Knihy, literatura, média

Na tradici putovních kulturních akcí, které projíždí během letních měsíců Českem, navazuje letos pod novým názvem ČEZfest série třídenních akcí pro celou rodinu. Do šesti regionů přiveze skvělou českou hudbu, filmové projekce a nově i celou řadu sportovních aktivit pro děti i dospělé. Především mladým hudebníkům z regionů pak dává možnost představit svůj um v soutěži Zapínač! 

„Festivalem chceme podpořit aktivní trávení volného času v regionech. Trochu zpestřit zajímavou kulturně-sportovní akcí život ve městech, kde třeba není během letní sezóny tolik možností. Letos jedeme s heslem Zapni s námi své město, ale také svaly, protože máme pro děti a dospělé navíc sportovní program. Těšíme se, že si všichni ty tři dny s námi užijí,” zve na festival organizátor Robin Fritzen.

Návštěvníci festivalu se mohou těšit na rodinnou atmosféru plnou příjemných zážitků, dobrého jídla i pití. Čtvrteční letní kina se odehrají ve spolupráci s Karlovarským filmovým festivalem – návštěvníci si budou moci odpočinout u slavných filmů pod letní oblohou. Naopak sportovní soboty přinesou trochu adrenalinu – ranní běh, dopolední i odpolední turnaje v basketu a florbale. Kdo bude chtít, může změřit rychlost svého odpalu na baseballovém odpališti. Do sportovních aktivit se zapojí také regionální sportovní kluby, které připraví mnoho dalších aktivit. 

Pro děti bude v rámci festivalu připravena LEGO zóna. Všichni si budou moci zašlapat na charitativním oranžovém kole Nadace ČEZ či vyzkoušet sportovní aktivity pro děti pod vedením sportovního partnera Decathlon. 

Tradičním vrcholem všech akcí jsou skvělé hudební koncerty českých kapel, zpěváků a zpěvaček. Letos se do festivalu zapojili Tatabojs, Ewa Farna, MIG 21, Aneta Langerová, Tomáš Klus, Monkey Business, Sebastian, Xindl X či Mňága a Žďorp. 

Novinkou je soutěž Zapínač pro začínající regionální kapely. „Vítězové regionálních kol získají poukaz na nákup hudebního vybavení a budou si moci zahrát na pódiu vedle zavedených hvězd. Ale vítěz republikového kola má možnost vyhrát i nějaký čas v nahrávacím studiu nebo smlouvu s promotérem, takže zveme všechny odvážlivce, ať se zapojí,” komentuje soutěž Robin Fritzen. Více informací o soutěži najdete na: cezfest.cz.

Festivalové zastávky ČEZfestu 2024

Plzeň    (30. 5. - 1. 6.)

Chomutov (13. - 15. 6.)      

Hradec Králové (29. - 31. 8.)

Třebíč (5. - 7. 9.)      

Hodonín (12. - 14. 9.)

České Budějovice (19. - 21. 9.)

„Původní název byl Svatá, svatá, svatá, protože děj je o třech ženách, z nichž každá si svým způsobem myslí, že si zaslouží svatozář za to, co dělá. Postupem času se ale stále víc ukazuje, že nic není takové, jaké se na první pohled zdá, že život je příliš složitý na to, aby se daly vynášet jednoduché soudy. A o té nejednoznačnosti života a zkouškách, které si na nás připravuje, je pro mě náš film,“ zamýšlí se kreativní producent ČT Jaroslav Sedláček a režisér Jiří Strach ho doplňuje: „Svatá je dalším z něžných, citlivých, lidských příběhů od scenáristy Marka Epsteina. Tentokrát ještě s bonusem, který je mně osobně velmi blízký, a tím je téma pravdy. Svatá je příběhem o pravdě. O tom, zdali je pravda tou absolutní hodnotou. Václav Havel nás naučil, že pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí. Ale není přece jenom láska ještě výš? Láska dokáže odpouštět. Láska dokáže odpustit i lež. A zároveň může mnoho pravd zabít lásku. O tom jsem přesvědčený.“ 

Jiřina Bohdalová si už v režii Jiřího Stracha a podle scénáře Marka Epsteina zahrála v oceňovaných snímcích Vrásky z lásky a Klec. „Ráda si vybírám své herecké partnery, pokud mi to tedy tvůrci umožní. I u Svaté to tak bylo a do role své filmové dcery jsem chtěla výbornou Lenku Vlasákovou. Herecky si naprosto rozumíme a jsme si i trochu podobné. Do další výrazné ženské role obsadili režisér s producentem Pavlu Beretovou. Neznaly jsme se a velice příjemně mě překvapila. Takže ve filmu Svatá hraje trojice hereček, které jsou sice od sebe věkově vzdálené, ale podle mě jsme do sebe ohromně zapadly,“ říká Jiřina Bohdalová a ke své postavě v novém dramatu dodává: „Olga mi nijak sympatická není, ale mám pro ni pochopení. Musela jsem ji mít ráda, musela jsem si říct, že pro všechno to, co v příběhu vykoná, má svůj důvod. Neměla v životě štěstí na chlapy, na práci, na nic. Tak jednou ke stáru chtěla být šťastná, užitečná. Máme právo ji soudit? To krásné na tomhle dramatu je, že je to film s otazníkem.“

Scénář věnoval před třemi lety Marek Epstein legendární herečce Jiřině Bohdalové k jejímu tehdejšímu životnímu jubileu. Přípravy zabraly téměř dva roky. Štáb Jiřího Stracha film Svatá natáčel loni v srpnu a září. „Přál jsem si najít příběh, ve kterém hraje hlavní roli žena požehnaného věku. Nechtěl jsem banální story žoviální seniorky, protože takových už paní Bohdalová pár sehrála. Hledal jsem příběh zajímavé, silné postavy, která mě bude bavit a iritovat zároveň. A pak jsem byl upozorněn na neuvěřitelné osudy jedné dámy, která se stejně jako naše hrdinka pohybuje na hranici hrdinství a podvodu. Její příběh měl všechny chutě, které jsem hledal a potřeboval,“ vzpomíná Marek Epstein.

scénář: Marek Epstein // dramaturgie: Jaroslav Sedláček // hudba: Michael Kocáb // zvuk: Radim Hladík // střih: Jan Mattlach // kamera: Martin Šec // režie: Jiří Strach // výkonná producentka: Monika Effenbergerová // kreativní producent: Jaroslav Sedláček // hrají: Jiřina Bohdalová, Lenka Vlasáková, Pavla Beretová, Jan Vondráček, Alena Mihulová, Elizaveta Maximová a další

Ceny Ministerstva kultury v oborech zájmových uměleckých aktivit v roce 2024 obdrželi: 

Cena za obor dětských uměleckých aktivit byla udělena panu Mgr. et MgA. Romanu Černíkovi za pedagogický, tvůrčí a organizační přínos v oblasti dramatické výchovy a dětského a mladého divadla.

