Knihy, literatura, média

Jednou z prvních srpnových akcí bude koncert WWW Neurobeat, který proběhne v pátek 2. 8. v chomutovské Kulisárně. Na návštěvníky čeká hluboký hudební i vizuální zážitek díky originálnímu mixu hip hopu, industriálu, elektroniky, volné skladby a poetických textů v podání legendární české kapely WWW. To vše bude umocněné živou světelnou akcí, která bude součástí koncertu. Další hudební lahůdkou zcela odlišného žánru bude koncert kapely Fusion Eichler Trio, která byla v roce 2015 za své debutové album nominovaná na cenu Anděl. Tento mix jazzu a worldmusic bude na programu 7. 8. po zahájení RETROvýstavy ve Sklepení Osudu. Výstava, která představí díla místních výtvarníků úzce spojenými s festivalem Obnaženi, bude slavit 20 let společné tvorby pro festival a bude k vidění do 21. 8. denně od 15 do 19h. 20. narozeniny letos slaví také věhlasný Cinedans festival tanečních filmů v Amsterodamu, se kterým chomutovský festival už několik ročníků úzce spolupracuje. A z této spolupráce i tentokrát vzejde Večer tanečních filmů. V sobotu 3. 8. se bude v Letním kině v Chomutově promítat pásmo několika krátkých tanečních filmů z celého světa.

Letošními hosty taneční a divadelní sekce budou dvě uznávané a oceňované osobnosti Miřenka Čechová a Ridina Ahmedová. Obě vystoupí v Městském divadle v Chomutově se svými autorskými představeními, která se obě dotýkají stinných stránek oslavy kultu těla a ideálu ženské krásy. Miřenka Čechová s představením Baletky (2. 8. od 19h), za které získala prestižní cenu Thálie, pootevře divákům duši dívky studující baletní konzervatoř. Duši člověka zápasícího se zaslepenou poslušností, sebedestrukcí a strachem nedostát svému snu. Ridina Ahmedová s představením Sádlo (9. 8. do 19h) zase obnaží téma sebehodnocení a přijetí vlastního těla v závislosti na hodnocení okolí. Po představení, které navazuje na úspěšný stejnojmenný podcast, bude následovat také diskuse s publikem.

Další akcí, která bude ve výrazně pozitivnějším duchu pracovat s tělesností a do které organizátoři zvou samotné diváky, je pohybový workshop Slowism, který povedou tanečníci a performeři Miroslav Kochánek (ČR) a Andreia Rodrigues (PT). Workshop bude pro účastníky zdarma a proběhne v sobotu 10. 8. od 10h v Domě Labuť (v Ruské ul.).

Dalším ženským hostem tentokrát výtvarné části festivalu je intermediální umělkyně Veronika Šrek Bromová, jejíž díla jsou zastoupena ve sbírkách významných uměleckých institucí po celém světě. Tato výrazná osobnost české výtvarné scény vytváří cyklus několika velkoformátových obrazů na látce do Galerie Špejchar, kde proběhne 3. 8. v 17h vernisáž výstavy s názvem Počátek. Na zahájení výstavy vystoupí Bromová také jako performerka a i návštěvníci se budou moci zahajovací performance zúčastnit.

Několik dalších výtvarných akcí, které již probíhají nebo se budou postupně přidávat, zastihnou návštěvníky mnohdy nečekaně ve veřejném prostoru města. Na náměstí 1. máje se začátkem července objeví Návštěvník – objekt sochařky Terezy Holé. Přilehlá Ruská ulice se začne proměňovat v průběhu hlavního programu na typickou neapolskou uličku VIA DELLA PACE dle konceptu sochaře Hynka Skotáka, aby v sobotu 10. 8. ožila zaplněná věcmi, lidmi, vůněmi, pachy, zvuky, trhy a korzujícími lidmi. Od konce června se mohou diváci také zastavit na vlakové zastávce Chomutov - město nebo u vitrín v podchodu kruhového objezdu u autobusového nádraží, které spravuje Galerie Město a kde je k vidění výstava fotografií 20 let Obnaženi. A do 10. 8. je v kostele sv. Kateřiny v chomutově také k vidění videoinstalace Lindy Arbanové.

Většinu těchto instalací pak diváci budou moci prozkoumat ještě v rámci Umělecké procházky, která bude vrcholem hlavního programu. Procházka odstartuje v sobotu 10. 8. v 16h u Sklepení Osudu a provede návštěvníky spolu s autory po několika výtvarných instalacích. Tuto komentovanou prohlídku protnou také taneční a performerské vstupy (představení Taxon trio, On the way), které nakonec diváky zavedou až pod kostel sv. Kateřiny na projekci filmu The Paper Ensamble #16. Tento film, který nabádá k vnímavosti ke světu vytvořenému výhradně ze zvuků papíru, bude k vidění v Radničním sklepení ještě samostatně v sobotu 10. 8. od 20:00.

