Pola. „Letošní festivalový výběr zahrnuje téměř čtyřicet projektů, ne všechny však bude v rámci posledního únorového týdne možné uvést ‚naživo‘. To štěstí budou mít pouze tři sekce festivalu Domovské scény, Tažní ptáci a Nová krev na scéně. Přehlídka se tento rok omezí na dramaturgii nezávislých divadelních scén, etablovaných umělců bez vlastní scény a mladých talentovaných umělců působících v Praze.“

Malá inventura je však nejen přehlídkou nezávislých projektů, ale i platformou pro odbornou veřejnost, umožňuje sdílet svou zkušenost a vyjádřit svůj názor. Proto bude festival nabízet bohatý program pro hosty fyzicky přítomné na festivalu i ty, kteří se připojí pouze na dálku. Řada z těchto akcí je atraktivních i pro širokou veřejnost, a budou dostupné i bez registrace, například stream zahájení festivalu – show ve stylu kabaretu PiNKBUS, nové platformy pod vedením Martina Talagy, která navazuje na tradici pražských kabaretů a varieté a okořeňuje ji dávkou trendu drag queens; Život on air – speciální festivalová edice rozhovorů pod taktovkou souboru Ufftenživot; guided tours – vizuálně zajímavé prohlídky pražských scén a další.

Více informací a aktuální program najdete na www.malainventura.cz.

Místní kultura je opět mediálním partnerem festivalu.

Hlavním pořadatelem festivalu je Nová síť z.s., která již osmnáct let podporuje živé umění a spolupráci v kultuře. Jako otevřená kulturní organizace propojuje regiony ČR s Prahou i zahraničím, posiluje komunikaci mezi veřejnou správou a jednotlivými aktéry kulturního života, usiluje o decentralizaci, rozvoj a kultivaci občanské společnosti v ČR. Nová síť z.s. v roce 2021 spravuje ČESKÝ KULTURNÍ NETWORK NOVÁ SÍŤ, pořádá festival nového divadla MALÁ INVENTURA a realizuje program pro mladé umělce NOVÁ KREV NA SCÉNĚ, projekty na podporu rezidenčních pobytů ART- IN-RES a CONNECTING V4 ART-IN-RES, platformu mezi Prahou a Berlínem PRALIN, organizuje konferenci o spolupráci v kultuře CULTURE GET-TOGETHER a iniciuje nový způsob financování kultury prostřednictvím ENERGIE NOVÉ SÍTĚ. Celoročně poskytuje poradenství a další servisní aktivity pro kulturní obec v ČR.

Pusťte si videospot o Olze Havlové z archivních materiálů VDV: https://bit.ly/36ajFX0 (autor sestřihu videa Oliver Beaujard)

„Přáli bychom si, aby právo na důstojnou existenci měli i ti, kteří žijí s postižením nebo duševní nemocí, lidé opuštění a staří, ti, kteří mají jinou barvu pleti nebo jiný způsob života, ti, kteří se ocitli v nouzi nebo je zastihla zákeřná nemoc,“ řekla paní Olga a přesně v duchu těchto slov Výbor dobré vůle – Nadace Olgy Havlové naplňuje její odkaz.

„Olga Havlová založila Výbor dobré vůle se svými přáteli z Charty 77 v roce 1990, o dva roky později získal přidružený název Nadace Olgy Havlové,“ říká Monika Granja, ředitelka VDV, a dodává: „paní Olga patřila v 90. letech k průkopnicím charity. Založila organizaci, která se zaměřila na pomoc lidem se zdravotním postižením, lidem opuštěným a diskriminovaným a stala se tak první ombudsmanskou pro lidi, kteří se ocitli na okraj společenského zájmu.“

Pětadvacáté výročí odchodu paní Olgy si zástupci nadace připomenou s ohledem na epidemická opatření v komorním duchu. V den výročí položí květiny na hrob Olgy a Václava Havlových na vinohradském hřbitově. Veřejnost se k připomínce této výjimečné ženy může připojit tichou vzpomínkou či zapálením svíčky.

