Co se děje

Ve středu 7. 12. od 17:30 se v centru města potkáme s anděly, ochutnáme vánočku, zahřejeme výborným čajem. Tento čas nám zpříjemní tóny, o které se postarají žáci ze Základní školy Jiráskova. Poté si společně s dětmi z místní základní umělecké školy zazpíváme některé z oblíbených českých koled. Budeme se veselit a při tom můžeme udělat i dobrý skutek…

Rádi bychom společnými silami přispěli ke zlepšení situace lidí, kteří se dostali do hmotné nouze. Ne úplně každý si dobu adventu a Vánoc užije bezstarostně. Právě v tuto chvíli máme kdokoli z nás možnost je podpořit. Plánujeme zrealizovat potravinovou sbírku, jejíž výtěžek bude směřován do regionální potravinové banky, která poskytuje služby na území Pardubického kraje. Advent a Vánoce otevírají srdce všem. Proto pokud chcete předat trvanlivé věci pro méně šťastné lidi, můžete je přinést již v den, kdy budeme na náměstí zpívat koledy. Od 7. 12. do 9. 12. včetně bude možné přinést do Turistického informačního centra trvanlivé potraviny. Všechny vaše dárky se dostanou například k opuštěným seniorům, k matkám samoživitelkám, k lidem v azylových domech a k dalším osobám, které se ocitly v těžké životní situaci.

Kam získané věci poputují?

Potravinová banka Pardubice, z.s. podává pomocnou ruku lidem v nesnázích. Právě s tímto spolkem jsme se zkontaktovali a domluvili se, že darované potraviny převezme a přerozdělí mezi potřebné v našem regionu. Předsedkyně organizace Blanka Vopařilová vysvětluje: „Cílem potravinové banky je především získávání a shromažďování potravinářských a drogistických výrobků od výrobců, obchodníků a dalších dárců. Získané výrobky jsou dále rozdělovány těm, kteří se ocitli v sociální nouzi. Banka přímo nepracuje s klientem, ale zásoby předává sociálním službám na území Pardubického kraje. Tyto organizace garantují předávání potravin potřebným a další sociální práci, která s tím úzce souvisí. Ve Vysokém Mýtě k těmto organizacím patří SKP Centrum a odbor sociálních věcí při městském úřadu“.

Které potraviny pomáhají nejvíce?

Nejvíce pomáhají základní trvanlivé potraviny a drogerie. Těchto produktů je v potravinové bance stále nedostatek. Jedná se například o konzervy, dětské výživy, instantní polévky, luštěniny, rýži, těstoviny či základní a dětskou drogerii.

Kam můžete trvanlivé potraviny a drogerii odnést?       

Turistické informační centrum Vysoké Mýto

Středa 7. 12. 8:30-18:30

Čtvrtek 8 12. 8:30-17:00

Pátek  9. 12. 8:30-17:00

Přijďte si s námi zazpívat a podpořit potravinovou sbírku. I malý dárek může být velkou pomocí…

Bližší informace o činnosti Potravinových bank naleznete zde.

Ota podle přání rodičů nastoupil na místní gymnázium, kam ho ostatně později následovala i sestra Anna.  Měl poté studovat lékařskou fakultu, aby rozšířil množství lékařů v rodině.  Ota poměrně brzy začal polevovat ve studiu a propadl vášni ke všemu technickému. A tedy přešel na strojní průmyslovou školu v Pardubicích. Pokud to bylo jen trochu možné, aby se udržel v centru informací, byl zaměstnám i při studiu na vysoké škole. Stal se provozním vedoucím továrny a brzy se stal technickým poradcem plzeňských Škodových závodů. Zároveň stále pomáhá rodičům v hospodářství a po smrti tatínka v roce 1941 se ujímá hospodářství.  Tatínek Max byl pohřben v Pardubicích na tamním židovském hřbitově. I Ota Vohryzek byl Žid a následující roky si prošel peklem. Předvolání do transportu obdržel na začátku prosince 1942, s ním nastoupila maminka Hermína. Sestra Anna byla již tehdy provdána za filmového kritika Karla Smrže a smíšené manželství ji i dcerku Haničku chránilo.

Maminka zůstala po celou válku v Terezíně. Z pobytu v tomto strastiplném místě se potomkům rodiny dochovala drobná neoficiální korespondence – motáky psané česky. Zprávy, které nezachytilo síto cenzury. Tyto zprávy měly především uklidnit rodinu doma, neobsahují znepokojivé informace. Občas tu probleskne prosba o sirky, teplé starší oblečení, či zpráva o odchodu někoho z Terezína.

Ota musel maminku v Terezíně zanechat. Tohle místo bylo totiž pro většinu osob jen přestupnou stanicí. Vlaky s Židy z našeho kraje odsud odjížděly dál na východ, většinou od Osvětimi. Otu čekala v září 1944 cesta do Osvětimi, a v listopadu stejného roku do Buchenwaldu. Měl štěstí a osvobození se dočkal na pochodu smrti.

Rodina se tedy po válce šťastně shledala. Maminka Hermína bydlela s dcerou v Praze a s láskou pečovala o vnučku. Stejnou měrou se o neteř staral strýc Ota. Vrátil se s podlomeným zdravím, dál bádal a objevoval. Získal několik státem uznaných technických patentů. Neustále se zdokonaloval ve světové literatuře, působí jako vědecký pracovník, píše odborné články.