 

Specialitou letošního ročníku je výlet do Žatce. Organizátoři z Chomutova vypraví autobus, který zájemce odveze do Žatce (a po akci i zpět), kde pro ně přichystá hned dvě akce. Od 17:30 to bude v tamní nově zrekonstruované synagoze taneční představení Taxon trio Terezy Lenerové a kolektivu s živou hudbou jazzového violoncellisty Haralda Austbo (NL). Od 18:30 pak proběhne v nedaleké Trafičce autorské čtení Evy Turnové, která program doplní také autorskou hudbou. “Majitelem a zachráncem obou žateckých památek je náš kamarád a dlouhodobý spolupracovník a spolutvůrce festivalu Obnaženi Dan Černý. Jeho bláznivý nápad zachránit synagogu i Trafičku a neuvěřitelný výsledek, že to dokázal, stojí za OSLAVU – stejně jako 20. ročník našeho festivalu.” dodávají ředitelky festivalu Obnaženi Klára Alexová a Jana Timiopulu, které stály u jeho zrodu v roce 2003.

 

Kompletní program festivalu včetně doprovodných akcí naleznete na www.obnazeni.cz.

Národní informační a poradenské středisko pro kulturu, NIPOS, který seminář „Marketing, fundraising a management kulturních zařízení v kontextu proměny vnímání a motivace návštěvníka“ pořádal, přislíbil, že na tento rok 2024 připraví pokračování. Jeho lektorkami opět budou doc. Ing. MgA. Lucie Pešl Šilerová, Ph.D., vedoucí Katedry hudební produkce Hudební fakulty JAMU, a doc. PhDr. Ingeborg Radok Žádná, rektorka Akademie múzických umění v Praze.

 

Anketa Místní kultury – festival Theatrum Kuks

THEATRUM KUKS je multižánrový festival barokního a barokem inspirovaného umění v jedinečném prostředí kukského areálu a okolí. Organizátorem festivalu je Theatrum Kuks, z. s., který navazuje na tradici Kuksu jako hudebního, divadelního a uměleckého centra evropského významu s cílem vrátit do kulturní památky Kuks živé umění. (Zdroj: https://theatrum-kuks.cz/28-o-festivalu-o-nas)

 

V jakém kraji ČR působíte?

Náš multižánrový festival se koná v Kuksu, tedy v Královéhradeckém kraji, pořadatelský zapsaný spolek Theatrum Kuks sídlí v nedalekých Stanovicích. Ale scházíme se nejčastěji v Praze.

 

Kolik lidí má propagaci vaší organizace, instituce, akce na starosti? Kolik členů má „marketingový tým“? Jak si dělí práci?

Co se týká samotného festivalu, PR a marketingová sekce čítá jednoho člověka, samozřejmě s případnou akční výpomocí napříč nejen produkčním týmem. Předprodej a prodej vstupenek pak spočívá na bedrech další skvělé kolegyně, k tomu samozřejmě naše grafička.

 

V jakém finančním rozmezí se pohybuje výše rozpočtu na marketing na daný rok 1) 50 000–250 000 Kč, 2) 250 000–500 000, 3) 500 000–1 mil. 4) 1 mil. a více?

Tady se bez problémů vejdeme do první kategorie.

 

Jaké jsou pro vás nejužitečnější nástroje sebepropagace? Bez přímého využití internetu? S přímým využitím internetu?

Pokud budeme brát jenom srpnový festival THEATRUM KUKS, tak se snažíme oslovovat diváky v celých východních Čechách pomocí výlepu plakátů a distribuce letáků, například v infocentrech vybraných měst, snažíme se informovat i obyvatele nejbližších obcí, máme i několik informačních bannerů po okolí. Zároveň aktivně oslovujeme místní i celostátní média s představením jednotlivých projektů, které se protínají na Theatru, přičemž barokní multižánrovost festivalu nabízí docela široké spektrum možných spoluprací s odborněji zaměřenými médii (třeba server Opera PLUS nebo Divadelní noviny).

Internetové aktivity jsou pak ne úplně objevně soustředěny především kolem webu festivalu a sociálních sítí, kdy se postupně pokoušíme prohlubovat (a propojovat) obsah. Dále usilujeme o využívání nejrůznějších kulturních serverů či rozcestníků jako kudyznudy.cz a podobně.

 

Co je brandem vaší organizace? Kým chcete být? Čeho chcete dosáhnout? Jaké jsou vaše hodnoty? Kdo by měli být vaši fanoušci? Jak chcete, aby vás vnímali? Kdo je vaše konkurence a jak se můžete odlišit?

Tady je, myslím, na začátek důležité zmínit místo konání, tedy kukské údolí. To není jenom úchvatný hospitál, ale celé okolí s nezaměnitelným geniem loci. Navíc připočtěme úzké životní i umělecké vazby hybatelů festivalu na Kuks a širší okolí. S tím pak souvisí třeba projekt repliky Šporkova divadla, tzv. Comoedien Hausu, kde postupně vznikla Galerie loutek Jiřího Nachlingera. Zde se zase začal konat festival Malá loutková inventura, a to ve spolupráci s kulturním networkem Nová síť. Zmíněné partnerství nám přináší propojení a sdílení zkušeností s dalšími podobně nastavenými organizacemi.

A ten brand? Nezávislá kultura v Kuksu a okolí jako za časů hraběte Šporka, navazující na jeho 300 let starou myšlenku Kuksu jako spojení krajiny, kultury a umění. A brandem je, myslím, už i samotný festival, který má pevné jádro diváků, již ho berou jako svou letní tradici (a například si kupují celofestivalový pas na všechny body programu). Zároveň máme ambici oslovit i náhodné návštěvníky Kuksu jako té slavné barokní památky, k čemuž skvěle slouží právě site-specific produkce, kdy ožívá opravdu celé kukské údolí – návštěvníky s dětmi může odchytit třeba loutkové divadlo na plácku pod hospitálem, někdo zase nakoupí lístky na vážnou hudbu na další dva dny dopředu.

