středa
15. ledna 2025
svátek slaví Alice

Knihy, literatura, média

Knihy, literatura, média

Dominik Vodička daroval výhru ze StarDance své alma mater, Konzervatoři Taneční centrum Praha

ČR: Tanečník Dominik Vodička, absolvent Konzervatoře Taneční centrum Praha (TCP), se letos již potřetí zúčastnil televizní soutěže StarDance, kde tančil po boku sportovkyně Martiny Ptáčkové. Přestože mu postup do finále o vlásek utekl, jeho taneční dovednosti a přirozený talent opět zazářily na televizních obrazovkách a potěšily tisíce diváků.

Autor článku: 
Johana Mravcová

Dominik Vodička se v mimořádném gestu rozhodl věnovat celou finanční odměnu 100.000 korun zpět škole, která formovala jeho taneční kroky. „Tahle krásná částka půjde na konzervatoř, kde mě doslova vytesali. Ty peníze využijí určitě dobře, dejte studentům pořádně do těla, ať jsou ve světě další úžasní tanečníci, protože je potřebujeme," řekl s nadšením v přímém přenosu.

Antonín Schneider, manažer Konzervatoře Taneční centrum Praha, Vodičkovi poděkoval slovy: „Dominiku, tvůj velkorysý finanční dar je pro nás tím nejkrásnějším vánočním dárkem. Přispěje k rozvoji naší školy a podpoří další generace mladých talentovaných tanečníků. Upřímně děkujeme!"

Dominik Vodička byl dlouhá léta členem uměleckého souboru Balet Praha Junior a patří mezi úspěšné absolventy školy. Jeho kariéra pokračovala v Pražském komorním baletu, kde za roli Muže v inscenaci Kytice v choreografii Petra Zusky získal v roce 2019 prestižní cenu Thálie.

 

O Konzervatoři Taneční centrum Praha:

Taneční centrum Praha, konzervatoř – gymnázium je první vzdělávací a umělecká instituce, která přinesla do české kultury moderní a jazzové taneční techniky a důsledně je propojuje s výukou klasického tance a dalšími oblastmi současného tanečního divadla. Tradice sahá až do roku 1961 – tehdy v undergroundu a později, pod záštitou Univerzity Karlovy a řady zahraničních odborníků, postupně vzniká centrum, které propojuje osmiletou konzervatoř a osmileté gymnázium do jedné vzdělávací koncepce doplněné studiem taneční pedagogiky s příslušnou aprobací (konzervatoř je současně vyšší odborná škola). Studentská umělecká agentura, Mezinárodní centrum tance, produkuje umělecké soubory Balet Praha Junior a Balet Praha Junior 2, import a export tvůrců, pedagogů a souborů, pořádá festivaly i workshopy. Významným cílem centra je podpora všeobecné a odborné vzdělanosti tanečníků, jejich sebevědomé a kvalitní zapojení do interpretační praxe a následně schopnost řízení, produkce uměleckých i společenských organizací a projektů. Centrem prošlo několik stovek tanečníků, kteří pracují v českých souborech (Pražský komorní balet, Balet ND v Praze, Laterna magika a jiné), v zahraničí (Berlín, Frankfurt, Hamburk, Linz, NDT 2 Haag, Bremen, Salzburg, Mannheim, Tel Aviv, Lisabon, Pécs a další) nebo absolvovali vysoké školy (Univerzita Karlova, HAMU, London School of Contemporary Dance, Rambert School, Academia Reggio Emilia, IT Danza Barcelona, a další). „Lidé z centra“ zastávají významné funkce v českých uměleckých, vzdělávacích a společenských organizacích.

www.tanecnicentrumpraha.cz

Móda a životní styl 60. až 80. let optikou Míši Zindelové v knize Takoví jsme byli...

ČR: Nová výpravná publikace Takoví jsme byli… české autorky Michaely Zindelové nabízí unikátní pohled na módu a životní styl 60. až 80. let minulého stolení. Autorka, zkušená publicistka, spisovatelka a pamětnice, se v ní věnuje nejen proměnám pánské a dámské módy, ale také širšímu kulturnímu a společenskému kontextu té doby. Kniha je doplněna unikátními fotografiemi, rozhovory s významnými osobnostmi a osobními archivy, které čtenářům přibližují atmosféru doby.

