Co se děje

V deseti kapitolách a dvou případových studiích, jejichž autory jsou vedle editorky Bohuslavy Chleborádové také Anna Habánová, Rainer Wandler a Klaus Mohr, se snaží přiblížit činnost teplické Sekce v širších kulturně společenských souvislostech nejen z regionálního hlediska, ale také v kontextu vývoje německočeského umění meziválečného Československa. Kapitoly jsou doplněny stručným biografickým slovníkem teplických výtvarných umělců a dalších vybraných osobností, soupisem výstav včetně seznamu vystavujících, seznamem vybraných členů Sekce i jmenným rejstříkem. Na 160 stranách je text knihy doplněn 157 reprodukcemi nejen uměleckých děl a archivních dokumentů, ale také pohlednic a fotografií tehdejších Teplic. Grafická úprava Jana Havla navozuje souznění s dobovou atmosférou, čímž byl splněn záměr vytvořit „muzejně galerijní“ publikaci upozorňující na opomíjené specifikum galerijních sbírek v muzeu.

Vydání monografie se připojuje k dlouhodobým projektům dalších institucí, které přibližují tuto problematiku našich dějin umění a je věnovaná jednatelce Sekce Emmě Meisel, zahynuvší v roce 1942 v Osvětimi.

Kniha vyšla za přispění Česko-německého fondu budoucnosti a Ministerstva kultury ČR. V případě Vašeho zájmu si můžete od pondělí 14. 12. publikaci zakoupit za 299,- Kč v recepci muzea na teplickém zámku nebo posílejte objednávky na adresu: Regionální muzeum v Teplicích, Zámecké náměstí 14, Teplice 415 01 nebo mail: klasterkova@muzeum-teplice.cz

(Bohužel nezaručujeme dodání do Vánoc.)

Publikace zasíláme na dobírku nebo na fakturu (pro organizace). K uvedeným cenám bude připočítáno poštovné a balné dle Ceníku RMT (na dobírku 120,- Kč, na fakturu 80,- Kč).  

KOSTELEC NAD ORLICÍ: Město Kostelec nad Orlicí zve děti, které už mají napsaná svá vánoční přáníčka pro Ježíška a ještě mu je neposlaly, aby využily Ježíškovu poštovní schránku u vchodu do městského úřadu. Kouzelná schránka zde bude do čtvrtka 24. prosince. Pak se uzamkne a dopisy odešleme Ježíškovi.

Tato datová základna vlastníků historických a moderních knižních sbírek a provenienčních záznamů v knihách, vedená Knihovnou Národního muzea, má za úkol virtuálně rekonstruovat knihovny různých zajímavých osobností a připomínat je pomocí jejich vlastnických označení knih, případně poznámkami či věnováními, která se v jejich knihách zachovala.

Jak řekla Mgr. Veronika Balajková, knihovnice muzea: „Díky spolupráci, kterou naše muzejní knihovna v letošním roce s Proveniem navázala, si i příznivci Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně mohou v této databázi prohlédnout řadu přípisků, věnování, Exlibris či se více dozvědět o knihách,  jež jsou uloženy v  knihovně a sbírkových fondech muzea, a udělat si tak představu o knihovnách a knihovničkách významných regionálních osobností.“

V Proveniu se tak můžete více dozvědět o knihách vlastněných Karlem Pavlištíkem, Jiřím Hanzelkou, Miroslavem Zikmundem, Bedřichem Koutným, Janem Havlasou, Eduardem Ingrišem, Dominikem Čiperou, Františkem Bartošem, Luborem Tokošem, Josefem Čižmářem, Ludvíkem Kunzem, Josefem Kolajou a muzejními spolky v Napajedlech, Vizovicích, Luhačovicích a ve Zlíně. Srdečná věnování Thora Heyerdahla Eduardu Ingrišovi, či Miroslava Zikmunda nebo Lubora Tokoše Karlu Pavlištíkovi dojmou i dnes.

