Co se děje

Vernisáž: 2. prosince 2022 od 18:00

Výstava potrvá do 5. února 2023

Galerie 4, Františkánské náměstí 1, Cheb

E/ galerie4@galerie4.cz | W/ www.galerie4.cz

Otevírací doba: Út–Ne 10.00–17.00 nebo dle dohody

Historie i současnost géčtyřky:

Galerie 4 byla otevřena 4.12.1985. Vedle výstav již probíhaly workshopy Barevné léto (čtrnáctidenní tábor pro děti s fotografií, malbou a divadlem) a Tvůrčí dílna fotografie (krutě upřímné hodnocení fotografií autorů Západočeského kraje). V roce 1987 začínají jednání o výstavách se západními ambasádami a galerie se dostává do hledáčku StB.

O rok později je realizována francouzská výstava Konstrukce a fikce, po níž následují první výslechy na StB, ale již jsou nasmlouvány výstavy na příští rok z Francie, Británie, USA a Japonska. Výslechy pokračují i se zaměřením na výstavy z Ruska a Ukrajiny. Ve spolupráci s Chebským muzeem vzniká Dílna dokumentární fotografie zaměřená na okres Cheb a „pevnou hráz socialismu a míru“. Pravdivý obraz tehdejšího Ašska vzbudil velkou pozornost občanů a rozzuřil státní bezpečnost a komunisty. Zákazy, nařízení, cenzura a úvahy o zavření galerie zastihly galerii v listopadu 1989. Zajišťovali jsme fotografie z Prahy později i tisk materiálů v tiskárně OKS. Do roku 1990 jsme vystavovali převážně dokumentární a subjektivní fotografii, která přinášela pravdivý obraz skutečnosti. Dramaturgie galerie se začala měnit ve prospěch výtvarné fotografie. Strhující devadesátky pak přinesly explozi výstav, dělali jsme 12 – 15 výstav ročně v naší galerii, ale i výstavy mimo ni a v zahraničí. Workshopy Diagonála Evropou (Edinburg, Cheb, Mnichov, Palermo) trval 4 roky a dal vzniknout workshopu portrétu a aktu KontAKTfoto, který probíhal 22 let. Spolupráce na projektech v příhraničí (Arzberg, Weiden, Selb, Hof, Kulmbach) přinesla mnoho zkušeností a přátelství. Galerie 4 byla oceněna titulem Stavitel mostů mezi Českem a Německem. Začala také spolupráce s bretaňskou uměleckou asociací La Veduta, která trvá již více než 25 let. Hlavní důraz ve výstavní činnosti byl kladen na šíři výrazových prostředků fotografie, na studentské práce, profesionální fotografii a začínáme propojovat fotografii s ostatními uměleckými žánry. Zpočátku to jsou malířské výstavy (kostel sv. Bartoloměje) později malířská a sochařská sympozia ve Františkových lázních a Chebu. Při zpětném pohledu mi připadá až neuvěřitelné, že tolik práce se udělalo ve dvou lidech. Přišla na svět Nová média, ale i zahraniční workshopy ve Španělsku, Maďarsku, Německu, Rusku, Anglii, Itálii a Francii, po kterých následovaly výstavy v naší galerii i v místě konání dílny. Vzniká občanské sdružení Ateliér Galerie 4, které se pak po řadu let více či méně podílelo na některých akcích galerie.

Velká změna přišla v roce 2003, kdy se zřizovatelem galerie se stal Karlovarský kraj. Později se podařilo zvýšit rozpočet, počet zaměstnanců, technické vybavení, ale také se zvýšila nezbytná i zbytná administrativa. Galerie 4 uspořádala první ročník festivalu uměleckých projektů s mezinárodní účastí Chebské dvorky, jako česko-německý projekt. Tehdy jsme netušili, že následujících 20 let open air festival přivede do historického centra fotografy, výtvarníky, divadelníky a hudebníky z celé republiky i zahraničí.

