Co se děje

Na stránkách Univerzitního centra Telč (https://www.uct.muni.cz), podobně jako na stránkách projetu Telč a jezuité, řád a jeho mecenáši ((https://jezuitetelc.cz) naleznete 3D sken letní výstavy, který bylo již možné vidět při prezentaci v rámci Noci vědců. Nově je virtuální výstava doplněna o videa přibližující souvislosti mezi vystavenými předměty a o internetové odkazy směřující návštěvníka k odborné literatuře i digitalizátům starých tisků či rukopisů.

Ve druhém podlaží Univerzitního centra Telč je pak volně přístupná redukovaná verze letní výstavy ve formě banerové expozice. Stručnými texty a fotografiemi některých exponátů přibližuje stavební vývoj zdejšího řádového domu i život a působení jezuitů v Telči. Jakmile to epidemiologická situace dovolí, budou si ji návštěvníci moci prohlédnout.

Výstava Telč a jezuité. Řád a jeho mecenáši byla vyvrcholením stejnojmenného pětiletého projektu NAKI II, financovaného z prostředků Ministerstva kultury ČR. Výstavu a bohatý doprovodný program čítající komentované prohlídky, odborné přednášky, bohoslužbu ke svátku zakladatele řádu sv. Ignáce z Loyoly, latinské divadlo, či edukační programy pro mateřské a základní školy, navštívilo celkem 2668 zájemců z řad odborné i laické veřejnosti, turistů proudících z celé republiky, ale i místních obyvatel. Představeno bylo na 150 exponátů z 34 paměťových institucí.

__________________________________________________________________________

Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Telči, je jedním ze čtrnácti krajských pracovišť NPÚ. Jeho úkolem je naplňovat v Kraji Vysočina poslání odborné instituce památkové péče dané zákonem o státní památkové péči, např. zpracovávat odborné podklady pro rozhodnutí výkonných orgánů, poskytovat konzultace a odbornou pomoc vlastníkům kulturních památek při jejich obnovách a sledovat stav památkového fondu na území kraje. Pracoviště v Telči také zpracovává návrhy na prohlašování věcí či objektů za kulturní památky a podílí se následně na jejich evidenci. Spravuje dokumentační sbírky plánů, fotografií a dalších odborných podkladů ke kulturním památkám, vede veřejně přístupnou knihovnu, vydává sborník Památky Vysočiny, organizuje cyklus přednášek Rodinné stříbro – Památky kolem nás a provádí archeologické průzkumy.

_________________________________________________________________________________________

Při pohledu na obrázky, portréty, exlibris a další díla Hanky Krawcec nelze nevidět jejich hudebnost .Spolu s dalšími třemi sourozenci vyrůstala v rodině hudebního skladatele a renomovaného muzikanta s láskou k hudbě. Ta se stala jedním z významných motivů jejích tvůrčích záměrů. Druhý motiv maleb vychází z jejího náboženského zaměření. Brzy po narození byla pokřtěna jako Hanka Isolde Schneider, a stala se tak členkou evangelické církve. Jejímu křtu byl přítomen český spisovatel Adolf Černý, lužickosrbský katolický kněz a básník Jakub Bart-Ćišínski, polský právník a etnograf Alfons Parozewski a čtvrtým byl lužickosrbský historik, publicista Otto Wićazeetze. K hudebním a náboženským motivům lze přičíst silné vlastenecké cítění, a tudíž inspirace z lidového umění.

Odmala poznávala otcovy přátele a současně při studiu v Budyšíně a později na pražském UMPRUM i české umělce. Dojem na ni později učinilo i setkání s dílem Joži Úprky z Hroznové Lhoty na Moravě a osobní setkání s českým impresionistou Ludvíkem Kubou. Její vlastenecké cítění posílila návštěva československého prezidenta T. G. Masaryka, když v roce 1922 absolvovala v Praze tři pěvecké koncerty s lužickosrbským souborem.