Jak vzpomínají na Olgu Havlovou

Václav Malý, světící biskup pražský, člen správní rady Výboru dobré vůle

„Lidé při běžném setkání s Olgou Havlovou mohli mít pocit odtažitosti, rezervovanosti a přílišné racionality. Já jsem ale poznal, jak těžce prožívá věznění svého manžela. Nebyla ženou sentimentální, své pocity a city příliš neukazovala, spíše působila jako žena přímá, racionální a rozhodná, která se dovede postavit na vlastní nohy. Zažil jsem s ní však několik okamžiků, kdy se jí objevila slza v oku. Neříkám to proto, abych tu vzbuzoval nějaké sentimentální vzpomínky. Bylo to velmi rezervované, ale bylo to hluboce v ní. A to mě oslovilo. Byla v ní citlivost, kterou skrývala, jako by se za ni styděla.“  

Eva Holubová, herečka

„Určitě mne už za „totáče" ovlivnily její nesmlouvavé názory a odvážné postoje, vážím si jí za její soucítění s potřebnými. Ale co si na Olze nejvíce cením, že nikdy nepodlehla aroganci moci, ani jako první dáma „se neprožívala", jednala důstojně, sebevědomě, nikoliv však okázale. Nikdy mně ani nikomu přede mnou nepředhazovala svoji odvahu a nebojácné postoje, které projevovala už před listopadem 1989. Vysvětlovala pevně a zásadně svá stanoviska, ale nechávala na člověku, až si k nim dojde sám.“

Vladimír Hanzel, bývalý místopředseda správní rady VDV – Nadace Olgy Havlové, dlouholetý osobní tajemník V. Havla

„S Olgou Havlovou jsem se poprvé setkal koncem roku 1986 v pražské restauraci Na Rybárně v Gorazdově ulici. O pár let později se z ní prakticky přes noc stala první dáma republiky. Fascinovalo mne, jak Olga – pocházející z žižkovské proletářské rodiny – suverénně a po svém uchopila novou funkci. Zůstávala tou starou Olgou, někdy hubatou a kritickou, jindy kamarádskou a empatickou. Zároveň však s lehkou samozřejmostí usedala po boku králů, královen či prezidentů při státní večeři na Hradě.“

Blanka Dvořáková, zakladatelka Nadačního fondu Slunce pro všechny

„Paní Olga vždy splnila, co řekla, nikdy na nic nezapomněla. Měla jsem několikrát možnost se s ní setkat a pohovořit o plánech naší neziskové organizace. Mluvila jsem s ní i o domově pro těžce handicapované děti, bohužel jeho otevření proběhlo až po její smrti v roce 2000. Zařízení nese jméno Domov dobré vůle, služby klientům poskytujeme s přesvědčením, že by se to líbilo i paní Olze. Díky ní jsme se dostali blíže k Výboru dobré vůle – Nadaci Olgy Havlové, se kterou dodnes spolupracujeme.“

Jak a komu pomohl za 31 let existence Výbor dobré vůle – Nadace Olgy Havlové:

• Nadace přerozdělila příspěvky ve výši 816,8 milionu korun a pomoc získalo téměř 32 000 jednotlivců či neziskových organizací.
• Nadace zorganizovala ozdravné pobyty pro více než 23 000 severočeských dětí s chronickým onemocněním dýchacích cest.
• Z Fondu vzdělání, společného projektu VDV a ČSOB, získalo k 31. 12. 2020 stipendijní podporu 626 studentů a dalších 602 obdrželo jednorázový příspěvek na školné či pomůcky ke studiu. Celkově bylo na studium dětí a mladých lidí se zdravotním nebo sociálním handicapem vynaloženo přes 35,8 milionu korun.
• Nadace umožnila 1180 lékařům všech oborů zúčastnit se špičkových lékařských seminářů v Rakousku nebo online formou.
• Nadace pomohla více než 11 700 dětem z dětských domovů strávit prázdniny v Chorvatsku.
• Po povodních v letech 1997 a 2002 pomohla nadace při odstraňování následků záplav v  86 případech.
• Cenu Olgy Havlové nadace udělila 26 osobnostem, které se i přes svůj zdravotní handicap aktivně angažují v pomoci ostatním znevýhodněným.
• Na Benefičních koncertech dobré vůle, které již 26 let pořádá advokátní kancelář Kocián Šolc Balaštík ve prospěch nadace, se vybralo téměř 25 milionů korun.