V roce 2009 byla připravena žádost na ROP Severozápad o dotaci na rekonstrukci barokního špýcharu na Art Centrum Galerie 4, která byla v témže roce zamítnuta. Zakrátko byl ROP Severozápad uzavřen a jeho představitelé též (soud se táhne dodnes). Po znovuotevření ROPu a nové žádosti, se v roce 2014 začalo s rekonstrukcí z dotace EU. Vzhledem k nesouladu pravidel použití dotace a reálných potřeb stavby byla dotace vrácena a celou stavbu financoval Karlovarský kraj. V roce 2015, 4.12., přesně po 30 letech byla zahájena nová etapa Galerie 4. Rozšířila se nabídka výstav, workshopů, animačních programů a společenských akcí. Do dobře se rozvíjející činnosti negativně zasáhla pandemie Covidu, ale i v této době galerie uspořádala mezinárodní projekt Vzkaz pro tento den, streamovaný koncert kapely Zrní, představení divadla Buchty a loutky v rámci programu ON/OFF ART, v omezené míře i Chebské dvorky. Jen tato výstava musela počkat.

"…a bolelo nebe" je koláží z deníků, básní, článků z časopisů vydávaných dětmi v Terezíně. Z dopisů a zápisků do památníčků skládá výjevy ze života dětí internovaných v terezínském ghettu. Scénář byl inspirován knihami Nemám žádné jméno Dagmar Hilarové, Je mojí vlastí hradba ghett? Marie Rút Křížkové, Kurta Jiřího Kotouče a Zdeňka Ornesta, Deníky mého bratra Chavy Pressburger a básnickou sbírkou Hned vedle bílá barva mráčků Hanuše Hachenburga. Představení odehraje Dismanův rozhlasový dětský soubor, jehož historie sahá do roku 1935.

Festival Věčná naděje mapuje od roku 2017 českou, německou, židovskou a křesťanskou kulturu, jejichž soužití a prolínání dalo na našem území vzniknout pozoruhodným hudebním dílům. Organizátoři se systematicky věnují prezentaci děl hudebních skladatelů i hudebníků tvořících v těžko představitelných podmínkách koncentračních táborů během 2. světové války.

Šestý ročník Věčné naděje proběhne od února do dubna v Praze na různých místech. Zahajovací koncert představí Verdiho Requiem v provedení z roku 1943 v Terezíně - se sólisty, sborem a klavírním doprovodem. Festival na jaře nabídne kromě koncertů také výstavu, přednášku či filmovou projekci.

Vstupenky a další informace  naleznete na vecnanadeje.org

…a bolelo nebe 28. 11. 2022 facebook.com/events/1308282823253366

vecnanadeje.org

facebook.com/vecnanadeje

instagram.com/festival_vecna_nadeje

L. P. Ševelpuna o sobě dal poprvé vědět v roce 2009, kdy se probojoval do finále Zahrady. Od roku 2014 pak zveřejňuje své texty a písně na webu sevelpuna.cz. Předtím působil v několika rockových skupinách, přednášel písňové texty na univerzitě, napsal o nich disertaci a zasazoval se o jejich přijetí do literárního kánonu coby moderní formy poezie.

„Písničky píšu od 16 let,” popisuje genezi alba autor. „Dlouho jsem psal pro různé rockové formace, divadelní představení nebo čistě jen pro své přátele. Když jsem si v roce 2018 po rozvodu dělal takovou velkou životní inventuru, zjistil jsem, že už těch písní mám na kontě kolem 150. A že možná dozrál čas pro vlastní autorské album.”

Producentem alba se stal Jan Vacík, básník, všestranný muzikant a frontman kapely Čtvrt na smrt, jejíž členové se vesměs narodili až po roce 1989, a přinášejí tak na album odlišnou životní i hudební zkušenost. Honza a jeho kolega ze Čtvrt na smrt Jiří Sejf vymysleli aranže 13 skladeb a angažovali zbývající členy kapely i další hudebníky. Například držitelku autorské porty Sašu Niklíčkovou, baskytaristu Tomáše Kurfürsta nebo členku skupiny Yellow Sisters, zpěvačku Lenku Boháčovou Jankovskou.