Autor článku: 
Štěpánka Bínová/ika

Šedesátá, sedmdesátá i osmdesátá léta minulého století jsou stále oblíbené období, ke kterému se dodnes vracíme – ať už ve vzpomínkách, při reminiscencích díky stále živým písním nebo filmům a popkulturním odkazům, nebo v podobě „retra“. Atmosféra těch magických let, času dynamických vzletů i pádů, rezonuje ve společnosti dosud.

Zkušená publicistka a spisovatelka a zároveň pamětnice Míša Zindelová se ponořila do proměn v pánském a dámském oblečení, do životního stylu ovlivňovaném kulturou i společenskou náladou, a vše představuje čtenáři s nadhledem a doplňuje informace množstvím unikátních fotografií a dalších doprovodných materiálů. Kniha nemá ambici analyzovat politické proměny, ani to, nakolik bylo tehdejší Československo součástí světové módy, dokonce se ani nesnaží obsáhnout období v celistvé sondě, v celé Československé republice.

Knížka rozkročená mezi módu, životní styl a kulturu balancuje na hraně mezi amatérskou rovinou a populárně naučnou literaturou, šestici vybraných kapitol klipovitě dělí malé informační boxy s definicemi institucí, produktů a jevů. Osobitou a unikátní výpovědí se stávají rozhovory s pohledy na společensko-designovou platformu nazvané Na scéně. Autorizované rozhovory (Zdeňka Bauerová, Josef Ťapťuch, Marie Ubrová, Dagmar Březinová, Marta Pospíchalová, Jana Drastíková a Drahomíra Březinová) poskytují nejrůznější pohledy a názory a z velké části jsou doplněné osobním archivem zpovídaných, fotografiemi i autorskými kresbami.
 

datum vydání: 18. 11. 2024

počet stran: 228

formát: 220x200 mm, pevná vazba

499 Kč

 

O autorce:

Dr. Michaela Zindelová (1950) – novinářka a publicistka. Absolvovala FF UK (historie–čeština). Pracovala v mnoha časopisech v oblasti kultury a módy, mimo jiné i jako tisková mluvčí DNV (ředitelka Jiřina Jirásková) a vedoucí odboru vnějších vztahů na rektorátu Univerzity Karlovy. Se svou dcerou založila společnost Artforma s.r.o. (2007). Už víc než dvacet let je na volné noze, vydala zatím přes dvacet knížek, první v roce 1991 (Obyčejné rozhovory I., II. s Magdalenou Dietlovou). Orientuje se především na monografie (Hana Zagorová, Štefan Margita, Jiří Ježek, Chantal Poullain – Život na laně a Život na kolotoči), životní styl a módu (Blanka Matragi, Daniela Flejšarová, Ivana Follová). V roce 2020 vydala se svou dcerou Barborou beletrii Tak daleko, tak blízko, před třemi roky vyšla kniha Šaty noty boty o mezzosopranistce Dagmar Peckové.

Pocta československým sportovním legendám: Ondrej Nepela a Hilda Múdra mají vlastní film

ČR: Filmová podoba života sportovní legendy Ondreje Nepely zanedlouho zahájí svou cestu. První klapka filmu o nezaměnitelném krasobruslařském talentu padne už na konci tohoto roku. Originální kostýmy trenérky Hildy Múdré, detaily scénáře z pamětí jejího syna, ale i zákulisí osobní cesty Nepely za svobodou, to všechno bude tvořit mozaiku celovečerního filmu o velikánovi československého sportu.

