Co se děje

„Začala jsem jako všichni, šila jsem roušky. Vytáhla jsem starý šicí stroj a pak zjistila, že to není to, co umím. Umím chodit po ulicích a dokumentovat, co se děje. Říkala jsem si, že by to bylo vhodné.  Zajímá mě přechodové stádium u lidí. Zajímá mě, co se s nimi děje mimo jejich komfortní zóny,“ říká ke vzniku dokumentu režisérka Markéta Nešlehová a dodává: „Chtěla jsem natočit pozitivní a emotivní dokument a doufám, že se to povedlo. Je v něm zachycena síla, životaschopnost a zjištění, že pomáhat je lidské. Národ sobě 2.0 je o vnitřní síle mnohých z nás a o naději, kterou dáváme ostatním.“

Na začátku bylo březnové vyhlášení nouzového stavu, plošné omezení možností a nejistota budoucnosti. Někteří nastalou situaci přetavili v dobrovolnickou práci pro ostatní, v níž byla omezením jen vlastní fantazie. A právě tento proud byl stěžejní pro autorku dokumentu Národ sobě 2.0, Markétu Oddfish Nešlehovou, jehož název odkazuje k národnímu sepjetí, jen v „aktuální verzi“ 2.0.

Mezi protagonisty snímku nechybí ti, co šili roušky, zajišťovali sociální služby, nebo se starali o dětské domovy. Autorka zavítala rovněž mezi vězně, kteří během karantény pracovali v call centru a pomáhali ostatním. „Dokument je o tom, jak skvělí jsme byli v první vlně koronaviru. Jak jsme si dokázali pomáhat, jako národ se semknout, jít společně za stejnou věcí a věřit tomu, že to společně zvládneme,“ uvádí kreativní producentka dokumentu Lenka Poláková.

režie a scénář: Markéta Oddfish Nešlehová // kamera: Martin Votruba // výkonný producent: Olga Grossmanová // šéfproducent: Markéta Grossmanová // dramaturg a kreativní producent: Lenka Poláková

Akce se koná s podporou statutárního města Hradec Králové a ve spolupráci se Studijní a vědeckou knihovnou v Hradci Králové.

www.menumusic.cz

Z důvodu aktuální epidemiologické situace, která pravděpodobně potrvá i v prvních měsících roku 2021, přistoupilo muzeum z preventivních důvodů ke zrušení této oblíbené události. Kromě toho, že jde o jubilejní 25. ročník, akce měla být zároveň připomínkou nedožitého životního jubilea etnografa a folkloristy Karla Pavlištíka, jedné z nejvýraznějších postav kulturního života jihovýchodní Moravy. Ten byl zároveň jedním ze zakladatelů novodobé tradice Tříkrálového koštování. V roce 2021 by oslavil kulaté životní jubileum - 90. narozeniny. Koštování mělo být zahajovací akcí k uctění tohoto výročí. Muzeum plánuje v průběhu roku několik dalších příležitostí, které osobnost Dr. Pavlištíka připomenou.  

Online vysílání proběhne v uvedeném termínu, tedy 6. ledna. Všichni zájemci se mohou informovat na webu www.muzeum-zlin.cz či sociálních sítích muzea, kde bude akce s veškerými podrobnostmi a v dostatečném předstihu propagována. Reálné setkání účastníků s ochutnávkami destilátů vlastních i od tradičního vizovického výrobce, firmy Jelínek, se posléze uskuteční v náhradním jarním či letním termínu, který bude oznámen, jakmile to bude možné.

Muzeum děkuje všem svým příznivcům za pochopení a těší se na setkání v pozdějším termínu.

http://www.muzeum-zlin.cz

Sólisté Baletu ND Evgeniya Gonzalez a Fraser Roach interpretují vztah Rembrandta a jeho životní lásky Saskie. Tanec vychází z přímé inspirace výtvarnými díly, jde o dialog mezi živým tanečním uměním a samotným Rembrandtovým géniem. Milostný duet se natáčel ve výstavních prostorách, kromě portrétu Rembrandtovy ženy Saskie se součástí vizuálního díla stal i obraz Učenec ve studovně, který je jediným Rembrandtovým dílem na území ČR. Za videoartem stojí italský režisér Marco Chiodi, který s Baletem Národního divadla dlouhodobě spolupracuje.