„Pro producenta je fantastické, když ho upřímně baví hudba, kterou dělá. A protože Pavla považuju za výborného textaře se schopností napsat nosnou melodií, a navíc nám dal v podstatě volnou ruku v aranžích, je pro mě práce na Českém folku takovým malým splněným snem,” shrnuje spolupráci na albu Jan Vacík.

Nahrávání bicích a akustické kytary proběhlo v únoru 2022 v údrnickém studiu Aluna, zbytek nástrojů a vokálů pak během jara a léta nahrál Jan Vacík ve svém domácím studiu na pražských Vinohradech. O mastering se postaral Petr Kakaxa Fleissig ze studia 3bees.

Vznikla zvukově pestrá deska, jejíž název Český folk můžou někteří skalní fanoušci žánru pokládat až za kacířský. „Folk, to jsou pro mě písničky založené na textech a melodiích, které mají myšlenku. Nikoliv hudební styl příbuzný s country a bluegrassem, jak si ho někteří vykládají. A i když ozvuky country na albu také najdete, stejně tak tam jsou i stopy rocku, blues, grunge nebo punku. Takže jsem měl trochu strach, jak na to budou posluchači reagovat. Proto když mi během křtu alba jeden účastník řekl, že se mu líbí naše moderní a energická podoba folku, ulevilo se mi,” uzavírá Šenkapoun alias Ševelpuna.

Křest alba proběhl 26. 10. 2022 v žižkovském klubu Žižkovšiška a vedle Ševelpuny na něm zahrála právě i Saša Niklíčková a Čtvrt na smrt. Od listopadu je pak album dostupné na Spotify a dalších online platformách a objednat ho lze také na webu ceskyfolk.cz.

Benefice odstartuje první adventní neděli 27. listopadu koncertem na podporu Denního centra Žirafa v Karlových Varech, poskytující komplexní odbornou pomoc klientům s poruchou autistického spektra v kombinaci se zdravotním a mentálním postižením. Nad prvním sbírkovým večerem, který se bude konat v Břevnovském klášteře, převzal patronát moderátor zpravodajské Čtyřiadvacítky Daniel Takáč. „Pomáhat je přirozené. Myslím, že naprostá většina lidi na otázku: ‘Pomůžeš mi?’ neodpoví, že ne. A navíc, pokud jde o děti, kterým osud naházel klacky pod nohy hned od začátku života, je síla, která říká “Pomoz!” ještě silnější. Takže pokud i díky České televizi můžu aspoň trochu pomoct – třeba právě Dennímu centru Žirafa v Karlových Varech – tak to udělám rád,“ říká moderátor kontinuálního vysílání a Interview ČT24.

Druhá adventní neděle bude patřit dětskému hospici Dům pro Julii v Brně, který pomáhá dětem se závažným nebo nevyléčitelným onemocněním, na jehož podporu se odehraje koncert 4. prosince v pražské Loretě. „Za pomoc ve svém životě vděčím především svým rodičům. Právě jejich příklad a výchova mají na svědomí, že mému srdci nikdy nebude lhostejný osud lidí, kteří čelí nepřízni a životním nesnázím,“ uvádí patron Domu pro Julii a sportovní moderátor Stanislav Bartůšek.