 

Autor článku: 
Marie Horovitzová

Ondrej Nepela ve své době fascinoval celý svět svým profesionalismem, atraktivním zevnějškem i sportovní dokonalostí na ledě. Filmaře však kromě nesporného talentu zaujal i jeho nadčasový životní příběh, boj o osobní svobodu a možnost seberealizace. „Jednou, když jsem navštívil Bratislavu, bydlel jsem na Jelačičové ulici, blízko stadionu Ondreje Nepely. Jeden známý mi řekl, že byl Ondrej hokejista, proto se tak po něm ten stadion jmenuje. Pamatoval jsem si to rozhodně jinak, proto jsme se rozhodnul přinést příběh této sportovní legendy, a to nejen pamětníkům, ale především i mladým lidem, neboť jeho cesta je příkladem pokory a odvahy na cestě za svobodou,“ komentuje režisér filmu Nepela, Jakub Červenka.

Ve filmu bude k vidění množství detailů ze života obou předních představitelů krasobruslení v Československu. Jedním z nich bude i originální oblečení paní Hildy Múdré, k čemuž dal souhlas její syn, Pavol Múdry.

Mimořádně ctím památku na Ondreje i na moji mámu, proto budu film podporovat ze všech sil. Bohužel pár měsíců po plánování natáčení, maminka zemřela. To že jsem štábu poskytnul její oblečení a zavzpomínal na detaily událostí, které si pamatuji, bude zároveň skvělá připomínka jejího života a úspěchů,“ dodává Pavol Múdry.

Režisér filmu Nepela, Jakub Červenka: „Se synem paní Hildy jsem v kontaktu víc než pět let, vážím si jeho otevřenosti a vůle nám pomoct zobrazit životy těchto dvou propojených duší. Je neskutečné kolik informací nám přinesl“.  „Od roku 1973 do 1989 byli Ondrej a moje máma prakticky zapomenutí, proto každé připomenutí legendy sportu, ale i kulturního a společenského života velmi vítám,“ dodal syn československé legendární trenérky, Pavol Múdry.

Film vzniká v koprodukci České televize za podpory Státního fondu kinematografie.

Herecký casting, hlavní postavy: Ondrej Nepela: Adam Kubala, Hilda Múdra: Jana Nagyová.

Jakub Červenka, režisér filmu Nepela: „Víc jak rok jsme hledali představitele Ondreje Nepely. Věděl jsem, že to musí být Slovák a to především kvůli slovenštině. Našli jsme dle všech kostýmních a maskérských zkoušek výborně, Adamova podoba a úsměv se velmi blíží Ondrejovi.“

Záštitu nad filmem přebral Slovenský krasokorčuliarsky zväz, a nejen proto aktuálně představitel hlavního hrdiny absolvuje náročnou fyzickou, ale i baletní přípravu. A mimo to ještě tráví hodně času na ledě pod taktovkou trenéra Ľuboše Remiše. „Je nám jasné, že nebude skákat trojité skoky, ale kvůli autenticitě je pro herce důležité fungovat v náročné sportovní drezúře, abychom i Adamovi co nejvíce přiblížili, co obnáší život profesionálního sportovce,“ dodává režisér Červenka.

Legendární Arabela, herečka Jana Nagyová (aktuálně Jana Pulm) hraje ve filmu klíčovou postavu ve sportovním životě, ale i v éře slovenského sportu – paní Hildu Múdrou. „Velmi se raduji z ústředního tématu, a to krasobruslení. Jako malé děvčátko jsem velmi toužila být krasobruslařka, ale do Bratislavy jsme se přestěhovali až když jsem měla deset let. Mému otci, který mě vzal na stadion na přezkoušení řekli, že jsem na tento sport už stará na to, abych s tím začala. Bylo to pro mě obrovské zklamání, a proto jsem začala chodit do dramatického kroužku v Luduse a ze světa studeného ledu jsem se přeorientovala do tepla divadla.“

Herečka roli paní Hildy Múdré přijala s pokorou a respektem: „Arabela pro mě navždy zůstane legendární postavou, ale ztvárnění osobnosti, jakou byla paní Hilda, bude pro mě životní role. Navíc nám bylo ze strany její rodiny dovoleno použít její originální oblečení a šperky, na které si velmi potrpěla. Mimořádně se na natáčení těším.“

Ve vedlejších rolích se představí silné herecké osobnosti jako Karel Dobrý, Martina Jindrová jako Eva Pilarová, Miroslav Hanuš, Cyril Dobrý, Jozef Vajda, Roman Luknár, Ela Lehotská jako matka Ondreje Nepely a mnoho dalších.