Hanička vyrostla, stala se z ní velmi uznávaná kapacita v oboru psychologie. I o její děti se Ota staral, provázel je po Praze. Zůstává dodnes ve vzpomínkách i dalších generací.  Do rodného města se Hermína i Ota s Annou a rodinou rádi vraceli. Ota byl vášnivý zahrádkář a dokázal poradit při obtížích ostatním. K zahradě se více uchýlil po smrti maminky a sestry. Zajímal se o přírodopisné a cestopisné filmy i literaturu. Sousedi z města v něm viděli trochu podivína. Rád si chodil posedět na lavičku na náměstí uprostřed Vysokého Mýta, chodil středem silnice. Prý se mu nemůže už nic stát, když přežil koncentrační tábor… O hrůzách války nemluvil. A protože se považoval za patriota svého rodného města, přál si tu být i pohřben. A přání se mu splnilo. Zemřel v únoru roce 1980.

Vysokomýtský dům rodina navštěvovala celá léta, až do doby, kdy byl chátrající objekt zbořen. Zůstala jen část zahrady a na ní jediný starý strom. Jabloň, která každý rok dává úrodu červených plodů se zvláštní chutí. Je to stará americká odrůda matčino jablko. Prasynovci a praneteř Oty si z toho posledního stromku vzali rouby a ty se ujaly. Nejen strom, poslední pozůstatek zahrady, domu i příběhu, ale i strýc Ota stále žijí ve vzpomínkách.

Vizitka

Soňa Krátká (autorka textu) je kurátorkou sbírek v Regionálním muzeu ve Vysokém Mýtě, kde se specializuje na tradiční lidovou kulturu. Intenzivně se také věnuje dokumentování příběhů židovských rodin z Vysokého Mýta. Její zásluhou bylo odhaleno i několik "kamenů zmizelých" na Pardubicku. Nejnověji nastudovala se studenty vysokomýtského gymnázia představení o tragických osudech židovských občanů, kteří na počátku prosince 1942 museli opustit své město a nastoupit do transportu směr Pardubice, Terezín, Osvětim. Jen několika z nich se podařilo přežít...

Vedení Královéhradeckého kraje chce tímto krokem lidem nabídnout v současné nelehké době snazší cestu za zážitky, které krajská muzea, galerie a hvězdárny nabízí. Kraj si zároveň slibuje i zvýšení návštěvnosti těchto zařízení.

„Zvolili jsme poměrně zapamatovatelný termín: zkoušky sirén, které každé první středeční poledne zní celou zemí, budou lidem připomínat, že právě tento den mohou vyrazit s celou rodinou na řadu míst v kraji za kulturou bezplatně. Předpokládáme, že si díky tomuto kroku unikátní expozice našich galerií či muzeí prohlédnou i návštěvníci, kteří je dosud nenavštívili, a díky této zkušenosti se budou za krajskou kulturou vracet,“ uvedla Martina Berdychová, náměstkyně hejtmana kulturu, památkovou péči, cestovní ruch a oblast sociálních věcí.

Bezplatnou návštěvu každou první středu v měsíci nabídnou bezmála dvě desítky expozic v regionu, které zároveň umožní bezplatný vstup návštěvníkům do 10 a nad 65 let ve všechny dny.

V boji s dopady energetické krize a vysoké inflace přichází Královéhradecký kraj s řadou opatření, která mají nad rámec kroků nabízených státem přinést lidem další pomoc: bezplatný vstup do kulturních institucí je jen jedním z nich. Už před časem kraj představil možnosti podpory například pro spolky pracující s dětmi a mládeží.

„Připravili jsme několik možností, jak podpořit volnočasové, sportovní, sociální i kulturní odvětví v regionu, na která jsme vyčlenili bez mála 15 milionů korun. Cílem není nahradit kompetenci státu, ale uvědomuje si ohrožení zejména v oblasti volnočasových aktivit mládeže, kdy by v důsledku finanční zátěže rodiny nemohly podporovat své děti v zájmových činnostech,“ řekl hejtman Martin Červíček.

Výzva pro podávání žádostí o podporu pro spolky pracující s dětmi a mládeží je otevřená od poloviny listopadu a poběží do konce prosince. Informace žadatelé najdou na krajském dotačním portálu dotace.kr-kralovehradecky.cz.

„Postupně přicházíme s dalšími kroky, které zahrnují například komunikační kampaň ‚Je normální si pomáhat‘, která by měla lidem v kraji zpřehlednit labyrint systému sociální pomoci. Tu totiž v současnosti potřebují lidé, kteří ji dosud nečerpali,“ doplnila náměstkyně Martina Berdychová.

Instituce, které od prosince 2022 do konce roku 2023 nabízí volné vstupné: 

• Galerie moderního umění Hradec Králové
• Galerie výtvarného umění v Náchodě
• Hvězdárna v Úpici
• Hvězdárna a planetárium v Hradci Králové
• Muzeum východních Čech v Hradci Králové
• Regionální muzeum a galerie v Jičíně
• Muzeum a galerie Orlických hor v Rychnově nad Kněžnou
• Památník Karla Plachetky v Rychnově nad Kněžnou
• Muzeum krajky Vamberk
• Sýpka – muzeum Orlických hor (Rokytnice v Orlických horách)
• Synagoga – památník Karla Poláčka v Rychnově nad Kněžnou
• Muzeum Náchodska – Broučkův dům
• Pevnost Dobrošov
• Muzeum v klášteře v Polici nad Metují
• Dřevěnka – stará škola v Polici nad Metují
• Rodný domek A. Jiráska v Hronově
• Čapkův mlýn – papírna v Hronově
• Muzeum Aloise Jiráska v divadle v Hronově

,,První ročník kolegia, které chceme proměnit v každoroční akci, měl podle ohlasů úspěch. Myslím, že náš cíl – vytvořit novou platformu pro výměnu zkušeností a předávání informací v cestovním ruchu v našem kraji, se podařil. Nicméně přemýšlíme, že pro příští rok zvolíme kromě přednášek také formu panelové diskuze,“ řekl k tomu Martin Soukup, ředitel KHK CCR.