Podporu a záštitu moderátorky Barbory Kroužkové získalo Centrum pro rodinu a sociální péči v Hodoníně, které ve svém Stacionáři Vlaštovka pomáhá dětem s kombinovaným postižením a autismem. „Buduje se stacionář pro hrdiny. Ano, mohu potvrdit, že jsou to všechno hrdinové. Strávila jsem s nimi v Hodoníně krásný čas a zažila obrovský příval lásky a naplnění. Děkuji za všechno, co jsem s nimi prožila a pocítila. Obrovský dík patří všem tetám a terapeutkám, které děti s různými tělesnými a mentálními handicapy opečovávají, jak nejlépe umí a také rodičům,“ uvádí patronka a moderátorka Interview ČT24 a kontinuálního vysílání. Diváci budou moci přispívat třetí adventní neděli, tedy 11. prosince, a to během koncertu, který se uskuteční v bazilice sv. Petra a Pavla na Vyšehradě.

Během posledního z charitativních koncertů budou diváci přispívat na Parent Project sdružující rodiny dětí se vzácným nervosvalovým onemocněním, kterým organizace pomáhá zajistit komplexní péči a podmínky pro kvalitnější život. Patronát převzala redaktorka Událostí České televize Lea Surovcová: „Ve své novinářské práci i v soukromí se zajímám o lidi, kteří mají nějaký druh znevýhodnění nebo bojují statečně s vážnou diagnózou. V tomto případě je pro mě velmi cenné, že organizaci Parent Project založili sami rodiče, aby na dosud neznámou problematiku upozornili. Zároveň se snaží vzájemně pomáhat a inspirovat se. Svalová dystrofie je zatím nevyléčitelná. Přesto jde pacientům život zkvalitnit, aby si život dobře užili navzdory svojí diagnóze. I proto je mimořádně důležitá podpora dárců.“

Letošním ročníkem Adventních koncertů České televize bude provázet Ester Janečková společně s Petrem Hradilem. „Tradiční moderátorskou dvojici ve složení Ester Janečkové a Jana Potměšila vídali diváci v předvánočním čase už od roku 2013. Zdravotní komplikace bohužel letošní účast Jana Potměšila neumožňují,“ vysvětluje změnu dramaturgyně benefice Michaela Fialová.

„Je mi velmi líto, že Honza letos nemůže moderovat. Vždy jsem se moc těšila na čas s ním. Děkuji Petrovi, že jej letos zastoupí a věřím, že Honza bude brzy v pořádku a příští rok se na něj budeme moct zase těšit,“ říká moderátorka Ester Janečková. Její nový kolega Petr Hradil dodává: „Fakt, že letos budu společně s Ester uvádět Adventní koncerty pro mě znamená velký závazek. Honzu Potměšila beru jako svůj vzor, který je i přes své mimořádné herecké nadání vždy skromný. Budu se upřímně snažit, aby si přenos diváci naplno užili. Honzovi přeji hodně zdraví a síly.“

Diváci dosud darovali více než čtvrt miliardy

Diváci mohou svůj příspěvek neziskovým organizacím zasílat od poloviny listopadu hned několika způsoby. Prvním z nich je dárcovská DMS ve tvaru DMS ADVENT 30, DMS ADVENT 60 nebo DMS ADVENT 90 na číslo 87 777. Vůbec poprvé bude také možné zaslat dar ve výši 190 Kč, prostřednictvím tvaru DMS 190. Další možností je převod na transparentní účet Adventních koncertů ČT (692 692 692 /0800) nebo prostřednictvím QR platby. Darovat online je možné na portálu www.darujspravne.cz a v průběhu jednotlivých koncertů také prostřednictvím call centra, kde bude po dobu přenosu přítomný patron charitativní organizace.

Adventní koncerty České televize jsou jednou z nejstarších charitativních sbírek v České republice. O pomoc se každoročně hlásí desítky neziskových organizací. Částka vybraná v průběhu benefičních podvečerů bude rozdělena rovným dílem mezi čtyři vybrané organizace. Za dosavadních jednatřicet ročníků se podařilo mezi 128 neziskových subjektů rozdělit více než čtvrt miliardy korun. V minulém roce byl také pokořen dosavadní rekord. V průběhu čtyř adventních neděl diváci přispěli částkou převyšující osmnáct milionů korun.