Video bude mít premiéru 1. ledna 2021 ve večerních hodinách na sociálních sítích a kanálech YouTube Národní galerie Praha a Baletu Národního divadla, které tak reagují na uzavření kulturních institucí a hledají další cesty, jak lidem zprostředkovat a dopřát umělecký zážitek.

„Rembrandt potkal Saskii van Uylenburgh v roce 1633, pravděpodobně v průběhu návštěvy svých příbuzných v Amsterdamu. Téhož roku se mladý pár zasnoubil a v roce 1634 se Rembrandt se svou múzou oženil. S něžností a láskou ji zvěčnil na několika kresbách a malbách. Rembrandt Saskiinu tvář vtiskl také alegorickým postavám a hrdinkám mnoha obrazů. Šťastné období, završené v roce 1641 narozením syna Tita, který se jako jediný ze čtyř dětí Rembrandta a Saskie dožil dospělosti, vystřídalo hořkosladké období pádů a vzestupů. Rembrandtova milovaná žena Saskia zemřela necelý rok po Titově narození a manželské štěstí tak netrvalo ani deset let,“ říká Lucie Němečková, kurátorka výstavy.

„Byl jsem osloven ředitelem Baletu ND Filipem Barankiewiczem, abych vytvořil koncept a choreografii pro tento projekt, za který jsem velice vděčný. Inspiroval jsem se Rembrandtovým životem, láskou k jeho ženě Saskii a těžkým obdobím po její smrti. Myslím, že všichni máme zkušenost s láskou i ztrátou, a to jsou také ústřední témata, která jsem chtěl prezentovat a na která jsem se chtěl zaměřit,“ vysvětluje choreograf a tanečník Fraser Roach.

Fraser Roach zahájil svou profesní kariéru v londýnské Královské baletní škole, hostoval v Birminghamském královském baletu a v anglickém Královském baletu. Své první angažmá získal v Národní opeře v Bordeaux. Dále tančil ve Stuttgartském baletu, kde v roce 2019 vytvořil svou první choreografii Demon Days (v rámci projektu prestižní Noverrovy společnosti). V Baletu ND působí od roku 2019, ztvárnil zde řadu významných rolí: Rotbarta v Labutím jezeru, Gremina v Oněginovi nebo Krále v baletu Leonce & Lena.

Evgeniya Gonzalez se narodila v ruském Sankt-Petěrburgu, absolvovala Královskou švédskou baletní školu ve Stockholmu, účinkovala v řadě představení Královské švédské opery. Tančila v Mariinském divadle v Sankt-Petěrburgu, byla členkou Bavorského státního baletu. V roce 2014 získala první cenu v mezinárodní soutěži Jeune Ballet Mediterranean ve francouzském Grasse a skončila třetí v Nordické baletní soutěži ve Švédsku. V sezoně 2019/2020 nastoupila jako demisólistka Baletu ND v Praze, kde měla možnost ztvárnit například Klárku v Louskáčkovi – Vánočním příběhu, Guvernantku v baletu Leonce & Lena či Odettu/Odilii v Labutím jezeru.

Natáčení v prostorách výstavy podléhalo pečlivým přípravám a také bezpečnostním pravidlům. Primární bylo bezpečí uměleckých děl, dodržení světelných i klimatických podmínek, včetně dostatečného odstupu od obrazů. Důležitý byl také citlivý přístup a spolupráce kolegů – od štábu přes restaurátory až po realizační tým a dodržování přísných hygienických opatření s ohledem na pandemickou situaci.