Doplňující informace: Jakub Červenka: režisér, spoluautor scénáře, producent, Nina Morgenstein: scenáristka, Martin Štrba: kameraman, Katarína Štrbová – Bieliková: kostýmová návrhářka, Juraj Steiner: umělecký maskér a Milan Býček: architekt.

 

Nový stolní kalendář Kostelce nad Orlicí 2025 je tu!

KOSTELEC NAD ORLICÍ: S hrdostí představujeme letošní kalendář, který nabízí jedinečný pohled na svět kolem nás očima dětí. Každý měsíc vás potěší originální kresby malých umělců, které vám zpříjemní celý rok. Kalendář zakoupíte v Regionálním turistickém a informačním centru v Kostelci nad Orlicí. Cena: 169 Kč

Přijďte si pro svůj kousek a podpořte dětskou kreativitu!

Autor článku: 
Šárka Slezáková

Svaz českých knihkupců a nakladatelů otevírá přihlášky do 38. ročníku Ceny Jiřího Ortena

ČR: Svaz českých knihkupců a nakladatelů (SČKN) přijímá od začátku prosince 2024 přihlášky knih, které se mohou ucházet o Cenu Jiřího Ortena 2025. Podmínkou, aby kniha mohla být nominována v 38. ročníku soutěže, je knižní vydání díla během roku 2024 autorem mladším třiceti let věku. Termín uzávěrky přihlášek je 31. ledna 2025. Cena bude podobně jako v předchozích ročnících spojena s finanční prémií pro vítěze ve výši 50 000 Kč a stejně jako v minulém ročníku budou 10 000 Kč odměněni i dva další nominovaní. Ukázky z vítězné knihy čeká překlad do AJ, NJ a FJ.

31.01.2025
Autor článku: 
Vladana Brouková/ika

Cena Jiřího Ortena je udělována s podporou Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury, Magistrátu hl. města Prahy a partnerem je také České literární centrum. Kandidáty mohou do soutěže nominovat nakladatelé, veřejné knihovny, redakce deníků a časopisů, rozhlasové a televizní stanice a instituce zabývající se podporou literatury a jejím šířením.

Přihlášená díla je třeba v šesti výtiscích spolu s vyplněnou přihláškou (ke stažení na www.cenajirihoortena.cz) zaslat poštou či osobně doručit na adresu: Sekretariát Svazu českých knihkupců a nakladatelů, Fügnerovo náměstí 1808/3 Praha 2, 120 00.

Prestižní ocenění se uděluje od roku 1987, od roku 2009 jej organizuje Svaz českých knihkupců a nakladatelů (SČKN). Cena Jiřího Ortena se uděluje autorovi prozaického či básnického díla napsaného v českém jazyce, kterému v době vydání díla není více než třicet let. Vítěze vybírá odborná porota. Mezi laureáty Ceny Jiřího Ortena patří například Michal Viewegh, Tereza Boučková, Petr Borkovec, Jaroslav Rudiš, Radek Malý, Petra Hůlová, Petra Soukupová, Marek Šindelka, Sára Vybíralová, Anna Cima, Hana Lehečková či Filip Klega. Laureátem Ceny Jiřího Ortena se v roce 2024 stal Marek Torčík s románem Rozložíš paměť.

Laureáti Ceny Jiřího Ortena také získají možnost účastnit se zahraničního tvůrčího pobytu, který zprostředkuje České literární centrum.

Kompletní informace o ocenění najdete na www.cenajirihoortena.cz.

Výstava Nový (z)boží! Národní cena za studentský design 2024 v Clam Gallasově paláci v Praze

PRAHA, ČR: Komorní výstava Nový (z)boží! pod mottem Designem k porozumění představuje v Clam-Gallasově paláci práce oceněné v mezinárodní soutěži Národní cena za studentský design 2024 v oborech vizuální komunikace. Ač neokázalá, je výstava plná pozoruhodných pohledů a netradičních obsahů, stačí si přečíst nejen důvody ocenění, ale také autorské anotace k jednotlivým pracím a projektům.

od 06.12.2024 do 22.12.2024
Autor článku: 
Lenka Žižková

K vidění jsou do 22. 12. 2024, Najdete zde vtipné, svěží, chytré knihy, hry, movie, aplikace, webové stránky, projekty, plakáty, písma ad.