Koncerty vysílá ČT1 vždy od 17:30 v termínech:

27.11.2022      Břevnovský klášter, Denní centrum Žirafa, Karlovy Vary

4.12.2022        Loreta, Dům pro Julii, Brno

11.12.2022      Vyšehrad, Centrum pro rodinu a sociální péči, Hodonín

18.12.2022      Strahovský klášter, Parent Project, Droužkovice

Klášter augustiniánů v Pivoni

Nově prohlášenými národními kulturními památkami jsou:

• Klášter augustiniánů v Pivoni (Plzeňský kraj)
• Zámek Jezeří s arboretem (Ústecký kraj)
• Klášter augustiniánů v Roudnici nad Labem (Ústecký kraj)
• Hrad Veveří (Jihomoravský kraj)
• Klášter augustiniánů s chrámem Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně (Jihomoravský kraj)
• Zámek Moravský Krumlov (Jihomoravský kraj)
• Zámek Rosice (Jihomoravský kraj)
• Zámek Plumlov (Olomoucký kraj)

„Každá z dnes nově prohlášených národních kulturních památek je výjimečná svojí hodnotou, ať již mimořádnou architektonickou, uměleckohistorickou, urbanistickou či krajinotvornou. Je dobře, že pokračujeme v zavedené praxi, která nám umožňuje rozšířit či obohatit spektrum našeho kulturního dědictví, ale i naše poznání o minulosti jako takové. Dnešní soubor národních kulturních památek je dalším významným dílem do mozaiky našeho historického vědění i souvislostí,“ řekl ministr kultury Martin Baxa. 

Klášter augustiniánů v Roudnici nad Labem

Prohlašování nejvýznamnějších kulturních památek, dokumentujících nejrůznější oblasti lidské činnosti nebo vztah k významným osobnostem nebo historickým událostem, za národní kulturní památky, je zákonem stanovený postup pro povýšení těchto památek do vyšší hodnotové kategorie. 

Klášter augustiniánů s chrámem Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně

Změna hodnotové kategorie památky nenese žádné nové nároky na státní rozpočet, všechny navrhované kulturní památky jsou v dobrém technickém stavu, popřípadě se na jejich obnově lze podílet prostřednictvím existujících tzv. památkových programu Ministerstva kultury.

Online průzkum s 1000 respondenty o vztahu Čechů k výtvarnému umění zpracovala výzkumná agentura Behavio. Průzkum se věnoval i tomu, co lidé mají doma na stěnách a kde případně k umění přišli.

Výtvarné umění jako dar

Z výzkumu jednoznačně vyšlo, že lidé nejčastěji dostávají umění darem, což uvedlo 54 % z těch, kteří doma nějaké umělecké dílo mají. Dalších 38 % si je koupilo, 33 % uvedlo, že umělecká díla podědili. „Zajímavé je, že to, zda lidé vlastní originál obrazu, nijak výrazně nesouvisí s tím, do jaké příjmové skupiny se řadí”, komentuje výsledky zadavatel průzkumu Jakub Svoboda. 24 % z těch, kteří vlastní nějaký druh originálního díla, patří do nízkopříjmové skupiny, 30 % do skupiny se středním příjmem a 25 % do vyšší příjmové skupiny.

„Naopak nepřekvapivé bylo, že mezi vlastníky uměleckého díla převažovali lidé s dosaženým vysokoškolským vzdělání (37 %), následovali lidé s maturitou (28 %) a těch, kdo nemají maturitu, bylo 19 %,” uvádí Jakub Svoboda.

Nejčastější suma, kterou jsou lidé za originální umění ochotni zaplatit, je v rozmezí 1001–3000 Kč, více než 5000 Kč by bylo za umění ochotno utratit pouze 10 % respondentů.

Známí umělci?