Roman Černík vystudoval Pedagogickou fakultu v Českých Budějovicích, absolvoval také katedru výchovné dramatiky a autorské tvorby na DAMU Praha a kurz Vysokoškolská pedagogika na Karlově univerzitě v Praze. Je jedním z iniciátorů pro vybudování kulturní scény na původně zdevastované zastávce Jižní předměstí v Plzni – Moving station. Ta je nyní provozovaná Johanem – zapsaným ústavem, který slouží jako centrum pro současné umění a vzdělávání, kde je Roman Černík uměleckým ředitelem a hlavním dramaturgem. Od roku 1993 se účastní celostátních přehlídek dětského divadla. Kromě divadla se věnuje také přednesu s dětmi a mládeží, zakládal a vedl řadu dětských souborů, v kterých docílil významných výsledků (Bychom Aš, Tak Trochu, Tak trochu Aš, Cvrčci ze středy, Nigdy Nikdeš). Jako autor, dramaturg, vedoucí a pedagog dovedl většinu z nich do celostátních a národních kol přehlídek, a dokonce i k účinkování v zahraničí. V roce 2011 se stal spoluzakladatelem Asociace dramacenter ČR. Je pořadatelem postupových přehlídek amatérského divadla a dětského a mladého divadla pro Plzeňský a v některých případech i Karlovarský kraj. Přehlídky koncipuje jako vícedenní sváteční setkání, s velkou péčí o podporu a rozvíjení komunity v rámci jednotlivých oborů. Od roku 2015 je kmenovým pedagogem na katedře výchovné dramatiky DAMU, kde se systematicky věnuje přípravě budoucích učitelů dramatické výchovy a vedoucích dětských a mladých divadelních souborů. Je vyhledávaným lektorem vzdělávacích akcí v České republice i v zahraničí (např. Jiráskův Hronov, Dětská scéna, Loutkářská Chrudim). Je členem odborné rady NIPOS pro dětské divadlo, dětský přednes a dramatickou výchovu a členem redakční rady časopisu Tvořivá dramatika.

Cena za hudební aktivity byla udělena panu Mgr. Josefu Brabencovi za mnohaletý přínos v oblasti sborového zpěvu a významný podíl na rozvoji kulturního života.

Josef Brabenec je významným českým sbormistrem a hudebním pedagogem. Od dětství se věnoval hře na housle a na trumpetu. Po absolutoriu studia na plzeňské Pedagogické fakultě učil na ZŠ v Tachově, kde společně se svým kolegou Milanem Michlem založili Tachovský dětský sbor. Sbor se posléze stal součástí tachovské Základní umělecké školy. Tachovský dětský sbor se brzy proslavil nejen na úrovni krajských soutěží, ale získal renomé i v celostátním a mezinárodním kontextu. Vystoupil v 17 evropských zemích, v Argentině, Brazílii a Číně. K úspěchům na mezinárodní scéně patří 1. místo a vítěz kategorie na Mezinárodním sborovém festivalu Fundão v Portugalsku v roce 2018. Kromě práce se sborem se roku 1993 stal ředitelem ZUŠ. I po svém odchodu do penze v roce 2004 veškerý svůj čas zasvětil Tachovskému dětskému sboru. Josef Brabenec byl členem rady AZUŠ, od 90. let je členem odborné rady NIPOS pro dětský sborový zpěv., řadu let byl stálým členem porot krajských, celostátních i mezinárodních přehlídek a sborových soutěží. Opakovaně byl zván také na vzdělávací akce pořádané Klubem sbormistrů NIPOS jako lektor seminářů, aby tak mohl předávat své zkušenosti mladým sbormistrům. Josef Brabenec dokázal sbor z malého města dovést mezi nejlepší k České republice. Zásadní význam pro oblast sborového zpěvu má i jeho ochota pomáhat ostatním sbormistrům vydáváním a distribucí nových sborových materiálů, dramaturgickou radou i kvalitní interpretací vybraných děl náročných soudobých skladeb od autorů jako jsou Věroslav Neumann či Miroslav Raichl.

Cena za obor tanečních aktivit byla udělena paní Haně Ludvíkové za tvůrčí i pedagogický přínos v oblasti scénického tance a taneční výchovy.

Hana Ludvíková je významnou tanečnicí, pedagožkou a choreografkou. V dětství se věnovala krasobruslení a umělecké gymnastice, absolvovala sportovní gymnázium v Novém Městě na Moravě a v letech 1978-1982 studovala na Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy specializaci moderní gymnastika. Od roku 1984 až dosud působí jako učitelka tanečního oboru na Základní umělecké škole ve Žďáře nad Sázavou. Taneční vzdělání si doplnila v letech 1986-1988 absolvováním pětisemestrálního kurzu taneční pedagogiky na Katedře tance HAMU v Praze. Kromě toho navštěvovala semináře a kurzy současného tance a na současný moderní tanec se zaměřila ve své pedagogické tvůrčí práci. V roce 1991 založila na ZUŠ Taneční studio G, v roce 2002 přejmenované na Taneční soubor GEN ZUŠ Žďár nad Sázavou, se kterým se dosud pravidelně zúčastňuje přehlídek dětského scénického tance, tance mládeže a dospělých, ale i soutěží parketových tanečních kompozic. Pod jejím vedením se soubor stal jedním z nejlepších v republice a získal řadu ocenění. Byla dlouholetou členkou odborné rady NIPOS pro scénický tanec.

Cena za obor audiovizuální a výtvarné aktivity byla udělena panu Břetislavu Jansovi za úspěšnou celoživotní organizační činnost v oblasti amatérské fotografie i vynikající vlastní tvorbu.