Moc nás těší, že naši věrní diváci se rekrutují opravdu ze všech věkových kategorií od studentstva až po zástupce nejstarší generace. Zároveň je to výzva pro festivalovou dramaturgii nebo v souvislosti s komunikací na sociálních sítích, kde musíme myslet právě i na tuhle rozmanitost. Naším fanouškem tak může být kdokoliv od milovníka barokní opery po obdivovatele moderního divadla či tance. Velké procento návštěvníků tráví na festivalu delší časové období, a mohou tak vznikat i cenné mezilidské vazby.

Tohle až skoro rodinné propojení s věrnými diváky je pak snad i naší největší konkurenční výhodou, stejně jako úzké napojení na Kuks. Navíc podobně velkou akci (to znamená kolem čtyřiceti produkcí za pět dní) tu nikdo jiný nedělá…

Naší další výzvou teď musí být výraznější péče o tuto rozrůstající se komunitu, do níž bychom postupně rádi začlenili více i místní obyvatele z bližšího okolí Kuksu.

 

Good Practictices: Představte jeden váš projekt, který byl mimořádně úspěšný svou návštěvností, prodejností, sledovaností. Proč byl úspěšnější než jiné?

Jako festival jsme v trochu specifičtější pozici tím, že projektem je pro nás vlastně každé představení, koncert či jakýkoli jiný bod programu a těžko mezi nimi soutěžit. Ale můžeme zmínit třeba nejrůznější prestižní mezinárodní spolupráce nebo právě projekty, které vznikají přímo na míru Kuksu. Ať to jsou až umělecky opulentní zahajovací večery, jež i díky části programu zdarma nalákají publikum z okolí, nebo folklorní soubor Kohoutek, jenž opanuje postupně oba břehy Labe a roztančí i náhodně přihlížející. Na akce, které oslovují širší publikum, se snažíme lákat i zvlášť třeba pomocí facebookových příspěvků, cílených například do místních facebookových skupin v nejbližších městech.

 

Vyplatila se vám investice do kampaně? Testujete si úspěšnost svých komunikačních strategií? Jak testujete, jaké nástroje k tomu využíváte, jaké ukazatele vás zajímají, podle čeho určujete úspěšnost/neúspěšnost? Monitorujete konkurenci, jak? Pokud jste v minulosti ukončili nějaké propagační aktivity, z jakého důvodu?

Vzhledem k našemu rozpočtu závislému z velké části na ne vždy úplně jistých dotacích, se do žádných úplně velkých kampaní nepouštíme, v testování a vyhodnocování máme určitě také prostor na zlepšení. Co se týká třeba reklamy na sociálních sítích, intuitivním vodítkem je cena za interakci, snažíme se sledovat vývoj návštěvnosti webu pomocí Google Analytics. Úspěšnost pak nepřímo potvrzuje v posledních letech narůstající počet prodaných vstupenek, důležitý faktor představuje také stále lepší zaplněnost jednotlivých produkcí.  

 

Sbíráte kontakty na své cílové skupiny? Jak a kde?

Další oblast, ve které máme dluh a snad ho brzy splatíme spuštěným newsletterem, budování komunity bychom se rádi více věnovali i na sociálních sítích.

 

Jak intenzivně využíváte sociální sítě? Jaký typ obsahu tvoříte? Kterou ze sítí vaše cílová skupina preferuje? Kde jsou fanoušci nejvíce aktivní?

Sociální sítě jsou stále jednou ze zásadních komunikačních platforem, obsah se snažíme udělat postupně víc multimediální, rádi bychom víc pracovali i s videem. Nejvíce fanoušků máme na Facebooku, jemuž se zároveň věnujeme nejvíce a příspěvky zde sdílíme s nejvyšší frekvencí. I tady se snažíme o rozmanitost, publikujeme třeba i rozhovory s účinkujícími či texty o historii Kuksu propojené s uměním, které vznikají do programové brožury.

Používáme i Instagram, kde dobře fungují skvělé fotky z festivalu našich dvorních fotografů. Zároveň víme, že pokud během festivalu dáme téhle síti díky dalšímu spolupracovníkovi více prostoru, dokážeme získat daleko větší dosah a zásadně navýšit počet sledujících či interakcí.

 

Máte uzavřená mediální partnerství? Co z toho pro vás plyne? Jaká plnění nabízíte a co od partnerů očekáváte?

Mediální partnerství využíváme pravidelně, zkoušíme hledat i nové cesty, letos třeba ve spolupráci s Radiem 1. Pro oslovení návštěvníků z regionu se nám osvědčil místní zpravodajský server Královédvorsko, který se zároveň pokouší „rozžívat“ místní komunitu v nejbližším větším městě, takže víme, že máme společný cíl. Jako plnění nabízíme klasicky umístění loga na propagační materiály, zmínky na sociálních sítích a podobně. Očekáváme domluvený mediální prostor, když se snažíme navrhovat zajímavý obsah na míru danému médiu.