Národní cena za studentský design je naše nejstarší profesionální designérská soutěž, která oslavila 34. výročí. Je určena pro studenty univerzit, vysokých škol, vyšších a středních odborných škol. V letošním ročníku soutěžilo anonymně 121 prací, které hodnotily tři na sobě nezávislé poroty. Ty rozhodly, které z nich získaly ocenění Národní cena za studentský design 2024 *GRAND, Národní cena za studentský design 2024 *JUNIOR, Excelentní studentský design 2024 nebo Dobrý studentský design 2024. Další ceny udělili rektoři a děkani univerzit a vysokých škol, ředitelé muzeí, odborných institucí, společností, nadací, ateliérů a studií.  

 

Muzeum města Prahy

Clam – Gallasův palác,

Husova 158/20, Praha 1

Otevřeno: úterý – neděle 10.00 – 18.00 hodin

Volnou vstupenku je nutno vyzvednout v pokladně.

 

https://www.designcabinet.cz/; https://www.designcabinet.cz/vystava-novy-z-bozi-narodni-cena-za-studentsky-design-2024-v-clam-gallasove-palaci-v-praze

www.studentskydesign.cz

www.studentskydesign.cz

 

Kina Východočeského kraje lákají na vzpomínky na Angeliku a Vinnetoua

HRADEC KRÁLOVÉ: Angelika, markýza andělů, Vinnetou – poslední výstřel, Pyšná princezna, nebo Slunce, seno, jahody. To jsou jen některé z nejúspěšnějších filmových titulů, které prošly kiny mezi lety 1945–1989. Výstava, která mapuje dnes již mnohdy zrušená kina na území bývalého Východočeského kraje, připomíná dobu, kdy se zakládaly nové kinosály, diváci stáli dlouhé fronty na vstupenky a s napětím očekávali nová dobrodružství svých oblíbených filmových hrdinů. K vidění je aktuálně ve foyer Bio Central. Ve středu 11. prosince od 17 hodin kurátorka výstavy dorazí do kavárny kina s přednáškou, na které přiblíží také architekturu tehdejších kin.

11.12.2024
17:00
Autor článku: 
Ilona Mach

„Chození do kina bylo po velkou část 20. století velmi populární. Často dnes zapomínáme, na jakých místech se promítalo a co všechno s kinoprovozem souviselo. Díky této výstavě vidíme nejen mohutnost tehdejší kinosítě, ale také její architektonickou různorodost,“ glosuje autorka výstavy Marie Barešová z Národního filmového archívu (NFA).

První částí výstavy tvoří panely s fotografiemi, na kterých si diváci mohou porovnat tehdejší a aktuální stav oblíbených kin východních Čech. Nechybí tu ani taková, která vznikla z původních sokoloven, kulturní sály s technikou 70 mm filmu nebo architektonické perly jako bývalé kino Jas v Pardubicích nebo novopacké Retro KINO60.

Mnohá z míst promítání, která jsou tu vyobrazena, dnes již buď neslouží svému účelu nebo byla dokonce zbourána. Provoz kamenných kin ve větších městech často nahradil vzdálenější multiplex. Zejména v období, kdy se přecházelo z analogového promítání na digitální, totiž jen některá města investovala do nové technologie, nebo ji nebylo možné pořídit do všech sálů, které spravovaly. V Hradci Králové, kde téměř půlstoletí fungovalo minimálně 12 kin, se k původnímu účelu využívá jen Bio Central. Ostatní kina, která byla v dalších městských částech, nahradilo multikino v obchodním centru Futurum. Ke světlým výjimkám naopak patří nedávno zrekonstruované trutnovské kino Vesmír nebo Biograf Český ráj v Jičíně.