Pro milovníky starých tisků je zde k vidění několik regionálních unikátů, jako je například Biblí česká vytištěná v roce 1771,  s poznámkou na titulní straně: „Knjha tato prinaležj Obcy Lipske…“ (dnešní obec Lípa), nebo Kancionál zlínských varhaníků sepisovaný v letech 1843 – 1927 varhaníky od svatého Filipa a Jakuba. Zcela unikátní je Holanův kancionál Capella Regia Musicalis vydaný v roce 1693 v Praze, který podle poznámek nechal v roce 1773 znovu svázat varhaník z kostela na Malenisku u Provodova Baltazar Rafael Walerian a postupně jej doplnil řadou dalších písní.

http://www.muzeum-zlin.cz

„Přemýšleli jsme jaký program našim divákům můžeme nabídnout v době adventu, kdy pro řadu z nich je návštěva Divadla Drak již tradicí, bez které si vánoční čas ani neumí představit. I pro nás je toto období symbolem setkávání, zpívání koled a vůně cukroví a svařáku, ale jelikož divadlo musí zatím zůstat zavřené, rozhodli jsme se naše diváky obdarovat jinak. Inscenace Vyšla hvězda nad Betlémem je v původní, divadelní podobě situována do stylizovaného kostela, za jehož zdmi je slyšet ozvěnu vánočních trhů. A právě tento – původně čistě divadelní rámec – se stal východiskem pro koncepci filmové verze, která nám otevřela možnost jej nově rozehrát. Navíc se oproti původní divadelní podobě objeví ve filmové verzi objeví celý soubor divadla,“ přibližuje vznik a zve k on-line zhlédnutí filmové verze režisér inscenace Jakub Vašíček.

„Mrzí nás, že nám letos nezbylo než se vzdát tradičního Dračího Betlému ve vratech studia v Labyrintu, ale situace se neustále mění a ani současná pravidla by neumožnila jeho obvyklou uvolněnou, neformální podobu s občerstvením a společným zpěvem. A než ho dělat polovičatě, rozhodli jsme se pro letošek nabídnout našim příznivcům jinou alternativu, která je plnohodnotná a bez kompromisů,“ doplňuje Vašíček.

Filmovou verzi inscenace Vyšla hvězda nad Betlémem uvede Divadlo Drak v období adventu od 19.-31. prosince 2020 ve dvanácti reprízách, představení bude nabídnuto i školám. Zhlédnout ho mohou zájemci vždy v konkrétním čase obdobně jako to bývá u živého divadelního představení, a to zdarma on-line na youtube kanálu Divadla Drak.

„Za zhlédnutí záznamu nebudeme vybírat vstupné, chceme ho na konci náročného roku věnovat našim divákům jako dárek. Pokud by ale někteří z nich chtěli na oplátku zase obdarovat nás, mohou se od 19. 12. zapojit do projektu „Oslavte Vánoce s Divadlem Drak!“ a podpořit tím naší další činnost a plánované akce přes dárcovskou platformu Darujme.cz. Na rok 2021 připravujeme zejména velký čapkovský projekt, jehož součástí bude květnová premiéra autorské inscenace na motivy R.U.R., které mělo před sto lety v Hradci Králové světovou premiéru a také interaktivní výstava věnovaná dalším dystopickým dílům Karla Čapka jako je Továrna na absolutno, Krakatit, Válka s mloky, Věc Makropulos či Bílá nemoc. Výstava bude otevřena na podzim 2021 v prostorách Labyrintu,“ uvedl ředitel Divadla Drak Tomáš Jarkovský.