 

Připravujete pro své příznivce nějaké speciální akce nad rámec běžné činnosti, díky kterým si upevňujete vzájemné vztahy – například soutěže, setkání s herci, akce pro děti? Je o tyto aktivity ze strany vašich cílových skupin zájem? A ten roste, klesá, drží se na stejných číslech? Máte nějaké domácí, případně zahraniční vzory?

Náš festival vnímám jako jednu velkou speciální akci. (smajlík) Ale víme, že tady určitě máme rezervy, ať už třeba v setkávání naživo nebo na dálku… Na druhou stranu je část našich diváků napojená třeba na personálně spřízněný divadelní soubor Geisslers Hofcomoedianten, takže existuje možnost je oslovit z obou stran, což se snažíme nadále prohlubovat, stejně jako spojení s Galerií loutek v Kuksu.

 

Myslíte si, že se vám povedlo něco, co by mohlo být inspirací i pro další píáristy? Nemusí to být celá komunikační strategie, někdy stačí drobnost, nápad, vychytávka…, které vedly ke zvýšení prodeje, sledovanosti, návštěvnosti…

Letos se nám osvědčil dvoufázový prodej festivalových pasů, kdy v první vlně je celofestivalová vstupenka levnější a rychle mizí, na druhé straně se díky našim věrným divákům vždy prodá i několik „mecenášských“ pasů, které jsou koncipovány jako součet plného vstupného na všechny body programu. Hodně se nám také vyplácí žánrově cílené příspěvky na sociálních sítích (vážná hudba, divadlo, divadlo pro děti), které pak můžeme sdílet do podobně zaměřených skupin, stejně jako do již zmíněných místních facebookových komunit (Dvůr Králové nad Labem, Trutnov a podobně).

theatrum-kuks.cz

 

Káva je důležitou součástí našeho každodenního života, řada z nás si bez ní život ani nedokáže představit. Pro někoho je její pití a příprava rituál, pro jiné odměna nebo zkrátka moment, kdy se člověk na chvíli zastaví. A pro většinu je to nápoj, který povzbudí a celkově zlepší den.

„Kávová kultura se za posledních pár let v Česku strašně posunula dopředu. Otevřela se spousta skvělých kaváren, baristé ví, co dělají, a jejich podniky jsou vizuálně krásné a originální. Dobrou kávu najdete skoro na každém rohu. Ale i doma si chce milovník kávy občas připravit kvalitní kávu. Moje první Kniha o kávě, která vyšla v roce 2010 a které se prodalo přes 30 000 ks, je už vyprodaná, proto jsme se s nakladatelstvím Smart Press rozhodli, že knihu celou zaktualizuji, zaměřím se více i na domácí výrobu kávy a vydáme ji znovu.“

Nepostradatelným pomocníkem řady baristů a kavárníků se stala předchozí Petřina kniha: Velká kniha o kávě. Lidé si však stále častěji touží sami připravit dobrou filtrovanou kávu, espresso nebo třeba kouzlit s malováním mléčnou pěnou do kávy (tzv. technikou latte art). Kniha čtenáře provede procesem přípravy kávy od pěstování, zpracování a pražení po skladování a spotřebu a pomůže s výběrem a nákupem nejen zrn, ale také mlýnku nebo jiných pomůcek. Především se však soustředí na různé způsoby přípravy kávy v domácích podmínkách a uvádí i řadu zajímavých kávových receptů.

Obchodní informace:

NOVINKA: Kniha o kávě (určeno převážně pro domácí nadšence a milovníky kávy), 3., přepracované vydání, ISBN: 978-80-88244-40-0, DMOC 499 Kč, pevná vazba, 240 stran

Velká kniha o kávě (určeno převážně pro profesionály a baristy), ISBN: 978-80-88244-05-9, DMOC 799 Kč, pevná vazba, 320 stran

Obě publikace doplňují autentické fotografie z plantáží, pražíren, kaváren i autorčina domova a grafický vizuál od Atelieru Zidlicky.

Vydává nakladatelství Smart Press, k dostání na www.smartpress.cz a u všech dobrých knihkupců. Pro další informace, rozhovor s autorkou, materiály z knihy atd. kontaktujte prosím Olgu Formanovou, formanova@smartpress.cz.

 

MIRAMARE

Ingredience:

1 espresso

1 kopeček vanilkové zmrzliny

10 ml mléka

10 ml pomerančového džusu

čtvrtinka plátku pomeranče na ozdobení

 

Pro svou prezentaci na Mistrovství světa v přípravě kávy ve švýcarském Bernu jsem musela připravit speciální drink. Dlouho vznikala jeho konečná podoba a moji kamarádi už ani nechtěli moje nápady degustovat. Nakonec se z něho vyklubal skvělý a osvěžující nápoj, který se krásně hodí do horkého dne. Možná vás překvapí použité ingredience, ale věřte, že dohromady tvoří velmi zajímavé chutě.

Příprava:

Do mixovací nádoby přidejte všechny potřebné ingredience a ušlehejte je. Ušlehané ingredience nalijte do skleničky a ozdobte čtvrtinkou pomeranče.