Knihovna tak reaguje na aktuální Usnesení vlády, které umožňuje pouze bezkontaktní výdej a vracení výpůjček. To je služba, kterou zatím neumíme zajistit. Všechny čtenáře bychom chtěli ujistit, že výpůjčky jsou prodloužené nejméně do 11. 1. 2020, stejně jako splněné rezervace. Pozastaveno je také nabíhání zpozdného, tedy sankčního poplatku za pozdní vrácení knih. Vracet je možné do biblioboxů u poboček Lužiny, Opatov a Jezerka.

V případě dotazů jsme čtenářům k dispozici na telefonu (222 113 555), e-mailu (knihovna@mlp.cz) nebo na Facebooku (www.facebook.com/knihovna).

E-knihy jsou dostupné na www.e-knihovna.cz (nově např. Bohumil Hrabal), tituly současné světové beletrie nabízí služba BOOKPORT (www.mlp.cz/bookport), která je dostupná pouze registrovaným čtenářům. Nemáte ještě čtenářský průkaz, nebo už ho máte propadlý? Nevadí, registrovat se do knihovny, i prodloužit platnost průkazu, je možné jednoduše online na www.mlp.cz.

Studentům a badatelům je dostupný rozšířený přístup do Digitální knihovny Kramerius i široká nabídka odborných informací, které nabízejí tematické databáze – umění, hudba, společenské vědy https://www.mlp.cz/cz/o-knihovne/sluzby/e-zdroje/.

Aktuální přednášky odborníků z NUDZ o duševním zdraví, autorská čtení, povídání o knížkách i debaty o filmu čekají ke zhlédnutí na YouTube (www.youtube.com/user/KnihovnaPraha), přednášky oblíbených lektorů, jako je například profesor Hilský, jsou dostupné na SoundCloud (www.soundcloud.com/knihovna).

Omlouváme se za komplikace a těšíme se na shledanou v knihovnách v roce 2021!

Narodil se 3. července 1927 v Kvasilově na Volyni. Obtížná ekonomická situace, která donutila mnoho Čechů a mezi nimi i rodinu Václava Petrase opustit svou vlast, je přivedla až na Volyni. Českou školu začal navštěvovat v obci Zdolbumov. Pocit sounáležitosti s bývalou vlastí se u Volyňských Čechů vystupňoval na konci 30. let, v době ohrožení Československa fašistickým Německem. Po vypuknutí 2. světové války se začaly na Volyni stále častěji objevovat běženci ze zemí obsazených německou armádou, hlavně z Polska a bývalého Československa, kteří informovali své krajany o tom, co se děje doma. To ovlivnilo postoje celé rodiny Václava Petrase. O několik let později, v roce 1944, kdy Sovětská armáda osvobozovala území Volyně, se sedmnáctiletý Václav Petras rozhodl se svou sestrou Helenou vstoupit dobrovolně do Československé vojenské jednotky, která se formovala v Rovně. Rozhodujícím okamžikem byla tragická smrt jeho otce, který zahynul při německém náletu. Byl přidělen do Černovice ke spojařům, kde prodělal základní výcvik u radiostanic, telefonních přístrojů, zvládl morseovou abecedu, ale nejtěžší, jak mi řekl, bylo „tahání bubnu na zádech“. V červenci 1944 skončilo období příprav a jednotka byla přesunuta do Polska do prostoru Krosna. Účastnil se osvobozování své vlasti, Československa. „Úkoly se měnily podle dané situace, od tažení nekonečných kilometrů telefonních drátů v době útočení a postupu po udržování spojení pomoci Morseova klíče v době relativního klidu. Nezřídka bylo nutné hlídat i bojovou techniku k smrti unavených kamarádů, kteří po celý den urputně útočili a nyní si potřebovali oddechnout. Tak to šlo každý den v zimě, v mrazu, dešti až konečně přišel ten vytoužený den – konec války. Nadšení osvobozeného obyvatelstva a nesmírná radost z toho, že to člověk přežil, to jsou ty nejkrásnější vzpomínky na konec války roku 1945,“ vzpomínal  na bojové nasazení u Dukly.