Svou příslušnost k muzikantské rodině nezapře ani ve svých malbách květů nebo rostlinných motivů speciálně k obálkám not vydávaných jejím otcem. Zajímavý je i portrét Ludwiga van Beethovena, provedený v dřevorytu, v němž dokázala vyjádřit rozmanitost tvorby tohoto hudebního génia. Poněkud intelektuálněji, klidně zpodobňuje svého otce. Hudební inspirace je zřejmá i ze ztvárnění plakátu k divadelnímu představení Švandy Dudáka ve Varnsdorfu. Za zmínku stojí také exlibris - například pátera Josefa Šindara z Moravského Slovácka nebo krojovaného páru manželů Sukupových z Kyjovska.

Církevních motivů bychom v její tvorbě našli nesčíslně. Mezi exlibris jsou to kapličky či kostelíky. Bohatě jsou zastoupeny lidové kroje Lužických Srbů. Autorčiny malby i obyčejné kresby dokumentují kroje do nejmenším detailů. Dnes jsou vzorem pro šití krojů i manželům Cyžovým, kteří mají dílnu v Rozenthalu. V olejomalbách nebo v podmalbách zachycuje krojové dvojice nebo i jednotlivce. V řadě obrazů zpodobňuje pohyb, v němž lze spatřovat tanec, působivé jsou obrázky dětí.

S její tvorbou se veřejnost seznamuje více až po druhé světové válce, a to především v Československu. Není to jen Praha, Varnsdorf nebo Liberec, kde po válce žila, ale také ji znali v Olomouci nebo v Kyjově či Budyšíně, Krakowě i v dalších místech Československa. Práce v libereckém Severočeském muzeu jí umožňovala navazovat a udržovat četné kontakty s českými umělci. Malovala také krajinu kolem Liberce a zanechala svůj pohled na Podještědí a horu Ještěd.

Významná malířka Hanka Krawcec neměla snadný život. Pracovala jako grafička, pokladní, účetní a konec života strávila v nemocnici v Ústí nad Labem, Krásné Lípě a poté v Domově důchodců ve Filipově na severu Čech, kde v roce 1990 umírá.

Ve všech svých působištích zanechal nesmazatelnou stopu jako vynikající herec, skvělý kolega a mimořádný člověk. Za bezmála 36 let svého působení v Draku se stal jednou z nejvýznamnějších osobností jeho historie a vytvořil tu celou řadu nezapomenutelných rolí, mj. v inscenacích Prodaná nevěsta (1986), Královna Dagmar (1988), Mysteria Buffa (1990), Pinokio (1992), Tři zlaté vlasy děda Vševěda (1998), Jak si hrají tatínkové (2005), Zlatovláska podle M. D. Rettigové (2008), Labyrint světa a ráj srdce (2015) a mnoha dalších. Poslední inscenací, kterou v Draku nazkoušel, byl Faust (2018) inscenovaný k 60. výročí divadla. V roce 2017 se rozhodl odejít do penze, ale v divadle dál působil jako jeho stálý host. Byl ženatý s herečkou Klicperova divadla Zorou Valchařovou–Poulovou, s níž měl dvě dcery, Marii a Elišku.

Budeš nám všem, Vašku, moc chybět. Nikdy na Tebe nezapomeneme.

Opřít se o předky pojímá téma rodových kořenů celistvě. Tzn. že nabízí celou škálu metod, jak se na předky napojit a pozvat je do svého života: od shromažďování faktů o životě předků a objevování jejich odkazu přes práci s energií domova až po zapojení intuice, představivosti a napojení se na předky v rámci běžných aktivit, jako je třeba vaření, zahradničení, rybaření nebo procházky v přírodě. Součástí je také praktická jednostránková pomůcka Devatero pro objevení rodové síly – 9 tipů, jak přistoupit k aktivování síly rodové linie. Je určený úplně každému, dokonce i těm, kdo toho o svých předcích vědí jen velmi málo.