Znají Češi žijící výtvarné umělce? 84 % respondentů si nedokázalo vzpomenout ani na jedno jméno. Zbylých 16 % pak nejčastěji jmenovalo výtvarníky v tomto pořadí: David Černý, Jan Saudek, Kristian Kodet, František Ringo Čech, Krištof Kintera, Milan Knížák, František Skála, Pasta Oner a Léna Brauner, která se ve výčtu objevila jako jediná žena.

„Pouze 16 % respondentů je schopno vyjmenovat alespoň jednoho žijícího českého umělce, a navíc se většinou střídala pouze jediná dvě jména – Jan Saudek a David Černý. Ukazuje se, že současné české umění je stále až příliš uzavřené a hodně nepřístupné. To se chceme pokusit alespoň trochu změnit,” říká zadavatel průzkumu a zakladatel projektu 100ks Jakub Svoboda.

Nepřehlednost a uzavřenost českého trhu s uměním se Jakub Svoboda rozhodl vyřešit založením platformy 100ks.cz, která nabízí současné české umění vybrané odbornými kurátory v dostupné podobě uměleckých tisků, kterých vždy vzniká pouze 100 kusů. Všechny jsou očíslované a podepsané autory, jejich hodnota bývá často až dvacetkrát nižší než originálů, nejlevnější stojí 2820 Kč.

O 100ks

Projekt založil Jakub Svoboda v roce 2021. Cílem je nabízet kurátorovaný výběr současného umění v dostupné formě autorských tisků v nákladu 100 kusů. 100ks investičně podpořila skupina Miton. Více na 100ks.cz.

„Hudba na tomto albu je mému srdci blízká a je mi velmi drahá. Strávil jsem většinu mé dosavadní kariéry zpíváním Mozartových oper. Mnohokrát se mě ptali, proč jsem nikdy nenatočil album jeho největších árií. Odpověď je celkem jednoduchá: Už existuje tolik Mozartových nahrávek a já jsem nechtěl udělat jen další z nich. Cesta se ukázala, když jsme s Romanem Válkem zvažovali nový recitálový program, kde bychom mohli vystupovat s jeho orchestrem. Tím, že jsme Češi, pamatovali jsme si děj filmu Amadeus režiséra Miloše Formana a zaujala nás myšlenka spojit Mozarta a Salieriho. Deska MOLIERI tak unikátním způsobem spojuje oba skladatele. Trochu nás překvapilo, že jsme v Salieriho práci nenašli žádné koloraturní árie pro basy. Narazili jsme však na docela dost zábavných kousků buffo neboli komických oper, což se zdálo vhodné pro srovnání s Figarem, Leporellem a dalšími,“ přibližuje obsah nového alba Adam Plachetka. Na desce pracoval s dirigentem Romanem Válkem a Czech Ensemble Baroque, jejich spolupráce přitom trvá už dvě desetiletí. „Jejich dobové nástroje se k této nahrávce skvěle hodí. Nejedná se přitom o běžný hudební doprovod, je to velmi náročná věc. I díky nim je toto album autentická interpretace toho, čemu se nejvíc věnuji, ale dosud jsem neměl možnost nic podobného nahrát,“ doplňuje Adam Plachetka, který si Stavovské divadlo pro křest alba nevybral náhodou. V Národním divadle začínal a na scéně Stavovského divadla odzpíval nejvíce představení.

Popřát úspěch novému albu přišlo hned několik hostů – dirigent Roman Válek nebo generální ředitel Národního divadla Jan Burian. „Mám obrovskou radost, že druhým skladatelem na tomto albu je právě Antonio Salieri. U veřejnosti vznikl takový mýtus, že Salieri byl zlý pán, co neměl žádný talent a vyštval chudáka Mozarta až do Prahy, kde musel jíst suchý chléb a komponovat Dona Giovanniho. Ale to není vůbec pravda. Salieri byl úspěšný skladatel. A moc si vážím Adama, že se rozhodl připomenout i jeho dílo,“ dodal při slavnostní akci Jan Burian.