 

 

Příběh vitálního pamětníka, který i přes svůj vysoký věk stále aktivně hospodaří v symbióze s přírodou, se stal inspirací k natočení krátkometrážního dokumentu společností OPEN ART, z.s a TMRW film, který úspěšně bodoval na světových festivalech, například v kanadském Montrealu, Los Angeles, turecké Antakyi, Madridu a získal první místo v Bukurešti.

Jako pokračování dokumentu vznikla velká fotografická edukační výstava fotografa Martina Lavického, která putuje po České republice a reflektuje zkušenosti pana Jiřičky: „Život na horách a hospodaření bylo fyzicky vždy velmi náročné a dnešní lidé: "Oni by snad byli schopni umřít hlady, než aby tohle dělali."

Fotografie ze série každodenní život: „Pan Jiřička s ruchadlem" je vystavena i v rámci prestižní soutěže Czech Press Photo. "Ještě předloni, když mi bylo 84, tak jsem trochu oral, jen tak za humny, že jo, pár brázd. Vždyť s ním ruchním už pětašedesát let." (Z. Jiřička)

Završením projektu je fotokniha "Už není toho dechu aneb rozhovory s krkonošským horalem.“ Vedoucí Muzea Krkonoš spadající pod správu KRNAPU, Jakub Šimurda se rozhodl krátkometrážní dokument, fotografickou výstavu i fotoknihu, nabídnout i v nově renovovaném muzeu ve Vrchlabí jako důležitou součást kulturního dědictví. “Pan Jiřička je autentický a já si myslím, že to je vlastně docela zázrak, co se podařilo. Celý projekt je vlastně postavený, dá se říct, dobročinně, přes Donio pomáhá lidem na dožití doma a také prezentuje ten už zanikající život zdejších lidí z Krkonoš.“

Podle Nadace Krása pomoci přání pana Jiřičky dožít doma reflektuje přání 9 z 10 Čechů. Ředitelka Soňa Morawitzová zdůrazňuje, že “cílem Nadace je zajistit důstojný život starších lidí právě v domácím prostředí a zabránit tak předčasnému a často zbytečnému umisťování seniorů do institucionální péče“, která je podle ní navíc pro stát velmi nákladná.

To může být zásadní i v reakci na zprávu Českého statistického úřadu, podle níž nás čeká nárůst počtu seniorů do konce 50. let z dnešních 2,2 na 3,25 milionu a prodloužení průměrného věku do roku 2050 u mužů o 6 let a u žen o 5 let. Na tento fakt reaguje i zakladatelka Nadace a ambasadorka OSN Taťána Kuchařová: "Je to obrovská výzva a hrozba zároveň, i když nemusí to být hrozbou, pokud na řešení začneme systematicky pracovat už nyní. Kapacity v domech pro seniory nedostačují ani dnes, natož v roce 2050 a trend domácí péče bude aktuální čím dál víc."

"Příběh pana Jiřičky může být inspirativní pro celou řadu lidí a seniorů a nejenom pro ně, ale i pro nás, pro ty mladší generace. Jsem moc ráda že takovéto projekty vznikají, protože umění je prostředek, který skrze emoce, zážitek, zanechává otisky na duši a vždycky bude mít obrovský smysl." (Taťána Kuchařová)

Důležitost podpory iniciativ jako je "Doma bez obav" stoupá i ve světě, což dokazuje například vznik AGE, největší sítě neziskových organizací pro starší lidi z celé Evropy, která čítá aktuálně sto členských organizací z dvaceti devíti zemí Evropy. "Aging in place neboli dožití doma je pro budoucnost stárnoucí společnosti v Evropě klíčové, protože domov je zásadní pro dlouhodobý zdravotní stav a pohodu seniorů." (AGE, článek "HOMeAGE: a new training & research programme on ageing in place", Julia Wadoux)

• AGE: https://www.age-platform.eu/homeage-a-new-training-research-programme-on-ageing-in-place/
• Český statistický úřad: https://www.czso.cz/csu/czso/pocet-senioru-v-pristich-desetiletich-vyrazne-vzroste

Kampaň trvá už jen několik dní: https://donio.cz/uz-neni-toho-dechu

Různorodost zastoupených médií, od skleněné plastiky přes fotografii, malbu, sochu až ke konceptuálnímu designu, odráží snahu překonávat konvence související s upřednostňováním tradiční malby před ostatními výtvarnými prostředky. Médiem, které má na letošní výstavě významné postavení, je sklo.

Sklářské umění je nádherným řemeslem s několikasetletou historií a jedním z oborů, které proslavily české země po celém světě. K celosvětově nejuznávanějším sklářským sochařům vůbec patří Martin Janecký, který své zkušenosti získával nejprve díky rodinné řemeslné tradici a následně především v USA, kde studoval na vyhlášené Pilchuck Glass School. Pracuje náročnou technikou, kterou ovládá jen několik lidí na světě, a to ručním tvarováním skla zevnitř žhavé baňky (tzv. inside bubble sculpting), při kterém se nepoužívají žádné formy. Začíná se od čisté, rovnoměrné koule, na kterou se v několika vrstvách nanáší sklářské barvy. Následně se bublina otevře a modeluje nástroji do požadovaného tvaru, což v případě nejčastějších Janeckého námětů v podobě hlav a rukou vyžaduje velmi důkladnou znalost lidské anatomie. V autorových sochách lze číst jeho zálibu ve starých kulturách, barokních a klasicistních sochařských portrétech i v díle mistra počátků moderního sochařství Augusta Rodina.