Po válce nejprve Václav Petras přemýšlel nad tím, že by zůstal v armádě, rozhodl se však pro řemeslo, kterému se začal učit ještě před válkou a to pivovarnictví. Vystudoval pivovarnickou průmyslovku a později Vysokou školu chemicko–technologickou v Praze. Pivovarnictví zůstal věrný po celý život. Pracoval v různých pivovarech, například v Kadani, v Opavě, v Ostravě i v Nošovicích. Stal se nakonec krajským ředitelem všech pivovarů na Severní Moravě. V roce 1989 odešel do důchodu. Za svou práci v oboru byl v roce 2013 uveden do Síně slávy Českého pivovarnictví a sladařství. Byl nositelem celé řady vyznamenání, např. Řádu velké vlastenecké války, Za hrdinství, Za Chrabrost před nepřítelem a další. V září letošního roku převzal v Praze „Pamětní medaili I. stupně za zásluhy o obnovu a šíření legionářských tradic“.

Plukovník ve výslužbě Václav Petras jako člen Československé obce legionářské jednoty Frýdek – Místek řadu let aktivně pracoval ve výboru této jednoty a rovněž byl členem Českého svazu bojovníků za svobodu.  V posledních letech žil se svou manželkou Evou v Domově pro válečné veterány „Vlčí mák“ v Ústřední vojenské nemocnici v Praze.

Čest jeho památce!

Památník ticha naváže na osudy židovských obyvatel Prahy během 2. světové války. Jeho hlavní činnost se bude soustřeďovat nejen na dokumentaci transportů z pražského nádraží v Bubnech do koncentračních a vyhlazovacích táborů a další osudy českých Židů, ale také na nevratné kulturní proměny Prahy. Hlavním cílem kulturní a vzdělávací koncepce této paměťové instituce bude vzdělávání a boj proti xenofobii, antisemitismu a dalším současným extrémistickým projevům ve společnosti.

„Praha nemá ani 75 let po válce aktivní památník příběhů šoa. Nemá centrum, kde by se dalo v odkazu holocaustu vzdělávat, kde by se vytvořil atraktivní výstavní i vzdělávací program, jaký dnes moderní památníky ve světě mají. Vzhledem k tomu, že vedení Magistrátu hlavního města nebylo schopno - i přes několikaleté vyjednávání se zástupci Památníku Šoa - pomoci s jeho financováním, jedinou šancí pro vznik kvalitní paměťové instituce bylo, aby se aktivity za stát ujalo samo Ministerstvo kultury. Proto jsem rád, že i navzdory koronavirové epidemii vláda tento tolik projekt dnes schválila,“ řekl ministr kultury Lubomír Zaorálek.

Předmětem adaptace výpravní budovy nádraží Praha – Bubny pro účely Památníku ticha bude mimo jiné vytvoření víceúčelového konferenčního sálu pro 120 návštěvníků, expozičních, vzdělávacích a badatelských prostor, adaptace pietního místa, vybudování zázemí pro návštěvníky či úprava zeleně v okolí budovy a na přilehlých plochách tak, aby bylo vytvořeno důstojné prostředí exteriéru památníku s dominujícím dílem Brána nenávratna od významného českého autora Aleše Veselého.

Nemovitost i okolní pozemky (nádraží Praha - Bubny) jsou majetkem státu prostřednictvím Správy železnic. Jedná se tedy o majetek z velké části nepotřebný pro budoucí provoz železniční dopravy v daném místě a projekt zde tak může vzniknout, aniž by omezoval jakýkoliv budoucí urbanistický rozvoj území Praha - Bubny.

Do 31. prosince 2021 bude Památník ticha, nová příspěvková organizace Ministerstva kultury, postupně přebírat aktivity Památníku Šoa Praha, o.p.s. Jednotlivé akce budou v rámci celého roku realizovány ve spolupráci případně spolupořadatelstvím oběma subjekty.