Termíny představení inscenace Vyšla hvězda nad Betlémem on-line

19.12. – 16.00 a 18.00

20.12. – 16.00 a 18.00

21.12. – 10.00

22.12. – 10.00

23.12. – 16.00 a 18.00

26.12. – 16.00 a 18.00

31.12. - 16.00 a 18.00

„Projekt vznikl ve spolupráci Švandova divadla, Matematicko-fyzikální fakulty UK a DAMU.  Cílem bylo prozkoumat, jak se vlastně umělá inteligence chová i nakolik je schopná vytvořit použitelný divadelní text. Já sám jsem byl k téhle představě nejdřív spíše skeptický, ještě víc jsem byl ale zvědavý, co nakonec z počítače vypadne,“ říká Daniel Hrbek, ředitel Švandova divadla, který inscenaci zároveň režíruje.

Počítač pod dohledem týmu informatiků v čele s počítačovým lingvistou Rudolfem Rosou z MFF UK tak zhruba od května letošního roku generoval obrazy ze života hlavního hrdiny – robota čelícího každodenním radostem a strastem. „Uvidíme, jak robot pojímá základní lidské otázky jako je narození, umírání, hledání lásky, ale třeba i práce během koronavirové krize,“ prozrazuje Hrbek. Text vznikal v angličtině, do češtiny jej převáděl strojový překlad. Výsledkem byl soubor dialogů, které ve Švandově divadle seřadili tak, aby vyprávěly ucelený příběh putování robota lidskou společností. Ten může připomenout futuristickou verzi Malého prince.

Strasti autora-začátečníka

Podle dramaturga Davida Košťáka, který spolu s informatiky na celý proces dohlížel, lidé nejprve zadali počítači základní parametry: kdo, kde a s kým mluví a přidali dvě úvodní repliky. Ty pak počítačový autor dál rozvíjel. Coby dramatik-začátečník, navíc neživý, se ale bez lidské pomoci neobešel. „Občas prohodil ženské a mužské postavy nebo na něčem ulpěl, takže dialog ztratil smysl. Oříškem, který zatím s obtížemi louská, je také podtext – fakt, že nejde jen o to, co v divadelní hře postava říká, ale co tím ve skutečnosti myslí,“ vypočítává Košťák. „Na rozdíl od někdy svéhlavých živých autorů ale stačilo počítači ukázat místo, kde ztratil nit, a on začal od příslušného bodu hned vytvářet text nově,“ vtipkuje dramaturg.

A jestli jednou chytrý software zcela nahradí živého dramatika? „Zatím to tak nevypadá, ale v budoucnosti by třeba mohl fungovat jako jeden z nástrojů, které má autor k dispozici,“ uzavírá David Košťák.

www.svandovodivadlo.cz

Víte, že… 

S nápadem oslavit stoleté výročí premiéry Čapkovy hry novou hrou napsanou pomocí chytrého software přišel v roce 2019 inovátor Tomáš Studeník? Jeho myšlenky se ujal tým informatiků z Matfyzu vedený počítačovým lingvistou Rudolfem Rosou. Ten už od střední školy vystupuje na internetu pod přezdívkou R.U.R.

Rosův tým využil na projekt jazykový model GPT2 vyvinutý konsorciem OpenAI? Spoluzakladatelem konsorcia byl i vizionář a podnikatel Elon Musk.

Autoři projektu předpokládají, že v průběhu příštího roku by se systém mohl zdokonalit natolik, aby místo sledu scének vygeneroval skutečnou celovečerní hru?

„Česká televize se důležitým osobnostem naší historie i kultury věnuje dlouhodobě, napříč všemi svými programy i žánry – od dokumentů, přes seriály až po velké výpravné filmy, jakými jsou třeba Jan Hus nebo Marie Terezie. Nyní přicházíme s novým počinem – čtyřdílnou minisérií Božena, která se věnuje Boženě Němcové, spisovatelce, jež je mnohým z nás známa především z čítanek skrze povinnou četbu. Jejím životem se ale dosud tvůrci příliš nezabývali. Tuto mezeru jsme se rozhodli vyplnit a ukázat ji nejen jako spisovatelku, ale především osobnost, která prošla devatenáctým stoletím jako hrdá a emancipovaná žena, a která se zasloužila o proměnu povahy našeho jazyka i národní identity,“ říká generální ředitel České televize Petr Dvořák a kreativní producent Michal Reitler, v jehož tvůrčí skupině Božena vznikla, jej doplňuje: „Jak se vůbec dostala holka bez věna z podzámčí, čtoucí výhradně německou literaturu k češtině a později mezi hlavní tahouny emancipace češtiny a českého národa? Kde se vzalo křestní jméno Božena? Kdy, jak, a především proč začala psát? Za jakých okolností vznikl ten její slavný obraz, co visí ve školách? Co předcházelo napsání Babičky? To všechno bylo ve skutečnosti mnohem šťavnatější, než jaký je obraz Boženy mezi lidmi.“