Vzpomínky na oblíbená královéhradecká kina se stanou součástí výstavy i díky jejím návštěvníkům. Ti mohou svoje příběhy, zážitky nebo vzpomínky zavěsit v kavárně Bio Central.

„Do kavárny jsme spolu s autorkou výstavy Marií Barešovou umístily devět nástěnek se jmény dvanácti původních hradeckých kin a papíry na vzkazy návštěvníků. Prostřednictvím jejich příběhů si můžeme zavzpomínat na to, v jakém kině se divákům nejvíc líbilo, na oblíbené filmy, ale i na to, kdo chodil do kina na rande a jestli mu známost vydržela, nebo na fronty na vstupenky, Eskymo, které se prodávalo před filmy apod.,“ shrnuje záměr Ilona Mach, která už dříve sbírala vzpomínky pamětníků Bio Central (dříve Kino Jas či Kino 70).

Více o Kinech Východočeského kraje se návštěvníci a fanoušci kina mohou dozvědět už ve středu 11. prosince od 17 hodin. Přednášku doplněnou o projekci fotografií si pro ně připravili autorka výstavy Marie Barešová z Národního filmového archivu a Matěj Bekera z Východočeského muzea v Pardubicích.

 

Přednáška Slyšte, jaká radost!

JILEMNICE: Rádi bychom vás pozvali na tuto středu 11. prosince v 17 hodin na povídání historika a bývalého ředitele Krkonošského muzea v Jilemnici PaeDr. Jana Luštince o krkonošských Vánocích, které během staletí získaly velikou osobitost a poezii. Přijďte se k nám vánočně naladit.
Vstupné na přednášku je 100,- Kč.
11.12.2024
17:00
Autor článku: 
Miroslav Šnaiberk, ředitel Muzea a Pojizerské galerie Semily, p. o.
 
 

 

Divadlo Hybernia nabídne potřetí jedinou divadelní verzi České mše vánoční u nás

PRAHA: Divadlem Hybernia se v prosinci už třetí rok rozezní tóny tradiční České mše vánoční Jakuba Jana Ryby. Nabídne tak jedinou divadelní verzi této tradiční pastorální skladby, která je navíc upravená pro celou rodinu a slibuje současně zajímavý audiovizuální zážitek. Díky tradiční sváteční hře se tak prostor Hybernie opět vrátí své původní podobě – ranně baroknímu kostelu. Známé „Hej mistře“ zazní v divadle během prosince pětkrát ve vybraných dnech od 9. do 23. prosince. Představení navíc nabízí ještě jedno prvenství – autoři použili unikátní projekce Třebechovického betlému, který je národní kulturní památkou. První mši je možné zhlédnout v pondělí 9. prosince, poslední pak den před Štědrým dnem.

od 09.12.2024 do 23.12.2024
Autor článku: 
Hana Tietze

Návštěvníci České mše vánoční v divadle Hybernia uvidí putování českých pastýřů do Betléma, kde se právě narodil Ježíšek. To vše očima dětských hrdinů, kteří se nemohou dočkat Štědrého dne. „Oproti klasické mši má naše představení hned několik výhod. Je velmi audiovizuální, což je i pro mladší diváky atraktivní. Navíc má činoherní příběh, takže je mše velmi rodinná a zaujme i školní děti, které se mohou identifikovat s malými hrdiny. Skvělé výkony zpěváků zase umocní dojem z celého díla. Naše mše je zkrátka pro celé rodiny,“ říká režisér Petr Svojtka.

Soprán zpívá Kristýna Kůstková v alternaci s Karolínou Cingrošovou Žmolíkovou, alt Eliška Zajícová a tenor Michal Bragagnolo. Bas zpívá pěvec Daniel Klánský pod dirigentskou taktovkou Lukáše Klánského. „Česká mše vánoční je pro mne symbolem Vánoc, provází mě od dětství. Představuje pro mne nejen skvělý prostředek k navození atmosféry Vánoc, ale také propojení křesťanské tradice v prosté lidské touze po klidu a lásce s neuvěřitelně milou pokornou až lidovou hudbou. Věřím, že v prostoru bývalého kostela, tedy dnes v krásném divadle Hybernia, se hudbou i scénickým provedením daří propojit rodinnou pohodu Vánoc a se vším, co k ní patří, s hudbou vedoucí k povznešení duše. “Rybovku” jsem slyšel a zpíval už tolikrát, že by mi dalo velkou práci to spočítat a přesto ještě dodnes při závěrečné žádosti “uděl nám všem pokoj svatý” cítím slzy v očích,“ říká Daniel Klánský. Pěvce doprovodí Amadeus Prague Orchestra a pěvecký sbor Amadeus.