Břetislav Jansa je významným českým fotografem, lektorem a kurátorem výstav. Jeho dětství bylo poznamenáno láskou k malování, což ho přivedlo k objevení vášně pro fotografii. Po vojenské službě absolvoval Lidovou konservatoř ve oboru výtvarné fotografie a v roce 1982 dokončil kurzy fotografických technik v Hradci Králové. Od roku 1990 se věnuje reklamní fotografii. Ve svém volném čase se pak soustředil na krajinářskou fotografii, zejména na Český ráj a zahraniční scenérie. Od roku 1979 působí jako předseda turnovského fotoklubu Safír. V roce 2000 založil mezinárodní sdružení fotografů Euroregionu Nisa s názvem KONTAKT, jehož je také předsedou. V rámci těchto organizací pořádá výstavy, soutěže a přednášky doma i v zahraničí. V roce 2015 dosáhl milníku tisíce výstav, z nichž nejméně 25 bylo jeho samostatných autorských výstav a desítky dalších byly společné projekty s fotografy a umělci z různých oborů. Založil fotosoutěž „Zemský ráj“, zaměřenou na ochranu přírody, která se postupně rozrostla do mezinárodního měřítka a přilákala fotografy z celé Evropy. Jeho fotografická cesta pokračovala i po roce 1989, kdy měl možnost navštívit přírodní krásy Rumunska a Bulharska. Po otevření hranic se jeho cesty rozšířily i do západní Evropy, kde každý rok objevoval nové krajiny. Jeho snímky z expedic jsou k dispozici na webu záchranné stanice na Bublavě, které je spoluzakladatelem. Působí jako porotce celostátních fotografických soutěží a soutěží pořádaných fotokluby po celé republice.  Je dlouholetým členem Svazu českých fotografů, členem odborné rady NIPOS pro oblast amatérské fotografie a lektorem seminářů pořádaných při Národní soutěži amatérské fotografie.

Cena za obor tradiční lidové kultury a folkloru byla udělena panu MgA. Janu Maděričovi za celoživotní přínos folklornímu hnutí na Uherskohradišťsku. 

Jan Maděrič se narodil v roce 1948 v Uherském Hradišti. Od svých dětských let docházel na soukromé hodiny klavíru a současně navštěvoval folklorní soubor Hradišťánek a posléze Hradišťan v Uherském Hradišti (1963–75) v éře primáše a uměleckého vedoucího Jaroslava Václava Staňka, který spolu s cimbalistou Jaroslavem Čechem ovlivnil jeho vztah k lidové písni a tanci. Byl tanečníkem Hradišťanu a působil zde v letech 1970-1994 jako umělecký vedoucí a choreograf. V letech 1967-1971 vystudoval dramaturgii a teorii taneční tvorby na Hudební fakultě VŠMU v Bratislavě.  Do roku 1973 působil v Muzeu J. A. Komenského v Uherském Brodě. Je odborným programovým pracovníkem Klubu kultury v Uherském Hradišti. V letech 1977-1983 byl členem programové rady Mezinárodního folklorního festivalu ve Strážnici, pro který autorsky připravil několik pořadů. Zúčastňuje se také činnosti hodnotící komise tohoto festivalu. Působí jako lektor a člen odborných porot při soutěžích folklorních souborů a muzik. odborného přístupu k použitému hudebnímu a tanečnímu materiálu. Osobnost Jana Maděriče a jeho přístup k lidové písni a tanci, jejich scénickému zpracování i interpretaci se stal obrovskou inspirací pro mnoho choreografů, muzikantů, upravovatelů písní i tanečníků. Svou činností ovlivnil již generace členů cimbálových muzik a folklorních souborů v širším regionu Uherskohradišťska. 

Cena za divadelní a slovesné obory byla udělena panu PhDr. Milanu Strotzerovi za mnohaletý a zásadní metodický, organizační, tvůrčí i archivářský přínos českému amatérskému divadlu.

Milan Strotzer je jednou z klíčových osobností českého amatérského divadla. Už za středoškolských studií (1964–1966) působil v Loutkovém divadélku při Místní jednotě ČSPO v Nymburce jako principál, autor, režisér a loutkoherec, v roce 1974 založil Malé nedivadelní studio POAN (Polabské absolutní nedivadlo) v Nymburce, kde byl vedoucím, autorem, režisérem i hercem. V letech 1978-1983 vystudoval Katedru teorie kultury Filozofické fakulty Karlovy univerzity. Od roku 1991 působil jako odborný pracovník pro amatérské divadlo NIPOS-ARTAMA.  V letech 1991-2010 byl programovým ředitelem Jiráskova Hronova. Zformoval novou, progresivní podobu Klubu (nejen) mladých divadelníků, výrazně rozšířil jeho působnost i jeho vliv na kultivaci českého amatérského divadla. V rámci Jiráskova Hronova prosadil koncepční přístup, kdy důmyslně provázal vzdělávací systém s hlavním divadelním programem a redakcí zpravodaje tak, aby se všechny tyto jednotlivé segmenty vzájemně pozitivně ovlivňovaly. Po roce 1990 byl porotcem řady krajských inárodních amatérských přehlídek, lektorem mnoha seminářů. V letech 1995–2011 byl redaktorem a posléze i šéfredaktorem časopisu Amatérská scéna. Od roku 2011 byl vedoucím pracovního týmu Databáze českého amatérského divadla. Na jeho kontě je také bohatá publikační činnost týkající se amatérského divadla a Jiráskova Hronova.

Divák Franz Kafka se zajímal nejen o obrazy vysokého umění, ale také o projevy populární kultury, zahrnující obrázkové časopisy a plakáty, filmy, fotografie, tanec, cirkus a kabaret. V různorodosti obrazů, které Kafku v jeho každodennosti obklopovaly, můžeme vidět paralelu k multilingvismu, charakteristickému pro tehdejší Prahu a celý středo- a východoevropský prostor. Při průchodu svým městem byl Kafka vystaven změti jazyků – češtiny, němčiny, němčiny židovských intelektuálních vrstev, německé kreolštiny‘ českých kuchařek a sluhů, moderní hebrejštiny spojené se sionistickým hnutím, a po roce 1914 také jidiš židovských uprchlíků z východu.

Podobně pestré byly také vizuální podněty útočící na Kafkův zrak. Nároží městských domů byla pokryta plakáty, v nichž se střetávala estetika historického eklektismu a akademismu se secesním dekorativismem a japonismem přelomu století, a později také s echy kubismu, v Praze mimořádně vlivného. Na výstavách Spolku výtvarných umělců Mánes se Kafka mohl setkat s francouzským impresionismem, postimpresionismem, českým secesním symbolismem a kubismem, či severským symbolistním expresionismem. Na výstavách Krasoumné jednoty a Spolku německých výtvarných umělců v Čechách se konfrontoval s představiteli salonní malby z center německé říše i s představiteli německočeského spiritualismu. V Klubu německých umělkyň mohl vidět tvorbu malířek a sochařek z Prahy, Olomouce, Brna, Vídně, Mnichova a dalších center německojazyčné výtvarné kultury, uplatňujících konformní malířské postupy, ale také reflektujících výtvarné inovace. V pražských biografech sledoval exaltovaný výraz gest a obrazů evropských a amerických němých filmů, navštěvoval představení ruského i francouzského baletu a v kabaretech pozorně vnímal postoje a pohyb doprovázející zpěv, tanec i recitování varietních umělkyň a umělců.