Sedmnáctiletá Bára je odbojná, dychtivá a svobodomyslná. Raději čte, než peče. Navíc přitahuje zájem mužů. Rodiče už ji nezvládají, a tak se hledá ženich, který by si ji vzal. Nejlepší partií je o patnáct let starší úředník pod penzí Josef Němec. Mladičká, nespoutaná dívka jej uhranula. Bára se sňatku brání, ale proti vůli rodičů nemá šanci. Píše se rok 1837 a dvě protichůdné povahy vstupují do společného života. „Otázkou je, co by bylo, kdyby nepotkala svého muže. Trpěla s ním, ale kdyby si Barbora nevzala Josefa Němce, nikdy by se nestala Boženou Němcovou. To on ji přivedl k češtině a češství a dovedl ji do společnosti. Přestože spolu zažili nešťastná léta, byl jeho vliv na ni zásadní,“ zamýšlí se Aňa Geislerová, představitelka hlavní role, nad manželstvím Boženy a Josefa Němcových.

Nikdo, kdo s ní přišel do styku, k ní nemohl zaujmout neutrální postoj. Byla středem pozornosti a od života chtěla všechno. Nekonvenční v myšlení, v tvorbě i ve vztazích. Věřila ve svou výjimečnost, vnímala své vlohy, považovala si jich a očekávala, že za ně bude náležitě oceněna. „Boženu chápu jako velmi společenskou osobnost, která se cítila dobře mezi elitou. Myslím, že měla tendenci romantizovat si svět. Byla divoká a snažila se být celý život sama sebou, což se zezačátku dařilo líp než později, kdy často byla v křížku se zákonem,“ vysvětluje herečka Anna Kameníková, rovněž představitelka Boženy. A Aňa Geislerová ji doplňuje: „Sama se považuji za člověka, který Boženu dlouho vnímal jako malebný obrázek, stoický portrét, který se mi spojoval s Babičkou, a to ještě navíc tou filmovou, kterou všichni milujeme s Libuškou Šafránkovou v roli Barunky. Měla jsem z ní pocit takové uhlazenosti. Tématem minisérie je snaha o poznání Boženy v její co nejreálnější podobě. Možná to pro někoho bude náraz.“

Řada bonusových materiálů k minisérii bude dostupná i na webu ČT. Prostřednictvím mapy bude možné si projít životem spisovatelky nebo nahlédnout do zákulisí natáčení. Videa z Boženy vhodná jako doplněk školní výuky budou, spolu s pracovními listy, také součástí webu ČT edu.

scénář: Hana Wlodarczyková, Martina Komárková // režie: Lenka Wimmerová // kamera: Richard Řeřicha // architekt: Petr Kunc // kostýmní výtvarnice: Katarína Štrbová Bieliková // výkonný producent: Matěj Stehlík // kreativní producent: Michal Reitler // hrají: Aňa Geislerová, Anna Kameníková, Jan Hájek, Vladimír Javorský, Lucie Žáčková, Jan Plouhar, Veronika Freimanová, Martin Myšička, Jan Budař, Kryštof Hádek a další

40 galerií a kulturních institucí v otevřeném dopise žádá vládu, aby jim udělila výjimku v rámci přechodu do 4. stupně v rámci protiepidemického systému (PES). Dopis je adresovaný ministrovi kultury Lubomíru Zaorálkovi a ministrovi zdravotnictví Janu Blatnému. Iniciátoři dopisu v něm argumentují tím, že galerie se od jiných kulturních institucí zásadně liší, a nemají tak vliv na šíření nákazy nemoci covid-19.