Autorka se tématem předků dlouhodobě zabývá nejen v rámci své profese, ale je to pro ni i osobní téma, neboť sama prošla zkušeností bolestného vykořenění a osamocení po přestěhování do USA v roce 2010. Tématu se věnovala již ve své knižní prvotině Návrat domů. Tento e-book na informace v knize navazuje a významně je rozšiřuje. 

www.opritseopredky.cz

www.smartpress.cz

„Často teď slýcháváme otázku: A co vy teď v tom kulturáku vlastně děláte? Kdybych měla odpovědět jednoduše: Jediné, co můžeme dělat, je brát tuto situaci jako dar, který nám umožní v klidu pracovat na věcech, které jindy děláme za běhu anebo na ně nemáme čas vůbec. A když vezmeme v úvahu stáří budovy DK, nutnost její údržby a oprav, intenzivní práci na podkladech pro rekonstrukci, které předáváme architektům a neustálé změny v opatřeních, na které musíme vždy rychle reagovat, věřte, že pracujeme tvrdě,“ říká Hana Písková, jednatelka Domu kultury Šumperk.
 

Přestože datum, kdy se alespoň některé části domů kultury, divadel a galerií znovu budou moci otevřít veřejnosti, zatím asi nikdo nezná, dramaturgové a produkční musejí mít plán, neustále komunikovat a přizpůsobovat se daným podmínkám. „Pár koncertů z minulé sezóny jsme museli přeložit na letošní rok, takže například o koncert Katapultu, Argemy nebo Ondřeje Havelky a Melody Makers Šumperané určitě nepřijdou,“ uvádí produkční Michaela Horáková.
 

Její kolega dramaturg Ondřej Procházka prozradil další jména, se kterými se v letošním roce počítá. „Smlouvy nám už potvrdili například agentury Marie Rottrové, Michala Pavlíčka, Kapitána Demo, Duo Jamaha nebo cestovatele Jiřího Kolbaby. Stejně jako my připravuje krásné koncerty Roman Janků v cyklu Klasika Viva nebo další organizátoři šumperských festivalů,“ dodává Ondřej Procházka.
 

Celý tým domu kultury se těší na to, až opadnou ta nejtvrdší opatření a bude se moci otevřít alespoň galerie a oblíbené kurzy pro veřejnost. „Doufáme, že i letos v létě budeme moci uskutečnit příměstské tábory pro děti i další menší akce, po kterých se lidem stýská,“ dodává produkční akcí pro děti Monika Faltusová.

I v nejisté době vidí lidé z kulturáku několik jistot, na které se už teď mohou těšit i návštěvníci. „Máme velkou radost z toho, jak se vyvíjejí přípravy letošního Špekfestu, který posuneme do letních měsíců. Doufáme, že se podaří udělat super koncert Mňága&Žďorp open air, který připravujeme společně s odborem školství, kultury a vnějších vztahů v rámci městských slavností. A velikánskou radost máme z toho, že se nám podařilo díky příspěvku Olomouckého kraje koupit nové menší venkovní pódium, díky kterému bude snazší uspořádat koncert místní kapely, folkový večer nebo jiné komornější akce,“ doplnila jednatelka.

http://dksumperk.cz/
https://www.facebook.com/D%C5%AFm-kultury-%C5%A0umperk-155283247841376/

Pořad prostřednictvím stovek osobností popsal mnoho společensky aktuálních témat - od vážných onemocnění, přes ztrátu blízkého člověka, úrazy, psychické nemoci, závislosti, perzekuce komunistickým režimem, extremismus, domácí násilí až po únos nebo komplikované rozpady rodin. "Třináctá komnata funguje jako léčba příběhem nebo chcete-li sdílením. Chceme prostřednictvím vyprávění známých osobností, které překonaly svá trápení, nabídnout lék a radu všem těm, jimž se přihodilo něco podobného a hledají pomoc. A snad se nám to i daří. Píši nám diváci, že se pro ně ten či onen příběh stal vzpruhou a inspirací, a ozývají se dokonce i různé léčebny, jež některé díly z našeho cyklu využívají při skupinové terapii. Taková zpětná vazba nás nesmírně těší a je největším oceněním naší práce," říká autorka a vedoucí projektu Iveta Toušlová.