Výstava se pokusí tuto obrazovou mnohost představit dnešnímu divákovi prostřednictvím děl různých médií. Zároveň položí otázku, jakým způsobem se Kafkovy vizuální zkušenosti mohly promítat do jazyka jeho textů. Kafka nesourodé obrazy dokázal hltat, detailně pozorovat a popisovat, nikdy je však nekategorizoval, neinterpretoval ani nesoudil. Zároveň k vizuálním vjemům pociťoval určitou nedůvěru. Ve svých denících a dopisech hovořil o touze, kterou v něm obrazy probouzely, aniž by poskytovaly její uspokojení. Spisovatelovy ambivalentní pocity vůči vizualitě se promítly do některých pasáží jeho povídek a románů, čerpajících sílu z napětí mezi obrazem a jazykem.

Vystavena budou díla přibližně z 25 českých a 6 zahraničních (zejména německých a rakouských) muzeí, galerií, knihoven, archivů i soukromých sbírek.

Výstava vznikla ve spolupráci s Adalbert Stifter Verein a Židovským muzeem v Praze v rámci projektů Kafka 2024 a Kafka100. S podporou Ministerstva kultury ČR, Česko-německého fondu budoucnosti a Státního fondu kultury. Záštitu nad projektem Kafka2024 převzali: Claudia Roth, zmocněnkyně spolkové vlády pro kulturu a média, a Martin Baxa, ministr kultury České republiky. Záštitu na výstavou převzali Rudolf Špoták, hejtman Plzeňského kraje, a Roman Zarzycký, primátor města Plzně.

Kytice bez českého folkloru 

Poklad, Svatební košile, Polednice, Zlatý kolovrat, Vodník nebo Dceřina kletba… Čím nás tyto příběhy dodnes oslovují? Eliška Říhová v připravované inscenaci zůstává věrná původním textům, ale vytváří z nich svou vlastní svébytnou koláž. Drží se v ní zásadních témat, jakými jsou vina a odpuštění, osudovost, vztah k času nebo koloběh života. Podle režisérky se ale text Kytice pravidelně inscenuje stále tentýž způsobem – jako prvoplánově děsivé pásmo balad, v němž vystupuje Vodník jako příšera z jezera a Polednice jako strašidlo, co unáší děti. V inscenaci Kytice, my homeland hledá s tvůrčím týmem jinou cestu. 

„Cítila jsem velkou lítost nad tím, jak se s textem Kytice nakládá, a chtěla jsem upozornit na to, že když se text vyjme ze zažitých kontextů, otevírá ještě hlubší obsah. V našem pojetí vztahujeme balady (nebo jejich fragmenty) ke vztahu matky a dcery. Jedná se o archetypální lidskou vazbu, a proto nepotřebujeme český folklor a křesťanské pozadí. Právě to, že je text nadčasový, mu umožňuje fungovat mimo zavedené rámce, například v prostředí co-workingové kanceláře nebo moderního bytu,” popisuje Eliška Říhová. 

Komplikovaný vztah rodiče s dítětem 

Vztah matky a dcery je východiskem většiny balad a také hybatelem jejich děje. Kytice, my homeland se zaměřuje jak na situaci konkrétní matky, která zabije své dítě, tak na archetyp stvořitelky, která v rukou třímá celý svět. Autorky dodávají, že v inscenaci vypráví příběh matky, která má nekonečný počet pokusů na to, aby dovedla k dospělému životu svoji dceru. Dítě v Kytici sice opakovaně umírá, ale také se znovu a znovu rodí. 

Eliška Říhová k tématu dodává: „Vztah matky a dcery je pouto, které z našeho světa nikdy nezmizí. Vždycky se k němu budeme všichni vztahovat a Erbenův text pojmenovává palčivá místa téhle mezilidské vazby: jak vyvážit nutnost vydělávat peníze a péči o dítě (Poklad), jak zvládnout dětský pláč (Polednice), co se stane, když rodič nechce pustit dítě žít vlastní život (Zlatý kolovrat, Vodník) nebo jak unést, že mi moje dítě nikdy neodpustilo (Dceřina kletba). Pro současného diváka, který texty Kytice velmi pravděpodobně zná, může být inspirativní slyšet zmíněné fragmenty balad v naprosto současném, námi vybudovaném příběhu matky samoživitelky.” 

Michal Kern coby matka 

Navzdory genderu ztvární postavu matky herec Michal Kern. Rodák z jižní Moravy získal za hlavní roli ve filmu Arvéd Českého lva. Několik let působil v Divadle v Celetné, ztvárnil několik rolí v Národním divadle a v současnosti ho můžete vidět mimo jiné ve Studiu hrdinů. Eliška Říhová si ho vybrala pro jeho smysl pro přesnost, vztah k pohybovému divadlu a duchovnímu založení. Michal Kern v Kytici, my homeland ztvární archetyp matky–stvořitelky a ničitelky, ale také konkrétní matku, která neví, jak dostat od počítače své dítě. „Myslím si, že v mých inscenacích se snažím poukazovat na to, že rodičovská role je princip, který není vázaný na pohlaví. Že jde o hlubší pojetí toho, co znamená mít k někomu absolutní celoživotní vazbu,” přibližuje Říhová. 

Michal Kern režisérku doplňuje: „Já jsem matku nikdy nehrál. A vlastně jsem nehrál nikdy ani otce. Myslím si, že výzva pro mě není v tom, jestli budu hrát ženu, o to nám vlastně vůbec nejde. Výzva ale bude přesně trefit ten princip mateřství, ten archetyp matky ve mě. Vnitřně si ohmatat ten verš a najít v něm osobní výklad, probádat jeho vrstvy. A taky aby to všechno prostoupilo tělem a pohybem.” 

Kolovrat jako metafora našich životů 

Dceru v různých vývojových stádiích zhmotní Lukas Blaha Bliss, Sára Vosobová a David Petrželka. Scénografie se zhostí Jan Tomšů a kostýmy navrhuje Linda Boráros, která se ve Vzletu již podílela na inscenaci Objal mě bůh a nic. Hudbu ke Kytici, my homeland vytvoří Ivan Acher. V inscenaci bude účinkovat i profesionální přadlena Dita Fialová, která bude během představení příst vlnu na kolovrátku jako připomínka toho, že vše běží kupředu a nikdy se nezastaví. Zhmotní tak metaforu, která zní celou inscenací a stala se také podtitulem Kytice, my homeland: „Toč se a vrč můj kolovrátku, všecko ve světě jen na obrátku, a život lidský jako sen…” Režijně-dramaturgická dvojice Elišky Říhové a Alžběty Novákové se do Vzletu vrací po vytvoření úspěšné inscenace Příchozí o vztahu lidí na vozíku a jejich asistentů. Kytice, my homeland v premiéře 26. a 27. května bude vyvrcholením třetí sezóny vršovické kulturní křižovatky.  