Na první pohled možná nečekaným hostem byl herec Ondřej Vetchý. Byl to však právě on, který propůjčil svůj hlas Tomu Hulceovi v roli Mozarta ve slavném oscarovém snímku Amadeus režiséra Miloše Formana z roku 1984. „Když mi volal ředitel Činoherního klubu Vladimír Procházka, abych se ozval panu Plachetkovi, tak jsem byl zmatený. Nejprve jsem myslel, že se jedná o Jána Plachetku, mezinárodního šachového velmistra. Já jsem sice hrával šachy na krajské úrovni, ale říkal jsem si, proč by se po mně sháněl právě on, takže jsem pochopil, že se o mě asi nejedná. Pak mě napadlo, že by to mohl být boxer Ludovít Plachetka, i proto, že já doma boxerky mám. Ale teprve když se vyjasnilo, že to je Adam Plachetka, tak jsem byl ohromen. Mezinárodních velmistrů pár je, ale Adam Plachetka je jenom jeden. Že mohu dnes pokřtít jeho desku, považuji za obrovskou čest,“ řekl Ondřej Vetchý, který momentálně září na televizních obrazovkách v třetí sérii úspěšného krimi seriálu Případy 1. oddělení.

www.adamplachetka.com

Gabriel Loci otevírá své prostory pro pořádání jakékoliv zajímavé akce. Na podzim se zde konal již potřetí Designblok, největší designový festival ve střední Evropě, v rozlehlém areálu mají své ateliéry také začínající umělci. Pořádají se zde art festivaly, módní přehlídky, koncerty a prostory jsou často vyhledávané zahraničními a českými filmovými produkcemi. Okázalé sály, ale často i punkové prostory se hodí pro uspořádání firemních večírků, workshopů a eventů. Bývalý klášter spolu s kostelem, který je součástí areálu, je velmi populární pro konání svatebního obřadu a slavnostní hostiny. Místo v sobě propojuje historii a umění s často velmi netradičním pojetím a přináší tak návštěvníkovi jedinečný až magický zážitek.   

„Jsme velmi potěšeni, že se nám povedlo domluvit tuto pro město trochu netradiční akci a věříme, že u návštěvníků z blízkého a širokého okolí bude mít ohlas. Zabijačka zde bude mít premiéru a jsme rádi, že Gabriel Loci může tento zážitek tradičně vesnické zábavy v centru metropole zprostředkovat,“ uvádí Magdalena Dvorská, manažerka Gabriel Loci.

Zabijačkové hody začínají v sobotu 26. listopadu od 11:30, konec je naplánován na 21:00. O hudební program se postará cimbálová muzika Michala Horsáka, k poslechu a možná i k tanci pozve návštěvníky od poledne do šesté hodiny večerní. Tak jako u tradiční zabijačky nebude chybět ani na dvorku Gabriel Loci něco na zahřátí, návštěvníci se mohou těšit na hruškovici, svařák, ale i pivo a víno. Pro děti budou v nabídce i teplé nápoje a koláče. Příjemnou hřejivou atmosféru bude zajišťovat několik venkovních ohnišť.

Pro zájemce budou probíhat v rámci programu kratší komentované prohlídky s baronkou Monicou Bubna-Litic, při kterých je seznámí s nejvýznamnějšími prostory bývalého kláštera sv. Gabriela, který je nejstarší a nejpozoruhodnější ukázkou beuronského umění na světě. Monica Bubna-Litic pochází ze staré šlechtické rodiny a s hraběnkou Gabrielou, která byla donátorkou smíchovského benediktinského kláštera, ji pojí příbuzenský vztah.