"Na letošní rok chystáme dvacet šest dílů a všechny příběhy jsou opět hodně silné. Ale mě osobně velmi zasáhl osud Michaely Kuklové. Soudní martyrium, jimž si kvůli dluhům svého ex manžela prošla, a s nimiž sama neměla nic společného, by zlomilo i mnohem tvrdší povahy, natož jemnou křehkou ženu. Vždyť mohla přijít úplně o vše a skončit de facto na ulici. Ona to ale psychicky ustála a prokázala tak svoji vnitřní sílu. Bohužel si tento vleklý a léta trvající boj vybral svoji daň v podobě zákeřné nemoci, s jejímiž následky se statečně vyrovnává dodnes. Za mě je to úžasná dáma hodná obdivu," prozrazuje dále Toušlová.

Za patnáct let pořadem prošlo velké množství režisérů a režisérek. Byli mezi nimi i Olga Sommerová, Veronika Stehlíková, Vít Olmer nebo Robert Sedláček. V roli "odemykačů" se nejčastěji objevují Zuzana Burešová, Václav Žmolík, Šárka Volemanová, Radka Červinková, Jindra Horská či Patricie Strouhalová. Mezi nejnovější patří Barbora Černošková nebo Veronika Jonášová a jeden díl si vyzkoušel i novinář Karel Rožánek.

Pořad 13. komnata loni pravidelně sledovalo 714 tisíc diváků při podílu na sledovanosti více než 19 %. První díl se na obrazovce České televize poprvé objevil 3. ledna 2006. Byl věnovaný Tereze Pergnerové a způsobil tehdy velký ohlas - nenechalo si jej ujít více než milion a půl diváků. V posledních letech byly nejvyhledávanější díly se Zdenou Studénkovou a s Václavem Neckářem. Publicistická relace má standardně vysoké hodnocení spokojenosti a v jejím publiku převládají středoškolsky a vysokoškolsky vzdělaní diváci.?

Vystaveny jsou fotografie historických sbírkových předmětů a také rekonstrukcí uskutečněných v Centru tradičních technologií Příbor.

Text: PhDr. Václav Michalička, Ph.D.

Fotografie: Petra Vidomusová

Muzeum Novojičínska – CETRAT Příbor 2021

Ke spatření cestou podél Piaristického kláštera v Příboře během ledna a února 2021

https://www.muzeumnj.cz/centrum-tradicnich-technologii-pribor/aktualni-akce-5/okenni-vystava-o-sviceni-v-minulosti.html

„Koncertní sérii 4plus – večery komorní hudby, na kterých se kromě Zemlinského kvarteta představují vzácní hosté z Čech i ze zahraničí, jsme založili v roce 2018,“ říká Petr Holman, violista Zemlinského kvarteta, jenž celou sérii organizuje. „Za vznikem série stály dvě silné motivační ideje. První z nich byla naše touha uspořádat si svou vlastní sérii koncertů v Praze, díky které by se soubor mohl častěji prezentovat našemu domácímu publiku, kterou by si mohl sám dramaturgicky naplánovat, a na které by též mohl představit zajímavé hosty, s nimiž se setkal během mnoha let celosvětové koncertní činnosti. A druhá z nich dojde naplnění právě v roce 2021…”

V letech 2007-2014 natočilo Zemlinského kvarteto kompletní dílo pro smyčcové kvarteto nejznámějšího českého autora Antonína Dvořáka; jedná se teprve o čtvrtý soubor v historii, který se pustil do tak velikého a závažného projektu. Velkou výzvu pro kvarteto již dávno představovala myšlenka souborného provedení všech těchto Dvořákových komorních děl na koncertním pódiu. Nejvhodnějším rokem se zdál být rok 2021, v němž si připomínáme 180. výročí narození Antonína Dvořáka. Právě tam tedy soubor směřoval celý vývoj série 4plus – k šesti koncertům z díla A. Dvořáka, na kterých kromě všech čtrnácti kvartetů zazní též další jeho známá komorní díla. V příštím týdnu to bude slavný violový kvintet op. 97, kde se jako host uvede skvělý český violista Karel Untermüller. Na dalších koncertech diváci uslyší například smyčcový sextet, který Zemlinského kvarteto provede společně s bratry Petrem a Pavlem Šporclovými, v nové úpravě Cypřišů pro soprán a smyčcové kvarteto se představí zpěvačka Michaela Gemrotová a hudebníci budou také opětovně spolupracovat i s Pražským komorním baletem, který pro letošní sérii připravuje novou choreografii na jeden z méně hraných Dvořákových kvartetů – kvartet d moll op. 34.