Vstupenky na jednu z akcí koupíte na www.vzlet.cz nebo vždy 60 minut před začátkem akce na pokladně Vzletu, kterou najdete ve velkém foyer v prvním patře na adrese Holandská 669/1 – Vršovice. Platit můžete v hotovosti nebo kartou.

 
Vzlet – kulturní centrum otevřely v roce 2021 tři pražské kulturní organizace – Divadlo Vosto5, barokní orchestr Collegium 1704 a vršovické Kino Pilotů. Sto let starý sokolský biograf tak po desítkách let opět pulzuje životem. Do Vzletu můžete vyrazit za divadlem, hudbou, výstavou, vzdělávacími programy nebo si zatančit na plese.  


www.vzlet.cz  

Projekt Okna do světa aneb filmové a mediální dílny pro děti z českých dětských domovů se zrodil v roce 2019. Na počátky vzniku projektu vzpomíná jeho zakladatelka a producentka Zuzana Dražilová: „V současné době existuje na území České republiky již mnoho filmových a animačních workshopů a dalších aktivit v oblasti tzv. audiovizuální výchovy, ale dětské domovy většinou nemají možnost svým chovancům takové aktivity umožnit. Proto jsem zažádala Ministerstvo kultury o první grant a zrealizovala sérii prvních celovíkendových dílen se dvěma skvělými a lektorsky zkušenými profesionály Terezou Reichovou a Vláďou Turnerem v Dětském domově Dlažkovice. Měli jsme štěstí, že skupina dětí byla moc fajn a vznikl zde i hudební klip, protože jeden z chlapců rapoval, a zajímavý krátký experimentální film, který jsme následně promítali na prvním ročníku A-TEENS, našeho mezinárodního filmového festivalu nejmladších v pražském kině Světozor. Získal zde Cenu diváků.“

V současné době se do projektu Okna do světa zapojilo celkem deset dětských domovů. V rámci workshopů se děti učí zacházet s profesionální technikou, naučí se zacházet s kamerami, foťákem na natáčení, nahrávat zvuk, stříhat a děti se rovněž seznamují s filmy, které je mohou při tvorbě inspirovat. To vše dle hesla: minimální teorie a maximální praxe. Filmové workshopy jsou určeny dětem ve věku 12-18 let. V každé skupině bývá v průměru kolem dvanácti dětí. Od roku 2023 organizátoři akce nově realizují také animační dílny, kterých se účastní naopak mladší děti ve věku 7-11 let. Ty ještě nejsou tolik schopny samy obsluhovat techniku. Od roku 2022 také s úspěchem fungují mediální dílny (v délce dvou hodin) na aktuální témata, např.: boj s předsudky, fake news, kyberšikana a bezpečnost na sociálních sítích či kritické myšlení. Lektory dílen jsou převážně mladí talentovaní absolventi z pražské FAMU (např. výběr z letošních lektorů: dokumentaristé Hana Muchová, Tomáš Hlaváček, Jan Šípek či animátoři Michaela Tyllerová a Václav Krejčí). Kolekci lektorů doplňují absolventi žurnalistiky Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze, kteří se starají o podobu mediálních dílen. 

Filmy z dětských domovů se pravidelně účastní mezinárodních festivalů, jak doplňuje producentka Zuzana Dražilová: „V loňském roce jsme se dočkali dokonce i mezinárodního úspěchu. Šlo o dokument s názvem „Naše sny“, který vznikl v Dětském domově Duchcov. Získal Cenu v kategorii „Workshop Films“ mezinárodní organizace YCN – Youth Cinema Network (Síť mládežnického kina), která existuje dvanáct let a jsou v ní sdruženy mezinárodní festivaly filmové tvorby dětí a mládeže z celého světa. YCN uděluje každým rokem filmům z celého světa pouze čtyři ceny v různých kategoriích. Nejprve se film dostal do užších nominací tří filmů a následně mu porotci ze všech mezinárodních mládežnických festivalů dali svůj hlas. Všichni jsme to považovali za obrovský úspěch.“

Ambasadory letošního ročníku Okna do světa jsou výrazné osobnosti současné mladé generace - herci Antonie Formanová a Oskar Hes, kteří jsou věkově dětem z dětských domovů velmi blízcí. O smysluplnosti a významu tvorby z dětských domovů, která pro děti může být i jistou formou terapie, Oskar Hes prohlásil:

„Děti vidí svět jinak, svýma vlastníma očima. Nemají ještě zkostnatělou představu o tom, jak svět má a nemá fungovat a hlavně VYPADAT. Nejen to nabízí velmi zajímavý pohled na věc a film obecně. Pro dospělé je to dobrá připomínka jakési čistoty a svobody v práci, můžou se dětmi inspirovat a uvolnit se ve své vlastní tvorbě.
Děti skrze filmovou tvorbu můžou objevit novou vášeň a někdy i (možná) dokonce smysl nově „nalezeného“ života.“

Antonie Formanová, která pochází ze slavné umělecké rodiny a má sama pozitivní zkušenosti s filmovou výchovou a rovněž dobře zná i tvorbu dětí z dětských domovů, o jejich filmech řekla:

„Film je pro mě nesmírně důležitou kulturní složkou. Otevírá nám nové světy a pohledy na ten náš. Vypráví a vtahuje nás do cizích i našich vlastních příběhů. Je to pro mě skvělá forma sebevyjádření se a sdílení. Je takovým „Oknem do světa“, a přijde mi skvělé, že se otevírá i v dětských domovech.