V prvním období v letech 2021 až 2023 bude hlavním úkolem příspěvkové organizace provedení rekonstrukce budovy nádraží Bubny při zachování současného rozsahu a kvality veřejné kulturní služby poskytované dnes včetně služeb edukace návštěvníkům a dalším cílovým skupinám obecně prospěšnou společností Památník Šoa Praha.

ZDROJ

Otevřeno denně kromě pondělí od 10 do 18 hodin.

Kulturní centrum Průhon připravilo i v současné složité době velmi zajímavou výstavu, která soustředí díla celkem od 28 autorů ze spolku Jednoty umělců výtvarných. V prostorách KC Průhon je možné zhlédnout celkem 123 děl, které zahrnují grafiky, fotografie, obrazy i plastiky od autorů jako je Josef Achrer, Dobroslav Halata, Ivan Král nebo Bohunka Waageová. „Nejen poslední týdny nám všem obrátily totálně život naruby, ale od března tohoto roku jsme se museli přizpůsobit i novým podmínkám, jak v tvorbě, tak i výstavách. Kolik expozic bylo zrušeno, nebo odloženo asi nikdo nespočítá. Přes různá omezení se podařilo některé aktivity zrealizovat, i když omezeně nebo později. Důkazem je i tato, teprve druhá, akce Jednoty v tomto roce,“ okomentoval současný stav starosta JUV Karel Prášek.

Vzájemný respekt a obdiv spojuje tuto skupinu ve společných výstavách ve formě salonu. Výstava je přehlídkou většiny členů, kteří tvoří samostatně a nejsou žádnými nováčky. Každý autor vystavuje díla dle svého uvážení a většinou z nové tvorby. „Proto jsou ve spolku vidět různé výtvarné názory od téměř akademického pojetí, přes figurální pojetí až po volnou abstrakci vyjádřenou jak v malbě, ve fotografii, tak i v plastice. Tam se hlavně uplatňuje práce se dřevem a bronzem. Přesto se většina autorů zabývá volnou tvorbou, kdy každý z nás má svůj vlastní názor, profil, rukopis. Dnes už není akrylová technika nic výjimečného, přesto olejomalba má rovněž své zastoupení,“ upřesňuje Karel Prášek.

Členové Jednoty nejsou jen z Prahy, ale napříč republikou od Chebu až po Uherské Hradiště. „Před nedávnem byla přijata desítka nových členů, kteří přinesli nový vítr a částečně se tým autorů omladil. Věřím, že tímto se prodloužila životaschopnost nejstaršího spolku v Čechách,“ dodává Karel Prášek.

Vzhledem k epidemiologickým opatřením, které nedovolují v současné době osobní návštěvy galerie, připravilo Kulturní centrum Průhon opět virtuální prohlídku všech vystavených děl. „Bohužel musíme zatím stále pokračovat pouze ve virtuální 3D prohlídce výstavy, kterou je možné celou projít na webu KC Průhon. Nicméně věřím, že brzy bude možné galerii navštívit i osobně a díla si prohlédnout naživo,“ uvedla starostka městské části Praha 17 PhDr. Jitka Synková.

Výstava JUV bude v KC Průhon k vidění od prosince 2020 a potrvá do ledna 2021 s možností prodloužení. Expozice bude zpřístupněna i online prostřednictvím virtuální 3D prohlídky na stránce www.pruhon.cz: https://bit.ly/3muQhQs. Prohlídka je doplněna o interaktivní body obsahující jména autorů, názvy obrazů, fotografie či videa. Lepší orientaci v prostoru umožní levý panel s výpisem vystavovaných děl. Po výběru se prohlídka přenese k požadovanému dílu/umělci. Dále budou vystavovaná díla k vidění na YouTube kanálu Kulturního centra Průhon: https://bit.ly/2J45xpv 

ČR: Vážení a milí čtenáři, zůstaňme v kontaktu i v letošním roce, s nadějí, že on-line setkávání znovu obohatíme o bezprostřední dialog a lidskou blízkost. Šťastné putování rokem 2021 Vám přeje redakční tým Místní kultury.