Akcí, která se konala 1. prosince 2022, přesně rok od založení centrály jako příspěvkové organizace, provázela Veronika Sedláčková ze Seznam Zprávy. Cílem kolegia bylo umožnit aktérům cestovního ruchu širší debatu nad tématy, které je pálí. V publiku proto usedli nejen zástupci Královéhradeckého kraje, destinačních společností, KRNAP, ale také představitelé radnic a zastupitelstev, hotelů, lázní nebo muzeí, hradů či zámků.

Mezi přednášejícími nechyběl kromě Soukupa, který představil první rok fungování Centrály a její plány do budoucna, také Miroslav Rončák z Univerzity Palackého s tématem Strategie činnosti Královéhradecké krajské centrály cestovního ruchu do roku 2030. Martina Berdychová, náměstkyně hejtmana pro cestovní ruch KHK, zase prezentovala možnosti podpory cestovního ruchu krajem.

Martin Jiránek, poradce pro cestovní ruch na Ministerstvu pro místní rozvoj, promluvil o připravovaném zákonu o cestovním ruchu, po kterém aktéři cestovního ruchu dlouhodobě volají. Petra Kultová, koordinátorka projektu Broumov 2028, přítomné seznámila s podrobnostmi kandidatury města na Evropské hlavní město kultury 2028. Připomněla mj., že Broumov je historicky nejmenším městem (s cca 7 500 obyvateli), které se dostalo do finále Města kultury. V ČR jsou jeho konkurencí České Budějovice.

Andrea Stárková, která připravuje a lektoruje ekologické výchovné programy pro školy ve Středisku ekologické výchovy Český ráj, zábavně představila Projekt na hov****, který má za cíl snížit počty exkrementů v okolí turistických stezek, ale také množství těžko rozložitelných vlhčených ubrousků v přírodě. Tento záměr souvisí také s poskytováním informací pro turisty o dostupných toaletách v okolí atraktivních míst a rozšíření sítě hygienických zařízení v kraji.

Královéhradecký kraj je prvním krajem, jež prezentuje udržitelný cestovního ruch jako své ústřední téma, kterému se bude Královéhradecká centrála CR v následujících letech naplno věnovat.

Vánoční koncerty jsou tradiční autorské happeningy, na kterých od roku 1991 Varhan Orchestrovič Bauer dává prostor mladým talentům či svým kolegům, dnes již profesionálům v oboru. Kromě Varhana Orchestroviče Bauera se o letošní program postarají další renomovaní skladatelé, například Petr Wajsar, Jan Kučera, Swetja, Eva Kalavská či Dominik Svoboda.

50členný symfonický Okamžitý Filmový Orchestr tvořený hudebníky z nejlepších pražských institucionalizovaných orchestrů spolu s výjimečně skvělými sólisty tradičně zahraje autorské koledy a aranže známých koled napříč žánry – od soudobé klasické hudby, jazzu, gospelu až po prvky etnické hudby a také hudbu z vánočních filmů a pohádek. Vánoční atmosféru doplní ochutnávka čajů nebo podávání svařeného vína ve foyeru kostela.

„V adventním čase není v Praze žádný jiný orchestrální koncert, který by tradičně uváděl nová díla několika žijících hudebních skladatelů, symfonické aranže s duchovním přesahem vánočních koled napříč hudebními žánry s mnoha skvělými hosty,“ říká o projektu Varhan Orchestrovič Bauer.

V průběhu let se mezi hudebními hosty objevili například Marta Jandová, Michal Pavlíček, Matěj Ruppert, Jiří Macháček, Slávek Janda, Karel Růžička, Vlasta Redl, Emil Viklický, Erika Fečo, Ondřej Ruml a mnozí další.

„Návštěvníci se mohou letos těšit na stálou hvězdu vánočních koncertů Jitku Čvančarovou, Michaela Kocába, Romana Tomeše, Jana Kopečného z kapely Botox, sopranistku Vandu Šípovou, slovenského hosta Juraje Hnilicu, jazzovou zpěvačku Alici Bauer či Natálii Hucul z Ukrajiny,“ láká přední český skladatel a dirigent, který letos obdržel již podruhé za šest let cenu Ochranného svazu autorského „Nejhranější český autor vážné hudby v zahraničí“.

Koncert, který se uskuteční 21. prosince v kostele sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí od 20:21 hodin bude dirigovat Varhan Orchestrovič Bauer za účasti sboru Brécy pod vedením sbormistra Lukáše Prchala.

Od začátku tradice vánočních koncertů podporuje Varhan Orchestrovič Bauer mladé talenty, letos vystoupí trio mladých pražských konzervatoristek s názvem Jejda!

Vstup na vánoční koncert je díky podpoře partnerů a MČ Praha 1 zdarma. 