Myslím, že děti z tohoto prostředí toho mají hodně co říct. A zároveň jim to dává možnost společně se na něčem podílet a kooperovat. Cítila jsem z jejich tvorby semknutost skupiny, zábavu jakou si u toho užili a především upřímnost. Možná by nám to mohlo více otevřít okno právě do toho jejich světa. A může se i stát, že někdo z nich skutečně najde zálibu se filmu věnovat, což by třeba za jiných okolností ani neměl možnost zjistit.“

A na co se diváci mohou těšit v červnu v Městské knihovně? Na projekci zve producentka Zuzana Dražilová: "Osmého června se zde budou prezentovat hrané filmy „Atletka“ a „Prozkoumávačka“, které vznikly v Lipové u Šluknova pod vedením Karolíny Peroutkové a Honzy Šolce. Dále výborný animovaný ekothriller „Ronaldova pouť do středu země“, o jehož excelentní kvalitu se postaraly lektorky Kateřina Knappová a Martina Turková, a delší hraný film na téma šikany, oba z Nové Vsi u Chotěboře. Také promítneme filmy, které se v současné době finalizují – v Potštejně se dokončuje hraný film „Neznámo“ na téma přátelství, v Duchcově zajímavá animovaná koláž, v Nové Vsi film o filmu a v Lipové kratinký ekofilm o vlkovi z místních lesů. Divákům chceme představit mezinárodně oceněný dokument „Naše sny“. Na akci se sjedou děti ze všech domovů, které se projektu v posledním období účastnily. Tato akce bude zajímavou přehlídkou a vyvrcholením práce za poslední období. V předsálí se navíc budou konat od 10 hod dopoledne různé animační workshopy pořádané skupinou Aniděti, kterých se budou moci zúčastnit všechny děti, které akci navštíví.“  

Filmovou producentku těší zájem dětí o filmovou tvorbu. „Baví mě přinést dětem z dětských domovů do jejich životů zcela jinou dimenzi. „Otevřít jim okna“ - filmová a ostatní, kterými mohou nahlédnout do jiného světa… V projektu vidím velký smysl, dává mi chuť do života. Zprostředkovávám dětem s minimem příležitostí něco, co by si asi nikdy ani nezkusily,“ vysvětluje Zuzana Dražilová.

Projekt významně podpořilo Ministerstvo kultury z Fondu národní obnovy v rámci výzvy Kreativní učení a také Ministerstvo školství.

V příštím roce v zimě proběhnou ozvěny letošních Oken do světa v rámci A-TEENS, mezinárodního filmového festivalu nejmladších, kde se promítají poutavé filmy vytvořené dětmi a teenagery z celého světa (ve věkové skupině od 6 do 20 let). Tento festival, který funguje již od roku 2019, je členem YCN (Youth Cinema Network), organizace sdružující různé subjekty zabývající se audiovizuální výchovou na mezinárodní úrovni. A nejbližší ročník je naplánován na 12. - 23. února 2025 online a v kinech v kinech Vrchlabska, Mladoboleslavska a Rychnovska. Na programu budou už i nové filmy z dětských domovů vzniklé v rámci Oken do světa. Následné ozvěny A-TEENS budou rovněž online a v kinech především Středočeského a Královéhradeckého kraje k vidění do konce března 2025.

Více info o projetku Okna do světa a o A-TEENS zde:

https://www.afilmteensfest.com/cz/further-program-okna-do-sveta/

https://www.oknadosveta.eu

Životopis zakladatelky projektu Okna do světa producentky Zuzany Dražilové zde:

Filmová producentka, pedagožka, zakladatelka neziskových organizací Adonai for People a Dokumenty, mládež & společnost a také Sunfilms s.r.o., vystudovala katedru produkce na pražské FAMU a obor herectví na Konzervatoři Jaroslava Ježka. Po absolvování FAMU založila distribuční společnost Sunfilm s.r.o., která distribuovala na území ČR a SR artové filmy z celého světa (Lola běží o život, Pravidla moštárny, Charakter, Antonia, Hlavní nádraží, Marná lásky snaha, Příběh Alvina Straighta a další). V současné době se zaměřuje především na filmovou, audiovizuální a mediální výchovu pro děti a mládež a přes dvacet let realizuje různé projekty, kulturní a vzdělávací akce. Jako producentka je podepsána pod několika oceňovanými dokumentárními projekty a cykly, např. Zmizelí sousedé aneb Pátrání kamerou teenagerů po stopách Židů, Dcery 50. let (svědectví pětatřiceti dcer politických vězňů z 50. let natočené studenty FAMU), tento projekt vznikal pod záštitou Prezidenta Václava Havla a supervizí režisérky Heleny Třeštíkové. Projekt získal cenu Zlatá hvězda Evropské komise a byl distribuován do více než 2 800 škol a 100 různých institucí v zemích EU. Zuzana Dražilová byla také producentkou cyklu Děti 50. let o osudech dětí politických vězňů (koprodukce s ČT a FAMU; čtyři z 12 dokumentů byly oceněny v USA na Worldfestu v Houstonu a na New York IIFVF). 

Knihodělna, tedy knihařská dílna a muzeum Bedřicha Zákosteleckého, je nevšedně zachovalou, kompletní dílnou svého druhu u nás. Strakonická kulturní nabídka se tak v červnu rozšíří o tento unikát s rozmanitým programem. Slavnostní otevření se uskuteční 31. 5. 2024 na třetím nádvoří strakonického hradu a nabídne jak vynikající hudební vystoupení a divadelní představení, tak neméně zajímavý doprovodný program. Ten se zaměří na knihařské řemeslo v podobě výtvarných dílen či netradiční výstavy.

Bedřich Zákostelecký se věnuje knihařině přes čtyřicet let a za tu dobu nasbíral cenné zkušenosti u světově známých knihařů z tuzemska i zahraničí. Základ jeho dílny tvoří 15 dobových strojů, doplněných stovkami předmětů sloužícími k ručnímu zlacení, šití, lisování či vyřezávání. Zmiňované činnosti si budou moci zájemci vyzkoušet již v prvním roce fungování dílny. Nabídka kurzů se bude soustředit na knihařské techniky. Účastníci se během nich seznámí se základy rukodělné práce. Všechny své výtvory si budou moci odnést domů. Lektorské úlohy se ujme sám Bedřich Zákostelecký se svou kolegyní.

„Zasvětili jsme přípravě Knihodělny a jejímu přesunu z Přeštic na strakonický hrad poslední 3 roky a jsme nadšení, že po letech práce ji konečně můžeme představit veřejnosti. Věříme, že si brzy najde své publikum a bude sloužit laikům, studentům uměleckých oborů i profesionálním knihařům“, uvedl Jan Zákostelecký, syn knihaře Bedřicha, který měl uvedení Knihodělny v život na starosti. Sám knihař Zákostelecký doplnil: „Mnoho let jsem se věnoval knižní vazbě a teď je důležité, aby má dílna sloužila dál. Jsem rád, že ji budou moci využívat všichni, kteří mají o toto krásné, ale ohrožené řemeslo stále zájem. Dílnu jsem začal budovat právě ve Strakonicích, kam na konci mé profesní dráhy opět doputovala, aby sloužila dalším začínajícím i pokročilým řemeslníkům.“

Další informace ke Knihodělně jsou dostupné na webových stránkách www.knihodelna.cz.
 

Loni jste v rámci Festivalových zahrad uspořádali 42 koncertních vystoupení (z toho 20 studentských), 17 tvůrčích dílen, 6 talk show, 6 čtení, 5 tanečních vystoupení atd. Smetanova Litomyšl letos hlásí nejrozsáhlejší program od doby vzniku festivalu. Bude váš program také něčím mimořádný?