„Rybova mše je zasazená do českého prostředí a je srozumitelná všem. Určitě zvu celé rodiny, aby přišly nasát sváteční atmosféru do Hybernie, která původně kostelem byla. Všichni, kteří si zakoupí vstupenku v 1. cenové zóně navíc mohou nahlédnout do zákulisí divadla, kde se nachází pozůstatky původní kaple,“ zve Eva Homindová, ředitelka Divadla Hybernia.

Českou mši vánoční je možné v Divadle Hybernia vidět 9., 17., 20., 21., 23. prosince 2024.

Více na www.hybernia.eu.

Dívenka na trampolíně. Švandovo divadlo chystá hru inspirovanou osudy Zdeny Salivarové a Josefa Škvoreckého

PRAHA: Zdena Salivarová, spisovatelka a zakladatelka proslulého exilového nakladatelství ´68 Publishers a její charismatický muž, spisovatel Josef Škvorecký. Dva skvělí romanopisci, překladatelé a současně manželé. Jejich příběh teď pod názvem Dívenka na trampolíně poprvé ožije jako divadelní hra. Scénář napsal dramatik a filmař Pavel Jurda, režisérem je Martin Františák, umělecký šéf smíchovské scény. Ústřední dvojici ztvární Bohdana Pavlíková s Lubošem Veselým, kteří tvoří pár i mimo divadelní prkna. Hned v několika rolích se představí Barbora Křupková, nová členka hereckého souboru, dále hrají Matěj Anděl, David Punčochář a Katarína Mišejková alternovaná Barborou Blažkovou. Premiéra kusu aspirujícího už teď na divadelní událost bude 1. února 2025 ve Studiu Švandova divadla.

01.02.2025
Autor článku: 
Magdalena Bičíková

Jejich společný život v socialistickém Československu, pobyt v kanadském exilu i příjezd do svobodné vlasti po roce 1989 by mohli být námětem na román…  Zdena Salivarová a Josef Škvorecký prožili mimořádné životy. O jejich nakladatelství ´68 Publishers, založeném manželi Škvoreckými v roce 1971 v Torontu, spisovatel Milan Kundera prohlásil, že „bez něj by tištěná vážná česká literatura přestala existovat.“ S čím se ale ve své ideologií sešněrované vlasti museli potýkat? Co zažívali jako literáti i jako manželé, kteří toužili po dítěti? Jak se pak každý z nich uplatnil v emigraci, když je komunistický režim zbavil občanství a zatrhl jim návrat domů? A co je čekalo, když se v 90. letech do svobodného Československa opět směli vracet?      

 

Božské postavy kulturní mytologie

Dívenka na trampolíně je komorním dramatem vyprávějícím o dvou ´božských´ postavách české kulturní mytologie, které sledujeme v několika zásadních okamžicích jejich životů. Připomínáme také, že Zdena Salivarová přitom často a poněkud neprávem stála ve stínu svého muže,“ říká režisér a spoluautor inscenační úpravy Martin Františák. Ten o inscenaci mluví jako o „české rapsodii“; vyprávění v rytmu hudby a zpěvu zvoucím publikum do světa divadelní magie.

„Na počátku stál původní autorský text Pavla Jurdy, jehož vznik inspirovaly dvě výjimečné postavy naší historie. Jejich život a dílo však nahlížíme z nové perspektivy a vážné momenty tu prosvětluje humor - vlídný i tragikomický,“ říká dramaturgyně Johana Součková Němcová, která s Františákem původní text dále upravovala. „Příběh vychází z reálií, ale mísí se i se snovou rovinou. Dává tak vzniknout situacím, které se sice stát nemohly, v inscenaci však mají silnou výpovědní hodnotu,“ dodává dále dramaturgyně. Výsledkem je komorní podívaná plná silných okamžiků, překvapivých situací a vděčných hereckých příležitostí.     