„Kromě 70 umělců, které pro kulturu v nelehké době podporujeme férovým honorářem, je koncert tradičně benefiční. Letos již po druhé spolupracujeme s nadaci Be Charity, která podporuje dlouhodobě nemocné a jejich rodiny,“ dodává Varhan Orchestrovič Bauer.

Tradiční a lidová kultura tvoří nedílnou součást kulturního dědictví každé země. Ministr kultury České republiky od roku 2001 každoročně uděluje vynikajícím lidovým výrobcům titul Nositel tradice lidového řemesla, jímž veřejně oceňuje jejich práci. Toto ocenění vychází z projektu, který UNESCO nazvalo „Žijící lidské poklady“. Jeho cílem je zachovat tradiční řemesla, kterým hrozí zánik, zdokumentovat jejich postupy a předávat tyto dovednosti dalším následovníkům. Projekt zahájilo v roce 2000 Ministerstvo kultury ve spolupráci s Národním ústavem lidové kultury ve Strážnici. Titul Nositel tradice lidových řemesel je udělován u příležitosti Národního zahájení Dnů evropského dědictví. V současné době patří mezi jeho držitele téměř devadesát lidových řemeslníků z Čech a Moravy. S udělením titulu Nositel tradice lidových řemesel je spojeno propůjčení ochranné známky Nositel tradice lid. řem., a to prostřednictvím licenční smlouvy jednotlivým výrobcům. Program má kromě veřejného ocenění i ryze praktické přínosy: možnost finanční podpory, propagaci a prezentaci výrobků, každoroční výstavu, metodickou pomoc a další. Označení výrobků známkou Nositel tradice lidových řemesel je garancí kvality, která podporuje jejich atraktivitu v očích zákazníků a nepochybně přispívá k lepší prodejnosti výrobků, což je důležitá okolnost pro udržení a rozvoj řemeslné výroby.

“Pro Českou republiku jde vůbec o první záznam do Registru osvědčených postupů a vážíme si ho o to více, že je jím na odborné úrovni strvzen záchovný postup, který může být inspirativní i pro ostatní smluvní státy Úmluvy o zachování nemateriálního kulturního dědictví.  Jsem velmi rád, že mezinárodní hodnotitelé naši nominaci pochválili. Podle jejich hodnocení prezentuje dobrý model ochrany, který se dá použít i v jiných zemích. Lidová řemesla patří k nejohroženějším oblastem kulturního dědictví, proto je naší povinností zviditelnit a propagovat tradiční české řemeslo, aby se opět stalo běžnou součástí naší každodenní kultury,“ říká ministr kultury Martin Baxa.  

Záměr zpracovat nominaci programu Nositelé tradice lidových řemesel do Registru osvědčených praktik zrál v myslích předkladatelů již delší dobu. V roce 2017 byla na doporučení oddělení UNESCO při Ministerstvu kultury zahájena intenzivní příprava nominace. Na pravidelném setkání výrobců zapojených do programu v květnu roku 2017, byla avizována snaha zpracovat nominaci, což se setkalo s kladnou odezvou. Všichni tehdy žijící účastníci programu, v počtu 64 osob, byli dopisem ministra kultury informováni o záměru zpracovat nominaci a byli požádáni o součinnost při její přípravě. Na přípravě spolupracovala více než polovina, tj. 38 osob. Hlavními zpracovateli nominace byly Národní ústav lidové kultury a Ministerstvo kultury ČR. Její znění bylo konzultováno s Národní radou pro tradiční lidovou kulturu (poradní orgán ministra kultury), Regionálními pracovišti pro tradiční lidovou kulturu a řemeslnickými spolky.

„Výrobci, kteří byli ocenění titulem jsou nositeli technologií a výrobních postupů, které v řadě případů mají výrazně regionální přesah a můžeme se s nimi setkat i v dalších zemích Evropy. Díky včasné identifikaci, dokumentaci a podpoře těchto výrobců jejich dílny prosperují a doposud se v nich udržují tradiční výrobní technologie i sortiment výrobků,“ říká Zuzana Malcová z Odboru regionální a národnostní kultury MK.     

Konkrétním příkladem takového regionálního přesahu je výroba modrotisku, které se v České republice věnují rodinné dílny Danzingerů v Olešnici na Moravě a Jochů ve Strážnici. Svými výrobky – modrotiskovou metráží a širokým sortimentem výrobků z ní – zásobují nejen domácí výrobce tradičních oděvů, ale též naše sousedy ze Slovenské republiky, kde tradiční výroba modrotisku již zanikla a v současnosti se výrobci věnují především autorské tvorbě.

Podobný regionální přesah jako modrotisk má též výroba a hra na tradiční hudební nástroj – dudy, za níž byly v minulosti ocenění dva výrobci - Miroslav Stecher z Českých Budějovic a Pavel Číp ze Zubří. Na jejich nástroje hraje celá řada sólistů a dudáckých kapel v České republice i zahraničí. Díky tomu se podařilo tuto živou tradici uchovat a v řadě regionů i obnovit.

Nositel tradice - nulk.cz

Nositelé tradice lidových řemesel - mkcr.cz

Celovečerní zpívaný film, kombinující prvky současné opery, muzikálu, dokumentu a hrané rekonstrukce má již za sebou řadu úspěchů v zahraničí. Byl vybrán do prestižní soutěže Burning Lights ve švýcarském Vision du Reél i na řadu dalších mezinárodních festivalů (Dok.München, See the Sound Cologne, Bildrausch Film Fest Basel, Reykjavik IFF, Czech and Slovak Film Fest Australia, Sofia Documental IFF) a na mezinárodním filmovém festivalu v Krakově získal v červnu letošního roku cenu Golden Heynal za nejlepší hudební dokument. Trailer k filmu je k dispozici na https://youtu.be/xBOwj493sfw.