Určitě ano. Vystoupení, pokud dobře počítám, se najde něco kolem 70. Výjimečný je celý ročník, neboť se v něm po celou dobu prolíná Rok české hudby a ten se odrazí ve většině produkcích, které jsou koncipovány leckdy v netradičním hávu.

„Na Smetanovu Litomyšl nejen ve fraku. Festivalové zahrady vítají i batůžkáře. Festival, na který se nemusí v šatech ani obleku.“ To jsou některé titulky z tisku z minulých let. V PR se dříve akcentoval prvek volnosti, neupjatosti? Co komunikujete jako klíčové pro propagaci festivalu nyní? Jaké by měly podle vás Festivalové zahrady (FZ) být?

Aspekt volnosti zde i nadále zůstává a v něm je ta pointa. Klíčové je, aby se návštěvník stal součástí naprosto přirozeného prostředí, na čerstvém vzduchu, v pohodlí sobě vlastním a jestli u toho bude chtít zrovna ležet nebo sedět, je jenom jeho věc. A když ho omrzí pohled z jednoho úhlu, přesune se tam, kam bude chtít on sám. Nepotřebuje k tomu vstupenku, místo na sezení, nemusí hlídat čas, ten zde vlastně není ohraničený. Můžete k nám od dopoledních hodin a zůstat do večera, jak je vám libo. K úplné dokonalosti nechybí nic, nabízí se i možnost pobýt s piknikovým košem.

Děti mají možnost pobývat na uměleckém hřišti, které je nedílnou součástí FZ, patří neodmyslitelně k celodennímu vyžití nejmenší generace. Čekají zde na ně stanoviště pro tvořivé hudební aktivity, výtvarné dílny, loutkohraní i taneční krůčky a spousta her, např. Smetano, nezlob. Součástí spolupráce se ZUŠ je od loňského roku Liduškový busking, kde se protínají všechny obory ZUŠ, aby představily umění v celé své komplexnosti – od sólových zpěváků, kytaristů, houslistů, bubeníků, přes tanečníky, výtvarníky, recitátory ad.

Jaký je váš dramaturgický klíč k sestavení programu? Loni jste kladli důraz na zastoupení konzervatoří a tance jako múzického umění. Jak to bude letos?

Pro výběr „toho pravého“ nezáleží na tom, jestli jste jedinec nebo uskupení, žák, student, který si své místo na pódiu musí teprve vydřít, jestli jste ze ZUŠ, z konzervatoře nebo už  profesionální umělec se zvučným jménem, nezáleží ani na tom, jestli nějakou uměleckou školu máte nebo nemáte vystudovanou, stačí, že nás vaše umění oslovilo.  Rádi necháváme objevené talenty růst a úplně nejraději vytváříme příležitosti a možnosti, které pro ně třeba ještě nenastaly. Takže manuál určitě nevytvářím, nechávám se inspirovat životem, a když je člověk otevřený, vidí příležitosti všude, kde se ocitne a s kým se setká.

Konzervatoře tvoří i v letošním roce nedílnou součást programu, protože spolupráci s těmito institucemi považujeme za naprosto stěžejní. Stejně tak tanec zůstává prvkem, který k nám prostě patří, protože se do prostředí klášterních zahrad nesmírně hodí. Tedy kromě hudebních seskupení, orchestrů, souborů, kapel...

Prozradíte taháky letošního ročníku?  

Těšit se můžete na tyto orchestry: Komorní orchestr Pražské konzervatoře, Symfonický orchestr Konzervatoře Brno, Východočeský kontrabasový orchestr, Factorial! Orchestra s Ondřejem Kabrnou. Ze sólistů a kapel bych vyzdvihla Rozálii Havelkovou, Beatu Hlavenkovou, Terezii Kovalovou, Kalle, Ellaboration (Epoque Quartet & Dasha), Vilém Spilka Quartet, Floex Ensemble nebo třeba Razam. Tančit uvidíme studenty Konzervatoře Duncan a Tanečního centra Praha. Vystoupí u nás i herci z ateliéru fyzického divadla JAMU. Přijede ale i Pražský komorní balet.

Co oceňují účinkující na vašem festivalu a na co chodí nejvíce diváků?

Obě strany pozitivně hodnotí určitě neopakovatelnou atmosféru samotného prostředí, ve kterém se uskutečňují umělecké produkce. Nejvíce lákají zvučná jména, ale velkou oblibu si čím dál víc získávají mladí umělci, pro které je setkání ve Festivalových zahradách leckdy jedním z prvních větších vystoupení. Hojně navštěvovaná jsou bezpochyby taneční vystoupení, „Talky“ – rozhovory Marka Šulce se známými osobnostmi nejenom české hudby a Večerní klasika.

Osobně mě v programu zaujaly tzv. přesahovky. O co konkrétně jde?

Za příklad bych uvedla propojení tanečníků, hudebníků a tématu festivalu. Účinkovat budou studenti Duncanu s posluchači konzervatoře v Antverpách. Choreografie se ujala studentka těchto škol Emily Jane Steel a tančit budou na Smetanovo klavírní trio. Doprovodí je HartigTrio tvořené studenty Hudebního gymnázia hl. města Prahy. Jejich propojením vznikla přesahovka pod názvem humanECHOs. Neskutečně se na jejich společné vystoupení těšíme. Tu největší přesahovku ovšem chystáme na úplný závěr FZ, na poslední koncert, na němž vystoupí Vladimir 518 & 7krát3 & Komorní filharmonie Pardubice.

Jak vypadá všední den na Festivalových zahradách a jak o víkendech?

Všední den se hudební produkce odehrává vždy pouze v podvečer od 18 hod. Víkendy začínáme v 10 hod. na Uměleckém hřišti s workshopy ze ZUŠ i Liduškovým buskingem po celé zahradě. Hlavní interpreti hrají od 14 hod. a produkce na sebe navazují až do večerní klasiky, která den zakončuje na brodidle (vodní hladině) před 22 hod. Ve víkendových dnech se zde střídá hudba, tanec, poezie ad.

Můžete představit tým Festivalových zahrad? Spolupracujete s dobrovolníky? Co bylo letos zatím organizačně nejsložitější?

Tým FZ je velmi široký. Od nás dramaturgů přebírají největší zodpovědnost lidé v produkci. Aby mohl program proběhnout, je zapotřebí mnoha zvukařů, techniků, osvětlovačů, uvaděčů a jiných důležitých lidí, za něž jsme moc vděčni. Jako dobrovolníci jsou vybíráni vlastně brigádníci, kteří dokážou zařídit, že si pobyt v zahradách užijete, aniž by vás cokoliv rušilo. Ale naprosto nejdůležitější složka, bez níž by FZ nemohly být, jsou sponzoři a partneři, se kterými probíhá spolupráce, například Den s ČT, s ČRo ad.