         Nadace na pomoc neziskovým organizacím zasaženým následky koronavirové pandemie přispěla finanční a materiální pomocí ve výši 10,3 milionu korun.

www.vdv.cz

Nominace navazuje na projekt Žatec, město chmele, který v roce 2018 doporučil Výbor pro světové dědictví rozšířit o příklad krajiny s chmelnicemi. Nové krajinné pojetí nominace bylo od té doby na národní úrovni rozpracováno a konzultováno i se zahraničními experty z ICOMOS (poradní odborná organizace Výboru). Aktuálně dokončená dokumentace byla vypracována týmem odborníků a představitelů Města Žatec, v úzké spolupráci s řadou partnerů včetně Ministerstva kultury, Národního památkového ústavu a dalších.

Žatec a krajina žateckého chmele reprezentuje významnou lokalitu, kde se odehrává zcela unikátní příběh kontinuálního vývoje pěstování a zpracování chmele. Žatecká chmelařská krajina obsahuje nejcennější a nejúrodnější chmelnice, na kterých je celosvětově uznávaný žatecký chmel po staletí pěstován a šlechtěn. Oproti původní verzi obsahuje tato rozšířená nominace památkově chráněnou vesnici Stekník se zámkem, vesnici Trnovany s příklady zachovalých sušáren chmele, a okolní krajinu chmelnic. Dále tuto krajinnou venkovskou komponentu doplňuje území historického jádra města Žatce a jeho Pražského předměstí, které je unikátní množstvím technických památek, především z 19. století, které sloužily ke zpracování a skladování chmele. Dohromady tvoří jedinečný celek, který dokumentuje celý cyklus pěstování, zpracování a obchodu s žateckým chmelem od historických dob do současnosti.

„Jsem rád, že můžeme mezinárodní veřejnosti představit jedinečné chmelařské kulturní dědictví, které je po dlouhá staletí součástí naší historie, a na které můžeme být právem hrdi. Žatecko  patří k nejstarším a největším chmelařským oblastem a Žatec byl pro mimořádnou kvalitu pěstovaného chmele a piva také královským městem. Takže i díky své architektuře se jedná o jedinečné místo světového chmelařství. Děkuji všem, kteří se na přípravě nominační dokumentace podíleli. Pokud bude nominace úspěšná, obohatí Seznam světového dědictví podobně jako historická krajina Krušnohoří s dědictvím hornické činnosti nebo polabská krajina v okolí Kladrub nad Labem, po staletí kultivovaná pro chov ušlechtilých koní,“ uvedl při podpisu ministr Lubomír Zaorálek. 

Soupis světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO dnes obsahuje 1121  položek z celého světa a Česko je, co do počtu zapsaných památek, mezi prvními 25 státy světa. 

E-knihy lze číst online i offline po stažení na svoje zařízení (mobil, tablet, PC).  Jeden uživatel si může autorizovat až 3 zařízení. Autorizace proběhne automaticky při přihlášení do Bookportu. Pozice v právě čtené knize se synchronizuje napříč zařízeními. Online čtení je neomezené. Pro offline čtení je limit 6 knih. Offline čtení funguje pro aplikační systémy Android a iOS .

Veškeré další informace, včetně vstupu do online knihovny najdete na webu: www.svkhk.cz