Cestu filmu na plátna českých kin mohou filmoví a hudební fanoušci podpořit na Donio.cz. Ačkoli je film dokončen, další náklady jsou spojeny s distribucí filmu, která je nákladná svým site-specific pojetím a hudebním přesahem. Dárci mohou do konce prosince vybírat z celé řady odměn.

Režisérka a scenáristka Lucie Králová s libretistou, divadelním a operním režisérem Jiřím Adámkem/Austerlitzem a skladatelkou Petrou Šuško zrekonstruovali Kaprův život na základě jeho dosud nezveřejněného soukromého hudebního, filmového i písemného archivu a transponují jej do současné operní kompozice, která nabízí nevšední audiovizuální zážitek plný nečekaných zvratů i humoru. Kaprův příběh zpívají členové mezinárodně uznávaného Českého filharmonického sboru Brno se sólistou Karlem Jakubů (Jan Kapr) a sbormistrem a skladatelem Petrem Fialou, který je posledním žijícím žákem Jana Kapra.

Jan Kapr se v 50. letech natolik proslavil propagandistickou hudbou, že byl oceněn jedním z nejvyšších vyznamenání tehdejšího východního bloku, Stalinovou cenou. Tu v srpnu 1968 v reakci na ruskou invazi ale vrátil, načež následoval doživotní zákaz uvádění jeho děl. Zachoval se po něm rozsáhlý soukromý archiv, kromě neobvyklého filmového materiálu, který Kapr často koncipoval jako krátké hrané skeče, do nichž obsazoval sebe i své blízké, zahrnuje desítky partitur komorních skladeb i deset symfonií a léta neotevřené krabice s milostnou i politickou korespondencí. „Tyto dosud nikdy nezveřejněné materiály jsme převedli do operního libreta, které oživuje zlomové osobní, tvůrčí i politické okamžiky Kaprova života a zároveň interpretuje tento ikonický příběh 20. století ze současné perspektivy,“ vysvětluje režisérka a scenáristka Lucie Králová. Zpěváci například přezpívávají dopisy, jež Kapr adresoval prezidentu Zápotockému, aby pomohl svému příteli, legendárnímu zpěvákovi R.A. Dvorskému z tehdejšího komunistického kriminálu nebo přiznávají bílá místa v odkazu skladatele. Film se tak stává nejen netradiční biografií naplněnou Kaprovým svérázným humorem, ale i obecnější výpovědí o povaze paměti a schopnosti filmového média uchovat živé po jejich smrti. Zároveň si klade otázky jak dnes dešifrovat ambivalentní odkaz člověka bez povrchních soudů i jak rozumět touze člověka propsat se na věčnost. Diváci tak místo poslouchání výpovědí odborníků o portrétovaném umělci mohou přímo vstoupit do Kaprova vesmíru, tvořeném důmyslnou kompozicí vytříbených operních choreografií a syrových scének z jeho filmů. A nechat se obklopit propracovaným prostorovým zvukovým designem, inspirovaným Kaprovou kompoziční metodou šifrování. KaprKód je hravou i dramatickou šifrou, v níž si Jan Kapr více jak třicet let po své smrti ozvučuje vlastní němé filmy a stává se – jako skladatel vlastního života – i spoluautorem filmu.  „Minulost nikdy není definitivní. I Kaprovo hrdinské gesto ze srpna 1968, kdy v reakci na ruskou invazi Československa vrací Stalinovu cenu formou otevřeného dopisu svému příteli Šostakovičovi, se bohužel ve světle současné ruské agrese jeví stále aktuální,“ dodává Lucie Králová

Slavnostní premiéra, která zahájí distribuci filmu v českých kinech je plánována na 14. prosince 2022 v kině Lucerna. Následně bude film uváděn také formou speciálních eventů s koncerty a debatami s tvůrci. Do slovenské distribuce vstoupí KaprKód na jaře příštího roku.

Lucie Králová je režisérka, scenáristka, pedagožka FAMU a autorka řady dokumentů uváděných a oceňovaných na domácích i zahraničních festivalech. Třikrát získala cenu za nejlepší český dokument na MFDF Jihlava (Zlopověstné dítě, 2003 a Prodáno, 2005, KaprKód, 2022), její celovečerní debut Ztracená dovolená (2007) byl m.j. oceněn Křišťálovým glóbem pro nejlepší dokument na MFF Karlovy Vary. Jako dramaturgyně spolupracovala např. na snímcích V síti, Alchymická pec, Svět podle Daliborka, Zákon Helena, Uzamčený svět. Napsala knihu Rozumět televizi (NAMU, 2022), která je pohledem do vnitřního života a institucionálních mechanismů České televize, jež ovlivňují tvorbu dokumentárních filmů.