Doprovodných festivalů Smetanovy Litomyšle (SL) existuje více: Smetanova výtvarná Litomyšl, Festivalové zahrady a Smetanova poetická Litomyšl. Jaká jsou specifika Festivalových zahrad v tomto kontextu?

Jsme pomyslnou cestou. Tou první je cesta divácká, kdy dáváme našim návštěvníkům možnost poslechnout si co nejkvalitnější hudbu mnoha žánrů, tedy i klasiku. Dokážeme takříkajíc dát ochutnat ode všeho. Těší nás, když si následně koupí vstupenku na SL a dají tak klasice šanci a třeba jí i propadnou.

Ta druhá cesta je umělecká, podporujeme nejtalentovanější studenty konzervatoří, akademií nebo třeba zušek. Snažíme se je motivovat k tomu, aby ještě cílevědoměji a houževnatěji šli za svým snem být profesionálním umělcem.

Jako dramaturgyně jste s kolegou Filipem Janouchem u Festivalových zahrad druhým rokem. Jak se odrazily zkušenosti z loňského ročníku v přípravách toho letošního? Bude něco jinak?

Minulý rok byl pro nás prvotinou, to ano, ale oba se profesně pohybujeme v prostředí, kde s umělci spolupracujeme, já jako ředitelka ZUŠ ve Vysokém Mýtě, kolega jako pedagog literárně dramatického oboru. Když jsme tedy přijali nabídku vytvářet dramaturgii FZ, byla to pro nás velká výzva a příležitost. Oba jsme se zahradami byli již v předchozích letech nějakým způsobem propojení, tak jsme tušili, jakým způsobem se zde pracuje. Samozřejmě se necháváme ovlivnit zkušenostmi předešlých ročníků. Snažili jsme se navázat a pomalu začít otevírat nové možnosti. Ty implementujeme do našeho programu. Máme vize, jak by mohly vypadat takové dokonalé Festivalové zahrady. Za těmi si postupně jdeme a tvoříme tak něco neobyčejně krásného. 

Festival je open-air. Co když nevyjde počasí? A jak zabavíte děti?

Většina pořadů má svoji „mokrou variantu“ ve vnitřních prostorách v blízkosti areálu. Pro případné přesuny a aktuální informace je dobré sledovat sociální sítě.

Stačíte si festival užít i jako divák? Co si určitě nenecháte sama za sebe ujít?

Běžný návštěvník si festival užije stoprocentně jinak než já. Snažím se stihnout maximum programu, který je avizován. Jako divák a posluchač jdu za uměleckým zážitkem, jako dramaturg sleduji nespočet věcí, které běžným pohledem neuvidíte, což je dobře, protože by se vytratilo kouzlo okamžiku. Snažím se nenechat si ujít vůbec nic, dramaturgie je zpracovaná tak, aby se vám nechtělo ze zahrady vůbec odejít, tak snad se nám to podaří.

https://festivalovezahrady.cz/

https://www.facebook.com/festivalovezahrady

@festivalovezahrady

„Květnové SOUSEDÁNÍ má prozatím asi nejpestřejší program. Do akce se totiž postupně zapojuje čím dál více jednotlivců i spolků a různých neformálních skupin z Hradce Králové. Jsme moc rádi, že se nám daří dlouhodobě spolupracovat třeba s klubem a cyklopointem Bajkazyl, Komunitní zahradou Střelák nebo s několika sociálními podniky. Naprostým nováčkem na nedělní akci bude 11:11 production s filmovým koutkem. Ti během SOUSEDÁNÍ budou celou akci snímat a poté ze záznamu vytvoří spot,“ zve na nedělní odpoledne Ilona Mach z neformální skupiny Divá bába, která za organizací sousedských setkání stojí.

I tentokrát připravují organizátoři kreativní dílnu na téma pohlednice. Tu si připravila výtvarnice Dominika Cyprová. Jednoduché motivy sprejované na papír si mohou vytvořit i ty nejmenší děti. Dospělí se pustí třeba i do složitějších šablon. K zapůjčení také budou na místě knížky na čtení nebo člověče, nezlob se.

Hudební produkci zajistí kapela The Brownies – manželská dvojice z Prahy, která hraje soul, reggae, jazz, latinsko-americke rytmy, rock n' roll i swing. Pavel Rohlena se přitom postará o zpěv, scat a rozehraje i osmistrunnou kytaru. Hana Rohlenová bude udávat rytmus na perkusně-bicí soupravu.

Už podruhé dá SOUSEDÁNÍ prostor také pro autorské čtení. Projekt ZRCADLA představí Báseň O Tobě a čtení z knihy Historky Mořských Vlků. Místní umělec známý pod pseudonymem Tygr Liška zase slibuje žertovné portréty, které bude vytvářet přímo na místě.

„Naším záměrem je přinést na SOUSEDÁNÍ také sportovní aktivity. Už potřetí zveme začínající i pokročilé běžce na tzv. SOUBĚH. Běh kolem historického centra a podél Orlice povede zkušený běžec Petr Martinovský, který se postará o to, aby všichni, kteří na trasu vyběhnou, doběhli až zpět na Malé náměstí,“ vyzývají organizátoři zájemce o běhání a dodávají, že se startuje společně ve 14:30. Trasa je okružní, takže po návratu se běžci mohou zapojit do kulturního a tvůrčího programu.

Zajímavostí květnového SOUSEDÁNÍ a velkým lákadlem bude jistě filmový stánek 11:11 production. Filmoví nadšenci, kteří stojí např. za filmem Díky, chlapi, který měl tento týden premiéru v Bio Central, připraví přímo na náměstí filmové zákoutí s profesionální technikou. Tu navíc budou napájet solární panely. Během akce vznikne časosběrný záznam, ze kterého poté 11:11 připraví krátký spot SOUSEDÁNÍ.

Návštěvníci akce mohou ale také přijít s vlastním programem. Organizátoři proto vyzývají všechny, kdo mají nějaký nápad na to, jak na Malé náměstí přivést život, aby se ozvali na FB nebo Instagram Divé báby nebo prostě přišli. Vítáni jsou všichni, kteří přispějí další aktivitou a připraví ostatním příležitost k zapojení i seznámení.

SOUSEDÁNÍ – 19/5 OD 14 DO 18 HODIN
kontakt pro stánkaře piste@ilonamach.cz
FB/IG: @divaabaaba
Akce probíhá pod záštitou a s finančním přispěním Statutárního města Hradec Králové.