Sklo je také hlavní doménou autorky Anny Jožové, čerstvé absolventky Ateliéru skla Ronyho Plesla na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, která je pro svůj specifický sofistikovaný rukopis považována za jednu z nejzajímavějších osobností mladé konceptuálně-designerské scény. Základní linií její tvorby jsou autorské vázy, do jejichž podoby promítá řadu palčivých problémů současnosti, spjatých především s tématy klimatické krize, vymírání živočišných druhů, dominance savců na planetě a kontrastu lidského a geologického vnímání času. Řada objektů pracuje s naivní představou nesmrtelnosti lidského druhu a pošetilostí počínání nicotného člověka vůči všemocné přírodě.

Pomíjivost života se také zrcadlí v totemických objektech Pavlíny Kvity, jež ve své recentní tvorbě využívá především materiálu betonu a acrystalu. Její umělecký projev je určitou kombinací osobní mytologie, zvířecího i lidského světa a nehybných architektonických tvarů. Pradávné se zde setkává s naprosto aktuálním. Dlouhodobě sledovaným motivem autorky je určitý archetyp vnitřního bojovníka, jehož cílem je život v harmonii, v rovnováze s okolím i s vlastní vnitřní povahou.

Na pomezí objektu a malby balancují díla současné umělkyně Moniky Žákové. Její ideová východiska jsou blízká myšlenkovému světu spekulativního realismu, v jehož centru stojí otázka, jak vypadá bytí a rozum z pohledu objektu. Postupně opustila malířské náčiní a osvojila si pracovní postupy, které jsou vlastní spíše sochařské či architektonické práci. Používá světlo, prostor, skladbu, pohyb a také různorodé materiály, jakými jsou například látky, kovy, papír či sádra, které jsou jak základní technologií, tak základním obsahem její práce.

Na výstavě je zastoupeno i médium fotografie, jež prezentuje Bára Prášilová, jedna z nejrespektovanějších současných vizuálních umělkyň ověnčená řadou mezinárodních ocenění, mezi nimiž například i Hasselblad Master nebo Clio Awards. V roce 2022 pokřtila svou první monografii oceněnou titulem Fotografická publikace roku, jejímž autorem je věhlasný newyorský kunsthistorik Thomas Beachdel, který její svérázné, surreálně laděné fotografie charakterizoval jako „obrazy úžasu“ pohybující se na hranici krásy a znepokojivé podivnosti.

Znepokojivé myšlenky odkazující nejen k celospolečenským traumatům, ale v mnoha případech především k osobnímu životu samotného umělce žijí podobně jako ve fotografiích Báry Prášilové i v obrazech někdejší výrazné osobnosti graffiti scény, Jakuba Matušky aka Maskera. Zatímco u Prášilové se schovávají za domnělou atmosféru klidu a vizuální dokonalosti, u Matušky se tyto náměty skrývají pod rouškou groteskní pitvornosti. Jeho tvorba je založena na svébytné technice kombinující spontaneitu propiskové kresby, digitální přípravu na obrazovce iPadu a svobodu samotné malby.

Graffiti a street artová minulost se podepsala i na podobě obrazů dalšího na výstavě zastoupeného autora, Michala Mráze, který ve svých dílech podrobuje drobnohledu společenské klima druhé poloviny 20. století i současnosti. Ze street artu si neodnesl pouze kriticko-analytické myšlení, ale také techniku gestické šablonovité malby. Vizuální strategii staví nejen na ní, ale také na estetice americké reklamy z období 50. až 60. let a specifickém remixu nalezených fotografií, symbolů a odkazů ke kanonickým dílům dějin umění.

Hlavní misí KODLContemporary a tedy i výročních Salonů je posouvat hranice a limity ve vnímání a prezentaci soudobého českého umění. Ten letošní bude kromě těch výtvarně-technologických překlenovat i hranice demografické, a to nejen zařazením mladých autorek a autorů, ale i diváctvem, na které se zaměřuje. Po skončení výstavy v Galerii KODL se totiž přesune na střední školy International School of Prague a Park Lane International School, kde bude pro studenty kromě samotné výstavy připraven bohatý doprovodný program zaměřený na současné umění.

www.kodlcontemporary.com

 

„Patnáctý jubilejní ročník byl pro nás zásadní. Rekordní návštěvnost a pozitivní ohlasy nám potvrdily, že jdeme dobrou cestou. Budeme proto v našem snažení pokračovat – opět se zaměříme na kameru v celé její šíři a nevynecháme ani okrajovou tvorbu, která neleží v centru pozornosti světových festivalů. Opět do programu zapojíme také kurátory z řad odborníků a doprovodíme festival výrazným nefilmovým programem, třeba už tradiční audiovizuální nocí,“ přibližuje ředitelka OKO Gabriela Knýblová.

Výraznější změny se však diváci dočkají v souvislosti s místy, kde se festival bude konat. S plánovaným uzavřením budovy bývalého hobbymarketu Bauhaus, která byla od roku 2017 ve správě městské galerie současného umění PLATO, přichází OKO nejen o místo, kam byli diváci zvyklí docházet za programem, ale také o technické a produkční zázemí. Organizátoři OKO proto hledají nové prostory, kde by se mohl 16. ročník festivalu odehrát.