Odkazy:
Web: www.kaprkod.cz

Facebook: https://www.facebook.com/Kapr.docuopera

Instagram: https://www.instagram.com/kaprcode/

FILM: KaprKód / KAPR CODE

délka 91 minut

scénář a režie: Lucie Králová

libreto a režie sboru: Jiří Adámek/Austerlitz

hudba: Jan Kapr a Petra Šuško

zpívá: Český filharmonický sbor Brno, sbormistr Petr Fiala, sólista Karel Jakubů

zvuk: Michal Gábor, Petr Šoupa, Richard Müller

mix hudby: Petr Šoupa

sound design: Richard Müller

střih: Adam Brothánek

kamera: Tomáš Stanek, Adam Oľha, Petr Příkaský, Jakub Halousek

dramaturgie: Jan Gogola ml.

producenti: Andrea Shaffer / Mindset Pictures, Martin Řezníček / DOCUfilm Praha

koproducenti: Zuzana Piussi a Vít Janeček / VIRUSfilm, Věra Krincvajová / Česká televize, Michal Křeček /MagicLab

film podpořili: Státní fond kinematografie, Audiovizuálny fond, Jihomoravský filmový nadační fond

mezinárodní distributor: Lightdox

distributor: Mindset Pictures & DOCUfilm Praha

technický distributor: PilotFilm

Nominaci schválil mezivládní Výbor pro ochranu nemateriálního kulturního dědictví na svém 17. zasedání v Maroku. Podmínkou pro zápis do mezinárodního Reprezentativního seznamu nemateriálního kulturního dědictví lidstva UNESCO bylo předchozí uvedení na Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury České republiky. Stejný zápis musely podniknout i ostatní vorařské spolky z jednotlivých zemí, které se podílely na návrhu nominace.  Po něm následovalo zpracování a předložení nadnárodní nominace vorařství pod názvem „Timber rafting“ v roce 2021.  Nadnárodní nominaci společně připravilo šest evropských států: Česká republika, Lotyšsko, Německo, Polsko, Rakousko, Španělsko; její zpracování koordinovala polská strana. V České republice se na její přípravě podílel Vltavan Čechy – svaz vltavanských spolků, z.s., sdružující vorařské spolky na řece Vltavě, Národní ústav lidové kultury, Ministerstvo kultury a další partneři.

Nominace vorařství představuje tradiční znalosti a dovednosti spojené se stavbou vorů a jejich plavením po řekách. I když voroplavba jako komerční doprava v souvislosti se stavbou přehrad zanikla, tradice spojené s ní jsou stále živé a předávané mladším generacím. Jde nejenom o řemeslné postupy při stavbě voru, ale i o znalosti spojené s jeho navigací po řece, a v neposlední řadě i o specifickou kulturu s touto tradicí spojenou, osobité zvyky a vorařskou slovesnost otisknutou do plaveckých písní a plaveckého slangu.  

„Na dnešní verdikt jsme netrpělivě čekali a mám velkou radost z toho, že tradice vorařství na řece Vltavě budou i nadále udržovány v povědomí lidí a předávány dalším generacím. Gratuluji nositelům této tradice a všem, kteří se podíleli na přípravě nominační dokumentace k úspěšnému zápisu na prestižní Reprezentativní seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO a uznání tohoto unikátního projevu živých tradic nejenom u nás, ale i ve světě,“ uvedl ministr kultury Martin Baxa.

Cesta za přípravou nominace začala zápisem spolku Vltavan v Praze v roce 2015 na krajský seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury hl. m. Prahy. Postupně byly na tyto krajské seznamy zapsány i ostatní vltavanské spolky a v roce 2017 byla „Tradice vorařství na řece Vltavě“ uvedena na národní Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury České republiky, který v současné době čítá 30 položek. Po zapsání na národní seznam došlo k jednání s ostatními spolky, sdruženými v Mezinárodní vorařské asociaci o přípravě možné nominace na Reprezentativní seznam nemateriálního kulturního dědictví UNESCO. Zhruba od začátku roku 2018 se začalo pracovat na společném projektu, který vyvrcholil podáním žádosti a dnešním zápisem na tento prestižní seznam.

Vorařství mělo v Čechách dlouholetou tradici a patřilo mezi vážená, uznávaná, ale i nebezpečná povolání. První zmínky o voroplavbě na Vltavě jsou datovány do 11. století. Ačkoliv dnes již komerční plavba dřeva s výstavbou přehrad zanikla, tradice spojená s vorařským řemeslem a zejména se stavbou vorových pramenů je stále udržována. Podíl na tom mají vltavanské spolky v Praze, Davli, Štěchovicích a Purkarci, které na tradice vorařů navazují. Jednotlivé vltavanské spolky byly zakládány na přelomu 19. a 20. století a působí v této oblasti nepřetržitě. Mohou se tak pyšnit více než stoletou tradicí; Vltavan v Praze oslavil již 150 let své nepřetržité činnosti. V roce 2000 všechny vltavanské spolky založily zapsaný spolek Vltavan Čechy – svaz vltavanských spolků.   V současné době mají velký vliv na udržení znalostí a dovedností řemesel, spojených s vorařstvím.  Předávají tak díky ukázkám stavby vorů i tradiční technologie výroby. Důležitá je rovněž mezinárodní spolupráce například s voraři v Rakousku i v ostatních spolupředkládajících zemích. Vltavan Čechy je členem Mezinárodní vorařské asociace (International Association of Timber- Raftsmen, IATR), jejíž existence dokládá historické využití voroplavby i v dalších evropských zemích.

"Zápis je pro nás velkým úspěchem. Cesta k němu začala už v roce 2015, kdy jsme se rozhodli zintenzivnit činnost vltavanských spolků a usilovat o zápis, abychom mohli tyto tradice předávat dál. Pro dnešní mladé lidi asi nebude zajímavá znalost a dovednost tehdejších plavců, ale více je bude zajímat pokračování plaveckého řemesla, stejně tak jako sběr plaveckého slangu nebo písní, " říká prezident spolku Vltavan Čechy Jaroslav Camplík.