Po dvou úspěšných festivalových premiérách v Brně (Serial Killer) a Plzni (Finále Plzeň) a projekci v jihočeském Husinci, který je situován jen kousek od rodiště Josefa Hasila, malé vesničky Zábrdí, se s dobrodružným příběhem Krále Šumavy seznámili i diváci v pražské Lucerně. Třídílnou minisérii natočil David Ondříček podle románového bestselleru Davida Jana Žáka Návrat Krále Šumavy. Ten vychází z Hasilových vzpomínek, svědectví pamětníků i archivních dokumentů a David Jan Žák byl během jeho psaní v kontaktu jak se samotným Josefem Hasilem, tak se všemi tehdy žijícími příbuznými.

„Miloval život a užíval si ho plnými doušky. Miloval přírodu, byl v ní šťastný. Vždycky z něj šla taková milá a pozitivní energie. Zbožňoval adrenalin. Když se na něj zpětně dívám, tak mi přišel jako veselý, chytrý a hlavně správný člověk pocházející z chudých poměrů. Z kozičkářské rodiny, což znamená, že byl odchován na kozím mléce, to byla ta nejnižší sorta lidí,“ říká o postavě Josefa Hasila jeho představitel Oskar Hes. K samotnému natáčení, které bylo fyzicky velmi náročné, dodává: „Mám rád, když se nesedí v ateliérech, ale točí v plenéru. Udělal jsem si kvůli tomu i řidičák na motorku, začal jsem střílet a cvičit. Šel jsem do toho střemhlav, protože když se pro něco nadchnu, tak neřeším, jestli mě to může stát zdraví nebo cokoliv jiného.“

„Na příběhu Josefa Hasila, jak je popsaný v knize David Jana Žáka Návrat Krále Šumavy mě fascinovala příležitost napínavou formou narovnat historii. Je to příběh z temných lesů a blat. Klukovské dobrodružství, které se zvrhne na tvrdý boj o život, svobodu a spravedlnost. Bylo to splnění dětského snu,“ říká režisér David Ondříček.

Tvůrci a herci se potkali také s Josefem Vávrou, synem Josefa Hasila, který dorazil i na slavnostní premiéru v pražské Lucerně. Oskar Hes k tomu říká: „Byl hrozně rád, že se s námi může potkat. A byl velmi pyšný, že se příběh jeho otce konečně rozpracovává a ‚narovnává‘. Byl hodně vděčný. Mně a Gabriele Heclové, která ztvárňuje jeho maminku, řekl, že má jedinou velkou připomínku, a to ať jeho rodiče zobrazíme jako hodné lidi, ať z nás jde cítit dobro.“

Produkce Krále Šumavy byla realizována v souladu s tzv. principy zeleného natáčení a udržitelné produkce, tedy s maximálním ohledem na životní prostředí. „Série se z části natáčela v národním parku, takže bylo zcela přirozené, že jsme v maximální míře uplatnili postupy udržitelného natáčení,“ doplňuje vedoucí udržitelné produkce a obsahu TV Nova a Voyo Hana de Goeij.

Král Šumavy // režie: David Ondříček // producent Lucky Man Films: David Ondříček, Daria Špačková // kreativní producent Voyo: Michal Reitler // kamera: David Hofmann // scénář: Tomáš Vávra, David Ondříček // literární předloha: David Jan Žák // architekt: Ondřej Lipenský // kostýmní výtvarník: Tereza Hrzánová // umělecký maskér: Michaela Kickov // mistr zvuku: Pavel Rejholec // postprodukce: PFX, Soundsquare // výkonný producent: Luděk Valchař // hrají: Oskar Hes, Vojtěch Vodochodský, Gabriela Heclová, Jan Jankovský, Kristýna Ryška, Kryštof Mucha, Vojtěch Vondráček, Denis Šafařík, Samuel Toman, Ronald Prokeš, Judit Pecháček (Bárdos), Ladislav Hampl, Jan Nedbal, Petr Forman, Andrei Toader, Jaroslav Plesl, Halka Jeřábek Třešňáková, Anna Marhoulová, Anna Čtvrtníčková a další

Hlavní program