„Bauhaus byl a je speciální a bude nám nejen prakticky, ale hlavně symbolicky chybět. Na druhou stranu se před námi otevírají nové možnosti a prostory, takže se diváci mohou těšit na to, kam všude je letos zavedeme. Ve spolupráci s PLATO budeme pokračovat v jejich hlavním sídle,“ říká Gabriela Knýblová.

O vizuální styl 16. ročníku se – stejně jako loni – postral grafický designér a student pražské UMPRUM Matěj Sumec. Černobílý vizuál pracuje s celosvětově známými zkratkami O.K. a K.O.

Předprodej tzv. early bird akreditací na 16. Ostrava Kamera Oko za zvýhodněnou cenu 750 Kč bude spuštěn 1. června a potrvá do 30. srpna nebo do vyprodání. Od 1. září do 17. listopadu pak bude v prodeji celofestivalová (900 Kč), víkendová (600 Kč) a studentská akreditace (500 Kč).

https://ostravakameraoko.com/

„Nová stálá expozice v Muzeu války 1866 na Chlumu naplno využije prostory budovy a přinese návštěvníkům silný a nezapomenutelný zážitek. Je navržená tak tak, aby nepředávala informace o válečném konfliktu jen jako ‚biflování‘ faktů. Díky tomu budou návštěvníci vtažení do děje a budou jej vnímat více smysly než pouze zrakem. Plánovaný termín otevření nové expozice v Muzeu války 1866 je u příležitosti 160. výročí bitvy u Hradce Králové v roce 2026,“ řekla náměstkyně pro kulturu Martina Berdychová. 

Muzeum války 1866 je pobočkou Muzea východních Čech v Hradci Králové a věnuje se nejkrvavějšímu evropskému konfliktu před první světovou válkou, který spustil politické a mocenské změny, jež změnily mapu Evropy i charakter habsburské monarchie a v konečném důsledku dovedly Evropu nejen na práh první, ale i druhé světové války. Projekt na vznik nové stále expozice se nyní posunul do další fáze.

„Vybrali jsme zhotovitele nové stálé expozice Muzea války 1866. Za nabídnutých 10,2 milionu korun ji postaví pražská společnost Capacity Expo. Stálou expozici bude tvořit sedm částí a v maximální míře vyplní prostor budovy stojící na chlumeckém návrší. Expozice bude financována z Integrovaného regionálního operačního programu 2021–2027 a z rozpočtu Královéhradeckého kraje,“ uvedl 1. náměstek hejtmana pro oblast investic Pavel Bulíček.

 

Válka v důsledcích

Projekt nové expozice vznikl jako společné autorské dílo Muzea východních Čech a kreativního studia ST DIO. Oproti minulosti bude nová expozice zacílena na celý válečný konflikt v jeho souvislostech a důsledcích. Zcela jiné bude také vyznění expozice vůči návštěvníkovi. Cílem autorů je, aby návštěvník po zhlédnutí sedmi částí, jimiž je expozice tvořena, odešel plný emocí, otázek, ale samozřejmě také informací. Celou expozicí jej budou doprovázet tři fiktivní dobové postavy, kdy každá z nich zastupuje úhel pohledu jiné strany, a to rakouské armády, pruské armády a místních obyvatel.

Právě na každodennost roku 1866 bude kladen větší důraz než dosud. Autoři se pro tvorbu projektu, podle něhož nyní začne být expozice stavěna, inspirovali v nejvýznamnějších a nejmodernějších válečných muzeích napříč Evropou. Řada autorských prací, které se vážou k odbornému obsahu stále ještě probíhá a bude finišovat právě v závislosti na postupných dodávkách stavebních dílů expozice.

Změní se také organizační režim Muzea války 1866 a celá řada technických řešení jak návštěvnickém provozu, tak v zákulisí. Zcela nově a ve zcela jiné kvalitě budou vyrobeny repliky historických uniforem, figuríny dostanou tváře i dynamiku. Přibude také řada dosud nepředstavených exponátů a nová multimédia.

 

Navazující projekty

Na tento projekt pak synergicky navazují další projekty, které se stavbou expozice tvoří jeden celek. Jde v prvé řadě o digitální herní nadstavbu, která bude návštěvníky provázet v expozici i v okolním externím areálu. Tento projekt z pera Muzea východních Čech v Hradci Králové, jenž je taktéž financován z Integrovaného regionálního operačního programu 2021–2027 a z rozpočtu Královéhradeckého kraje, je nyní ve fázi dokončování veřejné zakázky na dodavatele příslušného softwarového řešení.

Z prostředků Muzea východních Čech v Hradci Králové a Fondu regionálního rozvoje Královéhradeckého kraje je připravována rekonstrukce domečku správce bojiště do podoby integrovaného návštěvnického bodu Muzea války 1866 a z prostředků muzea bude dokupována ještě celá škála replik zbraní, munice a dalších exponátů.

„Vybráním dodavatele stálé expozice pro Muzeum války 1866 byl odstartován celý košatý proces změn a investic, jež Muzeum války 1866 promění v moderní muzeum evropské úrovně,“ sdělil Petr Grulich, ředitel Muzea východních Čech v Hradci Králové.