Česká republika má nyní i s fenoménem vorařství celkem osm položek zapsaných na Reprezentativním seznamu nemateriálního kulturního dědictví lidstva UNESCO. V roce 2020 byla zapsána nominace Ruční výroby ozdob z foukaných skleněných perlí pro vánoční strom, v roce 2018 pak společná nominace Česka, Slovenska, Německa, Rakouska a Maďarska Modrotisku v Evropě. Na seznamu najdeme rovněž Loutkářství na Slovensku a v Česku, Sokolnictví – žijící lidské dědictví, Jízdy králů na Slovácku, Masopustní obchůzky a masky na Hlinecku, Slovácký verbuňk.

Od roku 2020 je Česká republika členem mezivládního Výboru pro zachování nemateriálního kulturního dědictví UNESCO. Zapojení do práce výboru odpovídá dlouholetému koncepčnímu přístupu vlády ČR a Ministerstva kultury zvláště k zachování a podpoře tradiční lidové kultury a zájmu šířeji implementovat Úmluvu 2003 a zapojit se do mezinárodní spolupráce při zachování nemateriálního kulturního dědictví.

Tradice vorařství na řece Vltavě

Všechny aktuálně projednávané nominace do Reprezentativního seznamu ICH UNESCO

https://www.vltavan.cz/

Bylo to v září 2012, kdy Divadlo X10 uvedlo první produkci ve svém tehdejším strašnickém působišti. Od té doby prošlo bouřlivým vývojem od alternativní scény k respektovanému producentskému domu. V současné době Divadlo X10 uvádí nejen činoherní repertoár, ale rozvíjí také dlouhodobý výtvarně-performativní projekt Y events a vytváří projekty ve virtuálním prostoru, které našly specifický divadelní přístup (např. Tribuna X10 a nově Play Havel). 

Pařízek, Štefaňák, Polívková

Sezóna 2022/2023 je v Divadle X10 postavena na silných režijních osobnostech Dušana D. Pařízka, uměleckého šéfa X10 Ondřeje Štefaňáka a Kamily Polívkové. „Tematicky spojuje všechny inscenace pocit vyhnanství, emigrace vnitřní i vnější, dojem nepatřičnosti, intelektuálního nebo emocionálního odcizení, pocity zmaru, neschopnosti cokoli změnit a zároveň nezlomné vědomí nutnosti vstupovat zas a znova do společenských i osobních traumat. Vytrvat,“ dodává dramaturg Divadla X10 Ondřej Novotný.

První premiérou sezóny, která se odehraje 18. 12., bude adaptace proslulého románu Moskoviáda jednoho z předních současných ukrajinských spisovatelů, básníků a esejistů Jurije Andruchovyče. Režie se ujal Dušan D. Pařízek, který s Divadlem X10 spolupracuje poprvé. Román oplývající množstvím postav a situací je koncipován pro komorní obsazení jedné herečky a tří herců: Gabriely Míčové, Stanislava Majera, Václava Marholda a Martina Pechláta. Hlavní hrdina – ukrajinský básník Otto Vilhelmovyč von F. prochází na sklonku roku 1991 Moskvou, hlavním městem kolabujícího sovětského impéria. V politicky nekorektní atmosféře podstupuje zápas o vlastní duši i samostatnost Ukrajiny. Inscenace vzniká v dramaturgické spolupráci s Ralfem Fiedlerem, dramaturgem hamburského Deutsches SchauSpielHaus, za finanční podpory Česko-německého fondu budoucnosti. Únorová repríza se odehraje za osobní účasti autora.

Umělecký šéf Ondřej Štefaňák vytvoří inscenaci podle románu Stanislava Bilera Destrukce, který získal nejvýznamnější české literární ocenění Magnesia Litera 2022. Divadelní adaptace kmenového autora a dramaturga X10 Ondřeje Novotného akcentuje téma rozdělené společnosti a odlišných představ o naší budoucnosti. Třicetiletý učitel opouští svou komfortní zónu a vstupuje do modelového obrazu nefunkční obce. Navzdory svým osobním neurózám se snaží zachránit třídu dětí, v jejichž otevřeném vnímání se zachycují drastické konflikty současného světa.

Kamila Polívková bude v Divadle X10 inscenovat závěrečnou část Vyhnanství románové trilogie Čekárna od Liona Feuchtwangera. Příběh se odehrává v polovině třicátých let 20. století v Paříži, v prostředí německé antifašistické emigrace. Hudební skladatel Sepp Trautwein se snaží prostřednictvím žurnalistické činnosti osvobodit svého kolegu z nacistického zajetí a nemá čas na vlastní tvorbu. Jeho manželka Anna se snaží v nelehkých poměrech udržet chod domácnosti a nemá čas sama na sebe, na svoji lásku, mateřství a svoje stárnutí. Adaptace představuje působivou kombinaci osobních i společenských selhání a vítězství. Motiv vyhnanství a čekání povyšuje na existenciální metaforu lidského údělu.