Jak upozorňuje Martin Františák, herecké i lidské souznění ústřední dvojice umocňuje fakt, že Bohdana Pavlíková a Luboš Veselý jsou partnery i v civilu. Jiskru do příběhu vnášejí i další postavy, jejichž setkání hra umožňuje. Patří k nim herečka Adina Mandlová, dospívající neteř Ivanka a svérázná Čechoameričanka (všechny ztvárněné Barborou Křupkovou), básník Ivan Diviš (David Punčochář), básník Ivan Blatný a objeví se i spisovatelé Milan Kundera, Bohumil Hrabal a dramatik Václav Havel. Je tu také Modrovous (Matěj Anděl), ďábelská figura fízla-pokušitele procházející dějinami jako nůž máslem… Dívenku na trampolíně - symbol věčné lidské touhy dostat se vzhůru a chvíli tu spočinout - alternují Katarína MišejkováBarborou Blažkovou.

 

Laterna magika a scénografie z krabic

Divadelní zážitek umocňují projekce vycházející z principů Laterny magiky. Proslulý československý „vynález“ spojující divadlo a film poprvé nadchl publikum světové výstavy Expo´58 v Bruselu. „Expa se ještě jako členka Souboru písní a tanců zúčastnila i Zdena Salivarová,“ připomíná Františák a upozorňuje na další motiv inscenace: otvírání studánek, v nichž se voda vyčistí až poté, co si kal sedne ke dnu…

Výrazný je rovněž motiv hokeje, kdy se účinkující v jednu chvíli mění ve sportovní tým. „Diváci budou svědky i toho, jak se historie protne s přítomností. K tomu využijeme část záznamu, který tvůrci ze Švandova divadla pořídili při návštěvě Zdeny Salivarové u ní doma v Torontu,“ říká Johana Němcová Součková.

Scénu nápaditě pracující s logem ´68 a s variabilní stěnou z papírových krabic vytvořila Eva Jiřikovská. Ta je zároveň autorkou originálních kostýmů. Inspirovala ji dobová móda, sportovní dres Věry Čáslavské i geometrie a grafika. Hudbu a písně napsal Ivan Acher, pohybová spolupráce je dílem Zoji Mikotové, videoprojekce a „laternu magiku“ vytvořil František Pecháček.

Jak připomíná Johana Součková Němcová, s takřka stejným tvůrčím týmem a podle scénáře Pavla Jurdy režíroval Martin Františák už drama Hadry, kosti, kůže vyprávějící o nelehkém sousedství Jana Wericha a Vladimíra Holana. Inscenace uváděná stejně jako Dívenka na trampolíně ve Studiu Švandova divadla získala Cenu Marka Ravenhilla 2019 a dodnes patří k divácky nejžádanějším titulům,“ říká Součková Němcová.

Strážci majáku, vydřená svoboda

„V našich dějinách byly a jsou opakované snahy o přepisování historie. Ale můžeme sledovat hrstku válečníků, poutníků i strážců majáku, kteří svou milovanou zemi s bolestí opouští, aby jinde vytvořili podmínky pro záchranu a udržení základních lidských i kulturních hodnot. A to je i příběh Zdeny Salivarové a Josefa Škvoreckého, kteří v Nakladatelství ´68 Publishers vydali 255 knih. V roce 1990 převzali z rukou Václava Havla Řád Bílého lva III. třídy za zásluhy o českou literaturu ve světě,“ připomíná Martin Františák.

Dívenka na trampolíně vypráví mimo jiné o tom, že svoboda není stálá, nikdo nám ji nedaruje a bývá vykoupená nejistotou a hroznou dřinou. V tom vidím náš úkol i naši naději,“ uzavírá režisér.

                                                                                                                            

Stránky

Přihlásit se k odběru RSS - Knihy, literatura, média