„Celý autorský tým cílí na to, aby se návštěvníkům dostalo nejen informací o prusko-rakouské válce a její rozhodující bitvě u Hradce Králové, ale také o tom, že tato válka ve svých konečných důsledcích vedla až k rozpadu habsburského státu, ke zrodu německého nacionalismu a vytvoření podmínek pro známé změny v Evropě ve 20. století. Tím je, možná pro někoho nečekaně, stále aktuální,“ dodal Jan Hrubecký, vedoucí Muzea války 1866.

Budova muzea vznikla u vesničky Chlum na pomezí katastrů obcí Všestary a Lípa ve 30. letech 20. století. V komunistické éře bylo původní válečné muzeum z ideologických důvodů transformováno na pouhý památník, bitva u Hradce Králové nesprávně přejmenována na bitvu u Sadové a celý konflikt byl vykreslován jako nepodstatná srážka dvou již neexistujících raně buržoazních států. Pád komunistické ideologie postupně přinesl narovnání pohledu na dějiny, včetně tohoto válečného konfliktu. V roce 2010 byla výstavní plocha památníku významně zvětšena do současné podoby a byla zde zřízena provizorní nouzová expozice. Roku 2019 byl památník přejmenován na Muzeum války 1866 a začala trnitá cesta shánění finančních prostředků pro reformu návštěvnického obsahu do důstojnější podoby. Na konci října roku 2023 se muzeum pro návštěvníky uzavřelo a začalo stěhování sbírkových předmětů, exponátů i mobiliáře. Nyní zde začnou stavební práce.

Od počátku bylo zřejmé, že se brněnská univerzita k osobnosti, odkazu a dílu tohoto významného moravského skladatele (1854 – 1928) přihlásí, otázkou však zůstávalo, jakou formou. Mezi nápady figurovala pouliční performance s Janáčkovou hudbou, Janáček v nadživotní velikosti v brněnských ulicích na místech s jeho působením spjatých apod.

Nakonec však JAMU vsadila na filmové „oživení“ Leoše Janáčka, který se pohybuje v prostředí obou fakult univerzity, jak Hudební, tak té Divadelní.

„Nosnou ideou klipu je stále živoucí odkaz, inspirace a přežívající duch Leoše Janáčka na obou našich fakultách. Hledali jsme realisticky vyhlížejícího Janáčka, který je na chodbách akademie stále přítomen a jako patron současným studentům radí, bdí nad nimi, pomáhá jim a inspiruje je k tvorbě. V klipu jej tak vidíme v interakcích s muzikanty, divadelníky, ale i zaměstnanci fakulty či vedením. Janáček je tu zkrátka stále s námi a sleduje, jakým směrem se umělecká činnost na škole nesoucí jeho jméno ubírá“ uvádí mluvčí JAMU, Radoslav Pospíchal.

Leoše Janáčka ztvárnil a proměnu ve skladatele podstoupil brněnský herec a současný pedagog Divadelní fakulty JAMU, Lukáš Rieger. „Pro mě byla opravdu zábavná spolupráce s paní maskérkou, která mi s pomocí vlastnoručně vyrobeného kníru a vskutku uměleckého líčení vytvořila na obličeji sérii optických klamů, způsobujících například morfologickou proměnu mého nosu, takže jsem se cítil jako bych měl masku. Pak jsem si ale uvědomil, že i přesto, že mé oči teď vypadají jinak, jsou stále moje a musí tedy být živé mým myšlením a emocemi, protože vnitřní náladu Janáčka za mne maska nezahraje“, říká k vizuální proměně Rieger.

V minutovém klipu si společně s ním zahráli studenti hry na klavír, cello, dirigování a v klaunských úlohách studenti fyzického divadla. Hudebně videoklip doprovází, jak jinak, Janáčkova skladba, Pohádka: 3. allegro, pro které JAMU využila nahrávky absolventského koncertu svých studentů, Nikity Ruzhavinského a Darii Savvateevy.

Scénáristicky a režijně se třídenního natáčení zhostil student Divadelní fakulty Jan Šmach a o kameru, světla a postprodukci se postaral jediný externí člen týmu, Tomáš Pakosta z THP production. S maskováním a líčením vypomohla paní maskérka Vlasta Žďárská z Národního divadla Brno (NdB), které do klipu zapůjčilo i Janáčkovský dobový kostým. Charismatickým voiceoverem video zakončuje pedagog Divadelní fakulty JAMU a aktuálně vytěžovaný dabér, Petr Štěpán.

Ve videoklipu se objeví i rektor JAMU, Petr Michálek, který k natáčení dodal: „Výsledek má minutu, ale spoustu dní se na něm podílelo mnoho lidí. Leoš Janáček nás zkrátka zase spojil a my se těšíme, až dáme světu vědět, že jeho odkaz je na JAMU stále živý.“

Brňané jej mohou zhlédnout i v rámci celodenních oslav Janáček 170, které pořádá Národní divadlo Brno v den skladatelových narozenin na piazzettě u Janáčkova divadla, kde se mohou těšit i na pestrý celodenní program jako letní kino, program pro děti, video-gratulace osobností Janáčkovi nebo samotný videoklip.

 

Odkaz na gratulační viedoklip:

https://youtu.be/4UXrYxozj78