Trilogie Čekárna je pro Divadlo X10 ambiciózním činoherním projektem, který chce dokázat, že i v nejistém prostředí nezávislého divadla je nutné soustředit se na širší koncepční celky, hledat pro společenské procesy jasná pojmenování, vytvářet historické paralely a v neposlední řadě vyprávět (ne)obyčejné lidské příběhy. Uvedením celé trilogie v rámci jednoho večera potvrdí Divadlo X10 své dosavadní působení a vykročí do druhé dekády své existence. Diváci budou moct zhlédnout celou trilogii i v rámci mezinárodního festivalu Divadelní svět Brno.

Sezóna 2022/2023 – další projekty

Play Havel aneb Divadlo X10 ve virtuálním prostoru

V předchozích letech ovlivněných pandemií nemoci Covid-19 proniklo Divadlo X10 i do tvorby odehrávající se online. Jednalo se např. o inscenace Mastičkář nebo Solidarita: Samota, a především o výjimečný projekt Tribuna X10, založený na projevech význačných osobností české politiky a kultury, které ovlivnily svými veřejnými proslovy chápání skutečnosti v krizových okamžicích české novodobé historie.

Na konci listopadu uvedlo Divadlo X10 ve spolupráci s Knihovnou Václava Havla exkluzivní online projekt vycházející z dramat Václava Havla. Play Havel zavede diváka prostřednictvím webové stránky do budovy zvláštního úřadu, kde se bude moci rozhodnout, kterou kancelář navštíví. Příběh se tak každému divákovi skládá zcela odlišně. Formálně Play Havel pracuje se záběry z první osoby, které diváka vtáhnou přímo do děje. Monology ztvárnili herci a herečky Divadla X10: Jan Bárta, Vojtěch Hrabák, Hynek Chmelař, Jan Jankovský, Ondřej Jiráček, Magdalena Kuntová, Václav Marhold a Lucie Roznětínská. Režisér Ondřej Štefaňák označuje Play Havel za experimentální webový site specific.

Play Havel byl oficiálně spuštěn 28. 11. 2022 a je volně k dispozici přes webovou stránku playhavel.cz. Uveden bude i v hybridní filmově-divadelní verzi pro kina.

Divadlo X10 a Y events

Y events je od roku 2019 sérií kurátorovaných večerů Divadla X10, která se zaměřuje na současné umění, na propojení lokální a mezinárodní scény, prolínání žánrů a hledání nových narativů, organizačních struktur a tematických rámců. ‘Y’ vytváří sdílený časoprostor spojující teorii, současnou performance a imerzivní instalaci. Kurátory Y events jsou Petr Dlouhý a Anna Chrtková.

Pro sezónu 2022/2023 byly koncipovány tři eventy. V listopadu se díky události Harbour of Sorrow stalo Divadlo X10 “přístavem emocí”, především těch, které jsme zpravidla zvyklí upozadit: stesk, strach, smutek, zlost nebo agrese. Lednový event Protest a květnový Aftercare jsou součástí rozsáhlejší linie, která bude pokračovat i v příští sezóně. Zabývá se (ne)rovnováhou mezi kulturními privilegii a existenční tísní umělců a umělkyň. Pohled do budoucna je zastřený mainstreamovými popkulturními vizemi: apokalypsa, oheň, nadvláda technologií, umělá inteligence. V takovém světě se může umění jevit jako málo početná, unavená, prekarizovaná, politicky neviditelná, nedostatečně výdělečná či dokonce ekonomicky neaktivní síla. Naráží na skleněné stropy možností finanční podpory, omezenost lidských i prostorových zdrojů, nachází se v limitech pozornosti kulturních aktérů i veřejnosti.

Y events se v rámci těchto svých aktivit snaží vytvořit takové kurátorství, které je víc než jen upevňováním hegemonií v kulturním sektoru či určování “správného vkusu”. Snaží se porozumět, jaké příběhy svými aktivitami vyprávíme a jak tyto příběhy mohou ovlivňovat naši existenci na mapě kultury.

www.divadlox10.cz

Facebook Divadla X10

Instagram Divadla X10

„Chtěli jsme lidem nabídnout možnost užít si vánoční náladu bez komerčních stánků a zbytečného shonu, získat trochu nadhled, zastavit se a popovídat si v klidu s přáteli nebo rodinou. O vánoční překvapení na střeše Domu Radost nebude nouze,“ přibližuje kavárník Ondřej Kobza.

Pro návštěvníky budou připraveny vánoční dekorace ze stovky stromečků, betlém se živými zvířátky nebo tradiční české ryby v jezírku. Zapojit se můžete do zdobení perníčků nebo si jen dát horký drink nebo polévku na zahřátí.

V pondělí 5. prosince dorazí na střechu Domu Radost i Mikuláš, čert a anděl, kteří budou všem hodným i zlobivým dětem rozdávat pochvaly i pokárání. Rodičům, kteří by chtěli, aby jejich dětem předal vánoční nadílku Mikuláš, stačí dopředu připravit pro své ratolesti balíček se vzkazem a předat je organizátorům.

Dům Radost je považován za první pražský mrakodrap. Výhled ze střechy ve 12. patře nabízí z jedné strany atypický pohled na dolní část Žižkova a Vítkov. Z druhé se zas můžete kochat výhledem na téměř celou Prahu s Pražským hradem jako na dlani.

Otevírací doba je od středy do pátku vždy od 16 do 21 hodin, od soboty do neděle od 13 do 21 hodin. V pondělí 5. prosince se koná speciální mikulášská akce. V ceně 100,- Kč vstupného je zahrnut svařák nebo horký mošt. Děti do 15 let mají vstup zdarma.

Otevřeno bude do 22. 12. 2022.