Mezi signatáři jsou například pražské galerie Kunsthalle Praha, Trafo Gallery, The Chemistry Gallery, Galerie Václava Špály nebo Adolf Loos Apartment and Gallery na pražském Mánesu. Dalšími podepsanými institucemi jsou galerie v Českých Budějovicích, Humpolci, Prachaticích, Olomouci, Plzni, Ostravě a v dalších českých městech. „Jsme hluboce přesvědčeni, že uzavření galerií žádným způsobem nesnižuje riziko nákazy virem Covid-19 a nepřispívá ke zlepšení epidemiologické situace. V jeden okamžik se nacházejí v galeriích zpravidla pouze jednotky osob, tudíž zde nedochází k hromadnému shlukování velkého počtu lidí na malém prostoru po delší dobu,“ uvádějí signatáři v otevřeném dopise. Galerie v něm rovněž garantují striktní dodržování všech hygienických opatření, jako jsou roušky, dezinfekce, rozestupy i maximální počet návštěvníků.

Galerijní instituce se podle signatářů dopisu zásadně liší od ostatních kulturních institucí.
„S nadsázkou se nebojíme říct, že jestli se chcete vyhnout nákaze, přijďte do galerie. Návštěva umělecké galerie je z virologického hlediska nepochybně mnohonásobně bezpečnější aktivitou než například brouzdání po obchodním centru,“ říká jeden z mluvčích výzvy Jan Kudrna z olomoucké galerie Telegraph a dodává, že signatáři jsou otevřeni dalším diskuzím se zástupci vládního kabinetu. Místo úplného uzavření provozů navrhují ještě striktnější omezení počtu návštěvníků ve vztahu k ploše galerie tak, aby byl přenos nákazy prakticky vyloučen – například jeden návštěvník na 30 m2 plochy galerie.

Otevřený dopis je reakcí na nově avizovaná opatření, která v České republice mají začít platit od pátku 18. prosince, a to v rámci přechodu země do 4. stupně protiepidemického systému (PES). Pokud ministři výzvu kulturních institucí nevyslyší, jsou některé galerie připraveny v krajním případě ponechat prostory pro návštěvníky otevřené i přes nově zavedená opatření.„Domníváme se však, že není důvod situaci zbytečně vyhrocovat a radikalizovat, lepší je hledat ve vzájemném dialogu řešení, které umožní galerijním institucím i nadále provoz, třeba jen v omezeném režimu. Na diskusi a dialog jsme připraveni, vyzýváme k němu i Vás,“ uzavírají signatáři.

Je nutné také zdůraznit, že soukromé galerie, které se zabývají nejen vystavováním, ale i prodejem uměleckých děl, budou i po 18. 12. fungovat ve stejném režimu jako např. maloobchody.

Včera jsme si na vládě rovněž potvrdili pokračování dotačního programu Ministerstva kultury a Ministerstva průmyslu a obchodu COVID – Kultura i po Novém roce. Vedle stávajících profesí (OSVČ) a firem podnikajících v kultuře, chceme pomoc rozšířit o další oblasti, kterých se budou týkat pokračující proticovidová omezení.

Stanislav Burachovič byl v muzeu zaměstnán od roku 1976 jako odborný pracovník, historik, až do konce roku 2017. Pracoval na desítkách úspěšných výstav a knih a napsal nepočítaně odborných i popularizačních článků. Vždy ochotně a zapáleně sděloval informace o Karlových Varech a celém jeho rodném kraji všem, kdo chtěli naslouchat. Zasloužil se také o vznik tradičního Historického semináře Karla Nejdla.
Muzeum Karlovy Vary chce Stanislavu Burachovičovi při příležitosti jeho 70. narozenin formou výstavy alespoň symbolicky veřejně poděkovat. Návštěvníky výstavy nečeká výčet všech oslavencových nehynoucích zásluh, Standu muzeum představuje očima jeho přátel a spolupracovníků.