„Při tvorbě jednotlivých programů bylo naším jasným cílem zachovat jejich vyváženost – snahou bylo zařadit na každý koncert jedno rané a jedno vrcholné Mistrovo dílo,“ vysvětluje Holman. „Posluchači tak budou moci porovnávat různá období Dvořákovy tvorby, sledovat jeho vývoj a rozkrývat mnohá tajemství ukrytá v jeho rozsáhlém fascinujícím díle…“

Program koncertu 20. ledna 2021:

• Smyčcový kvartet č. 1 A dur op. 2, B8
• Smyčcový kvartet č. 7 a moll op. 16, B45
• Violový kvintet Es dur op. 97, B180

Vstupné na online stream: 149,-Kč
Vstupenky možné zakoupit na https://goout.net/cs/zemlinskeho-kvarteto/szhjper/

ZEMLINSKÉHO KVARTETO tvoří houslisté František Souček a Petr Střížek, violista Petr Holman a violoncellista Vladimír Fortin. Již od svého založení v roce 1994 navazuje na bohatou tradici české kvartetní školy. Zvítězilo na mezinárodní soutěži smyčcových kvartet v Bordeaux (2010), je laureátem Pražského jara a mezinárodních soutěží smyčcových kvartet v kanadském Banffu a v Londýně, kde zároveň získalo Cenu publika a zvítězilo i na dalších kvartetních soutěžích. V roce 2005 byla souboru udělena Cena Českého spolku pro komorní hudbu a v roce 2009 cena Nadace Alexandra Zemlinského ve Vídni. Repertoár tělesa zahrnuje více než dvě stě děl předních českých i světových skladatelů. Jeho sada čtyř CD s Dvořákovou ranou kvartetní tvorbou získala prestižní francouzské ocenění „Diapason d´Or“.

Karel Untermüller (viola) je členem Heroldova kvarteta, souboru, který za dvanáct let své existence účinkoval v mnoha zemích Evropy, v Japonsku, Austrálii, Brazílii a na Havajských ostrovech. Kvarteto zavítalo do slavných koncertních síní, jako jsou londýnská Wigmore Hall, frankfurtský Sendesaal, L´Auditori v Barceloně nebo Palau de la Música ve Valencii. Jako sólista spolupracoval Karel Untermüller s mnoha českými orchestry (Symfonický orchestr Českého rozhlasu, Sukův komorní orchestr, Komorní filharmonie Pardubice, Západočeská filharmonie). Významná je jeho spolupráce s jedinečnou osobností české hudby, houslistou Josefem Sukem. S ním a dalšími vynikajícími českými instrumentalisty (Jiří Bárta, Pavel Šporcl, Jan Simon aj.) natočil tři kompaktní disky s komorními skladbami Antonína Dvořáka a Josefa Suka a vystupoval na mnoha koncertech, včetně festivalových večerů Pražského jara.

Festival Venušiny dny se bude konat v první polovině dubna 2021 v Praze ve Venuši ve Švehlovce či v jejím virtuálním prostoru.

Hledáme inovativní projekty, které zpracovávají silné ženské téma nebo téma, které ženy zajímá. Vzhledem k současné situaci počítáme i s variantou online uvedení.
Venuše podpoří vybraný projekt svými prostory, technickým vybavením i finančním příspěvkem.

Premiéra bude uvedena v rámci festivalu Venušiny dny.

Návrhy prosím zašlete nejpozději 21. ledna 2021 na emailovou adresu venuse.ve.svehlovce@gmail.com a do předmětu e-mailu uveďte VENUŠINY DNY + NÁZEV PROJEKTU.
 

Přihláška musí obsahovat:
- popis projektu (max 2 strany)
- informace o tvůrčím týmu (max 1 strana)
Předpokládané vyhlášení výsledků: začátek února

V minulosti pro festival Venušiny dny vznikla například úspěšná inscenace Maryša (mlčí) souboru Depresivní děti touží po penězích.

http://www.venuse-ve-svehlovce.cz/