Výstava ve spolupráci s Lázeňskými lesy Karlovy Vary je netradičně instalována pod širým nebem na Svatém Linhartu, kde ji lze zhlédnout do 28. února 2021.

http://kvmuz.cz/vystava/871-pan-muzeum

Je to malá knížka plná silných příběhů, které členové souboru posbírali cestou za dětmi i dříve narozenými. „Písniček a loutkových představení či improvizací, které jsme za tu dobu přinesli hospitalizovaným dětem i dříve narozeným, je už tolik, že ani nejdou spočítat. Nespočet je i příběhů z nemocnic, stejně jako dětských bolestí a trápení, ale i malých zázraků, kdy se na dětské tváři objeví úsměv a pokojem se rozezní smích.  A to samé platí i pro ty, kteří mají kolem svých smějících se očí již spoustu vrásek,” říká duše celého projektu Loutky v nemocnici Marka Míková, herečka, spisovatelka, režisérka, skladatelka a také zpěvačka kapely Zuby Nehty. Vybízí k listování a čtení v nové knize: „Můžeme dál uchovává pár střípků z kaleidoskopu našeho každodenního konání. Kéž je nejen vzpomínkou a povzbuzením, ale i důkazem, že zázraky se dějí…“

Nákupem nové knihy Můžeme dál? podpoříte aktivity, které jsou obzvláště v dnešní době mimořádně potřebné. Více informací na www.loutkyvnemocnici.cz a www.facebook.com/loutkyvnemocnici.

Loutky v nemocnici jsou vlastně jediným divadlem, které v době koronavirových restrikcí může za svými diváky. Je to i díky vstřícnému přístupu nemocnic, léčeben a hospiců, před jejichž obrovským současným nasazením mají společně se všemi spoluobčany členové souboru velký respekt a považují si za čest, že mohou svým dílem pomoci. Navíc si nyní mohou zájemci prostřednictvím internetu a sociálních sítí přehrát doma některé pohádky, písničky nebo krátké loutkové příběhy.

Pro období adventu Loutky v nemocnici připravily také dvě nové inscenace. Představení Cesta do Vánoc přináší do nemocničních pokojů alespoň na chvíli vánoční atmosféru a soubor s ním již v těchto dnech nemocnice navštěvuje. Nechybí v něm příběh narození Ježíška ani klasické koledy. Betlémem se může stát třeba i peřina na nemocničním lůžku. Druhý projekt, Dům vzpomínek je určen starším dětem a především dříve narozeným. Vrací se třemi příběhy do klíčových období 20. století a poprvé se představí divákům v hospicích a léčebnách dlouhodobě nemocných v on-line premiéře tento pátek 18. prosince odpoledne.

Spolek Loutky v nemocnici se věnuje práci na poli dramaterapie a rozvíjí spektrum aktivit v oblasti psychosociální péče. Již patnáct let se zasazuje o ulehčení pobytu dětí i seniorů v nemocnicích a léčebnách. Loutky dokáží často víc než pilulky – vykouzlit úsměv, zaplašit stesk po domově, pomoci na chvíli zapomenout na bolest a trápení.  Ať je Vám 8 nebo i 88, ať se těšíte, že už budete brzo zdraví anebo víte, že se nemáte kam vrátit. Prostřednictvím divadelních představení, her a písniček se snaží pomoci v procesu uzdravování, snaží se otevírat prostor ke hře a komunikaci o prožívané realitě. Každý rok během svých 700 návštěv vykouzlí úsměv desítkám tisíc pacientů v nemocnicích, léčebnách a hospicích po celé republice.